Jak pochopit krach stávajícího peněžního a finančního systému

Texty a přednášky Andrease Poppa v češtině: Demokracie jako náboženství - Vzdělání - Propaganda
Andreas Popp objasňuje ve své knize „Brot und Spiele“ napínavým a pro laiky srozumitelným způsobem příčiny blížící se hluboké hospodářské krize
Lukáš Beer

Ruku na srdce – zprávy jsou dennodenně plné pojmů jako hospodářská krize, krize eura, krize bankovního systému – ale kdo z nás, průměrných laiků, tedy ne zrovna fundovaných „finančních expertů“ a studovaných makroekonomů, si troufá o sobě říci, že se si v celkové záplavě informací z finančního světa a mezinárodního hospodářství dokáže sám vytvořit poněkud jasnější přehledný obrázek o základních souvislostech problematiky a že ji dokáže alespoň částečně prohlédnout. (Nehledě na to, že si na tyto otázky nedokáže seriózně odpovědět i leckterý samozvaný „expert“.) Zvláště v těchto dnech si mnohý z nás klade otázku, co je příčinou současné krize a potajmu touží alespoň částečně hlouběji pochopit pozadí a dramatiku stávajících a hrozících problémů: „Vyhlídky světové ekonomiky teď rozhodně nejsou růžové. Právě naopak, jsou dost chmurné. Není ve světě žádná země, která bude imunní vůči krizi, která nejenže se nezmírňuje, ale naopak eskaluje", prohlásila v půli prosince loňského roku Christine Lagardeová, prezidentka Mezinárodního měnového fondu, která ve Washingtonu navštívila ministerstvo zahraničních věcí USA. A co je zarážející, poznamenala také, že hrozící krize může nabýt rozměrů velké hospodářské krize 30. let minulého století.

Seriózní pojednání o hospodářských a právnických tématech většina lidí spojuje zpravidla se suchopárnou, náročnou a únavnou literaturou. Jak ale říká německý makroekonom Andreas Popp ve své nejznámější knize „Brot und Spiele“ (která v roce 2008 vyšla již ve 4. vydání), neexistují žádná suchopárná témata, nýbrž nanejvýš suchopární přednašeči a autoři. Důkazem toho je on sám.

Andreas Popp - a to o něm lidé, kteří měli doposud příležitost vyslechnout si alespoň jednu z jeho poutavých přednášek, jenom mohou potvrdit – dokázal i tentokrát jednoduchým a přesto jasným a okouzlujícím způsobem pro neekonomy zbavit svět financí jakéhosi nezaslouženého kouzla a vzít mu jeho „mystiku“. Přímočaře a cílevědomě prezentuje fakta a souvislosti, kterým snadno porozumí i laik. Výsledkem jeho práce je objasňující a přitom téměř děsící náhled do základních funkcí a podstatných slabin našeho peněžního a finančního systému a nástin toho, jakým mohutným manipulacím a jakému zneužívání je tento systém přitom vystaven. Seznámení se s tématikou se dá díky jeho knize zvládnout dejme tomu za víkend a bez předpokládaných speciálních znalostí makroekonomie.

Popp operuje ve své knize naprosto odzbrojující logikou. Již v době, kdy vyšlo první vydání jeho knihy „Brot und Spiele“, tedy v roce 2004, zastával názor, že svět za osm nebo devět let prodělá obrovskou hospodářskou krizi. Dnes píšeme začátek roku 2012 a prezidentka Mezinárodního měnového fondu varuje před velkou hospodářskou krizí v takovém dramatickém rozsahu, který Evropa poznala před 80 lety. Andreas Popp objasňuje jasným a jednoznačným slovníkem záludnosti tohoto peněžního systému a ukazuje poučení, důsledky a náznaky řešení v oblasti privátní alokace majetku. Je tvrdým zastáncem „teorie vnitřní hodnoty“, sází mj. na fyzický nákup zlata, platiny a stříbra a předpokládá u těchto třech drahých kovů gigantický nárůst hodnoty. Na druhé straně však Popp na několika místech své knihy žádá své čtenáře, aby při četbě jeho práce vnímali jeho úvahy stále bděle a kriticky. Za vlastní úspěch své knihy nepovažuje autor v žádném případě představu stavu, kdy jeho čtenáři převezmou uvedené úvahy nebo doporučení jaksi „jedna ku jedné“. Nikoliv. Za cíl si klade, aby čtenář získal hlad po znalostech a hlubší zájem o problematiku a chuť se sní kriticky vypořádat.

Rozvahy Andrease Poppa sice náš svět a finanční systém neučiní nikterak lepším, mohou svými tipy ale napomoci tomu či onomu investorovi, který se problematikou vážně zabývá, aby prošel hrozící finanční krizí skutečně o něco bezúhonněji. Ale to už jsou pouze závěry a doporučení pro hlouběji zainteresované jednotlivce. A ani tato jeho doporučení nelze v zásadě přijímat nekriticky. Ne každý z nás se ale v současné době vážně zabývá tím, jak zabezpečit hodnotu svého majetku i přes velmi problematické krizové období. Na tuto otázku však musel autor nějakým způsobem odpovědět, jelikož to vyplývá i ze samotného podtitulu své knihy, který zní „Hospodářskou krizí beze škody“. Většina z nás si ale určitě postačí už s tím, když do věci poněkud uspokojivě nahlédne. A v tom především spočívá kumšt a jedinečný přínos jeho knihy.

