Neuvěřitelně zpackaný akt odboje

AKTUALIZACE: Dodatek pod článkem
Tomáš Krystlík

Česká manifestace na Zelném trhu v Brně dne 12. 6. 1942. (Foto: archiv LB)

Čtenář mých blogových pojednání Peter Paul 26. března mj. napsal: „Kdyby Beneš přes odpor vlastních lidí neposlal zavraždit Heydricha, tak by nebylo Lidic, škoda každého života.“ Ano, škoda! Motivy, které k tomu Beneše vedly se dodnes tají, protože Beneš po válce prohlásil, že o přípravě atentátu nic nevěděl a František Moravec převzal jeho díl viny dobrovolně na sebe. Důvod? „Statečný“ Beneš se bál, že lid mu bude vyčítat oběti následujícího teroru. Inu, opět se projevilo psychické strádání z dětství, kdy mu myšlenky na kněžský seminář vyháněli z hlavy jeho starší bratři bičem. Podívejme se tedy na důvody, které Beneše k atentátu vedly.

Karl Vitovec byl požádán o bližší osvětlení okolností, které vedly k jeho odtržení od rodiny

Redakce Našeho směru v kontaktu s německým občanem českého původu, který měl být jako mladý chlapec násilně zgermanizován
Lukáš Beer

Karl Vitovec bojuje o to, aby byl úřady uznán za oběť
nacistické totality. (Foto: archiv K. Vitovec)

Před více než měsícem proběhla českými sdělovacími prostředky zpráva o případu jednaosmdesátiletého německého občana, žijícího nyní v Porýní, který měl být v roce 1940 vybrán „nacistickým důstojníkem“ (bližší specifikace nebyla uvedena) v Českých Budějovicích na poněmčení. Karl Vitovec, jak se tento muž nyní jmenuje, měl totiž částečný německý původ, odůvodňovaly tehdy české sdělovací prostředky. Vycházely přitom z údajů článku německého týdeníku Der Spiegel, který však blíže nekonkretizoval důvody a okolnosti, jež vedly k oddělení tehdy osmiletého chlapce od svých rodičů. Chlapec žil několik měsíců v náhradní rodině poblíž Lipska, pak nastoupil na německou školu v Táboře, kde byl s ostatními spolužáky vychováván k němectví. Karl Vitovec se na stará kolena rozhodl bojovat o to, aby také „uloupené“ děti byly považovány za „oběti nacistické totality“ jako třeba vězňové koncentračních táborů. Penzistovi jde i o finanční odškodnění. Před Vánocemi mu však přišla zamítavá odpověď z petičního výboru německého spolkového sněmu. Česká média informovala, že lidé s „uloupenou identitou“ v Německu dosud žádné odškodnění nedostali. Přitom v Rakousku byli „násilně poněmčení“ lidé v uplynulém desetiletí odškodněni podobně jako například nuceně nasazení symbolickou částkou 1 453 eur.

„Skrytá tvář nacistického Německa“ – podívejte se na záběry, které Česká televize neukáže!

Že americký propagandistický film „Inside Nazi Germany“ z roku 1938 obsahoval řadu podvržených hrůzostrašných „autentických“ záběrů natočených ve skutečnosti herci v USA, Česká televize taktně zamlčuje
Lukáš Beer

Před 75 lety měl v New Yorku premiéru "dokumentární" film
"Inside Nazi Germany". Zásadně změnil dosavadní shovívavý
pohled americké veřejnosti na nacionálněsocialistický režim.

Našemu televiznímu divákovi se naskytuje jedinečná příležitost přesvědčit se na vlastní oči o tom, jak Česká televize dokáže obrátit pravdu úplně naruby. Snad následující příklad opět přivede o několik jedinců více k zamyšlení nad tím, jak mainstreamové sdělovací prostředky dnes dokáží manipulovat s nepříjemnou historickou pravdou. Televizní program ČT 2 uvádí v pondělí 25. března ve 20.00 hodin německý dokument televize ARTE, jenž nabízí unikátní záběry amerického filmaře, který v létě roku 1937 pořídil mnoho autentického filmového materiálu přímo v Hitlerově Německu. Kameraman Julien Bryan zachytil život běžného německého člověka, filmoval na ulicích Berlína, Norimberku, Düsseldorfu, Essenu, Kolína nad Rýnem a jiných obcí, měst a vesnic a jde vesměs o materiál, který obešel tehdejší německou cenzuru. To je jistě pádný důvod k tomu si na tento zajímavý dokumentární film udělat čas. Je ovšem nutné diváka předem upozornit na skutečnost, že to, co ve vysílání České televize uvidí, je pouze nový dokument německé televize, který vystříhal a zpracoval pouze opravdu autentické záběry z původního amerického „dokumentárního“ filmu „Inside Nazi Germany“ z roku 1938. (Kromě toho obsahuje tento německý dokument záznamy pořízené Bryanem, které ani neprošly americkou cenzurou (!) při sestřihávání materiálu pro "Inside Nazi Germany".) Ten původní americký snímek byl totiž přeplněný dodatečně vyrobenými filmovými záběry, které se nenatáčely nikoliv v nacionálněsocialistickém Německu, ale ve Spojených státech. A tak si kupříkladu americké uklizečky pracující v domě, kde vycházel časopis „Time“, zahrály roli německých jeptišek a američtí mladíci v uniformách SA malovali na výlohy židovských obchodů německé nápisy „Jude“ a perfektně zvládli roli přísných hrubiánů zatýkajících a mlátících „německé“ a „židovské“ spoluobčany.

