(Pozn. redakce: aby byl obrázek o složení jednotlivých kategorií v rámci celkového počtu osob udávaných jako "československé oběti" co nejkompletnější, zařazujeme závěrem ještě aktualizovaný článek Tomáše Krystlíka. Podobně jako v předchozím článku cituje autor z dostupných zdrojů a označuje jednotlivé kategorie podle terminologie uváděné v této literatuře.)
Nejznámější počet 360 000 obětí nacistické okupace Československa od 15. 3. 1939 do 9. 5. 1945 zveřejnili Gustav Hajčík a Jaroslav Volejník v roce 1956. Rozlišili tři kategorie: v koncentračních táborech zahynulo 195 000 lidí, z toho 118 600 jako oběti rasového pronásledování, dalších 156 000 byly oběti nacistického teroru a padlí v bojích a nakonec 6342 osoby (proč najednou tak přesný počet?) zahynuly při leteckých náletech.
.
V zapomnění upadly předchozí pokusy o vyčíslení počtu obětí. První údaj 244 836 doložených obětí a 5331 nezvěstných pochází z podzimu 1945 a sloužil jako podklad pro reparační konferenci v Paříži. Z toho 200 000 lidí ztratilo své životy v koncentračních táborech. Státní statistický úřad v roce 1946 vyčíslil počet obětí následovně. Vedle „74 000 nežidovských a 138 000 židovských přímých obětí nacismu 100 000 osob zemřelo vlivem vyšší úmrtnosti podmíněné válkou a okupací“.
V zapomnění upadly předchozí pokusy o vyčíslení počtu obětí. První údaj 244 836 doložených obětí a 5331 nezvěstných pochází z podzimu 1945 a sloužil jako podklad pro reparační konferenci v Paříži. Z toho 200 000 lidí ztratilo své životy v koncentračních táborech. Státní statistický úřad v roce 1946 vyčíslil počet obětí následovně. Vedle „74 000 nežidovských a 138 000 židovských přímých obětí nacismu 100 000 osob zemřelo vlivem vyšší úmrtnosti podmíněné válkou a okupací“.
.
U všech těchto pokusů o vyčíslení ztrát chybí jak vymezení předmětu výzkumu (to jest, které okruhy obyvatelstva se do počtu obětí započítávají a které ne), tak teritorium, ke kterému se počty vztahují. Nejčastěji jsou zmiňovány údaje z roku 1956 zřejmě proto, že vyčíslený sumární počet obětí je nejvyšší.
U všech těchto pokusů o vyčíslení ztrát chybí jak vymezení předmětu výzkumu (to jest, které okruhy obyvatelstva se do počtu obětí započítávají a které ne), tak teritorium, ke kterému se počty vztahují. Nejčastěji jsou zmiňovány údaje z roku 1956 zřejmě proto, že vyčíslený sumární počet obětí je nejvyšší.
.
Teprve po listopadu 1989 se pokusili čeští historici o serióznější vyčíslení počtu obětí. Teritoriálně vymezují svá zkoumání na Československou republiku v předmnichovských hranicích (z roku 1937) - v době skončení 2. světové války byla Podkarpatská Rus de iure ještě součástí ČSR. Pod zkoumání spadají všichni obyvatelé ČSR v hranicích 1. republiky, bez ohledu na národnost a státní příslušnost - Češi a Slováci, Rusíni, Poláci, Němci, Maďaři, nýbrž také uprchlíci z Německa a Rakouska, osoby jiné státní příslušnosti, nebo bez ní, v ČSR usedlé. Ze zkoumání se ale vylučují němečtí, rakouští a holandští Židé deportovaní do Terezína. Jako oběti se nedefinují pouze lidé, kteří ztratili život vlivem německé okupace, nýbrž i v bojích za osvobození Československa i mimo ČSR (např. na frontách, ale na straně spojenců), při bombardování (i čeští Němci), vlivem rasového pronásledování na územích československého státu pod neněmeckou správou (Slovensko, slovenské části připadlé Maďarsku, Podkarpatská Rus), včetně těch, kteří zahynuli vlivem strádání ve válce a následkem toho v prvních několika poválečných týdnech (například při následné epidemii tyfu v Terezíně). Zkoumání jsou vymezena datem mnichovské konference (29. 9. 1938) a koncem války (8./9. 5. 1945).
