Ve školním roce 1945/46 měli nastoupit první čeští chlapci ke studiu na německých elitních nacionálněsocialistických školách

Lukáš Beer

Max Riemelt a Tom Schilling jako studenti Napola ve stejnojmenném filmu

Zní to sice trochu jako výplod fantazie nějakého autora history-sci-fi románů, ale jedná se skutečně o vážně míněný plán, jemuž položil základ již počátkem roku 1942 říšský vůdce SS a šéf Německé policie Heinrich Himmler. Záměr, který byl odsouhlasen taktéž Reinhardem Heydrichem: vybraní čeští chlapci měli být přijímáni ke studiu na elitních nacionálněsocialistických školách v Říši, nazývaných Napola. Nejpozoruhodnější je ovšem sama skutečnost, že ještě v září roku 1944 plánovali inspektoři zmíněného prestižního výchovného ústavu, že do zahájení školního roku 1945/46 mají být utvořeny první skupiny mladých Čechů, které by na podzim mohly se studiem začít.

FPÖ a česká vulgární lumpenpravice - dvě rozdílné ligy

Lukáš Beer

Vídeňské sociálnědemokratické kandidátky verbují pro "rozmanitost"

Na Britských listech se objevila pod nadpisem "Očišťovatelé" krátká poznámka Vojtěcha Žítka, toho času studujícího v hornorakouském Linci, ve které autor míní, že „děsivě xenofobní, homofobní a maloměšťácké postoje“ politiků rakouské FPÖ se u nás dají „srovnat snad jen s výroky pana ministerského poradce Jocha a kroky pana radního Janečka“.

Ta naše němčina česká ...

Lukáš Beer

Územní rozčlenění našich německých nářečí (kliknout)

Tak nám tato česká vláda chce na školách zavést povinnou angličtinu. Vláda si totiž přeje, aby do dvou let byl od třetí třídy na všech školách a pro všechny děti povinný jedině anglický jazyk a další jazyk, například němčinu, se budou moci učit až později, jako povinně volitelný předmět. Předpokládám, že zavedení tohoto určitě velmi moudrého rozhodnutí předcházela inteligentní diskuse, v rámci které byly důkladně zváženy všechny argumenty a protiargumenty. Toto rozhodnutí české vlády tedy bude určitě podloženo důležitými, praktickými a racionálními důvody, které činí povinnou priorizaci výuky angličtiny tak neodkladnou. Ptám se opatrně: bylo tomu skutečně tak?

Jak se článek neznámého provinčního českého novináře dostal až k Heydrichovi

Související text: Německá krev v Čechách a na Moravě
Lukáš Beer

Koncem ledna roku 1942 adresuje řídící ústředna Bezpečnostní služby říšského vůdce SS v Praze-Bubenči přímo k rukám SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha písemné doporučení na jistý novinový článek, který vyšel pouze několik dní předtím v jednom bezvýznamném protektorátním provinčním časopise. Čím si článek z „Hořického obzoru“ zasloužil takovou pozornost německých bezpečnostních úředníků a čím si získal jejich ocenění? Uvedený časopis, vycházející již od roku 1900, uveřejnil totiž ve svém prvním čísle v roce 1942 (z 10. ledna) pod nadpisem „Příbuzenství Čechů s Němci“ krátké, jednoduchým jazykem psané zamyšlení, které vyznívalo na české poměry poněkud netradičně a které se věnovalo vzájemným vztahům obou národů za nových stávajících podmínek. Zřejmě s vědomím všeobecně známého rozšíření sympatií velké části českých obyvatel Protektorátu ke slovanskému obyvatelstvu sovětského Ruska si autor úvahy posloužil bohužel také hrubým, rasisticky podbarveným antirusismem.

Kde že ti mrtví jsou ...

Franz Chocholatý Gröger

V průběhu měsíců květen až červenec 1945 docházelo na území ČSR k násilnostem a organizovaném vyhánění Němců z jejich domovů. Při tom přišlo o život ubitím, zastřelením nebo při veřejných popravách minimálně 4985 osob, vycházeje z Československé statistiky za rok 1945:

Minarety a „Vídeňská krev“

Minaret ve Vídni-Donaustadtu

Dvě příbuzná témata způsobují velký rozruch, ale pokaždé na jiné straně: čerstvý požadavek islámské organizace v Rakousku, aby každé zemské hlavní město v budoucnu mělo mešitu s minaretem, vyprovokoval k negativní reakci prakticky pouze politiky FPÖ, zatímco si samotná, už předtím odstartovaná předvolební kampaň jmenované strany ve Vídni naproti tomu vysloužila kritiku levicově liberálního tisku, obviňující FPÖ z koketování s rasismem.

