Německá rasová nauka (5.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa
Nordická rasa
František Pilous

(Zvětšení nakliknutím.)

Asi i ten největší ignorant někdy něco slyšel o nordické rase. Obecné povědomí o tomto rasovém typu se však většinou omezuje na barvu vlasů a očí, čímž může dojít k záměně s ostatními rasovými typy, v první řadě s rasou baltickou. (1) V tomto díle tedy budou popsány fyzické a psychické vlastnosti nejznámější evropské rasy, kterou jako první pojmenoval ruský antropolog Josef Deniker slovem nordická. Pozornost bude zároveň věnována i rase fálské, která je někdy uváděna jako samostatný rasový typ.

Nordická rasa se prostírá všude kolem Severního a Baltického moře. Zabírá velkou část Velké Británie a Irska, hlavně jejich východní oblasti, skoro celý Skandinávský poloostrov, velkou část Finska, Estonska, Lotyšska a Litvy, dále severozápadní Polsko, Dánsko, Holandsko a Belgii, všechny severní části Německa a severní Francii. Sem tam se objevuje i ve zbytku Evropy až k nejvzdálenějším evropským hranicím, a dokonce i v Asii. Jako sekundární oblast výskytu je třeba zmínit především severní Itálii, severní Portugalsko, střední Francii a Balkán. Ve Vestfálsku a středním Švédsku se často vyskytuje její fálská varianta. V severním a středním Rusku je bohatě zastoupen feno-nordický rasový typ. (2)

Na Britských ostrovech je převážně nordický sever Skotska, ve Walesu patří k nordickému rasovému typu pouze třída starých statkářských rodin. Shetlandy a Hebridy jsou převážně nordické. Silný vliv nordické rasy je dále patrný v Cornwallu a Irsku. Celkově lze říci, že na Britských ostrovech je nordická rasa ze všech rasových typů nejhojnější. Její zastoupení v populaci se pohybuje mezi 55 a 60 procenty. Zároveň se uvádí, že na Britských ostrovech vykazují převážně nordičtí jedinci menší vliv ostatních rasových typů, než je tomu v Německu.

Ve Francii se táhne území obývané nordickou rasou od severního pobřeží dolu k Champagne, na jih od Arden, které jsou převážně alpínské, centrální Francií proniká až k Limoges. Pobřeží Normandie je převážně nordické, stejně jako Bretaňské pobřeží. Celkově je podíl nordické rasy ve Francii odhadován na 25% obyvatelstva.

Na východě v oblasti Baltu převládá nordická rasa společně s rasou baltickou u Estonců, Litevců a Lotyšů. Rovněž západní hranice rusky mluvících oblastí je převážně nordická. Tento rasový typ je k nalezení podél řeky Visly, jasněji je zřetelný v povodí Něvy a ještě více podél řeky Dviny. Podíl nordické rasy v ruských oblastech se pohybuje mezi 25 a 30 procenty.

Severozápadní Německo a Holandsko jsou regiony, kde je nordická rasa dominantní. Podíl nordické krve se postupně snižuje směrem na jih, jihozápad a východ. Východně od Odry již nebylo možné hovořit o dominanci nordické rasy, s výjimkou pobřeží Baltického moře a Visly. Na jihu je přibližnou hranicí převahy nordické rasy řeka Mohan. V Rakousku byl podíl nordické rasy odhadován na 30 až 35 procent. V celém německém národě potom na 50 až 55 procent. Jde přitom o čísla, která označují osoby s převažujícími nordickými rysy, počet jedinců vykazujících čistě nordické znaky se pohybuje mezi 6 a 8 procenty.

Nordická rasa je charakteristická vysokým vzrůstem (kolem 175 cm), jedná se o respiratorní konstituční typ. Tělo je štíhlé, ramena jsou široká, údy dlouhé a kyčle úzké. Lebka je dlouhá (index 75-75,5), čelo je vysoké a směrem dozadu ustupující. Nadočnicové oblouky jsou rozvinuté. Zadní část hlavy vyčnívá a přechod mezi čelní a spánkovou kostí je zvýrazněn. Obličej je úzký (index přesahuje 90), brada je výrazná, ale zaoblená. Nos je dlouhý, úzký a rovný. Nozdry jsou tenké a dlouhé. Ústa jsou rovnoměrná. Pokožka je bělorůžová, vlasy blonďaté až světlehnědé, měkké a vlnité. Oči jsou modré nebo šedomodré. Oční otvor je spíše větší.

