Lukáš Beer
Druhé kolo prezidentských voleb v České republice staví pravděpodobně většinu z nás před jedno těžké rozhodnutí. Zatímco určitá část má ohledně své preference již dávno jasno, spatřuje nezanedbatelné množství Čechů v „poskytovaném“ výběru prezidentských kandidátů doslova a do písmene něco jako volbu mezi morem a cholerou. To, že v emocemi ovládané diskusi a v argumentaci toho či onoho pro přednost jednoho z kandidátů sem tam padne i nadsázka či přehánění, je přirozené. Že se k tomu mohou přidat domnělé „národní“ vášně, není v předvolebním boji také ničím neobvyklým.
Mám již dlouhou dobu ve zvyku dennodenně alespoň sjíždět očima nadpisy nových příspěvků zveřejněných na Zvědavci. Vážím si Vladimíra Stwory, i když v mnoha směrech nesdílím jeho názory, vím také, že je také čtenářem Našeho směru, a tuším, že on nebude sdílet názory mé. Vladimír Stwora kdysi na svých stránkách otevřeně přiznal, že problematika historie česko-německých vztahů není zrovna jeho parketou, a tak raději v minulosti přenechával toto téma jiným, dle jeho názoru povolanějším. Stworovy názory na problematiku vyhnání a toho, co předcházelo sudetské krizi v roce 1938, jsou dostatečně známé a je třeba na ně nahlížet s vědomím, že i tento jeho subjektivní pohled na věc si vyžaduje odpovídající respekt za předpokladu, že i autor je ochoten naslouchat druhým a přijímat jemu doposud neznámé informace. Že podobné názory a postoje vůči „sudeťákům“ jako má Stwora zastává v současné době ještě početní většina českého národa, není třeba zvlášť zdůrazňovat.
Nedávno jsem na jeho webu četl autentický příběh o jeho kočce Máje, která se snažila ulovit malou myšku. Pokusy Vladimíra Stwory myšku zachránit skončily pro nebohé zvířátko fiaskem, kočka si na něm pošmákla (na zvířátku samozřejmě, ne na panu Stworovi). Mája se v roce 2011 narodila kočičce Kleopatře společně s kocourkem Oliverem. Už tehdy se obě koťata projevovala jako „killeři“, lovila a zabíjela z pudu malá zvířátka, zabíjela je jaksi pro zábavu, ne z hladu. Společně s kočkami sdílely domácnost dvě hodné fenky Lady a Becky. Stwora dokáže i tak banální zážitky, jako dramatické scény pokusů malé myšky uniknout kočičím dravcům, vylíčit docela barvitě a poutavě. O autenticitě těchto příběhů, myslím, není nutno pochybovat. A i kdyby na těchto zvířecích příbězích bylo přeci jenom něco málo domyšleného, alespoň tím Stwora nepodněcuje zášť a nenávist vůči kočičkám, myškám, ptáčkům či fenkám. Naopak, snaží se myšek zastávat. Možná jen ty kočky jsou od přírody trochu zlé.
Bohužel to samé nelze tvrdit o jeho posledním vymyšleném příběhu o jednom prezidentském kandidátovi. Předesílám, že pravidelní čtenáři Našeho směru moc dobře vědí, že česká vnitřní politika jde skutečně z velké míry absolutně mimo náš web, a pokud se jí přeci jen trochu zabýval, tak jen v souvislosti se zahraničně-politickou orientací naší vlasti. Jméno Karel Schwarzenberg se na těchto místech také několikrát vyskytlo. Následující námitka nemá ovšem nic do činění s vyjádřením jakési podpory či sympatie vůči tomuto prezidentskému kandidátu. Či naopak nesympatie nebo odmítnutí. Ale čistě pouze se skutečností, že Vladimír Stwora se ponížil ve svém posledním příspěvku nazvaném O Schwarzenbergově prezidentství bylo možná rozhodnuto už v roce 2008 k odvykládání absolutně smyšleného, z prstů vycucaného příběhu, jehož poselstvím a jediným smyslem může být jen levné a primitivní národnostní štvaní jednoho národa vůči druhému. Příběhu, jehož obsah svědčí o autorově absolutní neznalosti historických poměrů, tedy záležitostí, jak sám jinak otevřeně přiznává, kterým zrovna dvakrát dobře nerozumí.
Mimochodem, nemyslíte, pane Stworo, že to s tou kočičkou Májou nebylo nakonec obráceně? Neprovokovala jí ona zlá myška, nechodila ke kočičce tajně na mls a neupíjela jí mlíčko z misky? Co když myška lezla kočce do pelíšku? Co když zlou myšku kočička Mája zakousla v sebeobraně? A neměly v tom nakonec prsty fenky Lady a Becky? Co když ty dvě zlou myšku proti kočičkám navedly?
