Lukáš Beer
 |
| Z lednového setkání FPÖ v dolnorakouském Vösendorfu. |
Češi ovšem díky zdejšímu (převážně internetovému) zpravodajství podléhají nesprávné iluzi, že Holanďan Wilders ztělesňuje jakousi špičku celoevropského tažení proti hrozbě islamizace a je jeho oprávněným jediným předním zástupcem. Získal si i zde řadu příznivců, sympatizantů anebo přinejmenším „chápajících“ pozorovatelů. Mnoho z nich je pouze povrchně „informováno“ z běžných sdělovacích prostředků a podléhá naivnímu jednodimenzionálnímu pohledu, který vidí hrozící islamizaci a konflikty plynoucí z chybné migrační politiky na straně jedné a politika Geerta Wilderse na straně druhé. Ti informovanější už lépe vědí, že ve hře tu zdaleka není pouze islám, pouze Evropa, ale že tu hrají významnou roli i velmi důležité a velmi pokládané mimoevropské vazby. A ty se stávají zřejmě naprosto určujícími, což si za chvíli demonstrujeme na konkrétním názorovém konfliktu mezi politickými silami, stojícími zdánlivě na jedné evropské „protiislamizační“ frontě. Mnohé nám to napoví o pravé podstatě snah lidí, kteří podporují Geerta Wilderse, o jejich hlavní hodnotě, která bohužel stojí o něco výše než jimi proklamované zachování a ubránění tzv. západních (kulturních) hodnot evropského kontinentu.
O „popularitu“ Geerta Wilderse se tu v České republice stará určitý okruh lidí z politiky a publicistiky. Vynecháme-li onen okruh „naivních příznivců“, o kterých byla řeč v předcházejícím odstavci, vybaví se nám snad několik českých politiků, publicistů nebo internetových stránek. A teď, chceme-li pátrat po nějakém společném jmenovateli, který tuto názorovou skupinu v něčem jednotí, směřujme na tuto skupinu otázky týkající se palestinsko-izraelského konfliktu. Zjistíme záhy jeden nápadný společný znak této názorové skupiny: všichni jsou až nápadně proizraelští, u některých je to více patrné, u některých je nutno číst mezi řádky.
Malá exkurze do spletité džungle českého politicky orientovaného internetového života záhy ujasní, že nejznámější zpravodajsky koncipované „české“ (výstižněji řečeno: česky psané) internetové stránky, překypujícími antiislamismem, Eurabia, jsou ve skutečnosti pouze těmi nejviditelnějšími, tedy špičkou pomyslného ledovce. Eurabia.cz je českou odnoží německé Politically incorrect, a obě pojí vedle nenávistného zpravodajství o islámu obdiv a podpora holandského politika Geerta Wilderse. A pak také něco, v čemž se až bizarním způsobem vyžívá koneckonců i sám Wilders a co lze pojmenovat snad už jen jako „izraelfetišismus“. Podobných internetových stránek a blogů vyrostlo v Evropě za posledních pár let nápadně mnoho. Rakouskou, ač umírněnější verzí „Politically incorrect“ a „Eurabia.cz“ je anonymní , vlastenecky se tvářící web SOS Österreich. Jeho autoři spatřují zlo v islámu a sympatizují s Wildersem. Na rozdíl od německé a české verze antiislamistických a proizraelských stránek operuje tato rakouská odnož, co se týče devótního sympatizování s Izraelem, mnohem decentněji a opatrněji. Provozovatelé „SOS Österreich“ se museli adaptovat na poněkud jiné podmínky, související s místní mentalitou, která hůře akceptuje nějaké "pro" nebo "anti".
Ve srovnání s Geertem Wildersem je předseda rakouské FPÖ, Heinz Christian Strache, pro ony české politiky a publicisty, kteří se si dělají starosti kvůli islamizaci Evropy a s přistěhovaleckou politikou, prakticky nezajímavou osobou. Naivní otázka: proč pro zdejší české obdivovatele Geerta Wilderse není zajímavější H. C. Strache? Jeho strana přeci stále získává na popularitě a dnes průzkumy veřejného mínění prozrazují, že kdyby se volby do parlamentu v Rakousku konaly zítra, získala by jeho politická strana stejný počet hlasů jako prozatím vládnoucí sociální demokraté a lidovci. A mezi mladými lidmi do 29 let je FPÖ dnes dokonce stranou nejoblíbenější – volilo by ji podle ankety 42% mladých Rakušanů, tedy podstatně více než strany politické konkurence. A není dokonce vyloučeno, že se H. C. Strache stane jednoho dne i rakouským spolkovým kancléřem.