Selektivní a instrumentální využívání práva? Debatní klub o stíhání „extremismu“ v ČR

Miroslav Mareš, Tomáš Pecina. Foto: Debatní klub/kolektif1

Miroslav Mareš, odborník na extremismus a bývalý soudní znalec, spolu s Tomášem Pecinou, absolventem Matematicko-fyzikální fakulty a překladatelem, otevřeli v Debatním klubu téma „extremismu“ v České republice. Jak pracují soudní znalci a podle jakého klíče jsou schopní definovat - rozlišit, co je extremismus, který by měl být postihovaný zákonem - tedy trestně a co již extremismem není. Jak si má dnes občan představit svou zákonem danou svobodu slova a projevu a co si z takové představy vyloží, že slouží k ochraně demokracie a co je používáno politiky, justicí a bezpečnostním aparátem k represi. Je naše společnost nucena být pod kuratelou hlídající míru správnosti toho co je dobré pro demokracie a co ne. Je naše společnost neschopná rozlišovat a samotná se korigovat?

Německá rasová nauka (8.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa - Nordická rasa - Dinárská rasa - Mimoevropské rasové vlivy
Závěr, srovnávací tabulka a přehled literatury
František Pilous

Helmut Stellrecht přednáší o rasové hygieně žákům školy pro vedoucí
Hitler-Jugend v roce 1935. Vedle něj sedí Alfred Rosenberg.
Foto: Bildarchiv preuss. Kulturbesitz.

V předchozích dílech jsme se seznámili se základními rasovými typy evropského člověka a zmínili i některé mimoevropské rasové typy. Většina jednotlivců má, kromě rysů rasy, která u něj převládá, i znaky některé z dalších příbuzných evropských ras. Stejně jako jedinci, mají i národy svou rasovou strukturu. Helmut Stellrecht tuto skutečnost vystihuje takto: „Různorodost příbuzných evropských ras je sjednocena v Německu. Z těchto kořenů vyrostl jeden kmen. Každá rasa dala svojí nejlepší sílu. Každá přispěla německé duši.“ (1) Zatímco jednomu rasovému typu lze přisuzovat bojový duch, druhému hudebnost, dalšímu Němci vděčí za svá krásná a starobylá města a jinému zase za organizační schopnosti a disciplínu.

35 lží za "výborně"

Otřesný příklad falšování historie na české akademické půdě
Lukáš Beer

Oponent bakalářské práce Antonín
Háka. (Foto: blog.iDNES.cz)

Následující úryvky pocházejí z bakalářské práce Karolíny Rachačové, nesoucí příznačný název „Konečné řešení české otázky za druhé světové války“. Vedoucím práce studentky z oboru politologie při Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze byl známý historik prof. PhDr. Jan Rataj, CSc. V posudku oponenta práce ing. Antonína Háky se uznaně praví, že „autorka postihla jádro zvolené problematiky a bakalářská práce je založena na správném hodnocení zásadních aspektů“. Oponent kritizuje pouze skutečnost, že autorka v práci ne dost jasně udává národnost „nacistů“: „V práci se můžeme dočíst o nacistech, nacistické okupaci, nacistickém teroru a nacistické politice a čtenář musí pečlivě číst, aby zjistil, jakou ti nacisté měli národnost.“ Chybělo mu jasné označení, že šlo o „Němce“. Vytkl Rachačové také formální chybu, protože v literatuře udávala velké S pro označení stránky, Háka doslovně: „To je do očí bijící“. Jinak ale navrhl ohodnotit tuto bakalářskou práci za „výbornou“.

Skutečně do očí bijící je však celá plejáda lží a faktických výmyslů, která celou téměř šedesátistránkovou práci z roku 2011 provází. Očividně to nebylo na překážku při pozitivním hodnocení práce a o to otřesnější okolností je, že oponent si při kritice této práce vypíchl zrovna skutečnost, že autorka podle něj nezdůraznila v textu dostačujícím způsobem, že měla na mysli Němce, když hovořila o „nacistech“...

Před 70 lety: Moravec o „evropském socialismu“

Moravec na snímku, kdy v lednu 1943
slavnostně zahajuje sérii výstav
"Umění národu".

