Lukáš Beer
1.díl - 2.díl -3.díl -4.díl -5.díl - 6.díl - 7.díl
Bezplatné zotavovací letní tábory pro dělnickou mládež byly po čtrnáctidenních turnusech až do konce září 1943 pořádány na devíti místech Čech a Moravy (sedm se jich nacházelo v Čechách a dva na Moravě, čtyři tábory byly určeny čistě pro děvčata) a do konce srpna se na nich vystřídalo 10.620 hochů a děvčat, čímž byl překročen původně plánovaný rozsah akce. Podkladem výchovné práce v táborech měla být především kázeň, ale také přesně stanovený program dne a udržovaný „kamarádský duch“ táborového života. V táborech byl pěstován silný kult národní písně a rovněž hry bojového rázu měly sloužit jako praktický výchovný prostředek. Celkem logický byl důraz kladený na disciplínu a čistotu (vzorně čisté chatky obdržely „vlajku čistoty“), ale neopomíjela se ani stránka kulturního vyžití..
Jeden takový tábor, zotavovnu v Eši u Pacova zřízenou Kuratoriem, navštívily 29. srpna 1943 delegace závodních výborů větších pražských závodů, aby se přesvědčily, jak dělnická mládež tráví v táboře svou dovolenou. Při vstupu do tábora na lesní mýtině pozdravilo hosty 225 hochů v sevřeném útvaru a zapělo píseň o kamarádství a poté následovala prohlídka deseti budov tábora. Téměř každý den se v táboře konal nějaký umělecký večírek buď skupiny z Prahy, Pacova nebo táborových mladistvých umělců. Lékař se dostavoval do tábora každý druhý den a kromě toho objížděl tábory zvláštní lékař Kuratoria. Den byl zpravidla vyplněn cvičením, vycházkami do lesa a hrami, hoši konali v táboře a v jeho okolí pravidelné hlídky ve dne i v noci. [100]
Jak již bylo zmíněno, zaujímaly určité vrstvy české společnosti ke Kuratoriu již od počátku rozporuplný postoj. V tom negativním případě se to projevovalo navenek prezentovaným laxním přístupem. V květnu 1943 Večerní České slovo komentovalo charakteristickou příhodu, jež se udála v Prachovských skalách: „V chatě Klubu českých turistů je jeden z táborů. Vedle toho bydlí v chatě dočasně ještě málo letních hostů, Zde jsme se stali namátkou svědky nepěkného zjevu. Účastníci tábora vztyčují a snímají denně slavnostním způsobem vlajky, říšskou a protektorátní. Při tomto aktu všichni přítomní povstávají a zdraví vlajky vztyčenou pravicí. Několik přítomných letních hostů dokázalo však svou nevychovanost tím, že zůstali klidně sedět, a ačkoli byli vzdáleni na verandě jen několik málo metrů od vlajkových žerdí, slavnostní snímání vlajek prostě ignorovali. Je to opravdu nedostatek taktu a slušnosti.“ (Večerní České slovo, 11.5.1943) [101]
.
Výcvikové tábory byly přirozeně středem zájmu sdělovacích prostředků. Kuratorium pro výchovu mládeže poskytlo 17. června německým a českým novinářům příležitost seznámit se podrobněji s pracovními metodami, jichž bylo používáno při mimoškolní výchově české mládeže. Novináři se nejdříve sešli ve velkém sále pražského Presseklubu, kde je uvítal zástupce přednosty generálního referátu „Tisk“ při úřadu říšského protektora, Söhnel. František Teuner pak informoval novináře velmi podrobně o postupu prací Kuratoria, které mělo k danému datu ve své péči více než 140 tisíc příslušníků české mládeže, přičemž počet měl v dohledné době stoupnout na jeden milión. Dr.Teuner referoval, že z přihlášených asi 3500 organizací bylo prací pověřeno dosud 2000 spolků. Výchovu prováděli instruktoři, kteří museli projít 14denními výcvikovými kursy Kuratoria. Kursy se pořádaly dosud ve třech výcvikových střediskách: na Čeperce u Unhoště, v Protivíně a v Prachovských skalách. V nejbližší době k nim měly přibýt další tři výcvikové školy. Z dosavadních 27 kursů vyšlo dosud na 2000 instruktorů. V souběžných vyšších instruktorských kursech byli vychováváni a cvičeni jednak zaměstnanci Kuratoria, jednak jeho okresní pověřenci a cvičitelé instruktorských škol. Po promítnutí filmového pásu s ukázkami výchovné práce Kuratoria si prohlédli novináři jeho novou ústřední úřadovnu umístěnou v šesti patrech nárožního domu Senovážného náměstí a Sedmihradské ulice v Praze. S organizací a zařízení pracoven vedení Kuratoria a jeho čtyř skupin a dvou zvláštních referátů hosty seznámil prezidiální šéf Kuratoria, vrchní vládní rada dr. Hoffmann. Novináři a jejich průvodci odjeli potom na Čeperku. V krásném krajinném prostředí tu pro účastníky škol byly zřízeny vkusné, prostě a účelně zařízené pokoje s lůžky ve dvou budovách, dále pak jídelna a přednášková síň. Novináři zde shlédli cvičení účastníků čtrnáctidenního instruktorského kursu, přítomni byli ale také školáci z Unhoště, kteří jim předvedli nejen své cviky, ale také ukázky duševní výchovy, a zazpívali hostům řadu národních písní. Závěr návštěvy novinářů tvořilo obvyklé předčítání z rukopisného, humorně psaného táborového časopisu. [102]
Velmi zajímavé jsou Moravcovy dojmy z inspekční cesty, kterou podnikl ve dnech 7.-22. června 1943 po jihovýchodních Čechách a Moravě, kdy navštívil asi 150 školských ústavů - gymnázií, obecných, měšťanských a odborných škol od Benešova po Velké Meziříčí (dále např. ve Vlašimi, Táboře, Pelhřimově, Německém Brodě, Chotěboři, Čáslavi, Chrudimi, Litomyšli, Boskovicích, Prostějově, Kroměříži, Holešově, Zlínu, Náměšti nad Oslavou, Moravských Budějovicích, Jaroměřicích, Třebíči a Telči). Prohlédl si také obecné jednotřídní a dvoutřídní školy v četných přilehlých obcích a osadách, jimž bylo doposud věnováno málo pozornosti. Všímal si především pedagogických pracovníků a materiálního vybavení. Jeho závěr zněl: „Třeba pokračovat ve výměně řídících učitelů a řiditelů mladšími silami a na školách středních značně omladit profesorský sbor absolventy vysokých škol z Říše… Je třeba zvednout autoritu odborných škol a v provinčních městech tím, že hlavně ředitele budeme určovat s doktorským a inženýrským titulem. Všude bude potřeba vyvolat těsnou spolupráci školství všeho druhu s Kuratoriem po výchovu mládeže.“ [103]
Jako předseda Kuratoria si ministr Moravec při své cestě prohlédl všude též odbočky této ústřední organizace a konstatoval, že i v tomto oboru jeho činnosti bylo vykonáno již mnoho dobré a uspokojující práce ve prospěch české mládeže. Ministr věnoval také značnou pozornost činnosti „Sociální pomoci v Čechách a na Moravě“, která byla založena koncem roku 1942. Za půlroční dobu své existence vybrala Sociální pomoc již přes sto milionů korun. V řadě měst měl ministr Moravec příležitost sledovat také první kroky nově utvořené „veřejné osvětové služby“. [104]
.
