Rovnocenné Brno

První tři významní brněnští starostové, kteří byli v úřadu po roce 1850:
Antonín Haberler (1851-1855), Rudolf von Ott (1855-1861 a 1868-1870),
Christian d´Elvert (1861-1864 a 1870-1876).

Při nedávném slavnostním zahájení výstavy „Brněnští starostové 1850-1918“ v Praze se nepředstavovaly pouze výkony německých starostů pro Brno. Rudolf Landrock, spolkový předseda vlasteneckého spolku „Bruna“, zdůraznil ve svém slavnostním projevu také samostatnou úlohu, kterou Brno v monarchii hrálo vedle Prahy. Brno bylo stejně jako Praha hlavním zemským městem. Morava měla stejně jako Čechy vlastní pravomoce. Na úrovni korunní země si mohla vládnout sama. A tak také činila. Podle vzoru světových metropolí, které tehdy reprezentovala například města jako Vídeň, Lvov a Budapešť, se odhodlaně pouštělo do nových vývojových prací.

Němečtí starostové se orientovali podle potřeb průmyslu a obchodu, nezbytností vznikajících díky rychle rostoucímu počtu obyvatel v regionu obklopujícím metropoli. K tomu také patřilo přebírání nejnovějších vynálezů. Příkladem bylo zřízení prvního evropského městského divadla s elektrickým osvícením. Brno tedy nebylo podřadné vůči Praze, nýbrž až do roku 1918 na stejné úrovni. Brno mělo svou vlastní kulturu vzájemného zacházení mezi Čechy a Němci. Tak ukazuje Moravské vyrovnání z roku 1905, že spíše existovaly snahy o pokojnou koexistenci obou národních skupin.

V Praze se na jaře 2013 tušilo, že na této výstavě je ukazována doba, která byla přeci jen úplně jiná, než jak byla popisována komunistickými překrucovači dějin, a také později. Vzhledem k této skutečnosti se také dostavilo překvapivě mnoho české politické prominence ke slavnostnímu zahájení. Jedním z hostů byl Pavel Hořava, generální tajemník KDU-ČSL (srovnatelná s Rakouskou lidovou stranou, ÖVP), který ve svém projevu poukázal na to, že v České republice začínají tát ledy. On si jako rodilý Brňan je prý vědom toho, že existovala plodná německá minulost města. Vyhnáním sudetských Němců prý Brno mnoho ztratilo. Pavel Hořava si posloužil slovem „vyhnání“, aby výstižně charakterizoval, co se událo v den Božího těla roku 1945.

Sociálnědemokratická stínová ministryně pro lidská práva, Marksová-Tominová, se ve svém projevu zaměřila na některá „bílá místa“ v české historiografii. Ředitel pražského domu národních menšin, Jakub Štědroň, podal zprávu o práci některých národnostních skupin ve svém domě. Přitom podtrhl konstatování, že Sudetoněmecká kancelář je důležitým partnerem. Její vedoucí činitel, Peter Barton, měl společně s Rudolfem Landrockem nápad uskutečnit výstavu také v Praze. Výsledkem prezentoval vlastenecký svaz „Bruna“, Německý jazykový a kulturní spolek Brno, Sudetoněmecká kancelář v Praze stejně jako Kulturní svaz českých občanů německé národnosti (Praha) výstavu v pražském Domě menšin. Podporu zajistilo jak německé, tak také rakouské velvyslanectví.

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 6. června 2013.