V sobotu uplynulo 70. let od doby, kdy v Katyni, Mědnoji u Kalininu a Pjatichatki u Charkova sovětská NKVD nechala na Stalinův rozkaz postřílet 21.857 polských občanů, a to 14.522 vojenských zajatců z táborů Kozelski, Ostaškov, Starobělsk a 7305 vězňů z věznic ve Smolenské oblasti. Jednalo se o Poláky, kteří byli zajati po invazi Rudé armády započaté 17. září 1939 do východní části Polska a uskutečněné na základě tajného dodatku k paktu Ribbentrop – Molotov. Během několika týdnů je zajato téměř 25.000 polských důstojníků a mobilizovaných rezervistů, kteří jsou posléze deportováni na Ukrajinu, do Běloruska a západního Ruska. V dokumentu, který 5. 3. 1940 podepsal J. V. Stalin a další členové politbyra, se ukládá NKVD „projednat ve zvláštním řízení“ případy 14.700 osob zadržovaných v táborech pro válečné zajatce a dalších 11.000 osob vězněných v západních oblastech Ukrajiny a Běloruska, „s použitím vůči nim nejvyššího trestu - zastřelení“..Dne 3. dubna započalo převážení důstojníků a poddůstojníků z tábora Kozelski (bylo zde 4594 Poláků) do lesa v Katyni a ihned začalo střílení zajatců (zastřeleno 4421 osob) trvající do 12. května 1940.
Následujícího dne začaly popravy v Mědnoji, kam byli převezeni zajatí policisté, četníci, funkcionáři ochrany hranic (KOP), duchovní z tábora v Ostaškov (4594 Poláků). Popravy trvaly do 14. května a bylo zabito 6.311 osob. Dne 5. dubna začaly popravy zajatých důstojníků, obránců Lvova a civilistů z Lvova a okolí přivezených z tábora Starobělsk (3894 osob). Popravování trvalo do 12. května a bylo zabito 3820 osob. Dalších 7305 vězňů bylo podle této zprávy šéfa KGB Alexandra Šelepina z 3. března 1959 zastřeleno ve vězeních Západní Ukrajiny a Běloruska. Podle této zprávy bylo usmrceno zastřelením 21.857 osob „z bývalého buržoazního Polska“. Byl nalezen rejstřík 3435 polských občanů zastřelených na Ukrajině, ostatky byly nalezeny v Bykovni u Kyjeva a v Chersonu. Dle toho lze předpokládat, že 3870 osob bylo postříleno patrně v Minsku či v Hlybokem ve vitebské oblasti. Necelých 4000 osob zmiňovaných v příkazu z 5. 3. 1940 bylo deportováno do Gulagu u Vladivostoku, kam směřovaly transporty 6000 – 8000 osob. Hromadné hroby těchto asi 7300 zabitých zajatců nejsou dodnes známy. Zahájením útoku Německa na SSSR projevila polská vláda v Londýně zájem o polské vojáky v SSSR, avšak Stalin popíral, že by zde nějací polští zajatci byli drženi, později bylo umožněno Polákům vstoupit do polských vojenských jednotek na Západě. Chybějící stavy Stalin vysvětloval tím, že asi desertovali.
.
Návrh usnesení Lidového komisaře L. Beriji politbyru komunistické strany SSSR z 5.3.1940 s podpisy.
V roce 1943 objevili Němci ostatky zastřelených a byla provedena exhumace. V mezinárodní komisi soudních lékařů, která v Katyni v roce 1943 prováděla první exhumace, se nacházeli profesoři František Hájek z Prahy a František Šubík z Bratislavy. Oba potvrdili společný závěr lékařské komise, který podepsalo jen 12 lékařů . Dr. Speelers z Belgie, dr. Markov z Bulharska, dr. Tramsen z Dánska, dr. Saxén z Finska, dr. de Burlet z Holandska, dr. Miloslavich z Chorvatska, dr. Palmieri z Itálie, dr. Orsós z Maďarska, dr. Hájek z Protektorátu Čechy a Morava, dr. Birkle z Rumunska, dr. Šubík ze Slovenska a dr. Naville ze Švýcarska potvrdili, že mrtví byli povražděni už v roce 1940, což odhalovalo skutečné pachatele zločinu. Západní Spojenci ke zprávě mlčeli, neboť se obávali zhoršení vztahu se SSSR. Spor se stal pro Moskvu záminkou k přerušení diplomatických styků s polskou exilovou vládou v Londýně v předvečer nastolení prosovětského režimu v Polsku.
