Německá rasová nauka (2.)

Předchozí text: Úvod
Alpínská rasa
František Pilous

Samotný termín „alpínská rasa“ poprvé použil francouzský antropolog Georges Vacher de Lapouge, ačkoliv prakticky odpovídá okcidentální rase (1) definované Denikerem. Současně se lze často setkat i s označením této rasy jako „východní“ (ostická - ostische Rasse). Zatímco je tedy na jedné straně alpínská rasa označována ruským antropologem Denikerem jako západní (jmenovitě tedy okcidentální), němečtí antropologové, zejména Günther, takto označují mediteránní rasu, zatímco alpínskou rasu označují jako východní.

Jak už samotný název napovídá, nachází se hlavní oblast výskytu ve střední Evropě, konkrétně v její západní části, tedy v oblasti Alp. Její výskyt je častý ve střední Itálii, střední Francii a Bretani a dále v Maďarsku. Co je pro nás obzvláště důležité, alpínská rasa je dominantní i v českomoravském prostoru a jižním a jihozápadním Německu, konkrétně ve Schwarzwaldu, Bádensku a Frankách, oblast Bavorska se dá označit za převážně alpínskou. Převažuje rovněž ve Valonsku. Významné množství alpínského obyvatelstva se nachází i v Sasku, Slezsku (2) a jižním Polsku. Ojediněle se příslušníci alpínské rasy nacházejí také v oblasti Atlasu, západního Norska a v severním Rusku. Odtud se šíří také do jižního Finska a severní Skandinávie, kde byla tato rasa částečně absorbována Laponci.

Kromě uvedených hlavních oblastí výskytu se alpínská rasa nachází ve větší či menší míře v celé Evropě, což lze nepochybně říci i o ostatních evropských rasách. Kupříkladu na Britských ostrovech je alpínská rasa zastoupena v celkovém objemu kolem 10%, nejvíce je zastoupena ve Walesu, Devonu a západní části Somersetu, vliv alpínské rasy je patrný rovněž v severozápadním Irsku a západním Skotsku.

Jak již bylo řečeno, jižní Německo je obýváno převážně obyvatelstvem alpínské rasy, která je ovšem zastoupena ve všech německy mluvících oblastech. To se týká i Rakouska a Švýcarska. V oblasti obývané německy mluvícím obyvatelstvem se tedy prostor s významným procentem obyvatel alpínské rasy táhne od Slezska, přes Bavorsko až do západního Švýcarska, přičemž v podstatě kopíruje německo-francouzskou jazykovou hranici. Méně je zastoupena v severním Německu, kde dominuje rasa nordická, tyty dvě rasy jsou zároveň v Německu nejpočetnější.

Rovněž v českém prostoru je alpínská rasa zastoupena ve velké míře. Mezi Čechy jednoznačně převažuje. Podle odhadů českého antropologa Jindřicha Matiegky tvoří 33% českého obyvatelstva a jedná se tedy o rasu mezi Čechy nejvíce zastoupenou. H. S. Chamberlain hovořil v této souvislosti o charakteristickém „bramborovém“ obličeji českého sedláka. (3) Jako jeden z typických příkladů alpínské rasy uvádí Hans F. K. Günther českého spisovatele Josefa Svatopluka Machara.

Hlavními somatickými znaky alpínské rasy jsou krátký růst (kolem 1m 63 cm), podsaditá postava a krátké končetiny. Dlaně a chodidla jsou krátká a široká, prsty tlusté. Lidé této rasy mívají často sklony k hromadění tuku a obezitě. Konstituční typ je digestivní.

Alpínská lebka je krátká, brachykefalní, index se obvykle pohybuje v rozmezí 84 až 87. Rovněž i šíje je krátká. Obličej je nízký a široký, kulatého tvaru. Čelo široké, oblé a strmé. Čelist bývá široká, brada oblá, často dvojitá a nevýrazná. Nos je široký a zploštělý, rovný nebo konkávní, ústa jsou velká. Obličejový index se pohybuje v hodnotách nad 80.

Obecně lze říci, že tělesná stavba se velmi podobá další evropské rase – baltické. To, co obě rasy viditelně odlišuje je jejich pigmentace. Barva kůže je u alpínské rasy nažloutlá, nahnědlá a tlustější. Vlasy jsou tvrdé a ostré, jejich barva je hnědá až černá, vousy jsou řidší než u evropských ras s užším obličejem. Oči jsou hnědé, malé a otvor mezi víčky je užší a kratší. Oči vytvářejí dojem nezáživnosti, mrzutosti a nekomunikativnosti, což je ještě více posíleno jejich tvarem.

Kromě vnějších fyzických znaků věnovali němečtí rasoví teoretici pozornost také psychickým vlastnostem jednotlivých ras. S vědomím toho, že alpínská rasa by měla mít vzhledem ke svému zastoupení v české populaci určující vliv na formování charakteru typického Čecha, ponecháváme na posouzení čtenáře, do jaké míry odpovídá následující psychologická charakteristika alpínské rasy povaze českého člověka.

Německý psycholog a rasový teoretik Ludwig Ferdinand Clauß charakterizoval typického příslušníka alpínské rasy slovem Enthebungsmensch, což lze volně přeložit jako „člověk zproštění“, jinými slovy, člověk oproštěný od starostí. Alpínský člověk je tedy, jak říká Eickstedt, přátelský člověk každodenního života s pasivním a veselým temperamentem, spokojený a přátelský, ale zároveň podezřívavý a šetrný. V emocionálním životě je intimní, náklonný a trpělivý, vstřícný k rodině a k úzkému kruhu přátel. Charakteristická je jeho vnitřní pohoda, ale zároveň malichernost.

