3. Počet přestěhovalců
Příliv přestěhovalců z pohraničních krajů Československa začal již po 20. květnu 1938, tedy ode dne mobilisace československé branné moci, nenabyl však většího rozsahu, dokud nevznikly ozbrojené konflikty mezi osobami německé a české národnosti. Mezi osobami, které se stěhovaly před 12. zářím 1938 (před pověstnou řečí A. Hitlera), převažovaly osoby zámožné, které zachraňovaly spíše majetek než životy, kdežto po tomto datu nastal příliv přestěhovalců i z vrstev nižších.
.Zejména čeští lidé se vrhali často bez dostatečného oděvu, takřka s holýma rukama do vlaků, které železniční správa byla nucena mimořádně zařadit, a kromě toho silnice z pohraničních okresů byly přímo naplněny auty a povozy všeho druhu, jež odvážely skromný majetek nebo jen holé životy hraničářů. K českým přestěhovalcům přibyly později i „aktivisticky“ exponovanější osoby národnosti německé. Někteří se uchýlili k svým příbuzným, ale mnozí vyjeli z ohroženého území úplně bez cíle a bez plánů. Jeli, kam až je železniční správa nebo soukromý dopravce vyvezl, a tu stanuli s holýma rukama.
Někteří se usídlili v železničních vagonech, některých se ujaly z vlastní iniciativy okresní a obecní úřady, jiných dobročinné organisace sociální a zdravotní jako České srdce, Československý Červený kříž, Okresní péče o mládež, Charita aj., ba i organisace tělovýchovné a mnoho jednotlivců.
.Dne 13. října 1938 výnosem ministerstva vnitra 24.829/38 bylo zavedeno povinné policejní hlášení těchto osob, a tak ke dni 29. října 1938 byla známa první spolehlivější statistická data alespoň z Čech a Moravy (srov. autorovu stať v Sociální revui, roč. XIX, č II/12; vyšlo též jako separát) a od té doby byl vývoj početních stavů uprchlíků sledován pravidelně. Nejdříve na základě výše cit. výnosu ministerstva vnitra, po zavedení evidence Ústavu pro péči o přestěhovalce (vyhláška a výnos býv. ministerstva sociální péče A 5600 – 22./XI.) podle statistik Ústavu. Do října byl vývoj počtu přestěhovalců hlášen okresními úřady oddělení ministerstva sociální péče, které bylo před zřízením Ústavu pověřeno péčí o tyto osoby. Tato hlášení měla do zavedení spolehlivější evidence ráz odhadů, byť i opodstatněných.
.Počet osob z postupovaných území, které se usadily v Čechách a na Moravě se vyvíjel, jak ukazuje dokument 4.
Příliv přestěhovalců z pohraničních krajů Československa začal již po 20. květnu 1938, tedy ode dne mobilisace československé branné moci, nenabyl však většího rozsahu, dokud nevznikly ozbrojené konflikty mezi osobami německé a české národnosti. Mezi osobami, které se stěhovaly před 12. zářím 1938 (před pověstnou řečí A. Hitlera), převažovaly osoby zámožné, které zachraňovaly spíše majetek než životy, kdežto po tomto datu nastal příliv přestěhovalců i z vrstev nižších..Zejména čeští lidé se vrhali často bez dostatečného oděvu, takřka s holýma rukama do vlaků, které železniční správa byla nucena mimořádně zařadit, a kromě toho silnice z pohraničních okresů byly přímo naplněny auty a povozy všeho druhu, jež odvážely skromný majetek nebo jen holé životy hraničářů. K českým přestěhovalcům přibyly později i „aktivisticky“ exponovanější osoby národnosti německé. Někteří se uchýlili k svým příbuzným, ale mnozí vyjeli z ohroženého území úplně bez cíle a bez plánů. Jeli, kam až je železniční správa nebo soukromý dopravce vyvezl, a tu stanuli s holýma rukama.
Někteří se usídlili v železničních vagonech, některých se ujaly z vlastní iniciativy okresní a obecní úřady, jiných dobročinné organisace sociální a zdravotní jako České srdce, Československý Červený kříž, Okresní péče o mládež, Charita aj., ba i organisace tělovýchovné a mnoho jednotlivců.
