Velkou odezvu a smršť kritiky způsobil celostránkový předvolební inzerát v FPÖ, který nejprve vyšel v nejčtenějším deníku Kronenzeitung dne 17.5.2009. Počínaje spolkovým prezidentem Fischerem, pokračujíc přes vedoucí představitele všech ostatních parlamentních stran až po trpasličího oranžového „rivala“ FPÖ, totiž Haiderovu stranu BZÖ, následovaly projevy pohoršení a znechucení nad způsoby vedení volební kampaně do Evropského parlamentu H.C. Stracheho politickou stranou. Spolkový kancléř Werner Faymann (SPÖ) i jeho špičkový kandidát do europarlamentu Hannes Swoboda označili tento konkrétní inzerát za skandální, protože podle jejich názoru využívá antisemitské předsudky a politika FPÖ operuje se štvavými a nenávistnými metodami. Bývalý ministr vnitra, lidovec Ernst Strasser a nynější špičkový kandidát ÖVP v EU-volbách, dokonce vytkl FPÖ, že se pohybuje „na hranici nacismu“…Jaký byl vlastně obsah „pobuřujícího“ inzerátu, který vyvolal takovou prudkou vlnu nevole? Pod nadpisem Veto FPÖ proti vstupu Turecka a Izraele do EU nelze nalézt žádné nenávistné tirády, ale stojí tam pouze napsáno, že FPÖ jako jediná politická strana rezolutně odmítá vstup Turecka a Izraele do EU. A že ostatní politické strany nepřipustí lidové hlasování Rakušanů o zamezení vstupu Turecka do EU („tyto strany jsou přisluhovači Američanů“). Z hlediska political correctness je zmínka o vetu proti vstupu Izraele do EU naprosto nepřípustnou a hrubě antisemitskou, přičemž prý jde o nepravdivé rozdmýchávání antisemitských nálad, poněvadž v současné době nestojí vstup Izraele na programu agendy Evropské Unie… Tečka. Že si vrabci na střeše mezi sebou štěbetají už dávno docela jiné vize o tom, jak má geograficky vypadat budoucí „Evropa“, není třeba připomínat. A to, že takový pan Avigdor Lieberman není zrovna nějaký ledajaký „vrabec“, nýbrž významný izraelský politik, totiž ministr zahraničí, je také známá skutečnost.
Lieberman totiž v dubnovém rozhovoru pro německé noviny Berliner Zeitung a Frankfurter Rundschau reagoval na nejnovější průzkum veřejného mínění v Izraeli, z něhož vyplynulo, že většina Izraelců je pro členství země v NATO a EU. „Musí se nejdříve postupně jít krok za krokem, abychom se přiblížili plnohodnotnému členství“, řekl Lieberman. Izrael je podle něj vzdálen od hranic EU (Kypr) stejně jen pouhou půlhodinu letu a existují už beztak úzké vztahy s Evropskou Unií. „Moderní Evropu si přece nelze představit bez židovského přínosu, bez Franze Kafky nebo Sigmunda Freuda. Židovský duch byl pro Evropu vždycky důležitý“, prohlásil dále v rozhovoru izraelský ministr zahraničí.
Pro jiný příklad dokládající izraelské ambice o členství v EU se můžeme vrátit i o několik let zpět, totiž do roku 2003, kdy Evropskou unii teprve čekalo rozšíření o řadu středo- a východoevropských zemí (květen 2004) a o Rumunsko a Bulharsko (2007). Tehdy se v rozhovoru pro rakouskou tiskovou kancelář APA jistý pan Avraham Toledo, což byl tehdejší zmocněnec Izraele ve Vídni, vyjádřil zcela jednoznačně, že „je vitálním zájmem Izraele stát se členem EU“. Toledo tehdy poukázal na to, že nejprve bude na řadě 10 států bývalého východního bloku, tři roky na to pak Bulharsko a Rumunsko a pak že podle „současných plánů“ bude následovat Turecko. Toledo v rozhovoru podtrhl, že členstvím Turecka se hranice EU posune podstatně blíže hranicím izraelským a oponoval častému protiargumentu k členství Izraele, podle něhož nepatří Blízký východ už jenom geograficky k Evropě tím, že to v případě Izraele prý neplatí. Toledo řekl, že Izrael „jako jediná opravdová demokracie na Blízkém východě“ sdílí s Evropou podstatně více společných hodnot než jiné sousedské země a že velká část populace Izraele z Evropy dokonce pochází. Také hospodářsky je podle Toleda Evropa s Izraelem propletena (Evropa je nejvýznamnějším dovozcem do Izraele). Toledo ale samozřejmě neopomněl zmínit jakési podmínky, s kterými lze Izrael do EU přijmout, a sice prý EU musí ve vztahu ke konfliktu na Blízkém východě zastávat „vyrovnanější postoj“ a silněji tlačit na Palestince, aby přistoupili na mírový plán.
