Rozhlasový projev státního presidenta dr. E. Háchy – President žádá naprosté sjednocení všech vrstev národa
(Národní politika, 17. března 1939)
President republiky dr. Emil Hácha pronesl včera po 22. hodině do rozhlasu tento projev:
Před 20 lety zajásala všecka česká srdce, naplněna jsouc nadějí, že vstupujeme do šťastného údobí našich národních dějin, které nám přinášejí trvalou vládu našich věcí. Stál jsem opodál tehdejšího historického dění, ale mojí radost z našeho netušeného úspěchu kalila týravá obava, zda jsou dány všechny vnější a vnitřní záruky trvalosti naší tehdejší výhry. Nyní po dvaceti letech vidím ke svému zármutku, že tehdejší mé obavy nebyly bezdůvodné. Ukázalo se, že to, co jsme pokládali za řešení, jež přetrvá věky, byla jen nedlouhou episodou našich národních dějin. Chci ponechati budoucnosti, jíž časový odstup umožní spravedlivý soud, aby zkoumala, co, do jaké míry a komu z nás lze přičítati vinu na tom, co přinesl dnešek. Cítím však, že je naší povinností, abychom to přijímali s mužným klidem, ale také s vědomím vážného úkolu učiniti vše, abychom to, co nám z našeho snad příliš bohatého údělu zbylo, dochovali neztenčeně našim příštím generacím.
Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanými hlavám států. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa. Za jeho projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života.
Tento svůj slib říšský kancléř splnil dnes vydáním výnosu, datovaného na Hradě pražském o „protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi, potřebnými k uspořádání jeho vlastních věcí a k pěstování vlastního národního života.
Na nové cestě národa
(Nedělní České slovo, 19. března 1939)
Dnes není snad ještě možno resumovati význam a dosah všech změn, které se udály tohoto týdne a které postavily náš národní život do zcela nových podmínek. Je však možno a nutno si uvědomit, co všechno z těchto změn nám vyplývá do budoucnosti.
Svou budoucnost nejlépe zajistíme, když pro sebe, pro svou práci a pro své názory na tuto práci jedno vezmeme mužně, bez rozvracejících pocitů trpkosti na vědomí: Náš životní prostor, Čechy a Morava, naše drahá hrouda země, na níž žijeme, byly včleněny do jednotného životního prostoru s národem německým. S národem německým a jeho státem, pod vůdcovstvím Adolfa Hitlera jsme nyní spojeni i navenek, v politice vůči ostatnímu světu, v jednotě s ním budeme pořádati také svůj život hospodářský. To všechno musíme vzíti na vědomí chlapsky, poctivě, jak to odpovídá složení našeho národa, který je národem středních pracujících vrstev, drobné inteligence, dělníků a rolníků…
Naše vnitřní poměry budou se vyvíjeti ve směru, který naznačil president dr. Hácha ve svém rozhlasovém projevu po návštěvě u Vůdce německého národa, říšského kancléře Hitlera. President dr. Hácha v tomto projevu sdělil, že byl ujištěn důvěrou říšského kancléře a vyslovil pevnou naději, že náš národ i v novém státoprávním poměru může dospěti ke klidnému a úspěšnému životu a že můžeme dosáhnouti velkého rozkvětu.
Jako odpovědná hlava národa českého zahájil už president Hácha ve smyslu svého projevu rozhodná jednání o naprosté sjednocení všech vrstev národa, které je dnes nejvyšším národním příkazem. Dojde k těsnému semknutí všech tvořivých složek národa. President Hácha jednal o těchto otázkách s představiteli Národní jednoty a Českého národního výboru. President bude nám jmenovati sbor mužů, kteří dostanou za úkol organizovati náš národní a politický život… Tak dospívá náš národ k novým hodnotám jistoty, které umožňují klid, tvořivou práci a další rozvoj našich sil.
Tyto naše síly jsou nyní spojeny s německými, což zejména v oblasti hospodářském projeví rozsáhlou spoluprací. Mnohé hospodářské hodnoty budeme moci v nových poměrech lépe zužitkovati než dosud, takže problémy zaměstnanosti a životní úrovně pracujících vrstev, které nám dělaly vážné starosti, se nebudou zhoršovati, nýbrž mají nové možnosti velmi účinnému zlepšování. Nový náš nacionalismus, kladný a tvořivý,bude náplní naší čisté národní kultury a veškeré naší práce.