Eickstedt rozlišuje u nordické rasy tři její typy. Jeden nazývá jako teuto-nordický, druhý jako dalo-nordický, nebo také fálský nebo vestfálský, třetí označuje jako feno-nordický. Teuto-nordický typ se plně shoduje s výše uvedeným všeobecným popisem nordické rasy. U dalších dvou typů se krátce zastavíme.

Fálský typ je nejvíce zastoupen ve Vestfálsku. Od teuto-nordického typu se odlišuje v těchto znacích: je více robustní, jeho tělesná konstituce se o něco víc přibližuje digestivním formám. Zátylek je výraznější než u teuto-nordického typu. Čelo je strmé a široké. Nadočnicové oblouky jsou velmi rozvinuté, obočí je husté a štětinaté. Obličej je masivnější, brada silná. Vzhled obličeje je poněkud čtvercový, taktéž je o něco širší. Nos je silný a o něco širší. Ústa jsou velká a rty úzké. Všeobecně vzato, tělo je celkově masivní, průměrná výška přesahuje 176 cm a lebka je více dolichokefalní (index kolem 75).

Feno-nordický typ svým tělesným vzhledem stojí někde mezi teuto-nordickým a fálským typem. Stejně tak i obličejovými rysy. Svaly a obličejové kosti se přibližují dinárské rase. Lebka je kratší, méně dolichokefalní než u fálského a teuto-nordického typu. Vlasy jsou velmi tuhé a mají rudě-blond barvu, což je ještě výraznější u obočí a vousů. Oči jsou vodově modré. Tělo je hranatější, o něco menší a šlachovitější.

Vlastností nordické rasy je čistota úsudku, pravdomluvnost a energičnost. Nordický člověk vysoce ctí pravdu a spravedlnost. Je uvážlivý, což často vytváří dojem chladu a rigidnosti. Má vyvinutý smysl pro realitu, který v kombinaci s jeho energičností přechází ve smělost a podnikavost. I proto jej Clauß označuje slovem Leistungsmensch (Leistung = výkon, Mensch = člověk). Inklinuje vždy k opatrnosti, zdrženlivosti a chladnému uvažování. Má smysl pro povinnost a očekává její plnění od sebe i od ostatních, přitom se často stává tvrdým a bezcitným. Ke svému okolí je rezervovaný a individualistický. Ukazuje nedostatek empatie, pochopení druhých a určitý nedostatek znalosti lidstva. Jeho vypravěčský dar se soustřeďuje na popisnost událostí a krajiny, rovněž mu je vlastní šibalský humor. Jeho vynalézavost se neprobouzí bouřlivě, ale spíše se poklidně rozvíjí v mezích jeho smyslu pro realitu.

Nordická smělost často u některých lidí přerůstá do ztřeštěnosti, neopatrnosti, lehkomyslnosti a marnotratnosti. Nordický sklon k bezstarostnosti se projevuje také tím, že nordický člověk považuje za absolutně nezbytné trávit určitý čas bezstarostným lenošením, tělesným cvičením, výletnictvím a cestováním. Nordická rasa, stejně jako dinárská, má silný cit pro přírodu. Nordický člověk si rychleji zvyká na městský život. Upadající podíl nordické rasy ve společnosti je podle Günthera kompenzován přílivem nordické krve ze vsi do měst.

Nordická rasa vyniká ve vojenství, dalším projevem jejího bojovného ducha je její zastoupení v námořnictví a technických a komerčních aktivitách. V intelektuálních oblastech vykazuje spíše sklon k přírodním vědám. V umění se přiklání nejvíce k poezii, hudbě a malířství. V oblasti hudby jsou její vlohy, ač ne tak výrazné jako u dinárské rasy, projeveny kupříkladu ve švédské venkovské hudbě. Obecně lze říci, že hudba ve Skandinávii má dlouhou a bohatou historii.

V německých oblastech, ve kterých vykazuje nordická rasa největší podíl, je také zaznamenán nejnižší výskyt kriminality. Nordické rase je taktéž připisován vysoký respekt pro osobnost a majetek sousedů. Někteří němečtí antropologové si všímali toho, že ve Švédsku lze po několik dní a nocí nechat svoje věci za dveřmi, aniž by si jich někdo všiml. Taktéž prádlo bylo možné nechávat volně viset ve veřejně přístupných budovách, aniž by bylo ukradeno. Eickstedt považoval za kladný rys nordické rasy činorodý idealismus, za záporný rys sklon k hrubosti. Fálskou rasu považoval za těžkopádnou a feno-nordickou za neklidnou.

