Nedokončená pouť Kuratoria (XV.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl
Propagace zimního sportu (zima 1943/44)
Lukáš Beer

Naše mládež je zdravá, plná energie, touží po pohybu. Instinktivně cítí zhoubné nebezpečí nečinnosti a hniloby. Je teď jasně vidět, že čekala jen na pokyn“, uváděl v jednom ze svých článků kuratorního časopisu Zteč přední tělovýchovný funkcionář organizace, prof. Zdeněk Sláma, když stručně rekapituloval dosavadní činnost Kuratoria na tělovýchovném poli do konce roku 1943. Tělovýchovné oddělení ústředí Kuratoria pro výchovu mládeže, které připravovalo a provádělo všechna ta různá mistrovství, výcvikové kursy a všechny sportovní akce, se snažilo podávat tělesnou výchovu mládeži v zábavné formě. Mělo to štěstí, že přitom mohlo stavět na velmi dobrých základech, budovaných už za první republiky. Česká tělesná výchova měla vždy mezi odborníky světového jména dobrý zvuk.
 To si moc dobře uvědomoval i zmiňovaný funkcionář Kuratoria Sláma, když ve Zteči otevřeně přiznával: „Každý si jistě dovede představit (...), jak je namáhán organisační aparát, který se svého úkolu zhostil vždy lehce a hladce. Umožnila mu to především sama ukázněná mládež a pak velký štáb obětavých rozhodčích, měřičů a zkušených pořadatelů ČAAU, Svazu plaveckého a basketbalového. Všechna mistrovství mohla být uskutečněna v plném rozsahu jen za vydatné a kamarádské pomoci svazových funkcionářů. Jim také patří náš dík.“

Kuratorium vedlo celkem tři tělovýchovná oddělení – „Základní výcvik“, „Závodní sport“ a „Školení“. Cílem Základního výcviku byla sportovní všestrannost jedince. Bylo plánováno, že každý chlapec či děvče během těch osmi let, kdy se účastní Povinné služby mládeže, bude muset projít nejrůznějšími obory tělesné výchovy, aby byl zajištěn rovnoměrný a přirozený tělesný rozvoj mladistvého. Bylo za tímto účelem vybráno několik základních a důležitých cviků. Vedle této odpovědné práce připravoval Základní výcvik náplň tělovýchovné části kuratorního měsíčníku Náš směr (4 podrobně vypracované cvičební hodiny pro 10-14leté a 4 hodiny pro 14-18leté.) Vedle bohaté činnosti pedagogicko-teoretické připravovala tato skupina také instruktivní pomůcky. Dílem této pracovní skupiny byl i propagační film „Česká mládeži, voláme tě!“, prezentovaný na podzim roku 1943. Film ukazoval vzorné provádění cvičebních hodin s mládeží při nejrůznějších příležitostech, jak v letním tak i v zimním období.

Pracovní skupina Závodní sport prováděla již práci poněkud zábavnější. V zásadě stavěla na základech vybudovaných základním výcvikem, na všestrannosti a celkové zdatnosti každého jedince. Pro mládež kolem 16 let vybírala speciální obory jako lehkou atletiku, plavání nebo košíkovou. V těchto oborech tělesné výchovy byla také uspořádána rozličná mistrovství. Mistrovství se mohl zúčastnit každý chlapec nebo děvče ze všech končin Čech a Moravy.

Třetí oddělení tělovýchovy neslo název Školení: z řad instruktorů Kuratoria byli vybíráni schopní chlapci, pokud možno s tělocvičnou a pedagogickou praxí. Tito se účastnili dalšího již speciálně tělovýchovného školení. Zatím byl pořádán tělovýchovný kurs v Michnově paláci v Praze (listopad 1942), dva sportovní kursy v Třeboni a v Přerově kurs pro tělovýchovné referenty a kurs pro referentky dívčích sportů. [270] Z účastníků těchto kursů (do koce února 1944 jich bylo asi 300) bylo vybráno 80 tělovýchovných referentů, kteří byli zaměstnanci Kuratoria a byli zodpovědní za správnou a hodnotnou organizaci a provádění tělovýchovné činnosti v jednotlivých okresech Protektorátu. Frekventanti táborů tu byli také teoreticky a prakticky zkoušeni a tím se měla vytvořit záruka, že tělovýchovnou práci budou dělat jen lidé odpovědní i po odborné stránce. Avšak stranou nešla ani ideologická příprava, jak charakterizoval ideolog Kuratoria Jan Nepomuk Pipota: „Naše zvláštní táborové běhy, ať sportovní, duchovní či sociální, nejsou nikdy něčím hrubě jednostranným. Požadavek harmonické výchovy platí i zde. V tělovýchovném kursu se pamatuje zrovna tak na duchovní výchovu, jako se v duchovně politickém kursu nezapomíná na nutnost tělesného výcviku a v sociálním kurse na tělesné utužení a duchovní poučení.“ [271]

