Mimoevropské rasové vlivy
František Pilous
 |
| Eugen Fischer (1874-1967) při zkoumání Basterů. Foto patrně kolem roku 1938. Foto: Wikipedia. |
Negroidní vliv ve středomoří pochází především ze starších časů (černoši v římské armádě, černošští otroci). Přes středomořská přístavní města se dostal až do střední Evropy. Ve velkých evropských městech byli často černošští otroci módní záležitostí. Z francouzských a portugalských kolonií v Africe se černošská krev do Evropy dostávala především prostřednictvím dovozu otroků. Ve třicátých letech 20. století to byla především francouzská politika, která představovala pro Evropu „černé nebezpečí“. Francie poskytovala černochům plná občanská práva a často i důstojnická místa v armádě. Ze strany německých rasových teoretiků byly především kritizovány sexuální útoky černochů na bílé ženy na Francií okupovaných německých územích, což bylo nazýváno „černou hanbou“. Porodnost těchto rasových míšenců přitom vykazovala rostoucí tendenci.
V Evropě se rovněž vyskytují dva rasové typy, které sice patří do europoidní rasové skupiny, ale v samotné Evropě jsou považovány za prvky rasově cizí. Jedná se o rasu armenoidní a orientální.
Armenoidní rasa se vyznačuje střední výškou těla a digestivním konstitučním typem. Lebka je brachykefalní, na zadní části stoupá vzhůru. Obličej je středně široký. Nos je velmi výrazný, visí jakoby z obličeje a je masitý. Lícní kosti jsou položeny níže směrem k bázi nosu, brada je nevýrazná a ustupující, čímž vytváří z profilu dojem ptačí fyziognomie. Vlasy jsou hnědé nebo černé, často velmi kudrnaté, oči jsou hnědé a kůže je rovněž nahnědlá. Ochlupení je často velmi výrazné. Rty jsou plné, dolní ret je větší než horní. Linie od horního rtu k bradě je pro armenoidní rasu charakteristická. Celkový výraz obličeje této rasy lze popsat jako vychytralý a mazaný.
Po psychické stránce lze armenoidního člověka charakterizovat jako osobu rozdvojenou mezi duch a tělo. Zatímco nordický člověk chápe tělo a duši jako jeden harmonický celek, armenoid je cítí jako dva nepřátelské celky. Snahou armenoidní rasy je vymanit se z tohoto rozkolu, podle této snahy mu Clauß dává přízvisko Erlösungsmensch (Erlösung = osvobození). Pro armenoidní rasu jsou charakteristické dvě krajní vlastnosti – buď asketismus, nebo bezohledný a cynický materialismus. Druhá z uvedených vlastností předurčuje tuto rasu k obchodním aktivitám. Günther na příkladu arménských válečných zajatců demonstruje ducha této rasy, když popisuje, že z jejich očí byla vidět rezervovanost a prohnaný duch vypočítavosti.
Armenoidní rasa se vyskytuje především na Kavkaze a v Malé Asii. Do Evropy pronikla prostřednictvím judaismu a islámu. Takto se dostala do jižní Itálie, do Španělska i do střední a severní Evropy. Nikde však netvoří souvislou populaci nebo nějaký výraznější rasový prvek. Její vliv je patrný rovněž na Balkáně mezi muslimským obyvatelstvem (Turci, Albánci).
Orientální typ je malého nebo středního růstu, jeho konstituční typ je respiratorní. Postava je štíhlá, lebka dolichokefalní, obličej je úzký. Nos je úzký, v dolní třetině zakřivený, méně často ostře zahnutý v horní třetině, není příliš výrazný, bývá spíše plochý. Rty jsou mírně oteklé. Rýha mezi bradou a rty leží výše než u ostatních ras, což dává tomuto typu jeho charakteristický vzhled. Dolní ret často bývá vystouplý. Vlasy jsou tmavě hnědé nebo černé, často kudrnaté. Oči jsou velmi tmavé, většinou mají mandlový tvar, což znamená, že jejich vnitřní rohy jsou zaoblené, zatímco vnější rohy jsou špičaté.
Orientální rasa má pravděpodobně vztah k rase mediteránní. Nejspíše vznikla smíšením mediteránního obyvatelstva s ostatními rasovými typy, čemuž odpovídá i její výskyt v oblastech, které v minulosti mediteránní rasa osidlovala. Orientální typ se vyskytuje především mezi Araby, tedy v severní Africe a na Blízkém východě. Do Evropy se, stejně jako armenoidní typ, dostala především prostřednictvím pronikání islámu a judaismu.
V souvislosti s mimoevropskými rasovými prvky byl v Německu řešen především problém Židů. Stejně jako v případě vztahu evropských národů a jejich rasových komponent je i zde třeba důsledně rozlišovat národnost a rasu. Neexistuje žádná semitská rasa, pouze semitské jazyky. Stejně tak není ani žádná židovská rasa, pouze židovský národ, který má určitou rasovou strukturu. Je zde však ještě třetí komponenta, a to židovství jako náboženství. Existují příslušníci židovského národa, jako například Benjamin Disraeli, kteří nevyznávají židovské náboženství, ale přesto mají silnou židovskou identitu. Stejným příkladem mohou být i židovští vůdci bolševické revoluce. V praxi však, a tento případ je třeba demonstrovat na Norimberských zákonech, židovské náboženství úlohu při určování, zda se v daném případě jedná o osobu židovskou, přece jen hrálo. (1)
Rasovému složení židovského národa se věnoval Hans Günther ve svém díle Rassenkunde des jüdischen Volkes, starší rasovou historii Židů pak popsal Eugen Fischer v knize Rassenentstehung und älteste Rassengeschichte der Hebräer. Dvě rasy, které jsou základním stavebním kamenem židovského národa jsou rasa armenoidní a orientální. Kromě těchto dvou ras je u Židů patrný vliv hamitské, nordické, mongoloidní a negroidní rasy, jakož i vliv mediteránní a baltické rasy.