Domů a doma
(Nedělní České slovo, 19. března 1939)
Jistě jsem nebyl sám. V těch dnech mnoho nás utíkalo lidem, nechtělo hovořit a toužilo po samotě. jen jako teplý vánek přicházely rozhlasem zvuky Smetany a Dvořáka. Konejšily a laskaly, hovořily jemně a smírně, jako by promlouval sám duch země. Nad knihou, při hudbě, mezi obrazy a sochami vracela se rovnováha, člověk začínal zase uvažovati…
Osud rozřešil za nás problémy, které nám postavil rok 1918. Staré Čechy vyvíjely se staletími, nyní je nutno rozhodovati se rychle, protože čas nepočká. A zvláště je třeba najít pravou cestu v kultuře, neboť osvěta bude nyní na dlouhou dobu vlastním dějištěm národních osudů. Zde bude patrně pořád možno růst, tady bude místo k výbojům i k hrdinským činům. V duchovní samosprávě může i chudý národ hospodařit hodnotami a podnikati, jako tenkrát, za dob Františka Palackého, Karla Jaromíra Erbena a Karla Hynka Máchy.
Bude to hospodářství intensivní, které vystřídá epochu extensivní produkce, jíž jsme právě prošli. V ní příliš velikou důležitost měli překladatelé a informátoři, profesionálové ustavičného donášení světového pokroku… Ale sebe čerstvější informace a sebe dovednější překlad nenahradí skutečné dílo, které vyrostlo z domácích předpokladů a vyslovuje náš místní obsah, řeší otázku povstalou ze starostí zdejších lidí. Nikoliv Jungmannův překlad Miltonna, ale Máchův Máj tvořil českou literaturu. Nikoliv pokrokovost Smetanova, ale jeho srdce a tvůrčí síla rozklenuly nad naším krajem skutečné české nebe. Měli jsme malíře impresionisty velmi schopné, kteří snažili se připojiti naše výtvarnictví na světové hnutí a malovali vzduch a vodu téměř tak dobře jako Francouzi. Ale teprve když přišel Antonín Slavíček a zabořil se do naší hroudy, objevil nám nepozorovaný rytmus českého kraje… Umělec pracuje o svém úkolu tak jako dělník. Má stejnou povinnost být věcný, složit nadosobnímu celku… Je toliko třeba nerozbíjeti existující domácí tradici pouhou novostí, nepřerušovat ji bez osudové nutnosti. Nerušit práci skutečných tvůrců planými poplachy. Jejich práce nutně se obrátí ve svých výsledcích k zemi a k domovu.
Obnovuje se svatá říše římská
(Josef Kliment v Národní politice, 19. března 1939)
Kdo by hleděl na poslední události zkaleným zrakem tohoto století, musil by žasnouti nad situací zdánlivě a nikdy nevídanou. Stačí však jen poněkud pozornější pohled do přezíravých kapitol našich dějin, abychom pochopili, jaká mohutná historická skutečnost se obnovuje před našimi zneklidněnými zraky. Obnovuje se útvar, který byl po dlouhá staletí jedinou myslitelnou organizační formou evropského světa, obnovuje se svatá říše národa německého.
Jako v historické říšskoněmecké říši dostávají se i dnes naše země pod ochranný režim hlavy říše. Dochází opět k tomu, že hlava vlastního německého státu je současně také ochranným pánem neněmeckých součástí říše Velkoněmecké. Bylo právě charakteristickým rysem svaté říše římské, že vedle vlastního Německa patřila do ní řada neněmeckých celků. Císař římskoněmecký byl jednak přímým panovníkem německým, jednak lenním pánem mnoha dalších neněmeckých králů a knížat. A tu je dostatečně známo, že mezi neněmecké krále a knížata říšská patřil od prvních začátků našeho státního života kníže a později král český.