Výcvikové tábory byly přirozeně středem zájmu sdělovacích prostředků. Kuratorium pro výchovu mládeže poskytlo 17. června německým a českým novinářům příležitost seznámit se podrobněji s pracovními metodami, jichž bylo používáno při mimoškolní výchově české mládeže. Novináři se nejdříve sešli ve velkém sále pražského Presseklubu, kde je uvítal zástupce přednosty generálního referátu „Tisk“ při úřadu říšského protektora, Söhnel. František Teuner pak informoval novináře velmi podrobně o postupu prací Kuratoria, které mělo k danému datu ve své péči více než 140 tisíc příslušníků české mládeže, přičemž počet měl v dohledné době stoupnout na jeden milión. Dr.Teuner referoval, že z přihlášených asi 3500 organizací bylo prací pověřeno dosud 2000 spolků. Výchovu prováděli instruktoři, kteří museli projít 14denními výcvikovými kursy Kuratoria. Kursy se pořádaly dosud ve třech výcvikových střediskách: na Čeperce u Unhoště, v Protivíně a v Prachovských skalách. V nejbližší době k nim měly přibýt další tři výcvikové školy. Z dosavadních 27 kursů vyšlo dosud na 2000 instruktorů. V souběžných vyšších instruktorských kursech byli vychováváni a cvičeni jednak zaměstnanci Kuratoria, jednak jeho okresní pověřenci a cvičitelé instruktorských škol. Po promítnutí filmového pásu s ukázkami výchovné práce Kuratoria si prohlédli novináři jeho novou ústřední úřadovnu umístěnou v šesti patrech nárožního domu Senovážného náměstí a Sedmihradské ulice v Praze. S organizací a zařízení pracoven vedení Kuratoria a jeho čtyř skupin a dvou zvláštních referátů hosty seznámil prezidiální šéf Kuratoria, vrchní vládní rada dr. Hoffmann. Novináři a jejich průvodci odjeli potom na Čeperku. V krásném krajinném prostředí tu pro účastníky škol byly zřízeny vkusné, prostě a účelně zařízené pokoje s lůžky ve dvou budovách, dále pak jídelna a přednášková síň. Novináři zde shlédli cvičení účastníků čtrnáctidenního instruktorského kursu, přítomni byli ale také školáci z Unhoště, kteří jim předvedli nejen své cviky, ale také ukázky duševní výchovy, a zazpívali hostům řadu národních písní. Závěr návštěvy novinářů tvořilo obvyklé předčítání z rukopisného, humorně psaného táborového časopisu. [102]
Velmi zajímavé jsou Moravcovy dojmy z inspekční cesty, kterou podnikl ve dnech 7.-22. června 1943 po jihovýchodních Čechách a Moravě, kdy navštívil asi 150 školských ústavů - gymnázií, obecných, měšťanských a odborných škol od Benešova po Velké Meziříčí (dále např. ve Vlašimi, Táboře, Pelhřimově, Německém Brodě, Chotěboři, Čáslavi, Chrudimi, Litomyšli, Boskovicích, Prostějově, Kroměříži, Holešově, Zlínu, Náměšti nad Oslavou, Moravských Budějovicích, Jaroměřicích, Třebíči a Telči). Prohlédl si také obecné jednotřídní a dvoutřídní školy v četných přilehlých obcích a osadách, jimž bylo doposud věnováno málo pozornosti. Všímal si především pedagogických pracovníků a materiálního vybavení. Jeho závěr zněl: „Třeba pokračovat ve výměně řídících učitelů a řiditelů mladšími silami a na školách středních značně omladit profesorský sbor absolventy vysokých škol z Říše… Je třeba zvednout autoritu odborných škol a v provinčních městech tím, že hlavně ředitele budeme určovat s doktorským a inženýrským titulem. Všude bude potřeba vyvolat těsnou spolupráci školství všeho druhu s Kuratoriem po výchovu mládeže.“ [103] Jako předseda Kuratoria si ministr Moravec při své cestě prohlédl všude též odbočky této ústřední organizace a konstatoval, že i v tomto oboru jeho činnosti bylo vykonáno již mnoho dobré a uspokojující práce ve prospěch české mládeže. Ministr věnoval také značnou pozornost činnosti „Sociální pomoci v Čechách a na Moravě“, která byla založena koncem roku 1942. Za půlroční dobu své existence vybrala Sociální pomoc již přes sto milionů korun. V řadě měst měl ministr Moravec příležitost sledovat také první kroky nově utvořené „veřejné osvětové služby“. [104]
Významnou politickou manifestaci uskutečnilo Kuratorium v neděli 20. června 1943 u Sv. Antonínka nad Blatnicí. Byla sem shromážděna mládež organizovaná v Kuratoriu na Moravském Slovácku. Již od časných ranních hodin putovaly jako tradičně tisíce občanů z okolí na známé poutní místo a organizátoři Kuratoria této skutečnosti obratně využili, jelikož ideální luční prostranství poutního místa bylo tentokráte vyhrazeno politické manifestaci české mládeže. Rozlehlý prostor před poutní kaplí u sv. Antonínka byl lemován říšskými a protektorátními vlajkami a chvojím. Na vyhrazené střední části velikého shromaždiště zaujala místo mládež ze všech slováckých okresů, která se k tomuto prvnímu srazu dostavila v počtu přes 10.000, a kolem ní pak utvořilo dvacet tisíc dospělých mohutný živý rámec v podobě podkovy. Živou pestrost dodávala tomuto shromáždění barvitost národních krojů početných družstev mužů a žen z jednotlivých krojových oblastí Slovácka.
Za zvuků čestného pochodu uvedlo pořadatelstvo středem shromáždění a středem špalíru krojovaných pověřenců a instruktorů Kuratoria na tribunu hosty, mezi nimiž byl zástupce úřadu říšského protektora SS-Obersturmbannführer Dipl. ing. Fischer, zástupce zemského viceprezidenta moravské Vrchní zemské rady (Oberlandrat) dr. Bayerl a zástupce velitelství HJ v Čechách a na Moravě Oberbannführer Popp. Shromáždění vítalo přitom hosty potleskem. Sraz zahájil okresní pověřenec Kuratoria z Uherského Hradiště Jan Ryba uvítáním hostů, zástupců NSDAP, státu, branné moci, protektorátních úřadů i jednotlivých obcí celého kraje. Zdůraznil, že tento sraz je holdem a díkem Vůdci Adolfu Hitlerovi za to, že Čechy a Morava jsou ušetřeny válečných hrůz. Jménem národopisného inspektorátu pozdravil sraz slovácké mládeže J. Úprka, který tlumočil přání kraje, aby další vychovatelská výchovná práce naší mládeže měla plný úspěch.
