Lukáš Beer
Do přípravné a organizační fáze náhle vstoupil smrtelný atentát na Reinharda Heydricha. Atmosféra následujících dní nevytvářela rámcově zrovna příznivé podmínky pro zahájení činnosti Kuratoria, nicméně i v těchto náročných chvílích (náročných už pouze proto, že po celý červen 1942 pořádala protektorátní vláda celou řadu masových manifestací na podporu Říše ve městech Čech a Moravy) se neúnavně pracovalo na vytvoření organizační struktury Kuratoria. Činnost Kuratoria se úředně rozběhla na přímý pokyn Berlína 17. června 1942. Předsedou organizace se stal ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec, jeho zástupcem generální tajemník František Teuner, jehož jméno utkvělo v hlavách české veřejnosti zejména po jeho vystoupení před 65.000 účastníky manifestace uspořádané 2. června 1942 na Staroměstském náměstí v Praze, kde dr.Teuner vystoupil jako reprezentant české mládeže. Jmenováno bylo rovněž 15 hlavních pověřenců, jimž podléhali pověřenci okresní.
.
Přikročilo se k realizaci primárního úkolu budování nové organizace mládeže, který představovala výchova vůdcovského dorostu Kuratoria. Toto mohlo čerpat z desetiletých zkušeností s budováním Hitlerovy mládeže v Německu, a proto směrodatné slovo v Kuratoriu získali němečtí poradci, kteří se rekrutovali z řad Hitlerjugend. Tato mládežnická organizace se také stala jeho hlavním vzorem, jak to později vystihl v programovém článku „Nové cesty naší mládeže“ v publikaci Den mládeže 1943 generální referent Teuner:
„Náš vlastní výchovný úkol je do jisté míry usnadněn tím, že začínaje opožděně proti mnohým národům Evropy, nemusíme začínat naslepo, ale můžeme používat řady zkušeností, příkladů i vzorů jiných národů, a především Němců, kteří prozkoušeli moderní výchovnou metodu v mnoha letech na milionech dorostu svého národa a kteří dali světu jeden z největších příkladů výchovy mladého člověka, jaký znají vůbec dějiny.“ [23]
.
Nutnost kvalitního vyškolení výchovných kádrů mládeže si uvědomoval i Emanuel Moravec, když koncem roku 1942 rekapituloval půlroční výsledky práce budování Kuratoria:
.
„Statistika praví, že v Čechách a na Moravě povinné službě mládeže podléhá přes milion hochů a děvčat ve věku od deseti do osmnácti let. To je armáda, jež potřebuje především kvalitního velení, aby mohla splnit úkoly pro ni určené. Jaký je učitel, takoví jsou žáci. Proto prvá otázka, kterou se musilo Kuratorium zabývat, byla otázka vychovatelského sboru. Není možné, aby se mobilisovaly masy k nějaké společné povinnosti, není-li pro tyto masy po ruce opravdu dokonalé vedení.
Armády se nikdy nevydupávaly ze země. Musily se opatrně stavět od shora. Nejprve se budovaly štáby, které připravily výchovu důstojnického a poddůstojnického sboru.
Jak přibývalo vycvičených důstojníků, podle toho se zvětšovaly počty v armádě. Tam, kde má být kázeň a pořádek, od prastarých dob znali stupnici podřízenosti v povinnostech. Znáte české výrazy setník a desátník. Setník, to byl velitel sta mužů, a aby mohl dobře velet, měl pod sebou deset desátníků, z nichž každý se staral o deset mužů, které vedl i v boji.“ [24]
.
Ústřední protektorátní institucí se Kuratorium stalo již v rámci přípravného období, které trvalo do přelomu roku 1942/43. Kuratorium v červnu 1942 pořídilo soupis mladých mužů, kteří přicházeli v úvahu jako instruktoři mládeže a po pečlivém výběru povolalo do výcvikového střediska první skupinu.
Školení prvních 45 frekventantů (jiné zdroje uvádí počet 42 frekventatntů) probíhalo ve dnech 11. – 18. července 1942 nejprve v tzv. vůdcovské škole ve slapském zámku, kde byli účastníci podrobeni fyzickému výcviku i ideové přípravě. Přítomno bylo i 8 německých poradců. [25] Většina účastníků kurzu se následně za odměnu zúčastnila třítýdenního studijního pobytu v Říši. Do konce léta se pak také definitivně dotvořila struktura vedení. K účastníkům prvního výcvikového kurzu ve Slapech promluvil 17. července 1942 Emanuel Moravec:
.