Příležitostné speciální kursy poté jednak rozšiřovaly vědomosti frekventantů a pak se na nich stanovil také jednotný metodický postup při nácviku toho kterého sportu provozovaného s mládeží. Z toho důvodu byl už na jaře roku 1943 pořádán hokejový seminář v Praze, jehož instruktory byli nejlepší čeští hokejisté v čele s Malečkem, Tožičkou a ing. Modrým. Při té příležitosti byl sestaven materiál pro příručku „Lední hockey ve výchově mládeže“. Později byly pořádány speciální kursy pro plavecké a atletické instruktory, rozhodčí a měřiče. Zkušeností plaveckých instruktorů bylo v létě 1943 použito v akci „Každý hoch a dívka plavcem“, které se účastnilo 80.000 dětí od 10-14 let. Během jednoměsíční akce se děti naučily plavat. Podzim 1943 byl věnován přípravě košíkové a jako příprava na zimu byl v prosinci pořádán desetidenní lyžařský kurs v Alpách u Krimmlu (u Zell am See), jehož se účastnilo 40 frekventantů. V rámci kursu byl vypracován jednotný nácvikový postup, jehož měli v budoucnu čeští instruktoři v lyžařském školení používat. [272] Největší kurs byl pak uspořádán v únoru 1944 v Pustevnách v Beskydech pro 120 (podle jiných zdrojů 160) vybraných cvičitelů a 80 cvičitelek ze všech okresů Čech a Moravy. [273] Všechny tyto kursy byly chápány prozatím jako provizorium a fungovaly jako náhrada za stálou cvičitelskou školu, kterou Kuratorium zamýšlelo vybudovat v roce 1944. [274]

Vedení pražské Hitler-Jugend vyšlo Kuratoriu při hledání vhodného střediska pro výcvik ochotně vstříc a poskytlo mu možnost strávit kurs na Filzsteinhütte, chatě německé mládeže na rozmezí Salcburských a tyrolských Alp u Gerlosplatte v nadmořské výšce 1700 metrů. Účastníci byli z řad okresních pověřenců, tělovýchovných referentů a instruktorů Svazu lyžařů, který Kuratoriu nabídl své cenné zkušenosti. Frekventanti většinou již uměli velmi dobře lyžovat, protože byli vybráni z českých lyžařských krajů, tj. z Pošumaví, Novoměstska, Krkonoš a Beskyd. Jeden z účastníků kursu, po válce československým soudem odsouzený Jaroslav Krigar, líčil své zážitky takto: „Už v Praze jsme vzbuzovali pozornost cestou na nádraží a každému z nás při vstupu do vlaku zabušilo srdce o něco silněji. Měli jsme všichni pocit vděčnosti, že nám přes tuto těžkou dobu bylo umožněno absolvovat lyžařský kurs v Alpách. Brzy za Prahou se začalo s písničkami, které nám vydržely s malými přestávkami až do druhého dne. Přestupování v Linzi, Salzburgu a Rosenheimu se konalo za dramatických scén, protože, uznejte, že čtyřicet mužů, každý nejméně s párem lyží, dovede udělat v přeplněných vlacích malou revoluci. (…) V Krimmlu jsme byli očekáváni na nádraží cvičitelem lyžařství u HJ, svobodníkem Franzem Chinou, který nás pěkně přivítal a když viděl, jak mnozí z nás si berou kufry, neudržel se smíchy. Docela bodře pravil: ,Kampak s těmi kufry do Alp? Je vidět, že jste v pořádných kopcích ještě nebyli.´ A měl pravdu. Z nádraží nám to trvalo na Filzsteinhütte skoro tři hodiny a šlo se do pořádného kopce, do výšky 1630 m. (…) Když jsme ale došli nahoru a odstrojili se v útulných pokojích s ústředním topením, brzy jsme na veškerá utrpení po cestě zapomněli. Nyní nastalo oněch sedm krásných, nezapomenutelných dnů. Náš učitel lyžařství, nám přidělený od Hitler-Jugend, nás hned po prvém dnu velmi respektoval, když viděl sjíždět naše kanony, takového Buchara, Šponara, Beranovského atd. Jezdilo se od rána až do večera, dělaly se krásné partie a někdo toho neměl ještě dost a zkoušel svoje umění za svitu měsíčku. O naše vezdejší blaho se starala paní Wechselbergerová s ochotným personálem, a že se starala velmi dobře, toho je důkazem, že na ni s nadšením vzpomínáme ještě dnes, když se sejdeme. I svatý Petr nám přál sluníčko nám pěkně v této výšině zatápělo. Když mezi nás přijel na poslední dva dny pan Oberbannführer Dressler (z Hitlerovy mládeže – pozn. LB), našel zde již partu opálených kamarádů. Ale bohužel, i tento krásný alpský pobyt měl svůj konec. Se smíšenými pocity jsme balili kufry a velmi neradi jsme sestupovali do údolí Krimmlu a nasedali k cestě domů. Obyvatelé v Krimmlu nás dobře znali z občasných docházek a velmi srdečně se s námi loučili.“ [275] Pod vedením domorodého průvodce absolvoval kurs také několik výstupů, z nichž nejkrásnější byl výstup na Königsleiten ve výši 3000 m. [276] Cestou domů udělali účastníci kursu několikahodinovou poznávací zastávku ve Vídni. [277]