Svatá říše římská byla mohutným a dosud nepřekonaným svazem národů pod vrchním vedením Německa. Císař římský byl lenním pánem králů a knížat. Zásadně nikdo nebyl z jeho moci vyňat, neboť na světě platila již od dob antického Říma zásada, že celý svět musí být řízen jedinou vrchní mocí. Antickému Římu se podařilo tuto zásadu také prakticky provésti. A když se antický Řím rozpadl, ujal se myšlenky věčné světové říše římské nejdříve r. 800 francký král Karel veliký, po něm pak dědic německé části francké říše, totiž německý král Otto r. 962.
Od té chvíle trvala v rukách německého národa prvá říše, která řídila osudy národů po několik století. Nebyly ovšem všechny národy stejným způsobem do této světové říše začleněny. Některé se také poměrně brzy od římského imperia odloučily, jako např. Francie, ale hlavní středoevropské národy zůstávaly stále ve svazku svaté říše.
Zejména zůstával po celá staletí bez přerušení ve svazku svaté říše národ český. Nebylo jediného z největších českých králů, jenž by nepřijímal léno z rukou římského císaře. Ale nejen to. Český národ byl první z neněmeckých celků, který vstoupil do svaté říše. A proto také se stal český stát nejpřednější částí svaté říše mezi všemi neněmeckými národy. Římský císař Karel IV. uzákonil pak ve zlaté bule výslovně, že české království jest nejvznesenějším údem svaté říše.
Dnes se stáváme opět prvním neněmeckým celkem, který se svěřuje ochraně veliké říše německé. Kéž bychom dovedli osvědčiti i takové hodnoty, aby nás i dnešní říše mohla po vzoru našich předků považovati za svého nejlepšího neněmeckého člena.
Zabýval jsem se u nás po léta studiem svaté říše římské. Shodou okolností bylo mi umožněno býti na blízku, když dějinným setkáním Vůdce a říšského kancléře s naším úctyhodným presidentem dr. Emilem Háchou nastoupena byla stará cesta naší účasti ve světové říši velkoněmecké. Nemohu nikdy zapomenout tohoto okamžiku.
Doma pod bezpečnou střechou – Prostor práce – Dobré vyhlídky z naší účasti na velké práci z prostoru Říše. Bude to práce i pro pokojné zabezpečení našich domovů
(Večerní České slovo, 21. března 1939)
Náš vnitřní život rychle se vpravil do normálních kolejí. je naším štěstím, že se tak stalo bez rušivých událostí, cestou klidu, pořádku a rozumu. A že se tu setkáváme s plným porozuměním. Poznáváme, že máme teď konečně pevnou půdu pod nohama. Můžeme se nyní věnovat uspořádání svých vnitřních věcí, a to v plné důvěře v poskytnutou nám ochranu…
Především si musíme dát do pořádku své vnitropolitické věci. Akce pro utvoření jednotné a jediné strany v Čechách, kterou zahájil pan president dr. Hácha, rychle pokračuje. Na hrad do presidentovy kanceláře přichází velmi mnoho telegramů a přípisů, které projevují souhlas s touto akcí. Této straně svěří národ řízení svých věcí vnitropolitických, národních a sociálních. Naše starosti o svět mimo prostor Říše a pobíhání za ním jsou zbytečné. Snad jsme už nabyli dost názorných zkušeností a lekcí, že nám tam odtud nikdo nic nedá a za žádných okolností pranic že odtamtud nemůžeme čekat. Věnujme se sobě a své práci.
Starejme se, aby náš výrobek byl dokonalý, naše pole nejvydatnější, jablka v naší zahradě nejutěšenější. Náš domek nejčistší a nejvzhlednější, naše kusy dobytka nejpochvalnější. Naše divadlo, knihy a obrazy ať jsou nejkrásnější. A učitelování i žákovský prospěch ve škole s vyznamenáním. Pracujme dokonale, poctivě a v tempu. To už nepůjde, aby deset let, na příklad o jízdě vpravo, jen se mluvilo, navrhovalo, požadovalo – a nic nedělalo. Pečujme o svou národní kulturu a umění, výchovu a vzdělání…
Pečujme o své zaměstnance jako o své spolupracovníky. Zaměstnanci nechť si uvědomují, že jejich zdar a možnost živobytí je jen ve zdaru a možnosti živobytí podniku a zaměstnavatelů. Starejme se, aby u nás nebylo nezaviněné nouze a nedostatku. Je zajisté pro nás poučné, jak říšské vojsko hned po splnění svých vojenských povinností pomáhá v sociální službě (dohled na ceny, vojenské kuchyně) a jak zároveň s pochodem armády vyvíjí svou velkou a úspěšnou akci i sociální služba německé národně socialistické strany.
