Českoslovenští přestěhovalci v letech 1938-1945 (I.)

Jaroslav Šíma
Předcházející články tématického cyklu: Kruh tropických tučňáků - Důvody opuštění domovů - K otázce vysídlení občanů ČSR ze Sudet, Těšínska, Podkarpatské Rusi a Slovenské republiky v letech 1938/1939 - 1938: Češi v Sudetech - Sudety 12.9.-7.10.1938 - Migrace obyvatelstva v létech 1938-1939

Úkolem této práce jest dokumentárně zachytiti emigrační pohyby obyvatelstva Československé republiky v letech 1938 až 1944, zejména pokud byly dány připojením okrajových území k Německu , k Polsku a k Maďarsku, dále pokud byly dány osamostatněním Slovenska.

Řízení těchto pohybů náleželo převážně Ústavu pro péči o přestěhovalce (dříve „uprchlíky“) při ministerstvu vnitra (původně sociální a zdravotní správy), které také měl za úkol řešit přestěhovalecký problém po stránce sociální a hospodářské. Proto také u tohoto úřadu bylo soustředěno nejvíce dat o přestěhovalcích a o problémech, které s těmito emigračními pochody vznikly. Již v roce 1939 byl autor knihy, sekretář ředitelství Ústavu, pověřen zpracováním statistických a jiných dat k účelům úředním. V tomto prvém zpracování byla kniha roku 1941 v rukopise censurou zabavena a autor byl vyslýchán o cílech, které sleduje sepsáním knihy. V roce 1942 byl Výborem pro pomoc přestěhovalců pověřen, aby doplnil původní studii o vývoj v letech 1939-1944 a zvláště, aby za pomocí Sociologického ústavu provedl šetření o sociálních a hospodářských poměrech přestěhovalců, jak se jeví v roce 1944, tedy na sklonku péče o přestěhovalce, alespoň pokud se týče jejich přestěhování do vnitra našich zemí.
 
Kapitoly rozebírají počet přestěhovalců, jejich národnost, náboženství, zaměstnání, důvody k stěhování apod. podle situace, kdy se stěhovali, se opírají o statisticko-registrační šetření Ústavu o péči o přestěhovalce, data o sociálních a hospodářských poměrech přestěhovalců po pěti letech (rok 1944) se opírají o šetření zpracované Sociologickým ústavem. Obě šetření řídil a materiál zpracoval rovněž autor této studie. V roce 1944 byl materiál o přestěhovalcích doplněn daty, kapitolami o péči o přestěhovalce, které zpracovali příslušní přednostové oddělení a referenti Ústavu pro péči o přestěhovalce. Jsou uveřejněny jako dokumenty k vlastní studii.

Úkolem této studie jest zejména dokumentární zachycení sociálních, hospodářských a jiných dat o přestěhovalcích, vylíčení péče, jež byla jim věnována, a zjištění jejich poměrů na čtyři až pět let po opuštění původních bydlišť. Na základě tohoto dokumentárního sociografického snímku jsou učiněny některé všeobecné sociologické závěry, které mohou býti poučením i pro eventuální budoucí analogické situace.

Hledisko pojednání o tomto problému může býti několikeré. Předně prakticko-politické. S takového hlediska by byly posuzovány politické události, které donutily přestěhovalce k emigraci, byly by rozbírány i širší politické momenty, které vedly k odtržení určitých území Československé republiky k jiným státům. Jiným hlediskem by mohl býti pohled čistě hospodářský, který by studoval, jak se po stránce hospodářské změnila situace našich zemí, co hospodářsky ztratily apod. Jiným hlediskem by byl rozbor právní. Otázka právní přeměny odňatých území a právního postavení jejich obyvatel.