„Kamarádi! Pro českou veřejnost bude překvapením, že jsme zde v tichu provedli kus dobré práce pro národ i pro Říši. Většina z vás se za mne postavila otevřeně a věrně v době, kdy jsme neměli více než svou víru a vůli přistoupiti od přání k činům. Zvlášť červen byl dobou plnou starostí, i když jsme už zákon o povinné službě české mládeže měli pod střechou a kdy Kuratorium, kterému byla svěřena organisace povinné výchovy mládeže, začínalo svou práci.
To, co nikdo nevěřil, je tedy skutkem. Mám před sebou prvou skupinu šedesáti českých mladých mužů, kteří prodělali výcvik podle zásad, jaké dnes budou platiti pro mládež Nové Evropy, podle zásad, jimiž se také v hlavních rysech řídí výchova mládeže velikého bratrského národa německéh
o.
Vím, že se ozvou opět různí rozumbradové, kteří začnou pochybovat o české budoucnosti, jakmile zjistí, že mezi mládeží českou a německou je srdečná shoda a že česká mládež hoří touhou, aby se vyrovnala ve výkonu a obětavosti mládeži německé.
Sami jste se přesvědčili, jaký poměr má německá mládež k těm poctivým českým hochům, kteří svůj národ milují a přitom věrně stojí za naší Velkoněmeckou říší. Toto českoněmecké přátelství mladých duší není něčím přechodným, něčím umělým, jako byl neblahé paměti český poměr k reakcionářské židovsko-demokratické Anglii a Francii. Mezi Čechy a Němci se přihlásily k slovu v mládeži příbuznost krve a tisíciletá jednota kulturní. Jsem hrdý na to, že právě v české mládeži se tyto dny potvrdilo, co hlásám už po tři léta, že jde o prastaré bratrství velikého národa s malým, které krátkozraké a zločinné rejdy politické se pokoušely proměnit v nesmyslné nepřátelství, jež musilo český národ ohrozit na životě.
Kamarádi! Vidím ve vás prvé apoštoly upřímné českoněmecké spolupráce a nového politického zaměření, jemuž dal základ svým státnickým činem náš zasloužilý president doktor Emil Hácha. Náš veliký Vůdce Adolf Hitler se musí co nejdříve přesvědčit, že také u Čecha věrnost je největší mužnou ctností. Při pohledu na vás znovu ve mně roste víra, že českou mládež, jak jsem to řekl 3. července na Václavském náměstí, nikdo do roka nepozná. Česká mládež hladověla po práci za velikou myšlenku, mrzla v pravém slova smyslu v ovzduší starého reakčního světa, který propadl nejodpornějšímu egoismu a povinnostem národního společenství sloužil jen nabubřelými slovy bez skutků.
Česká mládež v budoucnu si postaví před oči tři hlavní přikázání na zachování našeho národa: Věrnost k Velkoněmecké říši s láskou k Vůdci Adolfu Hitlerovi a přátelsk
ou spolupráci s velikým bratrským národem německým. Věrnost, láska a bratrská spolupráce se však musí především projevit činy, dílem organisovaným, účelným, dobře postaveným.
Česká mládež , věrná Říši s svému národu, bude se nyní vychovávat v různých sportovních a kulturních spolcích, jejichž funkcionáře budeme školit podle jednotných zásad názorových a tělovýchovných. Pro tyto zásady, pro tuto víru musíme získat všechny lidi dobré vůle až do posledního příslušníka české mládeže. O to se postará Kuratorium pro povinnou službu mládeže svými orgány a cvičnými tábory, které bude organisovat. Na české spolky, kterým bude svěřena výchova mládeže, bude dozírat síť inspekčních orgánů, Kuratoriem jmenovaných a doplňovaných.