Strach české emigrace z Moravcova působení na českou mládež

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl
Lukáš Beer

Protibolševická manifestace Kuratoria v prosinci 1943

Jako doplnění 12. dílu seriálu Nedokončená pouť Kuratoria byl k textu připojen kompletní článek emigrantských novin Nové Československo z 29. ledna 1944, který nastiňuje reálné obavy českého exilu na Západě o duchovní vývoj české mládeže v Protektorátu. Česká emigrace si dobře uvědomovala, že působení Moravcova Kuratoria pro výchovu mládeže zejména na nejmladší ročníky zanechá nepochybně stopy na převychovávané generaci.

Jak jsem nevstoupil do Svazu československo-sovětského přátelství

Lukáš Beer

Muselo tomu být někdy z počátku jara roku 1989. Vstoupil jsem do místnosti mé třídy. Teprve až jsem se usadil, neušel mi křídou psaný nápis na postranní části tabule, který stroze oznamoval, že si „všichni“ mají na určité datum nachystat určitý, v podstatě bezvýznamný obnos peněz, který bude odevzdáván třídní profesorce v rámci přihlášení do „Svazu československo-sovětského přátelství“, do oné druhé nejmasovější organizace Národní fronty po ROH, která si oficiálně kladla za úkol popularizovat vědu, literaturu a kulturu Sovětského svazu v tehdejším Československu.

Povodně a genocida

Zdeněk Bárta

Při reflexi poválečného dění nejde už dnes ani tak o ty vyhnané, jde zejména o Čechy. Mají-li porozumět svým dějinám, tomu, co se dělo v padesátých letech i potom, až po léta devadesátá, nelze tak zásadní děj, jako bylo vyhnání českých Němců, ignorovat.

Izraelští aktivisté zahájili kursy pro přepisování Wikipedie

Ústředí židovských osadníků a další izraelské aktivistické skupiny zahájily kursy pro přepisování Wikipedie – internetová encyklopedie totiž podle nich poškozuje Izrael. Největší internetová encyklopedie prý totiž podle nich málo zohledňuje sionistické názory a hodnoty. Na internetu se schyluje k dalšímu kolu bojů o popisování blízkovýchodního konfliktu. Podrobnosti ve zpravodajství Českého rozhlasu.

Zeitzeugen-Aufruf: Tschechisches Filmprojekt „Schlüssel-Geschichten“ / Výzva dobovým svědkům: Filmový projekt „Příběhy klíčů“

Ein Prager Filmemacher und Regisseur plant ein Filmprojekt mit dem Arbeitstitel „Schlüssel-Geschichten“. In dieser Dokumentation sollen vertriebene Sudetendeutsche, die das „Antlitz“ ihrer verlassenen Häuser bzw. Wohnungen quasi vor ihrem geistigen Auge noch gut in Erinnerung behalten konnten, zu Wort kommen. Sie dürften nach der Vertreibung noch nie ihre Wohnorte aufgesucht haben!
.
Anhand ihrer Erinnerungen würde ein vom Projektteam „zur Verfügung gestellter“ Maler versuchen, das Aussehen dieser verlassenen Objekte zu rekonstruieren!

Smějeme se s Pepíčkem - Totální nasazení

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování
Lukáš Beer

Dnes se podívejme, jak se ilustrovaný humoristický čtrnáctideník „Ejhle“, který vycházel v Praze v letech 1944-1945, snažil své čtenáře držet při dobré náladě i přes zhoršující se životní podmínky, související s válečným vypětím a organizací každodenního života ve smyslu nasazení pro totální válku. V kreslených vtipech se pochopitelně neobjevují unavení pracovně nasazení čeští spoluobčané v Říši, neobjevuje se ani strádání civilního obyvatelstva v zázemí, smrt a spoušť, kterou po sobě zanechávaly bomby angloamerických letadel. Totálně nasazeni byli čeští pracující v rámci mobilizace veškerých sil samozřejmě i na území samotného Protektorátu. Koncem srpna 1944 byla zveřejněna „Opatření k totálnímu nasazení v Protektorátu“, kterými byla omezena popř. pozastavena veškerá činnost, která nesouvisela s válečným úsilím, omezila se „úředničina,“ fungování pojišťoven a bank, byla omezena kultura i sport apod.

Roman Joch: s USA a Izraelem na věčné časy a nikdy jinak?

