Alain de Benoist o přímé vztažnosti liberálního kapitalismu a přistěhovalectví

Související text: Alain de Benoist: Jak prolomit kulturní hegemonii USA
De Benoist: „Ten kdo kritizuje přistěhovalectví, aniž by mluvil o kapitalismu, by měl raději mlčet!“
Lukáš Beer

Doby, ve kterých se Evropa mohla těšit vedoucímu mocenskému postavení ve světě, jsou nejen již nevyhnutelně pryč, ale zároveň se vnucuje čím dál víc neodkladněji a aktuálněji než kdykoliv předtím otázka, jak lze zajistit identitu a další existenci evropských národů ve 21. století vzhledem k masivnímu přistěhovalectví a hrozící majorizaci Evropanů ze strany islámských i neislámských (!) přistěhovalců. Francouzský filosof a autor Alain de Benoist, „spiritus rector“ evropské „Nové pravice“, se v minulosti v četných poskytnutých rozhovorech vyjádřil k otázce rozpadu unipolárního světového řádu ovládaného USA, o západním liberalismu a komunismu jako projevech zhoubných politických universalismů a k problematice současného stavu evropské pravice a jejím perspektivám do budoucna.

De Benoist ve svých úsudcích vychází z rámcových podmínek náš život obklopující globalizace, jejímž cílem je „transformovat celou planetu v jeden ohromný homogenní trh, zcela řízený zákonem zisku, logikou výkonu a axiomatikou racionálního zájmu. Jejím antropologickým modelem je člověk redukovaný na výrobu a konzumaci, bytost současně egoistická, která vždy hledá, jak získat co nejvíce sama pro sebe.“

Pro evropskou pravici jsou dnes příznačné protichůdné postoje k liberálnímu kapitalismu jako ekonomickému systému na straně jedné a k politickému liberalismu jako takovému na straně druhé. Avšak „liberální kapitalismus (…) nemůžeme posuzovat pouze jako ekonomický systém. Je to zároveň systém, jehož působení na společnosti způsobuje skutečnou antropologickou mutaci z titulu kolonizace kolektivní imaginace výlučně ekonomickými a tržními hodnotami. Z toho v konkrétním životě vyplývá homogenizace způsobů života, pomalá eroze zakořeněných lidových kultur, tzn. ochuzení lidské rozmanitosti…. Není tedy možné odmítat politický liberalismus a přitom akceptovat liberalismus ekonomický, což je případ pravicového tábora, nebo obráceně, odmítat ekonomický liberalismus a přitom akceptovat politický, jak to lze vidět u levice“, domnívá se Alain de Benoist, který ve svých starších úvahách původ liberalismu spatřoval v „židovsko-křesťanském myšlení“ .

Předchozí rozporuplnost je možná jeden z důvodů, proč Alain de Benoist poslední dobou častěji zdůrazňuje, že sebe sám nezařazuje k „pravici“, jak je běžně chápána. Není bez zajímavosti seznámit se s pohledy francouzského filosofa datovanými z posledního období. V méně reflektovaném interview pro německý magazín HIER und JETZT z července 2010 se Alain de Benoist rozpovídal o vztažnosti liberálního kapitalismu a přistěhovalectví, o multietnických společnostech, o rasismu, a polemizoval o definici národa z hlediska politického a biologického.

