Západ zvítězil a dolar vládl světu tak neohroženě, že i zapřísáhlí nepřátelé USA se nechali platit v dolarech. Konec příběhu byl dosažen, amerikanizace světa se zdála býti už jen otázkou několika let. Nový světový řád již nebyl žádnou spikleneckou teorií, byl stále hmatatelnější realitou. USA dospěly k zenitu své moci, srovnatelnou nanejvýš s rokem 1945, kdy zbytek světa ležel v troskách a USA byly jedinou atomovou mocností.
Ve srovnání s tím prožily USA dvacet let úpadku. Největší ekonomika světa exportuje úspěšně pšenici a sóju, a iPhony Made in China. Rusko pravděpodobně ještě nedosáhlo reálné moci starého Sovětského svazu, disponuje však moderními zbraňovými systémy, které si s těmi západními nic nezadají. Čína produkuje techniku na světové úrovni – z někdejšího levného montážního ponku se stal zazobaný konkurent.
Ameriku lze srovnat s tehdejším pozdním Římem. Otřesností v Guantánamu, dekadencí v Hollywoodu, vysokou zadlužeností ve Washingtonu. Armáda, která kdysi plundrovala mocné říše se musí bránit hladovým barbarům, u kterých žádná bohatství získat nelze. Asymetrické vedení války... Římská, po zuby ozbrojená armáda selhala v pralesích Germánie, po zuby ozbrojené armády Ameriky zase ve vietnamské džungli, iráckých pouštích a afghánských horách. USA mohou Severní Koreu rozbombardovat na trosky, pokud však bude z těchto trosek palba opětována, budou Američani opět stát na straně poražených.
Nejvěrnější vazalové Ameriky, Evropané, jsou sedření a stojí na pokraji sociálních nepokojů, jež mohou přerůst v občanské války. Bankovní krize, eurokrize, nezaměstnanost, hospodářská krize, chudobou podnícená migrace, násilí cizinců – dobré zprávy z Evropy už nejsou. EU se rozrostla na východ a zjistila, že evropská myšlenka se stala fádní, bez chuti a zchátrala v obří byrokracii. Euro bylo zavedeno, aby vynutilo jednotu, zatím však neustále seje rozkol. Loutkový režim SRN je intelektuálně a finančně přetížen, než aby dokázal problémy Evropy vyřešit.
Podívejme se na Izrael, který stále ještě sní o tom, že bude ovládat národy světa, aby tak tributy světa směroval do Jeruzaléma. Z bojem prověřené útočné armády, která roku 1967 překvapila svět, se stala zhýčkaná armáda okupační, jež musela v roce 2006 zažít v Libanonu, že totální vojenská a technická převaha proti asymetrickému vedení války nezmůže nic. Izraelská armáda se výtečně hodí ke krvavým teroristickým útokům v pásmu Gazy, je schopna vzdušných úderů proti bezbrannému protivníkovi a jako vzteklý pes Moše Dajana může díky německým ponorkám po celém světě zasahovat zbraněmi hromadného ničení.
Země samotná za celých šedesát let nedokázala přežít vlastními silami. Izrael cucá z kohoutku USA a SRN. Bez neustálých plateb zvenčí by se tamější životní standard složil. Tato země je domečkem z karet, který se zhroutí, jakmile dárcovské státy podlehnou svým krizím. Vnitřní konflikty tohoto státu jsou nevyřešené. Nejen onen starý známý konflikt mezi domorodými semity a přivandrovalými Židy, nýbrž také sociální konflikt masy “Normaložidů” a zazobaných “Penězožidů”, kteří své spoluobčany nemilosrdně vykořisťují. Rozhodující otázkou tedy není “právo na existenci”, nýbrž “schopnost existence” Izraele.
Jak to vypadá s bankami? Goldman Sucks vládne světu? Může být. Vždyť tento bankovní dům přeci své někdejší żaměstnance všude nainstaloval do důležitých pozic, jako kupříkladu šéfa Evropské centrální banky Draghiho. Všechny ostatní banky bojují o svoji existenci, neboť tvorba peněz z ničeho narazila na svoji hranici. Peníze vznikají ve formě aktiv a dluhů – to celé je hra, která končí nulou. Hranice se dosahuje, když reálné hospodářství je právě ještě schopné generovat další úroky na již vyrobené peníze. Úroky zvyšují množství peněz v oběhu, proto tento stav nemůže vydržet příliš dlouho. Tato fáze se dá prodlužovat snižováním úroků, což se děje teď. Avšak i při úrokové sazbě 0% není tento stav stabilní, neboť reálné hospodářství podléhá kolísání a tím se stává celkové zhroucení nevyhnutelným.