Proč tedy čeští „antiislamisté“ píší obdivné a solidarizující články o Geertu Wildersovi, ale H. C. Strache jim nestojí ani za zmínku? Je snad z jejich pohledu málo úspěšný? Nestaví se dost jasně a rezolutně k přistěhovalecké tématice? Neagituje dost jednoznačně proti nebezpečí islamizace Evropy? V čem spočívá jeho nedostatek? A v čem "plus" Geerta Wilderse?
Pravda, H. C. Strache i přes svou neodmyslitelnou typicky populistickou rétoriku, která chvílemi může na někoho působit i hloupě (zejména když se pustí do kritiky vládnoucích politických stran a všerůzných nešvarů), se neuchyluje na rozdíl od svého holandského protějšku k démonizování islámu, ačkoliv je přísným odpůrcem islamizace. Rozhodně muslimy neuráží a zbytečně neprovokuje, nešíří nenávist k islámu, ale pouze jej odmítá ve své vlasti, odmítá mu ustupovat a uzpůsobovat se mu. Kdo zná verbální provokace Holanďana Wilderse pronesené na adresu islámu a muslimů, musí zákonitě usoudit, že Stracheho linie, co se týče problému islamizace v Evropě, je konstruktivnější a rozumnější a nepotencuje na rozdíl od Wildersových provokativních výpadů zbytečně napětí mezi islámským světem a Evropou a tím vlastně nevytváří zbytečně dusnou atmosféru mezi oběma světy. To vše se o Wildersovi říci rozhodně nedá. To by byly docela rozumné důvody k tomu, aby byl Strache v tomto smyslu preferován. Ptejme se tedy znovu: proč je tedy přes to všechno hrdinou českých „antiislamistů“ právě Wilders?
Vysvětlení je brzo nasnadě. Geert Wilders je devótním obdivovatelem a nekritickým podpůrcem státu Izrael a jeho politiky a dává to až bizarním způsobem často najevo. V tom se mu Strache nevyrovná – a to i přes jeho prosincovou podbízivou cestu do Izraele, který ho ještě donedávna nechával naprosto chladným. Jak se dalo očekávat, nepřijalo řadové členstvo FPÖ tento podivný výlet svého předsedy zrovna nekriticky. Naopak, uvnitř strany probíhaly následně horké debaty a převládalo naprosté nepochopení. Dodnes můžeme pouze spekulovat o tom, co stálo skutečně v pozadí spoluúčasti FPÖ na společném programu několika evropských „pravicově populistických“ politických stran v Izraeli a deklaraci tzv. Jeruzalémského prohlášení. Autor tohoto článku má k dispozici nepotvrzenou informaci, podle níž prosincovou cestu do Izraele závazně naplánoval člen FPÖ David Lazar, který je jako Žid zároveň členem izraelitské obce ve Vídni a má velmi dobré kontakty s izraelskou politickou stranou Likud. Vedení FPÖ prý nakonec chtělo od cesty do Izraele upustit, avšak nebyla už solidní možnost celou akci odpískat. Těžko říct, co je na tom pravdy, ale asi to nebude pravda celá.
Každopádně Strache musel nahodit zpátečku, aby uklidnil znepokojení ve svých vlastních řadách. Vyslal několik signálů, které měly svým příznivcům prozrazovat, že se nehodlá dát stejnou cestou jako Geert Wilders. Nejprve to bylo v lednovém nedělním poledním rozhovoru pro televizní pořad veřejnoprávní ORF, kde se H. C. Strache poprvé distancoval od Geerta Wilderse („není to moje linie“) a také od političky FPÖ Sabaditsch-Wolffové, která se intenzivně přátelí s Wildersem a je taktéž fanatickou přívrženkyní státu Izrael. Strache o Sabaditsch-Wolffové řekl, že její aktivity mají soukromý charakter a nereprezentují politickou linii FPÖ.