Příjemné a vítané na jeho přístupu při tvorbě své knihy je fakt, že autor začíná hned skutečně „od piky“. A to takovým stylem, že se první stránky čtou jako napínavé krimi. Nejprve vysvětluje podstatný rozdíl mezi „cenou“ a „hodnotou“ (dnešní peníze nemají žádnou skutečnou hodnotu), aby se v zápětí dostal k problematice politiky peněžní masy. Ta se dostala kompletně mimo kontrolu a nabývá nebezpečných dimenzí. Aby se zabránilo hrozícímu kolapsu, bylo by zapotřebí nekonečného hospodářského růstu, který ovšem není možný v konečném prostoru. I když vykácíme deštné pralesy nebo se budeme pokoušet vygenerovat náhradní hospodářský růst ničením chudých zemí cestou oficiálních vládních misí, tak to nebude fungovat donekonečna a konec tohoto systému je definitivně předprogramován. Andreas Popp tvrdí, že je šílenost spoléhat se v této fázi exponencionálního růstu úroků a masivního přerozdělování směrem od chudých k bohatým na „barevné papírky“, tj. peníze. Autor kritizuje světový řád, který ve své nynější formě připouští jednostranné vykořisťování chudých zemí – a který v budoucnu bude také znamenat zchudnutí jeho vlasti, Německa.

Rothschildovi a Rockefellerovi

Každý systém má svůj konec. Příčinou pro budoucí smrt našeho dnešního systému spočívá v současném chápání funkce peněz. Pojem „úrok“ je každému na první pohled jasný – chápeme jej jako opravdové zvětšování majetku. Ale ve skutečnosti tu jde pouze o zvětšování množství peněz resp. o přerozdělování množství peněz „od chudých k bohatým“. Odpovědnost za tiskárny peněz nesou samozřejme emisní banky. Dříve měly peníze opravdovou hodnotu. Mince kupříkladu obsahovaly stříbro a papírové bankovky byly kryty drahými kovy. Dnes potřebujeme k udržení kupní síly hospodářský růst, o kterém slýcháváme v hospodářských zprávách od rána do noci – ale ten, jak už jsme už podotkli, má také svůj konec. Popp názorně ukazuje, jak křivka hospodářského růstu se zvětšujícím se zasycením trhu čím dál více nabývá ploché podoby, zatímco křivka růstu výnosů z majetku naproti tomu prudce stoupá. Tyto výnosy nemilosrdně rostou a odstup mezi prací a výnosy z kapitálu se stále zmenšuje a tím také jednoho dne uvede tento peněžní systém ke konci. Zvětšení vzájemného odstupu těchto křivek by mohlo být dosaženo tolikrát vytouženým, tolikrát v denních zprávách donekonečna omílaným avšak nedosažitelným hospodářským výkonem.

Kámen úrazu tedy spočívá v nekontrolovaném zvětšování množství peněz. Andreas Popp ve své knize pracuje s pěknými názornými příklady, které mohou laikovi objasnit na první pohled složité zákonitosti, jek je tomu namátkově v případě „podivuhodného rozmnožování peněz“ systémem poskytování úvěrů. Mnozí lidé mají o tomto systému takovou představu, že zákazníci vkládají své peníze do banky a dostávají odměnou za to úroky z vkladů. Tyto bankou spravované peníze jsou pak bankou vydávány v jiné formě, formě kreditů, za které banka získává vyšší úrok z dluhu. A z těchto rozdílů úroků je pak banka živa. To je ale jen polovina celé pravdy. Popp ukazuje, jak jednoduchým řetězcem na sebe navazujících vkladů a poskytovaných úroků u několika bankovních institutů vznikají „nové peníze“, které předtím neexistovaly. A z těchto peněz pochází větší část nově poskytovaných kreditů.

Běžný soukromý vkladatel či investor je dle Andrease Poppa vždy tím, kdo bude nakonec poškozen ztrátou. Dnes světová měna americký dolar a ostatní měny tohoto světa sestávají pouze už jen z papíru a nemají vůbec žádnou vnitřní hodnotu. V srpnu 1971 byl zrušen Brettonwoodský systém, když americký prezident Nixon „uzavřel zlaté okno“ – tj. zamítl oprávněnou žádost Francie, která si činila nárok na proměnění v zemi nahromaděného množství amerických dolarů ve zlato, kterým byly tyto peníze doposud kryty. Od této chvíle mohla americká emisní banka (FED - Federal Reserve) tisknout dolary na plné obrátky, protože nově vytisknuté peníze už nemusely být kryté zlatem. Mimochodem téměř všichni se domnívají, a domnívají se tak i mnozí „finanční experti“, že vlastníkem americké emisní banky je stát. Ale chyba lávky! Americká emisní banka se od roku 1913 nachází v soukromém vlastnictví, a to jsou v podstatě dvě rodiny – Rothschildovi a Rockefellerovi…