Generální referent Kuratoria dr. Teuner nastínil pak ve svém projevu výsledky dosavadní činnosti Kuratoria, která podle jeho slov umožnila české mládeži začlenění do mimoškolní výchovy a „ukázala poctivě a jednoznačně na nutnost správné říšské a tím i evropské orientace všech našich mladých lidí“. Po konstatování, že nová duchovní výchova rozšiřuje obzor mladým a zamezuje nezdravé ulpívání na úzkém provincialismu, pronesl:
„Charakterová posila a radostná povinná služba vychovává k sebevědomí a vážnosti. Česká mládež plní poctivě a věrně příkazy služby svému národu a Říši, jejíž jsme členy a do jejíž nadějné a úspěšné budoucnosti chceme uvést mladou generaci našeho národa. Známe všichni společného nepřítele Říše i našeho národa – bolševismus a Židovstvo. Věříme všichni ve vítězné budování i možnosti, jež všem mladým našeho národa Říše poskytne vítězstvím této války. Čechy a Morava tvoří nerozlučnou součást veliké Říše. Vůdce Adolf Hitler je nejvyšší zárukou zachování našich krajových zvláštností v další budoucnosti a jeho boj proti všemu bořivému, popírajícímu a ničícímu přinese také vítězství všeho, co je ve světě kladné a tvůrčí. Proto zdravíme z tohoto projevu našeho Vůdce Adolfa Hitlera. Vůdci a vlasti zdar!“
Les vztyčených paží celého velkého shromáždění a hromové „zdar!“ pak „vzdalo hold Vůdci Nové Evropy“. Hudba následovně zahrála říšské hymny a Kde domov můj, čímž byl projev ukončen. Poté jednotlivé krojované skupiny z různých oblastí moravského Slovácka předvedly na prostranství před tribunou národní tance a zvyky a pěvecký sbor instruktorů Kuratoria zapěl několik rázovitých slováckých písní. [105]
Les vztyčených paží celého velkého shromáždění a hromové „zdar!“ pak „vzdalo hold Vůdci Nové Evropy“. Hudba následovně zahrála říšské hymny a Kde domov můj, čímž byl projev ukončen. Poté jednotlivé krojované skupiny z různých oblastí moravského Slovácka předvedly na prostranství před tribunou národní tance a zvyky a pěvecký sbor instruktorů Kuratoria zapěl několik rázovitých slováckých písní. [105]
Z podnětu Kuratoria byl 1. července 1943 uspořádán v Plzni projev před mladými dělníky ve Škodových závodech. Asi 1200 mladých dělníků v modrých halenách zaplnilo velkou jídelnu, jejíž podium bylo vyzdobeno Vůdcovou bustou a výsostným znakem Říše a Protektorátu. Před začátkem projevu koncertovala kapela mladých dělníků z Rokycan. O 10. hodině se na místo dostavil generální referent Kuratoria dr. Teuner. Za Škodovy závody byli přítomni ředitelé ing. Říha a ing. Forst. Dále se dostavili okresní hejtman dr. Grabinger a za město Plzeň starosta dr. Wild, jakož i zástupci říšských a protektorátních úřadů.
Projev zahájil nejprve okresní pověřenec Kuratoria pro Plzeň-město Němeček a potom se ujal slova generální referent dr. Teuner. Tlumočil „pozdravy mládeže Protektorátu mládeži Škodových závodů, jež plní důležitou povinnost ve slavných zbrojních závodech, v nichž se kují zbraně pro Novou Evropu proti nadvládě kapitalismu a zlata i proti židovskému kořistnictví“. Teuner vysvětloval posluchačům a mládeži, jež měla zaručit národní budoucnost Čechů, proč bylo nutno plnit tvrdou povinnost za zájmy celé pevniny proti „bolševicko-plutokratickým nepřátelům“. Boj byl dle jeho slov veden za nové sociální lepší příští všech, kteří rukou a mozkem konají svou povinnost. Řečník srovnával minulou existenci dělníka s jeho dnešním bytím v Protektorátu, připomněl bývalou nezaměstnanost dělníků i sociální tíživé problémy Spojených Států a pracovní nesnáze Sovětského svazu za sociálně neutěšených podmínek. Rozváděl, že v Americe před válkou nezaměstnanosti přibývalo, zatímco nezaměstnanosti v Německu ubývalo a německý dělník požíval největších sociálních výhod. V Německu byly stavěny dělnické domky a ve Spojených Státech přibývalo vagonových kolonií. Sociální vzestup v Německu dočasně přerušila válka. Dr.Teuner přirovnal vývoj Evropy k tovaru, na jehož dohotovení se pracuje, aby byl dotvořen jako nejkrásnější socha. Příkladem sochaře tohoto nového světa měl být „všem pracujícím i mladým kamarádům první dělník Adolf Hitler“. Řečník připomněl dále těžké oběti, jež přinášejí vojáci na všech frontách a mořích a obyvatelstvo bombardovaných měst a uvedl, že mládež Protektorátu požívá všech výhod tělesné i duševní výchovy řízené zdatnými instruktory. „A tak je i našemu národu ve spolupráci s národy ostatními zajištěna vítězstvím Říše a jejich spojenců šťastnější budoucnost. Naše spolupráce na budování Nové Evropy zabezpečuje naši budoucnost, štěstí celého národa a tím i Nové Evropy“, řekl Teuner a okresní pověřenec Němeček zakončil jeho projev trojnásobným provoláním zdaru Vůdci a vlasti. [106]
Vedle pořádání masových veřejných politických manifestací kladlo Kuratorium důraz na široké zapojení české mládeže do nejrůznějších sportovních aktivit. Zmiňované sportování „na zelených hřištích“ se mělo stát návnadou, která by u mladých vzbudila co největší zájem o činnost v Kuratoriu. Ostatně v tomto smyslu hovořil již Reinhard Heydrich v jednom ze svých projevů v únoru 1942: „Bude bezpochyby nutné shromáždit někde českou mládež v takové formě, jež vy umožnila výchovu mimo školu... To půjde bezpochyby při českém postoji k těmto věcem asi nejlépe na poli sportu.“ [107]
Jednotlivé místní organizace Kuratoria v Čechách a na Moravě se od svého počátku rovněž zapojily do programu sportovní a tělesné výchovy, který měl uspokojit přirozenou tendenci mládeže k pohybovým a soutěžním aktivitám. V průběhu léta 1943 se tak v řadě českomoravských měst pořádaly plavecké kurzy instruktorů v rámci protektorátní akce „každý hoch a dívka plavcem“ (28. července 1943 zahájilo Kuratorium plavecké kurzy pro 10-14leté na všech plovárnách v Protektorátu.)
Poprvé v historii českého plaveckého sportu bylo také provedeno mistrovství dorostu Čech a Moravy, kdy se Kuratorium za spolupráce Plaveckého svazu ujalo intenzivní propagace tohoto sportovního odvětví v nejširších vrstvách mládeže. Nejdříve probíhaly přebory v rámci okresů, potom zemské a konečně pak přebory celého Protektorátu, které znamenaly vyvrcholení celé akce.
O víkendu 3.-4. července 1943 se na barrandovském plaveckém stadionu konala závěrečná mistrovství Protektorátu a nedělnímu zápolení přihlíželo více než 6000 nadšených diváků. Nechyběl však politický rámec sportovní slavnosti, pořad se totiž zahajoval slavnostním nástupem všech účastníků a vztyčením vlajek. Poté měl generální referent Kuratoria dr. Teuner krátký projev, v němž promluvil k mládeži a uvítal při té příležitosti řadu významných hostů, mezi nimiž byli mj. zástupce úřadu říšského protektora SS-Obersturmbannführer Fischer, zemský viceprezident Naudé, náměstek pražského primátora dr. Pfitzner, z české strany pak předseda Kuratoria Emanuel Moravec, zástupce kanceláře státního prezidenta doc. dr. Kliment, pražský primátor dr. Říha, přednosta tělovýchovného odboru ministerstva vnitra, odborový rada dr. Widimský, předseda Kulturní rady dr. Hýsek, vedoucího sportovního oddělení Kuratoria Josef Maleček, předseda plaveckého svazu ing. Kroc a další. Teprve potom se rozvíjel další bohatý sportovní pořad, v jehož rámci se podařilo opět zlepšit několik dorosteneckých rekordů. V samotné soutěži, které se zúčastnili mladí Češi rozděleni do věkových kategorií 14-16 lat a 16-18 let, se úspěšně prosadily zejména sportovní kluby z Moravy, kterým se podařilo obsadit hned tři první místa. [108] Po závodech, po nichž opět všichni účastníci slavnostně nastoupili, měl závěrečný projev ministr E. Moravec:
„Moji mladí kamarádi a kamarádky! Po prvé se schází česká mládež bez rozdílu stavů, studující vedle pracujících, aby ukázala národu a Říši a s ní celému světu, který s námi pochoduje, že nezahálí, že pochopila dobu a svou dějinnou povinnost a že se tělesnou zdatností a duchovní vyspělostí pevně a odhodlaně řadí k ostatní mládeži nové Evropy. Česká mládež má co dohánět. Stará tělovýchova u nás trpěla mnoha nedostatky. Zavedením povinné výchovy v mládeži byla odstraněna dobrovolnost. Vydáním přesných cvičných a výchovných pokynů byl jednou provždy pochován nelad, který trval mezi tělocvikem, sportem a turistikou. Jednotné instrukce odstranily také nezdravou honbu jedinců za rekordy, kterou trpěl celek.