Následující projev přednesl Emanuel Moravec před 70 lety při příležitosti čtvrtého výročí vzniku Protektorátu. Dne 15. března 1943 hovořil takto k zaměstnancům jednoho pražského zbrojařského podniku. Nastínil českým dělníkům, že dny hospodářského liberalismu se začínají sčítat, ale ani sociální demokracie, ani komunistická ideologie nejsou s to přinést spolehlivou alternativu společenského uspořádání. Sociální postavení českého dělníka a hodnocení lidské práce, tematizované za Protektorátu, stejně tak určité pozitivní změny ve srovnání s první československou republikou, komunističtí historikové po 2. světové válce z pochopitelných důvodů přehlíželi, protože „fašismus“ pro ně představoval reakční zjev snah buržoazie. Dnešní čeští historikové zase Moravcovy „socialistické myšlenky“ stavějí pouze do kontextu snah německého vedení opticky obalit využití českých pracovních sil pro zbrojní průmysl do prázdných „socialistických hesel“ o lepším postavení pracujícího člověka. Stejně tak byl ovšem nasazen pro stejné cíle i německý dělník, který však z naprosté většiny nepociťoval nacionálněsocialistická hesla o jeho důstojném postavení jako pouhá prázdná slova, ale naopak. Moravec se v tomto projevu mimochodem odvolává na hodnocení vedení essenské továrny Krupp, které ze svých vlastních zkušeností zařadilo české dělníky pracující v Říši na první místo mezi nejschopnější a nejpracovitější příslušníky evropských národů. (-lb-)

Kulturní kraj Sudety (1.)

Alfred Oberwandling  (O autorovi ZDE)

Foto: archiv Lukáše Beera

Za normálních okolností nemusí být člověk vybaven nějakým obzvláště citlivým naturelem, aby se při tématu „Kulturní kraj Sudety“ dostal do značných rozpaků. Protismysl zde bije do očí. Souvisí s jistou dvojkolejností – nebo lépe a drastičtěji vyjádřeno – s určitým druhem schizofrenie, která dnes patří ke komplexu kultury, a obzvláště to platí při pozorování kulturního kraje Sudety. Na jedné straně je tu obdivuhodné úsilí tisíců lidí o všechny možné výstavy, na kterých se otevírají poklady kulturních hodnot publiku, jež je unášeno nostalgií po svých vlastních historických produktech, lhostejno, zda se přitom jedná o imitaci královské koruny nebo o originální exempláře z let vyhánění. Na druhé straně mezitím už každý bystrý školák a také starší současníci vědí, že onen pojem kultura v poslední čtvrtině minulého století vzbuzuje také z těch nejpádnějších důvodů představu kulturního úpadku, kulturního barbarství a ničení německých kulturních hodnot na východ od Železné opony, tak, jak už to bylo praktikováno s nejvyšší dokonalostí po roce 1945 v Sudetech. Při pronikání do této tématiky přepadává dobového svědka tohoto vývoje takřka neodvratně hluboký zármutek a zamyšlenost, ale zároveň i nepotlačitelný hněv. Alespoň u mne tomu tak bylo, a to bych nechtěl skrývat.

Peníze státu si zaslouží mnohem více jiné organizace než ty sionistické

Související text: Kyslík sionismu a princip trestu a vyvolenosti

Gerard Menuhin

Mimochodem řečeno - dobročinné organizace. Porovnejme například WWF nebo Greenpeace nebo Amnesty International, velké organizace, které skutečně sledují prospěšné cíle v oblasti životního prostředí nebo humanity. Na tyto organizace se hospodářství a vlády často dívají jako na pohromu. Určitě nemají stejný přístup k nevyšším vládním kruhům jako řekněme například , B’nai Brith nebo Jewish Claims Conference nebo Anti-Defamation League, abychom jen jmenovali některé z odhadovaných 35 významných mezinárodních židovských organizací. Stejně tak nemohou WWF, Greenpeace nebo Amnesty International doufat v to, že dostanou miliony Euro z veřejných (německých) finančních zdrojů. Tyto důležité organizace ve službě všeobecna si musí vystačit se soukromými milodary.

Před 70 lety: Slavnostní zahájení činnosti Kuratoria ve Slaném

Aktualizace 6. dílu seriálu o Kuratoriu

Před 70 lety, 13. března 1943, byla ve Slaném slavnostně zahájena činnost
Kuratoria pro výchovu mládeže. 200 účastníků výcvikových
táborů nastoupilo na přehlídku před městským divadlem.