Alpínský člověk bývá často prezentován jako typický představitel buržoazie, středního stavu a maloměsta. Je to úzkoprsý, střízlivý, praktický člověk s vlohami pro drobné a střední podnikání, který prokazuje značnou dovednost při zlepšování svého společenského statusu. Jeho cíle nejsou vysoké, je to člověk všednosti, bez ideového rozmachu. Nerad vybočuje z řady a je spokojený, když se jeho myšlenky a názory neliší od těch obecně přijímaných. Nacionálně socialistickými teoretiky byla vnímána nelibě především inklinace člověka alpínského typu k demokratické teorii rovnosti, kde nikdo příliš nevybočuje, a všichni jsou si rovni. Tato tendence je údajně dána skutečností, že alpínský člověk se nikdy nedostane a ani nechce dostat nad průměr.

Alpínský člověk je mírumilovný, vytvářející klidné a rozumné společenství lidí, ne příliš naplněné vášní a vřelostí, ale zato praktické a často veselé. Oblast jeho společenského zájmu je však úzká, často se soustředí pouze na svou vesnici, idea vyšších celků mu často bývá cizí. K cizincům bývá podezřívavý. Za jednu z nejpodstatnějších charakteristik alpínské rasy bylo považováno to, že je jí vzdálena chuť válčit, jakož i vůle někoho vést nebo někomu vládnout. Naopak, alpínský člověk potřebuje k tomu, aby mohl spokojeně žít a věnovat se svému obchodu někoho, kdo ho povede a bude mu vládnout. Je považován za klidného následovníka, ale s tendencí závidět a stěžovat si a s malou láskou ke své zemi. Alpínský element v německé společnosti byl některými teoretiky viděn jako ten, který bude mít hospodářskou roli, bude působit v průmyslu, do kterého přinese zdravý rozum a zdrženlivost, přičemž bude vytvářet klidné buržoazní společenství.

Alpínská rasa obecně nebyla vnímána jako příliš kreativní a výbojná. Její rozšíření z Alp neprobíhalo formou výboje, ale spíše postupným rozšiřováním, přirovnatelným ke stékání potoka z hor. Na významu většinou získává v době, kdy jsou ostatní, bojovnější, evropské rasové skupiny oslabeny v důsledku válek a bojů. Také kulturní trendy byly alpínskou rasou spíše přejímány, přičemž byly určovány především středomořskou a severskou civilizací.

Není bez zajímavosti připomenout, že nacionálně socialistické hnutí v podstatě vzešlo z oblastí obývaných alpínskou rasou, tedy především z Bavorska. Výše zmíněná negativní charakteristika, která tuto rasu v podstatě označuje za reakční, a kterou v Německu prezentoval především Hans F. K. Günther, tak byla některými kruhy vnímána nelibě.

Alpínská lebka; lebeční index: 84,61; obličejový index: 83,33.

Otec z Horního Slezska, matka z Kasselu.

Muž ze středního Německa (dnes území bývalé NDR), znaky alpínské rasy.

Vlevo: žena ze Schwarzwaldu; Vpravo: žena z Horního Hesenska.



Ukázka rasové psychologie alpínské rasy: Dívka z bádenského Schwarzwaldu (Elztal). Ostický člověk se ve světě, kde je to těžké, jako doma necítí.



Obrázek vlevo: Ostická blízkost byla na chvíli vyrušena nepatrnou pohnutkou. Obrázek vpravo: Všechno rušivé roztálo ve vroucím smíchu.

Vlevo: Josef Svatopluk Machar.
Vpravo: Dívka z Norska (nordický vliv).

Žena z rakouského Vorarlbergu (vlevo) a anglický voják (vpravo). Převážně alpínská rasa.

Vlevo: Balzac (francouzský spisovatel); malý, černé vlasy a hnědé oči.
Vpravo: Sandietzko (Ukrajina), příznivec umění; nordický vliv.

Žena z Ukrajiny. Lebeční index: 83,81; obličejový index: 80,29; hnědé oči.

Vlevo: Augsburg, Simon Grimm (1611-1669), úředník. Převážně alpínský.
Vpravo: Švábsko. Duchovní. Převážně alpínský.

Vlevo: Vratislav. Hofmann von Hofmannswaldau (1617-1679), básník. Převážně alpínský.
Vpravo: Esslingen. Joh. Fr. Bechtius (zemřel r. 1669), starosta. Převážně alpínský s dinárským vlivem.

Dívky z Renchtalu (Bádensko). Převážně alpínské rasy.

Vratislav. Převážně alpínský – možná s baltickým vlivem. Oči kalně modré.

Vlevo: Chlapec z Drážďan. Alpínský – možný nordický a mongoloidní vliv.
Vpravo: Otec z Neumarku, matka ze Slezska, ale původem z Čech. Oči hnědé, vlasy černohnědé.

Vlevo: Berlín. H. Riepert (1818-1899), geograf. Možný sálský vliv.
Vpravo: Muž z Renchtalu (Bádensko).

Muž (18 let) z Freiburgu. Převážně alpínský s nordickým vlivem. Oči světlé, sklon čela nordický. Lebeční index: 86,56; obličejový index: 79,56.

Wolfach (Bádensko). Lebeční index: 86. Zadní část celkem dost vystouplá.

Bonn. Ludwig van Beethoven (1770-1827). Převážně alpínský. Oči modré.

Richard Walther Darré – vliv alpínské a nordické rasy.

Hermann Göring – alpínský a nordický vliv.

Himmler a Mussolini bývají často označováni jako příslušníci alpínské rasy.

Poznámky:

(1) Okcidentální = západní, vztahující se k západní civilizaci
(2) Myšlen je zde stav před poválečnou etnickou čistkou německého obyvatelstva
(3) CHAMBERLAIN, Houston Stewart – Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts (1899)

POKRAČOVÁNÍ ZDE