A nyní k jinému sci-fi. Stwora se, jak doslovně píše, „domnívá“, že o Schwarzenbergově prezidentství bylo rozhodnuto už v roce 2008, když byl pozván na setkání Bildebergu. Stwora, jak doslovně píše, „předpokládá“, že tam byl Schwarzenberg náležitě otestován, zda se bude hodit pro přidělení úkolu. „Budeš 'zvolen' příštím prezidentem v ČR,“ řekli mu. „Nestarej se o to, jak. To zařídíme. Tvým úkolem bude prolomit Benešovy dekrety a vrátit Sudety Německu. Plus zavedení eura.“
Našeptala snad tyto zvěsti Stworovi do ucha ona špionážní myška, kterou poté zakousla kočka Mája? Jakou roli zde hrál tajemný kocour Oliver? Nepochází jeho předci ze Sudet? Domnívám se, že kočka Mája má aristokratický původ a nejednou spokojeně ležela Schwarzenbergovi v klíně. Předpokládám, že ji Schwarzenberg navedl, aby špionážní myšku zneškodnila. Tak nějak to bude.
Stwora se domnívá, že se „nesmí mluvit o Hitlerovi, ale jeho plány jsou jeden za druhým uváděny v život“, a sice „tiše a nenápadně“. Jak to v praxi vypadá, tyto Hitlerovy plány: „Hospodářské ovládnutí Evropy Německem tak nějak zahrnuje i plán na zvětšení území Německa, urvi kde se dá (…), a jde až do takových detailů jako zběsilý hon na kuřáky. Čechy a Morava jsou sice vytunelovány a vydrancovány, ale ještě stále je co krást. Vyrabovali a rozprodali prosperující průmysl, zničili zemědělství, vyvlastnili mnohé cenné budovy a objekty. Ale teprve teď přijde to hlavní. Půda. Území. Jestli si myslíte, že mapa České republiky je po válce trvalá a hraniční čára neměnná, mýlíte se. Němci se nikdy nesmířili se „ztrátou“ území. Nazývají to krádeží. Tvrdí, že Česko vlastně nikdy neexistovalo, pro ně to byla Bohemie a pohraniční území jim prý vždy patřilo, tedy nejméně od 13. století, kdy je pozval král Přemysl II. Že to byli právě Němci, kteří z neúrodných pohraničních oblastí vytvořili prosperující kolonie, vybudovali průmysl a vůbec – naučili divochy – nás – tak nějak žít. Civilizovali nás. A že na to území mají právo. Němci mají dosti pák a dosti prostředků, aby svůj vliv prosadili. Mnoho starých šlechtických rodin pochází z Německa a Rakouska. Ostatně Merkel byla v roce 2005 také hostem Bilderbergu. A co se prolomení Benešových dekretů týče, v pozadí jsou stejné šlechtické rody, které se v posledních létech vracejí na výsluní a doufají znovu získat dříve ukradený majetek. Tady už nejde o obvyklé rozkrádání dřívějšího bohatství země, tady jde o likvidaci českého území, české státnosti a českého národa. A klíčem k tomu všemu je Karel Schwarzenberg za nadšeného potlesku zdebilizovaného národa.“
Ale co si nyní počneme s tím naším „zdebilizovaným národem“, jak říká Stwora? Možná by měl se léčbou autor začít nejprve u sebe, sehnat si odpovídající informační zdroje a objasnit si mj.:
- Jaké plány měl Adolf Hitler v Evropě. Přišel by totiž na to, že ta cesta, kterou se Evropa pohybuje, je v naprostém protikladu s jeho plány a ten se dnes příslovečně musí obracet v hrobě, když vidí, kam se Evropa žene. Stwora neví, o čem je nacionální socialismus.
- Že územní změny ve prospěch Německa vyplývaly pouze z nárokování revize Versailleského diktátu a specifického řešení otázky českomoravského prostoru a Generálního gouvernementu. K tomu pak navrácení uloupených bývalých německých kolonií.
- Kdo vyraboval, vytuneloval a vyplenil Čechy a Moravu a kdo rabuje a tuneluje prostředky EU, která zase žije z německých peněz.
- Že si Němci nenárokují většinu území Švýcarska a nehodlají změnit jeho státní hranice, i když většina obyvatelstva alpské republiky hovoří německy.
- Že EU a kancléřku Merkelovou německé nacionálně-konzervativní kruhy ze srdce proklínají, Merkelovou jako zrádkyni národa a euro jako škůdce německé ekonomiky? Že valná část Němců si přeje opustit EU, zrušit euro a stydí se za „svou“ kancléřku?
Nad tak hloupým výtvorem Vladimíra Stwory by se dalo rozjímat ještě dlouho. Obávám se ale, že by to bylo pro kočku. A proto berme raději vážně pouze jeho kočko-myší kriminálky a doufejme, že aspoň na nich bude nějaká kapka pravdy.