V rozhovoru pro časopis atestuje Alain de Benoist evropské pravici „nucený způsob“ přístupu k otázce přistěhovalectví. „Nejhorším způsobem“ jak se k těmto problémům stavět, je dle jeho názoru „nepřátelství k cizincům, islamofobie, nenávist k jiným, fantazírování o boji kultur a o nadcházející občanské válce“ v Evropě. De Benoist vytýká v interview evropské „pravici“, že „si stěžuje na následky“ přistěhovalectví, ale „nestará se o jeho příčiny“. Tyto příčiny vidí všeobecně v universalismu, specielně pak v liberálním kapitalismu. „Přistěhovalci jsou dnes proletářskou rezervní armádou kapitálu“ a ti, kdo z nich nejvíce profitují, jsou zaměstnavatelé. Časopis cituje francouzského autora, který ještě v mládí biologicky argumentoval v teorii ras a teprve v polovině 70. let tento svůj názor korigoval (viz Michael Böhm: Alain de Benoist -Denker der Nouvelle Droite, Schnellroda -Edition Antaios, 2008): „Ten kdo kritizuje přistěhovalectví, aniž by mluvil o kapitalismu, by měl raději mlčet!“ Jinými slovy: přecizení je pouhým symptomem liberálně-kapitalistického systému. A navíc, tato rozšířená kritika přistěhovalectví běžnou evropskou „pravicí“ se uchyluje čím dál více ke „kritice islamizace“. Zde totiž pravice dle Alaina de Benoista zaměňuje a promíchává přistěhovalectví s islámem, islamizací a terorismem, které tento Francouz označuje za „oprávněnou reakci na reálně existující materialismus Západu“. Poněkud překvapivě může pro mnohé z nás vyznívat, že francouzský teoretik v rozhovoru pro časopis HIER und JETZT (mimochodem periodikum velmi blízké německé NPD) nechápe, proč by miliony muslimů žijících v Evropě nemohli mít také svá sakrální místa, a říká: „Já při svém vkusu raději budu bydlet vedle nějaké mešity než vedle nějakého nákupního střediska nebo supermarketu – a za sousedy budu mít raději nějakého muslima, který sdílí mé hodnoty, než nějakého skinheada.“ To už jsou konstatování hodná povšimnutí, navíc, když rozhovor s francouzským myslitelem vedl a posléze překládal přímo šéfredaktor časopisu, Arno Schimmer, který sedí jako poslanec v saském zemském sněmu za NPD. Schimmer, který v roce 2010 převzal post šéfredaktora, usiluje ve svém periodiku konsekventně o otevřenou diskusi a určitý pluralismus názorů a spatřuje ve svém časopise „ideovou dílnu nacionalismu“ fungující bez konzervativní autocenzury.

Multikultura versus multietnicita

A ještě s jednou další iluzí se evropská „pravice“ dle de Benoista musí rozloučit. „Čas homogenních společností, doba národního státu leží za námi“, konstatuje v interview. Pravice by měla přestat vidět v pojmu „identita“ jakýsi „fetiš nebo slogan“. Doposud se totiž tomuto tématu přiblížila pouze „ahistoricky“ a domnívala se, že „identita národa“ je něco, co se nikdy nemění. Přitom je ale právě opak pravdou. Dle de Benoista se u identity jedná o „kolektivní a stále se obnovující vyprávění“. (Aby ovšem nedošlo ke špatnému pochopení: víme, že evropská novodobá „levice“ často operuje právě podobným argumentem o „stále se měnící kultuře“ a tím ospravedlňuje masivní přistěhovalectví a vymírání kultury autochtonních národů. To však de Benoist nemá na mysli. Je rozdíl mezi tím, kdy se evropské národy minulá století „měnily samy ze sebe“ a mezi situací dnešní. Dnes se nacházíme v situaci, kdy stále rostoucí počet „kulturních cizinců“ v zemi zatlačuje původní kulturu, resp. ji nahrazuje nebo se s ní mísí, a tak tedy z předchozí kultury nevzniká nic v podstatě nového, nýbrž jen „kulturní kaše“, která sice v sobě sjednocuje elementy všech možných kultur, ale není něčím vzrostlým na vlastním základě nýbrž je něčím vnuceným. – pozn. autora LB.). Pluralitu těchto identit ovšem dle de Benoista ohrožuje „universalismus ve všech svých formách“, protože působením „logiky profitu a kapitálu“ dochází k „zúžení na hodnoty trhu“ a tím se narušují resp. ničí identity. Alain de Benoist v rozhovoru dále tvrdí, že současná „západní společnost“ nepředstavuje proto nikterak společnost „multikulturní“, nýbrž společnost „tristně monokulturní“, ačkoliv zároveň také „multietnickou“. Ovšem jednotnost etnického původu, o kterou velké části pravice jde, prý není „žádnou ochranou před lidovými povstáními, revolucemi, sociálními boji a násilnými politickými střetnutími“. De Benoist se domnívá, že „sociální život se neorientuje silněji podle biologických nebo etnických základů jako spíše bojem o rozdělení, který je také realitou. (…) Rozhodujícím momentem v lidských dějinách jsou sociohistorické podmínky.“ Proto by se mělo také vycházet z politické definice národa a nikoliv z biologické.

Nemusíme se samozřejmě se všemi myšlenkami francouzského autora ztotožňovat, ale jeho slova pokaždé zadají podnět k zamyšlení a inspiraci.