Teprve po listopadu 1989 se pokusili čeští historici o serióznější vyčíslení počtu obětí. Teritoriálně vymezují svá zkoumání na Československou republiku v předmnichovských hranicích (z roku 1937) - v době skončení 2. světové války byla Podkarpatská Rus de iure ještě součástí ČSR. Pod zkoumání spadají všichni obyvatelé ČSR v hranicích 1. republiky, bez ohledu na národnost a státní příslušnost - Češi a Slováci, Rusíni, Poláci, Němci, Maďaři, nýbrž také uprchlíci z Německa a Rakouska, osoby jiné státní příslušnosti, nebo bez ní, v ČSR usedlé. Ze zkoumání se ale vylučují němečtí, rakouští a holandští Židé deportovaní do Terezína. Jako oběti se nedefinují pouze lidé, kteří ztratili život vlivem německé okupace, nýbrž i v bojích za osvobození Československa i mimo ČSR (např. na frontách, ale na straně spojenců), při bombardování (i čeští Němci), vlivem rasového pronásledování na územích československého státu pod neněmeckou správou (Slovensko, slovenské části připadlé Maďarsku, Podkarpatská Rus), včetně těch, kteří zahynuli vlivem strádání ve válce a následkem toho v prvních několika poválečných týdnech (například při následné epidemii tyfu v Terezíně). Zkoumání jsou vymezena datem mnichovské konference (29. 9. 1938) a koncem války (8./9. 5. 1945).
.
Nezapočítávají se ztráty českých Němců v německých ozbrojených silách, u bojujících na straně spojenců započteny jsou. V novější literatuře se udávají počty obětí rasového pronásledování mezi čs. Židy počtem mezi 233 000 a 277 000 obětí. Miroslav Kárný zkoumá jednotlivé hlavní kategorie obětí a dochází k nejpravděpodobnějšímu rozdělení počtu židovských obětí podle zemí takto:
Nezapočítávají se ztráty českých Němců v německých ozbrojených silách, u bojujících na straně spojenců započteny jsou. V novější literatuře se udávají počty obětí rasového pronásledování mezi čs. Židy počtem mezi 233 000 a 277 000 obětí. Miroslav Kárný zkoumá jednotlivé hlavní kategorie obětí a dochází k nejpravděpodobnějšímu rozdělení počtu židovských obětí podle zemí takto:
české země 80 000
Slovenská republika 70 000
slovenská území obsazená Maďarskem 42 000
Podkarpatská Rus 80 000
celkem 272 000
.
Značně složité je to u vyčíslení počtu obětí nacistické okupace českých zemí, neboť hrozí několikanásobný zápočet obětí mezi kategorií „rasově pronásledovaní“ (Židé a Cikáni) a kategorií „jinak pronásledovaní“ (odboj, záškodnictví, politické a hospodářské delikty)
Značně složité je to u vyčíslení počtu obětí nacistické okupace českých zemí, neboť hrozí několikanásobný zápočet obětí mezi kategorií „rasově pronásledovaní“ (Židé a Cikáni) a kategorií „jinak pronásledovaní“ (odboj, záškodnictví, politické a hospodářské delikty)
.
Na Slovensku je to obdobně obtížné. Bylo objeveno 211 masových hrobů s 5306 oběťmi ze Slovenského národního povstání. Kolik z nich bylo Židů a kolik ne? Odhaduje se, že asi z poloviny. Kam je přičíst? K obětem SNP nebo k rasovému pronásledovaní? Jak zajistit, aby nebyly započteny dvakrát?
Na Slovensku je to obdobně obtížné. Bylo objeveno 211 masových hrobů s 5306 oběťmi ze Slovenského národního povstání. Kolik z nich bylo Židů a kolik ne? Odhaduje se, že asi z poloviny. Kam je přičíst? K obětem SNP nebo k rasovému pronásledovaní? Jak zajistit, aby nebyly započteny dvakrát?
.
Pavel Škorpil se pustil do problematiky zatím nejdůkladněji. V prvním přiblížení mu vyšlo 373 000 obětí. Problémy měl s vyčleněním kategorií a zejména s vícenásobným započtením obětí. Nechal se vést fakty, až se mu následující kategorie vynořily samy od sebe:
Pavel Škorpil se pustil do problematiky zatím nejdůkladněji. V prvním přiblížení mu vyšlo 373 000 obětí. Problémy měl s vyčleněním kategorií a zejména s vícenásobným započtením obětí. Nechal se vést fakty, až se mu následující kategorie vynořily samy od sebe:
.
1. Přibližně 8500 čs. občanů bylo Němci popraveno
2. Přes 20 000 lidí zahynulo v koncentračních táborech nebo při výsleších - bez osob rasově pronásledovaných
3. Kolem 8000 osob přišlo o život při ozbrojených střetech v českých zemích, minimálně 1000 antinacistů na územích odstoupených Německu. 15 až 19 tisíc obětí si vyžádalo Slovenské národní povstání
4. Přes 4000 lidí zahynulo při leteckých náletech (započteny oběti i v Sudetech)
5. Více než 3000 osob zemřelo při pracovním nasazení
6. Na východní frontě padlo 5620 lidí, na západních frontách a v Africe je počet padlých odhadován na 1200
7. Asi 7000 Cikánů z českých zemí (z toho 900 ze Sudet) zahynulo v koncentračních táborech. Oběti z řad slovenských Cikánů přičteny k obětem SNP
8. Zavražděno bylo přibližně 265 000 Židů
Celkem mezi 337 a 343 tisíci obětí. Potud Pavel Škorpil.