Lukáš Beer
Lidé (bohužel autora této krátké úvahy nevyjímaje) trpí od nepaměti přirozeným neduhem, nebo spíše potřebou, nálepkovat a škatulkovat si každého soudě podle politických názorů do svých vlastně vytvořených popř. všeobecně uznávaných kategorií. Na základě těchto jednotlivých názorů se pak, často dosti povrchně, snažíme definovat pozici svou a pozici politického oponenta, podle toho, do jaké míry se s dotyčným shodujeme či ne.

Štvanice proti »východopruským kulatým lebkám«

Hans-Joachim von Leesen

Po pro Německo prohrané Druhé světové válce se pokoušely dánské síly využít bezmocnosti německého státu a beznaděje v širokých vrstvách Němců, aby jako kdysi roku 1920 prosadily posunutí dánských hranic směrem na jih. V oblasti mezi německo-šlesvickou hranicí a jižní hranicí starého šlesvického vévodství, řekou Eider, začala dánská menšina s podporou širokých kruhů království v roce 1945 s masivní propagandou pro Dánsko. Neskrývaně byly malovány vyhlídky do budoucnosti, že v případě připojení území k Dánsku obyvatelstvo unikne hladu, nezaměstnanosti a represáliím vítězů.

„Odbarvený blonďák“ polarizuje

Lukáš Beer

Třiatřicetiletý předseda frakce SPD v zemském sněmu Meklenburska-Předního Pomořanska Matthias Brodkorb má za sebou zajímavou kariéru členství v postkomunistické PDS v letech 1994-97 a angažování se v „Komunistické platformě“ v rámci této politické strany. Teprve o něco později přešel k sociální demokracii. V současnosti je jeho jméno spojováno více s distribucí oblečení vedeného pod značkou „Storch Heinar“. Jak už sám název napovídá, jedná se o cílenou karikaturu či persifláž více známé oděvní značky „Thor Steinar“.

Německá krev v Čechách a na Moravě (II.)

Předcházející: První část
Karl Valentin Müller

Znázornění č. 3

Chceme-li zachytit kvalitativní rozdíly obyvatelstva se zřetelem na jeho sociální a národoveckou výkonovou hodnotu, nepostačí ale sledování vnějšího rasového obrazu. Zaprvé je obyvatelstvo střední Evropy rasově stejně silně promísené a do jisté míry jsou čisté rasové typy relativně řídce zastoupené. Zadruhé se s vnějším rasovým obrazem v žádném případě nespojuje vždy odpovídající duševní struktura, protože dědičné vlohy přeci dědičně přecházejí nezávisle na sobě (mendlování). Každý z národů, které si v rámci společné civilizace konkurují, vykazuje sociální členitost spočívající na rasovém podkladu.

Československý vojenský odboj na Západě

Tomáš Krystlík

Slovo úvodem (Lukáš Beer): Autor Jiří Krejčí připomíná aktuálně na webu Neviditelný pes v souvislosti s leteckou bitvou v Anglii v létě 1940 české stíhací piloty, kteří „utíkali z Protektorátu za dramatických okolností, bez vybavení, aby nebyli nápadní, a většinou bez peněz, jen s odhodláním postavit se zlu se zbraní v ruce. Byli to kluci vychovaní v duchu masarykovských idejí.“ Poněkud pateticky pak poznamenává: „No a jsme u pohnutek, které tyto muže vedly k rozhodnutí jít do nejistoty a rizika v době beznaděje, kdy se většina snažila přizpůsobit a přežít. Toto morální dilema se týkalo všech spojeneckých pilotů, kteří si většinou dobrovolně vybrali svůj osud, cítili potřebu neustoupit barbarství i za cenu zdraví a života. Obrovská morální síla je vedla k vyhledávání soubojů, kdy každý mohl být posledním.“ Uveďme na tomto místě při této příležitosti a pro zajímavost údajů starší článek Tomáše Krystlíka, který osvětluje některé méně známé skutečnosti československého vojenského odboje na Západě.

Německá krev v Čechách a na Moravě (I.)

Související články: K.V. Müller, H.J.Beyer a germanizace českomoravského prostoru - "Význam německé krve v češství" - K. V. Müller o asimilaci inteligence a "pročištění německého národního tělesa" - K rasovým a národním dějinám českomoravského prostoru
Karl Valentin Müller

Národ je biologický pojem a označuje společenství krevně, tedy rasově příbuzných lidí, kteří jsou spolu úžeji sloučeni společným okolním prostředím, obytným prostorem, obyčeji, zvyky, jazykem a dějinami. Okolní prostředí a dějiny jsou tedy dodatečnými silami, které na soudržnost národa působí tím více, o co víc jsou si příslušníci národa navzájem bližší krví. Za navenek nejviditelnější znak příslušnosti k národu se bere společný jazyk, a proto se přikláníme k tomu, že chápeme „mateřskou řeč“ jako hlavní poznávací znak příslušnosti k národu. I když je samozřejmě dohromady s kulturními hodnotami, skrze ni vytvořenými, podstatným spojovacím prostředkem, nesmíme přeci zapomínat, že jazyk se dá naučit a že sám o sobě nevypovídá nic o rase a příslušnosti k národu.