Dnešní den je památný tím, že se česká mládež po prvé schází v hlavním městě Čech a Moravy ve stínu vlajky říšské a vlajky naší domoviny. Přišli jste ze všech končin naší vlasti. Základním zákonem našeho počínání je služba Říši a odpovědnost před národem. Vítězství Říše, které český národ věrně slouží, otevře právě před vámi zítřek, který nabídne zdatným ty největší mety ve vědě, v umění a v každé poctivé práci. Česká mládež musí být stejně zdatná jako mládež ostatních probuzených evropských národů, aby svému národu v budoucnosti zajistila čestné místo v novém evropském řádu, za který Říše krvácí. Zářivým vzorem je nám zdatná, železně ukázněná a ušlechtile obětavá mládež velikého národa německého, která nám podala přátelskou ruku pomocnou. Společný veliký cíl, jak jste se již přesvědčili, zahladil už smutné vzpomínky na chyby otců. Čech vedle Němce, Němec vedle Čecha. Jeden pomáhá druhému, jeden druhého poznává. Jsem hrdý na to, že osudové bratrství obou národů Říše je především dílem mládeže, která dychtí po činech a zbožňuje hrdinství.
Děkuji vám, moji mladí kamarádi a kamarádky, za vaše krásné sportovní výkony a za ducha nové veliké doby, který mezi vámi vládne. Myslím, že mluvím z duše vaší, když jménem české mládeže v obdivu a vděčnosti zde vzpomenu největšího Evropana, ochránce naší vlasti a tvůrce nové evropské generace. Vůdci Adolfu Hitlerovi třikrát: Zdar!“ [109]
Bezpochyby úspěšný průběh mistrovství patřičně vynášel protektorátní tisk, tak jako např. Nedělní České slovo z 4.7.1943: „Ano – prvně! Člověk se skoro stydí říci ono oprávněné – bohužel. V celé bohaté historii českého sportu, tím méně plavectví, nebyla provedena tak velkoryse náborová akce pro mládež, jakou jsou letošní mistrovství mládeže v plavání, pořádané Kuratoriem pro výchovu mládeže.“ [110]
Kuratorium samozřejmě také využívalo zaběhnuté organizační struktury a zkušeností českých sportovních svazů a asociací s pořádáním sportovních mistrovství, jejich funkcionářského sboru i materiálního zázemí. A stojí také za zmínku, že ze zabaveného majetku rozpuštěné „Československé obce sokolské“ a Orla bylo Kuratoriu svého času předáno 1163 hřišť, sedm stadionů, 23 koupališť a 210 dalších objektů. [111] Tyto skutečnosti však nic nemění na faktu, že úsilí Kuratoria na tomto poli přineslo českému sportu a jeho postavení záslužné ovoce, zvláště pokud si uvědomíme, že všechny tyto masové aktivity probíhaly uprostřed války a za ztěžujících válečných hospodářských podmínek.
O významu sportu, a zejména jeho propagaci mezi mládeží, napsal v létě 1943 krátké zamyšlení O. Zdeněk pro Lidové noviny:
„Je již i u nás obecně uznáváno, že sport tvoří důležitou vývojovou složku každého národa. Neboť jaká je mládež, takový bude národ. Válka sice uložila také sportu určitá omezení, ale vidíme, že i v této vážné době se u nás sport rozvíjí normálně, naopak spíše získal větší okruh zájemců, zejména v tzv. menších sportech, jako jsou lehká atletika, házená, košíková a řada dalších odvětví. Ale i sport tak rozšířený, jako je kopaná, jde stále vpřed a utužil své posice. Právě ve válečné době se u nás sport rozrostl i do krajů, kde dříve se pěstoval velmi málo nebo vůbec ne. Co se za dlouhá léta nepodařilo ani odbornému ministerstvu, provedlo se po zřízení Protektorátu v době neobyčejně krátké, neboť českému sportu byla ponechána taková svébytnost, aby mohl pracovat ve prospěch národa. Vidíme a oceňujeme, že za třeskotu zbraní jde sport v Říši stále vpřed, zcela tak, jak to vytyčil říšský ministr dr. J. Goebbels, když pravil: „Co slouží lidu, co udržuje jeho bojovou a pracovní sílu, co ji zoceluje a rozmnožuje, to všechno je dobré a má válečnou důležitost. Totéž platí o sportu.“
Prvním předpokladem sportu je zdatná mládež. Té se právě letos dostalo v tělesné výchově důkladné opory činností Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Široce založené akce, podchycující především sporty dříve trochu pomíjené, a začleňování i těch dětí, které dříve nemohly se zúčastnit činnosti ve sportovních klubech postupují až k pořádání vrcholných soutěží, což je jistě činnost, která v budoucnu přinese dobré ovoce. Vychovávat silnou mládež je heslo obecné platnosti. Nikoli rozmazlence a slavomamy, ale budoucí dobré pracovníky a matky, to patří právě za války ke zvláštním úkolům sportu. Jiná cenná novota, podnikový sport, jimž se dělnictvu umožňuje zdravá rekreace a osvěžení po práci, se zavedla z podnětu a za spolupráce říšských úřadů. Nové množnosti, které se naskýtají i po čtyřech letech války našemu sportu, nelze tedy popřít. Sportovci jsou si jistě dobře vědomi této skutečnosti a plní své povinnosti ve všech oborech práce, aby i oni přispěli k vítěznému skončení tohoto boje.“ [112]
V četných okresech Čech a Moravy se začaly v neděli 15.8.1943 za velké účasti „Dny mládeže“ pořádané Kuratoriem, které pak měly vyústit v září 1943 v celoprotektorátní zápolení v hlavním městě Praze. Zároveň s těmito srazy chlapců a dívek ze všech příslušných míst okresů byly provedeny okresní lehkoatletické přebory mladých sportovců, zápolících o prvenství v okrese. Vítězové postupovali do obvodových přeborů, které byly pořádány dne 28. a 29. srpna 1943 v osmi větších městech. V některých okresech byl pořad doplněn českými a moravskými tanci, jež předvedla mládež v krojích. Například lehkoatletických závodů pořádaných v Tišnově o Dni mládeže, se zúčastnilo přes 250 závodníků a závodnic z okresu Brno-okolí. Program byl zpestřen oblíbenou dechovou kapelou ze Šlapanic a tanečky hochů a děvčat v krojích z Bukoviny u Křtin. V Boskovicích se zúčastnilo lehkoatletických závodů na stadionu AC Velen 240 hochů a dívek. Družiny krojovaných hochů a dívek doplnily program dne předvedením české a moravské besedy. V závěru byly za zvuku fanfár vítězům odevzdány ceny. Rovněž v Rosicích u Brna byl uspořádán Den mládeže pro mládež z okresu Brno-venkov, při němž závodilo 150 hochů a 50 dívek. Kromě atletických přeborů byly na programu ukázková hodina a národní tance, který předvedlo 100 dívek, dále pak štafeta hochů a dívek a bojové hry. [113]
V některých okresech byly dny mládeže zahájeny o týden později. V Brně byl Den mládeže zahájen již v sobotu 21.8.1943 vylučovacími závody, které pokračovaly v neděli dopoledne. Odpoledne byly za účasti zástupců úřadů zahájeny finálové boje slavnostním nástupem závodníků a krátkým uvítacím projevem okresního pověřence Kuratoria pro Brno-město. Po provolání zdaru Vůdci a vlasti a vztyčení vlajek začal pak program závodů, který byl doplněn tělovýchovnými ukázkami z povinné služby mládeže. Slavnostním nástupem na počest vítězů a hymnami říšskými a protektorátní byly závody skončeny. [114] Vítězové obvodových závodů postoupili do finální soutěže, která se měla uskutečnit ve dnech 11.-12. září 1943 v Praze.