1. Přibližně 8500 čs. občanů bylo Němci popraveno
2. Přes 20 000 lidí zahynulo v koncentračních táborech nebo při výsleších - bez osob rasově pronásledovaných
3. Kolem 8000 osob přišlo o život při ozbrojených střetech v českých zemích, minimálně 1000 antinacistů na územích odstoupených Německu. 15 až 19 tisíc obětí si vyžádalo Slovenské národní povstání
4. Přes 4000 lidí zahynulo při leteckých náletech (započteny oběti i v Sudetech)
5. Více než 3000 osob zemřelo při pracovním nasazení
6. Na východní frontě padlo 5620 lidí, na západních frontách a v Africe je počet padlých odhadován na 1200
7. Asi 7000 Cikánů z českých zemí (z toho 900 ze Sudet) zahynulo v koncentračních táborech. Oběti z řad slovenských Cikánů přičteny k obětem SNP
8. Zavražděno bylo přibližně 265 000 Židů
Celkem mezi 337 a 343 tisíci obětí. Potud Pavel Škorpil.
.
Celkový počet obětí se nijak dramaticky od jiných odhadů neodlišuje, leč distribuce obětí je zásadně jiná. Pokud by se přičetly ztráty čs. Němců v německých branných silách, zvýšil by se počet obětí o dalších cca 190 až 199 tisíc (odhad podle percentuálního podílu na celkovém obyvatelstvu a německých ztrát; dle Rozumět dějinám 207 tisíc). Není jasné, zda ve výčtu jsou nebo nejsou zahrnuti padlí Češi z odstoupených území s říšskoněmeckým občanstvím, kteří museli sloužit v německých ozbrojených silách. Nejsou zřejmě též započteny osoby určené do GULAGu z řad civilního slovenského a rusínského obyvatelstvo a vojáci Slovenské republiky (téměř všichni skončili v GULAGu), kterých bylo v případě Slováků asi sto tisíc (o počtu Rusínů neexistuje ani přibližný odhad) a které zahynuly do 8. 5. 1945. Jsou nebo nejsou započteni padlí vojáci slovenské armády v bojích na ruské frontě po boku Wehrmachtu?
Celkový počet obětí se nijak dramaticky od jiných odhadů neodlišuje, leč distribuce obětí je zásadně jiná. Pokud by se přičetly ztráty čs. Němců v německých branných silách, zvýšil by se počet obětí o dalších cca 190 až 199 tisíc (odhad podle percentuálního podílu na celkovém obyvatelstvu a německých ztrát; dle Rozumět dějinám 207 tisíc). Není jasné, zda ve výčtu jsou nebo nejsou zahrnuti padlí Češi z odstoupených území s říšskoněmeckým občanstvím, kteří museli sloužit v německých ozbrojených silách. Nejsou zřejmě též započteny osoby určené do GULAGu z řad civilního slovenského a rusínského obyvatelstvo a vojáci Slovenské republiky (téměř všichni skončili v GULAGu), kterých bylo v případě Slováků asi sto tisíc (o počtu Rusínů neexistuje ani přibližný odhad) a které zahynuly do 8. 5. 1945. Jsou nebo nejsou započteni padlí vojáci slovenské armády v bojích na ruské frontě po boku Wehrmachtu?
.
Srovnáváme-li výši vojenských a civilních ztrát v procentech předválečné populace, dostaneme následující tabulku, kterou uvádí britský historik Zeman:
Generální gouvernement 17,9 %
Jugoslávie 10,6 %
Řecko 6,9 %
Sovětský svaz 3,9 %
Nizozemsko 2,2 %
Francie 1,75 %české země 1,3 % (celá ČSR 2,7 %)
Literatura:
Srovnáváme-li výši vojenských a civilních ztrát v procentech předválečné populace, dostaneme následující tabulku, kterou uvádí britský historik Zeman:
Generální gouvernement 17,9 %
Jugoslávie 10,6 %
Řecko 6,9 %
Sovětský svaz 3,9 %
Nizozemsko 2,2 %
Francie 1,75 %české země 1,3 % (celá ČSR 2,7 %)
Literatura:
Bystrov, Vladimír: Z Prahy do GULAGu aneb překáželi, Bystrov a synové, Praha 1999
Hajčík, Gustav, Volejník, Jaroslav: Nezapomínáme. Fakta a data o památných dnech a událostech boje proti fašismu, Praha 1956
Chocholatý-Gröger, Franz: Šlonzáci a Volksliste, CS-magazín 7/2005, www.cs-magazin.com
Kučera, Jaroslav: Statistische Berechnungen der Vetreibungsverluste - Schlußwort oder Sackgasse? in Brandes, Detlef, Kural, Václav (eds): Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1945, Klartext Verlag, Essen 1994
Kárný, Miroslav: Die tschechoslowakischen Opfer der deutechen Okkupation in Brandes, Detlef, Kural, Václav (eds): Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1945, Klartext Verlag, Essen 1994
Škorpil, Pavel: Probleme bei der Berechnung der Zahl der tschechoslowakischenn Todeopfer des nationalsozialistischen Deutschlands in Brandes, Detlef, Kural, Václav (eds): Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1945, Klartext Verlag, Essen 1994