Ukrajina: Šovinismus ochotným slouhou Západu – ale možná i zlým pánem

Ještě v srpnu 2013 upozorňovaly Hospodářské noviny: „Prezident je podle ukrajinských médií závislý na silné finanční a politické podpoře mocných ukrajinských oligarchů, kteří mají zájem na obchodních stycích s Evropskou unií. Pokud má volit mezi Moskvou a Bruselem, je prý Janukovyč připraven vábení Ruska odmítnout."
Radim Jičínský 

Demonstranti v Kerči rozehnali 22. února akci organizovanou
ukrajinskou "opozicí". Foto: KerchNET / youtube.

V prosinci 1917, na převážně bývalých historických územích Polska, Litvy a Ruska, byl bolševiky uměle vytvořen nový státní útvar – Ukrajinská lidová republika. Útvar, který svým vznikem zavdal příčinu k budoucím problémům. Po pár týdnech byl napaden německou a rakousko-uherskou armádou a bolševici posléze vyhnáni. V dubnu 1918 vznikl německý loutkový stát Hetmanat. Ten kvůli výsledku První světové války nepřežil déle než do prosince téhož roku, kdy bolševici obnovili svou lidovou republiku. Po neúspěšné vojenské snaze Poláků připojit stará polská území k svému nově vzniklému státu, se Ukrajina po polsko-sovětské válce dostala v roce 1922 pod správu Sovětského svazu, pod níž zůstala až do roku 1991, kromě krátké pauzy během Druhé světové války. K Ukrajině byla v roce 1945 připojena třetina předválečného území Polska, dále bývalá Podkarpatská Rus, a některá rumunská území. Nikita Chruščov v roce 1954 administrativně připojil k Ukrajinské sovětské republice strategicky významný poloostrov Krym.

Židovská organizace si přeje vyhodit Hitlerův rodný dům do povětří

Rabín z New Yorku znepokojen nárůstem podílu muslimů v Rakousku 

Upomínkový kámen před rodným domem A. Hitlera.

Skutečnost, že v hornorakouském Braunau dodnes stojí rodný dům Adolfa Hitlera, je prý urážkou obětí holocaustu. V úterý to v New Yorku prohlásil George Wolf, ředitel „Society of American Friends of the Jewish Community Vienna“. Dodal k tomu, že kdyby bylo po jeho, nechal by tento dům jednoduše vyhodit do povětří. Wolf vyjadřoval tyto názory v rámci diskuse na téma „vzpomínková kultura“, pořádané na rakouském generálním konzulátu v New Yorku, které se zúčastnil vídeňský městský rada v oblasti kultury Andreas Mailath-Pokorny (sociální demokrat), dále vídeňský historik Oliver Rathkolb a rabín Marc Schneier, stejně jako řada zástupců různých židovských organizací.

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (9.)

Předchozí díly: 1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl - 5. díl 
6. díl  - 7. díl – 8. díl 
Atentát na Hitlera. Vzpomínky na Alfreda Rosenberga a Roberta Leye. Konec Třetí říše
Lukáš Beer

V době, kdy se svět zdál z pohledu Jutty Rüdigerové být ještě v pořádku:
Mladé italské fašistky s členkami německého BDM v jednom šiku.

Dne 20.července 1944 provedli němečtí důstojníci atentát na Adolfa Hitlera a pokusili se převzít vládu v zemi. Přesně v tento den cestovala Jutta Rüdigerová z Berlína do Braunschweigu na Akademii pro vedení mládeže, aby tam promluvila před novými vůdkyněmi Svazu německých dívek (BDM). Až v Braunschweigu se dozvěděla o atentátu: „Já a mé kamarádky jsme se chytly za hlavu, protože jsme nemohly pochopit, jak je něco takového vůbec možné. Z našeho pohledu jsme doposud zažili takového Adolfa Hitlera, který náš národ vyvedl z bídy a pohany a udělal velikým Německo, kterému proto také byla vnucena válka. Tak smýšlela také většina německého národa a bylo to i přesvědčení většiny členů NSDAP. Zhroucení na východní frontě v létě 1944, které nás velmi šokovalo, bylo tehdy mnohými Němci přičítáno zradě tohoto kruhu důstojníků. V našich očích chtěli spiklenci po úspěchu atentátu vytvořit reakcionářskou vládu, zatímco my jsme byli nacionální socialisté. Kdyby měli pučisté úspěch, tak by v Německu určitě došlo k občanské válce, naprosto nehledě na to, že by jim ze strany nepřátelských mocností nebylo uloženo nic jiného než bezpodmínečná kapitulace. Protože Roosevelt a Churchill nevedli válku proti nacionálnímu socialismu, nýbrž proti Německu – a to také jasně a dostatečně vyjádřili.“

Američtí „Památkáři“? Výsměch jako Dráždany!