Naše hledisko je však především sociologické. Všímá si přestěhovalců jako sociální skupiny, která se v mnoha formacích a podskupinách přistěhovala na zbylá území Čech a Moravy, a studuje její poměry a události po přestěhování. Pokud se nějak navazuje na poměry před opuštěním původního bydliště, je to jen zcela povšechně, zhruba a jen potud, pokud to mělo bezprostřední vztah k jejich psychologickému, sociálnímu nebo hospodářskému postavení po přestěhování. Sociologickým hlediskem je pak dáno, že nebudou – kromě ilustrací – rozbírány jednotlivé případy, nýbrž bude charakterisován typ, tj. všeobecné rysy problému, jeho vývoje a studované sociální skupiny. Z toho také plyne, že nebudou líčeny ani jen stinné ani jen světlé stránky problému; studie se neomezuje ani na nejbohatší ani na nejchudší, nebude líčiti jen případy nejlehčí nebo nejtěžší, tj. vůbec ne případy výjimečné, nýbrž všední, typické, ale zároveň nejpočetnější a tím i nejvýznamnější. Sociologické hledisko pak ukládá, aby předně byl stanoven pojem sociální skutečnosti, která bude studována, aby tato sociální skupina byla kvantitativně vymezena, aby byla vylíčena její struktura podle hlavních znaků, tj. podle původního bydliště, národnosti, náboženství, zaměstnání a majetku, a abychom si povšimli, které kategorie byly nejvíce náchylné k emigraci a které méně. Dále bude naším úkolem, abychom stručně vysvětlili vznik přestěhovaleckého problému, který tkvěl v začlenění nových obyvatel Čech a Moravy do sociálního a hospodářského procesu. Bude nutno vylíčiti sociální, hospodářské a jiné poměry přestěhovalců po přestěhování. Sociologické studie končí zpravidla popisem a výkladem problému, nejvýše podávají návod, jak problém vyřešit, pokud tyto aplikace lue z analysy skutečnosti vyvoditi. V tomto ohledu půjde tato studie dál, neboť podá dokumentární vylíčení, jak byl péčí o přestěhovalce problém postupně z větší části likvidován a jak postupoval pochod asimilace přestěhovalců k novému prostředí. V této partii půjdou výklady více i k jednotlivostem, ke konkretnosti, a tak vlastně z části se budou vymykati z ryze theoretického abstraktního sociologického rámce a zajdou do výkladu sociální politiky a sociální péče. Nicméně zásadně sociologický charakter rozboru porušen nebude, neboť tato partie vlastně pojednává o vlivu sociální péče a nového prostředí na soubor přestěhovalců. Jako výklad o vztahu prostředí k přestěhovalcům bude ukazovat neorganisovaný vliv prostředí na přestěhovalce, tak partie o péči o přestěhovalce bude charakterisovati organisovaný vliv nového prostředí.

K získání materiálu bylo použito nejrůznějších v sociologii a sociálním vyšetřování používaných method. Tak motivace opuštění postoupeného území je vylíčena podle povinných protokolovaných výpovědí přestěhovalců při okresních nebo policejních úřadech; k datům o sociálním složení přestěhovalců bylo vedle úředních statistik Státního úřadu statistického použito dat všeobecného soupisu přestěhovalců, který autor řídil a se svými spolupracovníky zpracovával. Tato data byla úřady I. stolice revidována a doplňována. Pokud tato data měla zachytiti celkový stav (nikoliv vývoj) a pokud se nejednalo o stav počáteční, bylo zpravidla užito dat z měsíce července 1939, kdy byla tato první část bilance psána. Vzhledem k tomu, že po těchto měsících nebylo příliš hlubokých změn, bylo možno se s těmito daty spokojiti. Kde nastaly závažnější změny, byla uvedena i data pozdější. Data o péči o přestěhovalce se opírají o úřední zprávy a záznamy centrálního úřadu i úřadů okresních, resp. přímo tyto zprávy poprvé zveřejňují, a o doložené zprávy dobrovolných organisací. Ve zmínkách o vztahu veřejnosti k problému bylo použito všech zpráv a reakcí, jež o přestěhovaleckém problému pronikly do veřejnosti. Bylo použito posléze i vyžádaných bezprostředních vylíčení událostí přestěhovalci samými. Všechny tyto převážně nepřímé methody byly pak doplněny přímým stykem pisatele s přestěhovalci a jiných úředníků v této péči exponovaných, a to stykem v úřadě i v místech pobytu přestěhovalců. Sociálně psychologické poznámky se ovšem opírají především o tatto přímá pozorování a pak o vyžádaná písemná vylíčení. Vzhledem k tomu, že alespoň v nepřímých methodách nebylo nutno se spokojiti se šetřením representativním, nýbrž bylo možno získati data o všech jedincích, ač se jedná takřka o čtvrtmilionovou sociální skupinu, možno považovati tuto studii za dobře methodicky fundovanou. Celá studie je značně vázána statisticky, čtvrtmilionová skupina ovšem toho vyžaduje, neboť nutno kvantitativním ověřováním co nejvíce kontrolovati generalisace získané methodami subjektivnějšími i takovými, které jevy zachycují jen representativně. S ryze sociologického hlediska by nás ovšem mohlo zajímati ještě více sociálně psychologických, ethických a jiných poměrů. Ale tyto okolnosti nejsou tak významné pro sociální péči, a proto nebyly vyšetřovány a nemohly býti ani v této studii zachyceny. Ale i s tímto omezením má tato bilance první části uprchlického problému a jeho řešení svůj význam jak pro sociální péči, tak pro sociologii i pro vztah mezi nimi.