Pečujme o sebe, o své rodiny, o svůj osobní duchovní a hmotný růst. O pokojné duševní a tělesné zabezpečení svých rodin. O zdraví své i svých dětí. V duchovním, kulturním a hmotném zabezpečení rodin, jejich zdraví a pokojném rozvoji vzestupu poroste a bude se zdárně rozvíjet národ.
Práce a výdělky v nových poměrech budou rozmnoženy. Okresní úřady práce rozeslaly vyhlášky, že se mají přihlásit dělníci do zaměstnání v Říši. V úvahu přicházejí dělníci na zemních pracích. Budou postavení na úroveň dělníkům říšským a zařazeni podle kvalifikace.
V našem vlastním zájmu je, abychom se ostře postavili proti panikářům, šiřitelům „senzačních“ zpráv a povídálkům. Je to buď zlovolné podpichování, záměrné rušení našeho klidu a pokoje, nebo hloupost a nesoudnost, která tyto nesmysly šíří. Policejní ředitelství pražské konstatuje vzhledem k různým pověstem, zejména pak vzhledem k různým zprávám zahraničního tisku, že od 15. t. m. byl sice v Praze a na venkově vzat do zajišťovací vazby určitý počet osob, že však tyto osoby jsou po provedení potřebného šetření propuštěny na svobodu, jak se již ve značné míře stalo. Zajištění těchto osob bylo provedeno výlučně zdejší policií, resp. četnictvem. Pokud jde o počet sebevražd, po případě sebevražedných pokusů, zdůrazňuje policejní ředitelství, že tento počet v době od 15. března stoupl zcela nepatrně, takže statistika sebevražd nevykazuje žádný pozoruhodný přírůstek. Nakonec se výslovně podotýká, že nebyl zřízen žádný koncentrační tábor.
Britská tvář je odhalena bez masky! – Anglie místo pořádku v Evropě jen popuzuje národy.
(Večerní České slovo, 21. března 1939)
Stanovisko anglického tisku a vývody anglických politiků, jakož i britského ministerského předsedy působily v Německu velmi rozladivě. Německo – pochopitelně – uvedlo na přání legální česko-slovenské vlády do pořádku věc, týkající se výlučně Německa. Anglie na to odpověděla slovy i tiskem štvaním, které by bylo lze stěží předstihnouti, pokud jde o neodpovědnost vůči evropské spolupráci… V Německu se konstatuje s podivem, že právě Anglie se morálně rozhořčuje ve věci, za jejíž vznik a přiostření je v prvé řadě sama zodpovědna. Anglický pokus, vybudovati v Palestině potlačením hrdého a svobodného arabského národa systém sloužící anglickým a židovským zájmům, má Německo i světová veřejnost v čerstvé paměti. Vzhledem k této odstrašující krvavé situaci a nynějšímu anglickému útoku proti Říši, musí Německo dospěti k názoru, že Anglie svým stanoviskem česko-slovenské otázky morálku pouze předstírá, ve skutečnosti však se snaží vyvolati v anglickém národě stanovisko, nepřátelské k Německu.
Z jistých zpráv pražských úředních kruhů vychází najevo velmi zřetelně, že Anglie až do poslední doby nežádala nikterak nezbytného řešení česko-slovenské otázky pro mír v Evropě… Ve světle těchto zpráv nabývá poslání Chamberlainovo v Mnichově a v Godesbergu – tak propagačně zabarvené –charakteru, který nesouhlasí s britskou thesí, že britská politika byla nezištně a jedině nesena přáním udržeti evropský mír. Tím spíše se musí dnes zdáti, že Chamberlainova cesta do Mnichova a Godesbergu byla vedena snahou zastřít v poslední minutě debakl anglické politiky ve středoevropském prostoru jakýmsi mírovým gestem a politickým kompromisem.