V předvečer čtvrtého výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava, přesně řečeno v sobotu 13. března 1943, byla oficiálně zahájena činnost Kuratoria, kdy se v budově městského divadla ve Slaném uskutečnil při této příležitosti významným slavnostní akt. Kuratorium sice bylo založeno na konci května 1942, ovšem oficiálně svou činnost zahájilo po absolvování intenzivní přípravné fáze až o deset měsíců později. Na manifestaci vystoupil generální referent Kuratoria dr. František Teuner s programovým prohlášením, ve kterém mj. hovořil o "kulturní a rasové blízkosti Čechů k Němcům". Předně ale hovořil o cílech této nové organizované výchovy české mládeže, která musela plnit předpoklad, "že jen tehdy budeme moci mládeži prospívat a pro ni pracovat, jestliže naše výchova neuchýlí se od vytčeného cíle, totiž vychovávat Říši i vlastnímu národu slušnou, povinností dbalou, schopnou, ukázněnou a zdravou generaci. V tom je naše vlastenectví, v tom je i náš socialismus, v tom je náš poctivý i zdravý poměr k životu a práci". Vyzdvihl také žádoucí ctnosti nové české mládeže, které měly být "radost místo zoufalství, sebevědomí místo otrokářského přikrčení, kázeň místo anarchie, mravnost místo zvrhlictví, láska místo zákeřnictví, povinnost a čest místo zahálky a nectností“. Českým "dívkám a jinochům" zaslal pozdravy do Slaného i státní sekretář K. H. Frank.

O této události podrobně informoval 6. díl seriálu "Nedokončená pouť Kuratoria". Nyní byl tento text, který původně vznikal na Našem směru před třemi a půl roky, aktualizován (doplněny některé další pasáže projevu generálního referenta Teunera ve Slaném), byly provedeny úpravy textu, ale také i fotomateriál prošel menším grafickým zkvalitněním. Tento rok uplyne 35 let od úmrtí Františka Teunera. (-lb-)

Jak v britské Dolní sněmovně debatovali o Mnichovské dohodě: “ČSR je stát, který neměl být vůbec založen”

Z nově chystaného titulu "Nezapomenutelné Sudety"

Foto: archiv L. Beera

Letos uplyne rovných 75 let od podepsání Mnichovské dohody, jež v českém povědomí neustále přežívá jako představa osudové rány a aktu zrady západních “spojenců”, spáchaného na úkor jediné vzorové demokracie ve střední Evropě. Následné odstoupení pohraničí je běžně označováno za “důsledek Mnichovské dohody”, ačkoliv v bavorské metropoli se 30. září 1938 o těchto zásadních věcech nerozhodovalo. Dodnes se traduje či v českých hlavách přežívá názor, že Mnichovská dohoda byla jakýmsi šokujícím a ponižujícím ujednáním "o nás bez nás" – pro někoho překvapujícím faktem však je, že tato dohoda dala pouze organizační rámec k odstoupení území již odsouhlaseného československou vládou.

Německá rasová nauka (7.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa - Nordická rasa - Dinárská rasa
Mimoevropské rasové vlivy
František Pilous

Eugen Fischer (1874-1967)  při zkoumání Basterů. Foto
patrně kolem roku 1938. Foto: Wikipedia.

Kromě znaků uvedených evropských ras se v Evropě vyskytují i rasové prvky, které sem byly zaneseny mimoevropskými rasovými skupinami, jejichž migracím a výbojům byla Evropa v historii v různých vlnách vystavena. Z velkých rasových skupin lze zmínit na jedné straně vliv mongoloidní rasy, na druhé straně vliv rasy negroidní. Mongoloidní vliv je patrný především na východě Evropy, v Maďarsku, na Balkáně (Bulharsko) a ve Skandinávii (především u Laponců). V holandských městech je patrný i malajský vliv, který datuje ještě do 17. století, kdy docházelo k rasovému míšení mezi Holanďany a domorodci.

Negroidní vliv ve středomoří pochází především ze starších časů (černoši v římské armádě, černošští otroci). Přes středomořská přístavní města se dostal až do střední Evropy. Ve velkých evropských městech byli často černošští otroci módní záležitostí. Z francouzských a portugalských kolonií v Africe se černošská krev do Evropy dostávala především prostřednictvím dovozu otroků. Ve třicátých letech 20. století to byla především francouzská politika, která představovala pro Evropu „černé nebezpečí“. Francie poskytovala černochům plná občanská práva a často i důstojnická místa v armádě. Ze strany německých rasových teoretiků byly především kritizovány sexuální útoky černochů na bílé ženy na Francií okupovaných německých územích, což bylo nazýváno „černou hanbou“. Porodnost těchto rasových míšenců přitom vykazovala rostoucí tendenci.

Prezidentské volby v minulosti: Masarykovi protikandidáti

August Naegle (1869-1932) byl při prezi-
dentských volbách v roce 1920 protikandi-
dátem T. G. Masaryka. Foto: Wikipedia.

První zvolení Masaryka za státního prezidenta proběhlo 14. listopadu 1918 prostřednictvím nezvoleného Revolučního národního shromáždění, jehož členy byli pouze Češi a několik Slováků. Ze stenogramu se dozvídáme: „Předseda ústavodárného shromáždění Karel Kramář: Dynastie habsburskolotrinská ztratila všechna práva na trůn český (Tak jest! Výborně! Potlesk.) A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát československý jest svobodnou československou republikou. (Výborně! Sláva! Hlučný potlesk.) A abychom doplnili všechno to, pak prosím Vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka. (Výborně! Sláva! Potlesk) Prohlašuji tedy professora dra. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Československé republiky.“

