Lukáš Beer
 |
Výstava "Německá velikost" probíhala ve dnech 15. března
až 11. května 1941 v Národním muzeu v Praze. |
Když dne 11. května 1941 putovní výstava “Německá velikost”, instalovaná v prostorách pražského Národního muzea, zavírala přechodně své brány, nasbírala na své konto 110.427 návštěvníků. Přesto, že velký podíl návštěvníků rozsáhlé expozice tvořili Češi, skutečně z vlastního rozhodnutí jich sem příliš mnoho nepřišlo. Naprostou většinu českých návštěvníků tvořili ti, kteří přišli z nařízení vyšších míst. Tak kupříkladu bylo výstavou provedeno celkem 18.000 českých školáků z Prahy a 14.000 českých učitelů z celého Protektorátu, k tomu pak dále velký počet českých zaměstnanců různých úřadů. V měsíčním hlášení pražského Sicherheitsdienstu pro květen 1941 se však poněkud optimisticky konstatuje, že
“přesto se dá mluvit o propagandistickém a výchovném úspěchu vůči Čechům, který byl ještě značně podpořen přednáškami a šikovnými novinovými články”.
Pokud bychom soudili úspěšnost výstavy povrchně, tj. pouze dle celkové návštěvnosti, nezůstala pražská výstava v ničem pozadu za iniciální výstavou v “hlavním městě hnutí” Mnichově, která byla zahájena v listopadu 1940. Zde si výstavu “Německá velikost” za krátký časový úsek prohlédlo více než 120.000 návštěvníků. Výstavu v Mnichově uspořádala kancelář Vůdcova pověřence pro péči o veškeré duchovní a světonázorové školení a výchovu v NSDAP a byla provedena úřadem pro péči o písemnictví. Na popud kulturně-politického oddělení říšského protektora v Čechách a na Moravě byla tato výstava o čtyři měsíce později uspořádána i v Praze. Celá expozice byla na jednotlivých panelech a popiscích vedena pouze v německém jazyce a čeští návštěvníci měli k disopozici podrobné tištěné překlady průvodců výstavou. Převedení celé výstavy do dvojjazyčné formy by totiž bylo technicky náročné a nákladné.
 |
Slavnostního zahájení výstavy se zúčastnili mj. Emil Hácha, Konstantin von
Neurath, K. H. Frank a dr. Hugo Jury. |
Výstava se skládala celkem ze 14 tématických okruhů. Vedle velkého mapového sálu ji tvořily tyto tématické celky:
germánská říše, francká říše, staré německé císařství (doba Sasů a Sálů), staroněmecká císařská říše – doba štaufská, německý východ, Hansa a Řád německých rytířů, předreformační období – reformace - selská válka, protireformace a třicetiletá válka, Prusko a Říše, Rakousko a Říše, osvobozovací války, 19. století a Bismarckova říše, světová válka, Pryč od Versailles a konečně
Velkoněmecká říše Adolfa Hitlera. Expozice byla do Prahy přenesena z Berlína a veřejnosti zpřístupněna ke 2. výročí vzniku Protektorátu, tj. 15. března 1941.
Otevření expozice tak zapadalo do široké škály slavnostního programu při příležitosti druhého výročí zřízení Protektorátu: 14. března o 17. hodině byl nejprve ve Španělském sále pražského hradu uspořádán slavnostní koncert německého filharmonického orchestru pro hosty říšského protektora, svobodného pána von Neuratha. V sobotu 15. března v 11 hodin začala slavnostní přehlídka branné moci na Václavském náměstí. Večer ve 20 hodin se konal velký projev NSDAP (župní vedení Sudetska) v sále Lucerny a zároveň probíhalo slavnostní představení v německé Opeře. Následující den, 16.březen, byl vyhrazen oslavám “Dne hrdinů”.
Za pěkného počasí byla v sobotní odpoledne 15. března 1941 v pražském zemském (Národním) muzeu tedy pro veřejnost zahájena výstava, která se po svém prvním umístění v Mnichově nyní otevírala při příležitosti oslav výročí Protektorátu.
“Obyvatelstvu obojí národnosti naskytuje se tak vzácná příležitost poučiti se z dokonalých a pečlivě volených historických exponátů o růstu, postupném sílení i dočasných zvratech říšské idey, o stylových údobích a architektonických útvarech, jimiž se tato idea projevovala v uzavřených historických epochách”, dalo se o významu expozice dočíst tehdy v Lidových novinách. Výstava byla uspořádána zcela tak jako při svém zrození v Mnichově v první polovině listopadu 1940. Trvala do 11. května a byla denně přístupna v době od 10 do 20 hodin. Výstava zaujímala první patro muzejní budovy a slavnostní akt zahájení se konal v ústřední síni, která vznikla adaptací Pantheonu. Ze sloupů a stěn na shromážděné oficiální hosty “shlížely” historické znaky Říše (vývoj říšského orla v jednotlivých dějinných epochách) a dekoraci tvořily říšské vlajky. Z ústřední síně se potom vycházelo do jednotlivých síní s exponáty.
Oficiální slavnostní zahájení výstavy se konalo již v dopoledních hodinách ve vestibulu Národního muzea. Muzeum bylo při této příležitosti slavnostně vyzdobeno a na schodišti stál špalír dívek z BDM (Svaz německých dívek). Velký dvůr muzea byl sloupovím a uměleckou výzdobou proměněn v slavnostní síň, v níž se shromáždili četní čestní hosté. Mezi přítomnými byl státní tajemník SS-Gruppenführer K.H. Frank, dále zmocněnec branné moci u říšského protektora Friderici, státní podtajemník SA-Brigadenführer dr. von Burgsdorff, Generalleutnant von Waldow, Generalleutnant von Kamptz, SS-Obergruppenführer von Weyrsch, vládní prezident SA-Brigadenführer Hans Krebs, vojenský velitel města Prahy - plukovník von Briesen, náměstek pražského primátora dr. Pfitzner, jakož i vedoucí kulturně-politického oddělení u říšského protektora, ministerský rada svobodný pán von Gregory. Když se dostavil říšský protektor v průvodu státního prezidenta dr. Háchy a šéfa kabinetu vyslance dr. Völckerse, zahrál hudební sbor místního velitelství staropruský jezdecký pochod.