Související text: Bandité v uniformách – US-Army v osvobozené Francii
Američtí vojáci rozkrádali v Německu tuny uměleckých předmětů – brali si je domů jako „suvenýry“
Lukáš Beer

Tento týden vstupuje do českých kin americký snímek Památkáři (The Monuments Men) George Clooneyho a jeho židovského kolegy Granta Heslova, který vychází z knižní předlohy dvou autorů (Edsel, Witter). Film láká diváky do kin nejen hvězdným obsazením hlavních postav příběhu. Slibuje opět naplnit nenáročné touhy mas navyklých na stereotypní holywoodský scénář boje dobra a spravedlnosti se zlem, zasazený do patriotského patosu amerických vojáků. Díky námětu – vyslání americké mise „mužů a žen, jejichž úkolem bylo zachránit umělecká díla před nacisty“ – poněkud prosvítá příbuznost ústřední myšlenky díla se Spielbergovým Zachraňte vojína Ryana nebo s filmovou ódou na sadismus ve formě glorifikované židovské msty (Hanebný pancharti), kdy tvůrci vyslali do Evropy taky své speciální mise, jež měly za úkol plnit svá šlechetná poslání; v případě „Panchartů“ taktéž za nepřátelskou linií.

Je plzeňské pivo opravdu českého původu?

Gustav M. Kališ 
Víte, že „naše“ nejznámější a všemi nejopěvovanější pivo v Plzni (alespoň českými nekriticky-nacionálními pivaři), neuvařili Češi, ale Němci? Podle starého německého receptu? Tedy pardon, abych byl přesnější - podle starého bavorského receptu? Pane bože! To je ale troufalost, viďte? To by přece dnes mohl prohlásit každý. Vždyť všude (na lahvích, v reklamách, z vysílání „našeho“ rozhlasu i televize) je všem dostatečně známo, že tohle doslova „kultovní“, respektive „národní“ pivo, bylo – a musí být – českého původu! Plzeňské pivo je přece náš národní poklad a basta fidli! Vážně? Tak jak je to tedy?

Dodatek pro pivní fajnšmekry

Tomáš Krystlík 
Článek o Josefu Grollovi vyvolal odezvu a byl mimořádně čtený – vzhledem k tomu, že se jedná o tak nepolitické téma, je to poněkud nečekaný jev. Proto dnešní přetisk dvou reakcí (pozn. Lukáš Beer).
V článku je chyba. Svrchu, zespodu kvašené pivo je technologický postup, kdy jednou zůstávají kvasinky na povrchu, podruhé klesají ke dnu. V prvním případě je pivo kalné, v druhém čiré, pokud se nenaruší vrstva kvasinek na dně sudu. Více než desítka plzeňských pivovarů a s nimi všechny pivovary v českých zemí vařily předtím pouze svrchu kvašené pivo. Chuť má nevalnou, nakyslou. Stále to nemá co dělat s pšeničními pivy s nižším obsahem chmele (Weißbier, Weizenbier). Vozkové (spedice) přiváželi do Plzně s sebou ze spodu kvašené pivo z Bavor, to zachutnalo a bylo z toho povstání před plzeňskou radnicí proti místním splaškám spojené s rozbíjením sudů s pivními místními patoky.

„Deislamizátor“ a vyznavač rasového promíšení debatuje s arabistou o hrozbě islámu

Martin Konvička a Petr Pelikán v Debatním klubu.

