 |
| Vůdcovský kádr české nacionálněsocialistické mládeže měli tvořit chlapci ze „Vzorných rojů“, výběrových jednotek Kuratoria, jejichž členská základna v únoru 1945 činila kolem 4000 (na fotografii dole uprostřed). S jejich výstavbou bylo započato teprve v posledních měsících války. Společně s muži ZZ (na fotografii vpravo dole) měly VR tvořit elitní vrstvu budoucí české mládeže. |
V čem se kniha „Hitlers Tschechen“ od „Hitlerových Čechů“ liší? Obsah byl z pochopitelných důvodů adaptován pro německý a rakouský trh. Zde bylo nutné některé souvislosti tamějšímu čtenáři blíže vysvětlit v poznámce pod čarou, či představit tu či onu osobnost či organizaci tehdejšího českého politického života, kdy lze u českého čtenáře předpokládat, že takovéto vysvětlivky nejsou nutné (naopak odpadly některé vysvětlivky pro české čtenáře z prvního vydání). Kapitolu o dobové „rasové nauce“ v německém vydání už čtenář nenajde, protože německy hovořící zájemce si dnes tyto informace běžně může ověřit a prohloubit na internetu. Stejně tak odpadla i kapitola o tom, jak představoval Čechy Němcům tehdejší říšskoněmecký tisk. Výrazně zkrácena byla i kapitola o vztahu Karla Hermanna Franka v českému národu, vycházející z německy psané knihy Frankova bratra Ernsta (Ernst Frank citoval paměti svého bratra), jejíž obsah český čtenář neznal. Na rozdíl od českého vydání německá kniha přináší další atraktivní téma o tom, jak došlo v poválečném Československu k záměrnému pokřivení původní výpovědi Franka tak, aby sloužila tehdejší aktuální propagandě a líčila Edvarda Beneše a odboj s uznáním a v tom nejlepším světle. Autor v roce 2016 důkladně zkoumal výpovědní protokoly Franka v Archivu bezpečnostních složek a dokumentuje, že dodnes citovanou údajnou výpověď „kata českého národa“ před československými orgány nelze brát vůbec vážně, protože byla zmanipulována.
Největší změny se týkají informačních a fotografických doplňků, které autor získal v roce 2016 ze svých obsáhlých archivních studií v Praze, Brně a v berlínském Bundesarchivu. Přehledně byly zpracovány poznatky o výsledcích rasových výzkumů v Protektorátu a rozšířeny byly neoficiální poznatky o tehdejších postojích Čechů k Židům, získané německou bezpečnostní službou (SD) názorovým sondováním mezi obyvatelstvem (zde si česká historiografie počíná zvlášť selektivně při zacházení se zdroji a cituje SD pouze tehdy, kdy Češi mají se Židy soucit nebo jim pomáhají, ale nikoliv, když německá opatření naopak chválí, nebo se poválečného návratu Židů do Čech a Moravy dokonce obávají).
Velmi obsáhlých a závažných doplňků se dočkala kapitola o Kuratoriu pro výchovu mládeže, kde čtenář nyní najde kompletně zpracované období let 1944 a 1945, které v původním českém vydání úplně chybí. Atraktivní jsou archivní poznatky o zvláštních jednotkách, které působily v rámci Kuratoria až do konce války – jednak o jednotkách „ZZ“ (Zvláštní zasazení) a pak především o tzv. „Vzorných rojích“, které sestávaly z pečlivě vybraných, politické linii oddaných chlapců. Tato „elitní mládež“ měla později tvořit vůdcovský kádr nacionálněsocialistické výchovy české mládeže a až do posledních týdnů války vykazovala dle archivních podkladů mimořádnou disciplinovanost a politickou spolehlivost. Chlapci ze „Vzorných rojů“ měli vlastní uniformy a v únoru 1945 jejich počet činil kolem 4000. Vedení Kuratoria kladlo důraz na to, aby nedocházelo k hromadnému přijímání mládeže do „Vzorných rojů“, protože vybírání měli být jen ti nejlepší z nejlepších. Každý okres měl předepsán maximální počet členů těchto jednotek, který nesměl být překročen. V posledních týdnech války, kdy už se prakticky každý připravoval na změnu režimu a běžná mládež už na schůzky Kuratoria přestávala docházet, chlapci ze „Vzorných rojů“ s nadšením plnili své úkoly.
Důkladně bylo autorem zpracováno i konání „Týdne české mládeže 1944“ a v knize jsou zveřejněny úryvky z tajných situačních zpráv SD a NSDAP, stejně jako berlínského vedení Hitlerjugend, jež autor objevil v Bundesarchivu. Vyslanec HJ, který se zúčastnil většiny akcí Kuratoria, konaných v létě 1944 v Praze, poznamenal ve své tajné zprávě zaslané do Berlína, že na jedné veřejné kulturní akci v Lucerně mu až zamrazilo z toho, jak mu nálada českého publika připomínala atmosféru na starých shromážděních NSDAP. Poprvé autor také zpracoval reakce českého obyvatelstva na konání „Jarních dnů mládeže“ Kuratoria v roce 1944. Agenti Sicherheitsdienstu mezi Čechy mj. vysledovali, že mnozí vyjadřovali podiv nad tím, že za celé období existence první československé republiky nezaznamenali tolik národních písní a krojů v ulicích Čech a Moravy jako v Protektorátě na jaře roku 1944. Podobných nových atraktivních poznatků najde čtenář v německém vydání knihy mnoho.