.Dne 13. října 1938 výnosem ministerstva vnitra 24.829/38 bylo zavedeno povinné policejní hlášení těchto osob, a tak ke dni 29. října 1938 byla známa první spolehlivější statistická data alespoň z Čech a Moravy (srov. autorovu stať v Sociální revui, roč. XIX, č II/12; vyšlo též jako separát) a od té doby byl vývoj početních stavů uprchlíků sledován pravidelně. Nejdříve na základě výše cit. výnosu ministerstva vnitra, po zavedení evidence Ústavu pro péči o přestěhovalce (vyhláška a výnos býv. ministerstva sociální péče A 5600 – 22./XI.) podle statistik Ústavu. Do října byl vývoj počtu přestěhovalců hlášen okresními úřady oddělení ministerstva sociální péče, které bylo před zřízením Ústavu pověřeno péčí o tyto osoby. Tato hlášení měla do zavedení spolehlivější evidence ráz odhadů, byť i opodstatněných.
.Počet osob z postupovaných území, které se usadily v Čechách a na Moravě se vyvíjel, jak ukazuje dokument 4.
.
Grafický dokument č. 5 plasticky ukazuje bezprostřednost vlivu politických událostí na vývoj počtu uprchlíků. Měsíc říjen znamenal ve vývoji přesídlovacího problému první veliký zlom. Mnozí lidé utíkali z ohrožených území ze strachu, že jejich kraje se stanou prvními bojišti. Brzy poznali, že existenci by bylo možno v novém prostředí jen velice těžko získávat, i malé majetky zanechané v ohroženém území pro ně znamenaly těžko nahraditelnou ztrátu a pak ani úřady nepřijímaly všechny přestěhovalce hladce. A tak když bylo zřejmo, že k válce nedojde (a někteří se ještě domnívali, že dojde k plebiscitu), vraceli se mnozí do svých původních domovů a počet přestěhovalců na zbylém území Čech a Moravy dokonce i absolutně klesl. Ale jen dočasně, neboť zatím se mnozí, kteří do té doby nebyli připraveni ani poměry donuceni, rozhodli, že opustí svůj domov a uchýlí se do nitra Čech a Moravy. A tak doba listopadu a prosince znamená prudký vzestup v počtu přestěhovalců, kteří se hlásili na území Čech a Moravy. Je jisto, že na tento vzestup měla v některých případech vliv naše péče o přestěhovalce. Mnozí lidé, kteří k nám již utekli, potřebovali naléhavě všestranné pomoci. A nestačily pouze prostředky uvolněné státem. Pomoci musila po stránce finanční i široká veřejnost, k tomu musila být vyzývána, péče o přestěhovalce musila býti propagována. A podle pravidel o moderní propagaci nestačily jen apely: dávejte! Bylo třeba i sugestivnějších dokumentů o tom, co již bylo v péči o přestěhovalce vykonáno, co se děje a co je třeba vykonat. A tato jinak nutná propagace měla také nechtěný účinek: vzrůst počtu sociálně potřebných přestěhovalců a jejich další příliv. To je jeden ze všeobecných sociologických poznatků v oboru sociální péče, že čím je dokonalejší péče, tím více sociálních případů řeší (působením na objekt), ale zároveň způsobuje, že se hlásí více osob o sociální podporu (působením na subjekt). Ovšem zde to byla jen jedna z mnoha příčin a nikoliv nejzávažnější – při vzrůstu počtu přestěhovalců, kdežto klady, které tato propagace měla, byly daleko větší. Měsíc březen a duben znamenají konsolidaci vývoje počtu přestěhovalců. Příliv se zmírnil, vystěhovalecké akce do ciziny byly v plném proudu, takže březen a duben v celkové bilanci znamenal dokonce pokles faktického stavu přestěhovalců. Měsíc květen je charakterisován mocným přílivem přestěhovalců, ovšem zejména ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. V červnu tento příliv pokračoval, ale ne v takové míře. Stoupá-li křivka takřka stejně prudce, je nutno to vysvětliti především tím, že bylo v těchto měsících takřka úplně zastaveno vystěhovalectví, které v dřívějších měsících přec jen mírnilo strmé stoupání. Červenec, srpen a září jsou ve znamení malého pohybu, při němž většinou mírný příliv je přece jen ještě větší než úbytek dosažený vystěhovalectvím. Diferencovaná statistika přestěhovalců byla vedena právě jen do konce září 1939. Od té doby příliv přestěhovalců takřka úplně ustal. Byl veden jen absolutní počet nově příchozích přestěhovalců. Mnozí totiž jen odložili odchod ze svých starých domovů, protože chtěli zpeněžit majetek, jiné nutí k vystěhování okolnost, že jejich existence v polovyprázdněných vesnicích a krajích je oslabena, což platí zvláště u samostatných podnikatelů. Samostatný podnikatel se nerad stěhuje, ale je vlečen za svými odběrateli.