Islám, jeho vyznavači a jejich působení v České republice je téma objevující se v mediálním prostoru poměrně frekventovaně, ale málokdy v pozitivním slova smyslu. Islám, alespoň jak se zdá, je hrozba. Pomineme-li burcující výkřiky Andora Šándora v souvislosti s výbuchem na palestinské ambasádě, kde upozorňoval na možné centrum sloužící k vyzbrojování muslimské teroristické soldatesky, což se ukázalo jako smyšlené, zůstávají zde výroky jiné, realističtější, zaměřené na srovnání kultur – civilizací a jejich schopnost či neschopnost vzájemného soužití. Tyto výroky ale vycházejí pouze z předpokladu domnělé kulturní odlišnosti („křesťansko-židovská kultura“ vs. islám), "rasová" podmíněnost není vůbec brána v úvahu. V nemalé míře hrají roli i jiné politické motivy (viz motto: „Od posedlosti kritikou celosvětového islámu není nikdy daleko ke Zdi nářků“). A čeští odpůrci islámu už se sotva hodlají zabývat otázkou, které hybné síly vůbec připustily popř. mohly mít zájem na tom, aby takovéto počty islámských přistěhovalců „zaplavily“ evropský kontinent, nýbrž spatřují původní „zlo“ v islámu samotném a vymýtili by jej neraději i v původních islámských zemích a zavedli tam „západní kulturu a demokracii“.

Jak se Hans s Pepim stali Čechy

František Pilous

Hans Ledwinka (s brýlemi) vysvětluje Adolfu Hitlerovi detaily ohledně moto-
ru vozu Tatra 77 na berlínském autosalonu v roce 1934. Hitlerovi se moderní
styl Tatry velmi zamlouval.

Zatímco piva po celém světě neměla tu správnou zlatavou barvu, auta vypadala jako krabice a ženy cudně schovávaly nohy, Češi se na svět podívali jinak. Vynalezli jsme silonky a odhalili krásu našich žen, přišli jsme s unikátním aerodynamickým vozem a v Plzni vyrobili první světlý ležák Pilsner Urquell, který si získal celý svět.“ Praví to reklama na Pilsner Urquell. Jak to však u reklam bývá, skutečnost je o něco složitější.

Vyhnání se nesmí vyplácet

Gernot Facius
Dobré zprávy z České republiky jsou tak zřídkavé jako šest správných čísel v loterii. Takže je třeba mít radost z každého signálu, který neznačuje i když jen malou pozitivní změnu. Takovýto pokrok oznámil nyní pražský ústav pro průzkum veřejného mínění CVVM. Podle něj počet tech, kteří tvrdošíjně trvají na rasistických Benešových dekretech, poklesl: Ze dvou třetin obyvatelstva v roce 2009 na okolo 50 procent. Pro zrušení bylo 14 procent dotazovaných, více než třetina na to neměla žádný názor. Také vyhnání Němců vidí čím dál více Čechů kriticky. Dvě třetiny jej označují za spravedlivé, což je nejnižší hodnota za posledních dvanáct let. 36 procent jej považují za nespravedlivé, před sedmi lety to bylo ještě 28 procent. Především generace ve věku pod třicet let se distancuje od „odsunu“, jak se vyhnání oficiálně říká.

Polovina Čechů proti zrušení Benešových dekretů

A co na to říká Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku

Grafika: Náš směr

Polovina české veřejnosti je pro to, aby nadále platily Benešovy dekrety, na základě kterých byli sudetští Němci po Druhé světové válce vyhnáni z Československa a vyvlastněni. Vyplývá to z nejnovější ankety pražského ústavu pro výzkum veřejného mínění CVVM. Pro zrušení Benešových dekretů se vyslovilo pouze 14 procent dotazovaných. Zbývajících 36 procent účastníků ankety nemělo na to žádný názor.

Co se týká hodnocení Benešových dekretů, označilo je 40 procent dotazovaných za „spravedlivé“. Pro 23 procent jsou „nespravedlivé, ovšem měla by se za nimi udělat tlustá čára“. Podle názoru devíti procent dotazovaných byly dekrety „nespravedlivé“ a mělo by se za ně omluvit. Čtyři procenta je považovala za „nespravedlivé“, přičemž se požadovala nejen omluva, nýbrž také navrácení nebo odškodnění. Zbývajících 24 procent odpovědělo „nevím“ (viz diagram).

