 |
| Přehlídka 200 čestných účastníků výcvikových táborů Kuratoria ve Slaném při příležitosti slavnostního zahájení činnosti organizace dne 13. března 1943. |
Generální referent Kuratoria dr. F. Teuner, který se pak ujal slova, připomněl shromážděnému publiku znovu nezahladitelné zážitky, jež spolupracovníci Kuratoria, kteří se zúčastnili letního zájezdu do Říše, načerpali při bezprostředním styku s „německou vnitřní pracující frontou, při přímém poznání kulturních statků Říše i jejího gigantického budovatelského úsilí mírového i válečného.“ Film, který pak byl následovně promítán a který byl natočen na této cestě, jež vedla v srpnu 1942 z Prahy přes Danzig, Berlín, porýnská města, Norimberk až po Vídeň, tyto dojmy v divákovi měl zprostředkovat. O filmu „Viděli jsme Německo“ psal protektorátní tisk pochvalně, že „je protkán obrazy historické velikosti Říše a jejích krajinných krás“. Další vyrobený snímek, nesoucí titul „Nová mládež – nové cíle“, měl předvést typickou ukázku tělesného výcviku a duchovního školení českých mladých lidí, kteří byli povoláni k tomu, aby vychovávali českou mládež v novém říšském duchu a k lepší budoucnosti. Jednalo se o záběry z prostředí výcvikového tábora na Čeperce.
.Za zvuků fanfár pak stanul u řečnického pultu ministr Emanuel Moravec. Ve velmi obsažném programovém projevu narýsoval zásady nové výchovy české mládeže, která podle něj musí být prodchnuta duchem víry, kázně a vytrvalosti, má-li býti zajištěna budoucnost Čech a Moravy v říšském rámci: [63]
 |
| 14. prosinec 1942: SS-Sturmbannführer Martin Wolf, Emanuel Moravec a František Teuner opouštějí po představení společně kino Phoenix na Václavském náměstí v Praze. |
„Kamarádi! Pozítří bude půl roku, co začalo pracovat Kuratorium v přípravě povinné služby české mládeže na základě vládního nařízení z 28. května, Šest měsíců není dlouhá doba tam, kde je třeba vykonat velikou věc, která má prolnout celý národ a má dát pevné základy české budoucnosti.
Každý začátek je těžký. To, co máme za sebou v uplynulém pololetí, je ve skutečnosti vstupní část k začátku. To si musíme uvědomit a podle toho posuzovat nejen vykonanou práci, nýbrž také další etapy počátečních obtížných úkolů. (...)
Také českou mládež čeká boj. Je to boj se starým odbytým světem, boj za novou víru, za nový zítřek. Zde je třeba si hned z počátku uvědomit, že na zdolání nepřítele nestačí nadšení a zpěv bojových písní. Prvou podmínkou, která dává nadšení a víře bojovou sílu, je kázeň a druhou je vytrvalost, houževnatá nezlomnost.
Tyto tři základní předpoklady pro práci velikých celků, pro dílo každého společenství, jež představují víra, kázeň a vytrvalost, musí být především vlastnictvím a ctnostmi těch, kteří vedou, kteří velí, kteří vychovávají.
Mluvil jsem o těžkém začátku, který je údělem každé nové práce. Půl roku, který máme v přípravách povinné služby mládeže za sebou, představoval především údobí organisační, evidenční, studijní. Bylo to období nejnutnějších příprav. Bylo to údobí, kdy se měli ukázat prví, které vedla víra, také po stránce kázně a vytrvalosti. Nadšení, kde chybí kázeň a vytrvalost, představuje jen planoucí věchet slámy. Kde chybí kázeň a vytrvalost, tam po minutách nadšení se dostavuje kocovina. Vírou se neopíjíme. Víra je potravou duše. Proto i ve víře se musí zachovávat zásady střídmosti tím, že víru promítáme do práce. Do práce, kde zapomínáme na sebe a kde vidíme před sebou jediný společný cíl.
Do štábů byli vybíráni lidé velmi opatrně a pečlivě, poněvadž velitel musí mít za pomocníky nejen osoby s velikými znalostmi, nýbrž i dobré charaktery a oddané, obětavé duchy. Štáb, ve kterém se důstojníci škorpí, kde jeden druhému překáží v práci, takový štáb nikdy nic velikého nevykoná, a proto jej generál co nejrychleji rozežene.
Proto jsem také do Kuratoria nikoho nepřijal jako definitivního zaměstnance. Vím dobře, jaké obtíže za uplynulých šest měsíců tento zcela nový štáb pracovníků musil překonat. Mnohý musil obětovat své lepší postavení v soukromí. Kvituji to a chápu to zcela vojensky. Kdo táhne do boje, musí se připravit na odříkání. Ale právě toto údobí obtíží mi umožnilo, abych mezi svými mladými spolupracovníky provedl třídění podle víry, kázně a vytrvalosti. Poněvadž Kuratorium je štábem, kde musí být v zájmu plodné práce jen ti nejlepší z nejlepších, musím zde dbát u každého spolupracovníka také, jak dalece dovede v sobě tlumit tu část lidské individuality, která zavání egoismem a touhou po slávě.
Od starých časů platí zásada, že dobře vede a vedl jen ten, kdo se naučil poslouchat. Není dobrým generálem, kdo nenosil ranec řadového vojáka, kdo neprodělal to, co sám požaduje od svých podřízených. Proto přípravné údobí budování Kuratoria bude nyní ukončeno čtyřtýdenním táborem všech jeho příslušníků, na kterém, odříznuti od ostatního světa, budou podrobeni přísnému výcviku. V tomto táboře nebude rozdílu mezi představeným a podřízeným proto, aby se všichni naučili poctivému kamarádství a aby se seznámili s tvrdou kázní. Kdo přitom odpadne jako slabý po stránce víry, charakteru a vytrvalosti, kdo si nebude moci zvyknout na kázeň, s tím už nikdy nebudu počítat. Rozhodl jsem se k tomuto opatření proto, že právě vrcholná organisace nové české mládeže má být po všech stránkách vzorem. Proto musí také mít za sebou nejdelší a nejdůkladnější výcvik, během kterého se poznají ti, kterým pak budu moci bez obavy svěřit vedení větších organisačních celků. Po ukončení táboru rozhodnu, kdo definitivně zůstane mým pomocníkem a koho přidělím jako trvalé spolupracovníky generálnímu referentovi, jenž mi odpovídá za Kuratorium. V budoucnu máme před sebou příliš mnoho povinností a tvrdého boje. Proto se musíme zbavit každé přítěže. Po té stránce budu neúprosný.Jako spolupracovníky potřebuji nejen muže věřící a ukázněné, nýbrž také celé chlapy, kteří mají, když se zdolávají překážky, také druhý dech. Druhým dechem sportovci rozumějí při výkonu okamžik mravní tvrdosti. Je to okamžik, kdy plíce selhávají, kdy se zdá, že se musíme zhroutit, že jsme na konci svých sil. Když však vůle tuto krisi překoná, plíce začínají znovu pracovat a sportovec mluví o „druhém dechu“, který mu umožňuje pokračovat v boji. Kdyby nebylo obtíží, na kterých brousíme svou smělost a svůj vtip, zač by stál celý život?“V další části projevu pak Moravec srovnával aktuální situaci českého národa s postavou trosečníka Robinsona, který musel na ostrově zahodit své staré cíle a směle začal v tvrdých podmínkách pilně pracovat na své budoucnosti:
„Jak víte, Robinson měl zcela jiné životní plány, když se plavil v jižních mořích. Ale právě to bylo na něm pěkné, to nás okouzlovalo, že dovedl po ztroskotání začít nový život v novém světě, kterému se musil přizpůsobovat.
To, co se stalo s Robinsonem, stává se někdy i národům, jak vidíme na příkladě národa českého. Špatný kapitán zavedl českou loď v bouři do skal, kde ztroskotala. Něco z osudu Robinsona je dnes na nás všech. Musíme se přizpůsobovat novým poměrům, musíme přemáhat obtíže, které se stavějí do cesty každému, kde začíná znovu od počátku.
Rozdíl je pouze v tom, že český národ místo na pustém ostrově zachránil svůj holý život tím, že se zapojil dobrovolně, se vším, co mu ještě zbylo, do Velkoněmecké říše. Octli jsme se ve zcela jiném světě, který je snad méně pohodlný než byl starý, co ztroskotal, ale je přebohatý pro toho, kdo chce něco vykonat a něčím se opravdu pro budoucno zasloužit.
V naší Velkoněmecké říši německý národ, uprostřed kterého my Češi žijeme, v posledním desítiletí prodělal mnohé z toho, co nás čeká a v čem je tolik radostného a silného. Také německý národ byl špatnými kapitány přiveden do skal, v nichž zašla loď starého řádu, na které se plavil v marné naději, že najde lepší zítřek. A ve chvíli, kdy se zdálo, že zklamaly všechny naděje, opuštěn celým světem, německý národ si pod vedením Adolfa Hitlera začal budovat nový zítřek.
Dnes je německý národ nejsilnějším národem světa. Má nejlépe organisovaný průmysl, a co je nejdůležitější, má nejobětavější lid. Pracovat pro blaho celku musí se učit nejen každý jedinec, nýbrž k tomu se musí vychovávat také celý národ. Mluví-li dnes někdo o tom, že prožíváme těžké časy, nesmí zapomínat, že všechny obtíže, na které dnes narážíme, jsou vlastně darem Božím, který nám jediné umožňuje v národě probouzet ušlechtilé city a mužné ctnosti.“.
Emanuel Moravec spatřoval vzor budoucí české mládeže v německé Hitler-Jugend:
„Síla národa je v mládeži, ze které se doplňuje jeho vedoucí vrstva. Proto nacionálněsocialistická revoluce ve Velkoněmecké říši si vzala za úkol řízení výchovy mládeže v duchu svých velikých idejí. Německá mládež je mládeží Hitlerovou a to plným právem. Německá mládež je dnes nejcennějším nositelem revoluce nacionálněsocialistické. Staří vymírají a s nimi mizí také všechno, co ještě zavánělo zašlou minulostí.