Druhé zvolení Masaryka prezidentem dne 27. května 1920 už neproběhlo tak idylicky. Čeští Němci nominovali jako protikandidáta církevního historika a teologa Augusta Naegleho (1869 až 1932), říšského Němce, který pocházel z Annweileru v Porýní. Naegle studoval teologii na univerzitách v Mnichově a ve Würzburgu, roku 1891 byl posvěcen na kněze a přednášel v Passau o dějinách církve. V roce 1906 byl jmenován profesorem dějin církve při německé univerzitě (Karla Ferdinanda) v Praze. Ve svých spisech se zabýval zemskými světci, které interpretoval jako proněmecké. Dle historika Jaroslava Šebka byl vybrán jako protikandidát z toho důvodu, protože jako říšský Němec symbolizoval národní jednotu (s českými Němci). Ve svých historických písemných pracích zpochybňoval zásadní mýty Českolovenské republiky – velkomoravskou říši a pokřesťanštění z východu – a kromě toho se těšil autoritě univerzitního profesora.

Zeman netuší, že v jeho poznámce o „neonacistech“ je přeci jen trochu pravdy

Lukáš Beer
Zdaleka ne každý, který házel do volební urny lístek se jménem Miloše Zemana, tak činil s vnitřním přesvědčením, že se rozhodl podpořit svého ideálního kandidáta – reprezentativního jedince, na kterého by jako občan tohoto státu mohl hledět s respektem a obdivem a na jehož moudré počínání a rozvážnost by mohl být dokonce pyšný. Nikoliv, ostatně není žádným tajemstvím, že většina jeho voličů tak patrně učinila jednoduše z nouze, poněvadž jí nebyl poskytnut atraktivnější výběr.

Mám ještě v živé paměti mediální hysterii rozpoutanou před 13 lety, kdy se ve Vídni dohodli rakouští lidovci a Svobodní (FPÖ), tehdy ještě pod vedením Jörga Haidera, vytvořit vládní koalici. Výsledek známe – následovaly protesty a sankce „Evropské unie“ vůči alpské republice a dokonce i v Praze byly před rakouským velvyslanectvím organizovány demonstrace, pohoršující se nad účastí „hnědé FPÖ“ ve vládě, tj. nad legitimním krokem, vyplývajícím z výsledků demokratických parlamentních voleb.

Tomislav Sunić o nerovnosti obětí a organické demokracii

Délský potápěč přináší zajímavé interview s chorvatským publicistou

Žijeme v době zastávání rozdílných pohledů na oběti, rozdílné viktimologie. Podle tohoto pohledu některé oběti mají větší cenu než jiné. Málokdo třeba slyšel o utrpení litevského národa. Neslyšíme nic o bombardování Francie. Tam angloamerické bombardování zapříčinilo přes 70.000 civilních obětí (tedy několikanásobně větší počet obětí, než které čítá český národ z období 2. světové války – pozn. redakce). Autorem předcházejících slov je známý chorvatský publicista a překladatel Tomislav Sunić a pronesl je v první části velmi poutavého rozhovoru, který aktuálně přináší portál Délský potápěč. Tento rodák ze Zagrebu v letech 1993-2001 působil také v diplomatických službách své vlasti. Sunić se nacházel nedávno v Drážďanech, kde mu otázky kladl Patrik Vondrák. V hlavním saském městě se totiž nedávno připomínalo výročí cíleného vyvražďování civilního obyvatelstva spojeneckým bombardováním. „Vytahují kartu fašismu a neonacismu, aby legitimizovali vlastní zločiny, o kterých se 70 let nemluví“, vysvětluje Sunić v interview pozadí určitých snah umlčet hlasy, které poukazují na zločinnost tehdejšího počínání Spojenců. Dotazovaný také vyjadřuje svůj názor na „organickou demokracii“ a vystavuje kritice „Evropskou unii“, která je zástupci etablovaných politických stran prodávána jako myšlenka „evropské integrace“ či dokonce idea jakýchsi evropských hodnot, ve skutečnosti je ale „založená pouze na ekonomice a finančních transakcích“. Reálná politika EU znamená „ostrý odklon od organické demokracie“, ukazuje Sunić na několika případech jako jednu z mnoha prezentovaných myšlenek v tomto rozhovoru. Stejně tak se pozastavuje nad tím, že na politické scéně, včetně té české, se vyskytuje mnoho jedinců chápajících se jako vlastence či patrioty a tito lidé se zároveň považují za ekonomické libertariány. Stejní lidé „jsou velice konzervativní, ale současně nevidí, že to s kapitalismem nejde dohromady, zkrátka je to v přímém rozporu“, rozebírá tuto otázku ve zmíněném rozhovoru Sunić. (-lb-)

Nakladatel Kamas sklidil v Ennsu frenetický aplaus

Koncem minulého týdne proběhly připomínkové slavnostní akce při příležitosti výročí usmrcení 54 civilistů dne 4. března 1919

U Sudetoněmeckého památníku v zámeckém parku města Enns hovoří
ing. Peter Ludwig, hornorakouský předseda SLÖ. Napravo od něj
Horst Schubert (SLÖ), starosta Franz Stefan Karlinger (SPÖ), Anneliese
Kitzmüllerová (FPÖ), vlevo od památníku Manfred Voglsam (ÖVP).
Foto: Walter Kundlatsch.