Kromě toho bude mít tato studie svůj význam ještě v několikerém směru. Především je dokumentem o tom, jak v pohnutých dnech náš národ sebral své síly, aby pomohl postiženým občanům. Po stránce organisační jsou poučné zkušenosti učiněné se spoluprací dobrovolných organisací s úřady, se soustřeďováním agendy různých resortů, jedná-li se o rychlé řešení různorodého problému, jak tomu bylo právě zde. Posléze nové poznatky přinesla i nutnost vybudovat svéráznou registraci osob, jichž se péče týká. Konečně byly získány určité zkušenosti o péči, jež počítá s vědeckými a speciálně sociologickými, socio-psychologickými a ekonomickými předpoklady a podle nich postupuje. Právě dnes, kdy se jedná o to, aby sociální péče byla postavena na širokou a rozvětvenou organisaci (zejména podle vzoru sovětského), je tato připomínka zvláště významná. A posléze dala studie několik dokumentárních poznatků ryze sociologických, které přispívají všeobecné sociologii a jsou ovšem opět aplikovatelné pro praxi.

1. Pojem

Pojmové vymezení skupiny, jíž se bude toto pojednání týkat, je dáno vlastně právní normou, jíž byl pojem uprchlíka (později „přestěhovalce“) úředně vymezen. Stalo se tak vydáním jednacího řádu Ústavu pro péči o uprchlíky (později přestěhovalce) při ministerstvu sociální a zdravotní správy, publikovaného v Úředním listě Československé republiky dne 2. února 1939. § 19 tohoto jednacího řádu stanovil pojem „uprchlíka“ takto:

Uprchlík je ten,
a) kdo není československým státním občanem a bydlí nebo se přistěhuje odkudkoliv na území země České a Moravskoslezské proto, že se cítil ohrožen hospodářským nebo politickým útiskem ve svém domovském státě;
b) kdo opustil po 20. květnu 1938 nebo opustí území, postoupené Německu, Polsku nebo Maďarsku a měl v den 20. května 1938 československou státní příslušnost, ať již příslušel domovským právem do území postoupeného nebo nynějšího území Československého státu.

Dne 7. dubna 1939 vzhledem k státoprávní změně na Slovensku byl vydán výnos R 200-7/4, podle něhož jsou za přestěhovalce považovány i osoby, jež se na území Čech a Moravy v důsledku této státoprávní změny uchýlily a dříve bydlily na Slovensku.

Toto vymezení nepočítá např. s československými státními příslušníky, kteří opustili cizí státy, zvláště sousední. Proto ani zde nebude možno jimi a jejich poměry podrobněji se zabývati. Kromě toho nebyli do evidence pojati zaměstnanci státní, státních podniků a veřejných úřadů nebo institucí, kteří i po opuštění připojených území měli zajištěn služební příjem. Proto ani tito – kromě několika obraz docelujících poznámek – nebudou jádrem vlastních úvah. Z ostatních pak bude tento rozbor zaměřen především k československým státním příslušníkům, nikoliv k cizím státním příslušníkům, stejně jako tomu bylo u celé péče o přestěhovalce. Tímto zaměřením k osobám, jež definice uvádí pod písmenem b), tj. k československým státním příslušníkům, vyhneme se i nedostatku, který záleží v tom, že definice osob, na něž se vztahuje výměr pod a) uvedený, má jako důležitý determinující znak uvedenu subjektivní okolnost, totiž pocit ohrožení hospodářským nebo politickým útiskem. Ovšem úřady měly pokyn, aby se řídily podle toho, zda se cizinec může vrátiti do svého domovského státu. Má-li vážné obavy, je počítán mezi emigranty. Ale přesto se evidence a analysa této sociální skupiny stává trochu nejistou, takže jí bude používáno opět především jen jako skupiny, která vlastní jádro přestěhovalců a obraz o nich je doplňuje.