.
Po osvobození západní části SSSR Sověty zřízená komise tvrdila, že popravy provedli Němci. V Norimberku se Sověti znovu snažili přenést vraždy na Němce.
Sovětské úřady po desetiletí svalovaly zločin na německé okupanty, než nakonec Michail Gorbačov a Boris Jelcin v dubnu 1990 uznali sovětskou vinu. Za vraždu ale nikdy nebyl žádný ze strůjců ani vykonavatelů potrestán. V roce 1992 se do rukou historiků dostávají kopie klíčových dokumentů a tajné materiály, dochází k označení odhalených masových hrobů. Dodnes ale nejsou objeveny všechny, stále je nezvěstných více než 10.000 odsouzených.
.V letech 1990-1994 vedla šetření komise vedená Anatolem Jablokovem, prokurátorem Nejvyšší vojenské prokuratury. Jablokov popsal vraždy polských občanů jako zločin proti míru, válečný zločin a zločin proti lidskosti, a byl shledán vinným J. V. Stalin, sovětské politbyro a NKVD. Varšava naléhala, aby Moskva masakr uznala jako genocidu, Rusové však odmítli. Jejich prokurátoři dospěli k závěru, že popravy zajatců nelze považovat za vyvražďování národa. Ruské vyšetřování případu bylo uzavřeno v roce 2004 s tím, že spis zůstane přísně utajený. To ale neodradilo pozůstalé polských obětí, kteří chtějí, aby někdo byl za katyňský masakr potrestán. Jejich úsilí zmařil verdikt ruského nejvyššího soudu. Ten dal za pravdu rozhodnutím soudů nižších instancí, které zamítly snahy pozůstalých domoci se znovuotevření případu. Argumentoval i tím, že z 1 803 těl zastřelených polských důstojníků nalezených v katyńském lese bylo identifikováno jen 22, a tak "není důvod se domnívat, že právě příbuzní stěžovatelů přišli o život v důsledku zločinu". Zločin z roku 1940 má být podle Nejvyššího soudu posuzován podle stalinského trestního zákona z roku 1926, což znamená, že již uplynula desetiletá promlčecí lhůta stanovená tímto zákonem. "Trestní stíhání nemůže být vedeno, protože promlčecí lhůta vypršela a obnovené vyšetřování by odporovalo zákonu," uvedl soud. Kromě toho bylo vyšetřování ukončeno i kvůli smrti pachatelů.
.
Neboli typický výsměch Ruska k obětem vražd, násilností, znásilnění sovětskými vojáky v letech 1944- 1945 na území Střední Evropy a to včetně odvlečení občanů těchto zemí do gulagů.