Jako každoročně probíhala i letos v sudetoněmeckých kruzích na několika místech upomínková shromáždění při příležitosti výročí krvavých událostí ze 4. března 1919. Před několika dny uplynulo 94 let od okamžiku, kdy padly výstřely, které zanechaly na dlažbě sedmi měst v Čechách a na Moravě s většinovým německým obyvatelstvem 54 účastníků pokojné demonstrace jejich obyvatel. Bylo to v době zasedání tehdejšího parlamentu republiky Německého Rakouska, za jejíž součást se účastníci pokojných manifestací považovali. V sedmi městech otevřelo československé vojsko palbu do demonstrujícího davu - výsledkem bylo celkem 54 mrtvých, mezi nimi bylo 20 žen, 2 mladiství, 3 děti ve věku 11 – 13 let a 104 těžce zraněných. Většinu mrtvých napočítalo městečko Kadaň (25) a Šternberk (15), mrtví byli v Karlových Varech, Chebu, Hostinném a ve Stříbře. V Rakousku spadá organizace těchto upomínkových akcí pod Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ), které letos uspořádalo dvě výroční shromáždění – ve Vídni a v hornorakouském městě Enns. Po 2. světové válce našlo na území Rakouska nový domov 140.000 bývalých obyvatel českomoravského prostoru, kteří se hlásili k německé národnosti.

Usnesení okresního soudu v Berouně o pozastavení trestního stíhání Jana Šinágla napadeno

Státní zástupce Josef Šebek argumentuje: „Židovská národnost neexistovala“. Mohou však být Židé i dnes považováni za příslušníky českého národa?
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně Josef Šebek podal stížnost proti usnesení Okresního soudu v Berouně z minulého týdne, kterým se pozastavilo trestní stíhání aktivisty Jana Šinágla pro údajné popírání genocidia ve vztahu k českému národu za 2. světové války. Jako jeden z hlavních argumentů nyní napadeného usnesení o pozastavení trestního stíhání uváděl samosoudce Michael Pařez skutečnost, že ve vztahu k českému etniku v období existence Protektorátu Čechy a Morava nelze hovořit o genocidiu. A navíc, okresní soud dospěl k závěru, že v Šináglem publikovaných článcích není popíráno genocidium židovského a cikánského obyvatelstva.

Pravý důvod výslechu na kriminální policii vydavatel Kamas nezná. Nemusí jít vůbec o autorská práva k Hitlerovým projevům, podotýká.

Co je skutečným důvodem šetření ohledně vydané knihy
s Hitlerovými projevy?

Českými informačními portály a online vydáními deníků proběhla dnes zpráva ČTK o tom, že majitelé brněnského vydavatelství guidemedia etc Pavel Kamas a Lukáš Novák ve středu dopoledne „odmítli na policii vypovídat k tomu, zda jsou skutečně držiteli autorských práv“ k publikaci Adolf Hitler: Projevy, která vyšla v prosinci loňského roku. Pavel Kamas dnes bezprostředně po své návštěvě kriminální policie při Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje v Brně také poskytl telefonický rozhovor deníku Právo. Vydavatel Kamas potvrdil dnes Našemu směru, že skutečný důvod předvolání nebyl jemu ani jeho kolegovi Lukáši Novákovi ze strany policie vůbec sdělen. Postup vyšetřovatelů označil Kamas mimochodem za velmi „slušný a profesionální“ a rozhovory prý proběhly ve vlídné atmosféře. Nicméně skutečný důvod, který vedl ke Kamasově předvolání na brněnskou kriminální policii, vydavatel sám nezná, protože poskytnutí této informace mu bylo zamítnuto.

Pražská radnice financovala částkou 300.000 Kč proizraelskou manifestaci dvou stovek lidí

Plakát ICEJ, který v roce 2009 zval na akci podpořenou
pražským magistrátem.

Částka 17 milionů Kč, kterou české ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) financovalo projekt křesťansko-sionistické organizace ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém) s názvem „Centra vzdělávání a dialogu“, jehož smyslem má povrchově být výuka holocaustu mezi českou mládeží, staví pochopitelně do pozadí i celou řadu dalších, ovšem obnosem méně objemných dotací a grantů, které jsou čerpány ze státního rozpočtu či rozpočtů komun ve prospěch aktivit ICEJ. Z dostupných informací vyplývá, že například v roce 2008 dosáhly dotace a granty ICEJ z tuzemských zdrojů téměř půl milionu korun a „alikvotní část dotace EU činila bezmála 730 tisíc Kč“. V roce 2009 proběhl v režii ICEJ „vzdělávací projekt“ pro základní a střední školy „na téma rasových předsudků, konkrétně antisemitismu a holocaustu“ s názvem „Světlo paměti“ a v prvním pololetí roku 2009 bylo touto organizací uskutečněno 60 přednášek díky grantu „České rady pro oběti nacismu“. V druhém pololetí tohoto roku pokrylo všechny náklady na tuto akci opět ministerstvo školství. V roce 2009 čerpali křesťanští sionisté z grantu MŠMT ve výši 1,262.023 Kč. V témže roce přispěl magistrát hl. města Prahy částkou 300.000 korun na akci „Praha proti antisemitismu a neonacismu“, organizovanou Mezinárodním křesťanským velvyslanectvím Jeruzalém.