V lednu příštího roku bude tomu deset let, co se Adolf Hitler ujal vedení naší Velkoněmecké říše, co začal s převýchovou celého národa a s přestavbou celého německého hospodářství na základě hodnot práce. Tři roky trvalo, než se zorganisovala jednotně v celé Říši výchova německé mládeže tak, jak ji dnes známe. Dnes všechna německá mládež je zapojena do povinné služby.“.
V další části projevu, ve kterém se měla zhodnotit dosavadní půlroční přípravná fáze budování Kuratoria, Moravec zajímavým způsobem reagoval na dosti podstatnou problematiku, totiž otázku budoucnosti českého národa v novém prostoru, když podtrhl, že němečtí nacionální socialisté se staví více než pozitivně k výchově české mládeže v podobném duchu jak tomu bylo v případě mládeže německé:
„Škarohlídové, kteří trpí krátkozrakostí anebo si úmyslně zakrývají oči, vykládají, že prý Němci český národ chtějí udolat, vyhladit. Měli by k tomu ten nejlepší prostředek, kdyby nás nechali žít, jak jsme žili před čtyřmi lety, kdyby nám bránili v tom, abychom se od nich učili, abychom neztvrdli, abychom nemohli být jako oni nacionálními socialisty, kteří dobyli celou Evropu a kteří si tu Evropu nechtějí nechat, nýbrž vrátit ji evropským národům ve chvíli, kdy nechají koketování s nepřítelem.
Kdyby to Říše myslela s Čechy záludně, v prvé řadě by se musela snažit, aby český národ neměl silnou mládež. Kdyby Říše chtěla český národ pomalu pochovat, stačilo by, aby nechala jeho mládež žít, jak žila, v rukou starých intrikánů. Stačilo vše nechat při starém. Mládež národa je obrazem jeho budoucnosti. Proto český mladík přestrojený za potápku představoval vlastně kus českého osudu. Nic lepšího si náš nepřítel nemohl přát. Národ s takovou blaseovanou mládeží měl dny spočítány.
Dnes jsme se s touto chorobou vypořádali a právě naši němečtí přátelé nám podali pomocnou ruku. Půjdeme-li důsledně po cestě, kterou jsme nastoupili před půl rokem, bude česká mládež v dohledné době podobně tvrdá jako mládež německá a naše budoucnost stejně dobře opřena jako budoucnost německá. Proti minulosti bude však podstatná změna: Nová silná mládež česká bude v mládeži německé vidět staršího, zkušenějšího bratra, který ji pomůže v těžkostech.
Proto dnes nad cvičnými tábory české mládeže vlají obě vlajky, proto v českých cvičných táborech znějí písně obou národů, proto je tam svornost ve stejné míře ve vítězství naší společné věci, ve vítězství nacionálněsocialistické revoluce. Proto mládež českou je společný Vůdce s mládeží německou a tím je Adolf Hitler. Ta v něho věří, poněvadž jedině on může zajistiti český zítřek a starou českou kulturu, která je stejně majetkem naším jako naší Velkoněmecké říše, kulturu našeho lidu, s níž se dnes těší nejen každý upřímný Čech, nýbrž i každý poctivý Němec. Nesešli jsme se teprve včera. My Češi žijeme s Němci ve společném prostoru a v jediné Říši již přes tisíc let. A to něco znamená. Zde mluví společná krev, k níž se dnes připojila také společná víra.“V tomto proslovu na schůzi Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě z prosince 1942 Moravec naznačil, že události z března 1939 byly z jeho pohledu v podstatě jistým potencionálním zvýhodněním oproti jiným evropským národům, které v prvních letech zvolily cestu ozbrojeného konfliktu s Německem:
„Pokud jde o český národ a jeho poměr k nacionálněsocialistické revoluci, byly a jsou tu ještě veliké politické kapitály ve hře. Český národ se prvý v Evropě dobrovolně vzdal boje s Velkoněmeckou říší, když prohlédl včas hanebnou hru svých tak zvaných demokratických spojenců. U nás se neválčilo jako v Norsku, v Holandsku a v Řecku. Proto také politicky byl poměr českého národa a zemí, ve kterých žije, pevně upraven. Máme Protektorát, máme svého presidenta, svou vládu, své správní úřady.
Žádný jiný evropský národ nemá tak výhodné podmínky ke startu do Nové Evropy jako právě my. Česká autonomie byla totiž zajištěna ještě před válkou. Česká otázka nebude proto problémem budoucího míru. Nemůže býti revidována a nebude revidována, zachová-li český národ věrnost k Říši, již tlumočil jeho zákonný státní president 15. března 1939 Vůdci Adolfu Hitlerovi.
Poněvadž Říše se svými spojenci zvítězí, největší podíl na vítězství připadne tomu, kdo nejdéle při vítězi stál. Skutečnost, že jsme se připojili k Říši dobrovolně ještě před válkou, je pro český národ velmi cenným poukazem do budoucnosti. Ale proplacen bude, jen když se doplní zásluhami o vítězství.
I v tom směru nemám o český národ obav. Pracuje na poli, pracuje v továrnách, neposlouchá šílených rad poplašených Židů z Londýna a Moskvy. Trochu jiné je to s českou školenou vrstvou, kde jsou stále ještě skupiny nenapravitelných. Ty kazí dobrou pověst ostatní inteligence, která už dobu pochopila. Před půl rokem celý národ doplácel na několik zločinců. Dnes celá inteligence se dává do jednoho pytle s tou částí, která prosí prostě o výprask“, vracel se Moravec k událostem kolem atentátu na Reinharda Heydricha.
Otázka potírání ideologických nepřátel, o které Kuratorium jako budoucí organizace české mládeže logicky také nemělo mít nouzi, a stejně tak otázka (přechodného) válečného strádání se odrazila v ministrově projevu:
„Je přirozené, že každý z nás se dívá směrem k zítřku. Válka přec není sama sobě cílem. Válka je těžkou zkouškou k trvalému míru. Proto si nesmí nikdo představovat, že dnešní poměry jsou něco trvalého, ať už jde o stravování nebo o policejní opatření.
Pokud nepřítel bude hledět v Evropě získat spojence v podobě spiklenců a atentátníků, vždy to bude mít zlé následky pro národ, v jehož středu podobná sebranka se vyskytne. (...)
Čím bude válka delší, tím bude jasnější třídění duchů a tím důkladněji se probojuje zápas obou světů uvnitř Evropy a také v našem národě. Nikomu není už tajemstvím, že boj Říše s pátou kolonou nepřítele mezi námi probíhá pro nepřítele velmi neblaze. Jedno ohnisko odporu a propagandy za druhým se vybírá, jeden komediant za druhým se neopatrně prozrazuje, poněvadž hrát se nedá dlouho.
Je stará zkušenost, že mnohé dobro z počátku je trpkou školou, hlavně když se mu nechce rozumět. Jsou rozmazlené děti, které nerady chodí do školy. Zhýčkaným národům nevoní škola revoluce, která jediná zaručuje budoucnost evropské kultuře. Proto, kde nepomáhá domluva, tam musí zasáhnout síla. Evropští národové budou přivedeni k rozumu i proti vůli politických vysloužilců staré doby. To vidíme dnes na Francii. Tam, kde není dobré vůle a kde mluví do správy ještě staré stíny, tam se velkomyslnost nevyplácí, poněvadž se pokládá za slabost, které třeba využít k zradě a obelstění.
Všem nám je jasné, že věci budou vypadat jinak, jakmile padne konečné rozhodnutí a nepřítel požádá na kolenou o příměří. Pak všichni Šavlové revoluce přes noc se promění v Pavly. Nebude už třeba nikoho zavírat. Každý bude nacionálním socialistou a nejvíce se budou přitom zaklínat revolucí její včerejší nejzarytější nepřátelé.“
.V závěru svého projevu vyzýval Moravec instruktory české mládeže k tomu, že je na nynější české mládeži, aby napravili to, co „pokazili staří“:
„Otázka české budoucnosti není už dávno otázkou politickou, nýbrž otázkou zásluh o vybudování nového řádu. Kde to starým není jasné, tam musí se vší energií zaskočit mládí a vyspravit, co staří pokazili. Jaké zásluhy si získá česká mládež, takový bude osud českého národa.
Půjdete-li věrně se svou vládou, budete-li věřit nacionálněsocilaistické revoluci, budete-li poslouchat našeho Vůdce Adolfa Hitlera, české jméno bude opět slavné, jako bylo slavné vždy v minulosti, kdy Čech byl věrný Říši a kdy ze síly Říše jsme čerpali dech nového života.
Jen jediná cesta je před vámi a to je cesta Říše, cesta nacionálněsocialistické revoluce, cesta Nové Evropy, cesta života!“ [64] . .
Každý začátek je těžký. To, co máme za sebou v uplynulém pololetí, je ve skutečnosti vstupní část k začátku. To si musíme uvědomit a podle toho posuzovat nejen vykonanou práci, nýbrž také další etapy počátečních obtížných úkolů. (...)
Také českou mládež čeká boj. Je to boj se starým odbytým světem, boj za novou víru, za nový zítřek. Zde je třeba si hned z počátku uvědomit, že na zdolání nepřítele nestačí nadšení a zpěv bojových písní. Prvou podmínkou, která dává nadšení a víře bojovou sílu, je kázeň a druhou je vytrvalost, houževnatá nezlomnost.
Tyto tři základní předpoklady pro práci velikých celků, pro dílo každého společenství, jež představují víra, kázeň a vytrvalost, musí být především vlastnictvím a ctnostmi těch, kteří vedou, kteří velí, kteří vychovávají.