Sami většinou víte, jak den ze dne roste práce Kuratoria, které je rozděleno na čtyři pracovní skupiny. Prvá se stará o organisaci. Tam se zkoumají žádosti spolků o zápis do rejstříku kuratoria. Zde znovu musím zdůraznit, že do rejstříku nebudou přijaty politické spolky nebo strany bez zřetele na program. Každý příslušník české mládeže zavazuje se bezpodmínečnou poslušností pouze těm představeným, které mu určuje předseda Kuratoria. V okamžiku, kdy český mladík a české děvče byli začleněni do povinné služby mládeže, není přípustné, aby zůstávali členy politických organisací. Trpí se pouze členství v organisacích stavovských, pokud nejsou závadné po jiné stránce. Proto organisační skupina Kuratoria mládeže dbá velmi bedlivě, aby se do vychovatelského sboru nedostaly osoby, které ve smyslu kázně a opravdovosti v plnění povinností nejsou nám zcela jasné.
Druhá pracovní skupina Kuratoria se stará o duchovní vedení mládeže tiskem, rozhlasem, přednáškami a dobrým příkladem.
Třetí pracovní skupina Kuratoria obstarává sportovní výchovu spolkových funkcionářů a hledí, aby se všude, kde se v mládeži dostává ke slovu sport, postupovalo ve všech sportovních odvětvích podle jednotných zásad.
Ve čtvrté pracovní skupině Kuratoria jde především o sociální péči pro český dorost a mládež, která se obstarává prakticky spoluprací se zaměstnaneckými organisacemi, odborným školením v povolání, usměrňováním povolání a starostí o sociálně slabé.
Jsme nyní v prvním údobí veliké stavby. Budujeme kostru povinné služby mládeže, kterou jsou funkcionáři, pověřenci a cvičitelé, kostru, kterou je mládež připojena na ústředí, na Kuratorium, jednotnou ideovou náplní, naprostou kázní a oddaností.
Jste první, kterým se dostalo cti, aby odpovídali zítra na výchovu české mládeže, a tím aby také zajistili budoucnost našeho národa, který milujeme. Slyšel jsem o vás jen to nejlepší a byl jsem svědkem vašich výkonů. Prosím vás, nepolevujte v tvrdosti k sobě, nepolevujte v zápalu pro velikou věc nacionálněsocialistické revoluce, která před českým národem rozprostřela možnosti nového plného života. Vytvořte mezi sebou krásné kamarádství, bez kterého nejsou možné velké činy. Nechválím vás. Pevnému chlapu stačí, slyší-li, že jeho velitel je s ním spokojen. Ano, jsem s vámi spokojen. A proto je pro mne radostí, že zde mohu mluvit o odměně za vaši krásnou snahu
, kterou jste ukázali při práci v prvém památném českém táboře nové mládeže. Přišel jsem se na vás nejen podívat, nýbrž mám vám také vyřídit, že v odměnu za mimořádné výkony bylo vám všem povoleno, abyste po tři týdny v naší Velkoněmecké říši studovali na různých místech všechny složky výchovy mládeže velikého bratrského národa německého. Před vámi je tedy zajímavá cesta, spojená s řadou nových dojmů a s příležitostí nahromadit cenné zkušenosti.
Žádám vás, abyste chránili české jméno na pobytu v naší Velkoněmecké říši, abyste ukázali všem příslušníkům velikého národa německého, s nimiž přijdete do styku, že naše věrnost i víra v Říši nejsou prázdným slovem a že Čech chce být a bude poctivým příslušníkem Říše, na kterého se může náš Vůdce Adolf Hitler spolehnout v dobrém i ve zlém.
Přeji vám do další práce mnoho úspěchu a vítám vás mezi bojovníky za nový lepší svět. Zdar našemu velikému Vůdci Adolfu Hitlerovi! Zdar naší Velkoněmecké říši! Zdar našemu národu a naší drahé domovině!“ [26]
.
Přikročilo se k realizaci primárního úkolu budování nové organizace mládeže, který představovala výchova vůdcovského dorostu Kuratoria. Toto mohlo čerpat z desetiletých zkušeností s budováním Hitlerovy mládeže v Německu, a proto směrodatné slovo v Kuratoriu získali němečtí poradci, kteří se rekrutovali z řad Hitlerjugend. Tato mládežnická organizace se také stala jeho hlavním vzorem, jak to později vystihl v programovém článku „Nové cesty naší mládeže“ v publikaci Den mládeže 1943 generální referent Teuner:
„Náš vlastní výchovný úkol je do jisté míry usnadněn tím, že začínaje opožděně proti mnohým národům Evropy, nemusíme začínat naslepo, ale můžeme používat řady zkušeností, příkladů i vzorů jiných národů, a především Němců, kteří prozkoušeli moderní výchovnou metodu v mnoha letech na milionech dorostu svého národa a kteří dali světu jeden z největších příkladů výchovy mladého člověka, jaký znají vůbec dějiny.“ [23]
.