Obr.: Pražská Hitlerova mládež poskytla 40 účastníkům výcvikového kursu Kuratoria svou chatu u rakouského Krimmlu. K dispozici byl též vlastní lyžařský instruktor Hitlerovy mládeže.

Od počátku roku 1944 Kuratorium organizovalo Zimní den mládeže, jehož se účastnilo na čtvrt miliónu dětí, a „Týden ledních sportů“ na Štvanici, spojený s mistrovstvím v ledním hokeji a krasobruslení. Hokejové přebory probíhaly nejprve pochopitelně na regionální úrovni. Například v Brně se k okresním přeborům mládeže mohla hlásit klubovní dorostenecká družstva nejpozději do 20. prosince 1943 přímo v kanceláři okresního pověřence Kuratoria v Brně (Ulice Na Hradbách 3). [278] A v Praze Kuratorium uspořádalo na kluzišti I. ČLTK na Štvanici v soboru a v neděli 18. -19. prosince 1943 mistrovství mládeže v ledním hokeji za účasti osmi klubů. [279]

Jako u letních sportů se všechny soutěže bojovaly nejdříve v okrscích a potom ve dvanácti oblastech Protektorátu. Tímto sportovním podnikem nebývalého rozsahu bylo umožněno více než 10.000 chlapcům ve věku 14-18 let změřit svoje síly a ukázat sportovní vyspělost v ledním hokeji. [280] Vyvrcholení proběhlo první únorový týden roku 1944 závěrečnými boji na Zimním stadionu v Praze. „Týden zimních sportů pro mládež“ navázal tak přímo na týden hokejových přeborů německé mládeže. Mistrovství bylo slavnostně zahájeno v úterý 1. února 1944 ve 13 hodin společným nástupem všech účastníků mistrovství, které uvítal a pozdravil prof. Zdeněk Sláma. Provedením byl pověřen známý rekordman ve skoku s tyčí J. Bém. Zimní stadion, kde se celé mistrovství konalo, byl slavnostně vyzdoben a na vnějších stranách tribun se pyšnily znaky měst Protektorátu. Celkem bylo sehráno 30 zápasů. [281] Po celé dny od rána do večera se v pestrém sledu střídali na led krasobruslařky a krasobruslaři s hokejovými mužstvy. Mistrovství vhodně doplnilo propagační mezizemské utkání Čechy-Morava, krasobruslařské exhibice českých národních mistrů a několik utkání žákovských družstev v ledním hokeji. Finále se konalo v neděli 6.2.1944. Vedle toho 200 účastníků tohoto Týdne mládeže navštívilo i divadelní a filmové představení a vyslechlo si tělovýchovnou přednášku. [282] Týden ledních sportů mládeže, pořádaný Kuratoriem za spolupráce s bruslařským a hokejovým svazem byl zakončen onu neděli, kdy se již dopoledne asi před 5.000 diváky odehrálo několik hokejových zápasů žáků. Hráči 4 družstev bojovali přátelská utkání místo původního turnaje, protože někteří z nich již byli dorostenci. Odpoledne pak tato utkání pokračovala před vlastním finále soutěže dorostenců před zvláštním