Witomiła Volk-Jezierska a 12 dalších příbuzných zavražděných polských důstojníků v Katyni se obrátili k Evropskému soudu pro lidská práva v Strasbourgu. V polovině března 2010 odpověděla Moskva 17stránkovým dopisem, v němž nebylo ani jednou nepoužito slovo "zločin" nebo "vražda“ a píše se jen o „incidentu Katyń“. Rehabilitace obětí se neočekává, protože se nepodařilo potvrdit okolnosti zajeti polských důstojníků, povahu obvinění proti nim, a jejich prokázání. Závěry výboru vedeného Jablokovem, které formuloval v roce 1993, nelze považovat za důkaz a jeho informace ze šetření č. 159 nelze považovat za oficiální. Mimo to soud v Strasbourgu nemá oprávnění to řešit, neboť Rusko ratifikovalo Evropskou úmluvu o lidských právech, která je omezena pouze do pravomoci Soudního dvora ze dne 5. května 1998 a „orgány Ruské federace nejsou oprávněné provádět šetření v souvislosti s katyńskou událostí, která se udála v roce 1940.“ Kromě toho Rusko nechce předat soudu, mimo jiné, kopie usnesení o zastavení vyšetřování Katyń v roce 2004, protože "obsahuje tajemství, jehož zveřejnění by mohlo poškodit národní bezpečnost“. Nutno upozornit, že v rámci katyńského zločinu bylo povražděno celkem asi 350 osob, převážně Poláků, kteří pocházeli z území dnešní České republiky nebo tu před válkou žili.
.Dne 7. 4. 2010 mají položit věnce obětem Katyni předseda ruské vlády Vladimír Putin a předseda polské vlády Donald Tusk. Přinese Putin konečné stanovisko Ruska k zločinu z roku 1940, a nebo tyto zločiny , včetně dalších zločinů spáchaných sovětskými orgány a vojáky na území Střední Evropy, budou považované za promlčené a nehodné jakéhokoliv zmiňování?
.
Pardubice 5.4.2010
Franz Chocholatý Gröger.Literatura:
.
Po osvobození západní části SSSR Sověty zřízená komise tvrdila, že popravy provedli Němci. V Norimberku se Sověti znovu snažili přenést vraždy na Němce.Sovětské úřady po desetiletí svalovaly zločin na německé okupanty, než nakonec Michail Gorbačov a Boris Jelcin v dubnu 1990 uznali sovětskou vinu. Za vraždu ale nikdy nebyl žádný ze strůjců ani vykonavatelů potrestán. V roce 1992 se do rukou historiků dostávají kopie klíčových dokumentů a tajné materiály, dochází k označení odhalených masových hrobů. Dodnes ale nejsou objeveny všechny, stále je nezvěstných více než 10.000 odsouzených.
.V letech 1990-1994 vedla šetření komise vedená Anatolem Jablokovem, prokurátorem Nejvyšší vojenské prokuratury. Jablokov popsal vraždy polských občanů jako zločin proti míru, válečný zločin a zločin proti lidskosti, a byl shledán vinným J. V. Stalin, sovětské politbyro a NKVD. Varšava naléhala, aby Moskva masakr uznala jako genocidu, Rusové však odmítli. Jejich prokurátoři dospěli k závěru, že popravy zajatců nelze považovat za vyvražďování národa. Ruské vyšetřování případu bylo uzavřeno v roce 2004 s tím, že spis zůstane přísně utajený. To ale neodradilo pozůstalé polských obětí, kteří chtějí, aby někdo byl za katyňský masakr potrestán. Jejich úsilí zmařil verdikt ruského nejvyššího soudu. Ten dal za pravdu rozhodnutím soudů nižších instancí, které zamítly snahy pozůstalých domoci se znovuotevření případu. Argumentoval i tím, že z 1 803 těl zastřelených polských důstojníků nalezených v katyńském lese bylo identifikováno jen 22, a tak "není důvod se domnívat, že právě příbuzní stěžovatelů přišli o život v důsledku zločinu". Zločin z roku 1940 má být podle Nejvyššího soudu posuzován podle stalinského trestního zákona z roku 1926, což znamená, že již uplynula desetiletá promlčecí lhůta stanovená tímto zákonem. "Trestní stíhání nemůže být vedeno, protože promlčecí lhůta vypršela a obnovené vyšetřování by odporovalo zákonu," uvedl soud. Kromě toho bylo vyšetřování ukončeno i kvůli smrti pachatelů.
.