Zcela nově je v knize také vylíčení toho, jaké plány měl vůdce Kuratoria pro výchovu mládeže Teuner po svém útěku z Čech nejprve do Rakouska a pak do Německa. Autor také zkoumal jeho napojení na generála Prchalu, působícího jako oponent Beneše v Londýně. Teuner se s ním chtěl v Anglii setkat. Zajímavé jsou statistické poznatky autora o tom, co se celkově dělo po květnu 1945 s těmi, kdo absolvovali výcvikové tábory Kuratoria v letech 1942-1944. Čtenář bude překvapen z toho, jaký velký počet těchto lidí po válce „utekl za kopečky“, aby se vyhnul politickému stíhání nebo „pomstě“. Autor exkluzivně líčí i dosud nezmapovaný osud syna Emanuela Moravce, Jurije, který žil po válce pod novou identitou v Německu a ve Francii. Až do své smrti se věnoval své vášni, malířství. Sdělení jednoho známého českého vojenského historika, podle nějž žil Jurij Moravec před relativně nedávnou dobou ještě v okolí Hamburku, se ukázalo jako mylné. Jurij Moravec zemřel již v šedesátých letech v důsledku zdravotních potíží, vyplývajících z poválečného věznění v sovětském zajateckém táboře a v československém lágru.
Dalším rozsáhlým přírůstkem knihy v porovnání s českým vydáním je vylíčení osudu některých významných českých protagonistů z obsáhlého seznamu lidí (obsahujícího více než 80 lidí české národnosti), kteří pomáhali Gestapu vypátrat atentátníky na Heydricha a byli odměněni finančními částkami. Autor zkoumal podklady ve Státním oblastním archivu v Praze a v knize líčí nejen, co je ke spolupráci s Gestapem vedlo, ale také, jak s vyplacenými odměnami zacházeli a co je čekalo po válce. Úplně nově je také v německé knize zveřejněn materiál, který v české knize neobjevíte: je zdě podrobně líčena příprava atentátu na Edvarda Beneše včetně životních osudů hlavních protagonistů, kteří měli akci provést. Byli jím dva mladí muži: Jan Svoboda a Jiří Málek, kteří již během války působili aktivně jako konfidenti a agenti-provokatéři. Málek měl být navíc nasazen na speciální akci na Balkáně a ke konci války se účastnil protipartyzánských akcí na severní Moravě. Prvně jmenovaný muž zemřel teprve v roce 2011 v jedné středočeské obci, kde jej autor knihy až po vydání českých „Hitlerových Čechů“ takříkajíc vypátral. Atentát na Beneše měl být ale i akcí Slováků, jež se měli v posledních týdnech války sjednotit v „Slovenské nacionálněsocialistické straně“ a účastnit se odboje proti „Čechoslovakistům“ a bolševikům. Podobně jako londýnská emigrace zamýšlela s provedením atentátu na Reinharda Heydricha symbolicko-psychologický účinek, mělo provedení atentátu na Edvarda Beneše (alternativně byl zvažován i Klement Gottwald) symbolizovat světové veřejnosti „pravé smýšlení české mládeže“ a zároveň odmítavý postoj Slováků k opětovné ztrátě samostatnosti připojením k Československu.
Další novinkou v německém vydání jsou i obsáhlé poznatky, týkající se projevů zájmu Čechů sloužit v SS nebo ve Wehrmachtu, vyplývající taktéž z archivních materiálů. Čtenář se zde dozví, kolik Čechů o boj po boku německých vojáků mělo zájem. V berlínském Bundesarchivu autor získal v minulém roce také další nové poznatky o plánech umožnit české mládeži studium na elitních školách Napola v Říši, které v české knize z roku 2012 ještě chybí.
Pro ty, kteří nedisponují patřičnými jazykovými znalostmi a chtěli by se přesto s těmito novými informacemi (akribicky doloženými pramennými údaji ve více než jednom tisíci poznámek pod čarou) seznámit, má autor následující útěchu: V současné době probíhají přípravy nového obsáhlého knižního projektu – velké obrázkové knihy, která bude věnována čistě existenci Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Čtenář zde najde vedle těchto poznatků, prezentovaných v českém jazyce, především atraktivní a exklusivní materiál, který doposud nebyl zveřejněn ani ve zmíněném německém vydání knihy.
820 stran, formát: DIN A 5. Se 120 fotografiemi a zobrazeními. ISBN 978-3-947190-03-4.