Válka proti Íránu – dětská hra

Philip Giraldi

Každý, kdo si dělá starosti z toho, že další válka na Středním východě by mohla definitivně zničit to, co ještě zbývá z hospodářství Spojených států amerických a že nám pravděpodobně vezme ještě víc z našich svobod, by měl být znepokojen z četných výzev k válce proti Íránu. Nikdo nevěří, že Írán by byl něčím jiným než zemí, která je vzdálena jen krok od toho, aby se stala totální náboženskou diktaturou, ale tato země disponuje bezvýznamným hospodářstvím a malým rozpočtem na obranu, a - do té míry, do jaké to tajné služby světa mohou zjistit – nedisponuje žádnými atomovými zbraněmi a ani programem, pomocí kterého by je mohl vyvinout. Označovat íránského prezidenta Mahmouda Ahmadinejada za nějakého nového Hitlera a charakterizovat režim jako „islamofašistický“ je pohodlné, ale sotva vystihuje realitu komplexní politické interakce, která probíhá v dnešním Íránu. Je ironické, že averze vůči Íránu se nezakládá ani tak moc na tom, co tento sám činí, nýbrž na tom, co by tam vláda činit mohla, těžko tedy vhodná záminka k zahájení války a zároveň měřítko, na kterém by mnohé země musely ztroskotat.

Wiesbadenská úmluva mezi Českým národním výborem a Pracovním kruhem na ochranu sudetoněmeckých zájmů

Franz Chocholatý Gröger

Jednání sudetoněmecko-českého federativního výboru 
v hotelu Rembrandt v Londýně (ca. 1951). Uprostřed s brýlemi 
Rudolf Lodgman von Auen a generál Lev Prchala.

Generál Lev Prchala založil v roce 1940, spolu s novinářem Petrem Prídavkem, Československý národní výbor jako formu opozice vůči československému odboji vedenému čs. londýnskou vládou a prezidentem dr. E. Benešem. (1) Pozdější Českou národní jednotu Prchala koncem roku 1944 přebudoval na Český národní výbor. Po únorovém puči v ČSR vznikla v březnu 1948 Česká národní skupina pro Západní Německo. V únoru 1949 byla založena Rada svobodného Československa (RSČ), která se stává představitelkou Čechů a Slováků v exilu.

Hrdinné zabíjení

Přemysl Janýr

Před mnoha lety se mi podařilo přivést jednu horlivou obdivovatelku bratrů Mašínových k závěru, že jejich adorace vyplývá především z frustrace nad nedostatkem skutečného odboje proti zločinnému režimu. S úmrtím Milana Paumera se téma opět dostalo do středu pozornosti, přičemž z většiny příspěvků vyzařuje bezradnost z chybějících konsensuálních vzorců, které by jejich činnost umožňovaly v dichotomii dobré – špatné jednoznačně zařadit. Zákon 198/93 o protiprávnosti komunistického režimu, nahrazující kritické myšlení a historickou reflexi, nese své plody. Chybějící hodnotové vzorce nahrazuje ideologie tu boje proti zlu, onde křesťanského nezabiješ, chybějící argumenty pak denunciace, tu Mašínů, onde jejich obětí.

60 let Charty německých vyhnanců

Stuttgart, 5. srpna 1950 při proklamaci Charty (Foto: DPA)

Před šedesáti lety byla ve Stuttgartu přijata Charta německých vyhnanců, ve které se vyhnaní slavnostně distancovali od pomsty a odplaty a kde vyjádřili své odhodlání přispět k hospodářské obnově Německa. Také sjednocení Evropy zde považují za cíl své práce. Charta může být tedy chápána jako dokument lidské velikosti a důkaz tolerance, pokory a zodpovědnosti. Vysoký komisař OSN pro lidská práva, José Ayala Lasso ve svém projevu ve Frankfurtu nad Mohanem dne 28. května 1995 výslovně chválil tuto Listinu vyhnanců jako dokument tolerance a vůle ke vzájemnému mírovému spolužití.