Policie odmítla přibrat znalce v případu Hitlerovy projevy

Považuje totiž odborné vyjádření „padělatele citátů“ J. B. Uhlíře za dostačující. Právní znalec Pecina: Státní zástupce má panickou hrůzu

Prostřednictvím svého právního zástupce zažádali před několika dny obvinění Lukáš Beer a Pavel Kamas spolu s Lukášem Novákem z nakladatelství gudiemedia etc (jež je jako právnická osoba taktéž obviněno) o přibrání znalce k posouzení obsahu knižní publikace Adolf Hitler: Projevy, kvůli jejímuž vydání jsou stíháni pro „schvalování a bagatelizaci genocidy či jiných nacistických či komunistických zločinů proti lidskosti“. Včera byla doručena zpráva od české policie, ve které se tento návrh obviněných zamítá, neboť ta žádné doplnění nepovažuje za nutné: „Ve věci bylo vypracováno odborné vyjádření, které považuji pro vedení trestného řízení za dostačující“, praví příslušný orgán ve svém písemném sdělení.

Hitler a tajemství úspěchu – říkat lidem přesně to, co si přáli slyšet?

Uplynulo od války skutečně už dost let na to, abychom měli panickou hrůzu z toho, co Hitler lidem skutečně říkal  
Radek Satoranský 

V rakouských kinech před dvěma týdny odstartovala pre-
miéra komediálního filmu "...und Äktschn!", kde vystupuje
celá řada bavorských a rakouských herců. V hlavní roli ba-
vorský kabaretista Gerhard Polt. Zahrál si amatérského re-
žiséra Hanse Pospiecha, který se rozhodl natočit film
o Adolfu Hitlerovi, přičemž ve filmu šáhl taktéž po na-
prosto nezkušených hercích – je to tedy jakýsi film o
natáčení filmu. Gerhard Polt v rozhovoru pro Die Presse:
"Hitler bývá ve filmu všeobecně buď démon nebo karika-
tura, kašpar. Nechtěli jsme ho ukazovat tak, nýbrž proti-
klad mezi maskou a realitou. Kdyby byl Hitler pouze
řvoucí monstrum, nemohl by být tak úspěšný. Měl šarm, šmé,
jak se říká ve Vídni." (Text v popisku: Lukáš Beer)

Německý vůdce je poválečnou propagandou prezentován veřejnosti jako ten zlý, stále zamračený, duševně chorý, ukřičený, silně zakomplexovaný, primitivní antisemita. Přesto někdo takový zaujal obyčejné lidi a získal si jejich důvěru. Proč by ale takového šílence podporovaly desítky milionů německých občanů? Poválečná propaganda se už kdysi rozhodla značně nelogický aspekt své argumentace vyřešit. Skrze rozhlasovou, televizní, tištěnou i elektronickou publicistiku pravidelně předkládá veřejnosti "zcela logické" oficiální vysvětlení onoho "záhadného tajemství" Hitlerova úspěchu.

Česká televize odvysílala na počátku února reprízu francouzského, plně kolorovaného dvoudílného dokumentárního filmu Apokalypsa – Hitler. Čistě demagogické dílo, které stejně jako naprostá většina tématicky příbuzných propagandistických dokumentů působí hlavně na předsudky a emoce diváků – zatajováním faktických skutečností, využíváním argumentačních klamů, lží a vyvoláváním strachu "dobovými" subjektivními komentáři. Ani v tomto dokumentu nebyl dvák ošizen o oficiální vysvětlení Hitlerova úspěchu. I v tomto dokumentu byl slavnostně odhalen Hitlerův údajný recept pro získávání občanů na svou stranu. A jak tedy zní ono oficiální vysvětlení poválečné propagandy, určené laické veřejnosti? Nečekejme žádnou rafinovanost, vysvětlení je až nápadně prosté:

Dánsko odmítá nařčení z antisemitismu

Izraelský ministr jedná z reflexu "exkluzivní oběti", přitom jsou novým zákonem postiženi hlavně muslimové
Kodaň odmítá výtky izraelské vlády, podle níž je zákaz rituální porážky zvířat, který od pondělí platí v Dánsku, „antisemitský“. Tyto izraelské výroky jsou prý „vělmi zraňující pro zemi, jejíž občané se během Druhé světové války zastávali svých židovských spoluobčanů a pomáhali Židům z nacisty okupovaného Dánska utíkat do Švédska“, řekl Jesper Vahr izraelskému listu Yedioth Acharonot, přičemž jeho slova také cituje německý týdeník Junge Freiheit. Dle nařízení dánského ministra zemědělství Dana Jørgensena musí být všechna zvířata před porážkou omráčena, což je ovšem v rozporu s pravidly židovské rituální porážky, tzv. „šechity“. V Dánsku žije přibližně 6 tisíc Židů, většina z nich pak v hlavním městě Kodani. Židovská i muslimská komunita proti nařízení rázně protestovala jako proti narušení náboženských svobod.

