Jaroslav Voříšek
Vážený pane Beere, přečetl jsem si pozorně články pánů Kotrby a Kantora a dalších a Vaši reakci na ně. Proto posílám několik poznámek:
- Chybou je, že někteří autoři neodlišují často dostatečně německý národ od německého nacismu, respektive od té části německého národa, která nacionální socialismus nejen přijala, ale jeho zločiny uskutečňovala. Ano, dokumenty se mají citovat přesně, tedy i tajná Heydrichova řeč. Něco jiného ovšem je její interpretace. Heydrichův plán lze vykládat ve smyslu, že by to nebylo tak hrozné, „jen“ by se z určité části Čechů stali Němci, ale také - což je po poznání nacismu a po zkušenostech s ním výklad bližší pravdě - jako jeden z dalších připravovaných zločinů.
- Plán R. Heydricha byl plánem zločinným a to i tehdy, kdyby byl proveden tak, jak ho interpretujete ve Vaši polemice se zmíněnými pány. Znamenal by, a to nemyslím jen „částečnou“ fysickou, nýbrž i duchovní, kulturní a mravní likvidaci českého národa. Odnárodnění (v tomto případě germanizace a také nacizace) nemusí být sice fysickou likvidací, ale bylo by likvidací českého národa, který se utvářel během dějin postupně na území Čech a Moravy z převážně slovanského obyvatelstva od 7. století. Nástrojem k tomuto odnárodňování a k nacizaci bylo i Kuratorium (byť bylo založeno až po Heydrichově smrti), jak ostatně dokazuje Vámi uváděný seriál.
- „Diese Menschen muss ich hinausbringen. Im Osten ist viel Platz.“ („Tyto lidi musím dostat ven. Na východě je místa dost.“) Tedy žádná slova o likvidaci! - Když se uskutečňoval plán tzv. „konečného řešení židovské otázky“, také tu slovo likvidace nezaznělo, nehovořilo se o plynových komorách a spalování v krematoriích, ale mluvilo se o odeslání Židů na východ, kde budou „pracovat“. Taková místa pro „evakuaci“ se skutečně našla pro šest milionů zavražděných evropských Židů. Mimochodem z celkového počtu 105 lidických dětí zůstalo naživu jen sedmnáct. Devět bylo adoptováno německými rodinami a sedm nejmenších do 1 roku bylo umístěno v Praze v německém dětském domově (jeden chlapec v domově zemřel, tedy jich zůstalo šest). Po lidické tragédii se matkám narodilo sedm dětí, naživu zůstaly jen dvě. Jeden chlapec se narodil v koncentračním táboře, ale po porodu byl ihned usmrcen. Tedy 17 „rasově vhodných“ proti 87 „rasově nevhodných“ ke germanizaci. Nebylo by přece problémem germanizovat všechny děti, ale byly „rasově nevhodné“!
- „...neponěmčitelní Češi v žádném případě neměli být zlikvidování ale „evakuováni“, tedy přesídleni k Ledovému moři, kde měli zastávat výsostné postavení mezi tamními národy.“
Už „přesídleni k Ledovému moři“ lze nazvat zločinem. Kdyby snad Češi přijali „zastávání výsostného postavení mezi tamními národy“ - a patrně by se našli mezi nimi čeští nacisté, kteří by souhlasili s nadřazeným postavením - byla by to morální destrukce Čechů, kteří by tak přejali nacistickou rasovou teorii a považovali se za nadřazené jiným národům. Třebaže Heydrichova teorie se týkala Čechů, nelze ji vytrhovat z kontextu postoje k těm národům, které byly rasovou teorií označovány za rasově méněcenné podlidi. - Jak by vše skutečně dopadlo můžeme pochopitelně jen domýšlet, ale na základě toho, co dnes víme o nacistické ideologii a nacistických plánech, především o tom, co tento režim reálně napáchal, je více než zřejmé, že šlo o zvlášť zločinný režim neváhající své plánované zrůdnosti uskutečnit do všech důsledků. Ve světle odhalení charakteru nacismu není od věci mít za to, že to, co bylo zatím teorií, uskutečnil by v praxi. Naštěstí byl nacismus poražen a nemohl dokončit, co zamýšlel.