Nejvyšší představitel Hitlerovy mládeže se omlouvá židovskému obchodníkovi po pogromech. Pobyt německé dívčí mládeže v Itálii ukázal i rozdíly ve zřízení obou spřátelených států.
Lukáš Beer
 |
| V květnu 1939 zavítala delegace německé dívčí mládeže na pozvání Mussoliniho do Říma. Z čestné tribuny se mladým Němkám naskytl i tento pohled na pochodující Italky ve vo- jenských uniformách, speciálně určených pro boje v Africe. Něco, co bylo dívčí výchově v nacionálněsocialistickém Ně- mecku cizí. (Foto: archiv Lukáše Beera) |
Byl to poslední říšský sjezd NSDAP. Bezprostředně poté, co si Jutta Rüdigerová vyslechla tento emotivní Hitlerův projev, vrátila se na říšskou ubytovnu mládeže, kde zastihla Baldura von Schiracha a jeho spolupracovníky, jak si už balí kufry. Eventualita, že vypukne válka, byla zjevná. Cesta vedoucí německé dívčí mládeže do Dalmácie byla také okamžitě z tohoto důvodu zrušena. „Díky Bohu tenkrát ta věc dopadla bez větší újmy“, vzpomíná po válce Rüdigerová, a pokračuje: „Na nátlak Anglie a Francie udělila československá vláda několik málo dnů později souhlas s odstoupením sudetoněmeckých území Německu a na konci září byly na Mnichovské konferenci dohodnuty etapy a časový plán tohoto předávání mezi Německem, Itálií, Anglií a Francií. Dne 1. října 1938 vpochodovala za jásotu tam žijících Němců do Sudet branná moc. Byl to pro mne velký zážitek, když jsem o něco později mohla navštívit překrásnou krajinu Děčínské vrchoviny, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně - místa, na kterých pobýval už Goethe - a lidi této krajiny, obzvláště mládež.“
V říjnu 1938 se Rüdigerová vydává na pozvání Pilar Primo de Rivera, vedoucí španělské mládeže, na Pyrenejský poloostrov. Jak se později dozvěděla, byli při jejím přistání v Salamance přítomní i tajní pozorovatelé z „Výboru pro nevměšování“, který vznikl z iniciativy Anglie a Francie a dalších 20 zemí s odůvodněním, aby byla zamezena podpora jedné z bojujících stran španělské občanské války ze zahraničí. Tráví zde se svým doprovodem několik dní v bezprostřední blízkosti bojů a naslouchá vyprávění Španělů, kterým občanská válka znepřátelila mezi sebou na život a na smrt dokonce rodinné příslušníky. V Toledu si prohlédla i slavnou pevnost Alcázar s její pohnutou minulostí. Cesta pokračovala přes Sevillu do Malagy, kde jí bylo řečeno, že komunisté tam brutálním způsobem povraždili 10.000 obyvatel. Cesta byla zakončena v tehdejším hlavním městě severního Španělska, Burgos. „Když jsme koncem října 1938 odlétali zpět do Německa, věděli jsme, že se mladé španělské dívky staly našimi kamarádkami, a Pilar Primo der Rivera a mne spojovalo přátelství v oboustranné úctě“, vzpomíná Rüdigerová na svůj pobyt ve Španělsku.
Schirach se omlouvá židovskému obchodníkovi
V listopadu 1938 byl v Paříži zavražděn německý diplomat Herschelem Grynszpanem, polským Židem. „Byl to druhý Němec, který byl v zahraničí zabit nějakým Židem. Nato došlo v Německu k četným násilným aktům proti Židům, k ničení židovských obchodů a k zakládání požárů v synagogách“, vzpomíná říšská referentka BDM. „Schirach vyzval v jednom oběžníku Hitlerovu mládež, aby se neúčastnila výtržností, vyjádřil později před předními vedoucími říšského vedení mládeže své zděšení z těchto incidentů a vyloučil z Hitlerovy mládeže pět mladistvých, kteří se nedrželi jím uděleného zákazu. Charakterizuje jej, že poslal svou ženu k jednomu mnichovskému židovskému majiteli antikvariátu, kterého příslušníci Hitlerovy mládeže během nepokojů vydírali o peníze. S vyjádřením lítosti a s prosbou o odpuštění Schirachova manželka navrátila peníze ve jménu říšského vedení mládeže zpět. Já osobně jsem ve svém bytě na severu Berlína o událostech této noci vůbec nic nezaznamenala“, píše Rüdigerová ve svých vzpomínkách. Je historicky podložené, že Baldur von Schirach protižidovské pogromy odsoudil a označil je za „zločineckou akci“. Na některých místech se předtím nechalo strhnout několik německých mladých Němců, kteří házeli do výloh židovských obchodů kameny a Židům nadávali. Hitlerova mládež se však od tohoto chování distancovala a ani k němu předtím nevybízela.
 |
| Z letních aktivit HJ v Alpách. (Foto: archiv L. Beer) |
Z Bormannovy NSDAP bych vystoupila!