Z politických projevů v měsíci červenec stojí také za zmínku slavnostní zahájení povinné služby mládeže v Olomouci dne 10. 7. 1943, uspořádané okresním pověřencem Kuratoria a Národní odborovou ústřednou v Olomouci na „závodišti Reinharda Heydricha“. V čele mnoha pozvaných hostů se slavnosti zúčastnili vedoucí Hitlerjugend Sturmbannführer Dressler, vrchní starosta Olomouce dr. Schreiter von Schwarzenfeld a generální referent Kuratoria dr. Teuner, jimž se dostalo vřelého uvítání vrchním ředitelem Viehwegerem, který slavnost zahájil. O tělesné výchově mládeže v továrnách promluvil pak okresní vedoucí Veřejné osvětové služby Vaňhara a okresní pověřenec Kuratoria Sedlák. Nato generální referent dr. Teuner ve svém projevu zdůraznil, že tuto povinnou službu koná už 140.000 mladých lidí a v brzké době stoupne toto číslo na 500.000. Vybídl pak mládež a jejich rodiče, aby si ujasnili všechny výhody této povinné služby mládeže, sestávající z her, tělesných cvičení a z duchovního cvičení. S blížícím se výročím narození státního prezidenta Emila Háchy promluvil vedoucí výchovy mládeže o jeho osobnosti a jeho „nehynoucích zásluhách o český národ“. [115]
O den později se konal sraz valašské mládeže ve Valašském Meziříčí. Slavnosti byl přítomen zástupce generálního referenta Kuratoria dr. Josef Viktorín. Ukázky povinné služby mládeže předvedlo 200 cvičenců, kteří při cvičení zpívali valašské písně. V hodinové ukázce valašských tanců pak tančilo 80 párů ve valašských krojích. Následovala lehká atletika a sraz, kterému přihlíželo 3000 diváků, byl ukončen proslovem dr. Viktorína. [116]
V pondělí 12. července 1943 se měl na pražském hradě konat oficiální akt při příležitosti 71. narozenin státního prezidenta dr. Emila Háchy. Ale již v předvečer vlastních oslav uspořádalo Kuratorium na lánském zámku státnímu prezidentu zdravici, čehož využilo i obyvatelstvo Lán a širokého okolí. Po 18. hodině se dostavil na zámek generální referent Kuratoria dr. Teuner s delegací a odevzdal Háchovi blahopřání. Státní president pak setrval s hosty na zámeckém balkonu, zatímco před balkonem dole koncertovala 50členná kapela Kuratoria z Rokycan.
Samotné oslavy se konaly druhý den na pražském hradě, kam se dostavila protektorátní vláda včele s dr. Jaroslavem Krejčím, ale také i stálý zástupce říšského protektora státní sekretář SS-Obergruppenführer K. H. Frank v doprovodu zplnomocněnce branné moci u říšského protektora a velitele branného obvodu Čechy a Morava Toussainta. Od 10. hodiny se za vlahého a podmračného počasí začalo shromažďovat na třetím hradním nádvoří obyvatelstvo a brzy zaplnily mnohatisícové zástupy polovinu prostranství před jižním bokem katedrály. V prvních řadách zaujala místo mládež, která se dostavila v průvodech za vedení činovníků Kuratoria pod standartou „Česká mládež blahopřeje“. Za mládeží se pak řadily zástupy dělnictva z největších pražských průmyslových středisek se svými pořadateli a příslušníci dalších vrstev obyvatelstva.
Podél portálu ke vstupu do úředních místností státního presidenta se současně řadily delegace, které měly zastupovat všechny vrstvy národa. Byli mezi nimi havíři z ostravských a kladenských dolů, zástupci rolnictva v lidových krojích, lesníci, dělníci z Prahy a Plzně, zástupci Kuratoria, přední umělci z oboru výtvarnictví, hudby a dramatického umění, spisovatelé, kulturní pracovníci a novináři, vedoucí největších průmyslových závodů, zástupci Veřejné osvětové služby, delegáti Národní odborové ústředny zaměstnanecké, veřejných zaměstnanců, Národního souručenství a filmoví pracovníci. Státní prezident tyto delegace postupně přijímal a úderem 12. hodiny se nádvořím rozlehla trubková fanfára strážní čety vládního vojska a na balkon prezidentského křídla vstoupil Emil Hácha, provázen předsedou vlády, generálním inspektorem vládního vojska generálem Emingerem a úředníky své kanceláře. Čestný prapor – v čele oddíl vládního vojska, za ním uniformovaná protektorátní policie – defiloval slavnostním krokem podél nádvoří. V přestávkách hudby provolávaly shromážděné zástupy živě sborem zdar nejvyššímu představiteli národa. [117]
Předseda Kuratoria Emanuel Moravec navštívil v půli července první výcvikový tábor pro dívčí instruktorky Kuratoria ve Stříbrné Skalici. Strávil několik hodin v táboře mezi shromážděnými dívkami a v závěru svého pobytu pronesl řeč, v níž připomněl účastnicím úkoly povinné výchovy. [118] V tomto měsíci souběžně pokračovala soutěž Kuratoria na nejlepší námět k filmu ze života mladých. [119]
Konec léta byl ale především ve znamení usilovných příprav na finále Dnů mládeže v Praze. Právě zde také Kuratorium uspořádalo večer 19. srpna 1943 ve velkém sále Lucerny slavnostní sraz pražské mládeže, na němž byl jmenován hlavní pověřenec Kuratoria pro Velkou Prahu a čtyři pražští okresní pověřenci. Mládež ze všech čtvrtí města naplňovala největší pražský sál dlouho před začátkem srazu za zpěvu národních písní při hudbě vládního vojska. Hromadně se dostavili instruktoři a účastníci všech tří škol Kuratoria a početná skupina mladých kováků z Kolbenky. Pozadí podia pod velkým znakem Kuratoria zaujal oddíl vlajkonošů a s říšskými a protektorátními vlajkami. Generálnímu referentovi dr. Teunerovi bylo při jeho příchodu ohlášeno 2569 přítomných chlapců a 469 dívek.