Pro NÁŠ SMĚR připravil RadicalBoy
President republiky dr. Emil Hácha pronesl včera po 22. hodině do rozhlasu tento projev:
Před 20 lety zajásala všecka česká srdce, naplněna jsouc nadějí, že vstupujeme do šťastného údobí našich národních dějin, které nám přinášejí trvalou vládu našich věcí. Stál jsem opodál tehdejšího historického dění, ale mojí radost z našeho netušeného úspěchu kalila týravá obava, zda jsou dány všechny vnější a vnitřní záruky trvalosti naší tehdejší výhry. Nyní po dvaceti letech vidím ke svému zármutku, že tehdejší mé obavy nebyly bezdůvodné. Ukázalo se, že to, co jsme pokládali za řešení, jež přetrvá věky, byla jen nedlouhou episodou našich národních dějin. Chci ponechati budoucnosti, jíž časový odstup umožní spravedlivý soud, aby zkoumala, co, do jaké míry a komu z nás lze přičítati vinu na tom, co přinesl dnešek. Cítím však, že je naší povinností, abychom to přijímali s mužným klidem, ale také s vědomím vážného úkolu učiniti vše, abychom to, co nám z našeho snad příliš bohatého údělu zbylo, dochovali neztenčeně našim příštím generacím.
Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanými hlavám států. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa. Za jeho projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života.
Tento svůj slib říšský kancléř splnil dnes vydáním výnosu, datovaného na Hradě pražském o „protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi, potřebnými k uspořádání jeho vlastních věcí a k pěstování vlastního národního života.
Na nové cestě národa
(Nedělní České slovo, 19. března 1939)
Dnes není snad ještě možno resumovati význam a dosah všech změn, které se udály tohoto týdne a které postavily náš národní život do zcela nových podmínek. Je však možno a nutno si uvědomit, co všechno z těchto změn nám vyplývá do budoucnosti.
Svou budoucnost nejlépe zajistíme, když pro sebe, pro svou práci a pro své názory na tuto práci jedno vezmeme mužně, bez rozvracejících pocitů trpkosti na vědomí: Náš životní prostor, Čechy a Morava, naše drahá hrouda země, na níž žijeme, byly včleněny do jednotného životního prostoru s národem německým. S národem německým a jeho státem, pod vůdcovstvím Adolfa Hitlera jsme nyní spojeni i navenek, v politice vůči ostatnímu světu, v jednotě s ním budeme pořádati také svůj život hospodářský. To všechno musíme vzíti na vědomí chlapsky, poctivě, jak to odpovídá složení našeho národa, který je národem středních pracujících vrstev, drobné inteligence, dělníků a rolníků…
Naše vnitřní poměry budou se vyvíjeti ve směru, který naznačil president dr. Hácha ve svém rozhlasovém projevu po návštěvě u Vůdce německého národa, říšského kancléře Hitlera. President dr. Hácha v tomto projevu sdělil, že byl ujištěn důvěrou říšského kancléře a vyslovil pevnou naději, že náš národ i v novém státoprávním poměru může dospěti ke klidnému a úspěšnému životu a že můžeme dosáhnouti velkého rozkvětu.
Jako odpovědná hlava národa českého zahájil už president Hácha ve smyslu svého projevu rozhodná jednání o naprosté sjednocení všech vrstev národa, které je dnes nejvyšším národním příkazem. Dojde k těsnému semknutí všech tvořivých složek národa. President Hácha jednal o těchto otázkách s představiteli Národní jednoty a Českého národního výboru. President bude nám jmenovati sbor mužů, kteří dostanou za úkol organizovati náš národní a politický život… Tak dospívá náš národ k novým hodnotám jistoty, které umožňují klid, tvořivou práci a další rozvoj našich sil.
Tyto naše síly jsou nyní spojeny s německými, což zejména v oblasti hospodářském projeví rozsáhlou spoluprací. Mnohé hospodářské hodnoty budeme moci v nových poměrech lépe zužitkovati než dosud, takže problémy zaměstnanosti a životní úrovně pracujících vrstev, které nám dělaly vážné starosti, se nebudou zhoršovati, nýbrž mají nové možnosti velmi účinnému zlepšování. Nový náš nacionalismus, kladný a tvořivý,bude náplní naší čisté národní kultury a veškeré naší práce.