Ne všechny osobnosti nacionálněsocialistického Německa budily u Rüdigerové sympatie. Krátce po Hitlerových narozeninách se setkala při příležitosti oslav narozenin Rudolfa Hesse, kterého popisuje jako vyrovnaného a rozvážlivého, také říšského vedoucího Martina Bormanna, jenž se měl o dva roky později stát šéfem nově vytvořené stranické kanceláře – „byl to takový podsaditý typ“. V přítomnosti žen prý často vyprávěl dvojsmyslné vtipy, což „mně ho udělalo přímo nesympatickým“, píše Rüdigerová v memoárech. Popisuje jej jako arogantního a nestoudného člověka, který své manýry neovládal ani v rámci své vlastní rodiny. Říkalo se, že Bormann byl prácí posedlý člověk s vynikající pamětí, který měl vždy a všude sebou patřičné dokumenty, jež potřeboval Hitler. „Na rozdíl od Rudolfa Hesse, který vždy působil jako urovnávač sporů a usmiřovatel, zneužíval Bormann svojí mocenskou pozici. Po Druhé světové válce mi vyprávěla dřívější sekretářka říšského organizačního vedoucího dr. Leye, se kterou jsem byla společně internována, že Bormann jako Vůdcův tajemník nedovoloval předstoupit k Adolfu Hitlerovi žádnému ze starých stranických vůdců, pokud nebyli nahlášeni. Jednoho dne prý dr. Ley šel svým bezstarostným způsobem jednoduše k Vůdci, který měl z této návštěvy velkou radost a říkal: „Jsem rád, že můžu opět mluvit s někým z mých starých bojovníků. Řekněte i ostatním, že mě mají taky navštívit.“ Na druhý den prý ale byli všichni říšští a župní vedoucí ponaučeni Bormannovým oběžníkem o tom, že mohou navštívit Vůdce pouze, když se nahlásí.“ Po válce se také náhodně dozvěděla od jednoho muže, který pracoval u Bormanna jako zahradník, jak tento funkcionář NSDAP trápil své zaměstnance.
 |
| Záhlaví časopisu BDM "Das Deutsche Mädel". (Foto: Lukáš Beer) |
Po konci války se Němci dozvídali z historických dokumentů o charakteru a intrikách tohoto mocného muže Třetí říše. Koncem 60. let začal novinář Jochen von Lang se svými rešeršemi v archivech, kontaktoval se s dobovými svědky a byl v roce 1972 u toho, když byly v Berlíně nalezeny Bormannovy tělesné pozůstatky. Langova kniha „Der Sekretär“ se pak stala doposud nejpodrobnější vydanou biografií Martina Bormanna, který už v roce 1924 seděl na jeden rok v lipském vězení za „napomáhání při těžkém ublížení na těle“. Ještě před převzetím moci nacionálními socialisty v Německu se Bormann nejprve pokoušel na místních shromážděních NSDAP v Durynsku vystupovat jako řečník, ale jakmile měl promlouvat před více než dvaceti lidmi, měl problémy s koktáním. Po atentátu na Adolfa Hitlera z 20. července 1944 se Bormann měl postarat o zatknutí generálplukovníka Fromma, ačkoliv tento vězeň spiklenců nemohl být ani považován za podezřelého v tomto komplotu. Velitel náhradního vojska Fromm byl později popraven za zbabělé chování, které měl prokázat svým reagováním na požadavky spiklenců. V knize „Der Sekretär“ vysvětluje Lang důvody této osobní msty Bormanna: znal se s Frommem ještě z doby, kdy mu jako branec musel v základní vojenské službě čistit holínky. Stejně tak se Bormann měl postarat o usmrcení oblíbeného polního maršála Rommela formou sebevraždy otrávením jedem. I v této biografii se uvádí, že Hitlerův tajemník ke konci války od Vůdce izoloval i jeho staré spolubojovníky, a je zde podrobně popisována Bormannova špinavá taktika, jakou se pokoušel zamezit návštěvám známého fotografa Heinricha Hoffmanna u Hitlera. Zfalšovaný lékařský posudek atestoval fotografovi náhle nebezpečnou infekci, se kterou se nesměl v žádném případě přiblížit německému Vůdci. Hoffmann si nepomohl ani negativním nálezem, vypracovaným prvotřídním vídeňským lékařským odborníkem.