Grafický dokument č. 5 plasticky ukazuje bezprostřednost vlivu politických událostí na vývoj počtu uprchlíků. Měsíc říjen znamenal ve vývoji přesídlovacího problému první veliký zlom. Mnozí lidé utíkali z ohrožených území ze strachu, že jejich kraje se stanou prvními bojišti. Brzy poznali, že existenci by bylo možno v novém prostředí jen velice těžko získávat, i malé majetky zanechané v ohroženém území pro ně znamenaly těžko nahraditelnou ztrátu a pak ani úřady nepřijímaly všechny přestěhovalce hladce. A tak když bylo zřejmo, že k válce nedojde (a někteří se ještě domnívali, že dojde k plebiscitu), vraceli se mnozí do svých původních domovů a počet přestěhovalců na zbylém území Čech a Moravy dokonce i absolutně klesl. Ale jen dočasně, neboť zatím se mnozí, kteří do té doby nebyli připraveni ani poměry donuceni, rozhodli, že opustí svůj domov a uchýlí se do nitra Čech a Moravy. A tak doba listopadu a prosince znamená prudký vzestup v počtu přestěhovalců, kteří se hlásili na území Čech a Moravy. Je jisto, že na tento vzestup měla v některých případech vliv naše péče o přestěhovalce. Mnozí lidé, kteří k nám již utekli, potřebovali naléhavě všestranné pomoci. A nestačily pouze prostředky uvolněné státem. Pomoci musila po stránce finanční i široká veřejnost, k tomu musila být vyzývána, péče o přestěhovalce musila býti propagována. A podle pravidel o moderní propagaci nestačily jen apely: dávejte! Bylo třeba i sugestivnějších dokumentů o tom, co již bylo v péči o přestěhovalce vykonáno, co se děje a co je třeba vykonat. A tato jinak nutná propagace měla také nechtěný účinek: vzrůst počtu sociálně potřebných přestěhovalců a jejich další příliv. To je jeden ze všeobecných sociologických poznatků v oboru sociální péče, že čím je dokonalejší péče, tím více sociálních případů řeší (působením na objekt), ale zároveň způsobuje, že se hlásí více osob o sociální podporu (působením na subjekt). Ovšem zde to byla jen jedna z mnoha příčin a nikoliv nejzávažnější – při vzrůstu počtu přestěhovalců, kdežto klady, které tato propagace měla, byly daleko větší. Měsíc březen a duben znamenají konsolidaci vývoje počtu přestěhovalců. Příliv se zmírnil, vystěhovalecké akce do ciziny byly v plném proudu, takže březen a duben v celkové bilanci znamenal dokonce pokles faktického stavu přestěhovalců. Měsíc květen je charakterisován mocným přílivem přestěhovalců, ovšem zejména ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. V červnu tento příliv pokračoval, ale ne v takové míře. Stoupá-li křivka takřka stejně prudce, je nutno to vysvětliti především tím, že bylo v těchto měsících takřka úplně zastaveno vystěhovalectví, které v dřívějších měsících přec jen mírnilo strmé stoupání. Červenec, srpen a září jsou ve znamení malého pohybu, při němž většinou mírný příliv je přece jen ještě větší než úbytek dosažený vystěhovalectvím. Diferencovaná statistika přestěhovalců byla vedena právě jen do konce září 1939. Od té doby příliv přestěhovalců takřka úplně ustal. Byl veden jen absolutní počet nově příchozích přestěhovalců. Mnozí totiž jen odložili odchod ze svých starých domovů, protože chtěli zpeněžit majetek, jiné nutí k vystěhování okolnost, že jejich existence v polovyprázdněných vesnicích a krajích je oslabena, což platí zvláště u samostatných podnikatelů. Samostatný podnikatel se nerad stěhuje, ale je vlečen za svými odběrateli. .