Německá rasová nauka (6.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa - Nordická rasa
Dinárská rasa
František Pilous

Posledním evropským rasovým typem, o kterém bude řeč, je dinárská rasa. Své jméno dostala podle Dinárských hor (nebo také Dinárských Alp), pohoří na balkánském poloostrově, kde je tato rasa velmi prominentní. Pojmenoval ji, stejně jako rasu nordickou, ruský antropolog Deniker.

Dinárská rasa tedy dominuje především v horských oblastech jihovýchodní Evropy. Značná část horských oblastí Balkánu je převážně dinárská. Nejedná se tedy pouze o oblast Dinárských hor (Srbsko, Chorvatsko), ale i o oblast Karpat (na Balkánském poloostrově tedy Rumunsko). Rovněž v Bulharsku představuje dinárská rasa podstatný rasový prvek. Směrem k Řecku začíná postupně převažovat rasa mediteránní. Směrem na sever se dinárská rasa vyskytuje ve zbylých karpatských oblastech, jako je Slovensko a západní Ukrajina až po Slezsko, Polsko, Východní marku, jižní Německo a východní Alpy. Určitý významnější vliv dinárské rasy se vyskytuje v západních Alpách, severozápadní Itálii, střední Francii, a Pyrenejích. Ve Španělsku, Anglii a v severských oblastech je rovněž pozorovatelný slabý dinárský vliv.

Podivuhodná láska a nenávist Václava Vlka staršího

Lukáš Beer
Nejen pravidelným čtenářům internetového deníku Neviditelný pes, ale i mnohým z nás, kteří se trochu zabývají česko-německými vztahy, je jméno svérázného publicisty Václava Vlka staršího jistým pojmem. O něco kultivovanější komentáře, než ty jeho standardní, přebírá dokonce tu a tam i Český rozhlas. Ale většina z nás jej zná jako vůbec jednoho z nejmilitantnějších „němcobijců“ v českojazyčném prostředí. Ti zasvěcení již znají způsob jeho psaní, znají způsoby a metody jeho „argumentace“, a ti ostatní si svůj názor mohou kdykoliv utvořit dodatečně sami. Ve Vlkově podání se například jakýkoliv náznak české sebekritiky politiky Edvarda Beneše nebo okolností provádění poválečného vyhánění jednoho z našich zemských etnik rovná automaticky „protičeskému štvaní“ a „protičeské propagandě“ a na západ nebo na jih od našich státních hranic se to hemží jen „nepřáteli Čechů“ a protičesky naladěnými sudeťáky a „nácky“, kteří chystají proti Čechům zase nějakou „švajneraj“. Vlk se snaží sem tam vytvářet jakési obsáhlé, nesourodé a chaoticky uspořádané "historické" seriály, které jsou ve skutečnosti salátem, skládajícím se z okopírovaných textů o všeobecně starých známých skutečnostech, týkajících se například koncentračních táborů, a zároveň z osobních jedovatých poznámek a úvah, kolikrát naprosto vytržených z kontextu a sloužících jen k tomu, aby si autor odplivl na Němce či na „Rakušáky“. A tak se může v jeho textech často stát, že autor hovoří jednu chvíli o Protektorátu a v zápětí má z ničeho nic potřebu vhodit do éteru například nesmyslnou poznámku, týkající se současné rakouské vnitřní politiky, ve smyslu „o nás o Češích šíří (kdo vlastně?) protičeské názory, že jsme špatný bezcharakterní národ“, přitom takoví Rakušáci nejsou o nic lepší, když si nechají rozkrást pokladnu odborů a nějak zvlášť se tím nezabývají.

Letošní vzpomínková akce v Ennsu za účasti referentů z Brna

Hovoří hornorakouský zemský předseda SLÖ Peter Ludwig.
(Foto: Lukáš Beer)