obecenstvem. V hledišti se převážně nacházelo žactvo pražských škol a divácké řady byly hustě obsazeny. Mezi hosty se také nacházel generální referent Kuratoria dr. Teuner. Večer se pak stadion opět naplnil diváky, mezi nimi byli dr. Kliment za kancelář státního prezidenta, Oberbannführer Dressler a vládní rada Schasche. Na led nastoupilo přes 200 účastníků soutěže a vyslechli si projev Františka Teunera. Ten připomněl, že v Čechách a na Moravě se účastnilo hokejového přeboru 1169 družstev, což činí asi 12.000 chlapců, z nichž pak jen 12 oblastních vítězů bojovalo na Zimním stadionu. Ve svém projevu konstatoval Teuner rytířskost všech bojů a smysl pro poctivou hru, v níž se každý snažil co nejlépe reprezentovat svoje město a svůj kraj: „Chování všech našich kamarádů, závodníků, závodnic, ať to bylo v ubikacích, při společném obědě, na procházkách Prahou, či zde na Stadionu, bylo vzorné a všechna mužstva ukázala svou rytířskost a smysl pro poctivou hru, nikde nebyla žádná záludnost a surovost.“ V závěru pak podtrhl, že i tato činnost slouží celku, že i tato práce zajišťuje budoucnost naší mladé generaci, slouží národu, Říši a Evropě. Po projevu se provedly ukázky volné jízdy krasobruslení všech dorosteneckých mistrů a mistryň, a pak nastoupila k finálovému utkání dvě hokejová družstva, vítězové skupin. [283] Ve finálovém zápase zdolal LTC Praha SSC Říčany poměrem 4:0. V Týdnu ledních sportů navštívilo Zimní stadion přes 60.000 platících diváků. [284] Lední hokej byl sportem, který v českých zemích v posledních letech docílil obrovské popularity. Nejen pokud se týče množství příznivců tohoto sportu, nýbrž i co do počtu hráčů, kteří hokej aktivně provozovali. V roce 1943 měl Svaz ledního hokeje na 800 klubů a asi 14.000 hráčů. K nim přistupovala další úctyhodná číslice: 6000 dorostenců. Dalo se očekávat, že po celoprotektorátních mistrovstvích se zájem o tento sport mezi naší mládeží ještě zvětší. [285]

Ve zmiňovaném projevu František Teuner pronesl několik slov také o Zimních dnech probíhajících mimo Prahu a uvedl, že se jich zúčastnilo téměř 230.000 jedinců z řad mládeže. Velmi pěkně proběhl Zimní den v Brně, kde se mládež z povinné služby poprvé představila veřejnosti. V Čáslavi zase při této příležitosti zazněl z nejvyšší kostelní věže do celého okresu hlas fanfár vládního vojska. [286] Ale i chlapci a dívky z čestné služby se 6. února 1944 vyrojili ven do volné krajiny se saněmi, lyžemi i bruslemi. Zastoupeny byly všechny myslitelné druhy zimních sportů. Vyvrcholením byla „volná hra“: bitvy sněhovými koulemi, stavění sněhuláků a hradů apod. [287]