Jednacím řádem Ústavu pro péči o přestěhovalce byli za přestěhovalce označeni i cizí státní příslušníci, emigranti. Jejich přesná evidence byla provedena až soupisem, který byl Ústavem nařízen k 6. prosinci 1938. Jelikož do té doby nebyl příliv emigrantů sledován a v definici nebylo stanoveno žádné datum přestěhování, objevuje se jako první číslo: 19.554. Od té doby, ačkoliv příliv přestěhovalců československých státních občanů silně stoupal, přírůstek emigrantů není značný. Do1. července 1939 jich přibylo jen 2849. Je pochopitelné, že do přetíženého území Čech a Moravy neutíkal cizí státní občan, a že – když už musil opustiti svůj domovský stát – volil raději místo klidnější. Ale skutečný stav emigrantů přítomných na území Čech a Moravy 1. července 1939 podstatně klesl, neboť se jich mnoho vystěhovalo, jak se ještě ukáže při rozboru účinků péče o vystěhovalectví. Celkem však se tímto číslem uvádějí na pravou míru fantastická čísla, jež se u nás o počtu emigrantů do tohoto soupisu tiskem odhadovala.
Jednacím řádem Ústavu pro péči o přestěhovalce byli za přestěhovalce označeni i cizí státní příslušníci, emigranti. Jejich přesná evidence byla provedena až soupisem, který byl Ústavem nařízen k 6. prosinci 1938. Jelikož do té doby nebyl příliv emigrantů sledován a v definici nebylo stanoveno žádné datum přestěhování, objevuje se jako první číslo: 19.554. Od té doby, ačkoliv příliv přestěhovalců československých státních občanů silně stoupal, přírůstek emigrantů není značný. Do1. července 1939 jich přibylo jen 2849. Je pochopitelné, že do přetíženého území Čech a Moravy neutíkal cizí státní občan, a že – když už musil opustiti svůj domovský stát – volil raději místo klidnější. Ale skutečný stav emigrantů přítomných na území Čech a Moravy 1. července 1939 podstatně klesl, neboť se jich mnoho vystěhovalo, jak se ještě ukáže při rozboru účinků péče o vystěhovalectví. Celkem však se tímto číslem uvádějí na pravou míru fantastická čísla, jež se u nás o počtu emigrantů do tohoto soupisu tiskem odhadovala.
.Země Moravskoslezská soustřeďovala absolutně menší počet přestěhovalců, ale jinak byl vývoj celkem stejný, mezi oběma zeměmi nebylo podstatnějších rozdílů. Až v druhé polovině roku péče o přestěhovalce se objevily poměrně vyšší stavy na Moravě, zatímco v Čechách nestoupal počet přestěhovalců tak prudce. Vysvětluje se to dlouhotrvajícím prouděním z území připojeného k Polsku, jakož i tím, že se na Moravě častěji zastavoval proud přestěhovalců ze Slovenska (srov. dokument č. 6 a 7).
.
Srovnání celkového počtu přestěhovalců (včetně cizích státních příslušníků) s počtem obyvatelstva postoupených území a Slovenska ukazuje, že se na území Čech a Moravy uchýlilo 2,72% všeho obyvatelstva těchto zemí, počítáno bez cizích příslušníků 2,44%..4. Věk, pohlaví a stav
.Dětí do 14 let bylo mezi přestěhovalci (1. července 1939) celkem 4.369, tj. 21,4% všech přestěhovalců – československých státních příslušníků. V postoupených územích bylo jich ze všeho obyvatelstva 28,6%. Můžeme tedy usuzovat, že rodiny s menším počtem dětí a rodiny bezdětné opouštějí domovy snadněji než rodiny početnější, přičemž dlužno ovšem přihlížet k tomu, že mezi přestěhovalci bylo hodně židovských rodin, které nemívají mnoho dětí. Kromě toho uprchlo mnoho samostatných jedinců a rodiny zanechaly v postoupeném území.