V pátek 1. března v odpoledních hodinách proběhlo v zámeckém parku v Ennsu uctění památky 54 zastřelených civilistů ze dne 4. března 1919, které každoročně probíhá z podnětu hornorakouského zemského svazu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ). I přes nepříznivé počasí se pietního aktu zúčastnil velký počet hostů a pamětníků. Po položení věnce u památníku zastřelených obětí, zřízeného na tomto místě v roce 1932, se chopil slova zemský předseda SLÖ pro Horní Rakousko, ing. Peter Ludwig. V prostorách zámku pak proběhla přednáška letošního referenta vzpomínkové akce, vydavatele Pavla Kamase z Brna, která byla posluchači přijata s mimořádnou pozorností. Kamas ve svém projevu poukázal mimo jiné také na skutečnost, že sudetoněmecké kruhy jsou, co se týče historiografie období Protektorátu, ve svých poznatcích v mnoha směrech pozadu za nejnovějším, objektivnějším stavem historického bádání, dokonce i ve srovnání s novými studiemi některých oficiálních českých historiků. Spoléhají se ovšem, co se týče dějin Protektorátu, nekriticky na četné, ještě v 90. letech ze strany české oficiální historiografie zastávané mýty. Samotné vystoupení letošního referenta vyvolalo velký zájem posluchačů v navazující diskusi, které se vedle Pavla Kamase zúčastnil za Náš směr také šéfredaktor Lukáš Beer. Poslankyně rakouského parlamentu (Národní rady) Anneliese Kitzmüllerová, jež se této akce zúčastnila ve své funkci mluvčí vyhnanců za politickou stranu FPÖ, propůjčila svou účastí setkání důstojný rámec. Náš směr přinese o tomto setkání bohaté a podrobné textové a obrazové zpravodajství. (-lb-)

Trestní stíhání Jana Šinágla zastaveno: „Žádné genocidium na českém národě za Protektorátu se nekonalo“

Jan Šinágl (Foto: www.sinagl.cz)

Okresní soud v Berouně samosoudcem Michaelem Pařezem zastavil trestní stíhání aktivisty Jana Šinágla pro popírání genocidia. „Shodil tak se stolu obžalobu státního zástupce Josefa Šebka“, informoval aktuálně Tomáš Pecina. Šinágl byl stíhán pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr.zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že prostřednictvím svých internetových stránek přetiskl dva články, kde se „hrubým způsobem zpochybňovaly zločiny nacistů spáchané proti českému národu na území Protektorátu Čechy a Morava v období od nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v roce 1941 a v době následující po atentátu na Reinharda Heydricha spáchaného 27.5.1942“. Samosoudce Pařez v usnesení z 27. února 2013 uvádí, že po přezkoumání obžaloby a prostudování spisu dospěl soud k závěru, podle nějž uvedený skutek není trestným činem. V příslušném odůvodnění zastavení trestního stíhání se uvádí, že pojem genocidia je přitom definován Úmluvou o zabránění a trestání zločinů genocidia: „Podle názoru soudu z důkazů provedených v přípravném řízení, včetně odborného vyjádření Ústavu pro studium totalitních režimů a znaleckých posudků z oboru školství a kultura odvětví historie a dějiny umění a z oboru sociální vědy odvětví politologie, nelze dojít k závěru, že by v jednání obviněného tak, jak je popsáno v obžalobě, bylo možné spatřovat popírání, zpochybňování, schvalování nebo snahu o ospravedlnění genocidia tak, jak jej definuje Úmluva.“

Vernisáž „Jizerské hory a jejich sklárny“

Jablonecký starosta Petr Beitl a Christa Scharfová.
(Foto: Christa Romana Scharf)

Dne 4. dubna 2013 v 17.00 hodin proběhne v Domě česko-německého porozumění v Rýnovicích (městská část Jablonce nad Nisou) vernisáž „Jizerské hory a jejich sklárny“ s akvarely Christy Scharfové. Již v loňském roce proběhla úspěšná vernisáž autorky v jejím rodišti, v obci Desná, jíž se zúčastnil i jablonecký starosta Petr Beitl, který si výstavu v prostorách Riedelovy vily prohlédl s velkým zájmem a vyslechl si také zajímavé vzpomínky pamětníků. Letošní třítýdenní výstava potrvá do 26. dubna (otevírací doba od středy do soboty vždy od 14.00 do 17.00 hodin a účast je nutno předem potvrdit na emailové adrese info[zavináč]laurin.cz nebo na tel. čísle 732 551 425).

Po 2. světové válce našel veký počet bývalých obyvatel Jablonce nad Nisou a blízkého okolí svůj nový domov v hornorakouské obci Enns, kde nyní autorka vystavených objektů žije. Historie jabloneckého ozdobného průmyslu se začala psát kolem roku 1550, kdy vznikaly první sklárny. Kolem roku 1750 začali Jablonečtí poprvé vyrábět skleněné perly. Po napoleonských válkách se Jablonec stává centrem výroby módních šperků, přičemž tyto produkty nacházely odbyt po celém světě a zejména po první světové válce prudce vzrostla poptávka po světoznámé jablonecké bižuterii. Rakousko poskytlo po roce 1945 vysídleným odborníkům tohoto odvětví novou vlast a zároveň také možnost nové výstavby produkčních prostor, především v oblasti kolem měst Enns a Kremsmünster v Horním Rakousku. Bylo tak založeno několik nových prosperujících podniků, které přinesly těmto obcím také velké množství pracovních míst. Několik fotografií z průběhu poslední vernisáže Christy Scharfové lze vidět ZDE. (-lb-)