2. Důvody opuštění domovů

Všimněme si nejprve důvodů, které vedly obyvatele postoupených území k opuštění jejich dosavadních bydlišť, abychom tak vysvětlili vznik sociální skupiny, jejíž strukturu a situaci chceme v dalším líčiti. Podle hlediska v úvodu stanoveného si všimneme jen bezprostředních příčin, tedy zcela konkrétních důvodů, které přestěhovalci udali českým úřadům, když žádali, aby jim bylo dáno povolení k pobytu na zbylém, území Čech a Moravy. Tyto důvody byly většinou svědecky ověřeny.

Budeme nejprve doslovně citovat několik odpovědí na otázku, z jakých důvodů opustili postoupená území. U mnohých se už před přestěhováním objevily skutečné konflikty a pronásledování: 22. září jsem byl zatčen, vyslýchán v Drážďanech, pak propuštěn. – Vypovězen polskou vojenskou správou. – Vypovězen, byl jsem členem SOS. Byl jsem pronásledován, že jsem pracoval v národních otázkách. – Byl jsem ohrožován na životě a byla mně vytlučena všechna okna mého bytu. – Byl jsem funkcionář Sokola, skrýval jsem se, neboť jsme byli zatýkáni, pak jsem utekl.

Jiní mají vážné důvody hospodářské: Byl jsem propuštěn hlinkovci ze zaměstnání. – Můj židovský zaměstnavatel se přestěhoval do Prahy. – Provozování živností bylo Čechům na Slovensku zakázáno. – Podnik, v němž jsem byl ředitelem, přesídlil. – Můj obchod jako židovský byl bojkotován a demolován.

U jiných to byly spíše obavy než skutečné potíže, arciť jistě více než oprávněné: Měl jsem hostinec, v němž bydlila československá posádka. Když vojáci odcházeli, šli jsme s nimi. – Byl jsem starostou obce a legionář. – Konal jsem tam dobrovolnou vojenskou službu. – Z důvodů národnostních.

.Jiní uvádějí spíše positivní, zvláště citové důvody, např.: Přestěhoval jsem se z lásky k vlasti.

.U mnohých jsou důvody smíšené, např.: Byl jsem v obsazeném území jen pět roků, nemám tam domovskou příslušnost, neumím německy, jsem činným v Sokole a Národní jednotě. – Byl jsem jako bývalý četník podezříván, že mám doma zbraně k rozdělení mezi Čechy, jichž má býti použito proti německému obyvatelstvu, pak mi byla vytýkána účast při cvičení ve střelbě, dvakrát byla u mě prohlídka, byl jsem zatčen, několik hodin vyslýchán. A dále bych zde sotva mohl dostávat pensi. – Byl jsem vždy uvědomělým Čechem, hájil jsem energicky státní zájmy a měl jsem následkem toho mnoho nepřátel, nemám tam žádné existenční možnosti. – Jsem legionář, byl jsem zatčen a doporučili mi, abych obec opustil, české firmy jsou pryč a nemám místo. – Byl jsem varován přáteli, abych se domů z vojny nevracel, zaměstnavatel žid taky uprchl. – Bojím se tam a renta by mi tam nebyla vyplácena.

. Objevilo se však i několik speciálních důvodů, např.: Moje žena je Němka, tedy nac. soc., rodinný život není možný. – Dávno jsem chtěl někam za moře.

.Abychom tento konkrétní obraz doplnili povšechnější orientací, rozdělili jsme důvody na skutečné potíže politické, hospodářské a kulturní (tj. jazykové, školské apod.), dále na obavy povahy politické, hospodářské nebo kulturní a posléze na ty, které možno označiti jako touhu žíti mezi občany české národnosti nebo v Československé republice (tedy důvody spíše kladné) a jiné speciální důvody. (Viz dokument I.)

.