.Osob ženského pohlaví (včetně dívek do 14 let) mezi přestěhovalci bylo (maximální stav do 1. července 1939; dosud bylo pracováno toliko s reálným počtem přestěhovalců, kteří opravdu na zbylém území Čech a Moravy v určité době byli. Zde jsme považovali za správnější pojmout do počtu i ty, kteří se od této doby vystěhovali za hranice, protože to je maximální ideální stav skutečně všech přestěhovalých, československých státních příslušníků. Proto jsou tato data vyšší než stavy reálné) 85.430, mužů 111.284, ačkoliv poměr pohlaví v územích odstoupených byl dokonce opačný. Muži opouštěli domov častěji než ženy. Byli to ovšem především svobodní, samostatní muži, jak dále ukáže rodinná konstelace. Vysvětlení tohoto zjevu není nesnadné. Předně tu působí celková povaha muže: muž více závisí na společenských a sociálních poměrech, na poměrech hospodářských a politických než žena, která je více vázána lokálně. Muži, jako skupina „sociologičtější“, méně biologicky vázaná než ženy, jsou pohyblivější než ženy; ty jsou stabilnější (sociologicky řečeno), jsou více vázány přírodně biologickými faktory. Muži byli více exponováni politicky a hospodářsky. Muž, zvláště svobodný, který je odkázán na vlastní práci, si spíše mohl dovoliti pustit se do nejistého hledání nového domova, rodina je vázána k majetku a místu. Tento nepoměr mezi svobodnými a ženatými jakož i mezi muži a ženami zvyšuje ještě skutečnost, že mezi ženami-přestěhovalkyněmi bylo nadprůměrné množství žen výdělečně činných (takřka 40%) proti ženám, věnujícím se toliko domácnosti své rodiny. Výdělečně činné ženy jsou „mužnější“, „sociologičtější“ bytosti než ženy v domácnosti.
.Muži jeví větší teritoriální mobilitu než ženy, osoby svobodné větší než osoby žijící v manželství. Manželé bezdětní nebo s méně dětmi jeví celkem větší mobilitu než rodiny s větším počtem dětí. Mnohé ženy se s dětmi stěhovaly za manželem teprve tehdy, když už v novém prostředí našel existenci apod. Obraz o mobilitě ve vztahu k rodinné konstelaci ukazuje dokument 8.
.
Největší počet tvořili jednotliví muži (33,1%), pak jednotlivé ženy (17,2%), následují rodiny s jedním nebo dvěma dětmi atd., což plně potvrzuje výše uvedené pravidlo. Zdá se, že tato pravidla mají širší platnost než jen pro náš případ. Souvisí s tím, že čím je kulturní život závislejší na přírodních, biologických faktorech, tím vykazuje menší fluktuaci, mobilitu, a naopak čím je život nezávislejší na okolnostech biologických a vůbec přírodních, tím větší má tendenci k pohybu, změně. Dětství, psychologie ženy a život rodinný jsou zjevy vázané silně biologickými okolnostmi a působí tudíž proti růstu mobility, působí stabilisačně.
.5. Územní původ
.Pod tento název shrnujeme otázky týkající se rozvrstvení přestěhovalců podle území, z nichž k nám přišli, a jejich poměru k obyvatelstvu těchto území. Toto územní rozvrstvení přestěhovalců (našich i cizích příslušníků) v kombinaci s jejich národností zachycuje dokument č. 9 v číslech absolutních (stav kartotéky k 1. červenci 1939, tedy podle statistiky ideální, ne reální.)
.Pod tento název shrnujeme otázky týkající se rozvrstvení přestěhovalců podle území, z nichž k nám přišli, a jejich poměru k obyvatelstvu těchto území. Toto územní rozvrstvení přestěhovalců (našich i cizích příslušníků) v kombinaci s jejich národností zachycuje dokument č. 9 v číslech absolutních (stav kartotéky k 1. červenci 1939, tedy podle statistiky ideální, ne reální.)
