Jak Jan Čulík „hluboce trapně“ dezinformuje své čtenáře aneb Jak se to má ve skutečnosti s jeho „rakouskými prominenty“

Lukáš Beer 

Zdaleka ne jen logo britských The Guardian inspiruje šéfredaktora 
Jana Čulíka ve své práci. Ve své kopírující horlivosti však neověřuje 
novinářskou hodnotu článků vycházejících v jeho mediálním vzoru.

Propagandistická linie Čulíkových Britských listů je samozřejmě již dlouhou dobu široko daleko profláklá, přičemž průhledná systematika manipulace čtenářů je zřejmá už jen z letmého prolítnutí jednotlivých tendenčně sestavených titulků. Britské listy se dnes sotva vyplatí navštěvovat proto, aby se zde člověk „nezávisle“ či „alternativně“ informoval, ale spíše proto, aby si mohl vychutnat Čulíkovy školně-naivní ukázky, jak se lze v rámci „nezávislého zpravodajství“ pokoušet ovlivňovat veřejné mínění v rámci přesně stanovených a předem odhadnutelných propagandistických mantinelů. Je to do jisté míry ovšem škoda, neboť zde tu a tam v minulosti přeci jen nějaká ta „alternativní“ zajímavá informace či ten nebo onen nonkonformní názor zveřejněn byl. Blisty.cz ovšem mezitím už beznadějně zdegenerovaly v Blitky.cz, v jakousi nevěrohodnou směsici „zpráv“ či článků, které se za ně vydávají. Jakou vážnost lze článkům na Britských listech přisuzovat, dokládá i následující aktuální příklad.

V minulosti jsem tu poukázal na několik jednoznačných případů zveřejněné dezinformace na Čulíkově portálu. V mnoha případech si český čtenář na základě jemu dostupných informací zajisté dobře dokáže učinit svůj vlastní obrázek sám (viz například obsah tohoto aktuálního textu o tom, jak nějaký zajisté nezávislý „expert“ z NATO vytrousil názor, že za protiuprchlickými názory lidí v Německu stojí Putinova propaganda, usilující o pád Merkelové), jindy má pouze omezené možnosti si „informace“ zveřejněné na Britských listech sám ověřit. Následující informace nechť tedy poslouží tomu, aby si čtenář udělal obrázek o tom, jakými metodami šéfredaktor Britských listů pracuje. Na konci si může každý odpovědět za sebe, zda je Čulík pouhý neprofesionální amatér neschopný základní seriózní novinářské rešerše, anebo své čtenáře cíleně obelhává.

Před 2 dny Britské listy pod titulkem Rakouští akademici, učitelé a další občané žijící v Řecku ostře odsoudili postoj Vídně vůči uprchlické krizi napsaly: „Prominentní skupina akademiků, učitelů a dalších rakouských občanů žijících v Řecku poslala dopis rakouské vládní koalici, že mají ,hluboký pocit trapnosti‘ nad jejím rozhodnutím jednostranně uzavřít hranice. Komunita rakouských občanů, žijících v Řecku, vydala zuřivé odsouzení nového agresivního postoje Vídně vůči uprchlické krizi. Charakterizovala ho jako ,nelidský‘ a jako ,hluboce trapný‘ pro rakouské občany žijící v zahraničí. Prominentní Rakušané s dlouholetými kontakty v Řecku apelují na rakouskou koaliční vládu, aby zaujala odpovědnější postoj při řešení evropské uprchlické krize...“ A tak dále, a tak dále.

Tato „zpráva“ mne trkla ze dvou důvodů. Zaprvé: divné je, že žádná rakouská média o nějakém protestním prohlášení „prominentních Rakušanů žijících v Řecku“ vůbec nikde nereferovala. Pouze levicově-liberální deník Der Standard, založený a vydávaný Židem Oscarem Bronnerem (mimochodem pravidelný host konference Bilderbergu), v jedné nenápadné zprávě. A zadruhé: proboha jací „prominentní Rakušané“ v Řecku vůbec žijí, koho mohou mít Britské listy na mysli?

Kde Čulík tuto „informaci“ tedy vůbec vzal? Kde jinde než ve svém preferovaném (dez)informačním zdroji, v britských novinách The Guardian, na které se také odvolává. Přirozeně mne tedy prvně zajímalo, kdo oni signatáři vůbec jsou.

„Kupodivu“ jména signatářů v hlavním článku listu The Guardian nalézt nelze, jména přináší až další dílčí odkaz. Kdo jsou tedy oni prominentní „vědci, archeologové, učitelé a důchodci“, o kterých píše britský list?

Tedy hned k jádru věci: seznam obsahuje celkem 16 jmen signatářů a mezi nimi ani jedno jediné jméno v Rakousku aspoň trochu veřejně známé. U každého jména je uvedena profese signatáře (z toho jeden neznámý režisér, o kterém neví ani Wikipedia, a zbytek několik "tuctových" učitelů a archeologů, mezi nimi ani jedna jediná osobnost veřejného dění). Mezi 16 jmény „Rakušanů“ nalezneme i následujících 9 jmen: Margarita Vamia, Verena Vogiatzoglou, Elisabeth Papadopulos, Dr. Christos Vasdaris, Mag. Christine Pediaditis, Dr. jur Elfriede Damalas, Mag. Helena Zabakas, Christine Zabakas, Mag. phil. Claudia Stamou.

Na okraj si neodpusťme poznámku, že český překlad zmíněného dopisu se místy výrazně odchyluje od německy psaného originálu – jeden příklad za všechny: v otevřeném dopise se nepíše nic o „hluboce trapné“ politice Vídně, jak uvádí Čulík na svém portálu, ale o „ostudné“ politice. Čulíkovy překladatelské schopnosti byly kritizovány již jinými autory, ale sám šéfredaktor Britských listů by měl vědět, že je zásadním nedostatkem překládat do češtiny anglický překlad původního německého textu, neboť tím zákonitě může dojít k nepřesnosti a k oddálení od autentického znění originálu.

Pochopitelně také už samotné zveřejnění takovéto zprávy v třetích nejčtenějších britských novinách vypovídá také něco o novinářské úrovni tohoto listu.