Von Neurath přivítal ve svém projevu českého státního prezidenta Emila Háchu, Alfreda Rosenberga a župní vedoucí Konrada Henleina a Hugo Juryho. Na adresu šéfideologa NSDAP von Neurath prohlásil:
“Rád bych Vám, pane říšský vedoucí Rosenbergu, srdečně poděkoval za to, že jste nám dal tuto významnou výstavu, znázorňující německé dějiny, k dispozici hned po hlavním městě hnutí [Mnichov]...
Podařilo se instalovat ji zde v museu bez jakéhokoliv omezení vědeckých prací. Němečtí a čeští úředníci, zaměstnanci a dělníci, přitom spolupracovali kolegiálně a co nejtěsněji. Bylo rozhodnuto uspořádat tuto výstavu v museu proto, že prostorové podmínky zde byly zvláště příznivé a proto, že právě tento významný bod ve středu města Prahy má zdůraznit význam výstavy, jakožto podniku veškerého obyvatelstva. Doufám a přeji si, aby tato výstava byla hodně početně navštěvována, tak aby mohla splnit hlavně svůj zvláštní úkol v Praze, to jest sloužit výchově k říšskému myšlení.” Poté říšský protektor provedl své hosty po expozici.
 |
| Výzdoba expozice v tématické místnosti "Světová válka". |
 |
| Exponáty z místnosti "Staré německé císařství - Doba Sasů a Sálů". |
 |
| Vlevo busta Bedřicha II. Velikého pruského (autor Johann Gottfried Schadow), vpravo železný kříž z roku 1813. |
 |
| Znak "Svaté říše římské národa německého" zdobil strop v místnosti "Předreformační období - reformace - selská válka". |
 |
Otto I. Veliký - jezdecká socha císaře na
náměstí v Magdeburgu. |
Aby obraz jednotlivých časových úseků vynikl co nejnázorněji, bylo každé velké dějinné údobí na výstavě znázorněno ve svém nejpříznačnějším architektonickém rámci, který čerpal z uchovaných stavebních památek. Pro výstavu byla volena forma účelných napodobenin, provedených dokonalým způsobem velkou řadou umělců z oboru malířství, plastiky, architektoniky, fotomontáže aj. Z poměrně bohatého materiálu historických map, mincí, soch, dokumentů, náhrobků atd., tu bylo vybráno to nejtypičtější, co podle názoru autorů mělo posloužit „plastickému znázornění říšské myšlenky“, znázornění „velikosti“ dosavadního historického zápolení německého národa. Návštěvník měl po shlédnutí výstavy dospět k závěru, že i on sám je součástí tohoto velkého zápolení v době přítomné a měl vidět návaznost na slavnou minulost svého národa. Jaký cíl si pořadatelé kladli s ohledem na příslušníky obou národností, žijících v Protektorátu, zformuloval list časopis „Böhmen und Mähren“ následovně:
„Pokud tedy oddělení pro kulturní politiku u říšského protektora přineslo výstavu tak brzy [po výstavě v Mnichově]
do Prahy, tak tím chtělo v první řadě opět připomenout Němcům tohoto prostoru, jak úzce jsou spjaty jejich dějiny s dějinami Říše. Českému obyvatelstvu byla ale působivě poskytnuta příležitost konečně korigovat mnohý předsudek a mnohý omyl nebo také vědomé klamání protiněmecky zaměřeného historického bádání.“
Historický výklad k jednotlivým dějinným epochám v tématicky oddělených místnostech byl z velké míry poskytnut v duchu velikášského nacionálního pathosu. Návštěvník se mohl ale seznámit i s mnohými zajímavými dokumenty a předměty. Ve výkladu o příčinách vzniku první světové války se např. doslovně uvádělo toto:
„Napětí, které se rozprostřelo od počátku 20. století nad Evropou, stávalo se stále nesnesitelnější. Vzkvétající Německo, jehož zboží “Made in Germany” šlo do celého světa, vzbudilo závist a nepřízeň Anglie...“ Časté byly také citáty z Hitlerova „Mein Kampfu“ a Vůdcovy výroky v říšském sněmu při příležitosti nejrůznějších historických událostí. Tak například v tématické místnosti „Pryč od Versailles“ byl k přečtení Vůdcův slib
“Dal jsem německému národu své svaté slovo, že odstraním versailleský diktát a že mu vrátím životní právo velkého národa”, pronesený 6. října 1939. Citována byla také jeho slova z Říšského sněmu, pronesená v dubnu roku 1939 ke zřízení Protektorátu:
“Versailleská konstrukce Československa se přežila. Propadla rozkladu ne proto, že tomu chtělo Německo, ale proto, že nelze na konferenčním stole natrvalo uměle konstruovat a udrživat života neschopné státy.” Aniž bychom chtěli nějakým způsobem posuzovat míru pravdivosti tehdejších Hitlerových slov, jednalo se zde o část expozice, kterou čeští návštěvníci sledovali patrně s větším zájmem a také citlivěji ji vnímali a zkoumali než výklady o významných německých vojevůdcích a panovnících.