Při pohledu na peníze nesmíme nikdy přehlížet, že dnešní peníze jsou “dluhové peníze” (v něm. originále “Kredit-Geld” – pozn. překl.). Slovo “Kredit” je odvozeno od “credere”, tedy důvěry v něco. V jedné minci ze zlata se skrývá práce. Zlato muselo být nalezeno, vytěženo, vyčištěno a nakonec vyraženo. Stiskneme spoušť foťáku “teď”, ten udělá “cvak” a na našem pomyslném obrázku vidíme, že tato konkrétní mince se svou ryzostí jedné unce zlata v momentě výroby stála 1.600 dolarů. Když koukneme do platové tabulky, zjistíme, že to odpovídá 100 hodinám práce. Tak máme celkem jednoduchou relaci: 1 unce zlata = 100 hodin práce.
Co se skrývá v 1.600 dolarech? Dnes je to polovina měsíční výplaty, avšak před sto lety to byl velmi slušný roční příjem. Půjde-li inflace dál, dostaneme za pár desítek let za našich 1.600 dolarů už jen jeden hamburger. Dluhové peníze (Kredit-Geld) mají jen takovou hodnotu, jakou věříme, že by měly mít. Přičemž tato věta je doplněna ještě o policejní obušek: My jsme ze zákona povinni v hodnotu těchto peněz věřit. U zlata je to jinak. Zde nikdo nemusel nikoho nutit, aby v jeho hodnotu věřil.
Dluhové peníze mohou být čmárancem pera vytvořeny, nebo zničeny. Zatím jsou nepřátelé USA ochotni nechat se platit dolarem, avšak hodnota dolaru je dávno podkopaná. Je jich prostě už příliš mnoho, a není třeba války, nýbrž jednoho jednoduchého burzovního manévru, aby tato měna byla stržena do hlubin.
Na NWO se pohlíží jako na velké spiknutí, jež si klade za cíl strhnout svět do chaosu, aby z tohoto chaosu vystoupal do nového, trvalého pořádku. Jak jsem doposud vylíčil, je svět již zralý na to utopit se v chaosu. Potud Nový světový řád odvedl znamenitou práci.
Rozhodující otázkou však je: Má NWO moc a možnosti, aby z tohoto chaosu vytvořil nový pořádek? V roce 1991, poté co byl Irák vlákán do kuwajtské pasti, aby se přes něj přehnala válka, bych tuto otázku bez výhrad zodpověděl kladně. USA, Izrael a západní Evropa měly moc k novému uspořádání světa. Tato moc se však mezitím sama stala obětí vlastního způsobeného chaosu.
USA ještě nikdy nebojovaly s rovnocenným protivníkem. Velká Británie měla možná v letech 1776 a 1812 papírově navrch, avšak technické prostředky tehdejší doby nestačily na to, aby se britská mocenská převaha přenesla přes Atlantik. V Americké občanské válce zpustošil průmyslově a co do počtu obyvatel silnější Sever slabší Jih; války proti Mexiku a Španělsku (1854 a 1898) byly vedeny proti jasně slabším protivníkům. Do První světové války vstoupily USA teprve, až byla Evropa vykrvácená; Druhá světová válka byla vedena daleko od USA, proti protivníkům, kteří byli toho času roky vedenou válkou již zdecimovaní. Proti pidiostrůvku Grenada zvítězily USA přesvědčivě. V souvislosti s Koreou, Vietnamem, 2x v Iráku a v Afghánistánu, bych nerad mluvil o vítězstvích – a to navzdory slabosti těch kterých protivníků.
Jak by tedy měly USA v dnešním světě nastolit pořádek, když se jim to v letech 1945 a 1991, tedy za podstatně lepších předpokladů, nepodařilo? USA jsou na mizině, jejich vojenská moc je technickou špičkou, ale morálně v koncích. Spojeným státům hrozí nová občanská válka, země je finančně vyřízená. USA mohou po celém světě sice stále ještě bombardovat, ale u sebe doma se nejsou schopny správně postarat ani o silnice, mosty a elektrické vedení. To zdaleka nestačí k uspořádání světa podle svých představ.
Izrael má prostředky k tomu, aby přepadl Írán a tím vyvolal světovou válku, nedisponuje však prostředky k tomu, aby udržel sebe sama. Všechny židovské banky světa založily svoji moc a své bohatství na papírových penězích, které je strhnou do propasti, jakmile ztratí svoji hodnotu. Bez neustálých přídělů od USA a SRN není Izrael schopen z vlastních sil nadále existovat. Protokoly sionských mudrců neobsahují žádné pokyny, jak se dá zpustošený svět znovu vybudovat a ovládnout. Omezují se pouze na to, jak rozvinutý svět podkopat a zpoza temna jej ovládat. Tím Izrael, jakožto zdroj Nového světového řádu, rovněž odpadá.