Domů a doma
(Nedělní České slovo, 19. března 1939)
Jistě jsem nebyl sám. V těch dnech mnoho nás utíkalo lidem, nechtělo hovořit a toužilo po samotě. jen jako teplý vánek přicházely rozhlasem zvuky Smetany a Dvořáka. Konejšily a laskaly, hovořily jemně a smírně, jako by promlouval sám duch země. Nad knihou, při hudbě, mezi obrazy a sochami vracela se rovnováha, člověk začínal zase uvažovati…
Osud rozřešil za nás problémy, které nám postavil rok 1918. Staré Čechy vyvíjely se staletími, nyní je nutno rozhodovati se rychle, protože čas nepočká. A zvláště je třeba najít pravou cestu v kultuře, neboť osvěta bude nyní na dlouhou dobu vlastním dějištěm národních osudů. Zde bude patrně pořád možno růst, tady bude místo k výbojům i k hrdinským činům. V duchovní samosprávě může i chudý národ hospodařit hodnotami a podnikati, jako tenkrát, za dob Františka Palackého, Karla Jaromíra Erbena a Karla Hynka Máchy.
Bude to hospodářství intensivní, které vystřídá epochu extensivní produkce, jíž jsme právě prošli. V ní příliš velikou důležitost měli překladatelé a informátoři, profesionálové ustavičného donášení světového pokroku… Ale sebe čerstvější informace a sebe dovednější překlad nenahradí skutečné dílo, které vyrostlo z domácích předpokladů a vyslovuje náš místní obsah, řeší otázku povstalou ze starostí zdejších lidí. Nikoliv Jungmannův překlad Miltonna, ale Máchův Máj tvořil českou literaturu. Nikoliv pokrokovost Smetanova, ale jeho srdce a tvůrčí síla rozklenuly nad naším krajem skutečné české nebe. Měli jsme malíře impresionisty velmi schopné, kteří snažili se připojiti naše výtvarnictví na světové hnutí a malovali vzduch a vodu téměř tak dobře jako Francouzi. Ale teprve když přišel Antonín Slavíček a zabořil se do naší hroudy, objevil nám nepozorovaný rytmus českého kraje… Umělec pracuje o svém úkolu tak jako dělník. Má stejnou povinnost být věcný, složit nadosobnímu celku… Je toliko třeba nerozbíjeti existující domácí tradici pouhou novostí, nepřerušovat ji bez osudové nutnosti. Nerušit práci skutečných tvůrců planými poplachy. Jejich práce nutně se obrátí ve svých výsledcích k zemi a k domovu.
Obnovuje se svatá říše římská
(Josef Kliment v Národní politice, 19. března 1939)
Kdo by hleděl na poslední události zkaleným zrakem tohoto století, musil by žasnouti nad situací zdánlivě a nikdy nevídanou. Stačí však jen poněkud pozornější pohled do přezíravých kapitol našich dějin, abychom pochopili, jaká mohutná historická skutečnost se obnovuje před našimi zneklidněnými zraky. Obnovuje se útvar, který byl po dlouhá staletí jedinou myslitelnou organizační formou evropského světa, obnovuje se svatá říše národa německého.
Jako v historické říšskoněmecké říši dostávají se i dnes naše země pod ochranný režim hlavy říše. Dochází opět k tomu, že hlava vlastního německého státu je současně také ochranným pánem neněmeckých součástí říše Velkoněmecké. Bylo právě charakteristickým rysem svaté říše římské, že vedle vlastního Německa patřila do ní řada neněmeckých celků. Císař římskoněmecký byl jednak přímým panovníkem německým, jednak lenním pánem mnoha dalších neněmeckých králů a knížat. A tu je dostatečně známo, že mezi neněmecké krále a knížata říšská patřil od prvních začátků našeho státního života kníže a později král český.
Svatá říše římská byla mohutným a dosud nepřekonaným svazem národů pod vrchním vedením Německa. Císař římský byl lenním pánem králů a knížat. Zásadně nikdo nebyl z jeho moci vyňat, neboť na světě platila již od dob antického Říma zásada, že celý svět musí být řízen jedinou vrchní mocí. Antickému Římu se podařilo tuto zásadu také prakticky provésti. A když se antický Řím rozpadl, ujal se myšlenky věčné světové říše římské nejdříve r. 800 francký král Karel veliký, po něm pak dědic německé části francké říše, totiž německý král Otto r. 962.