A aby toho nebylo dost, vyšlo v lednu speciální číslo týdeníku Zur Zeit, který vydává Andreas Mölzer, věnované právě přecházejícímu pobytu vedení FPÖ v Izraeli a všeobecně také problematice Blízkého východu. A tady došla evropským sympatizantům Geerta Wilderse jaksi trpělivost. Zde je nutno předeslat něco o zajímavému spádu událostí, jež jasně dokumentují skutečné smýšlení a skutečnou motivaci evropských „wildersovských aniislamistů“ a sympatizantů tohoto holandského politika, nevyjímaje ty české.
Těsně po cestě H. C. Stracheho do Izraele v prosinci 2010 bylo možno na německých internetových stránkách Politically incorrect, propagujících Wilderse a „solidaritu s Izraelem“, vysledovat celou řadu velmi pozitivně laděných příspěvků, které referovaly o spoluúčasti FPÖ na této akci. Stránky dokonce zveřejnily i rozhovor s předsedou Svobodných. Ten si najednou získal náklonnost redakce, a to byla pro ni FPÖ doposud absolutní tabu – až na Wildersovu fanynku, sionistku Sabaditsch-Wolffovou stránky rakouské Svobodné ignorovaly. Podobně koncem roku reagovaly i česky psané stránky Eurabia.cz – objevily se zde krátké zprávy o spolupodílení se FPÖ na Jeruzalémském prohlášení a byly zveřejněny krátké příspěvky o protipřistěhovalecké politice FPÖ. Jak málo tedy stačilo, aby se FPÖ stala náhle akceptovatelnou pro „izraelfetišistické“ antiislamistické a proevropsky se tvářící internetové portály!
Tato náklonnost však neměla dlouhého trvání. V lednu vychází nové číslo Mölzerova časopisu „Zur Zeit“ a v něm řada pozoruhodných článků. Andreas Mölzer, poslanec za FPÖ v Evropském parlamentu, byl v prosinci po boku H. C. Stracheho přítomen u všech jednání v Izraeli. V týdeníku se objevily texty, ve kterých se zdůrazňovalo, že vůči světovému islámu je nutno chovat respekt a že šíření nenávisti vůči němu není tou správnou cestou – tuto zásadu je nutno uplatňovat i při odmítání islamizace na evropské půdě. Co ale Wildersovy příznivce nejvíce rozčertilo, byl redakční článek nazvaný příznačně „Politicky nekorektní? Jednoduchý obrázek lobbyistů Izraele o světě“.
Oslovena se zde nadpisem zákonitě musela cítit „wildersovská sekta“ okolo redakce „Politically incorrect“. A skutečně, v článku se psalo o ní. Delegaci politiků cestujících do Izraele doprovázeli totiž také zástupci zmiňovaných internetových stránek (mimochodem se jednalo o muže z kruhu bavorské CSU !), „vyzbrojeni videokamerami a poněkud jednostrannými názory“. V „Zur Zeit“ se o reportérech tohoto proizraelského portálu PI doslovně píše: „Jako jedno tělo a jedna duše byli tito pánové s nizozemským politickým fenoménem Gertem Wildersem a jeho berlínskou odnoží René Stadkewitzem, jejichž antiislamismus jak známo už nabývá bizarních podob. Zajisté, také rakouští Svobodní bojují proti islamizaci Evropy a rozhodně vystupují proti islamistickému teroru. Ale na nápad, vyhodit všechny Palestince bez výjimky ze Západního pobřeží Jordánu a zahnat je do pouště, zakázat Korán jako náboženské dílo a stíhat celkový islám jako monoteistické světové náboženství proto, že je údajně totalitární, na tento nápad by rakouští Svobodní nikdy nepřišli. Ale na rozdíl od toho pánové z PI (Politically incorrect), kteří ve svých zveřejněných textech také zdůrazňovali, že Strache, pokud chce důsledně pokračovat na své cestě přátelství s Izraelem, musí nejprve odložit tradici rakouské neutrality ad acta a musí se pak dále rozloučit se zlými pravičáky, jako například se svým doprovodem na této cestě Andreasem Mölzerem.