Der Spiegel: "Antisemitismus přestává být něčím, co je zavrženíhodné"

Syn zakladatele velkého německého týdeníku Der Spiegel, Rudolfa Augsteina, zveřejnil ve své rubrice v magazínu kritickou úvahu nad úrovní debaty o antisemitismu v Německu. Uznávaný autor Jakob Augstein hodnotí dnešní stav věcí takto: „Každý kritik Izraele musí počítat s tím, že mu bude nadáváno do antisemity. To je nebezpečným zneužitím pojmu. Ve stínu nesprávných debat vzkvétá pravý antisemitismus.“ Uvádí také příklad agresivního vzkazu na Facebooku, který mu byl adresován a kde je jako „antisemita“ varován, ať raději nechodí na ulici. Ve svém článku autor mj. píše: „Výtka antisemitismu se používá inflačně. A je zneužívána. Čím dál častěji se okupační politika Izraele brání proti každé kritice argumentem antisemitismu. Tím pojem ztrácí na svém významu a téma na důstojnosti. To pomáhá skutečným nepřátelům Židů – a škodí Izraeli.“

Hlučínsko a jeho padlí (2. část)

První část
Franz Chocholatý Gröger

Tento text byl přednesen dne 18. listopadu 2012 na
Dni lidového smutku v Hlučíně.

Po uzavření Mnichovské dohody začaly z Hlučínska odcházet československé úřady, policejní složky a armáda, která musela opustit pásmo stálých opevnění, jež se na Hlučínsku nacházelo. Již 8. října na Hlučínsko vstoupily, k velké radosti obyvatel, jednotky Wehrmachtu. Byly stavěny slavobrány a vojáci byli vítáni jako osvoboditelé. (12)

Hlučínsko bylo připojeno přímo k Říši, jako území tzv. Altreichu a náleželo do okresu Ratiboř (Kreis Ratibor) a vládnímu obvodu Opolí, provincie Slezsko a od 29. 1. 1941 po rozdělení provincie pak k provincii Oberschlesien. Podle sčítání obyvatel ze dne 17. 5. 1939 na Hlučínsku žilo 52.967 obyvatel, z toho mělo říšské občanství 51.820 obyvatel (51.455 Němců, 6 Židů, 36 Čechů), 936 obyvatel jsou vedení jako cizinci (z toho 397 Němců) a 108 obyvatel je bez státního občanství (z toho 104 Němců) a 103 obyvatel je vedeno jako „ostatní“. Podle tohoto sčítání neuvedl nikdo češtinu jako mateřský jazyk a jen 300 uvedlo jako muttersprache „mährisch“. (13) Na základě zákona Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz z 22. 7. 1913 získali všichni obyvatelé Hlučínska říšskou státní příslušnost. Tedy každý občan, narozený zde před rokem 1910 a k 10. 10. 1938 zde bydlící, obdržel automaticky říšské občanství, které platilo i pro jeho manželku, děti a vnoučata. Na obyvatelstvo se tedy vztahovala všechna práva a povinnosti říšského občana. (14) Na muže s vztahovala branná povinnost a na dospívající pak služba v RAD (Reichsarbeitsdienst, Říšská pracovní služba). Hoši před nástupem na vojnu a dívky po dosažení plnoletosti si museli odbýt půlroční pobyt u RAD, kde vykonávali jednak veřejně prospěšnou činnost a jednak byli vedeni k obrazu strany a režimu. Oddíly RAD měly vojenskou organizaci a prováděly opravy komunikací, toků řek, pomáhaly v zemědělství. Mnoho mladých a schopných mužů bylo vyreklamováno od narukování, protože pracovali ve válečném průmyslu (zejména stavba lodí), anebo byli zaměstnaní jako horníci na šachtě.

Hlučínsko a jeho padlí (1. část)

Druhá část
Franz Chocholatý Gröger
Související text: Připojení Hlučínska k ČSR dne 4. 2. 1920

Dr. Josef Šrámek působil ve funkci vládního
komisaře pro Ratibořsko (Hlučínsko) až do
roku 1927.

