Jaká konkrétní souvislost existuje mezi jménem kandidátky na úřad rakouského prezidenta Barbary Rosenkranzové a jmenovitými oběťmi z řad občanů Rakouska, které přišly o život nebo byly zavražděny v období nacionálního socialismu? Na tuto otázku by zřejmě nebyl jasně schopen odpovědět nikdo z organizátorů podivné úterní akce, která se honosila názvem „Hodina dějepisu pro Rosenkranzovou“. Několik mladých lidí pokládalo v úterý odpoledne v blízkosti budovy úřadu spolkového prezidenta na dlažbu tisíce listů papíru se jmény židovských obětí nacionálního socialismu a zatěžovalo je kamínky, které z části pocházely dokonce z kamenolomu koncentračního tábora Mauthausen. Školy a učitelé byli vyzváni, aby se na připomínkovou akci dostavili se svými žáky. K čemu měl tento akt vlastně sloužit? Josef Neumayr z iniciativy „A Letter To The Stars“ říká, že šlo o varování před nepřátelství k cizincům a předsudky a že se tím mělo ukázat, kam to vede, když intolerance a pocit nadřazenosti získává podobu světového názoru.Stále ale postrádám jasnou spojitost, kterou by mělo připomínání těchto nesporných dějinných skutečností mít se jménem Rosenkranzové. Tu neobjasňují ani další slova organizátorů (které podpořila vedle skautských organizací „Katolická mládež“ a iniciativa „Akce kritických žáků a žákyň“, dále „Muslimská mládež Rakouska“, organizace „Židovští Rakouští vysokoškoláci a vysokoškolačky“, „Mauthausenský výbor Korutany“ a další), že „akce je určená všem, kteří se ve škole neučili nebo nechtěli učit o nejtemnější kapitole Rakouska“.
Neexistuje zde žádná spojitost, protože Barbara Rosenkranzová prokazatelně nikdy tyto skutečnosti nezpochybňovala. Organizátoři však nepřímo sugerují pravý opak. Tedy docela konkrétně: organizátoři na svých internetových stránkách sami hlásají, že chtěli „ukázat všem, kteří to neví nebo kteří to nechtějí vědět, že za nacionálního socialismu bylo zavražděno více než 100.000 Rakušanů a Rakušanek - z toho 65.000 Židů, odhadovaných 25.000 obětí nacionálně socialistické euthanasie, přes 10.000 Romů a Sinti, tisíce lidí pronásledovaných z politických a náboženských důvodů, homosexuálů a příslušníků jiných skupin obětí.“ Nic z faktů z uvedeného citátu Barbara Rosenkranzová ani v nejmenším nezpochybňovala či nepopírala.
Není ale náhodné, že v den konání akce zbývalo do nedělních prezidentských voleb (25. dubna 2010) pouze šest dní. Pokud by iniciátorům šlo skutečně o ponaučování z dějepisu či o upřímné uctění obětí, nevytrubovali by do světa, že chtějí udělit lekci dějepisu jmenovitě Barbaře Rosenkranzové těsně před volbami. „Pro všechny politické strany Druhé republiky je důležitost připomínání si obětí nacionálního socialismu naprosto nesporná“, reagoval na to generální tajemník FPÖ Herbert Kickl, ale dodal, že akce konající se pod názvem „Hodina dějepisu pro Rosenkranzovou“ má čistě předvolební politický charakter. Oběti nacionálního socialismu byly jednoduše takto instrumentalizovány za účelem morální, lidské a politické diskreditace demokratické kandidátky na úřad spolkového prezidenta.
Kam se až paradoxně dostávají uskupení, která nejhlasitěji křičí o toleranci, ukazuje případ z vorarlberského Dornbirnu. Minulý týden tam v historickém jádru města chtěla v rámci své předvolební kampaně vystoupit Barbara Rosenkranzová. Náměstí však vzápětí hermeticky uzavřelo asi 70 členů „Socialistické mládeže“ s vlajkami a amplióny. Lidé, kteří si Rosenkranzovou chtěli vyslechnout, neměli šanci se k ní dostat. Policie nezakročila, protože prý nedošlo k fyzickému napadení ale pouze k verbální potyčce. Když se Rosenkranzová spolu s dvěma muži bezpečnostního doprovodu rozhodla odejít, stále jí ještě asi 30-40 demonstrantů pronásledovalo. To měl být zřejmě ukázkový příklad tolerance hodné vyspělé demokratické společnosti. Funkcionáři Socialistické mládeže posléze vyslovili své „překvapení“ nad tím, že se jich Rosenkranzová zalekla, prý si chtěli "jen podiskutovat".
Být na místě Rosenkranzové kandidát sociálních demokratů Heinz Fischer, který by se takovýmto způsobem musel pro změnu potýkat s přívrženci mládežnické organizace Ring freiheitlicher Jugend, tedy organizací strany FPÖ (nutno dodat, že k podobnému chování se tato mládežnická organizace neuchyluje), kteří by jej hermeticky také takto odřízli od okolí, jako to konkrétně udělal dorost sociálních demokratů (SPÖ), mluvilo by se za chvíli v půlce Evropy o incidentu „krajní pravice“ nebo „nácků“ s prezidentem, který musel být proto následovně odveden pod ochranou policie do bezpečí. A nejedny noviny by poznamenaly, že událost vzbuzuje vzpomínky na Třetí říši.