Dr. Teuner v úvodu své řeči vyslovil uspokojení nad dosavadními 148 projevy Kuratoria v různých místech Protektorátu. Řekl, že mimoškolní výchova jako třetí faktor výchovy mládeže vedle školy a rodiny je v Čechách a na Moravě věcí zcela novou, ve které již 16 evropských národů může být české mládeži příkladem. Generální referent se zadostiučiněním bilancoval, že ke konci srpna 1943 sdružovala povinná služba české mládeže již 200.000 hochů a dívek. Do jejich tělesné výchovy vnáší povinná služba smysl pro zájem celku a jde o ušlechtilý cíl, do jehož služeb se postavila veliká většina vynikajících českých atletických a sportovních pracovníků. Připomněl nedávno uspořádané plavecké přebory, jichž se v okresích zúčastnilo na 9000 chlapců a děvčat a v jejichž barrandovském vyvrcholení v přeborech Protektorátu bylo vytvořeno pět nových plaveckých rekordů.
Bilancoval dále: „Nyní probíhá ve všech našich krajích plavecká akce, při nichž se za spolupráce tisíce školních instruktorů učí 83.000 dětí plavat. Podle dosavadních zkušeností lze očekávat, že se z tohoto počtu 97 procent dětí opravdu plavat naučí. V těchto týdnech se konají v osmdesáti okresních městech lehkoatletické přebory české mládeže. Minulou neděli se jich ve dvaceti šesti městech zúčastnilo 6465 chlapců a děvčat a přítomno jim bylo na 60.000 návštěvníků. Celkem bude v těchto přeborech závodit 28.000 chlapců a děvčat. Pro nejbližší dobu jsou projektovány akce úpravy hřišť, zřízení tělocvičen pro výchovu mládeže, předvádění tělovýchovných filmů atd. V oboru výchovy duchovní se připravuje pro nejbližší dobu veliká akce „umění mládeži“, při níž na 200.000 českých hochů a děvčat zhlédne postupně vždy deset hodnotných kulturních nebo filmových představení a podobně. V ozdravovací sociální akci Reinharda Heydricha stráví letos 5.615 chlapců a 2.115 dívek v devíti společných táborech za dozoru 80 odborně školených instruktorů účelně a radostně čtrnáctidenní dovolenou.“
V řeči dr. Teunera sklidilo největší potlesk konstatování, že všechno škarohlídství a všechno kalení veřejného mínění o práci Kuratoria musí zmlknout už jen před významem a záslužností jediného takového počinu Kuratoria, při kterém se 200.000 mladých českých lidí naučí dobře a ušlechtile zpívat jednu národní píseň. Dr. Teuner také upozornil, že některé projekty sociální a zdravotnické práce Kuratoria brzdí nynější válka:
„Tato válka žádá od nás všech také oběti a omezení v osobním štěstí a pohodlí. Česká mládež plní však radostně povinnosti, jaké plní dnes mládež celé Evropy v boji proti společnému nepříteli, Židovstvu, representovanému bolševismem a amerikanismem, jejichž vítězství by pro nás znamenalo definitivní národní smrt. Omezení, která válka žádá na české mládeži, jsou nepatrná ve srovnání s oběťmi, které přináší mládež národů, bojujících přímo na frontách. Takovým úsilím přispějeme nejlépe ke šťastné budoucnosti české mládeže a tím také ke šťastnému budoucímu životu českého národa.“
Když skončil dlouhotrvající potlesk, jímž byl tento závěr řeči odměněn, jmenoval dr. Teuner jménem předsedy Kuratoria, ministra Emanuela Moravce, nové funkcionáře: hlavním pověřencem mládeže Velké Prahy byl jmenován Eduard Chalupa, okresními pověřenci v pražských okresích Kopal, Langhammer, Šindlar a Valchar. Noví pověřenci složili do rukou dr. Teunera slib věrnosti a hlavní pověřenec Chalupa promluvil o svých úkolech a svém pracovním předsevzetí.
Eduard Chalupa (narozen 22. listopadu 1897) byl během roku 1942 osloven Františkem Teunerem za účelem spolupráce s Kuratoriem pro výchovu mládeže, protože disponoval už praktickými zkušenostmi z práce s mládeží v rámci Vlajky, do které vstoupil v říjnu 1939. Vedle dr. Teunera byl E. Chalupa ve Vlajce činný jako organizační vedoucí. Práci v Kuratoriu, započatou v srpnu 1943, předcházelo absolvování kursu pro okresní pověřence na Medlově. Vedle motivu práce s mládeží a nadšení pro ideály socialismu bylo další pohnutkou Eduarda Chalupy pro práci v Kuratoriu jeho přesvědčení, že „český národ může se uplatniti pouze ve spolupráci s národem německým. Byl jsem toho názoru, že národ té velikosti, jaké jsou Čechové a Moravané, učiní dobře, přimkne-li se k velkému a mocnému sousedu.“ [121]
Po pověření z úst generálního referenta Teunera složil Eduard Chalupa slib, že svěřené úkoly bude vykonávat poctivě, a obrátil se čelem k obecenstvu, aby přednesl krátký projev.
Řekl v něm mimo jiné: „Nehledejte ve mně jen svého nadřízeného, ale také zkušenějšího kamaráda, který celým srdcem chápe a rozumí Vaším touhám, starostem i těžkostem. Nic nezaručí zdar nějaké práce tolik, jako jasná mluva, vzájemné pochopení, přímé jednání a obětavé usměrnění úsilí na jeden cíl. Slyšeli jste právě z úst pana generálního referenta, jaký ten náš cíl je, jak vysoko – nekonečně vysoko stojí vaše i naše služba národu nad skřeky a soptěním věčně včerejších pavlastenců, kteří si snad ani neuvědomují, že ve své pohodlnosti a omezenosti dosud kráčí ve šlépějích svých bývalých, nebo někde skrytých talmudských velitelů.
Vy všichni, kteří jste si již uvědomili onu bytostnou propast mezi starým, přikrčeným a zakřiknutým životem a mezi novým, širokým a sluncem prozářeným světem, vy všichni jste si již vysloužili hrdý název „bojovníků za nový světový řád“, za novou tvůrčí pospolitost probuzených národů, vedenou velkou Říší německou.
Čest býti průkopníkem nové idee, skutečně národní, říšské a evropské pracovní pospolitosti a sociální spravedlnosti, čest býti ochranitelem toho, co evropské kulturní národy za tisíciletí vytvořily, však vyžaduje jiné tvrdosti a jiné odhodlanosti, než jaké dosud jsme byli zvyklí. Budou to jiné vlastnosti, jež vytvoří charakter nové české mládeže, než tmy, které ovládají zvrhlou skupinu potápek nebo po starém řádu bolestně vzdychajících, filosofujících a se slovíčky si hrajících painteligentů, či konečně každou autoritu zesměšňujících švejků. Také domýšlivost, ješitnost a věčně a proti všemu reptající domnělá nadřazenost zbytků naší tzv. zlaté mládeže nemá místa při zrození nové české bytosti.
Prošel jsem, kamarádi a kamarádky, v posledním čase řadou letních táborů české mládeže, které se pořádaly buď Kuratoriem přímo, nebo byly alespoň řízeny našimi instruktory. Jaký to je rozdíl proti dřívějším táborům skautským nebo sokolským a jiným. Dříve byl takový tábor ovládán buď úplně cizí romantikou indiánských náčelníků a texaských pistolníků nebo se podobal větší skupině ztroskotaných pustých námořníků na neznámém ostrově, kde si každý dělal co chtěl a kde za velké hrdinství se pokládala silná sprostá řeč a neukázněné hrubství.