Jak již bylo uvedeno, proběhl v únoru 1944 také kurs pro vybraných 200 cvičitelů a cvičitelek v Beskydech. Začínal velmi vesele, když účastníky, kteří se sjížděli na frenštátském nádraží ze všech končin Protektorátu, vítala zvučnými pochody valašská kapela a s ní místní okresní pověřenec Mokroš. Do tábora bylo pozváno 160 nejlepších instruktorů a 80 instruktorek ze všech končin Čech a Moravy. Měla to být forma odměny za jejich dobrou práci ve službě mládeže. Účelem tábora bylo dát účastníkům vedle lyžařské rekreace bohatý výchovný materiál ale také poskytnout informace ideologického i politického rázu. Podle hesla „Mládeži to nejlepší“ byli vybráni ti nejschopnější okresní pověřenci včele s „kamarády“ Kabeláčem a Kubíkem. A výteční lyžařští instruktoři Beinhauerová, Baranovský, Buchar a Šponar se postarali o pestrou a hodnotnou náplň lyžařského výcviku. Průměrný věk účastníků byl dvacet roků. Přestože prý kázeň byla vojenská a bohatý program tábora kladl velké požadavky na duševní i tělesné schopnosti všech, nálada byla stále výborná. Chlapci i děvčata byli rozděleni do rojů a družin podle příslušnosti do jednotlivých oblastí. K nim byli přidruženi jejich okresní pověřenci, kteří se po celou dobu tábora účastnili lyžařského výcviku, výchovných přednášek a společných porad ve středu svých svěřenců. Po společných nástupech rozjížděly nejednotlivé roje k lyžařskému výcviku. Cvičilo se na předem vyhrazených místech v okolí Tanečnice. Při výcviku bylo již využito zkušeností nabytých v prvním lyžařském výcvikovém kursu Kuratoria v Alpách, kde byla stanovena jednotná nácviková metoda. Během týdne účastníci prošli celou lyžařskou školou od primitivních kroků začátečníka až po závodní výkony. Pro zpestření byla zařazena do programu též honba za liškou, při níž účastníci v krásném terénu v okolí Radhoště uběhli 8-10 km. Volných chvil bylo využito ke zpěvu národních písní. Postarala se o to slovácká kapela, která přijela na tábor v původních krojích. Vedle „výchovných“ filmů shlédli účastníci také zábavné filmy „Operetu“ a „Pandura Trenka“, který měl největší úspěch. Romantická noční výprava k soše slovanského boha Radegasta, která následovala po závěrečné řeči dr. Teunera, plné optimismu a povzbuzení, byla vlastně vyvrcholením celého tábora. U sochy Radegasta byl dán v záři 100 pochodní jasný pokyn k formování tzv. vzorných čet. [288]

Speciální kurs tělovýchovných referentů uspořádalo Kuratorium ve dnech 10. a 14. března 1944 v Radotíně. Kursu se zúčastnili všichni nově jmenovaní tělovýchovní referenti, kteří ještě neprošli zvláštním kursem. Kurs vedli známí tělovýchovní odborníci: profesor Sláma, Horák, Serbus, Kerssenbrock, Sládek, dr. Hornof a dr. Mach. Následovně se ve dnech 15.-17. března 1944 konal rovněž v Radotíně pracovní sjezd všech tělovýchovných referentů. Bylo pojednáno o odborných otázkách tělovýchovy mládeže: bezpečnostní opatření při cvičení, spolupráce s lékařem, vyplňování zdravotních listů, zavedení odznaku zdatnosti pro mládež, spolupráce se sportovními svazy, výchova závodníků, instruktorů a měřičů. Pracovní kurs byl zakončen projevem dr. Teunera. [289]