Jak se bagatelizuje hromadná vražda: Hirošimské vymývání mozků

Detlev Rose

Nikdo … nelitoval nebo neželel toho, co jsme udělali. Nikdo z nás se nezbláznil, nikdo se nedal do kláštera. Vesměs jsme žili dobrý život. Vychovali jsme milé rodiny a žijeme tak, jak už vždycky žili jiní vcelku normální lidé.“ Představme si, že by něco takového řekl nějaký německý velitel z koncentračního tábora, když by zpětně hodnotil svou činnost za nacionálního socialismu. Naprosto bezpochyby: takováto výpověď by se ohodnotila jako neskrývaný důkaz barbarského, zločinného, lidmi opovrhujícího charakteru nacionálně socialistického režimu a jeho „úslužných vykonavatelů“.

Aktualizace 9. dílu seriálu o Kuratoriu - 25 nových fotografií

Lukáš Beer
1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl

V lednu 1943 začalo pražské nakladatelství Orbis s vydáváním ilustrovaných sešitů, které vycházely dvakrát v měsíci. Jednalo se o české překlady vybraných německých sešitů vycházejících ve „Válečné knihovně německé mládeže“ (Kriegsbücherei der deutschen Jugend) a „Erlebnis-Bücherei“ v nakladatelství berlínské společnosti Steiniger. Tyto sešity narazily u české mládeže na takový zájem, že nakonec bylo nutné zvýšit původní náklad z 10.000 exemplářů vždy jednoho titulu na 120.000 kusů a navíc musely být dotištěny předcházející díly. Za první půlrok produkce „Knihovny pro mládež“ (tedy do 30. června 1943) vyšlo celkem jeden a půl miliónu (přesně 1,440.000) výtisků.

Českoslovenští přestěhovalci v letech 1938-1945 (V.)

Jaroslav Šíma
1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl
10. Nové usídlení

Prvotní příliv přestěhovalců se jednak zastavoval typicky v okresech, které se staly po úpravě hranic pohraničními, jednak směřoval do hlavních měst obou zemí. Ze severozápadních Čech byl absolutně vůbec největší příliv. Zachycoval se nejprve v politických okresech Louny, Roudnice nad Labem, Turnov, Semily a Plzeň (hustota 1. září 1938 nad 2.500). Poměrně stejně velký byl příliv do okresu ostravského a místeckého, kam se stěhovali zejména bývalí obyvatelé území zabraného Polskem. Stejně silný přirozený příliv měla i Praha a Brno. Vůbec Morava měla méně okresů s vysokou hustotou přestěhovalců (s výjimkou Ostravska) než Čechy, už také proto, že příliv na Moravě se neděl tak překotně, a úřady mohly už při začátku spíše zaříditi potřebnou regulaci.

Obhajovací spisy K. H. Franka (1. část)

Předcházející články cyklu: Češi a Němci očima KHF - Čeští historici a apologetika o K. H. Frankovi - Čechy a Morava v Říši
Hitler na Hradčanech (Obhajovací spis I)
Obr.: Vítání Adolfa Hitlera v centru Brna dne 17. března 1939.

Když jsem od Adolfa Hitlera obdržel pověření k nastoupení do úřadu státního sekretáře u Říšského protektora v Praze, pokládal jsem si otázku svědomí, zda budu moci plnit s tím spojenou práci. Protože ale pověření bylo rozkazem nejvyššího zastupitele Velkoněmecké říše, neváhal jsem na místo nastoupit. Byl jsem si vědom těžkostí, které mne očekávaly. Pramenily z rozpolcenosti, která vznikla změnou politické linie Hitlera. Doposud usiloval o cíl, aby byli všichni Němci sjednoceni v jednom státě. Nyní byl do německé pořádkové oblasti začleněn jiný národ, takže se provozovala říšská politika. Na druhou stranu šlo o to, a to byla nejzřejmější obtíž, získat pro říšskou politiku Čechy, kteří teprve před krátkou dobou vyvázli z mocenské politiky habsburské dynastie a počali se zabývat svébytnou nacionální politikou.

Čechy a Morava v Říši

Karl Hermann Frank

Pane generální guvernére, pánové! Nejprve vám děkuji za pozvání, abych na přednáškovém večeru "Východního ústavu" promluvil o Protektorátu Čechy a Morava. Rád jsem vyhověl, pane generální guvernére, vašemu pozvání, abych promluvil ve vašem vládním sídle, Krakově. Pro budoucí výstavbu v nové Říši a v nové Evropě jest výhodné, jestliže političtí nositelé takové práce v nově získaných územích, obývaných cizími národy, udržují vzájemný styk a projednávají společně naskýtající se problémy. Přináším Vám, pane generální guvernére, zároveň pozdravy pana říšského protektora v Čechách a na Moravě, svob. pána von Neuratha, a doufám, že brzy budeme moci pozdravití vás jako svého hosta a případně též jako přednášejícího v Praze.