Neboli typický výsměch Ruska k obětem vražd, násilností, znásilnění sovětskými vojáky v letech 1944- 1945 na území Střední Evropy a to včetně odvlečení občanů těchto zemí do gulagů.Witomiła Volk-Jezierska a 12 dalších příbuzných zavražděných polských důstojníků v Katyni se obrátili k Evropskému soudu pro lidská práva v Strasbourgu. V polovině března 2010 odpověděla Moskva 17stránkovým dopisem, v němž nebylo ani jednou nepoužito slovo "zločin" nebo "vražda“ a píše se jen o „incidentu Katyń“. Rehabilitace obětí se neočekává, protože se nepodařilo potvrdit okolnosti zajeti polských důstojníků, povahu obvinění proti nim, a jejich prokázání. Závěry výboru vedeného Jablokovem, které formuloval v roce 1993, nelze považovat za důkaz a jeho informace ze šetření č. 159 nelze považovat za oficiální. Mimo to soud v Strasbourgu nemá oprávnění to řešit, neboť Rusko ratifikovalo Evropskou úmluvu o lidských právech, která je omezena pouze do pravomoci Soudního dvora ze dne 5. května 1998 a „orgány Ruské federace nejsou oprávněné provádět šetření v souvislosti s katyńskou událostí, která se udála v roce 1940.“ Kromě toho Rusko nechce předat soudu, mimo jiné, kopie usnesení o zastavení vyšetřování Katyń v roce 2004, protože "obsahuje tajemství, jehož zveřejnění by mohlo poškodit národní bezpečnost“. Nutno upozornit, že v rámci katyńského zločinu bylo povražděno celkem asi 350 osob, převážně Poláků, kteří pocházeli z území dnešní České republiky nebo tu před válkou žili.
.Dne 7. 4. 2010 mají položit věnce obětem Katyni předseda ruské vlády Vladimír Putin a předseda polské vlády Donald Tusk. Přinese Putin konečné stanovisko Ruska k zločinu z roku 1940, a nebo tyto zločiny , včetně dalších zločinů spáchaných sovětskými orgány a vojáky na území Střední Evropy, budou považované za promlčené a nehodné jakéhokoliv zmiňování?
.
Pardubice 5.4.2010
Franz Chocholatý Gröger.Literatura:
.
Katyń. Ta zbrodnia się nie przedawnia, Gazeta wyborcza 04.04.2010http://wyborcza.pl/1,76842,7730081,Katyn__Ta_zbrodnia_sie_nie_przedawnia.html?as=1&startsz=x
Katyń w Strasburgu, mina do rozbrojení. Gazeta wyborcza 06.04.2010http://wyborcza.pl/1,75968,7734320,Katyn_w_Strasburgu__mina_do_rozbrojenia.html
Borák Mečislav ,Zločin v Katyni a jeho české a slovenské souvislostihttp://community.livejournal.com/ru_katyn/9810.html
Faksimile dokumentu in: Katyń. Dokumenty zbrodni.T. 1, Jeńcy nie wypowiedzianej wojny , sierpień 1939 - marzec 1940, Warszawa 1995, s. 471-474.
Kaiser Gerd, Katyň- Státní zločin- státní tajemství, BB/art 2008 ISBN 978-80-7381-445-7, Dokumenty 1-100/2, s.184-301
Katyń w Strasburgu, mina do rozbrojení. Gazeta wyborcza 06.04.2010http://wyborcza.pl/1,75968,7734320,Katyn_w_Strasburgu__mina_do_rozbrojenia.html
Borák Mečislav ,Zločin v Katyni a jeho české a slovenské souvislostihttp://community.livejournal.com/ru_katyn/9810.html
Faksimile dokumentu in: Katyń. Dokumenty zbrodni.T. 1, Jeńcy nie wypowiedzianej wojny , sierpień 1939 - marzec 1940, Warszawa 1995, s. 471-474.
Kaiser Gerd, Katyň- Státní zločin- státní tajemství, BB/art 2008 ISBN 978-80-7381-445-7, Dokumenty 1-100/2, s.184-301