V ideologickém kontextu byla tato – bezpochyby prospěšná práce – stavěna Kuratoriem pochopitelně do politických souvislostí, jak názorně uzavírá komentář M. J. Horáčka ve „Zteči“: „Sotva by se někdo nadál, že i v pátém roce války bude náš sport dál míti možnost nerušeně se vyvíjet. Jen skutečnost, že žijeme pět let ve svazku Říše a pod její ochranou, vysvětluje, proč nejen že sportovní ruch neustává, ale pokračuje způsobem před pěti lety netušeným. Je to přímý vliv a odraz názorů na význam sportu a tělesné výchovy v Říši. Čeho nemohl sport dosíci v míru, uskutečňuje se ve válce. Předtím byl sice sport uznáván, ale nic více; skutečně a jeho důležitosti odpovídající podpory se mu dostávalo velmi spoře. Proto se také nemohl projevovat v plné své síle, maje jen nepatrné prostředky.
Uznává se stále více a více, že péče o mládež je rozhodující pro budoucnost národa. Výchově sportovní jako složce výchovy se nyní dostává soustavné péče, jejímž cílem je, aby s výchovou tělesnou šlo také vzdělání, úcta a láska k práci i smysl pro národní společenství. (…) Je proto nutné při každé příležitosti zdůrazňovat mládeži, že sport není prostředkem k nabývání peněžitých výhod (…), nýbrž něčím, co má mladým lidem usnadnit cestu k životnímu úspěchu. Mládež musí mít jiné ideály než prospěchářské. (…) Čím více bude sport podporován za účelem výchovným, tím více se této práci bude moci každá složka věnovat a tím úspěšněji bude také pokračovat výchova mládeže. Veřejnost nesmí se ovšem na tuto podporu sportu dívat jako na subvencování, ale jako na řádnou rozpočtovou položku, určovanou pravidelně kultuře. (…) V malém národě záleží zvláště na tom, aby jeden pomáhal druhému. Sport nemá být žebříčkem pro ukojení ješitnosti a sobectví jedinců, ale cestou k porozumění a dorozumění všech. Musí býti proto z kořene vyvráceno vše, co rozkládá mravní hodnotu sportu. Mládež dneška bude národem zítřka. Bude-li zdravou tělesně i duševně, bude zdravý i národ.“ [290]

POKRAČOVÁNÍ. Termín příštího dílu bude oznámen.


Fotografie: ČTK, archiv Vladimíra Kordy, časopisy Pestrý týden, Pražský Ilustrovaný Zpravodaj, Ozvěny, Zteč , Správný kluk, Böhmen und Mähren a Unsere Wehrmacht in Böhmen und Mähren. Zvláštní dík autora náleží Vladimíru Kordovi za spolupráci v opatřování fotodokumentace.

Poznámky:


[270] Sláma, Zdeněk: Naše tělovýchovná bilance, In: Zteč, 6.1.1944, str. 8
[271] Pipota, Jan Nepomuk: O Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Po pěti letech 1939-1944, Orbis Praha 1944, str. 233-234
[272] Sláma, Zdeněk: Naše tělovýchovná bilance, In: Zteč, 6.1.1944, str. 8
[273] Základ soustavné výchovy, Lidové noviny, 7.3.1944, str. 2
[274] Sláma, Zdeněk: Naše tělovýchovná bilance, In: Zteč, 6.1.1944, str. 8
[275] Krigar, Jaroslav: Jedeme do Alp, In: Zteč, 6.1.1944
[276] Sláma, Zdeněk: Lyžařský kurs v Alpách, In: Zteč, 6.1.1944, str. 8
[277] Krigar, Jaroslav: Jedeme do Alp, In: Zteč, 6.1.1944
[278] Lidové noviny, 17.12.1943, str. 4
[279] Lidové noviny, 20.12.1943, str. 4
[280] Starost o to, aby si deset tisíc kluků zahrálo, In: Pestrý týden, 21.1.1944, str. 5
[281] Mistrovství na ledě, In: Správný kluk, 9.2.1944, str. 3
[282] Mládež na nové cestě, In: Lidové noviny, 5.2.1944, str. 2; Nadšené boje mládeže, In: Zteč, 17.2.1944, str.8
[283] Závěr Týdne mládeže, In: Lidové noviny, 7.2.1944, str. 4; Nadšené boje mládeže, In: Zteč, 17.2.1944, str.8; Toroň, Jindra: Úspěch zimních dnů, In: Správný kluk, 23.2.1944, str. 6-7
[284] Pipota, Jan Nepomuk: O Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Po pěti letech 1939-1944, Orbis Praha 1944, str. 233
[285] Čtyři zimní mistrovství mládeže, In: Zteč, 17.3.1944, str. 8
[286] Toroň, Jindra: Úspěch zimních dnů, In: Správný kluk, 23.2.1944, str. 6-7
[287] Pipota, Jan Nepomuk: O Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Po pěti letech 1939-1944, Orbis Praha 1944, str. 233
[288] Sláma, Zdeněk: Vzorný tábor Pustevny, In: Zteč, 17.3.1944, str. 6
[289] Pracovní sjezd tělovýchovných referentů v Radotíně, In: Zteč, 17.3.1944, str. 7
[290] Horáček, M. J.: Ochrana Říše zaručila vývoj sportu, In: Zteč, 17.3.1944, str. 8