Nutnost kvalitního vyškolení výchovných kádrů mládeže si uvědomoval i Emanuel Moravec, když koncem roku 1942 rekapituloval půlroční výsledky práce budování Kuratoria:
.
„Statistika praví, že v Čechách a na Moravě povinné službě mládeže podléhá přes milion hochů a děvčat ve věku od deseti do osmnácti let. To je armáda, jež potřebuje především kvalitního velení, aby mohla splnit úkoly pro ni určené. Jaký je učitel, takoví jsou žáci. Proto prvá otázka, kterou se musilo Kuratorium zabývat, byla otázka vychovatelského sboru. Není možné, aby se mobilisovaly masy k nějaké společné povinnosti, není-li pro tyto masy po ruce opravdu dokonalé vedení.
Armády se nikdy nevydupávaly ze země. Musily se opatrně stavět od shora. Nejprve se budovaly štáby, které připravily výchovu důstojnického a poddůstojnického sboru.
Jak přibývalo vycvičených důstojníků, podle toho se zvětšovaly počty v armádě. Tam, kde má být kázeň a pořádek, od prastarých dob znali stupnici podřízenosti v povinnostech. Znáte české výrazy setník a desátník. Setník, to byl velitel sta mužů, a aby mohl dobře velet, měl pod sebou deset desátníků, z nichž každý se staral o deset mužů, které vedl i v boji.“ [24].
Ústřední protektorátní institucí se Kuratorium stalo již v rámci přípravného období, které trvalo do přelomu roku 1942/43. Kuratorium v červnu 1942 pořídilo soupis mladých mužů, kteří přicházeli v úvahu jako instruktoři mládeže a po pečlivém výběru povolalo do výcvikového střediska první skupinu.
Školení prvních 45 frekventantů (jiné zdroje uvádí počet 42 frekventatntů) probíhalo ve dnech 11. – 18. července 1942 nejprve v tzv. vůdcovské škole ve slapském zámku, kde byli účastníci podrobeni fyzickému výcviku i ideové přípravě. Přítomno bylo i 8 německých poradců. [25] Většina účastníků kurzu se následně za odměnu zúčastnila třítýdenního studijního pobytu v Říši. Do konce léta se pak také definitivně dotvořila struktura vedení. K účastníkům prvního výcvikového kurzu ve Slapech promluvil 17. července 1942 Emanuel Moravec:
.
„Kamarádi! Pro českou veřejnost bude překvapením, že jsme zde v tichu provedli kus dobré práce pro národ i pro Říši. Většina z vás se za mne postavila otevřeně a věrně v době, kdy jsme neměli více než svou víru a vůli přistoupiti od přání k činům. Zvlášť červen byl dobou plnou starostí, i když jsme už zákon o povinné službě české mládeže měli pod střechou a kdy Kuratorium, kterému byla svěřena organisace povinné výchovy mládeže, začínalo svou práci.
To, co nikdo nevěřil, je tedy skutkem. Mám před sebou prvou skupinu šedesáti českých mladých mužů, kteří prodělali výcvik podle zásad, jaké dnes budou platiti pro mládež Nové Evropy, podle zásad, jimiž se také v hlavních rysech řídí výchova mládeže velikého bratrského národa německéh
o.Vím, že se ozvou opět různí rozumbradové, kteří začnou pochybovat o české budoucnosti, jakmile zjistí, že mezi mládeží českou a německou je srdečná shoda a že česká mládež hoří touhou, aby se vyrovnala ve výkonu a obětavosti mládeži německé.