Mluvil jsem o těžkém začátku, který je údělem každé nové práce. Půl roku, který máme v přípravách povinné služby mládeže za sebou, představoval především údobí organisační, evidenční, studijní. Bylo to období nejnutnějších příprav. Bylo to údobí, kdy se měli ukázat prví, které vedla víra, také po stránce kázně a vytrvalosti. Nadšení, kde chybí kázeň a vytrvalost, představuje jen planoucí věchet slámy. Kde chybí kázeň a vytrvalost, tam po minutách nadšení se dostavuje kocovina. Vírou se neopíjíme. Víra je potravou duše. Proto i ve víře se musí zachovávat zásady střídmosti tím, že víru promítáme do práce. Do práce, kde zapomínáme na sebe a kde vidíme před sebou jediný společný cíl.
 |
| Instruktoři Kuratoria na dvoře protivínského zámku, květen 1943. |
Do štábů byli vybíráni lidé velmi opatrně a pečlivě, poněvadž velitel musí mít za pomocníky nejen osoby s velikými znalostmi, nýbrž i dobré charaktery a oddané, obětavé duchy. Štáb, ve kterém se důstojníci škorpí, kde jeden druhému překáží v práci, takový štáb nikdy nic velikého nevykoná, a proto jej generál co nejrychleji rozežene.
Proto jsem také do Kuratoria nikoho nepřijal jako definitivního zaměstnance. Vím dobře, jaké obtíže za uplynulých šest měsíců tento zcela nový štáb pracovníků musil překonat. Mnohý musil obětovat své lepší postavení v soukromí. Kvituji to a chápu to zcela vojensky. Kdo táhne do boje, musí se připravit na odříkání. Ale právě toto údobí obtíží mi umožnilo, abych mezi svými mladými spolupracovníky provedl třídění podle víry, kázně a vytrvalosti. Poněvadž Kuratorium je štábem, kde musí být v zájmu plodné práce jen ti nejlepší z nejlepších, musím zde dbát u každého spolupracovníka také, jak dalece dovede v sobě tlumit tu část lidské individuality, která zavání egoismem a touhou po slávě.
To, co se stalo s Robinsonem, stává se někdy i národům, jak vidíme na příkladě národa českého. Špatný kapitán zavedl českou loď v bouři do skal, kde ztroskotala. Něco z osudu Robinsona je dnes na nás všech. Musíme se přizpůsobovat novým poměrům, musíme přemáhat obtíže, které se stavějí do cesty každému, kde začíná znovu od počátku.
Rozdíl je pouze v tom, že český národ místo na pustém ostrově zachránil svůj holý život tím, že se zapojil dobrovolně, se vším, co mu ještě zbylo, do Velkoněmecké říše. Octli jsme se ve zcela jiném světě, který je snad méně pohodlný než byl starý, co ztroskotal, ale je přebohatý pro toho, kdo chce něco vykonat a něčím se opravdu pro budoucno zasloužit.
V naší Velkoněmecké říši německý národ, uprostřed kterého my Češi žijeme, v posledním desítiletí prodělal mnohé z toho, co nás čeká a v čem je tolik radostného a silného. Také německý národ byl špatnými kapitány přiveden do skal, v nichž zašla loď starého řádu, na které se plavil v marné naději, že najde lepší zítřek. A ve chvíli, kdy se zdálo, že zklamaly všechny naděje, opuštěn celým světem, německý národ si pod vedením Adolfa Hitlera začal budovat nový zítřek.
Dnes je německý národ nejsilnějším národem světa. Má nejlépe organisovaný průmysl, a co je nejdůležitější, má nejobětavější lid. Pracovat pro blaho celku musí se učit nejen každý jedinec, nýbrž k tomu se musí vychovávat také celý národ. Mluví-li dnes někdo o tom, že prožíváme těžké časy, nesmí zapomínat, že všechny obtíže, na které dnes narážíme, jsou vlastně darem Božím, který nám jediné umožňuje v národě probouzet ušlechtilé city a mužné ctnosti.“.
Emanuel Moravec spatřoval vzor budoucí české mládeže v německé Hitler-Jugend:
„Síla národa je v mládeži, ze které se doplňuje jeho vedoucí vrstva. Proto nacionálněsocialistická revoluce ve Velkoněmecké říši si vzala za úkol řízení výchovy mládeže v duchu svých velikých idejí. Německá mládež je mládeží Hitlerovou a to plným právem. Německá mládež je dnes nejcennějším nositelem revoluce nacionálněsocialistické. Staří vymírají a s nimi mizí také všechno, co ještě zavánělo zašlou minulostí.
V lednu příštího roku bude tomu deset let, co se Adolf Hitler ujal vedení naší Velkoněmecké říše, co začal s převýchovou celého národa a s přestavbou celého německého hospodářství na základě hodnot práce. Tři roky trvalo, než se zorganisovala jednotně v celé Říši výchova německé mládeže tak, jak ji dnes známe. Dnes všechna německá mládež je zapojena do povinné služby.“.
 |
| Výcvikový tábor Kuratoria na Čeperce v Nouzově u Unhoště. |
„Škarohlídové, kteří trpí krátkozrakostí anebo si úmyslně zakrývají oči, vykládají, že prý Němci český národ chtějí udolat, vyhladit. Měli by k tomu ten nejlepší prostředek, kdyby nás nechali žít, jak jsme žili před čtyřmi lety, kdyby nám bránili v tom, abychom se od nich učili, abychom neztvrdli, abychom nemohli být jako oni nacionálními socialisty, kteří dobyli celou Evropu a kteří si tu Evropu nechtějí nechat, nýbrž vrátit ji evropským národům ve chvíli, kdy nechají koketování s nepřítelem.
Kdyby to Říše myslela s Čechy záludně, v prvé řadě by se musela snažit, aby český národ neměl silnou mládež. Kdyby Říše chtěla český národ pomalu pochovat, stačilo by, aby nechala jeho mládež žít, jak žila, v rukou starých intrikánů. Stačilo vše nechat při starém. Mládež národa je obrazem jeho budoucnosti. Proto český mladík přestrojený za potápku představoval vlastně kus českého osudu. Nic lepšího si náš nepřítel nemohl přát. Národ s takovou blaseovanou mládeží měl dny spočítány.
Dnes jsme se s touto chorobou vypořádali a právě naši němečtí přátelé nám podali pomocnou ruku. Půjdeme-li důsledně po cestě, kterou jsme nastoupili před půl rokem, bude česká mládež v dohledné době podobně tvrdá jako mládež německá a naše budoucnost stejně dobře opřena jako budoucnost německá. Proti minulosti bude však podstatná změna: Nová silná mládež česká bude v mládeži německé vidět staršího, zkušenějšího bratra, který ji pomůže v těžkostech.
Proto dnes nad cvičnými tábory české mládeže vlají obě vlajky, proto v českých cvičných táborech znějí písně obou národů, proto je tam svornost ve stejné míře ve vítězství naší společné věci, ve vítězství nacionálněsocialistické revoluce. Proto mládež českou je společný Vůdce s mládeží německou a tím je Adolf Hitler. Ta v něho věří, poněvadž jedině on může zajistiti český zítřek a starou českou kulturu, která je stejně majetkem naším jako naší Velkoněmecké říše, kulturu našeho lidu, s níž se dnes těší nejen každý upřímný Čech, nýbrž i každý poctivý Němec. Nesešli jsme se teprve včera. My Češi žijeme s Němci ve společném prostoru a v jediné Říši již přes tisíc let. A to něco znamená. Zde mluví společná krev, k níž se dnes připojila také společná víra.“V tomto proslovu na schůzi Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě z prosince 1942 Moravec naznačil, že události z března 1939 byly z jeho pohledu v podstatě jistým potencionálním zvýhodněním oproti jiným evropským národům, které v prvních letech zvolily cestu ozbrojeného konfliktu s Německem:
„Pokud jde o český národ a jeho poměr k nacionálněsocialistické revoluci, byly a jsou tu ještě veliké politické kapitály ve hře. Český národ se prvý v Evropě dobrovolně vzdal boje s Velkoněmeckou říší, když prohlédl včas hanebnou hru svých tak zvaných demokratických spojenců. U nás se neválčilo jako v Norsku, v Holandsku a v Řecku. Proto také politicky byl poměr českého národa a zemí, ve kterých žije, pevně upraven. Máme Protektorát, máme svého presidenta, svou vládu, své správní úřady.
Žádný jiný evropský národ nemá tak výhodné podmínky ke startu do Nové Evropy jako právě my. Česká autonomie byla totiž zajištěna ještě před válkou. Česká otázka nebude proto problémem budoucího míru. Nemůže býti revidována a nebude revidována, zachová-li český národ věrnost k Říši, již tlumočil jeho zákonný státní president 15. března 1939 Vůdci Adolfu Hitlerovi.
Poněvadž Říše se svými spojenci zvítězí, největší podíl na vítězství připadne tomu, kdo nejdéle při vítězi stál. Skutečnost, že jsme se připojili k Říši dobrovolně ještě před válkou, je pro český národ velmi cenným poukazem do budoucnosti. Ale proplacen bude, jen když se doplní zásluhami o vítězství.
I v tom směru nemám o český národ obav. Pracuje na poli, pracuje v továrnách, neposlouchá šílených rad poplašených Židů z Londýna a Moskvy. Trochu jiné je to s českou školenou vrstvou, kde jsou stále ještě skupiny nenapravitelných. Ty kazí dobrou pověst ostatní inteligence, která už dobu pochopila. Před půl rokem celý národ doplácel na několik zločinců. Dnes celá inteligence se dává do jednoho pytle s tou částí, která prosí prostě o výprask“, vracel se Moravec k událostem kolem atentátu na Reinharda Heydricha.
Otázka potírání ideologických nepřátel, o které Kuratorium jako budoucí organizace české mládeže logicky také nemělo mít nouzi, a stejně tak otázka (přechodného) válečného strádání se odrazila v ministrově projevu:
„Je přirozené, že každý z nás se dívá směrem k zítřku. Válka přec není sama sobě cílem. Válka je těžkou zkouškou k trvalému míru. Proto si nesmí nikdo představovat, že dnešní poměry jsou něco trvalého, ať už jde o stravování nebo o policejní opatření.