Ten největší hrubián byl obyčejně šerifem a vyznačoval se hodně ocvočkovaným pasem, lulkou, umazaným a potrhaným sombrerem. Zpívaly se buď opilé nebo falešnou bolestí a milostnými vzdechy naplněné písně a rum, grog a džin byly vrcholnou touhou těchto zálesáků a fantazírujících zlatokopů.Dospělí, kteří se vůbec o mládež zajímali a měli nějakou nařizovací moc, sice tu a tam na zlořád poukazovali, ale jak sami nejlépe víte, nikdo neměl tolik odvahy a chuti vystoupiti proti této zhoubě činem, nikdo se neodhodlal poskytnouti k nápravě nějaké prostředky, nikdo se nenašel, kdo by mládeži postavil před oči nové, lepší ideály, vzbudil v ní nové, lepší touhy, dal jí nový lepší život. Nenašel se proto, že veřejný a nemravný vládce světa – Žid – dobře hlídal a včas zneškodňoval každého, kdo chtěl zkřížit jeho plány po znemravnění a charakterovém rozleptání národů. Žid chtěl mít všechny národy slabé (…), aby tím snáze mohl řídit jejich cesty do zhouby a poroby svých vlastních cílů, tak jak mu přikazuje Talmud a jeho zase vlastní – zvrhlá morálka.
A vracím-li se opět do letošních táborů mládeže, činím tak s ohromnou, ba šťastnou radostí. Spatřil jsem tam zcela nového ducha, novou radost a opravdu nový život. Viděl jsem tam novou harmonickou výchovu českého charakteru a české mladé duše, kde nachází nejvyšší uplatnění vše, co je skutečně a plně české a kde nad to otvírají se mládeži pohledy do nové, sluncem ozářené a pracovním štěstím naplněné evropské pospolitosti probuzených národů. Místo cizích námořnických šlágrů nastoupila národní píseň, místo lajdáctví a uvolněných mravů nastoupila kázeň a místo otupující a otravující lenosti – účelná a radostná práce i řádně a odborně vedená tělesná výchova.
Rodičové, kteří přišli do takových táborů na návštěvu se strachem, že se snad tam jejich děcka učí jíst malé děti nebo že se jim tam vštěpuje nenávist k vlastnímu národu, užasli nad svým omylem a odcházeli nejen spokojeni, ale i nadšeni novým duchem a způsobem dnešní výchovy mládeže mimo školu. A i ti nenapravitelní už docela oněměli, když někde náhodou uviděli srdečné kamarádství našich chlapců a dívek s kamarády z Hitlerovy mládeže, kteří tu i jinde rádi podali nám pomocnou ruku. Mnozí odkojenci londýnské šuškandy nemohli pak pochopit, že tito lidé mluví s našimi hochy také česky, že se na našich táborech česky velí a zpívá a že se vůbec s námi nemluví jako s příslušníky národa odsouzeného k zániku a porobení, ale jako členy nové šťastné pospolitosti evropské, kde prvním životním štěstím je práce pro svůj národ, pro svoji Říši, pro obrozenou Evropu, kde nacházejí plné uplatnění slova Baldura von Schiracha, že „Nejlepším není ten nejrychlejší nebo ten nejsilnější, ale ten, kdo na sebe myslí v poslední řadě – a tomu jsou už brány Říše otevřeny.“ A v tom, kamarádi a kamarádky, leží celý problém naší práce. Slibme si dnes, že pro zdar naší myšlenky, pro zdar štěstí našeho národa a naší krásné české země, pro zdar vyššího říšského celku, který nás chrání a který nám umožňuje plné vyžití v novém, sociálně silném a spravedlivém prostoru arijské Evropy, budeme v sobě buditi a pěstovati ony vlastnosti, které dosud záměrně deptal světový Žid. Je to v prvé řadě kázeň, obětavost, nesobeckost, přísnost, poctivost a nade vším pak kamarádství plynoucí z rasy, půdy i krve, které se neleká žádné oběti pro vysoký cíl pro celek i pro jedince, tedy ani ne oběti života. Teprve souhrn těchto vlastností zrodí nového českého člověka, zbaveného všech zděděných falešných představ a zlých vlastností, schopného zdolati všechny budoucí úkoly a duchovně statného natolik, aby mohl zaujmout díky jeho základním skvělým vlastnostem odpovídající místo v nacionálně socialistické Říši..“ [122]
Poté, co Eduard Chalupa takto načrtl základní rysy výchovy české mládeže a poprvé se takto vlastně vice dostal do povědomí veřejnosti, byla hlavní část setkání pražské mládeže v Lucerně u konce.
(Není bez zajímavosti, že právě tato řeč E. Chalupy byla v rámci poválečného soudního stíhání v Českoskoslovensku proti jeho ososbě použita také jako důležitý průkazný materiál.)
Po pověření z úst generálního referenta Teunera složil Eduard Chalupa slib, že svěřené úkoly bude vykonávat poctivě, a obrátil se čelem k obecenstvu, aby přednesl krátký projev.Řekl v něm mimo jiné: „Nehledejte ve mně jen svého nadřízeného, ale také zkušenějšího kamaráda, který celým srdcem chápe a rozumí Vaším touhám, starostem i těžkostem. Nic nezaručí zdar nějaké práce tolik, jako jasná mluva, vzájemné pochopení, přímé jednání a obětavé usměrnění úsilí na jeden cíl. Slyšeli jste právě z úst pana generálního referenta, jaký ten náš cíl je, jak vysoko – nekonečně vysoko stojí vaše i naše služba národu nad skřeky a soptěním věčně včerejších pavlastenců, kteří si snad ani neuvědomují, že ve své pohodlnosti a omezenosti dosud kráčí ve šlépějích svých bývalých, nebo někde skrytých talmudských velitelů.
Vy všichni, kteří jste si již uvědomili onu bytostnou propast mezi starým, přikrčeným a zakřiknutým životem a mezi novým, širokým a sluncem prozářeným světem, vy všichni jste si již vysloužili hrdý název „bojovníků za nový světový řád“, za novou tvůrčí pospolitost probuzených národů, vedenou velkou Říší německou.
Čest býti průkopníkem nové idee, skutečně národní, říšské a evropské pracovní pospolitosti a sociální spravedlnosti, čest býti ochranitelem toho, co evropské kulturní národy za tisíciletí vytvořily, však vyžaduje jiné tvrdosti a jiné odhodlanosti, než jaké dosud jsme byli zvyklí. Budou to jiné vlastnosti, jež vytvoří charakter nové české mládeže, než tmy, které ovládají zvrhlou skupinu potápek nebo po starém řádu bolestně vzdychajících, filosofujících a se slovíčky si hrajících painteligentů, či konečně každou autoritu zesměšňujících švejků. Také domýšlivost, ješitnost a věčně a proti všemu reptající domnělá nadřazenost zbytků naší tzv. zlaté mládeže nemá místa při zrození nové české bytosti.
Prošel jsem, kamarádi a kamarádky, v posledním čase řadou letních táborů české mládeže, které se pořádaly buď Kuratoriem přímo, nebo byly alespoň řízeny našimi instruktory. Jaký to je rozdíl proti dřívějším táborům skautským nebo sokolským a jiným. Dříve byl takový tábor ovládán buď úplně cizí romantikou indiánských náčelníků a texaských pistolníků nebo se podobal větší skupině ztroskotaných pustých námořníků na neznámém ostrově, kde si každý dělal co chtěl a kde za velké hrdinství se pokládala silná sprostá řeč a neukázněné hrubství.