Tato fakta (a našla by se i mnohá další) dokládají, že text ve výrazně populistických a bulvárně pojatých inzerátech Svobodných není tedy žádnou antisemitskou fantasmagorií. V reakci na výpady a obvinění FPÖ z antisemitismu shrnul H.C. Strache: „Chceme Evropu mnohotvárnou“, ale jazyk, kultura a identita musí být uchovány a udržovány. Ale euro-asijská Unie s členskými státy Turecko a Izrael by byla naprosto proti zakládající myšlence EU. „Nic nehovoří proti tomu, aby se do EU dostaly všechny evropské země“, řekl Strache a zdůraznil, že za část Evropy považuje samozřejmě i Rusko. Obhajoval také obsah novinových inzerátů (mezitím vyšly i další inzeráty v jiných novinách, které mají dokládat ambice Izraele na členství v EU i projevem Berlusconiho z roku 2002.)
Všemocný „kyj antisemitismu“ zasáhl FPÖ ale v těchto dnech také z úplně jiného důvodu. Ale z kouta, ze kterého lze jeho údery očekávat s jistou pravidelností. Prezident izraelitské obce ve Vídni Ariel Muzicant (není politikem, povoláním makléř s nemovitostmi) si ve veřejném mailu, který pak následně otiskly všechny noviny, postěžoval spolkovému kancléři, vicekancléři a prezidiu parlamentu na novinový článek 3. prezidenta parlamentu Martina Grafa (FPÖ) ve stranickém listě Neue Freie Zeitung. Graf v reakci článku píše, že „prodlouženou rukou pana Muzicanta je násilnická luza z ulice a tato vytváří klima brutality, pročež se mnoho lidí ptá, zda tento člověk není pěstounem antifašistického levicového terorismu“. Graf ve článku reagoval na násilí levicových extremistů v centru Vídně ze 14. května (v rámci protidemonstrace proti pochodu občanské iniciativy Dammstrasse proti zřízení islámského centra, viz. odkaz dole) a na Muzicantovy výroky, které jen přilévají olej do ohně. Muzicant si ze své pozice prezidenta izraelitské obce pravidelně vynucuje právo zasahovat do rakouské vnitřní politiky a nešetří emotivně nabitými ataky – tak například napadl generálního tajemníka FPÖ Kickla, že se chová jako „národně socialistický ministr propagandy Goebbels“.
Článek Martina Grafa není v sebemenším antisemitský, nařkl Muzicanta pouze z podněcování levicového extremismu. S jeho rasovou příslušností či náboženským vyznáním to nemá absolutně nic společného. Ale v rakouských poměrech je jakákoliv ostřejší kritika na adresu prezidenta izraelitské obce považována za tabu a v případě, že se tomu takto stane, vysvětluje se jako antisemitsky motivovaná. Ariel Muzicant se ihned obrátil na přední politiky země a poslance parlamentu, aby Martinu Grafovi okamžitě nadále neumožňovali zastávat pozici 3. prezidenta Národní rady: „Ptám se Vás, co všechno ještě smí učinit a říci prezident Rakouské Národní rady, než mu bude vyslovena nedůvěra a nevyvodí se z toho jednoznačné důsledky.“
Na Muzicantův mediální povel byla odstartována diskuse na odvolání Martina Grafa z vysoké parlamentní funkce, všechny parlamentní strany (vyjma BZÖ, která vypracovala vlastní text) se od článku M. Grafa ve společném prohlášení ostře distancovaly. Zelení požadují rezolutně sesazení Grafa z funkce. Ariel Muzicant sám v rozhovoru pro deník Der Standard vyjádřil zklamání z lidoveckého předsedy a vicekancléře Josefa Prölla, že se k případu Martina Grafa na rozdíl od sociálních demokratů a Zelených ještě nevyjádřil a že ho není prozatím vůbec slyšet. Toto ventilované „zklamání“ je však spíše šikovně formulovaným nátlakem na vicekancléře. Novináři se také zeptali na Muzicantův názor na to, zda má být politik FPÖ odvolen z parlamentní funkce. „To nepřísluší k mé zodpovědnosti“, odvětil na to suše. Škoda, že pan Muzicant neovládá jazyk český, mohl místo toho totiž také odpovědět přímo a výstižněji: Já nic, já Muzicant...