Debata na téma "Nezávislost – nestrannost médií"

Radek Velička a Michal Voráček v novém Debatním klubu.

Jak je v ČR vnímaný novinář? Jaká je jeho role? Je nějaký kvalitativní rozdíl mezi jednotlivými mediálními skupinami působícími na našem území a jak si stojí veřejnoprávní média? Je možné být nezávislý a nestranný? Nezávislá je například televize Nova nebo Česká televize a samotné slovo nestrannost vtipně vysvětlil Georg Christoph Lichtenberg: "Všechna nestrannost je umělá. Člověk je vždycky na něčí straně a dobře tak činí."

Výprodej

Manfred Maurer 

Po válce získali statky po vyhnaných Němcích židovští veteráni armády
generála Ludvíka Svobody. "Jenomže neuměli hospodařit, moc se jim
tam nedařilo", říká ředitel ústeckého muzea Vladimír Kaiser. Dnes jsou
z vesnice pouze ruiny a český stát je prodává.

Byla to jenom malá zprávička Rádia Praha, které si všimlo vůbec jen minimum médií v Německu, popřípadě v Rakousku: Český stát nabízí na prodej vesnici. Má se prodávat Vitín (Wittine) v okresu Ústí nad Labem. Existuje jedno vysvětlení pro ne zrovna mimořádný zájem o tuto zrpávu: poněkud hrubě totiž přeháněla. Pod pojmem vesnice si člověk představí nakupení obytných domů a hospodářských budov, včetně návsi s nějakým kostelíkem. To se ale ve Vitíně koupit nedá. Protože Vitín už dlouho neexistuje jako živá vesnice. Jedná se už jen o nahromadění stále se rozpadajících ruin na území chráněné přírodní oblasti. Lidé, kteří tu kdysi žili, jsou pryč. Původní němečtí vlastníci obytných domů a selských dvorů byli po válce vyhnáni. Vitín je vesnice duchů, u které se člověk ptá, kdo by ji chtěl vůbec kupovat, i kdyby měla být cena za ní velmi nízká.

Stát prodává bývalou německou vesnici

Gerhard Zeihsel, předseda SLÖ, doufá, že peníze, které český
stát získá prodejem vesnice Vitín, půjdou alespoň ve prospěch
muzea českých Němců v Ústí n. L. (Na snímku uprostřed spo-
lečně s Lukášem Beerem z Našeho směru, na snímku vpravo,
na loňském setkání v rakouském Klosterneuburgu).
Foto: Alfred Nechvatal

Český stát nabízí na prodej zničenou obec Vitín (Wittine) nedaleko Malého Března (Kleinpriesen) v okresu Ústní nad Labem (Aussig). Vesnice byla kdysi obydlena Němci, kteří odsud byli po Druhé světové válce vyhnáni. Jejich zemědělské usedlosti byly následovně určitou dobu využívány československou armádou generála Ludvíka Svobody, poté ale vydány napospas chátrání. Na místě, kde tehdy kvetlo mnoho švestek a hrušek, stojí dnes už jen ruiny.

Správní úřad, odpovídající za nemovitost, nyní nabízí několik set čtverečn. metrů pozemku, na kterém Vitín stával, za kupní cenu, jež činí v přepočtu 14.600 euro. Lhůta pro podání žádosti byla uzavřena koncem ledna. Doposud nebylo ohledně případně doručených nabídek nic oznámeno.

Zamlčené rozkazy z Osvětimi (2.)

Lukáš Beer
Němečtí historikové, spolupracující se státním ústavem Istitut für Zeitgeschichte v Mnichově, nabídli v objemné publikaci Standort- und Kommandaturbefehle des Konzentrationslagers Auschwitz, o které byla řeč v předchozí části, průvodní výklad o významu a úloze v této knize zveřejněných dokumentů, přičemž zde jejich stanovisko bylo doslovně tlumočeno. Celé znění úvodu čtenář může najít přímo uvnitř samotné knihy.

Jak již bylo řečeno, obsah knihy je velmi rozsáhlý (více než 600 stran), ale vzhledem k vylíčenému případu Oswalda Pohla (viz předchozí část), budou čtenáře zajisté zajímat následující vybrané dokumenty, přeložené doslovně do českého jazyka.

