Přenárodněná novoroční nadílka

aneb novoroční „Rakušanka“ a prvně narození „praví Vídeňáci“ roku 2016 
Lukáš Beer 

Novoroční "Rakušanka" a novoroční "Vídeňáci" (dole) roku 2016.
Foto: schreenshot ORF Wien Heute

Nastávající evropské generace budou současné počínání vládnoucích politických garnitur nepochybně zpětně považovat za nebývalý těžký zločin vůči evropským národům a jejich tisícileté kultuře. Ale zatímco si už i trvale médii ideologicky masírovaní  jednotlivci v mainstreamových vrstvách pomalu začínají uvědomovat, že tu očividně „něco nehraje“ (ale tito přitom ani zdaleka nedokáží nacházet skutečné příčiny a následky těchto nepřehlédnutelných jevů), běží nadále nerušeně proces cíleného přenárodňování evropského rasového genofondu na plné obrátky. Pojem „přenárodnění“, neboli Umvolkung, dnešní historikové hodnotí jako jedno z největších provinění německého nacionálněsocialistického režimu, například právě vůči českému národu. Pozoruhodné je, že i mezi sudetskými Němci, kteří jsou alespoň zčásti objektivně informováni o skutečných přenárodňovacích úmyslech německých nacionálních socialistů v českých zemích v minulém století – tedy mezi tou malou částí z nich, u kterých předpokládáme, že dobře vědí, že poněmčení se mělo týkat drtivé většiny budoucích českých generací, a že tedy tito vyhnanci a jejich potomci nežijí ve vylhaných tezích českých historiků o fyzické likvidaci všech/poloviny/jedné třetiny Čechů apod. – i tito sudetští Němci označili v rozhovorech se mnou zamýšlené poněmčení Čechů (tj. začlenění českého obyvatelstva se stejnou resp. velmi příbuznou rasovou strukturou do německého národa) za hrubý zločin proti českému národu., pokud ne přímo za plánovanou genocidu.

To dnešní „přenárodňování“, jehož svědky jsme v západních, zde jmenovitě německy hovořících zemích, pojmu Uvolkung v tomto původním historickém smyslu, bezprostředně se týkajícího česko-německých vztahů, neodpovídá. A vlastně kvalitativně se jedná o proces naprosto obrácený: zde příslušníci rasově vzdálených etnických skupin získávají nejprve ve velkém množství právo k pobytu popř. organizují dostěhování ostatních rodinných příslušníků z ciziny do nové „vlasti“, plodí zde posléze své potomky (zatímco původní obyvatelstvo trpí nízkou porodností) a tito novoobčané se čistě akusticky, tj. nově přijatou mateřštinou, neliší od původního autochthonního obyvatelstva. Díky relativní explozivní porodnosti zde desetiletí po desetiletí vyrůstají nové generace „rasově naprosto cizí“ provenience, hovořící pouze stejným jazykem hostitelského národního společenství (ač ne v generaci přistěhovalých rodičů).

Zatímco pojmutí českého „národního tělesa“ v německém národě z hlediska přísných kritérií německých rasových expertů nemělo trvale změnit celkovou rasovou strukturu německého národa (jinak by ani Umvolkung Čechů nebylo žádoucím, ale naopak naprosto nežádoucím!), má aktuální „přenárodňování“ Němců a německých Rakušanů (přesněji řečeno to není přenárodnění jejich vlastního genofondu, ale pouze jejich životního prostoru – hluboce zakořeněné přírodní selektivní vlohy alespoň v této fázi totiž neumožňují skutečné „biologické promíchávání“ příslušníků různých navzájem si velmi cizích ras, ale umožňují pouze separátní existenci rasově velmi odlišných rodových kmenů v jedné oblasti více méně „biologicky nedotčeně“ vedle sebe) již očividný dopad na vnějším obrazu rasové struktury obyvatelstva země. Pokud byl tedy poněmčovací úmysl nacionálních socialistů vůči českému národu takovým zločinem, jakým zločinem je nynější počínání odpovědných „demokratických“ politiků vůči vlastnímu národnímu společenství?

I mnohé symbolické změny nemohou být křiklavější:

Například tento postřeh: Nejen v České republice je dlouholetým zvykem vítání „novoročních občánků“. Ale zatímco v Česku vyhrála „souboj“ o první dítě roku holčička Alice z Havířova, podívejme se, jak si v podobném souboji vedly děti z Rakouska: favoritkou se přesně o půlnoci stala malá dívka nosící exoticky znějící jméno Nisanur a přišla na svět v okresním městě Wiener Neustadt. Dívka má 52 centimetrů a váží 3415 gramů, uvedla pro média místní hlavní lékařka Nani Kail.

Zato jména prvních nových občánků hlavního města Vídně (města početně reprezentujícího celou čtvrtinu celkového obyvatelstva Rakouska) sdělovací prostředky neuvádějí – nicméně pořízené záběry (fotografie vespodu) prozrazují, že se sotva jedná o autochthonní obyvatele země. Matka přivedla na svět hned dvě děvčátka, na něž se těší už i malí sourozenci této početné rodinky.

„Cizokrajný“ trend v prvenství v rámci hlavního města Vídně dnes již někoho sotva překvapí. Loňské první vídeňské novorozeně nese jméno Cheng William Yu Xuan, předloni získal zase prvenství chlapec Levin, jehož sdělovacím prostředkům pyšně ukazovali rodiče Gülbahar a Cüneyt Acikgözovi. Novoročním Vídeňákem roku 2013 se pro „změnu“ stala dívenka Ronela, kterou přivedla na svět čtyřiadvacetiletá maminka Arjeta Mena. Teprve zpětně u data 1. ledna 2012 se dostáváme k něčemu, co bychom zřejmě jinak považovali za samozřejmost: rodičové novoročních dvojčat Anny a Bastiana jsou němečtí Rakušané.

Rakouská sociální demokracie, ale i všechny ostatní v rakouském parlamentu zastoupené politické strany, nesou hlavní zodpovědnost za reálně hrozící naplnění prognózy, podle níž bude autochtonní obyvatelstvo ve „vlastní“ zemi nejpozději v roce 2050 tvořit menšinu. Tento stav se ale hlavního města Vídně týká již dnes. Prozrazuje to oficiální statistika: 27,8% obyvatel země má již dnes přistěhovalecký původ. Nejvážnější je situace ve Vídni, kde tento podíl cizinců činí dle oficiální statistiky 49%. Ovšem mnohem více alarmující budou čísla, pokud zohledníme navíc věkové složení obyvatelstva. Celých 70% dětí ve věku 5-9 let má ve Vídni přistěhovalecký původ, ve skupině 0-4 let podobně 64%. A u obyvatel Vídně ve věku 15 až 19 let má přistěhovalecký původ 60%.