Pokud nepřítel bude hledět v Evropě získat spojence v podobě spiklenců a atentátníků, vždy to bude mít zlé následky pro národ, v jehož středu podobná sebranka se vyskytne. (...)
Čím bude válka delší, tím bude jasnější třídění duchů a tím důkladněji se probojuje zápas obou světů uvnitř Evropy a také v našem národě. Nikomu není už tajemstvím, že boj Říše s pátou kolonou nepřítele mezi námi probíhá pro nepřítele velmi neblaze. Jedno ohnisko odporu a propagandy za druhým se vybírá, jeden komediant za druhým se neopatrně prozrazuje, poněvadž hrát se nedá dlouho.
Je stará zkušenost, že mnohé dobro z počátku je trpkou školou, hlavně když se mu nechce rozumět. Jsou rozmazlené děti, které nerady chodí do školy. Zhýčkaným národům nevoní škola revoluce, která jediná zaručuje budoucnost evropské kultuře. Proto, kde nepomáhá domluva, tam musí zasáhnout síla. Evropští národové budou přivedeni k rozumu i proti vůli politických vysloužilců staré doby. To vidíme dnes na Francii. Tam, kde není dobré vůle a kde mluví do správy ještě staré stíny, tam se velkomyslnost nevyplácí, poněvadž se pokládá za slabost, které třeba využít k zradě a obelstění.
Všem nám je jasné, že věci budou vypadat jinak, jakmile padne konečné rozhodnutí a nepřítel požádá na kolenou o příměří. Pak všichni Šavlové revoluce přes noc se promění v Pavly. Nebude už třeba nikoho zavírat. Každý bude nacionálním socialistou a nejvíce se budou přitom zaklínat revolucí její včerejší nejzarytější nepřátelé.“
.V závěru svého projevu vyzýval Moravec instruktory české mládeže k tomu, že je na nynější české mládeži, aby napravili to, co „pokazili staří“:
„Otázka české budoucnosti není už dávno otázkou politickou, nýbrž otázkou zásluh o vybudování nového řádu. Kde to starým není jasné, tam musí se vší energií zaskočit mládí a vyspravit, co staří pokazili. Jaké zásluhy si získá česká mládež, takový bude osud českého národa.
Půjdete-li věrně se svou vládou, budete-li věřit nacionálněsocilaistické revoluci, budete-li poslouchat našeho Vůdce Adolfa Hitlera, české jméno bude opět slavné, jako bylo slavné vždy v minulosti, kdy Čech byl věrný Říši a kdy ze síly Říše jsme čerpali dech nového života.
Jen jediná cesta je před vámi a to je cesta Říše, cesta nacionálněsocialistické revoluce, cesta Nové Evropy, cesta života!“ [64] . .
.
Zápis mladistvých
 |
| Uvedení do funkcí okresních pověřenců Kuratoria. Na snímku hovoří dr. František Teuner ( 9. 3. 1943 ). |
„Jestliže Říše nám ušetřila boj s živly upsanými starému nepřátelskému řádu, úkol náš soustředil se proto na to, abychom získali lid, který stál na rozcestí, který bylo třeba správně informovat a situaci mu po pravdě vyložit. Těžiště našeho úsilí však spočívalo na výchově mládeže. Zde se můžeme chlubit pozoruhodnými pokroky, i když se mnohý zásah zdá laiku zprvu nepochopitelným a vykládal se ve smyslu nepřátelského tlachu.“
Prozatím byla tedy provedena evidence spolků, které přicházely v úvahu pro povinnou službu mládeže jako výchovná ústředí. (Moravec: „Ideálním vzorem je nám tu Hitlerova mládež v Říši. Nyní se přezkušuje u každého spolku pečlivě, jak dalece vyhovuje požadavkům po stránce tělovýchovné i politické. Zde se musí postupovat opatrně, aby nevzešla škoda.“) Současně se cvičili instruktoři ve výcvikových táborech a organizovaly krajské a okresní dozorčí orgány. [65].Počínaje 18. lednem 1943 se konaly soustavné zápisy mladistvých ve věku od 10 do 18 let pro povinnou službu mládeže. Na nárožích a na úředních vyhlašovacích plochách visely výzvy obecních a ostatních úřadů, aby se mladiství včas přihlásili do organizace povinné služby. V textu přihlášky vydané Kuratoriem byli mladiství tázáni, jsou-li členem nějakého spolku mládeže. Tímto způsobem se získával přehled o tom, jak byla mládež aktuálně organizována ve spolcích, které vlastně byly konstrukčními body při výstavbě organizace.
.
Mezi protektorátním obyvatelstvem kolovalo ohledně budování Kuratoria pochopitelně mnoho dohadů, nejistot a spekulací, samozřejmě také účelně šířených opozicí. Šuškalo se, že čeští mladí lidé budou odvlečeni od svých rodin do pracovních táborů apod. Řada občanů se pod vlivem šeptandy obávala své děti do péče Kuratoria vydat a zasílala českomoravským úřadům žádosti o uvolnění svých ratolestí z povinné služby mládeže. V druhé půlce ledna, kdy současně probíhala postupná evidence mladistvých, přešel zároveň protektorátní tisk k široce založené informativní kampani. V tomto případě šlo skutečně o tiskem uváděné objektivní informace, které se snažily vyvracet bludy o odvlečení do pracovních táborů.Tisk také líčil situaci v podstatě tak, že nejde o nic mimořádného, nýbrž že česká mládež musí dohnat to, co už jiné národy mají za sebou:
.„Viděli jsme svého času za sjezdu evropské mládeže ve Wienu, že téměř všechny evropské země a národy mají mládež semknutou v jednotné frontě. Vedení mladých evropských národů věnují velkou pozornost výchově mladé generace, již se odstraňují přežité formy liberalismu a upravuje půda pro nový životní řád. Jen česká mládež si sama nevytvořila podobnou organisaci. Proto musilo odpovědné vedení národa zasáhnout a připravit předpoklady, aby se mládeži usnadnila cesta do nového věku. Za tím účelem bylo vytvořeno Kuratorium pro výchovu mládeže, jehož členové už také jak známo zastupovali českou mládež na sjezdu a zajistili jí její místo mezi mládeží nové Evropy.
Toto Kuratorium organisuje nyní službu mladistvích. Služební povinností je členství ve spolku, který Kuratorium pověřilo, a konání služby v tomto spolku; činnost spolku, aby mohl splnit svěřené úkoly, se nebude omezovat jenom na sport nebo tělesnou výchovu, nýbrž musí dát mládeži také vědecké a odborné vyškolení a utvářet její charakter. Služba mládeže bude tudíž uspořádána podobně, jako je v organisacích mládeže jiných evropských národů, kde byla za léta získány praktické zkušenosti. Tělo i duch budou pěstovány stejnoměrně: předmětem výchovy je celý člověk a jejím cílem je vychovat zdravou, charakterově pevnou a ve svém povolání zdatnou generaci.
Podle zásady, že mládež má být vedena mladými lidmi, bude výchovná práce svěřena mladým lidem, obeznámenými s otázkami naší doby. Lhůta přihlášek je do 1. února.“ [66].Každý mladistvý měl u příslušné úřadovny obdržet formulář k vyplnění a odevzdat do 1. února 1943. Za řádné přihlášení mladistvých byli odpovědni jejich zákonní zástupci. Povinné službě podléhali všichni mladiství protektorátní příslušníci arijského původu od 10. až do dokončeného 18. roku, pokud měli své stálé bydliště v Čechách a na Moravě. Osvobozeni trvale nebo občasně mohli být jen ti mladiství, kteří svou neschopnost nebo podmíněnou schopnost prokázali lékařským vysvědčením. Ovšem „povinná služba mládeže nabízí však takové možnosti sportovního a duchovního otužování, že jistě nebude nikoho, kdo by se ji chtěl takto vyhnouti. Je to zároveň služba nejvýš čestná; proto z ní mohou být vyloučeni všichni mladiství, kteří se dopustí nečestného jednání anebo jiným špatným chováním vzbudí pohoršení“, psalo se např. v Lidových novinách 24. ledna 1943.
.
Vládním nařízením bylo již stanoveno, že Kuratorium bude moci prověřit praktickým provedením povinné služby ty spolky, které dosud pracovaly ve výchově mládeže, tedy sportovní a turistické spolky, stavovské organizace atd. Vybrané a prověřené spolky měly potom také obdržet obnosy na úhradu výloh povinné služby mládeže ve formě podpory z veřejných prostředků. Spolky, jejichž trvání by se pro výchovu mládeže v rámci povinné služby ukázalo jako „neúčelné“, stejně jako spolky, které by se při provádění povinné služby mládeže porušily vydaná nařízení, mohly být Kuratoriem rozpuštěny nebo sloučeny s jinými spolky, přičemž se jejich mění zabavilo nebo přikázalo jinému spolku. Mladistvým bude později předložen seznam spolků, které Kuratorium pověřilo provádět povinnou službu mládeže. Bude jim dokonce ponecháno na vůli vybrat si spolek, do něhož chtějí vstoupit. Byl-li mladistvý již členem takového spolku, zůstal v něm ovšem i nadále. Mladiství, jež by konali povinnou službu ve spolku, který by byl z uvedených příčin rozpuštěn nebo sloučen, byli ovšem převedeni vždy do spolku jiného. [67]
.