Od té chvíle trvala v rukách německého národa prvá říše, která řídila osudy národů po několik století. Nebyly ovšem všechny národy stejným způsobem do této světové říše začleněny. Některé se také poměrně brzy od římského imperia odloučily, jako např. Francie, ale hlavní středoevropské národy zůstávaly stále ve svazku svaté říše.
Zejména zůstával po celá staletí bez přerušení ve svazku svaté říše národ český. Nebylo jediného z největších českých králů, jenž by nepřijímal léno z rukou římského císaře. Ale nejen to. Český národ byl první z neněmeckých celků, který vstoupil do svaté říše. A proto také se stal český stát nejpřednější částí svaté říše mezi všemi neněmeckými národy. Římský císař Karel IV. uzákonil pak ve zlaté bule výslovně, že české království jest nejvznesenějším údem svaté říše.
Dnes se stáváme opět prvním neněmeckým celkem, který se svěřuje ochraně veliké říše německé. Kéž bychom dovedli osvědčiti i takové hodnoty, aby nás i dnešní říše mohla po vzoru našich předků považovati za svého nejlepšího neněmeckého člena.
Zabýval jsem se u nás po léta studiem svaté říše římské. Shodou okolností bylo mi umožněno býti na blízku, když dějinným setkáním Vůdce a říšského kancléře s naším úctyhodným presidentem dr. Emilem Háchou nastoupena byla stará cesta naší účasti ve světové říši velkoněmecké. Nemohu nikdy zapomenout tohoto okamžiku.
Doma pod bezpečnou střechou – Prostor práce – Dobré vyhlídky z naší účasti na velké práci z prostoru Říše. Bude to práce i pro pokojné zabezpečení našich domovů
(Večerní České slovo, 21. března 1939)
Náš vnitřní život rychle se vpravil do normálních kolejí. je naším štěstím, že se tak stalo bez rušivých událostí, cestou klidu, pořádku a rozumu. A že se tu setkáváme s plným porozuměním. Poznáváme, že máme teď konečně pevnou půdu pod nohama. Můžeme se nyní věnovat uspořádání svých vnitřních věcí, a to v plné důvěře v poskytnutou nám ochranu…
Především si musíme dát do pořádku své vnitropolitické věci. Akce pro utvoření jednotné a jediné strany v Čechách, kterou zahájil pan president dr. Hácha, rychle pokračuje. Na hrad do presidentovy kanceláře přichází velmi mnoho telegramů a přípisů, které projevují souhlas s touto akcí. Této straně svěří národ řízení svých věcí vnitropolitických, národních a sociálních. Naše starosti o svět mimo prostor Říše a pobíhání za ním jsou zbytečné. Snad jsme už nabyli dost názorných zkušeností a lekcí, že nám tam odtud nikdo nic nedá a za žádných okolností pranic že odtamtud nemůžeme čekat. Věnujme se sobě a své práci.
Starejme se, aby náš výrobek byl dokonalý, naše pole nejvydatnější, jablka v naší zahradě nejutěšenější. Náš domek nejčistší a nejvzhlednější, naše kusy dobytka nejpochvalnější. Naše divadlo, knihy a obrazy ať jsou nejkrásnější. A učitelování i žákovský prospěch ve škole s vyznamenáním. Pracujme dokonale, poctivě a v tempu. To už nepůjde, aby deset let, na příklad o jízdě vpravo, jen se mluvilo, navrhovalo, požadovalo – a nic nedělalo. Pečujme o svou národní kulturu a umění, výchovu a vzdělání…
Pečujme o své zaměstnance jako o své spolupracovníky. Zaměstnanci nechť si uvědomují, že jejich zdar a možnost živobytí je jen ve zdaru a možnosti živobytí podniku a zaměstnavatelů. Starejme se, aby u nás nebylo nezaviněné nouze a nedostatku. Je zajisté pro nás poučné, jak říšské vojsko hned po splnění svých vojenských povinností pomáhá v sociální službě (dohled na ceny, vojenské kuchyně) a jak zároveň s pochodem armády vyvíjí svou velkou a úspěšnou akci i sociální služba německé národně socialistické strany.