Sami jste se přesvědčili, jaký poměr má německá mládež k těm poctivým českým hochům, kteří svůj národ milují a přitom věrně stojí za naší Velkoněmeckou říší. Toto českoněmecké přátelství mladých duší není něčím přechodným, něčím umělým, jako byl neblahé paměti český poměr k reakcionářské židovsko-demokratické Anglii a Francii. Mezi Čechy a Němci se přihlásily k slovu v mládeži příbuznost krve a tisíciletá jednota kulturní. Jsem hrdý na to, že právě v české mládeži se tyto dny potvrdilo, co hlásám už po tři léta, že jde o prastaré bratrství velikého národa s malým, které krátkozraké a zločinné rejdy politické se pokoušely proměnit v nesmyslné nepřátelství, jež musilo český národ ohrozit na životě.
Kamarádi! Vidím ve vás prvé apoštoly upřímné českoněmecké spolupráce a nového politického zaměření, jemuž dal základ svým státnickým činem náš zasloužilý president doktor Emil Hácha. Náš veliký Vůdce Adolf Hitler se musí co nejdříve přesvědčit, že také u Čecha věrnost je největší mužnou ctností. Při pohledu na vás znovu ve mně roste víra, že českou mládež, jak jsem to řekl 3. července na Václavském náměstí, nikdo do roka nepozná. Česká mládež hladověla po práci za velikou myšlenku, mrzla v pravém slova smyslu v ovzduší starého reakčního světa, který propadl nejodpornějšímu egoismu a povinnostem národního společenství sloužil jen nabubřelými slovy bez skutků.
Česká mládež v budoucnu si postaví před oči tři hlavní přikázání na zachování našeho národa: Věrnost k Velkoněmecké říši s láskou k Vůdci Adolfu Hitlerovi a přátelsk
ou spolupráci s velikým bratrským národem německým. Věrnost, láska a bratrská spolupráce se však musí především projevit činy, dílem organisovaným, účelným, dobře postaveným.Česká mládež , věrná Říši s svému národu, bude se nyní vychovávat v různých sportovních a kulturních spolcích, jejichž funkcionáře budeme školit podle jednotných zásad názorových a tělovýchovných. Pro tyto zásady, pro tuto víru musíme získat všechny lidi dobré vůle až do posledního příslušníka české mládeže. O to se postará Kuratorium pro povinnou službu mládeže svými orgány a cvičnými tábory, které bude organisovat. Na české spolky, kterým bude svěřena výchova mládeže, bude dozírat síť inspekčních orgánů, Kuratoriem jmenovaných a doplňovaných.
Sami většinou víte, jak den ze dne roste práce Kuratoria, které je rozděleno na čtyři pracovní skupiny. Prvá se stará o organisaci. Tam se zkoumají žádosti spolků o zápis do rejstříku kuratoria. Zde znovu musím zdůraznit, že do rejstříku nebudou přijaty politické spolky nebo strany bez zřetele na program. Každý příslušník české mládeže zavazuje se bezpodmínečnou poslušností pouze těm představeným, které mu určuje předseda Kuratoria. V okamžiku, kdy český mladík a české děvče byli začleněni do povinné služby mládeže, není přípustné, aby zůstávali členy politických organisací. Trpí se pouze členství v organisacích stavovských, pokud nejsou závadné po jiné stránce. Proto organisační skupina Kuratoria mládeže dbá velmi bedlivě, aby se do vychovatelského sboru nedostaly osoby, které ve smyslu kázně a opravdovosti v plnění povinností nejsou nám zcela jasné.
Druhá pracovní skupina Kuratoria se stará o duchovní vedení mládeže tiskem, rozhlasem, přednáškami a dobrým příkladem.
Třetí pracovní skupina Kuratoria obstarává sportovní výchovu spolkových funkcionářů a hledí, aby se všude, kde se v mládeži dostává ke slovu sport, postupovalo ve všech sportovních odvětvích podle jednotných zásad.Ve čtvrté pracovní skupině Kuratoria jde především o sociální péči pro český dorost a mládež, která se obstarává prakticky spoluprací se zaměstnaneckými organisacemi, odborným školením v povolání, usměrňováním povolání a starostí o sociálně slabé.
Jsme nyní v prvním údobí veliké stavby. Budujeme kostru povinné služby mládeže, kterou jsou funkcionáři, pověřenci a cvičitelé, kostru, kterou je mládež připojena na ústředí, na Kuratorium, jednotnou ideovou náplní, naprostou kázní a oddaností.