Protektorátní tisk se snažil uvést některé skutečně nereálné spekulace v obyvatelstvu na pravou míru, vyvracet je, a šel tak daleko, že povinnou službu prezentoval v podstatě jako formu zábavy a přínosného osvěžení:
„Kuratorium učinilo důkladné přípravy, jejichž je soupis mládeže závěrečným článkem. V těchto dnech byla registrace zakončena. Při jejím zahájení byl oznámen smysl povinné služby mládeže: přesto, jak u nás často bývá, začali někteří lidé opět kombinovat dohady, co bude znamenat tato služba a vykonstruovali i různé nesmyslné závěry. Není pochyby, že praxí se velmi rychle vyvrátí všecky tyto pošetilé dohady a že se rodiče, kteří se dnes obracejí na ministerstvo lidové osvěty či dokonce přímo na ministra a na kuratorium pro výchovu mládeže, se žádostmi, aby byly jejich děti osvobozeny od služby, po případě, aby nebyly posílány do výchovných a dokonce i do pracovních táborů, sami jen s úsměvem vzpomenou na tyto své obavy. Povinná služba mládeže bude totiž spočívat ve správném využití a řízení určité části volného času mládeže. Dostane se jí potřebné duchovní výchovy a sportovní i tělovýchovné činnosti, aby se na hřištích tělesně osvěžila, aby se podporoval její správný růst a ovšem také, aby se účelně řídila její výchova duchovní. Mládež bude provádět pod vedením kuratoria a jeho instruktorů a pracovníků to, co dříve dělávala v tělovýchovných organisacích a ve sportovních spolcích, ovšem nikoli už bez jednotných směrnic a mnohdy bez správného zaměření k tělesnému zdraví a vývoji tělesné zdatnosti, nýbrž podle účelného plánu, který stanoví kuratorium a jehož provedením pověří spolky, které budou uznány za schopné tuto službu mládeže provádět.
Jde tedy v podstatě o osvěžení i zábavu, nikoliv o pracovní službu: Nebudou také zřizovány žádné pracovní tábory; tábory kuratoria slouží jedině k výchově potřebného počtu instruktorů a vedoucích. Ostatně je patrné už z toho, že touto službou je povinna mládež mezi 10 až 18 lety, která navštěvuje buď školu nebo se učí řemeslu či jinak se připravuje na své budoucí zaměstnání, že nemůže jít o povinnost čistě pracovní. Časové rozvržení služební povinnosti bude asi takové, že se vždycky na několik hodin v týdnu sejde mládež na hřišti, kde bude pod vedením zkušených instruktorů pěstovat sport, tělovýchovné hry a jiné cviky podle soustavy, odpovídající tělovýchovným a zdravotnickým zásadám, v určitou hodinu pak se sejde vyslechnout přednášku, výchovný film, učit se sborovému zpěvu, navštívit společně vhodné divadelní představení a pod.“ [68]
 |
| Předseda vlády Jaroslav Krejčí společně s dalšími oficiálními hosty na cestě do městského divadla ve Slaném, kde se konala manifestace. |
V předvečer čtvrtého výročí 15. března 1939, přesně řečeno v sobotu 13. března 1943, byla oficiálně zahájena činnost Kuratoria, kdy se v budově městského divadla ve Slaném uskutečnil při této příležitosti slavnostní akt. Kuratorium sice bylo založeno na konci května 1942, ovšem oficiálně svou činnost zahájilo po absolvování intenzivní přípravné fáze až o deset měsíců později. (Proč bylo pro tento účel zvoleno právě město Slaný, není zcela jasné. Ve zprávě ČTK se hovořilo v této souvislosti pouze o „probudilém a pokrokovém městě Slaný“.) [69]
Kuratorium zahájilo svoji praktickou činnost „slavnostním projevem mládeže“ ke čtvrtému výročí Protektorátu. V Městském divadle byli ve velkém počtu přítomni žáci a studenti slánských škol. Zúčastnili se nejen slavnostního sobotního shromáždění, ale i čtvrtečního nácviku. V knize M. Moulise „Mládež proti okupantům“ na onu událost vzpomíná jeden z tehdejších studentů slánské obchodní akademie: „Manifestace měla být v sobotu a my, studenti obchodní akademie, jsme se velmi divili, proč jsme náhle již ve čtvrtek byli pozváni do budovy divadla. Šla nás slušná řádka již ze školy, pak se k nám připojilo gymnázium a učňovská škola. Zaplnili jsme bezmála celý sál a se zájmem jsme čekali, co se bude dít. Nakonec nás překvapil kamarád okresní pověřenec Lisec, z jehož dlouhé řeči jsme se dozvěděli, že v sobotu bude přítomen sám Moravec a jiní významní hosté, a že je tudíž nutné, aby vítání dopadlo co nejlépe.“ [70].
Do Slaného se 13. března 1943 již od rána sjíždělo velké množství mladých lidí. Část domů ve městě byla vyzdobena prapory Říše a Protektorátu. Do „slavnostně naladěného“ Slaného se dostavili i významní hosté, o jejichž přítomnosti podává svědectví pod nadpisem „Jásavý projev mládeže“ časopis Zteč:
„Oficiální hosté, v zastoupení říšského protektora SS-Obersturmbannführer Fischer, za říšské vedení mládeže Gebietsführer Knoop, za vládu Protektorátu její předseda profesor dr. Jaroslav Krejčí, ministr školství a ministr lidové osvěty, předseda Kuratoria pro výchovu mládeže Emanuel Moravec a ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý i další.“.
Před budovou okresního soudu nastoupilo v trojřadu 200 čestných účastníků výcvikových táborů Kuratoria a ministr Emanuel Moravec spolu s bývalým vedoucím mládeže Vlajky Františkem Teunerem a Karlem Mihalčíkem za zvuků pochodu provedli přehlídku.
Hosté vešli do budovy okresního úřadu. Zde je v zasedací síni uvítal okresní hejtman Josef Procházka a starosta Slaného J. J. Pála.(narozen 1882, byl v letech 1940-1944 starostou Slaného, v roce 1945 byl zatčen a v roce 1947 odsouzen na doživotí. Zemřel ve vězení v Ilavě na Slovensku v roce 1963). Po uvítání se hosté pěšky přemístili do divadla. Slavnostní atmosféru ve Slaném dokreslovala hned dvě hudební tělesa. Zatímco na náměstí vyhrávala hudba vládní policie, u okresního úřadu to byla v krojích vystrojená hornická kapela.
Jeviště divadla ve Slaném bylo bohatě vyzdobeno prapory Říše, Protektorátu a znakem Kuratoria. Součástí výzdoby byly obrovské transparenty s hesly, adresované mladé generaci: Nová doba potřebuje nové lidi, Služba je nám ctí – tak ostatně zněl i nadpis Moravcova proslovu na shromáždění. [71] Prestižní místa na jevišti obsadili jednak účastníci devátého výcvikového tábora na Čeperce a třetího zvláštního tábora v Prachovských skalách, přízemí bylo rezervováno pro slánskou školní mládež a veřejnost. [72]
Před budovou okresního soudu nastoupilo v trojřadu 200 čestných účastníků výcvikových táborů Kuratoria a ministr Emanuel Moravec spolu s bývalým vedoucím mládeže Vlajky Františkem Teunerem a Karlem Mihalčíkem za zvuků pochodu provedli přehlídku.Hosté vešli do budovy okresního úřadu. Zde je v zasedací síni uvítal okresní hejtman Josef Procházka a starosta Slaného J. J. Pála.(narozen 1882, byl v letech 1940-1944 starostou Slaného, v roce 1945 byl zatčen a v roce 1947 odsouzen na doživotí. Zemřel ve vězení v Ilavě na Slovensku v roce 1963). Po uvítání se hosté pěšky přemístili do divadla. Slavnostní atmosféru ve Slaném dokreslovala hned dvě hudební tělesa. Zatímco na náměstí vyhrávala hudba vládní policie, u okresního úřadu to byla v krojích vystrojená hornická kapela.
Jeviště divadla ve Slaném bylo bohatě vyzdobeno prapory Říše, Protektorátu a znakem Kuratoria. Součástí výzdoby byly obrovské transparenty s hesly, adresované mladé generaci: Nová doba potřebuje nové lidi, Služba je nám ctí – tak ostatně zněl i nadpis Moravcova proslovu na shromáždění. [71] Prestižní místa na jevišti obsadili jednak účastníci devátého výcvikového tábora na Čeperce a třetího zvláštního tábora v Prachovských skalách, přízemí bylo rezervováno pro slánskou školní mládež a veřejnost. [72]
„Naše škola zaplnila galerii. Byl jsem tehdy žákem čtvrté třídy obecné školy chlapecké. Odrostlejší mládež byla na balkoně. Z vysoko umístěné galerie jsme dobře viděli na slavnostně vyzdobené jeviště. Které se hemžilo mnoha potentáty v civilu a uniformách. Naši dětskou pozornost vzbudila různost uniforem: převládala hnědá barva, nechyběla ani černá barva patřící příslušníkům zbraní SS. Uniformy se lišily od těch, které jsme znali od vojáků místní posádky Wehrmachtu nebo od členů Luftwaffe, kteří měli svoji pozorovatelnu na Slánské hoře“, vzpomínal s odstupem více než šedesáti let pamětník V. Moucha.
.
Poté co usedli prominentní hosté do loží, zazněl z jeviště sborový přednes. Následovaly projevy. Jako první vystoupil okresní pověřenec Kuratoria František Lisec a po něm obsáhle promluvil generální referent Kuratoria František Teuner.
Poté co usedli prominentní hosté do loží, zazněl z jeviště sborový přednes. Následovaly projevy. Jako první vystoupil okresní pověřenec Kuratoria František Lisec a po něm obsáhle promluvil generální referent Kuratoria František Teuner.