Čeští hoteliéři zváni na letošní Sudetoněmecký den v červnu

Ve dnech 7. a 8. června 2014 proběhne pod heslem „Rozumět dějinám – Tvořit budoucnost“ v Augsburgu již další, tentokráte 65. Sudetoněmecký den. Pořadatelé již nyní vyzývají k hojné účasti i na české straně hranic. Hledají se nejen doboví němečtí svědci, kteří se v roce 1950 zúčastnili prvního setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Kemptenu, ale také je poskytována nabídka všem mladým lidem, kteří hledají stopy svých rodinných předků: „Touha dozvědět se něco o vlasti a osudu svých předků, o dějinách, kultuře a o lidových tradicích u mladší generace sudetoněmeckého původu stejně jako u české mládeže neustále narůstá. Rozsáhlá nabídka na Sudetoněmeckém dni může pomoci najít ospovědi na tyto otázky. Zjišťování rodokmenů a pátrání po rodinných příslušnících, podpořené prezentací českých archivů na internetu, umožňuje hledání kořenů v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku. Četní experti budou o svatodušním víkendu informovat a radit při virtuálním hledání stop“, informuje aktuální vydání Sudetenpost.

Strafsache "Hitlers Reden auf Tschechisch" (2.)

Zum 1. Teil
Laufende Ermittlungen gegen Buchverleger und Publizisten wegen vermeintlicher „Verharmlosung und Rechtfertigung des Völkermordes“ entlarven durchaus berechtigte Ängste der gängigen öffentlichen tschechischen Geschichtsschreibung 
Lukas Beer

Ende 2012 ging bei der tschechischen Polizei ein Anruf von einer öffentlich bekannten Menschenrechtsaktivistin ein. Sie hat eine Strafanzeige gegen den Verleger und den Verfasser des Buches Adolf Hitler: Die Reden erstattet. Ihrer Ansicht nach lag ein Verdacht dahingehend vor, daß durch die Veröffentlichung dieses Buches der Tatbestand „Unterstützung einer nach Recht- und Freiheitsunterdrückung von Menschen trachteten Bewegung oder Ideologie“ erfüllt sei. Diese tschechische Tatbestandsbeschreibung wäre im deutschsprachigen Raum etwa mit der NS-Wiederbetätigung oder dem Verstoß gegen das Verbotsgesetz gleichzusetzen.

Deutsche in Brünn

Franz Chocholaty Gröger
übersetzt von Mathilde Najdek 

Ehemaliges „Deutsches Haus“ auf dem Lažanský-Platz (1891-1945;
im Krieg "Adolf-Hitler-Platz" genannt) in Brünn – während des Krieges 
durch Luftangriffe teilweise beschädigt und 1945 dann endgültig 
von den Tschechen gesprengt und dem Boden gleichgemacht.

Laut einer Volkszählung lebten in Brünn am 1. Dezember 1930 insgesamt 52.165 Deutsche (20,3% aller Einwohner Brünns), was in absoluten Zahlen die meisten Deutschen im Binnenland darstellte, d. h. auf dem nicht zum Grenzgebiet gehörenden Territorium gemäß der Regierungsanordnung Nr. 155/1936 Slg. Außer den Deutschen lebten in Brünn auch noch 200.213 Tschechen, 3295 Juden und 149 Polen. Zwischen 1931 und 1945 wurde die Bevölkerung auf diesem Gebiet nicht gezählt, gezählt wurde erst am 17. Mai 1939 auf dem dem Deutschen Reich am 1. 10. 1938 angegliederten Gebiet [=Sudetenland]. Im Jahr 1944 lebten dort 60.000 Deutsche. Laut Schätzungen lebten im März 1945 in Brünn ungefähr 30.000 Deutsche, davon handelte es sich bei 20.000 oder 25.000 Personen vor allem um alte Männer, ferner Frauen und Kinder. Die Verminderung der deutschen Bevölkerung geht auf die Verluste durch Luftangriffe am 25. August, 11. Oktober, 20. November, 19. Dezember 1944 sowie im April 1945 zurück, wobei insgesamt 1278 Häuser vernichtet und weitere 12.439 beschädigt wurden. Bei den Luftangriffen kamen mindestens 1.200 Menschen ums Leben.