Autor se mimo to posléze obsáhle zaměřuje i na problematiku amerického deficitu zahraničního obchodu, vysvětluje, proč Německo bude nakonec prostřednictvím eura „zničeno“, analyzuje chyby ve finanční politice v období sjednocení Německa, aby nakonec dospěl k závěru, že velká finanční krize již začala: „Paralely k dosavadně největšímu finančnímu krachu ze října 1929 jsou jasně rozeznatelné.“ Zabývá se pak možnostmi a smyslem investování do akcií, drahých kovů, nemovitostí a ve zvláštní kapitole se pak věnuje pozemkům v Kanadě, tedy v zemi, kde Andreas Popp nyní tráví většinu svého života. Závěr knihy je také věnován kritickému pohledu na společenské jevy a politické poměry, kam autor vtěsnal mj. i následující revolučně vyznívající věty: „Potřebovali jsme 1000 let na to, abychom vypozorovali, že nepotřebujeme žádné císaře, krále a knížata. Obávám se, že bude trvat dalších 1000 let, dokud nepochopíme, že také nepotřebujeme žádné politiky.“ Nicméně ani odbory nezůstávají ušetřeny před autorovou kritikou, Popp je jednoduše označuje za „ničitele pracovních míst“.

Co se v knize „Brot und Spiele“, která doposud nevyšla v českém překladu, jeví poněkud problematickým, je vpracování vlastní akciové společnosti Popp AG do textu. A někdo může zakroutit hlavou nad Poppem doporučovanou strategií investování do vína.

Damoklův meč nacionálního socialismu

Na tomto místě by určitě neuškodilo prohodit několik slov k samotnému autorovi. Německý nonkonformní autor a podnikatel Andreas Popp (narozen 1961) sám sebe definuje jako člověka, který komunikuje politická a ekonomická témata mimo mainstream. Popp žije v současnosti v Kanadě na ostrově Cape Breton Island ("Cape Britain"), kde také vlastní pozemek. Popp byl do roku 2010 předsedou dozorčí rady L’or capital fine art AG (předtím Popp AG) v Nienburgu (Dolní Sasko), společností, která nabízí investiční fondy v oblasti drahých kovů. Není ne zajímavosti uvést fakt, že společnost ve své oblasti dominuje na německém trhu. Popp AG byla založena roku 1959 ve Walderode jako rodinný podnik. Nazývá se také „Wissensmanufaktur", tj. „manufaktura vědění“: spolupracovníci firmy zkoumají stav globálních hospodářských a měnových systémů. K tomu ještě zpracovávají pro své klienty prognózy a investiční modely.

Pojďme se podívat i na spektrum nikoliv nezajímavých politických názorů Andrease Poppa. Zastává mj. pohled, že Německá říše byla anektována Spojenci a že tato anexe platí dodnes a tzv. „Spolková republika Německo“ není v podstatě legálním státem, nýbrž „pseudorepublikou“. Ve svém titulu „Das Matrix-Syndrom", který se objevil na knižním trhu v roce 2006, píše: „V posledním důsledku všechno, skutečně všechno směřuje k jediné světovládě, ve které by mohlo mít pouze několik málo lidí moc nad Zemí“. Aby byla dosažena možnost dosáhnout této konečné kontroly, musejí „nás mocní vyformovat do jednoho směru proudu, abychom se stali ovladatelnými“. K tomu prý patří také neseriózní zacházení s německými dějinami. „Nad naší zemí se vznáší Damoklův meč nacionálního socialismu“, píše Popp. „Ten kdo se zajímá o celkové německé dějiny, činí se podezřeným a dostává nádech nacistického Němce. Toto kondiciování německého obyvatelstva odebírá lidem kořeny, které jsou třeba k vlastní identitě.“ Na jiném místě autor poznamenává, že žádný Němec „nemůže slovo Žid vyslovit bez nejistě nepříjemného pocitu“.

Na závěr bych si dovolil ocitovat z originálu recenze Andrease Clausse k předkládané knize následující porovnání. Řecký dramatik Aristofanés jednou řekl: „Vzdělávat člověka neznamená naplnit nádobu, nýbrž roznítit oheň.“ Pokud se Poppovi svou knihou „Brot und Spiele“ něco zdařilo, tak právě toto. Tato kniha vzbudí u zájemců s naprostou jistotou chuť dozvědět se víc, vyvolá aktivity směřující k prohlubování a přezkoumávání znalostí a poznatků. Zároveň umožňuje čtenáři zábavným způsobem vstoupit do matérie, u které se vždy nanovo bude divit nad tím, proč o těchto souvislostech ještě neslyšel od svého zástupce pojišťovny, bankéře nebo od svého poradce ze stavební spořitelny.

Andreas Popp: Brot und Spiele. Schadlos durch die Wirtschaftskrise, 4. přepracované vydání, Books on Demand GmbH, Norderstedt 2008, 196 stran, ISBN: 987-3-8334-1750-4