“ Zástupci „Politically incorrect“ (dále v textu jen zkráceně PI) naznačili, že se jim Mölzer nelíbí, protože je prý „pro-arabský“ a „antisemitský“. „Celkově se tito pánové demaskovali jako absolutně nekritičtí lobbyisté Izraele, kterým nejde o vyrovnání, zprostředkování a spravedlnost, ale o jednostranné pozice. Zda to prospívá Izraeli, to je druhá otázka. Jisté je, že svobodomyslná strana takovéto pozice nebude nikdy zaujímat takto nekriticky: proti islamizaci Evropy cestou masového přistěhovalectví z islámského světa je bezpochyby nutno rozhodně bojovat. Islamistický teror je jednou z velkých hrozeb naší doby. To ale nemění nic na tom, že si islám jako jedno z velkých světových náboženství zaslouží respekt a že islámský svět si může určovat svůj život samozřejmě sám. Stejně tak je nesporné existenční právo a právo na sebeobranu Izraele – obzvláště pak, když se stává útočnickým cílem islamistického teroru. Na druhé straně je třeba také zajistit politická práva a samozřejmě také lidská práva arabského obyvatelstva Palestiny (viz Jeruzalémské prohlášení). Evropské svobodomyslné strany, které si tento atribut skutečně zaslouží, se nikdy nevydají tomu, aby upíraly těmto lidem arabské národnosti jejich práva. Židovské oběti v izraelských městech okolo pásma Gazy si zasluhují přesně stejný soucit jako ty z řad palestinského civilního obyvatelstva, které žije v pásmu Gaza. Palestinské dítě, které bylo usmrceno izraelským leteckým útokem v Gaze je stejně tak obětí jako izraelský školák, který zahynul ve školním autobuse, vyhozeném do vzduchu muslimským sebevražedným atentátníkem. Lidská práva se nedají oddělovat. Na to budou muset přijít i pánové z PI.“
„Pány z PI“ tento článek, jako i vůbec celé toto vydání týdeníku, který má blízko k FPÖ, rozladil natolik, že několik dní před tím ještě tolik projevovaná náklonnost k této rakouské politické straně byla náhle tytam. A přerostla dokonce v nepřátelství. Jak by ne, když na jiném místě tohoto vydání dokonce sám předseda FPÖ Strache v rozhovoru pro list ohodnotil nizozemského politika Wilderse ne zrovna lichotivým způsobem: „Považuji Geerta Wilderse za přechodné nadšení, které by mohlo brzy pohasnout. O spolupráci momentálně na základě jeho neodlišujících pozic neusiluji. Někdo, kdo podává výroky takového druhu, jako např. že se Arabové musí vyhnat zpátky za Jordán, nebo někdo, kdo iniciuje pálení Koránu, pro nás nemůže být partnerem. Wilders je pozér a politickou stranou jednoho muže. Jeho výroky kritickému vypořádávání se s islamismem spíše škodí, než mu prospívají.“
Několik dní poté zveřejnily stránky „Politically incorrect“ příspěvek, který zesměšňoval H. C. Stracheho. Autorům textu se nelíbily kritické poznámky o Wildersovi a jejich „krátkodobá láska“ upadla náhle v nemilost. Poklonkování Izraeli a takřka sektářské uctívání Geerta Wilderse mělo pro ně viditelně větší váhu než tolik proklamovaný boj za evropské kulturní hodnoty. Jak vidno, bez prvně jmenovaných dvou znaků má pro evropské „izraelfetišistické antiislamisty“ rozhodný boj proti hrozbě islamizace Evropy nulový význam. Tady jde stranou i předseda prozatím nejúspěšnější evropské politické strany, která se v budoucnu může úspěšně podílet na obhajování evropských tradičních kulturních hodnot.
Co z toho vyplývá pro českého čtenáře? Možná mu to pomůže kritičtěji zkoumat postoje zdejších českých a „českých“ antiislamistů, ať už těch extrémnějších nebo těch decentních, a umožní mu popřemýšlet o skutečných motivech zdejších obdivovatelů Geerta Wilderse.
A na otázku, která z linií postupu při konfrontaci s islamizací Evropy se zdá být rozumnější a konstruktivnější – zda-li ta Wildersova nebo ta H. C. Stracheho – si musí každý zodpovědět sám za sebe. Ale neptejte se u toho prosím zároveň, co na to říkají v Izraeli. Tady jde totiž o Evropu!