 |
| V saském Lägersdorfu předvedla děvčata Juttě Rüdigerové v roce 1939 nastudovanou pohádku. (Foto: Archiv L. Beera) |
„Ve srovnání s fašistickou Itálií jsme demokracií“
V květnu 1939 odcestovala Jutta Rüdigerová společně s delegací vůdkyň BDM do Itálie, kam je Mussolini pozval na přehlídku 70.000 italských žen a dívek. Před odjezdem k dívkám v úzkém kruhu promluvil Baldur von Schirach: „V Itálii jsou třídní rozdíly velmi značné. Střední vrstva je zastoupena jen velmi málo. Lidé z šlechtických nebo dobře situovaných rodin také všeobecně převzali vedoucí pozice ve Fašistické straně“, vysvětloval. „Uvědomte si, že ve srovnání s Itálií jsme demokracií. U nás se může stát župním vedoucím nebo generálem každý dělnický nebo rolnický syn.“
Na této cestě do Itálie bylo poměrně pozoruhodné – a svědčí to něco o tehdejších německo-italských vztazích – že úřad říšského vedení mládeže pro zahraniční vztahy dal před vycestováním této německé delegaci pokyn, aby se nenechala při vjezdu do jižních Tyrol, náležících k Itálii, přivítat italskou delegací, „protože právě fašisté navzdory jinak dobrým vztahům k Německu utlačovali obyvatelstvo německého původu v jižním Tyrolsku“. K těmto „diplomatickým nepříjemnostem“ na hranicích však nakonec nedošlo, protože cesta přes ně proběhla v noci a německá delegace byla přivítána až v Římě přátelsky naladěnou delegací italských dívek.
Časopis „Das deutsche Mädel“ referoval ve svém vydání z července 1939 podrobně o této cestě do Itálie. Rüdigerová s doprovodem zhlédla dvouapůlhodinovou přehlídku dívčí fašistické mládeže Itálie. Ale německým dívkám se kromě pohledu na elegantní kostýmy a sportovní oděvy italských fašistek naskytl i obraz, pro který neměly zrovna nejlepší pochopení – pochodovaly kolem nich italské dívčí formace speciálně vycvičené pro válku, jako například zpravodajské formace ve speciálních uniformách se skříňkami pro telefonní zařízení na zádech, jednotky protivzdušné ochrany s kyslíkovými aparáty, koloniální jednotky se zbraněmi a klasickými „topickými helmami“. Dobový německý časopis neopomněl dodat, že toto „je pro naší práci s dívkami cizí“, a pokračoval: „Mnohé je ve směřování výchovy u Italek jiné než u nás v Německu a bylo by nesprávné, zabudovávat tyto výchovné cesty do naší práce nebo také naopak.“
 |
| Z několikastránkové obrazové reportáže časopisu "Das Deutsche Mädel" z července 1939. V Římě uvítal Duce srdečně delegaci německých dívek. (Foto: Lukáš Beer) |
Německá delegace si pak také prohlédla sportovní vystoupení Italek. Cesta pak pokračovala po dalších městech Apeninského poloostrova. V Neapoli měla Rüdigerová malý proslov u slavnostně prostřeného stolu pod širým nebem a přítomné srdečně rozesmála, když vtipně poznamenala, že úkolem pobytu její dívčí delegace je také prodloužit Osu Berlín-Řím až po Neapol. „Vzájemné poznávání a zachovávání respektu ze svérázu mládeže jiných národů, ale také poznatek společných rysů v evropském prostoru, to vše vedlo při výměně mládežnických skupin k opravdovému přátelství a vytvářelo předstupeň ke vzniku Evropského svazu mládeže, který byl v roce 1942 založen ve Vídni“, vzpomíná říšská referentka BDM na dojmy z tohoto období, které ještě nebylo poznamenáno utrpením a zátěžemi války.
Pokračování ZDE