.
Z toho přehledu je předně vidět, že většinou naši lidé prchali včas, kdy je tísnily spíše obavy než skutečné obtíže, a to především obavy z politických potíží, na druhém místě pak obavy z hospodářských těžkostí. Mezi už skutečně prokázanými obtížemi to byly spíše potíže hospodářské než politické. Většina opustila odňatá území z důvodů převážně negativních, to jest pro potíže nebo z obav, že jim potíže vzniknou. Positivní důvody, zaměřené spíše k vlasti a k druhým lidem než k vlastní osobě, uvedla pětina dotázaných. Všimněme si důvodů také se zřetelem k národnosti přestěhovalců (viz dokument 2):

.

.Tento dokument je velmi poučný. Všichni, kteří uprchli z postoupených území, měli asi stejnou měrou skutečné potíže. Obtíže Židů a Čechů byly více povahy hospodářské, obtíže Němců povahy politické. Je to pochopitelné, neboť pokud měli Němci nějaké skutečné potíže, byly to potíže politické, které vyplývaly z jejich politického přesvědčení odlišného od přesvědčení většiny Němců. U Němců a Židů převažovaly obavy nad skutečnými obtížemi, kdežto u Čechů jsou takřka stejnou měrou zastoupeny skutečné potíže i pouhé obavy. U Němců a Židů mají velkou převahu obavy před politickými potížemi (protože nepodporovali vítěznou oposici) nad obavami rázu hospodářského, u Čechů jsou nepatrně silnější druhé. Skutečné potíže a obavy kulturní (jazykové, školské apod.) se ovšem objevily nejčastěji u Čechů, právě tak jako touha žíti mezi občany české národnosti nebo v Československu.

.A posléze jsme si všimli příčin ještě ve vztahu k zaměstnání hlav rodin (viz dokument 3).

.

.
Nejvíce skutečných potíží měli zaměstnanci ve vyšších službách, příslušníci svobodných povolání a dělníci. Zřejmě proto, že to byli jednak lidé exponovaní jako spolkoví funkcionáři, jednak socialisti a komunisti. Bylo však mezi nimi i značné procento Židů.

.Obavy a strach nejvíce působily u zemědělců a řemeslníků. Byly to obavy před zabíráním půdy bojkotem. Skutečné hospodářské potíže měly přibližně všechny kategorie zaměstnání stejně četné. Skutečných politických potíží měli nejvíce zaměstnanci ve vyšších službách, tj. nejčastěji předáci a funkcionáři. Tito ostatně byli sem namnoze jen přikázáni službou a byli více méně exponenty českého živlu. Nejvíce kulturních potíží i obav před nimi měli pochopitelně zase duševní pracovníci obou kategorií, kdežto u ostatních kategorií se kulturní zřetele jazykové, školské apod. uplatňovaly méně. Poměr obav politických a obav hospodářských je u zemědělců, dělníků, řemeslníků a obchodníků téměř jako 1:1, kdežto u zaměstnanců vyšších služeb a u příslušníků svobodných povolání jsou politické obavy mnohem častější než hospodářské. Vysvětlení lze hledati zase zvláště v jejich vedoucím postavení ve společnosti a pak nebyli svou existencí tak odkázání na půdu, měli individuální, snadno rozvazatelné služební smlouvy, byli nejčastějšími funkcionáři Sokola, menšinářských organisací a jiných českých institucí. Důvody kladné povahy jsou nejvýrazněji uplatněny u příslušníků svobodných povolání a u dělníků. U příslušníků svobodných povolání jako u každé inteligence působí touha uplatňovati se ve veřejném životě vlastního státu (někdy ovšem spolu s důvody hospodářskými), kdežto u dělníků je na prvém místě především silná třídní ideologie, která vzbudila obavy z nacionálně socialistického hnutí potírající právě tyto třídní ideje. Častěji se nacionální důvody objevují také u řemeslníků a obchodníků, zatímco u zemědělců měly tyto positivní a ideové důvody význam poměrně nejmenší. Tedy z těchto obav, strachů, těžkostí i tužeb vzniklo hromadné stěhování na zbylé území Čech a Moravy v letech 1938 a 1939. Tyto motivy zanechaly silné dojmy, s nimiž přicházeli lidé do Čech a na Moravu. Tyto okolnosti byly také bezprostředními sociálními důsledky usnesení o odtržení určitých krajů, byly příčinami vzniku sociální skupiny přestěhovalců a sociálního problému přestěhovaleckého, který měl být rozřešen.

.
(POKRAČOVÁNÍ: 10. 4. 2010.)