 Mezi řekami Opavou, Odrou a Pštinou se rozkládá jeden z nejmalebnějších regionů - Hlučínsko (Hultschiner Ländchen) neb také řečeno Prajzka. Do této oblasti, zvané také Ratibořsko, patřilo mimo to ještě Hlubčicko. Tato celá oblast patřila od roku 1742 (právně stvrzeno mírem mezi Saskem, Rakouskem a Pruskem, uzavřeným 15. 2. 1763 na zámku Hubertusburg) k Pruskému Slezsku a od roku 1815 k Provinz Schlesien, zahrnující mimo Herzogtum Schlesien také Grafschaft Glatz a od roku 1815 ještě Oberlausitz s městem Görlitz. (1) Ve Versailleské smlouvě z 10. 1. 1920, a to čl. 83, se praví: „Německo se vzdává ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na část území slezského takto vymezenou: počínaje od bodu položeného asi 2 km na jihovýchod od Ketře (Katscher), na hranicích mezi krajem hlubčickým a ratibořským: hranice mezi těmito dvěma kraji; poté stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem až k bodu ležícímu na Odře přímo na jih od železnice Ratiboř-Bohumín; poté směrem severozápadním až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře: čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na západě Chřenovice (Kranowitz).“

Židé budou zítra v Praze demonstrovat za svou věc

Lukáš Beer
Není ničím neobvyklým, jestliže se na ulicích západoevropských velkoměst například setkáváme s hlasitými demonstracemi Kurdů, protestujících proti turecké vládě. Dá se říci, že je i přirozené, když se příslušníci jistého etnika žijící v početném množství v zahraničí za tímto účelem shromažďují, aby vyjádřili nesouhlas s něčím, co se odehrává ve vzdálenosti několik tisíc kilometrů od místa konání demonstrace, zpravidla naprosto mimo evropskou pevninu. Domorodci na takovéto akce spíše pohlížejí s nezájmem a vyloženě je ignorují, koneckonců jdou věci, za které se zde demonstruje, naprosto mimo ně. Část autochtonního obyvatelstva se na takovéto demonstrace dívá s despektem a jako na rušivý element. Je to pro ně tak absurdní, jako kdyby snad české turisty v Chorvatsku nebo v Itálii napadlo masově demonstrovat proti některému opatření pražské vlády. Na západě si však na takovéto výjevy multikulturně přelidněných metropolí už dávno zvykli.

Přátelství?

Manfred Maurer
Německo-české vztahy jsou „mezitím těmi nejlepšími v dějinách obou zemí“. V tom si byly hlavy státu Gauck a Klaus nedávno v Praze zajedno. Řeč byla dokonce o „přátelství“. Toto ohodnocení pravděpodobně dokonce souhlasí, vezmeme-li jako měřítko pouze oficiální politickou a diplomatickou úroveň. Když přehlédneme několik diferencí na poli evropské politiky, formulované především Václavem Klausem, který bude zastávat svůj úřad už pouze krátkou dobu, je všechno v nejlepším pořádku. A vše, co by mohlo toto ovzduší narušit, je německou stranou vynecháváno.

Gauck se při nástupní návštěvě v Praze vyhýbal tématu vyhnání

Německý spolkový prezident Joachim Gauck při své poslední návštěvě v Praze vytlačil téma vyhnání z programu jednání. Prý přišel „s respektem a smutkem z toho, co způsobily generace předchůdců“, řekl Gauck po setkání s českým prezidentem Václavem Klausem, míníc tím nacionálněsocialistickou okupaci, a odmítl se vyjádřit k vyhánění sudetských Němců. Nechtěl prý svou návštěvu v Lidicích „spojovat s jinými tématy“. K vyhnání se zmíní ve „vhodnou dobu“. Čechům prý chce ukázat, že „toto Německo je kompletně jiné“.

K čemu je u nás vlastně dobrá izraelská PR?

Lukáš Beer

Dva česko-židovské internetové deníky s jasně proizraelskou
linií - Neviditelný pes a Česká pozice.

