1.díl - 2.díl
6. Národnost
Vývoj počtu přestěhovalců československé státní příslušnosti podle národností podává dokument čís. 12 (počtu přestěhovalců skutečně přítomných). Grafické znázornění nám jasně ukazuje vysokou převahu osob národnosti české, slovenské a ukrajinské mezi přestěhovalci z odňatých území. Sestupná tendence v únoru se vysvětluj jednak vystěhovalectvím, jednak návratem některých Čechů do pohraničního území a některých Slováků na Slovensko. Dosti silné vystěhovalectví přestěhovalců hlásicích se k české národnosti jest nutno do určité míry přičíst k tomu, že bylo mnoho Židů, kteří se hlásili k české národnosti. Jinak je u osob české, slovenské nebo ukrajinské národnosti celkem vzestupná tendence, a to v celku i v jednotlivých národnostních skupinách.Tak počet Slováků přes návrat některých z nich stoupl od listopadu do června z 211 na 1315, počet Ukrajinců z 95 na 358. Zvýšení nastalo zvláště po osamostatnění Slovenska a po záboru Podkarpatské Rusi. Výklad těchto poměrů je snadný. Připojení všech území se nejvíce dotýkalo Čechů, a ti se také nejvíce z postoupených území stěhovali. Slováků a zvlášť Ukrajinců exponovaných pro československý stát nebylo mnoho a proto ani počet jejich vystěhovalců nebyl – absolutně vzato – značný, ale je zajímavé, že ještě dlouho po osamostatnění Slovenska přicházejí na území Čech a Moravy osoby slovenské národnosti.
Pokud jde o Němce, je výklad znesnadněn tím, že velmi mnoho Židů se hlásilo k německé národnosti. Nicméně je možno říci, že maxima dosáhl počet německých uprchlíků v prvních měsících po záboru (listopad, prosinec, únor), potom jejich počet postupně klesal, tedy opak vývoje křivky národnosti české, slovenské a ukrajinské. Někteří z nich se totiž vraceli, když minulo nebezpečí války. Tento zjev byl častější mezi přestěhovalci německými než českými. Díky dobře organisovaným vystěhovaleckým akcím a díky možnosti návratu do Německa klesl počet německých přestěhovalců od února dokonce pod počet přestěhovalců Židů, jichž stále přibývalo, zatímco jejich vystěhovalectví postupovalo do roku 1940 jen pomalu. Důvodem toho byla především neochota cizích států udělovati Židům visa a posléze i ta okolnost, že si Židé přivezli většinou také majetek, který nelze vyvézti a který mnohé zdržoval od opuštění našich území. (Srov. dokument číslo 13).
Významný je však nejen vývoj absolutních čísel, ale také srovnání poměrných čísel ve vztahu k počtu obyvatel v územích, z nichž přestěhovalci přicházejí. Na území připojeném roku 1938 k Německu, Polsku a Maďarsku a na území Slovenska a Podkarpatské Rusi z konce roku 1938 bylo (podle sčítání roku 1930) přítomno celkem 7,924.660 obyvatel, z nichž uprchlo na území Čech a Moravy celkem 219.117 (podle stavu v červenci 1939), tj. 2,77%. Jsem si vědom obtížnosti srovnávati data z roku 1930 s daty z roku 1939, ale pro hrubou orientaci lze jich použíti, není-li jiné možnosti.
Kolik procent obyvatel podle národnosti z připojených území uprchlo do Čech a Moravy, ukazuje dokument čís. 14. Tato poměrná čísla nám trochu korigují poznatky učiněné z pozorování čísel absolutních. Předně se ukazuje, že i absolutně malý počet polských přestěhovalců je relativně značný (alespoň větší než Němců) a ž procento Židů je mnohem vyšší než Němců, ačkoliv absolutně byl jejich počet jen po určitou dobu vyšší než počet Němců; tím spíše, že je nutno opětovně připomenout, že mezi osobami německé národnosti byli Židé. (Grafické znázornění těchto poměrů podává dokument čís. 15.)
Národnostní složení cizích státních příslušníků-přestěhovalců, pokud bylo k 1. červenci 1939 v evidenci, bylo zachyceno dokumentem čís. 16 včetně osob do té doby se vystěhovavších.
Tento přehled nás hlouběji poučuje o struktuře emigrace u nás. Tvořili ji v prvé řadě Češi a Slováci, kteří byli dlouho usazení v cizině, zejména v bývalém Rakousku, a tam obdrželi státní občanství. V napjatých dobách podzimu 1938 utíkali do své první vlasti. Na druhém místě to ovšem byli říšští a rakouští Němci a Židé, kteří se k nám uchýlili po vítězství nacionálně socialistické strany v Německu a po připojení Rakouska. Posléze to byli emigranti ruští a ukrajinští. Jejich počet by byl ve skutečnosti mnohem vyšší, ale velmi mnoho jich záhy získalo státní občanství, takže nepodléhali soupisu emigrantů. Je zajímavé, že u nás bylo poměrně dosti emigrantů i z Polska, z Maďarska a z Italie. Klid a bezpečnost poměrů u nás lákaly. Ovšem tyto menší skupiny se většinou po otřesech roků 1938/1939 od nás vystěhovaly.7. Náboženství
Vývoj počtu přestěhovalců československých státních příslušníků podle náboženského vyznání podává dokument čís. 17.
Absolutně nejvyšší je počet římských katolíků. Nápadně vysoký je počet osob bez vyznání. U Židů se sestup během měsíců prosince až března vysvětluje vystěhovalectvím, které ovšem v této skupině hrálo největší roli. Vysoký vzrůst příslušníků církve československé od března 1939 lze vysvětliti přílivem přestěhovalců ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, mezi nimiž bylo velmi mnoho příslušníků této církve, neboť mnoho Čechů na Slovensku bylo jejími členy. (Viz. dokument 17. a 18.)Poměr procentuální zachycuje dokument čís. 19; ukazuje, že více než jedna čtvrtina všech příslušníků církve československé v odstoupených územích a na Slovensku uprchla. Znamená to především, že příslušníci této církve byli nejvíce národnostně exponováni a činní, zvláště proto, že to byli Češi. Na druhém místě jsou osoby bez vyznání, rovněž většinou české národnosti a exponovaní, a za nimi teprve následují osoby židovského náboženství, z čehož plyne, že jich ještě mnoho zůstalo, zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Procentuální poměr katolíků značně zkresluje Slovensko, ale i v pohraničních krajích Čech a Moravy, jež nám byly odňaty, bylo mnoho katolíků, poměrně však méně exponovaných, už také proto, že to byli většinou lidé nižších sociálních kategorií. U evangelíků je procento rovněž silně sníženo tím, že mnoho Slováků a Němců náleží k těmto vyznáním. Dokumenty č. 19 a 20 názorně ukazují tento poměr.
POKRAČOVÁNÍ - termín příštího dílu: 10.5.2010
