Cíl útoku: Írán

Související texty: Novinář Ken Jebsen dostal padáka - důvod: obvinění z antisemitismu - Židé v současném Íránu
Ken Jebsen o nebezpečí vzplanutí jaderné katastrofy na Blízkém východě

Válka s Íránem je rozhodnuta. Basta. Plány na provedení pracují na vysokých obrátkách a k těmto plánům patří poslední měsíce a týdny konsekventní démonizace jednoho celého národa. Írán musí být zničen dříve, než zničí on nás. Se svou doktrínou – s doktrínou osy zla – je úspěšně po celém světě rozdmýcháván strach. Ale co my na Západě víme o této zemi, o Íránu? -  Málo.

Další nepohodlný německý novinář dostal vyhazov – tentokrát pouhým nařčením z antisemitismu

Otevřený dopis Evy Hermanové o blížícím se kolapsu současného společenského systému: „Čas pravdy se blíží“
Lukáš Beer

Dva populární němečtí novináři odstranění s veřejnoprávních vysílacích
stanic: Eva Hermanová (v roce 2007 se měla pozitivně vyjádřit o některých
aspektech rodinné politiky státu za nacionálního socialismu) a Ken Jebsen,
který dostal vyhazov po nařčení s antisemitismu polsko-židovským novi-
nářem Henrykem M. Broderem.

Některým českým čtenářům se zřejmě ještě dnes vybaví jméno populární moderátorky německé veřejnoprávní televize NDR, Evy Hermanové, které její „kontroverzní“ výrok o rodinné politice za dob národního socialismu přinesl před několika málo lety nejen vyhazov z práce, ale také mediální výprask od německých mainstreamových sdělovacích prostředků a v neposlední řadě také morální odsouzení ze strany židovských organizací působících na půdě SRN. Hermanová se dodnes zasazuje o konzervativní rodinnou politiku, čímž si vysloužila nenávist, pohrdání a obviňování ze sympatií k pravicovému extremismu a z „bagatelizace národního socialismu“. Čím se ale Hermanová konkrétně učinila tak „kontroverzní“ a z hlediska politicky korektního žurnalismu nepřijatelnou? Seznam jejích přečinů je poněkud delší.

Exponáty z výstav národně socialistického umění z let 1937-1944 přístupné na internetu

Lukáš Beer

Obraz "Die schwarze Taille" od Wilhelma Hempfinga,
který byl v Mnichově vystaven v roce 1942.

Jedenáct tisíc děl bylo prezentováno na „Velké výstavě německého umění“, která v letech 1937-1944 proběhla v celkem osmkrát ve zvláště k tomuto účelu vybudovaném Domě německého umění v Mnichově. Muzeum zahájilo svou činnost dne 18. července 1937 právě uspořádáním prvního ročníku Velké výstavy, která prezentovala národně socialistické umění. Po roce 1945 už naprostou většinu svého času vystavených objektů veřejnost shlédnout nesměla a taktéž velká část nebyla zveřejňována ani na fotografiích. To se změnilo letos 20. října - od té doby se totiž může úplně každý seznámit s vystavovanými objekty, nyní zpřístupněnými na internetu . (Informovaly o tom okrajově i některé české sdělovací prostředky.)

Na vytvoření databanky se podílely tři významné německé kulturní a historické instituce - Mnichovský ústřední ústav pro dějiny umění, berlínské Německé historické muzeum a Dům umění dávali sbírku dohromady po dobu dvou let.

FPÖ je pro uzákonění povinné „chemické kastrace“ pedosexuálních delikventů

Heinz-Christian Strache: „Nám jde o ochranu obětí a ne o ochranu pachatelů"
V Rakousku smí být prováděna tzv. chemická kastrace na základě dobrovolného rozhodnutí člověka, který se k takovému zákroku rozhodne. Když byl minulý týden v rakouském parlamentu odsouhlasen balíček zákonných opatření na ochranu dětí, vyslovovalo se několik poslanců strany Svobodných (FPÖ) pro uzákonění „chemické kastrace“ u sexuálních delikventů. Tento zákrok by podle nich měl být pevně stanoven v trestním zákoníku jako „závazné opatření“ v případě jedinců, kteří se dopustili těžkého sexuálního zneužití na nezletilých osobách. Když v roce 2009 přišel v Polsku na svět obdobný zákon, přiřítila se EU s vehementní kritikou. Ale i přes „morálně-etický“ nátlak ze strany Evropské unie vznikají v zemích jako Německo, Itálie nebo Francie veřejné diskuse o možnostech zavedení kastrace ze zákona, a to zejména při příležitostech, kdy média přinášejí zprávy o obzvláště závažných případech sexuálního zneužívání dětí.

Skuteční velikáni umění byli vždy přijímáni bez vysvětlivek, jak je chápat a jak je určitě nechápat

Diskuse k článku o ocenění Marka Thera

Obraz Thomase Baumgartnera ("Austragler") byl
vystaven v roce 1942 na "Velké německé výstavě
umění" v mnichovském Domě německého umění.

