Uhlíř II aneb Nuda v Brně

(Doplněno zvukovými záznamy z jednání) 
Tomáš Pecina 

Ne, prostě ne: není to ono. Výslech znalce, při kterém vyslýchaný nekřičí a nekoulí očima, nenadává obhájcům do nedouků a nedostudovanců a jejich klientům do deprivantů, je než slaboučkým odvarem dob nedávno minulých, kdy soudním síním vévodila muskulatura sexuálního predátora Ivo Svobody. Velmi bych se přimlouval: opravdu by nešlo lhůtu pro osvědčení zkrátit a znovu Ivoše zapsat do seznamu znalců řekněme ještě do konce roku? Stýská se nám!

Včera byl v Brně dokončen výslech znalce Jana B. Uhlíře, a prostě to nebylo ono (zvukový záznam v MP3: postupně vyslýchám já, obhájce Robert Cholenský, obžalovaní Pavel Kamas a Lukáš Beer). Znalec se vůbec neobtěžoval své půldruha roku staré výtvory si vytisknout a vzít s sebou a/nebo znovu přečíst, takže ač to není ze záznamu zřetelné, při výslechu jsem opakovaně propadal zoufalství: ať jsem své otázky formuloval jakkoli, znalec se řídil starou dobrou radou Miroslava Horníčka – "ať se vás zeptají na cokoli, vy mluvte o tom, co víte".

Po značném úsilí se z Uhlíře přesto podařilo vydolovat, že podle jeho názoru se propagace nacismu dopouští nejen vydavatelé Hitlerových projevů, ale též nakladatelství Naše vojsko, neboť i ono má ve zvyku vydávat podobná díla bez vysvětlujících komentářů, a že o publikaci tímto způsobem "sterilisovanou" ztratí extremista zájem.

K čemuž si dovolím podotknout, že podobný přístup je praktikován v Německu, a výsledkem je podstatně silnější a úspěšnější neonacistické hnutí, a i z České republiky víme, že harddisky počítačů zabavených při různých raziích na PEX (zejména Power a Lotta) jsou plné dokonale sterilisovaných, by vyautoklávovaných filmových dokumentů, z nichž si arci praktikující extremista vezme pouze to, co jej politicky vzrušuje, příkladmo se vztyčenými prapory pevným a klidným krokem pochodující útvar jeho oblíbených jednotek, a nejrůznější "sterilisační plky" subsumuje v rámci své ideologie jako to, čím doopravdy jsou – tedy jako sterilisační plky.

Trochu mi to připomíná první republiku a o čem psal Karel Čapek v Marsyovi: pornografie byla tehdy presentována zásadně nikoli jako pornografie, nýbrž jako vysoká, hodnotná, klubová (dnešním jazykem: premiová, případně V.I.P.) kultura, a ač všichni přirozeně věděli, o co jde, tváří v tváři pruderním státním a církevním autoritám tak byli vydavatelé z obliga.

Pokud by se nedejbože tento pokrytecký přístup k dokumentům podobným Hitlerovým projevům prosadil, příští Kamasové a Beerové by do knihy museli doplnit rutinerskou rukou profesionálního sterilisátora sepsanou předmluvičku, v níž by se autor povinně dojal a zalkal nad obětmi nacistického režimu, a poté by následovala sekvence raději devatenácti projevů, jimž by předcházela miniaturisovaná a thematicky lehce upravená předmluva téhož odborníka. Na kvalitě by příliš nezáleželo, protože předmluvy by nikdo příčetný pochopitelně nečetl, ale běda tomu, jehož lkaní a dojímání se by Velký Inkvisitor Uhlíř shledal nedostatečnými nebo dokonce zcela absentními; tomu by hrozilo v lepším případě zabavení nákladu, v horším žalář.

Teď jsem si vzpomněl, že jsem vlastně chtěl psát reportáž, ale to odbydeme krátce: po výslechu znalce proběhly už pouze závěrečné řeči (v pořadí Petrásek, Cholenský, já, Kamas a Beer) a rozsudek bude vyhlášen ve středu v 16.00 hod.

Tento text vyšel na stránkách Παραγραφος a je zde převzat s laskavým souhlasem autora. Diskutovat lze pod uvedeným odkazem.