Ten největší hrubián byl obyčejně šerifem a vyznačoval se hodně ocvočkovaným pasem, lulkou, umazaným a potrhaným sombrerem. Zpívaly se buď opilé nebo falešnou bolestí a milostnými vzdechy naplněné písně a rum, grog a džin byly vrcholnou touhou těchto zálesáků a fantazírujících zlatokopů.Dospělí, kteří se vůbec o mládež zajímali a měli nějakou nařizovací moc, sice tu a tam na zlořád poukazovali, ale jak sami nejlépe víte, nikdo neměl tolik odvahy a chuti vystoupiti proti této zhoubě činem, nikdo se neodhodlal poskytnouti k nápravě nějaké prostředky, nikdo se nenašel, kdo by mládeži postavil před oči nové, lepší ideály, vzbudil v ní nové, lepší touhy, dal jí nový lepší život. Nenašel se proto, že veřejný a nemravný vládce světa – Žid – dobře hlídal a včas zneškodňoval každého, kdo chtěl zkřížit jeho plány po znemravnění a charakterovém rozleptání národů. Žid chtěl mít všechny národy slabé (…), aby tím snáze mohl řídit jejich cesty do zhouby a poroby svých vlastních cílů, tak jak mu přikazuje Talmud a jeho zase vlastní – zvrhlá morálka.A vracím-li se opět do letošních táborů mládeže, činím tak s ohromnou, ba šťastnou radostí. Spatřil jsem tam zcela nového ducha, novou radost a opravdu nový život. Viděl jsem tam novou harmonickou výchovu českého charakteru a české mladé duše, kde nachází nejvyšší uplatnění vše, co je skutečně a plně české a kde nad to otvírají se mládeži pohledy do nové, sluncem ozářené a pracovním štěstím naplněné evropské pospolitosti probuzených národů. Místo cizích námořnických šlágrů nastoupila národní píseň, místo lajdáctví a uvolněných mravů nastoupila kázeň a místo otupující a otravující lenosti – účelná a radostná práce i řádně a odborně vedená tělesná výchova.
Rodičové, kteří přišli do takových táborů na návštěvu se strachem, že se snad tam jejich děcka učí jíst malé děti nebo že se jim tam vštěpuje nenávist k vlastnímu národu, užasli nad svým omylem a odcházeli nejen spokojeni, ale i nadšeni novým duchem a způsobem dnešní výchovy mládeže mimo školu. A i ti nenapravitelní už docela oněměli, když někde náhodou uviděli srdečné kamarádství našich chlapců a dívek s kamarády z Hitlerovy mládeže, kteří tu i jinde rádi podali nám pomocnou ruku. Mnozí odkojenci londýnské šuškandy nemohli pak pochopit, že tito lidé mluví s našimi hochy také česky, že se na našich táborech česky velí a zpívá a že se vůbec s námi nemluví jako s příslušníky národa odsouzeného k zániku a porobení, ale jako členy nové šťastné pospolitosti evropské, kde prvním životním štěstím je práce pro svůj národ, pro svoji Říši, pro obrozenou Evropu, kde nacházejí plné uplatnění slova Baldura von Schiracha, že „Nejlepším není ten nejrychlejší nebo ten nejsilnější, ale ten, kdo na sebe myslí v poslední řadě – a tomu jsou už brány Říše otevřeny.“ A v tom, kamarádi a kamarádky, leží celý problém naší práce. Slibme si dnes, že pro zdar naší myšlenky, pro zdar štěstí našeho národa a naší krásné české země, pro zdar vyššího říšského celku, který nás chrání a který nám umožňuje plné vyžití v novém, sociálně silném a spravedlivém prostoru arijské Evropy, budeme v sobě buditi a pěstovati ony vlastnosti, které dosud záměrně deptal světový Žid. Je to v prvé řadě kázeň, obětavost, nesobeckost, přísnost, poctivost a nade vším pak kamarádství plynoucí z rasy, půdy i krve, které se neleká žádné oběti pro vysoký cíl pro celek i pro jedince, tedy ani ne oběti života. Teprve souhrn těchto vlastností zrodí nového českého člověka, zbaveného všech zděděných falešných představ a zlých vlastností, schopného zdolati všechny budoucí úkoly a duchovně statného natolik, aby mohl zaujmout díky jeho základním skvělým vlastnostem odpovídající místo v nacionálně socialistické Říši..“ [122]
Poté, co Eduard Chalupa takto načrtl základní rysy výchovy české mládeže a poprvé se takto vlastně vice dostal do povědomí veřejnosti, byla hlavní část setkání pražské mládeže v Lucerně u konce.
(Není bez zajímavosti, že právě tato řeč E. Chalupy byla v rámci poválečného soudního stíhání v Českoskoslovensku proti jeho ososbě použita také jako důležitý průkazný materiál.)
Obr.: Den mládeže proběhl v srpnu 1943 také v Kolíně jako předstupeň k vyvrcholení v září 1943 v Praze.
Poznámky:
[100] Dělníci v táboře mládeže, Lidové noviny, 1.9.1943, str.2; taktéž: Přes deset tisíc mladých lidí v zotavovacích táborech, Lidové noviny, 29.8.1943, str.2
[101] Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 175[102] Výchova nové generace, Lidové noviny, 19.6.1943, str. 2
[103] Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 502
[104] Inspekční cesta ministra Em. Moravce, Lidové noviny 27.6.1943, str. 2
[105] Sraz mládeže moravského Slovácka, Lidové noviny 22.6.1943, str.2
[106] Spolupráce na budování Nové Evropy, Lidové noviny 3.7.1943, str.2
[107] Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 175
[108] Plavecká mistrovství mládeže, Lidové noviny 5.7.1943, str.4
[109] Osudové bratrství obou národů Říše, Lidové noviny 6.7.1943, str.1
[110] Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 169
[111] Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 502[112] Zdeněk, O.: Sport po čtyřech letech války, In: Lidové noviny, 3.9.1943, str. 6
[113] Dny mládeže zahájeny, Lidové noviny, 17.8.1943, str. 2
[114] Lidové noviny, 24.8.1943, str. 3 a taktéž Lidové noviny, 14.8.1943, str.5
[115] Zahájení povinné služby mládeže v Olomouci, Lidové noviny 11.7.1943, str. 2
[116] Lidové noviny 12.7.1943, str. 3
[117] Dík Říše a národa státnímu presidentu dr. E. Háchovi, Lidové noviny 13.7.1943, str. 2
[118] Ministr Em. Moravec ve Stříbrné Skalici, Lidové noviny 18.7.1943, str. 2
[119] Lidové noviny, 25.7.1943, str.8
[120] Sobotní sraz pražské mládeže, Lidové noviny, 22.8.1943, str.2
[121] Záznam z výslechu Eduarda Chalupy (A/3-45), Národní archiv
[122] Rukopis připraveného projevu E. Chalupy z 19.8.1943 použitý jako průkazný materiál během soudního stíhání zařazený jako A/3-243, Zk – 3084/780 z 8.3.1946, Národní archiv
POKRAČOVÁNÍ. Na konci seriálu bude uveden přehledný rozcestník s odkazy na jednotlivé díly. Termín příštího dílu: 20.12.2009
Zvláštní poděkování autora náleží Vladimíru Kordovi za poskytnutí obrazového materiálu ze svého archivu. Dále byly použity fotografie ČTK a z časopisu Pestrý Týden a Správný kluk