Redakce webu Zvídavý Vincenc před nedávnem převzala článek Lukáše Beera, reagující na udělení Ceny Jiřího Chalupeckého „queer umělci“ Marku Therovi za jeho „průkopnické“ dílo, detailně líčící znásilnění dítěte pedofilem. Krátký videosnímek má dle tvůrce údajně napomoci k odtabuizování problematiky (homosexuální) pedofilie ve společnosti (aniž by tvůrce alespoň náznakem nastínil, jaký konkrétní efekt si od toho slibuje a jak by tento snímek měl blahodárně působit na vnímání společností - upozornit na nebezpečí pedofilie má být údajně bohulibým smyslem díla).

Vzhledem ke skutečnosti, že NÁŠ SMĚR neposkytuje možnost zveřejňování aktuálních diskusních příspěvků čtenářů, rozhodla se redakce převzít několik diskusních komentářů zveřejněných na jmenovaných stránkách. V závěru naleznete i krátkou odpověď autora původního článku na vyjádřenou kritiku. (Upozornění: nadpis nad článkem, který byl na ZV přetištěn, zvolila sama redakce tohoto internetového periodika a autor Lukáš Beer se od něj výslovně distancuje.)

Pedofilní sudetský Němec je zlá postava, stejně jako je zlá postava pedofilního kněze

Související článek Lukáše Beera
Zpráva na Tyden.cz
Jaroslav Klement

Marek Ther se snaží v duchu sexualismu prezentovaného formou umění – (umění to je, protože Ther vystudoval školu. Kdyby školu nevystudoval, asi by ho zavřeli za výrobu a šíření dětské pornografie) - ovlivňovat názorové proudy v úrovni stavovské kulturní obce navštěvující zařízení, jako je například DOX, která se ráda prezentuje jako abnormálně tolerantní a ochotná dát prostor každému, kdo jej náležitě využije k šíření až extrémního liberalismu, nebo řekl bych spíše morální anarchii, připomínající období českých pikartů a adamitů. Což je míněno jako jistá forma nadsázky, protože Ther tak dalece nehledí asi i ke svému problematickému postoji k víře a věrouce, která i ve své tolerantní podobě na homosexualitu a jiné sexuální úchylky, mezi něž je pedofilie řazena v poloze deviantní, tuto oblast spíše vnímá jako minimálně problematickou - což může být dané poměrně pochopitelné díky bohaté teoretické i praktické zkušenosti řady církevních představitelů.

Sudetoněmecká tématika jako zástěrka pro propagaci homosexuální pedofilie?

"Queer umělec" Marek Ther si přeje „odtabuizovat“ pedofilii podobně jako se tomu v uplynulých letech dělo v případě homosexuality
Lukáš Beer

Českými médii proběhla před nedávnem zpráva o udělení ocenění videoartovému umělci, autorovi krátkých videí a filmů Marku Therovi mezinárodní porotou - jmenovitě Ceny Jindřicha Chalupeckého, každoročně propůjčované mladým českým výtvarným umělcům již od roku 1990. Porota na práci mladého „kontroverzního umělce“ jednomyslně ocenila (dle vlastních údajů) především skutečnost, že letošní laureát disponuje něčím, co se zdá být v dnešní době vysoce v kurzu bez ohledu na svůj vlastní obsah, na svou estetickou hodnotu a své skutečné poselství, a to i navzdory faktu, že se nejedná v žádném případě o kvalitu nikterak vzácnou či v něčem mimořádnou a revoluční. Jmenovaný umělec prý totiž disponuje – citujme -„odvahou překonávat společenská tabu a předsudky“.

Informace: Evropská akce - Hnutí za svobodnou Evropu

Evropa se musí opět uzdravit a zesílit. Dnes je nemocná a slabá, neboť během 20. století prožila opravdový soumrak bohů: poté co se bílé národy navzájem rozsápaly ve dvou světových válkách, triumfoval na Západě bezuzdný rothschildovský kapitalismus a na Východě marxistický teror. Mezi USA a SSSR, oběma mlýnskými kameny té stejné firmy, byla rozdrcena samostatná Evropa. Sovětská říše byla mezitím vyřazena. Ale také tehdejší západoevropské vítězné mocnosti se kupodivu nacházejí na straně poražených: impéria Anglie a Francie jsou pryč a jejich kmenové národy trpí stejně tak cizím určováním a cizineckým zatížením jako poražení Němci. Rusko bylo po zbourání bolševického experimentu zmenšeno a adaptováno západním vlivům. Na ruský východ a jih se stěhují Číňané a vytvářejí tam hotové skutečnosti podobně jako Turci v Německu, severští a černí Afričané ve Francii nebo Asiaté v Anglii a Holandsku. Všichni tito civilní okupanti tu nejsou náhodně: promíchání ras a národů patří k programu Nového světového řádu a jejich ochráncem jsou Spojené státy se svou vojenskou mašinérií. Americké vojenské jednotky jsou za tímto účelem rozmístěny v mnoha zemích po celé zeměkouli.