Protože se „aféra“ kolem místopředsedy parlamentu Martina Grafa z FPÖ a plánů na jeho sesazení dostala i do českých médií, je na místě si připomenout několik zajímavých doporučení z úst Ariela Muzicanta. Jde o projevy na adresu parlamentně zastoupené strany FPÖ, jejíž poslanci byli zvoleni demokratickou cestou z vůle rakouských voličů. Pan Muzicant je naproti tomu pouze prezidentem izraelitské obce a není tedy demokraticky zvoleným politikem, přesto své funkci přikládá patřičnou důležitost a zároveň oprávnění ovlivňovat rakouskou vnitřní politiku podle svých představ. Několik příkladů rozhodně ne zrovna dvakrát korektní mluvy pana Muzicanta stojí za zveřejnění (zdroj: Andreas Mölzer):
Týdeník Profil (16.12.2002):
„V prezídiu European Jewish Congress jsme diskutovali důsledky z nejnovějších voleb v Evropě a také v Rakousku. Všichni doufají, že v Rakousku opět nedojde k černo-modré koalici.“
Der Standard (6.9.2006):
Muzicant se obrací na potencionální voliče FPÖ: „Volíte stranu, jejíž pozadí je pravicově extremistické až národněsocialistické.“
(V té době se Muzicant obrátil v dopise na předsedy parlamentních klubů SPÖ, ÖVP a Zelených, ve kterém je vyzýval, aby učinili „srozumitelně jasně jednoznačný signál, že smýšlení politiků FPÖ je odmítáno převážnou většinou Rakušanů.“)
Die Presse (5.9.2006):
„Dle soudního rozsudku lze paní Rosenkranzovou (pozn. NS: vedoucí politička FPÖ v Dolních Rakousích) nazývat sklepním náckem a o panu Stadlerovi říkat, že má blízko k pravicovému extremismu.“
„Nechci, aby někdo přijal tuto stranu do koalice.“
Kurier (5.9.2006): „FPÖ je ostuda Rakouska.“
Deník Österreich (5.11.2007):
Pan Muzicant si přeje „hygienický pás“ okolo FPÖ: „Rád bych zažil, že jednou bude kolem této skupiny existovat hygienický pás a že bude dostrkána tam, kam patří: do pravicového kouta.“
.
Kurier (6.11.2007): Muzicant si přeje tzv. Cordon Sanitaire, tedy jakýsi „politicko-hygienický“ spolek namířený proti FPÖ: „Cordon Sanitaire by signalizoval, že tyto síly jsou mimo to, co je morálně-politicky přípustné. Tady nejde o ´Gutmenschen proti Schlechtmenschen´, nýbrž o ´Rakušané proti náckům´.“
Der Standard (6.11.2007): „Mölzer se všemi svými přáteli patří do odpadkového koše dějin.“
Die Presse (6.11.2007): „FPÖ je narozdíl od dřívější FPÖ pravicově extremistická hrouda bývalých nacistů a neonacistů.“
Österreich (19.1.2008): „Všechny ostatní strany musí obyvatelstvu říct, že s touto FPÖ nepřistoupí na koaliční pohovory. Protože je to tlupa pravicových extremistů a neonacistů, s kterými není možná žádná koalice.“
Der Falter (3.9.2008): „Dnes se SPÖ a ÖVP ještě zdráhají označit mnohé kádry FPÖ tím, čím jsou: sklepními nácky. Přitom mnoho politiků FPÖ popíralo holocaust a plynové komory.“
Original Text Service (23.10.2008): Spolkový svaz izraelitských obcí v Rakousku se prostřednictvím dopisů obrátil na poslance a požádal je, aby Martina Grafa nevolili za 3. prezidenta Národní rady.
Wiener Zeitung (21.2.2009): Muzicant vyzval k vytvoření „Koalice občanů proti pravicovým radikálům, „sklepním náckům“ a antisemitům a v tomto smyslu započal pohovory s SPÖ, ÖVP, Zelenými, s církví, odbory ÖGB a s Dělnickou komorou.
Kleine Zeitung (21.2.2009): „A když slyším pana Kickla (pozn. NS: generální tajemník FPÖ), připomíná mi toto štvaní a tato mluva Josefa Goebbelse.“
Redaktor novin v rozhovoru namítl, že FPÖ je přeci demokraticky legitimována. Muzicant odpověděl: „Jasně, to říká také Andreas Mölzer. Ale argument je špatný. V roce 1933 byl Adolf Hitler taky demokraticky legitimovaný.“
Lukáš Beer
související článek: http://nassmer.blogspot.com/2009/05/lidumilsky-fasismus-strili-atomovou.html