Takto tedy vypadá charakteristika nordické rasy. Pro zajímavost uveďme, že k nordické rase patřil například nejvýznamnější český světec sv. Václav, jehož lebka byla výrazně dolichokefální (lebeční index 70,81). Podrobná měření provedl již dříve zmiňovaný český antropolog Jindřich Matiegka. (3) V první době křesťanské byla tato rasa na našem území zastoupena přibližně v jedné třetině obyvatelstva, ale později, zhruba od 14. století, ustupuje jiným typům. Denordizace slovanského obyvatelstva byla německými antropology v jejich pracích rovněž zmiňována, obdobným procesem prošly i národy románské a germánské. (4)

Poznámky:

(1) Přes zjevné rozdíly mezi těmito dvěma rasami se našli i antropologové, kteří je řadili do jedné skupiny. Švýcarský antropolog George Montandon řadil nordickou (Sous race nordique) a baltickou (Sous race subnordique) rasu do jedné rasy – Race blonde
(2) Podle Eickstedtovy klasifikace, viz dále.
(3) MATIEGKA, Jindřich: Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava svatého, I. díl/Antropologické vyšetření ostatků sv. Václava. Dostupné online: http://cs.wikisource.org/wiki/Svatov%C3%A1clavsk%C3%BD_sborn%C3%ADk_na_pam%C3%A1tku_1000._v%C3%BDro%C4%8D%C3%AD_smrti_kn%C3%AD%C5%BEete_V%C3%A1clava_svat%C3%A9ho,_I._d%C3%ADl/Anthropologick%C3%A9_vy%C5%A1et%C5%99en%C3%AD_ostatk%C5%AF_sv._V%C3%A1clava
(4) Evropské národy jím bezesporu procházejí i v dnešní době, což se vzhledem k nízké porodnosti a přílivu mimoevropských rasových typů týká i ostatních evropských ras.

Vyobrazení:

Nordická lebka; lebeční index 70; obličejový index 96,4.

Norma lateralit a norma superior; nordická lebka s lebečním indexem 69,4; ze starého hrobu ve Švýcarsku.

Rodiče z Fríska.

Muž z Bückeburgu.

Fálský typ; z Vestfálska.

Vlevo: Muž z Mecklenburg-Strelitz. Vpravo: Muž z Rigy.

Žena z Dolního Saska.

Šlesvicko - převážně nordické děti.

Muž ze Slezska.

Vlevo: Žena z okolí Magdeburgu. Lehký mediteránní vliv. Vpravo: Muž z vestfálské rodiny. Převážně nordický s mediteránním vlivem.

Muž z ústí Labe, převážně fálský typ.

Žena ze stejné oblasti. Převážně fálský typ.

Vlevo: švýcarský plavec. Nordická postava. Vpravo: Anglický důstojník. Nordická postava.

Vlevo: Muž ze Švédska. Vpravo: Norsko. Hnědé oči a hnědé vlasy. Lebeční index 73,77; obličejový index 100.

Vlevo: Muž z Austrálie. Vpravo: Muž ze Skotska.

Vlevo: Muž z Anglie. Vpravo: Polsko. Sienkiewicz (1846-1916), spisovatel. Vliv některé hnědooké rasy.

Vlevo: Belgie. César Franck (1822-1890), skladatel. Převážně fálský. Vpravo: Anglie. Převážně fálský – s lehkým alpínským vlivem?

Vlevo: Vévoda z Wellingtonu (1769-1852), vojevůdce a státník. Hnědé oči. Převážně nordický. Pravděpodobně dinárský vliv (nos) – pozn. FP. Vpravo: Byron (1788-1824), básník. Převážně nordický.

Manželka německého důstojníka. Nordické hledání dalekého je zde obráceno směrem dovnitř (obr. vpravo).

Dánský rybář. Verharrungsmensch (člověk vytrvalosti) – tak charakterizoval Clauß psychiku fálské rasy. Ústa u tohoto muže nejsou typicky fálská.

Joachim von Ribbentrop - představitel nordické rasy.

Vlevo: Lina Heydrich. Vpravo: Alfred Rosenberg  – vliv nordické a baltické rasy.

Rudolf Heß – pravděpodobně fálský a mediteránní vliv.

POKRAČOVÁNÍ ZDE.