Česko-židovský informační portál Česká pozice před nedávnem přinesl interview s izraelským velvyslancem v ČR, Jaakovem Levym. Otázky izraelskému diplomatovi pokládal Benjamin Kuras, který kdysi ve zralém věku konvertoval k judaismu. Kuras samotné interview doplnil svým nevyváženě pojatým úvodem, objasňujícím čtenáři, na jaké straně má hledat pravdu a dobro a kde má hledat křivdu a lež. Pouze antisemité a někteří hloupí Západovropané stále nejsou s to jednoznačně pochopit ušlechtilé a správné kroky vnitřní a zahraniční politiky „jediné demokracie“ na Blízkém východě. Jsou to zlá média, falešně Izrael obviňující z něčeho, co nikdy nespáchal, a přitom židovský stát „vojensky dělá jen to, že brání své mezinárodně uznané území velikosti Moravy“, konstatuje Kuras. Kritické postoje vůči některým krokům izraelského státu mají podle tohoto publicisty příčinu buďto v „tradičním evropském antisemitismu“ či v „nedostatečném úsilí či dovednosti Izraele uvádět pokřivené reportáže na pravou míru“. Jiné důvody si Kuras jednoduše nepřipouští, jiné pro něj neexistují.

Čeští studenti na vysokých školách v Říši

Před 70 lety se 3500 Čechů hlásilo k vysokoškolskému studiu v Německu. K.H.Frank chtěl každý rok umožnit studium dodatečně dalším 800 Čechům. Prospěch českých studentů přesahoval dokonce průměr německých kolegů.
Lukáš Beer

Česká média a čeští politici budou zanedlouho plní připomínání si „konfrontace studentů s nacistickou mocí v roce 1939 i komunistickou o padesát let později“. Uzavření českých vysokých škol roku 1939 se natrvalo zapsalo do české mysli jako traumatizující událost. Méně známá už je skutečnost, že tisíce Čechů projevily zájem o studium na německých vysokých školách v Říši. Ti, kteří byli nakonec ke studiu přijati, vynikali v Německu svou pílí, disciplínou a nadprůměrnými studijními úspěchy. Vedoucí německá místa dokonce zamýšlela počet studujících Čechů postupně zvyšovat. Německé úřady byly s výkonem a postojem českých studentů velmi spokojeny.

Debatní klub o konspiračních teoriích

Antonín Baudyš ml. a Daniel Solis v novém vydání Debat-
ního klubu.

Debatní klub přináší nový zajímavý příspěvek: Zakladatel a předseda České astrologické asociace Antonín Baudyš mladší a politolog Daniel Solis se společně pokoušejí nahlédnout na téma konspiračních teorií a volně diskutují mj. o otázkách: Jaké to je být konspiračním teoretikem? Mohou konspirační teorie vůbec něco ovlivnit anebo změnit? Existují příklady, kdy se potvrdila jejich platnost? Co je impulzem k vytváření konspiračních teorií?

Národní pospolitost

Předchozí části: Práce a chléb - Chaos politických stran - Versailleský diktát
Lukáš Beer
Vážení. Pokud chceme tuto myšlenku národní solidarity pojmout opravdově a správně, tak pak to může být pouze myšlenka obětování se. Každý musí chápat, že jeho příspěvek bude mít také hodnotu ve smyslu vytvoření skutečné národní pospolitosti pouze tehdy, když tento příspěvek bude od něho obětí. Domnívám se, že celá tato akce musí probíhat pod heslem: mezinárodní solidaritu proletariátu jsme zlomili, ale chceme bez ustání budovat nacionální solidaritu německého národa.“ To byla slova Adolfa Hitlera při příležitosti zahájení Díla zimní pomoci v září roku 1933. Díky reprezentativnímu průzkumu mezi bývalými voliči NSDAP, provedenému začátkem osmdesátých let, vyšlo najevo, že 4,1% těchto lidí uvádělo jako jeden z hlavních důvodů pro to, že dali hlas Hitlerově straně, své nadšení pro myšlenku národní pospolitosti. Z těch lidí, kteří NSDAP podporovali o pět let později, tj. v roce 1938, celých 10,4% ve zmíněné anketě uvedlo, že jim na nacionálním socialismu nejvíce imponovala myšlenka národní pospolitosti.