Lukáš Beer
 |
| Pasáž v obžalobě: Každý, kdo má knihu projevů Adolfa Hitlera v rukách, si může hned ověřit, jak okatě Jan B. Uhlíř a následovně obžaloba manipuluje. |
Ano, skutečně, tyto dvě pasáže se nacházejí v mých komentářích – konkrétně na stranách 144 a 147 v knize. Uhlíř ovšem obě pasáže vytrhl z kontextu – autorem uvedených tvrzení nejsem já, nýbrž Adolf Hitler. V daném odstavci mého komentáře je totiž okamžitě vydedukovatelné, že se jedná o parafrázování Hitlerova projevu. I to lze hravě okamžitě ověřit – nalistuje-li čtenář strany 51 a 178, nalezne na nich autenticky znějící věty přímo v daných projevech (pokud se mezi čtenáři najde někdo, kdo knihu s projevy doma vlastní, nechť si vše na vlastní oči prověří).
Přesto znalec Uhlíř nestydatě v obžalobě prezentuje ocitovaný text jako mé osobní hodnocení. A obžaloba tuto Uhlířovu manipulaci převzala. Píše se v ní totiž doslova, že v ocitovaném textu „má autor komentáře (Lukáš Beer) pro změnu zřejmě na mysli uplatnění tzv. norimberských zákonů v Protektorátu Čechy a Morava, které vedlo k perzekuci českých Židů a dalších skupin obyvatelstva, nebo třeba memorandum K. H. Franka z 28. 8. 1940, které je možno označit za návrh konečného řešení české otázky, kdy toto řešení mělo spočívat buď v totálním vysídlení Čechů z Čech a Moravy na území mimo hranice říše a osídlení uvolněného prostoru Němci, nebo germanizací ponechané části českého obyvatelstva, což vyznívá zvlášť pozoruhodně s jiným výrokem komentátora, že Adolf Hitler vystupoval jako muž, který má český národ v úctě.“
Zde, na konci citace, si Uhlíř posloužil opětovně vytržením části citátu z kontextu – neocitoval totiž celou větu v mém komentáři na straně 32, která kompletně zní: „Hitler zdůrazňuje, že v těchto letech nevystupoval vůči Čechům jinak, nežli jako ochránce jednostranného národního zájmu, nýbrž také jako muž, který má český národ v úctě.“ – Je vůbec přijatelné, aby státní zástupce mohl pamflet, který Jan B. Uhlíř vypracoval, brát už jenom při uvedení těchto ukázek vážně? – A aby toho nebylo málo: samozřejmě, že i zde přesně parafrázuji slova Adolfa Hitlera, která stojí v jeho projevech na stranách 47 a 57.
Uhlíř nepravdivě interpretuje znění Frankova memoranda přímo v obžalobě
Přesně tímto – nejen z odborného, ale i čistě z laického hlediska – naprosto nepřijatelným způsobem je zpracováno celé Uhlířovo „odborné vyjádření“. A obžaloba pasáže z tohoto Uhlířova vyjádření převzala do svého textu.
To je ovšem pouze ta část výtky, která by soudce, přísedící a státního zástupce měla rozhodně zajímat. Méně zajímat je – jako nehistoriky – budou už dokazatelné nepravdy, které Uhlíř navíc zabudoval do svého „historického kontextu“, jak to vyjářil v obžalobě Petrásek. Uhlířova interpretace Frankova memoranda z 28. 8. 1940 je nepravidvá.
Co tvrdí Uhlíř a co je ve skutečnosti obsahem tohoto dokumentu?
- Uhlíř tvrdí, že Frankovo memorandum „možno označit za návrh konečného řešení české otázky“. V tom má nepochybně pravdu. Není ovšem pravda, že Frank se ve svém memorandu jako jednou z alternativ vyslovoval pro „totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy na území mimo hranice říše a osídlení uvolněného prostoru Němci“. Opak je pravdou: Frank totální vysídlení Čechů z českomoravského prostoru přímo v tomto memorandu zamítl.