Židy můžeme dále dělit na jižní Sefardy (10%) a východní Aškenázy (90%). U první skupiny převažuje vliv orientální rasy, u druhé skupiny vliv rasy armenoidní. U východních Židů se vyskytuje vliv baltické rasy, což u západních Židů není. Západní Židé obývají Afriku, Španělsko, Portugalsko, Balkán, Itálii a částečně Anglii, Nizozemsko a Francii. Východní Židé se vyskytují v Rusku, Polsku, Německu, Rakousku, severní Americe a částečně západní Evropě. V obou větvích však selektivní procesy vyústily v jistou uniformitu židovského národa, který vytváří dojem, že nějaká židovská rasa skutečně existuje. Günther se v tomto smyslu zamýšlí nad užitím pojmu „sekundární rasa“.
Ze strany rasových teoretiků bylo poukazováno na nebezpečí pronikání židovského ducha do evropských národů. Tím spíše, že Židé ve velké míře působili na poli financí, bankovnictví, literatury a tisku. Židé jako rasový konglomerát byli považováni za hrozbu pro identitu evropských národů. Jako řešení byla požadována segregace Židů, která však, což je třeba připomenout, nebyla proti srsti ani některým představitelům sionistického hnutí.
Znatelně méně pozornosti než rasovému složení Židů bylo v Německu i ve světě věnováno rasové struktuře Cikánů. Toto obyvatelstvo, které pochází původem z Indie, obsahuje kromě tamních rasových prvků rovněž i prvky dvou zde zmíněných ras, tedy orientální a armenoidní. Navíc také určité vlivy evropských ras, které Cikány obklopují. Lze rovněž říci, že během vývoje cikánského obyvatelstvo došlo i u něj, stejně jako u Židů, k určité uniformitě, která vytváří jeho charakteristické znaky. V případě Cikánů je zajímavé zmínit především jejich psychologické vlastnosti, které jsou více méně stejné po celé Evropě. Většinou jsou charakterizováni jako líní, lakomí, zlodějští, špinaví a průhledně vychytralí lidé s vlohami pro svébytnou hudbu a drobné práce a řemesla.
Poznámka:
(1) Viz. § 2 Nařízení k zákonu o říšském občanství: „Za plně židovského se bez dalšího pokládá prarodič, když příslušel k židovskému náboženskému společenství.“
Vyobrazení:
 |
| Armenoidní lebka z Malé Asie. |
 |
| Vlevo: Imeret z Kutaisi. Armenoidní rasa. Vpravo: Armén z Aintabu (Sýrie). Armenoidní rasa. |
 |
| Vlevo: Alžírsko. Voják francouzské armády. Armenoidní-orientální (negroidní) rasa. Vpravo: Gruzínec Stalin. Armenoidní nebo převážně armenoidní rasa. |
 |
| Vlevo: Alžírsko. Voják francouzské armády. Orientální rasa s lehkým armenoidním a negroidním vlivem. Vpravo: Alžírsko. Voják francouzské armády. Převážně orientální rasa. |
 |
| Vlevo: Turek ze Smyrny. Orientální rasa s armenoidním vlivem. Vpravo: Turecko: Orientálně-armenoidní rasa (nordický vliv). |
 |
| Cikánka z jižní Francie. Orientální-mongoloidní? |
 |
| Vlevo: Cikán z Rumunska. Sudetsko -armenoidní (2) typ s příměsí některé mimoevropské rasy. Vpravo: Cikán ze Švédska. Lebeční index 78,35; Obličejový index 93,08. Hnědé oči. Žena na obr. 235, dcera na obr. 234.Pozn. (2): Sudetská rasa se vyskytuje jako zvláštní rasový typ v některých pracích Hanse Günthera . |
 |
| Vlevo: Cikánka ze Švédska. Lebeční index 80,57; obličejový index 94,35. Armenoidní-orientální. Vpravo: Cikánka ze Švédska. Lebeční index 82,39; obličejový index 90,77. Mongoloidní-armenoidní rasa s vlivem jedné nebo více indických ras. |
 |
| Rasová mapa Indie. |
 |
| Židovská dívka v Jeruzalémě (nahoře) a arabská žena (dole). |
 |
| Vlevo: Žid z Ruska. Komunistický vůdce Bavorské sovětské republiky. Vpravo: Žid z Německa. Eduard von Simson (1810-1899). První prezident Říšského sněmu. Armenoidní-nordický. |
 |
| Vlevo: Žid z Německa. Ferdinand Lassalle (1825-1964). Převážně armenoidní s nordickým vlivem. Oči světlé, vlasy negroidní struktury. Vpravo: Meyerbeer, žena hudebního skladatele. Převážně orientální. |
 |
| Vlevo: Žid z Německa. Ludwig Börne (Löb Baruch); 1786-1837, spisovatel. Orientální-armenoidní. Vpravo: Žid z Anglie, hudebník. Převážně armenoidní s lehkým mongoloidním vlivem? |
 |
| Sefardský Žid ze Soluně, obchodník. Mediteránní vliv. |
POKRAČOVÁNÍ ZDE.