V úvodu svého projevu připomněl dr. Teuner význam 15. března 1939. Čtvrté výročí 15. března bylo dle Teunera vhodnou dobou, „abychom ukončivše všechny potřebné přípravné práce, mohli slavnostně zahájit začátek naší výchovné práce v české mládeži, jež se také od nynějška bude postupně rozvíjet k dobru celé mládeže v okresech, městech i vesnicích Čech a Moravy. Tak jako byla právě tímto dnem před 4 roky zakončena špatná minulost a nastoupila přítomnost bojů a příprav za novou a krásnější budoucnost, tak také tímto dnem má býti dnes nastoupena i nová cesta k výchově těch, kteří jsou hlavními ručiteli a nositeli české budoucnosti v rámci veliké a nadějné Říše – k výchově naší mládeže.“ Dále v projevu uvedl:
„Základy a začátek naší práce koná se v době, která je určena jednoznačně bojem největších rozměrů, jaký kdy pamatují dějiny. Za velkého zatížení jednotlivců, národů i celé Evropy bojuje se dnes o vše, co tvoří život jednotlivce krásným a co dává jedno s druhým ten krásný obraz kultury i život nejen této země, ale i celé Říše, stejně jako celé Evropy. Jestliže dnes údobí tohoto společného boje je nejrozhodnější, tím více musíme právě při této příležitosti říci mládeži několik upřímných a z plného přesvědčení tryskajících slov, která by znova jí vysvětlila vše, co dnes my s Říší a celou Evropou prožíváme. …
Právě začátek, průběh, i dnešní vrcholení války nejlépe nám vysvětluje příčiny i samozřejmost 15. března 1939 a zdůvodňuje proti všem neuváženým námitkám hluboce všechny následky tohoto dne, ať se udály v kterémkoliv oboru života, jednotlivce nebo celého našeho národa. Den ode dne více nám válka vysvětluje, jak připojení Čech a Moravy k velikému říšskému celku bylo důsledkem nejen přirozených vztahů, vyplývajících ze zeměpisné polohy a kulturní i rasové příbuznosti Čechů k Němcům, ale i ze společných zájmů a přímo životních zákonů a společné osudovosti tohoto celého prostoru…
Žijeme ve válce, jež není dnes jen válkou Němců, ale i válkou všech Evropanů a myslíme-li na mládež, nejde dnes o zachování a zajištění jen budoucnosti mládeže německé, ale každého mladého člověka celé Evropy. Tato slova nejlépe pochopíme, připomeneme-li si znovu důrazně společného nepřítele a společné nebezpečí i osud, který by stihl celou Evropu, kdyby nepřítel, proti kterému dnes stojí v práci i v boji náš společný světadíl, zvítězil….
Buď vítězství nového řádu, vítězství Říše a tím i Evropy, vítězství německé armády spolu s vojsky jejích stoupenců a podložené nasazením Říše i ostatních národů Evropy a tedy spolutvořené i pracovním přispěním českého národa, anebo porážka a tím vítězství toho nepřítele, jehož nemilosrdnost, hrůzu i všechny vlastnosti možno označit jediným a přesto tak výrazným a známým slovem – židovství a bolševismus. Ano, dnes jde o boj ke zničení bolševismu, který vždycky znamenal vraždění, zkázu, rozvrat a zoufalství. Jestli jeho zákeřná a ničící zbraň přichází v té či oné formě – z Východu či Západu – je dnes lhostejno. …
Právě proto, že dobře víme, jak bolševismus a židovstvo je dnes připraveno nasazením svých válečně ozbrojených sil vyvrátit z kořenů nejzákladnější pravdy i hodnoty, na kterých spočívá řád i život kulturního člověka a jeho další možnost pro budoucno, ať jde o jednotlivce nebo celé národy, právě proto, že víme, jak bolševismus zplozený, vybudovaný, ozbrojený a rozšířený Židovstvem ohrozil by i nejzákladnější podstatu národa našeho, jak Žid a bolševik jsou přímými paliči této války a rozněcovateli všech jejích požárů i pravými původci všeho dnešního utrpení, používáme i dnešní příležitosti k tomu, abychom jménem celé české mládeže znovu přihlásili se na stranu těch, kteří bojují vítězný boj s touto rakovinou celého lidství. I my, česká mládež, ve jménu své budoucnosti, ve jménu společné Říše stavíme se s veškerým nadšením i všemi svými silami na stranu Říše a všech protibolševických bojovníků. ..
Je povinností rodičů i dětí, vychovatelů i vychovávaných, nést rozhodnutí i v nejtajnějším koutku své duše o tom, kde je jejich místo a kam i svou nejtajnější myšlenkou patří.
Ať si několik bláznů u nás vykládá o tom, že bolševismus je beránek, demokrat, humanitář, kultura a já nevím co všechno jiné, ať si několik ubohých vypočítavců usměrňuje svůj postoj k Říši i ke svým vlastním povinnostm podle počtu kilometrů, o které se posune nebo oddálí východní fronta, ať si někdo zabalí bolševismus třeba do nejnemožnějších vlasteneckých nebo panslavistických frází, my víme zcela jistě, že kdyby nelítostné hordy bolševismu zaplavily naši krásnou zemi, že by náš národ se vším, co zbudovala staletí předcházejících generací, zahynul. My víme, že naše mládež bude žít jen tehdy, bude-li její život zajištěn vítězstvím Říše a porážkou bolševismu.
Ať si každý, kdo třeba jen jedinou myšlenkou dnes koketuje s bolševismem, postaví před svoje svědomí a svůj duševní zrak jeden jediný obrázek – obrázek statisíců bezprizorních dětí Sovětského svazu, bloudících o hladu a bez cíle po ulicích sovětských měst. Co dal bolševismus těmto ubožákům? Vytrhl je ze svazku rodiny, ochudil je o lásku vlastních rodičů a nedal jim poznat ani část všeho toho, co tvoří štěstí našeho mladého člověka. Již v nejútlejším mládí byli přitištěni k zemi jhem bolševické poroby, která připustila, aby v tisících umírali tito ubožáci v duševních i tělesných nemocech ve všech územích Sovětského svazu. Bezprizorné dítě budiž tím nejdůraznějším mementem nejen pro naši mládež, ale i pro naše rodiče.
I naší práci platí příkaz nepřipustit nikdy tento strašný osud a právě proto, že milujeme naši mládež, nenávidíme až do hloubky své duše tento organizovaný židovský zločin, nenávidíme jeho původce, stejně jako všechny jeho podporovatele. Naším vzorem není lidská troska tak, jak ji vytvoří z mladého člověka židovský bolševismus, ale mladý, krásný chlapec a zdravá dívka tak, jak ji známe z pochodujících formací německé mládeže i ostatních mladých lidí probuzených evropských národů.
Radost místo zoufalství, sebevědomí místo otrokářského přikrčení, kázeň místo anarchie, mravnost místo zvrhlictví, láska místo zákeřnictví, povinnost a čest místo zahálky a nectnosti. Využití lidských dobrých vlastností a jejich vítězství nad zvířecími pudy, vyšší cíle místo bezcílného zoufalství, to jsou vlastnosti, z kterých žije šťastný život dnešní mladý člověk Říše, a z kterých žijeme a chceme žít i my!
To vše nám dnes ochraňuje Říše a to nám také její armáda a její práce spolu s prací naší zajistí i pro budoucnost. Proto dnes dobře rozumíme 15. březnu a proto jej dnes i ze srdce oslavujeme. …
Proto ať dnes české dítě, jehož otec pracuje někde v říšské továrně a kuje tak zbraně pro obránce Evropy, si uvědomí, že tento otec dočasně vzdálený nenasazuje přímo život, ale svou prací pomáhá a tím i umožňuje tomuto dítěti, aby mohlo nejen chodit do školy, oblékat se a prožívat klidně svoje mládí, ale aby vůbec mohlo se těšit na budoucnost. jestliže matka dneska nemůže poskytnout dítěti vše, co by si snad přálo, a musí i ve své domácnosti se uskrovnit, pak nechť si pamatuje, že tím prokazuje tu největší službu právě svému dítěti, neboť dnes nejde tak o jeho výživu, jako o holý jeho život. Jen připomínkou všeho toho můžeme správně pochopit nutnost i pravé poslání a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže.
Věříme ve vítězství Říše, věříme v budoucnost naší mládeže. Budujeme zde ukazatele této nové budoucnosti a řídící orgán k nové výchově pro tuto budoucnost. Máme tu jedinečnou výsadu, že musíme vlastně uprostřed tohoto světového zápolení budovat dílo míru, klást základy k novým hodnotám, utvrzovat v přesvědčení i názorech, jež během příštích let budou posilujícím duchovním vlastnictvím celé české mládeži."
Dr. Teuner přešel pak ke konkrétní podobě prostředků, které byly zvoleny jako vhodná forma výchovy mládeže, vyzdvihl ale také význam kulturního a tělovýchovného usměrňování mládeže:
"Všechny výchovné pomůcky, ať jde o film, knihu, zpěv, přednášku, hudbu, divadlo, loutkové divadlo, či jakýkoliv druhý obor výchovného působení, budou dnes dány k dispozici výchovné činnosti naší mládeži. Jejich vhodnost bude odpovědně vážena a duši mladého člověka přizpůsobena tak, aby mu před oči byly stavěny vzory, jež mají léčit jako balzám všechny špatnosti a nedostatky výchovy minulé a doplňovat vše to dobré, co zde již dnes výchova našeho mladého člověka vytvořila. I naše mládež musí poznat cenu kamarádství, cti, povinnosti a hrdinství...
Rozvíjíme široký program na půdě Sociální pomoci i s ostatními institucemi. Naše zdravotnictví mládeže na podkladě odborné spolupráce s lékaři bude ochráncem tělesného zdraví mladého českého člověka. Tělovýchova, jak ji provádíme v našich táborech a budeme provádět v celé mládeži, není jenom pouhým sportem, nýbrž i osvěžující a posilující činností mladého organismu. Úkolem Kuratoria je, aby veškerá mládež mezi 10 a 18 lety měla možnost plného tělovýchovného výcviku a na podkladě moderních a vyzkoušených zdravotních zásad mohla právě v dobách vývoje i útlého mládí upevňovat a posilovat svoje zdraví.
