S mírnou nadsázkou lze troufale tvrdit, že z televizně mediálního hlediska představuje Německo pro Rakušany něco jako vlastní desátou spolkovou zemí. To se netýká ani tak politického zpravodajství, protože průměrného obyvatele alpské republiky německá vnitřní politika až tak hluboce zase nezajímá a skutečně málokdo dokáže ze sebe na zeptání spontánně vysoukat více než dvě nebo tři jména nějakého současného německého politika. Zato ale díky sledování německé kabelové a satelitní televize proniká řada prominentních německých jmen z oblasti showbyznysu intenzivně i do povědomí rakouských televizních domácností. Samozřejmě i obrácený jev, tj. export rakouských herců a umělců do německého mediálního moře se děje a řada z rakouských jmen v Německu úspěšně zdomácněla (jako např. Christiane Hörbigerová nebo Christian Clerici), ale poměr sil je v tomto ohledu definitivně zcela jednoznačný.Jmenuje se ROMY a diváci tu volí svou nejoblíbenější hvězdu v kategoriích nejoblíbenější herečka, nejoblíbenější herec, nejoblíbenější hvězda seriálu, nejoblíbenější moderátor nebo moderátorka, nejoblíbenější „show entertainer“ a konečně nejoblíbenější „comedian“… Comedian???
S označením kategorie „comedian“ má nejeden člověk svou potíž. A to včetně Andrease Vitáska, který je přeci jenom jeden z nejnadějnějších kandidátů na vítěze a vůbec jedním z nejoblíbenějších rakouských herců a kabaretistů posledních dvou desetiletí. „Když mi někdo vysvětlí, co to vlastně comedian je, tak budu konečně vědět, v jaké kategorii to vlastně soutěžím“, říká 53letý Andreas Vitásek, který pochází z Vídně.(A asi ne náhodou zrovna z dělnické čtvrti Favoriten, která byla ještě před sto lety centrem české Vídně. Čárku nad „a“ si začal konsekventně nechat psát až v posledních letech a většina rakouských médií se to snaží dodržovat.) V Rakousku je běžné totiž této profesi říkat „kabaretista“ a je otázka, jestli z Germánie importovaný výraz „comedian“ má skutečně šanci se uchytit. Ale když už se toho chytla televize ORF, tak to zřejmě bude znamenat, že se nad výrazem „kabaretista“ stahují definitivně mračna a bude si zřejmě muset hledat místo na pohřebišti vedle jiných Němci vytlačených rakouských idiomů…
Při pohledu na seznam nominovaných kandidátů všech kategorií nelze přehlédnout, že téměř polovina z nich je doma v Německu a pouze jen polovinu tvoří domácí. To snad ani jinak nejde, prosadit se v tv-průmyslu proti německé velmoci je v malém německy mluvícím státě prakticky nemožné. Je jenom jedna bašta svérázu, která dokáže tvrdě odolávat německému mediálnímu náporu a dokáže se zachovat svou vlastní tvář. Německý humor frčí v ostatních německy mluvících zemích jen omezeně. Paušalizování svádí k omylům a proti gust žádný deputát, dokonce i Gottschalkovi sem tam uletí něco, čemu se lze zasmát, ale říká se, že německý humor je brachiální a že v Německu v zábavné show stačí, aby „comedian“ házel grimasy nebo si navlékl komické brýle nebo podivný svetr, aby byl zaručen určitý úspěch. „To my u nás nemáme zapotřebí“, srovnávají rakouští kabaretisté. A když do Vídně zavítá z Německa třeba Oliver Pocher, tak jeho vystoupení navštěvují zejména vyložení fajnšmekři německého humoru, ale mnohým spíše zůstávají stát otevřená ústa, která by se jako sebe sama chtěla bezradně zeptat :„Není tohle spíš humor pro žáky základní školy?“
Samozřejmě, Michael „Bully“ Herbig a někteří jeho bavorští soukmenovci se těší na východ od řeky Inn značné toleranci a dá se říci i oblibě. Ale příslovečný televizní německý humor nepůsobí zrovna jako trhák. Národní poměr „comedianů“ činí v jejich kategorii na soutěži o sošku ROMY 2010 50:50. Domácím kandidátům je jedno, kdo z nich vyhraje, každopádně jsou si patriotsky zajedno: „Nesmíme nechat vyhrát Němce.“