Jste první, kterým se dostalo cti, aby odpovídali zítra na výchovu české mládeže, a tím aby také zajistili budoucnost našeho národa, který milujeme. Slyšel jsem o vás jen to nejlepší a byl jsem svědkem vašich výkonů. Prosím vás, nepolevujte v tvrdosti k sobě, nepolevujte v zápalu pro velikou věc nacionálněsocialistické revoluce, která před českým národem rozprostřela možnosti nového plného života. Vytvořte mezi sebou krásné kamarádství, bez kterého nejsou možné velké činy. Nechválím vás. Pevnému chlapu stačí, slyší-li, že jeho velitel je s ním spokojen. Ano, jsem s vámi spokojen. A proto je pro mne radostí, že zde mohu mluvit o odměně za vaši krásnou snahu
, kterou jste ukázali při práci v prvém památném českém táboře nové mládeže. Přišel jsem se na vás nejen podívat, nýbrž mám vám také vyřídit, že v odměnu za mimořádné výkony bylo vám všem povoleno, abyste po tři týdny v naší Velkoněmecké říši studovali na různých místech všechny složky výchovy mládeže velikého bratrského národa německého. Před vámi je tedy zajímavá cesta, spojená s řadou nových dojmů a s příležitostí nahromadit cenné zkušenosti.Žádám vás, abyste chránili české jméno na pobytu v naší Velkoněmecké říši, abyste ukázali všem příslušníkům velikého národa německého, s nimiž přijdete do styku, že naše věrnost i víra v Říši nejsou prázdným slovem a že Čech chce být a bude poctivým příslušníkem Říše, na kterého se může náš Vůdce Adolf Hitler spolehnout v dobrém i ve zlém.
Přeji vám do další práce mnoho úspěchu a vítám vás mezi bojovníky za nový lepší svět. Zdar našemu velikému Vůdci Adolfu Hitlerovi! Zdar naší Velkoněmecké říši! Zdar našemu národu a naší drahé domovině!“ [26]
V červenci 1942 se konal také výcvikový tábor pro vedoucí povinné služby z Moravského Slovácka, který přijel shlédnout i zemský viceprezident Moravy Dr.Schwabe. Další školení probíhala v novém výcvikovém středisku v hotelu Čeperka v Nouzově u Unhoště, v Protivíně a Prachově. Ke konci roku 1942 bylo ze 700 zájemců vyškoleno téměř 400 instruktorů. [27]
Strategické úkoly právě probíhající přípravné fáze budování Kuratoria přehledně formuloval článek v deníku Lidové noviny z 3.8.1942:
„Byla již vydána prováděcí nařízení pro mládež i pro spolky a také již byl první cvičný tábor instruktorů ve Slapech. Po něm ovšem bude školení instruktorů pokračovat, protože bude třeba daleko většího množství asi kolem dvou tisíc, aby se zvládly všechny práce s novým vedením mládeže spojené. Pokud jde o vlastní školení tělesnou výchovou, bude z větší části svěřeno dosavadním tělovýchovným spolkům na zvláštní žádost, již musí podat Kuratoriu pro výchovu mládeže do 1. září. Jistě že to nebudou spolky všechny, nýbrž jen vybrané, u nichž lze s jistotou předpokládat, že mají pro školení mládeže vhodné prostředí i školené cvičitele. Proto jsou do zvláštních kurzů zváni mladí muži, aby pak ve svém působišti prováděli jednotnou výchovu, zaměřenou již na nový řád. Samozřejmé je, že se velký význam bude přikládat školení duševnímu, které je ve spojení s výchovou tělesnou zcela nezbytné. Především se bude utužovat kázeň, která ve sportovní mládeži nebývala u nás vždy na výši, ale pod vedením nové organisace dozná značného zlepšení. Potom se bude dbát povšechné úrovně a vzdělání dosud ponechaného jen školám, také s přihlédnutím k novému řádu. Že se tato nová náplň života naší mládeže nemůže provést dřív, dokud není po ruce dostatek vhodných vedoucích, je samozřejmé. Ale Kuratorium právě proto urychleně pořádá tábory pro výchovu instruktorů, kteří budou také posláni do speciálního kursu do Říše, aby se mohli tito mladí vedoucí brzy věnovat svým ještě menším druhům a družkám... Po podzimních přípravných pracích se tedy naplno začne nová výchova mládeže.“ [28] O den později tytéž noviny ještě doplnily:
„Uvážíme-li, že důkladná reforma mládeže byla s plným zdarem provedena v Říši již v roce 1933, vidíme, co práce nutno vykonati a jak mnohému se nutno naučiti, aby naše mládež byla vedena a vychovávána v zásadách velkých ideí Velkoněmecké říše k životu, k práci a k prospěchu celku a pracovní pospolitosti.“ [29]
.