Soud pro lidská práva toleruje popírání genocidy

Katastrofální signál pro evropský hodnotový systém“, komentovala Ústřední rada Arménů v Německu (ZAD) nejnovější judikát Evropského soudu pro lidská práva, kterým se popírání turecké genocidy na Arménech v roce 1915 podřazuje právu na svobodné vyjádření názoru.

Rakouská výstava v zajetí české státní doktríny

Lukáš Beer 

Ve dnech 29. a 30. května 2013 jsem společně s Pavlem Kamasem podnikl cestu po Horním Rakousku a jižních Čechách. Cílem naší výpravy byla celkem čtyři místa hornorakouské zemské výstavy „Dávné stopy – Nové cesty“ (Náš směr referoval), která probíhala až do listopadu minulého roku v Českém Krumlově, ve Vyšším Brodě, Freistadtu a Bad Leonfeldenu. Zaměřili jsme se zejména na výkladový text na panelech k jednotlivým exponátům výstavy, stejně tak ale i na audiovizuální materiál a sbírali tak své dojmy. V rakouském Bad Leonfeldenu jsme měli náhodně možnost naslouchat přednášce místního průvodce, právě když se se svou skupinou zastavil u té části expozice, která byla věnována období existence Protektorátu Čechy a Morava. Návštěvníci přitom měli příležitost obdivovat za výlohou originální uniformu esesmana a vedle toho fotografie z Lidic a portréty Heydrichových zneškodnitelů. Docela nás překvapilo, že rakouský průvodce poměrně suverénně svým posluchačům kupříkladu tvrdil, že „Čechoslováci by se Wehrmachtu v roce 1938 ubránili“ (tedy něco, co se nedováží vypustit z úst ani čeští, státem živení a pro českou státní doktrínu pracující historikové). Naše skeptické pohledy – a pravděpodobně i nevěřícné kroucení hlavou – nezůstaly dlouho bez pozornosti průvodce, jenž nás nakonec slušně požádal, abychom se vzdálili, pokud nepatříme k uzavřené skupině návštěvníků využívajících jeho služeb. Nic jiného než zakroutit hlavou nám však nezbývalo i při studiu některých výkladových legend u exponátů jak na rakouské, tak i na české straně výstavy.

Dieudonné pro BBC: „Utrpení nezná žádnou hierarchii“

Video: Rozhovor francouzského komika pro BBC ze 7. února 

Francouzský bavič Dieudonné M‘bala M‘bala zaslal před několika dny dopis britskému premiérovi Cameronovi, poté co mu bylo před týdnem tamnějším ministerstvem vnitra zakázáno vcestovat do Velké Británie. Dieudonné předtím prohlásil, že hodlá do Anglie cestovat, aby podpořil fotbalistu Nicolase Anelku. Ten v jednom zápase použil veřejnosti mezitím všeobecně povědomé gesto zvané „quenelle“, které je vnímáno resp. médii prezentováno jako „antisemitské“. Hráčův klub kvůli tomu přišel o sponzora – jednalo se totiž o společnost, kterou vlastní židovský podnikatel. Anelka se hájil, že není rasista, ani antisemita a že gesto je obecně proti systému. Chtěl jím prý také pozdravit svého přítele francouzského komika Dieudonného M'balu M'balu, jenž gesto často používá ve svých zábavních show. Hráč fotbalového týmu se hájil, že prý také chtěl zesměšnit francouzský establishment a současně prokázat francouzskému komikovi solidaritu. O případu před několika dny informovala britská BBC a vyslala za francouzským bavičem hned svého reportéra, aby s Dieudonném natočil přímo divadle, kde vystupuje, interview.

Sionisté, Palestina a právo na existenci

Nové vydání Debatního klubu

Jiří Kalát a Daniel Veselý v Debatním klubu.

Židovský spisovatel, filozof a novinář žijící střídavě v devíti zemích světa, Arthur Köstler v roce 1949 popsal vznikající Izrael slovy: „Jeden národ slavnostně slíbil druhému území třetího.“ Má či nemá nějaký národ právo na existenci? Pro Čechy jde o poměrně osobní otázku, vezmeme-li v potaz období národního obrození…  Tématem debaty pánů Jiřího Kaláta, novináře, fotografa a cestovatele a Daniela Veselého, překladatele a novináře zabývajícího se problematikou Blízkého a Středního východu, je Palestina a s ní spojený sionistický projekt dnešního státu Izrael.