.
.Tři čtvrtiny všech přestěhovalců pocházejí z území připojeného k Německu (171.400), na druhém místě jsou přestěhovalci z Těšínska a vůbec území připojeného k Polsku (19.560), na třetím místě přestěhovalci z území připojených k Maďarsku včetně býv. Podkarpatské Rusi (11.625). pak následují přestěhovalci z jiných zemí (8702) a posléze ze Slovenska (8228). Na tomto pořadí je pozoruhodné, že ačkoli území připojená k Polsku jsou ze všech nejmenší, je počet přestěhovalců z těchto území hned na druhém místě. Přestěhovalců ze Slovenska je tak málo proto, že velká většina byly rodiny aktivních státních zaměstnanců, kteří v naší evidenci nejsou, a také proto, že příliv z těchto zemí ještě trval po kritickém datu 1. července 1939. Většina přestěhovalců přišlých po tomto datu byla ze Slovenska. Přestěhovalci z „jiných zemí“ jsou cizinci. Většina přestěhovalců-cizinců byla v době záboru tedy již u nás, a to především zase v územích postoupených, takže odtud emigrovali po druhé, a pokud se od nás později vystěhovali, emigrovali třikrát. Ze všech odstoupených území je nejvíce přestěhovalců národnosti české, potom židovské. Na třetím místě je národnost německá z území připojených k Německu a k Polsku. Z území připojeného k Maďarsku uteklo k nám mnoho Ukrajinců, ze Slovenska – kromě Čechů a Židů – nejvíce Slováků.
.
Jaké bylo národnostní složení odstoupených území po sčítání lidu v roce 1930, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi koncem roku 1938, ukazuje dokument č. 10, z kterého lze si učiniti představu, kolik asi procent obyvatel a příslušníků různých národností k nám uprchlo z jednotlivých území.
Jaké bylo národnostní složení odstoupených území po sčítání lidu v roce 1930, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi koncem roku 1938, ukazuje dokument č. 10, z kterého lze si učiniti představu, kolik asi procent obyvatel a příslušníků různých národností k nám uprchlo z jednotlivých území.
.
Dokument č. 11 ukazuje, kolik procent jednotlivých národností postoupených území k nám uprchlo a kolik procent všeho obyvatelstva těchto zemí činil jejich souhrn. O těchto číslech je nutno říci, že ve skutečnosti jsou všechna vyšší, a to o státní zaměstnance, kteří – jak již bylo uvedeno – ve statistice přestěhovalců nejsou uvedeni. To je významné zejména pro počet uprchlíků ze Slovenska a z území připojeného k Maďarsku (zvláště z Podkarpatské Rusi). Ze srovnání obyvatelstva odstoupených území s počty přestěhovalců z jednotlivých území je vidět, že nejvíce k nám prchali lidé z území postoupeného Polsku. 8,09% všeho obyvatelstva těchto území se k nám přestěhovalo. Z území připojených k Maďarsku není poměrně mnoho přestěhovalců, neboť jejich hlavní proud se zastavil na Slovensku, ale i bez této skutečnosti bylo procento přestěhovalců z těchto krajů malé, už pro zemědělský ráz těchto krajů. .Největší počet z celkového roztřídění mají ovšem Židé z pohraničí Čech a Moravy. Hned potom Židé těšínští. Čechů odešlo nejvíce z území připojených k Maďarsku, dále k Německu a potom k Polsku. Slováci k nám přišli nejvíce z pohraničí Čech a Moravy, ze Slovenska množství nepatrné. Ukrajinci měli vůbec ze všech národností nejmenší pohyb. Příčinou byla menší intensita národního vědomí, zemědělský ráz krajin a jejich ojedinělá činnost politická. Němců k nám poměrně nejvíce bylo nuceno utéci z Polska, potom z Maďarska, Poláků nejvíce z území sudetských a území připojených k Maďarsku, což souvisí především s mezinárodními vztahy mezi Německem, Polskem a Maďarskem.
.
(POKRAČOVÁNÍ - 19.4.2010)
(POKRAČOVÁNÍ - 19.4.2010)