„Když onen starý, nemocný muž v Bílém domě nedávno přišel na ten nešťastný nápad, shromáždit tři sta studentů své země, aby v jejich přítomnosti adresoval poselství mládeži světa, nemohl této mládeži nabídnout nic jiného než hesla francouzské revoluce. A tím parolu politického a duchovního rozboru evropského původu. Této světové guvernantě nedochází, že do Evropy kabeluje z kontinentu objeveného kdysi Evropou se stopadesátiletým zpožděním ponaučení, která jsou zde zaznamenána knihou dějin. Roosevelt proklamuje jedním dechem čistotu a jasnost a osvobození mládeže z bídy a od strachu. My víme, jak je na tom americká mládež. (...) My víme, že milióny americké mládeže nemají žádný chléb a žádnou práci. ... Nebudeme se tímto komickým starým mužem dále podrobně zabývat. Roosevelt – to je krok zpět. (...)
Tím, že se mládež našeho kontinentu dnešní den slučuje v Evropském svazu mládeže, dává najevo svou svornou rozhodnost mládeže našich národů postavit proti Rooseveltovi jako kapitalistickému válečnému zločinci myšlenku nového, nacionálního a sociálního pořádku světa. Zde jsou shromážděni mládežničtí vůdci a delegace mocí, které - narozdíl od pana Roosevelta a jemu věrných – o reformách nemluvili, nýbrž svým životem potvrzují a brání výdobytky největší revoluce světových dějin. Tato mládež není koupená zlatem, aby zastupovala zájmy burzovních knížat, která jsou závislá na zisku. Přichází ze všech vrstev evropských národů. Její vůdci reprezentují organizace, ve kterých rovnoprávně spolupracují nejchudší děti národa stejně tak ty, jejichž rodiče žijí v blahobytu. Pokud někde na světě má význam slovo rovnoprávnost, pak tam, kde člověk není hodnocen podle původu, titulu či majetku, ale kde je zvažován jedině podle svého výkonu. Proto je nově založený Evropský svaz mládeže symbolem nového a lepšího pořádku, který chtěla Evropa nastolit mírovou cestou. Protože ale nyní naši nepřátelé ve svém špatném svědomí kvůli sociálním nesprávnostem ve svých vlastních zemích vyvolali tuto válku, která je koneckonců válkou peněz proti tvůrčí síle ducha, má se Evropský svaz mládeže počínaje prvním dnem své existence stát novou zbraní na bojištích této války. Každý voják evropského boje za svobodu v nás má vidět spolubojovníky a kamarády v krvavém zápase o ideály, ke kterým vychováváme mládež a za které on venku nasazuje svůj život.
V tomto dni nachází dlouholetý vývoj svojí korunovaci. Smyslem tohoto uspořádání není obohatit svět o nějakou novou senzaci. Vy všichni, mí kamarádi a kamarádky, víte, že myšlenka sloučení námi vedených nacionálních společenství ve formě svazu mládeže organicky vzrostla z naší dlouholeté kamarádské spolupráce. Když jsem začínal přemýšlet o sdružení, které tu dnes zakládáme, měl jsem jasno v tom, že ještě bude muset proběhnout spousta let, dokud nebudou dány předpoklady pro pracovní společenství mládežnických organizací našeho starého kontinentu. Vzájemná výměna názorů a zkušeností, časté návštěvy vedoucích mládeže a jejich delegací mezi sebou, vytvářely postupně atmosféru vzájemné shody. Když si naše mládež při sportovních závodních hrách měřila síly a takto bojovala v rytířském duchu o vavříny vítězství, pokoušeli se vedoucí mládeže vzájemnými otázkami a odpověďmi zdůvodnit myšlenku a podstatu mládežnických svazů, se kterými jsme se setkávali. Takto se k sobě od jednoho setkání k dalšímu vůdci a vůdkyně evropské mládeže navzájem přibližovali. Pokaždé si bylo co nového sdělit a pokaždé jsme si stavěli nové otázky.