Zamlčené rozkazy z Osvětimi (1.)

Lukáš Beer 

Renomovaný německý státní "Institut pro soudobé
dějiny" vydává v roce 2000 pozoruhodnou knihu.

Před několika dny byl v některých zemích připomínán „mezinárodní den obětí holocaustu“. Česká Wikipedia k pozadí připomínání si tohoto výročí uvádí: „Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných KT, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy jejich vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti.“ Toto tvrzení je označeno poznámkou, pod kterou lze najít přímý odkaz na hlavní stránku portálu Holocaust.cz. Zde se pak čtenář musí nejprve složitě pátravě proklikávat ke krátkému článku o koncentračnímu táboře Osvětim – zdroje informací, ze kterých dotyčný článek čerpal, však čtenář hledá marně.

Již v roce 2000 zveřejnil mnichovský Institut für Zeitgeschichte (IfZ; byl založen v roce 1949 z podnětu Spojenců jako společný projekt demokratického Německa a spolkové země Bavorsko) více než šestsetistránkový svazek, obsahující objemnou sbírku interních příkazů vedení tábora Osvětim určených tamnímu strážnímu mužstvu jednotek SS a pocházejících z let 1940-1945. Ústřední úlohou institutu IfZ je „vědecké zpracování moderních německých dějin“, přičemž zejména zpočátku jeho činnosti byla středem jeho zájmu epocha nacionálního socialismu. Z celkového počtu více než 9000 posudků a odborných studií, které tato instituce doposud vypracovala pro různé soudy, úřady a ministerstva, se většina z nich zabývala obdobím let 1933-1945. Kromě badatelské a publikační činnosti spravuje tento státní ústav rozsáhlý archiv a knihovnu.

Motivy strůjců atentátu na Heydricha byly neetické, domnívá se historik z ministerstva vnitra

Benešův strach z protektorátní vlády byl silnější než zábrany před obětováním české krve

Sborník byl nedávno vydán Ůstavem
pro studium totalitních režimů.

Před několika dny byl publikován zvláštní sborník s názvem Válečný rok 1942 v okupované Evropě a v protektorátu Čechy a Morava, obsahující příspěvky přednesené na stejnojmenném sympoziu, které pořádal již v říjnu 2012 Ústav pro studium totalitních režimů v Praze. Studie, jež tento sborník obsahuje, věnovaly pozornost především politickému a správnímu vývoji Protektorátu, podobám dobové propagandy, postavení tzv. domácího odboje, historii terezínského ghetta a projevům protižidovské politiky. Zvláštní pozornost byla na sympoziu věnována mezinárodnímu ohlasu na atentát na Reinharda Heydricha a jeho mezinárodněprávním souvislostem. A to zejména v podobě zajímavého příspěvku právníka a právního historika Kamila Nedvědického (36), který působí jako právník v Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR.

Nedvědický ve svém příspěvku nabízí zcela věcný a střízlivý, od překrucujícího pathosu osvobozený pohled na to, co vlastně londýnský exil sledoval svými plány spáchání atentátu na Reinharda Heydricha a co z toho se mu po provedení akce podařilo nakonec dosáhnout. Zcela bez příkras se také snaží zodpovědět otázku etické zodpovědnosti strůjců atentátu.

Pozor: bude se pranýřovat až do konce civilizace!

V zeměpise jsme se přeci učili, že vlajka Spolkové republiky
Německo vypadá poněkud jinak – pročpak ji má pan
Winkler naruby?

Jeho jméno lidem na východ od Šumavy prozatím nic neříká – ale i to se patrně brzy změní. Díky dohodě s brněnským nakladatelstvím guidemedia etc se i čeští čtenáři nyní konečně mohou seznámit v široké míře s tvorbou publicisty a spisovatele Michaela Winklera, poházejícího z německého Würzburgu. Deset let poté, co autor spustil v Německu své pravidelně aktualizované internetové stránky, byla nyní exkluzivně zprovozněna i česká verze webové prezentace Michaela Winklera. Zde se bude s jeho tvorbou, pohybující se daleko mimo publicistický mainstream, moci seznámit český zájemce. A pravidelně tu budou vycházet nové články. Kdo by se snad domníval, že takovýto psaný materiál může být snad zajímavý pouze pro někoho, kdo žije na západ od našich hranic, je přitom hluboce na omylu.