„vychovávat Říši i vlastnímu národu slušnou, povinností dbalou, schopnou, ukázněnou a zdravou generaci. V tom je naše vlastenectví, v tom je i náš socialismus, v tom je i náš poctivý a zdravý poměr k životu a práci.“
„K tělovýchově a sportovní činnosti, jež nejvíce je našimi spolky prováděna, chci ještě říci, že naším cílem není ojedinělá sportovní hvězda, nýbrž vyšší, zdravotní průměr a tělesná zdatnost celku. Ideálem není pouhá výchova nadšení pro sport, která končí potleskem za bariérou sportovních hřišť nebo rozčileným čtením sportovního referátu, ale umožní celé české mládeži prožívat z jednotlivých sportů to, co skutečně zdraví a osvěžení slouží a co pomáhá k tělesnému harmonickému vzrůstu každého jednotlivce. Ať žádný sportovní nadšenec se přitom neobává nějakého útočení proti sportu samotnému a nech´t ví, že tím i vlastní sport bude posílen, neboť z vyššího zdravotního průměru veškeré mládeže bude vycházet i větší počet sportovně vynikajících jedinců.“ [73]
František Teuner ve Slaném slíbil, že Kuratorium bude mít pro potřeby české mládeže k dispozici všechny dostupné materiální i lidské zdroje. Ujistil přítomné, že podpora ze strany Říše v této činnosti je maximální:
„Právě proto, že Kuratorium pro výchovu mládeže pracuje v neomezené věrnosti k Říši, dostává se mu tolik důvěry ze strany říšských činitelů, že může dnes s radostí prohlásit, že má zajištěny technické možnosti a podmínky k výchovné činnosti na celé široké základně. … Tato pomoc ze strany rozhodujících činitelů – jak pana říšského protektora, tak i vlády – zavazuje však nás všechny k pevnému odhodlání nezpronevěřit se svému poslání a plnit všechny závazky vůči Říši i vůči odpovědnému vedení českého národa, neboť víme, že jen tehdy budeme moci mládeži prospívat a pro ni pracovat, jestliže naše výchova neuchýlí se od vytčeného cíle, totiž vychovávat Říši i vlastnímu národu slušnou, povinností dbalou, schopnou, ukázněnou a zdravou generaci. V tom je naše vlastenectví, v tom je i náš socialismus, v tom je náš poctivý i zdravý poměr k životu a práci!“
Projev ukončil výkladem symboliky znaku Kuratoria, který byl zde ve Slaném poprvé prezentován:
„Aby nezavládl krvavý prapor bolševismu nad naší krajinou, aby požáry a zhouba nezpustošily naše chrámy, chaloupky a školy, aby se beztvará masa východního tyranství nepřelila do této země, k tomu má sloužit i naše každá myšlenka i naše všechna práce. Tak, jako vítězná armáda Říše pod praporem s hákovým křížem odvrací zhoubu i od našich zemí a ve jménu nového řádu zajistí zítra budování trvalého míru, tak také dnes znak nové mládeže, který slavnostně zde uvidíme, zajistí zítřek našemu mládí.
Znak symbolizuje tisíciletý příklad svatého Václava orlicí svatováclavskou a doplněním znaku hákového kříže na její hrudi spolu se znaky slavných zemí Čech a Moravy. Pochopí-li každý význam i závazky těchto symbolů a bude-li vždy v jejich znamení vedena výchova naší mládeže, pak také vyplní se slova modlitby: Nedej zahynouti nám, ni budoucícm!“
Pod levým křídlem svatováclavské orlice byl umístěn znak Moravy (šachovaná orlice) a pod křídlem pravým znak Čech (dvouocasý lev). Znak měl symbolizovat ochranu českých zemí Říší a respekt české mládeže k ideám nacionálního socialismu. Svatováclavská orlice odkazovala na v této době často skloňovanou svatováclavskou tradici.
Pod Moravcovým dohledem vznikla i uniforma Kuratoria, jejíž střih, barva i označení odpovídaly německému vzoru. Bílé košile s černými vázankami a tmavými kalhotami tvořily stejnokroj řadových členů Kuratoria. Honosnější uniformu měli právo nosit pouze vedoucí funkcionáři a absolventi kuratorních výcvikových táborů. Jednací řečí Kuratoria byla ustanovena němčina.
.Ale zpět k Teunerově projevu, během něhož měla probíhat dle protektorátního tisku divadlem vlna euforie. Veřejnost a obzvláště mládež měla být nadšená a měla burácivě tleskat.
 |
| Znak Kuratoria byl poprvé prezentován ve Slaném. |
Projev ukončil výkladem symboliky znaku Kuratoria, který byl zde ve Slaném poprvé prezentován:
„Aby nezavládl krvavý prapor bolševismu nad naší krajinou, aby požáry a zhouba nezpustošily naše chrámy, chaloupky a školy, aby se beztvará masa východního tyranství nepřelila do této země, k tomu má sloužit i naše každá myšlenka i naše všechna práce. Tak, jako vítězná armáda Říše pod praporem s hákovým křížem odvrací zhoubu i od našich zemí a ve jménu nového řádu zajistí zítra budování trvalého míru, tak také dnes znak nové mládeže, který slavnostně zde uvidíme, zajistí zítřek našemu mládí.
Znak symbolizuje tisíciletý příklad svatého Václava orlicí svatováclavskou a doplněním znaku hákového kříže na její hrudi spolu se znaky slavných zemí Čech a Moravy. Pochopí-li každý význam i závazky těchto symbolů a bude-li vždy v jejich znamení vedena výchova naší mládeže, pak také vyplní se slova modlitby: Nedej zahynouti nám, ni budoucícm!“
Pod levým křídlem svatováclavské orlice byl umístěn znak Moravy (šachovaná orlice) a pod křídlem pravým znak Čech (dvouocasý lev). Znak měl symbolizovat ochranu českých zemí Říší a respekt české mládeže k ideám nacionálního socialismu. Svatováclavská orlice odkazovala na v této době často skloňovanou svatováclavskou tradici.
Pod Moravcovým dohledem vznikla i uniforma Kuratoria, jejíž střih, barva i označení odpovídaly německému vzoru. Bílé košile s černými vázankami a tmavými kalhotami tvořily stejnokroj řadových členů Kuratoria. Honosnější uniformu měli právo nosit pouze vedoucí funkcionáři a absolventi kuratorních výcvikových táborů. Jednací řečí Kuratoria byla ustanovena němčina.
.Ale zpět k Teunerově projevu, během něhož měla probíhat dle protektorátního tisku divadlem vlna euforie. Veřejnost a obzvláště mládež měla být nadšená a měla burácivě tleskat.
Po Teunerovi oslovil v začínajícím odpoledni shromážděné posluchače ministr Emanuel Moravec a přečetl poselství státního prezidenta Emila Háchy, ve kterém se konkrétně pravilo:
„Česká mládeži! Není to po prvé, kdy se obracím ze svého úřadu k české mládeži. Již v roce 1940 jsem s uspokojením zjistil, že česká mládež má smysl pro odpovědnost a kázeň, a výslovně jsem vzpomenul nových cest, jež musí nastoupit. Nepřestal jsem ani potom sledovat život i povinnosti našich mladých hochů a dívek a pozoroval jsem, v jaké nevýhodě byli tito mladí lidé zejména za mládeží německou, kdyby jejich mimoškolní výchova měla i nadále zůstat bez cílevědomého veřejného vedení, neseného novým světovým názorem.
Dnes již máme toto vedení v Kuratoriu pro výchovu mládeže a na všech českých mladých lidech jest, aby se uchopili s plnou důvěrou a dychtivostí poskytnuté příležitosti.
Musí býti ctižádostí každého českého hocha i dívky, aby se přiblížili vzoru vynikajících hochů a dívek německých, kteří vědomím pospolitosti, obětavosti a mnohde i opravdovým hrdinstvím přizpůsobili dřívější dětskou bezstarostnost požadavkům tvrdé doby. Zdůrazňuji, jak jsem již dříve učinil, že válka klade dnes obtížnější podmínky, než za kterých žila mládež v dobách mírových.“ [74]
„Česká mládeži! Není to po prvé, kdy se obracím ze svého úřadu k české mládeži. Již v roce 1940 jsem s uspokojením zjistil, že česká mládež má smysl pro odpovědnost a kázeň, a výslovně jsem vzpomenul nových cest, jež musí nastoupit. Nepřestal jsem ani potom sledovat život i povinnosti našich mladých hochů a dívek a pozoroval jsem, v jaké nevýhodě byli tito mladí lidé zejména za mládeží německou, kdyby jejich mimoškolní výchova měla i nadále zůstat bez cílevědomého veřejného vedení, neseného novým světovým názorem.
Dnes již máme toto vedení v Kuratoriu pro výchovu mládeže a na všech českých mladých lidech jest, aby se uchopili s plnou důvěrou a dychtivostí poskytnuté příležitosti.
Musí býti ctižádostí každého českého hocha i dívky, aby se přiblížili vzoru vynikajících hochů a dívek německých, kteří vědomím pospolitosti, obětavosti a mnohde i opravdovým hrdinstvím přizpůsobili dřívější dětskou bezstarostnost požadavkům tvrdé doby. Zdůrazňuji, jak jsem již dříve učinil, že válka klade dnes obtížnější podmínky, než za kterých žila mládež v dobách mírových.“ [74]
Emil Hácha své poselství zakončil slovy: „Pod vedením Vůdce Adolfa Hitlera se rodí nová Evropa, pro kterou Říše přináší dějinné oběti. Jednejte tak, abyste pro tuto novou Evropu byli připraveni jako celí čeští mužové a ženy.“ [75]
 |
| Ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý a předseda vlády Jaroslav Krejčí na slavnostním otevření výcvikového tábora v Protivíně v květnu 1943. V druhé řadě vpravo W. Jacobi. |
„Čeští jinoši a české dívky! Pod vedením Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě zahajujete dnes nový úsek dějin české mládeže. Počátek své práce spojili jste s dnem, který představuje mezník v dějinách českého národa. Bylo to 15. března 1939, kdy se pod vedením svého státního presidenta dr. Emila Háchy český lid přihlásil k evropskému středu a kdy nalezl novou formu soužití s německým národem. 15. března letošního roku chystáte se vyvoditi důsledky z přiznání svého národa a svého státního presidenta, abyste mládeži dali novou výchovu, spojenou s novou životní náplní. Česká mládež se staví do šiku s ostatní evropskou mládeží a tím projevuje, že je rovněž rozhodnuta pracovat na novém řádu v tomto životním prostoru. Mládež je vždy průkopníkem nových ideí. Tak také váš mladiství rozmach sklidí úspěch, jestliže se s radostným srdcem a jasnou myslí dáte do svého úkolu. S mou podporou můžete přitom počítat.“ [76]
Ministrova slova měla být často přerušována „bouřlivými projevy souhlasu nadšené přítomné mládeže“. Manifestace byla zakončena projevem pocty Vůdci a přednesem hymen Říše a protektorátu. Její rámec vytvořil společný zpěv pochodových písní, mezi nimi byl přednesen i nový pochod mládeže, dále sborová recitace hesel a hudba vládní policie. Prominentní hosté se zúčastnili slavnostního oběda v reprezentačním sále Městské spořitelny ve Slaném.