Evropa? EU-SSSR? Z té se stalo byrokratické monstrum, které již nevykazuje žádné tvořivé schopnosti. Svým rozšířením na východ a euroměnou byly zasazeny houby rozkolu – kdysi zdravá tkáň hnisá a hnije. Všechny evropské země jsou předlužené, výkonnost SRN je dávno překročena. Kypr, hospodářská síla odpovídající té města Brémy, zatížila EU až na samotnou hranici roztrhání. Težkou váhu v dluzích neboxuje Řecko, Irsko, Portugalsko nebo Belgie. Co EU skutečně tíží je Španělsko, Itálie a Francie.
Nezaměstnanost mladých lidí dosáhla v mnoha EU-státech vrcholu, jež si žádá vedlejšáku u dělostřelectva. Přinejmenším takhle se dříve tento problém řešil. Takové dělostřelectvo vpochodovalo do cizích zemí, nebo se vrhlo na vlastní vládní paláce. Evropa není schopna vyřešit ani své vlastní problémy. Kde se tedy má vzít ona moc a schopnost činu k zavedení NWO?
Třísetleté spiknutí k dosažení světovlády dosáhlo svého cíle v roce 1945. V letech “studené války” byly US a SU (United States / Sowiet Union) dvě strany téže mince, které si do roku 1991 rozdělovaly svět. Když byla tato dualita obětována globalizaci, zřekli se i této světové moci. Globalizace však byla nevyhnutelná, neboť papírové peníze toto rozpínání vykořisťování naléhavě vyžadovalo. Spiknutí vytvořilo moc peněz, která zotročila nejprve svět a nakonec i samotné spiklence.
Peníze bank vládnou světu, jistě, avšak každý nejistý dlužník ohrožuje banku v její existenci. Daňoví poplatníci musejí banky podpírat – zachraňovat je před zánikem. Když Benito Mussolini prohlásil, že fašismus je spojení politiky a velkoprůmyslu, zabalil do moderních slov něco, co bylo běžnou praxí po staletí.
“Ty hleď, ať jsou hloupí, já je udržím v bídě” – panovník vykořisťuje poddané materiálně, církev duševně. To byl stav v minulosti. Fašismus role vyměnil – nyní má velkoprůmysl držet lidi v bídě a politika v hlupotě. Pompéznost, parády a uniformy, tento vnější obraz a sebeilustraci Mussolini převzal od církve, avšak to není pro fašistický stát to existenciálně podstatné. Dnešní stát od toho upustil, na místo velkoprůmyslu nastoupily banky, fašistická politika postupuje méně nápadně, avšak o nic méně efektivně.
Banky drží lidi v bídě, degradují je na dluhové otroky, kteří musí bezpodmínečně šlapat jak na běžícím pásu, pokud nechtějí přijít o tu trochu blahobytu, na kterou se vší silou upínají. Politika udržuje lidi hloupé – skrze kvality prostá média, chlebem a hrami a skrze dogmata. A tak se nikdo nemusí podivovat nad tím, že “neonacistická hysterie” v Merkeloněmecku je v jednom kole, čím významější a mocnější se země díky své ekonomice stává.
Přičemž tato ekonomika je jen pseudoobrem. Ta stará Deutschland a.s. se svými duševními podílníky a propojeními byla politikou cíleně vyhozena do povětří. “Německé” firmy jsou dnes z velké části v cizím vlastnictví, pročež se do vůdčích pozic dostávají podivné a neschopné osoby, které svými “vizemi” promrhávají miliardy. Obětavost německých dělníků byla využita k brutálnímu odsávání zisků a jejich přesunu do ciziny. Skutečně německý je často už jen název. Už i fabriky stojí bůhví kde ve světě.
Státní firmy byly politikou zprivatizovány, údajně aby se odbouraly státní dluhy. Tyto státní dluhy jsou dnes větší, než kdykoli před tím. Rodinné stříbro bylo prodáno pod cenou a ne zřídka nebyla zaplacena ani kupní cena. Hans Eichel prohýřil miliardy národního majetku. Za každý svůj někdejší slavný obchod by v dřívějších dobách skončil na šibenici.
Podle statistik v Německu reálné mzdy již posledních 25 let nestoupají – ekonomika drží národ v bídě. Zohledníme-li, že v těchto posledních 25 letech si manažeři stále bezuzdněji plnili kapsy, což se rovněž dostalo do platové statistiky, pak všichni ostatní příjemci platů na kupní síle ztratili. Tyto ztráty reálných mezd způsobují, že úspory klesají a tím i vklady u bank, díky kterým tyto banky tvoří úvěry.
