V případě spolumajitelů zmíněného brněnského nakladatelství Kamase a Nováka a publicisty Beera se původně mluvilo o nižším trestu. Státní zástupce zpřísnil kvalifikaci trestného činu, kvůli kterému byli vydavatelé původně vyšetřováni – původní trestní sazba byla do tří let. Nyní obžalovaným hrozí trest odnětí svobody až v trvání 10 let. Ke slovu se v pořadu dostal přímo jeden z obžalovaných, vydavatel Pavel Kamas. „My jsme byli obviněni pro popírání, schvalování genocidy atd. atd. Nyní jsme obviněni z toho, že jsme přetištěním autentických projevů 70 let mrtvého autora měli podpořit nebo založit hnutí potlačující lidská práva. Myslím si, že k tomu nejde co dodat“, komentuje Kamas rekvalifikaci obžaloby. „My samozřejmě budeme stavět naši obhajobu na tom, že celé je to pochopitelně nesmysl. My jsme vydavatelé a ne zakladatelé nějakých hnutí.“
Nakladatelé vysvětlují vydávání kontroverzních textů tím, že „tohle je prostě naše marketingová strategie a nic víc za tím nehledejte“. Pavel Kamas pokračuje: „Nakladatelství guidemedia etc má ustanovený nakladatelský program, který si zakládá primárně na velmi kontroverzní literatuře. My se zabýváme vydáváním dosud neznámých historických informací. I náš marketing pochopitelně je postaven na poměrně expresivních krocích, ale to je asi vše. Naše literatura je určitě kontroverzní, to neskrýváme, to vyplývá již z naší nabídky, nicméně na tom je postavený náš byznys.“
Pavel Kamas také v pořadu odmítá opatřovat tuto literaturu nějakými širšími komentáři nebo třeba historickými kontexty, protože to právě by podle něj bylo popření nakladatelského principu a podstaty samotné demokracie, poněvadž tím by se také prý podsouval čtenářům nějaký úhel pohledu. No a právě takový přístup by tedy podle Kamase byl potom propagandou v pravém slova smyslu.
S tím ve vysílání nesouhlasí publicista a spisovatel Karel Hvížďala: „Samozřejmě, že ty kontexty jsou strašně důležité. Kontexty vlastně vždycky mají stejnou váhu jako texty. To znamená, že oddělovat to, vytrhovat, to nelze a zvláště ne po té vzdálenosti od konce 2. světové války, kdy tu máme generace, které s tím nemají žádnou zkušenost a které si ten kontext ze sebe a ze zkušenosti a z jiné literatury nemohou tak přesně doplnit. Čili to je argument, který bych nikdy nebral.“
Autoři pořadu se pak ve vysílání zabývali otázkou, jakým způsobem by se tedy měla vydávat literatura, která je politicky kontroverzní či „na hraně zákona“. Zuzana Vlčková k tomu říká: „Na to neexistuje nějaký jednotný postup a ani zákon nehovoří jasně, ale mnou oslovení publicisté se vyjádřili vždy pro vydávání takové literatury, ale zároveň např. Karel Hvížďala říká, že tyto texty je vždy důležité opatřit náležitými komentáři, podle něj například na akademickou půdu patří, ale ten kontext je zcela nutný.“
Hvížďala pokračuje: „Vždy záleží na kontextu a historické zkušenosti té které země, které se to týká. Tzn. převážně v celé Evropě, kde máme zkušenost se dvěmi totalitami, tak to bez komentářů vydávat nelze. Zatímco třeba ve Spojených státech, kde tuto zkušenost přímo nikdy nezažili, tak tam ty texty se běžně vydávají bez komentářů.“
V podobném duchu se vyjadřuje novinář Jiří Peňás: „Přeci jenom ve Spojených státech je dodatek ústavy, který zaručuje úplnou svobodu slova. V Evropě je to řešeno jinak, především vlivem historických událostí 2. světové války. Existují zákony, které omezují šíření rasistické štvavé literatury.“ Podle něj se ale tato situace změnila s nástupem internetu, protože zde nelze dokonale eliminovat obsah. Podle Peňáse stále existuje jakási psychologická hranice mezi obsahy, které jsou na internetu, a mezi obsahy, které jsou klasickou knihou, artefaktem. Je tedy podle něj třeba odlišit přístup k textu a knihu jako symbol. Pro ilustraci připomíná Peňás kauzu Zitko, který v roce 2000 vydal Hitlerův Mein Kampf: „Tam bylo jasné, že to je kalkul. On to vydal v kožené vazbě s tím hákenkrojcem a mělo to prostě charakter právě toho fetiše. A mladýmu nacistovi to poslouží jako pěkný dekorativní předmět do jeho chudé knihovničky.“
Policie již dříve obstavila majetek nakladatelství guidemedia etc a to samo interpretuje tuto akci podle redaktorky Vlčkové jako jako snahu ukončit jeho podnikání. Redaktorka si všímá také obsahu reklamní brožurky nakladatelství, která podle ní stíhání využívá k marketingovým účelům. V sešítku, obsahujícím nabízené tituly firmy, je čtenář informován o podstatě obvinění a průběhu stíhání. (-lb-)