Pečujme o sebe, o své rodiny, o svůj osobní duchovní a hmotný růst. O pokojné duševní a tělesné zabezpečení svých rodin. O zdraví své i svých dětí. V duchovním, kulturním a hmotném zabezpečení rodin, jejich zdraví a pokojném rozvoji vzestupu poroste a bude se zdárně rozvíjet národ.
Práce a výdělky v nových poměrech budou rozmnoženy. Okresní úřady práce rozeslaly vyhlášky, že se mají přihlásit dělníci do zaměstnání v Říši. V úvahu přicházejí dělníci na zemních pracích. Budou postavení na úroveň dělníkům říšským a zařazeni podle kvalifikace.
V našem vlastním zájmu je, abychom se ostře postavili proti panikářům, šiřitelům „senzačních“ zpráv a povídálkům. Je to buď zlovolné podpichování, záměrné rušení našeho klidu a pokoje, nebo hloupost a nesoudnost, která tyto nesmysly šíří. Policejní ředitelství pražské konstatuje vzhledem k různým pověstem, zejména pak vzhledem k různým zprávám zahraničního tisku, že od 15. t. m. byl sice v Praze a na venkově vzat do zajišťovací vazby určitý počet osob, že však tyto osoby jsou po provedení potřebného šetření propuštěny na svobodu, jak se již ve značné míře stalo. Zajištění těchto osob bylo provedeno výlučně zdejší policií, resp. četnictvem. Pokud jde o počet sebevražd, po případě sebevražedných pokusů, zdůrazňuje policejní ředitelství, že tento počet v době od 15. března stoupl zcela nepatrně, takže statistika sebevražd nevykazuje žádný pozoruhodný přírůstek. Nakonec se výslovně podotýká, že nebyl zřízen žádný koncentrační tábor.
Britská tvář je odhalena bez masky! – Anglie místo pořádku v Evropě jen popuzuje národy.
(Večerní České slovo, 21. března 1939)
Stanovisko anglického tisku a vývody anglických politiků, jakož i britského ministerského předsedy působily v Německu velmi rozladivě. Německo – pochopitelně – uvedlo na přání legální česko-slovenské vlády do pořádku věc, týkající se výlučně Německa. Anglie na to odpověděla slovy i tiskem štvaním, které by bylo lze stěží předstihnouti, pokud jde o neodpovědnost vůči evropské spolupráci… V Německu se konstatuje s podivem, že právě Anglie se morálně rozhořčuje ve věci, za jejíž vznik a přiostření je v prvé řadě sama zodpovědna. Anglický pokus, vybudovati v Palestině potlačením hrdého a svobodného arabského národa systém sloužící anglickým a židovským zájmům, má Německo i světová veřejnost v čerstvé paměti. Vzhledem k této odstrašující krvavé situaci a nynějšímu anglickému útoku proti Říši, musí Německo dospěti k názoru, že Anglie svým stanoviskem česko-slovenské otázky morálku pouze předstírá, ve skutečnosti však se snaží vyvolati v anglickém národě stanovisko, nepřátelské k Německu.
Z jistých zpráv pražských úředních kruhů vychází najevo velmi zřetelně, že Anglie až do poslední doby nežádala nikterak nezbytného řešení česko-slovenské otázky pro mír v Evropě… Ve světle těchto zpráv nabývá poslání Chamberlainovo v Mnichově a v Godesbergu – tak propagačně zabarvené –charakteru, který nesouhlasí s britskou thesí, že britská politika byla nezištně a jedině nesena přáním udržeti evropský mír. Tím spíše se musí dnes zdáti, že Chamberlainova cesta do Mnichova a Godesbergu byla vedena snahou zastřít v poslední minutě debakl anglické politiky ve středoevropském prostoru jakýmsi mírovým gestem a politickým kompromisem.
Pro NÁŠ SMĚR připravil RadicalBoy
(Upozornění: Názory a stanoviska obsažené v dobových přetiscích, uveřejněných v sekci „Zrcadlo doby“, nevyjadřují automaticky názor redakce, nýbrž mají pouze přiblížit čtenáři autenticitu doby. Příspěvky mohou být zkrácené.)