[77]
Samozřejmě, že události ve Slaném z března 1943 neušly ani „československé exilové vládě“ v Londýně, která záležitost sledovala s nelibostí a částečně i nervozitou – převýchova české mládeže v nacionálněsocialistickém duchu v jistém smyslu odporovala i podstatné složce „protiprotektorátní“ propagandy, kde otázka údajně hrozící likvidace českého národa či jeho vystěhování hrála nemalou roli. Rysy plánované výchovy české mládeže v rámci Říše však těmto vizím poněkud protiřečily. Vztah Londýna ke Kuratoriu byl tedy od počátku ryze nepřátelský a dle výpovědi generálního referenta Kuratoria dr. Teunera docházelo dokonce i ke skrytým vyzvědačským pokusům:
„Mnoho lidí projevilo od začátku snahu spolupracovat, mnoho jich přinášelo projevy oddanosti a pohotovosti, bohužel ale musím konstatovat, že z devadesáti procent to byli agenti nepřátelských exponentů, kteří k nám byli vysíláni, aby vyzvídali. Budeme začínat svou práci se značnou nenávistí a nepřejícností svého okolí. Naše situace je těžší než situace německého národa, protože český národ nemá tak slavnou přípravu, jakou bylo pro Němce buršáctví.“ [78].
Londýnský exil byl událostmi ve Slaném skutečně do jisté míry znepokojen. Například Jaroslav Stránský, ministr spravedlnosti „československé exilové vlády“, jenž promlouval na vlnách BBC pravidelně k občanům Protektorátu, věnoval zahájení činnosti Kuratoria se Slaném svou rozhlasovou relaci z 21.3.1943. Nesla příznačně název „O mládež“. V úvodu promluvy přiznal, že když poslouchal výzvy a odezvy z Městského divadla ve Slaném, bylo mu „velmi těžko“. Nepodléhal však skepsi a promlouval do rozhlasu: „O mládež, jejíž cit a rozum vzdělávala ještě naše svobodná rodina a škola v pravdě a počestnosti, není třeba se bát. Ti už rozumějí, ti už se neodrodí, s těmi nic nepořídí zrádce, který Němcům slíbil, že českou mládež do roka nikdo nepozná.“ Více se Stránský obával o ovlivňování mladších českých dětí, „duchovně ještě nevyzbrojených“.
Kriticky hodnotil metody a cíle, které si Kuratorium pro sebe ve Slaném vytýčilo: „Česká mládež má uvěřit, že náš národ nemá stejné právo, aby si své věci sám spravoval, jaké mají národy jiné. Česká mládež se má zpronevěřit mrtvým buditelům a křísitelům a má se svěřit jen živým uspavačům a vrahům. Má pohrdnout Palackým i Masarykem a má ctít Hitlera a Himmlera. Má za zrádce považovat Eduarda Beneše a za hrdinu Emanuela Moravce“. Jako odpověď na hesla Kuratoria nabádal českou mládež, aby se obracela k prvorepublikovým a obrozeneckým autorům: „Veďte mládež, aby četla staré knihy – v nich se uchovává mládí národa.“ [79]
[77]
Samozřejmě, že události ve Slaném z března 1943 neušly ani „československé exilové vládě“ v Londýně, která záležitost sledovala s nelibostí a částečně i nervozitou – převýchova české mládeže v nacionálněsocialistickém duchu v jistém smyslu odporovala i podstatné složce „protiprotektorátní“ propagandy, kde otázka údajně hrozící likvidace českého národa či jeho vystěhování hrála nemalou roli. Rysy plánované výchovy české mládeže v rámci Říše však těmto vizím poněkud protiřečily. Vztah Londýna ke Kuratoriu byl tedy od počátku ryze nepřátelský a dle výpovědi generálního referenta Kuratoria dr. Teunera docházelo dokonce i ke skrytým vyzvědačským pokusům:
Londýnský exil byl událostmi ve Slaném skutečně do jisté míry znepokojen. Například Jaroslav Stránský, ministr spravedlnosti „československé exilové vlády“, jenž promlouval na vlnách BBC pravidelně k občanům Protektorátu, věnoval zahájení činnosti Kuratoria se Slaném svou rozhlasovou relaci z 21.3.1943. Nesla příznačně název „O mládež“. V úvodu promluvy přiznal, že když poslouchal výzvy a odezvy z Městského divadla ve Slaném, bylo mu „velmi těžko“. Nepodléhal však skepsi a promlouval do rozhlasu: „O mládež, jejíž cit a rozum vzdělávala ještě naše svobodná rodina a škola v pravdě a počestnosti, není třeba se bát. Ti už rozumějí, ti už se neodrodí, s těmi nic nepořídí zrádce, který Němcům slíbil, že českou mládež do roka nikdo nepozná.“ Více se Stránský obával o ovlivňování mladších českých dětí, „duchovně ještě nevyzbrojených“.
Kriticky hodnotil metody a cíle, které si Kuratorium pro sebe ve Slaném vytýčilo: „Česká mládež má uvěřit, že náš národ nemá stejné právo, aby si své věci sám spravoval, jaké mají národy jiné. Česká mládež se má zpronevěřit mrtvým buditelům a křísitelům a má se svěřit jen živým uspavačům a vrahům. Má pohrdnout Palackým i Masarykem a má ctít Hitlera a Himmlera. Má za zrádce považovat Eduarda Beneše a za hrdinu Emanuela Moravce“. Jako odpověď na hesla Kuratoria nabádal českou mládež, aby se obracela k prvorepublikovým a obrozeneckým autorům: „Veďte mládež, aby četla staré knihy – v nich se uchovává mládí národa.“ [79]
 |
| Znak Kuratoria mezi říšskou a protektorátní vlajkou na nádvoří protivínské- ho zámku (květen 1943). |
POKRAČOVÁNÍ. Na konci seriálu bude uveden přehledný rozcestník s odkazy na jednotlivé díly. Další díl následuje 8.11.2009.
Zvláštní poděkování autora náleží Vladimíru Kordovi za poskytnutí obrazového materiálu ze svého archivu.
.
Poznámky:.
[63] Mohutná manifestace české mládeže, Lidové noviny 16.9.1942, str. 2
.
Poznámky:.
[63] Mohutná manifestace české mládeže, Lidové noviny 16.9.1942, str. 2
[64] Moravec, Emanuel, Víra, kázeň a vytrvalost ,14.12.1942, In: O český zítřek, Orbis Praha 1943, str. 350-363
[65] Výchovný plán národa, Lidové noviny 21.1.1943, str. 3
[66] Povinná služba mládeže, Lidové noviny 21.1.1943, str. 2
[67] Povinná služba mládeže. Jak bude organisována, Lidové noviny 24.1.1943, str. 2
[68] Povinná služba mládeže. Jde v podstatě o osvěžení i zábavu., Lidové noviny 6.2.1943, str. 2
[69] Ve věrnosti Vůdci a Říši je naše síla a budoucnost, Lidové noviny 14.3.1943, str. 1
[66] Povinná služba mládeže, Lidové noviny 21.1.1943, str. 2
[67] Povinná služba mládeže. Jak bude organisována, Lidové noviny 24.1.1943, str. 2
[68] Povinná služba mládeže. Jde v podstatě o osvěžení i zábavu., Lidové noviny 6.2.1943, str. 2
[69] Ve věrnosti Vůdci a Říši je naše síla a budoucnost, Lidové noviny 14.3.1943, str. 1
[70] Moulis, Miloslav: Mládež proti okupantům, Svoboda Praha 1966, str.146
[71] Hes, Milan: Založení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Slánský obzor, ročník 13, Slaný 2006, str. 52-54
[72] Ve věrnosti Vůdci a Říši je naše síla a budoucnost, Lidové noviny 14.3.1943, str. 1
[73] Mládež hlavním ručitelem budoucnosti, Lidové noviny 14.3.1943, str. 1, Projev Dr. Teunera ve Slaném, In: Zteč, 27. 3. 1943
[74] Poselství státního presidenta k české mládeži, Lidové noviny 14.3.1943, str. 1
[74] Poselství státního presidenta k české mládeži, Lidové noviny 14.3.1943, str. 1
[75] Hes, Milan: Založení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Slánský obzor, ročník 13, Slaný 2006, str. 52-54
[76] Nový úsek dějin české mládeže, Lidové noviny 14.3.19443, str. 1
[77] Hes, Milan: Založení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Slánský obzor, ročník 13, Slaný 2006, str. 52-54
[78] Gebhart, J., Kuklík, J.: Dramatické i všední dny protektorátu, Praha 1996, str. 227-228
[79] Hes, Milan: Založení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Slánský obzor, ročník 13, Slaný 2006, str. 54-55
[76] Nový úsek dějin české mládeže, Lidové noviny 14.3.19443, str. 1
[77] Hes, Milan: Založení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Slánský obzor, ročník 13, Slaný 2006, str. 52-54
[78] Gebhart, J., Kuklík, J.: Dramatické i všední dny protektorátu, Praha 1996, str. 227-228
[79] Hes, Milan: Založení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Slánský obzor, ročník 13, Slaný 2006, str. 54-55