Stránky

pátek 24. prosince 2010

Haider a Češi

Lukáš Beer
Nezdá se, že by nedávné „soustředění“ čelních představitelů „pravicově populistických“ stran v Izraeli všeobecně vyvolalo mimořádnou odezvu v českých mainstreamových médiích. Ale takové Lidové noviny přeci jen citovaly agenturu Reuters („Evropské krajně pravicové strany stupňují svou protimuslimskou rétoriku, navazují vztahy napříč hranicemi, a dokonce pozdravují Izrael jako baštu proti militantnímu islámu.“). I středně informovaný čtenář zmiňovaného periodika při snaze pochopit spletitost a souvislosti některých na první pohled nelogických spojenectví musí zákonitě ztrácet orientaci. Narazí totiž na problém s tím, jak a koho kam zařadit. Jsme totiž zvyklí vidět záležitosti pokud možno v těch nejjednodušších, bipolárních souvislostech. Krom toho není dnes v České republice neobvyklé označit hned kohokoliv nadávkou za „nácka“, fašistu či „bolševika“ v takových souvislostech, které mají sotva oprávnění k tomu, dát se spojovat se zmíněnými výrazy. Mimochodem, vyplatí se přečíst i několik málo příspěvků v diskusi pod tímto článkem v citovaném deníku.

Jeden ze stálých diskutérů otevřeně proizraelského internetového periodika Neviditelný pes míní v jedné ze svých připomínek pod zprávou v Lidových novinách, že se nizozemský politik Geert Wilders nemá co „zahazovat“ s těmi ostatními pravicovými politiky (na okraj nutno doplnit: přívrženci oněch politických stran to paradoxně často chápou naprosto obráceně než náš diskutér - ti vidí v osobě odbarveného blonďáka Geerta Wilderse s jarmulkou na hlavě nepřípustného „exota“ a provokatéra). Svou narážkou diskutér myslel zřejmě především FPÖ, o které na jiném místě míní, že už její světově známý přední představitel, který už není mezi námi živými, „neměl rád Čechy“. To je docela rozšířený názor. Kde a jak se k němu vlastně došlo?

Ačkoliv jsou mi zřejmě známy veškeré mediálně propírané kontroverzní výroky Jörga Haidera, nelze vyvozovat ani u jednoho z nich nějaký negativně emotivně zabarvený řečníkův postoj k Čechům nebo vůbec nějaké mínění o českém národě. Zato to to mohou o sobě tvrdit Poláci – Haider v roce 1991 hovořil o polském národě nepřímo v tom smyslu, že se „bojí práce“, což je prý patrné na fyziognomii polského politika Lecha Wałęsy, který je postavou „víc široký než vysoký“...

Že Jörg Haider prý neměl v oblibě Čechy, se mezi Šumavou a Beskydami traduje už dlouhou řadu let. V této souvislosti si vzpomínám na zážitky jednoho mého bývalého spolupracovníka, Čecha, který se zhruba před šesti či sedmi lety osobně s Jörgem Haiderem setkal. Byl tehdy zaměstnancem jedné velké štýrské nebo korutanské dopravní firmy, zabývající se kamionovou přepravou. Působil u firmy jako jakýsi taxikář, který měl za úkol rozvážet řidiče nákladních aut, respektive je mezi sebou prohazovat a vyzvedávat od nich přepravní dokumentaci, která byla nutně potřebná k fakturaci. Majitel podniku, tedy jeho zaměstnavatel, byl dobrým známým korutanského hejtmana, a tak se bývalý kolega náhodně jednoho dne octl přímo u stolu s Jörgem Haiderem v jedné znojemské restauraci, kam se všichni vydali na oběd. Přítomen byl také malý Haiderův doprovod. První a hlavní dojem, který si můj (mimochodem naprosto apolitický) bývalý kolega se setkání s Haiderem odnesl, byl ten, který nadšeně popsal ve své větě: „Vůbec teda není pravda, že nemá rád Čechy“. Haider je prý hlavně veselá kopa a tento politik, známý daleko za hranicemi Rakouska, se mému kolegovi zdál v reálu být postavou poněkud menší a drobnější, než si jej představoval z televize.

Ještě mnohem dříve, počátkem devadesátých let – muselo to být někdy v letech 1991 nebo 1992 – si jeden můj český ex-spolužák přivezl z výletu do Vídně věnovanou pohlednici s vyobrazením Jörga Haidera, která získala na své atraktivitě díky vlastnoručnímu Haiderovu podpisu. Kamarád ze školy se tehdy přichomýtl na předvolební shromáždění FPÖ v (tehdy zbrusu novém) nákupním středisku Lugner City při příležitosti voleb do vídeňské radnice a podařilo se mu tehdy probojovat až přímo do předních linií ke stolku s Jörgem Haiderem, rozdávajícím autogramy.

Fotku s Haiderovým autogramem se mi tehdy po něm vyškemrat nepodařilo. Bůhví, kde je jí dnes po tolika letech konec.