Německé peníze udržují Evropu v chodu. Za to Němcům patří dík všech národů Evropy. Místo toho zažíváme od všech těchto národů nenávist. Miliony Turků našly v naší zemi existenci, ať už skrze práci, nebo Hartz IV (reformní, velmi kritizovaný systém sociální podpory v SRN – pozn. překl.). Avšak ani za to se Němcům nedostává díku. Z přivandrovalců se klubou zabijáci a oficiální turecká politika vidí všude rasovou nenávist a diskriminaci.
Vlastní tisk, vlastní politici, od kterých bychom měli jako jejich abonenti a daňoví poplatníci očekávat, že nás vůči takovým výtkám vezmou pod svou ochranu, do nás naopak šijí o to intenzivněji. Kdo se opováží připomenout německé zájmy, je okamžitě orazítkován jako nácek a zločinec. Kdo se pak podiví nad tím, že naše vladní šéfka je v celé Evropě znázorňována jako největší nacistická gaunerka? Ona si se svým “bojem proti pravici” ani nic jiného nezaslouží!
Banky nás drží v bídě, politika hledí, ať jsme hloupí. Není divu, že se ze škol stávají ústavy pro idioty, kde se již dětem nezprostředkovává vzdělání, nýbrž se nárokuje myšlení a schopnost po celém světě rozhlašovat, že jsme jako Němci vinni úplně vším. Před padesáti, co, ještě před třiceti lety by se v naší zemi každý uchechtal k smrti nad myšlenkou, že by se měly odborné pracovní síly verbovat ze zahraničí. Jaképak odborné síly? Když už, tak si je snad vyškolíme MY sami tady u nás! Od toho nám politici účinně pomohli. Výsledky německých škol v oblasti vzdělání oscilují mezi slovy “analfabetismus” a “dyslexie”. Dokonce takový “Jožka” Fischer by dnes bez problému dosáhl ukončeného vzdělání.
Orwellovský stát, to je realita dnešního Merkeloněmecka. Fašismus je dokončen: kde banky kdysi podpíraly politiku, musí dnes politika podpírat banky. Lid je bezustání hecován proti sobě samému, proti své vlastní minulosti, proti svým vlastním kořenům. Naši rodiče a prarodiče jsou všichni do jednoho prohlašováni za zločince, za jejichž činy musíme my na věky věků pykat. Fašistický stát se stal lidovým vězením pro jinak smýšlející. Kdo dřív prchl z NDR, směl na takzvaném svobodném Západě nepokrytě agitovat proti ideologii NDR. Kdo prchne ze SRN, je v případě potřeby vrácen mezinárodním zatykačem.
Kdo má strach z Nového světového řádu, toho mohu uklidnit: ten tu už dávno máme. Ty nejhorší projevy na nás sice teprve čekají, protože orwellovskému státu docházejí prostředky a subtilita, zatímco je otevřeně prováděno zneprávnění a útlak, avšak k velkému cíli NWO – nově uspořádat SVĚT – chybí jeho protagonistům prostředky.
NWO je sám o sobě chaosem, do kterého svět upadne. A tento chaos onen Nový světový řád smete. Třísetleté spiknutí je v situaci obdobné izraelské armádě: Po mnohých a příliš snadných vítězstvích je zženštilé, neschopné tvrdého a strádavého boje, a neschopné nahradit své ztráty.
V roce 1945 spiklenci vyhráli. Příliš brzy pro jejich plány. Polovičatě provedli to, co stojí v jejich “svatých” písmech, jejich pokynech, a skončili v pasti výroby papírových peněz, svedeni svou bezbřehou dychtivostí. Protagonisté NWO se nejpozději roku 1945 rochnili v nepředstavitelném luxusu, jehož drobky stačily k rekrutování zrádců národa (ekv. zástupci národa – pozn. překl.). Pro špičky představitelů NWO je tak každý krok směrem k chaosu krokem, který jejich vlastní životní standard zhoršuje. Proto se také tito lidé zdráhali zrealizovat prastaré plány a dopustili, aby se základ jejich moci rozpadl.
Suma sumárum zbývá vůči NWO konstatovat jediné: Game over.
Třebaže to ještě na obrazovce nebliká, není vyhnutí. Velmistr šachu říká začátečníkovi: “Mat ve třech tazích.” Tyto tři tahy pro nás budou velmi bolestné – to nezpochybňuji. Avšak hra je rozhodnuta – Nový světový řád je dávno poražen. Už nemůže vyhrát.
Přeložil: Pavel Kamas