K. H. Frank zde píše:
„Totální vysídlení 7,2 miliónů Čechů považuji za neproveditelné, a) protože není k dispozici prostor, kde by bylo možno všechny nově usídlit; b) protože nejsou k dispozici němečtí lidé, kteří by mohli ihned zaplnit uprázdněný prostor; c) protože vysoce civilizovaná, hospodářsky a dopravně technicky vysoce citlivá země v srdci Evropy nesnese, aby její funkce byla porušena, nesnese žádné vakuum; d) protože lidé jsou říšským kapitálem a v nové Říši nemůžeme postrádat pracovní sílu 7 miliónu Čechů; e) protože je působení takového šoku na jiné národy jihovýchodu pravděpodobně nežádoucí.“
Toto „věcně chladné“ konstatování pak Frank ještě rozšiřuje. Frank argumentoval, že Protektorát Čechy a Morava „byl zřízen za mimořádné politické situace“. A meritem všech těchto snah má být, že úkolem německé a evropské politiky v budoucnu je, aby se tento prostor v srdci Evropy dočkal trvalého míru: „Toto chápeme jako konečné řešení českého problému.“ Jinými slovy: poněmčení.
K „přenárodňovacím“ snahám se v memorandu z 28. 8. 1940 uvádí:
„Úspěšné asimilační pokusy dřívějších staletí, čímž vznikla výše popsaná rovnost rasové úrovně miliónů Čechů s Němci, a přitažlivá síla nové říše umožňují a způsobují, že se zdá pravděpodobným přivést několik miliónů Čechů ke skutečné změně národnosti. (...) Přes systematicky prováděnou politickou neutralizaci a odpolitizování je třeba dospět nejdříve k politické (duševní) a pak k národní asimilaci českého národa, aby se konečně dosáhlo skutečné změny národnosti. Tento proces bude muset probíhat jak na samotném území Protektorátu, tak i ve vnitroněmeckém prostoru. Ve všech oblastech života národa je třeba uplatňovat pružně, rozmanitě a pestře plánovité a cílevědomé metody. Tady lze jen v hrubých obrysech naznačit některé z nich:
Dělnictvo: Zvýšení životní úrovně – Účast na sociálních vymoženostech národního socialismu (DAF, KDF – poskytování podstatných výhod při přiznání k němectví, vyloučení jakékoliv difamace) – Velkorysá výměna pracovišť se starou říší, včetně přestěhování rodin – Jako lákadlo zachovat jisté odstupňování mezi starou říší a Protektorátem – Posílání služek do staré říše – rovněž číšníků, sluhů, hudebníků atd.
Rolnictvo: Účast českých rolníků na výhodách německé, rolnictvu příznivé, agrární politiky – Dobrá tržní a cenová politika – Způsobilost vlastnit dědičný statek jen pro německé rolníky – (Sídliště německých branných rolníků podél východních hranic).
Buržoazie: Hmotně podporovat obchod a řemesla – Úřednictvu poskytovat společenské výhody – Individuální možnosti – Povyšování – Udělování vyznamenání.
Mládež: Základní změna školního vzdělání – Vymýtit český dějinný mýtus – Výchova k říšské myšlence – Bez dokonalé znalosti němčiny žádný postup – Nejdříve zrušení středních škol, potom i škol národních – Už nikdy české vysoké školy, jen přechodně „Collegium bohemikum“ při německé universitě v Praze – Nejdříve dvouletá povinnost pracovní služby, pak povinná vojenská služba – Přiznání cti, že se mohou stát německými důstojníky. (...)"
Velmi důležité je znění závěru tohoto memoranda:
"Moje stanovisko vychází z úmyslu germanizovat prostor a lidi v Protektorátě. Nezabývá se proto otázkou absolutního ,deklasování' českého národa z rasových důvodů v pouhý pomocný národ (stanovisko askari!), který by byl ve společenské klatbě a s nímž by muselo být zakázáno uzavírat sňatek. Praktická proveditelnost totálního deklasování se považuje spíše za neproveditelnou a předpokládá se jen individuální deklasování jako zvláštní metoda ,zvláštního zacházení' podle D II/2. Na základě vývodů tohoto pamětního spisu se totální deklasování nejeví ani nutné, ani žádoucí, protože řešení české otázky a tím konečné pacifikace staletého českomoravského ohniska v Evropě lze dosáhnout navrženou cestou.“
Toto své stanovisko z léta 1940 potvrzuje Frank i ve své tajné řeči v Karlově Studánce z jara 1944, kde mj. říká:
„Tisíciletá příslušnost Čechů ke staré říši nebo k německy vedeným státům neurčovala pouze politickou a sociální, nýbrž také rasovou strukturu českého lidu. (...) Výsledkem tohoto procesu je široká vyrovnanost obou národů v českém prostoru (...). Z této silné absorpce německé krve lze vysvětlit i schopnost českého národa podávat významné civilizační a kulturní výkony v mnohem větším rozsahu než je tomu například u slovanských Poláků.“