Neboť výchova nesestává v klidu, nedá se na ni použít nějaké schéma, které by si bez mezer vystačilo paragrafům zákoníků. Veškerá výchova musí být určována nacionálně. Neexistuje nějaký patent na vedení mládeže, který by se beze všeho dal použít na všech národech. (...)
Význam evropských svazů mládeže spočívá právě v tom, že vznikly jako vysloveně nacionální výchovná společenství uvnitř národů a že mohou pracovat právě pouze v jejich rámci. Rozdílnost těchto mládeží ale v žádném případě nepřitěžuje jejich vztahům navzájem mezi sebou, ba naopak. Právě tato samostatnost a vlastní národní ráz zde zastoupených organizací nám zaručuje, že nově vznikající Evropský svaz mládeže bude plnit svou politickou a výchovnou úlohu. Vstupuje do života s programem, ve kterém činí úctu svých jednotlivých členských organizací mezi sebou navzájem, která byla získána četnými vzájemnými setkáními, a tím upřímné kamarádství mládeže Evropy základním kamenem své činnosti.
Úkolem Evropského svazu mládeže je upevnění a posílení uvědomění evropské sounáležitosti v mladé generaci našeho kontinentu. Jako vyjádření nového pořádku je Evropský svaz mládeže pracovním společenstvím nacionálně samostatných a národně uvědomělých mládežnických organizací. Tento charakter Evropského svazu mládeže vylučuje vměšování do vnitřních záležitostí mládežnické organizace dané země. Evropský svaz mládeže proto odmítá všechny panevropské snahy. Jako největší sdružení vedoucích a vychovatelů mládeže, které bylo doposud na světě založeno, vychází při plnění své úlohy z myšlenky, že národ, domácí rodný dům a národní společenství mládeže jsou rozhodujícími výchovnými zážitky mládeže. Kdo je věrný svému národu, plní svědomitě plní svou povinnost, vytváří tím předpoklad pro evropské společenství, které může vlastnit nějakou hodnotu pouze tehdy, pokud její jednotliví členi jsou národními reprezentanty svých národů. (...) Evropa je zářícím svazkem národních sil a kdo Evropu zná, ten ví, že myšlenka proplétání a promíšení těchto nacionálních sil by vedla právě k takové kulturní sterilitě, kterou tak velmi opovrhujeme na americkém konglomerátu států. Tam propaguje Mister Roosevelt panamerické myšlenky. Ale souhrn peněz a nerostného bohatství a stejně tak hospodářství jednoho kusu Země pro naši starou Evropu, jejíž působení na svět bylo a zůstane duchovního charakteru, neznamená nějaký vyšší lidský skutek. (...) Ve vypořádávání se s mocnostmi doby popírajícími kulturu – Anglií, Ruskem a Amerikou - , které každá na svůj způsob ztělesňuje materialistické chápání života, se naše mládež prokázala v četných bitvách a stejně tak četných vítězstvích jako nositelka vyšší kultury.“
"Mladí čeští lidé poznávají Říši"
Pro většinu účastníků svého prvního, právě zakončeného výcvikového tábora, uspořádalo Kuratorium studijní cestu Německem. Cesta, která se konala od 12. srpna do 1. září 1942, měla „účastníkům dáti příležitost, aby se přesvědčili o tvořivé činnosti Velkoněmecka za války“. [30]
.
Výpravy české delegace, která putovala po celé Říši od severovýchodního cípu (polský koridor), přes říšské hlavní město, přes Porúří až k francouzskému Verdunu, dále pak přes Mnichov až po Rakousko, se zúčastnilo kromě vlastních 35 mladýych českých mužů Kuratoria v doporovodu i několik dalších osob. Mezi nimi i přední aktivistický novinář Karel Werner, který během cesty psal do českého tisku denní reportáže z pobytu. Jeho články měly v některých pasážích spíše cestopisný charakter, nicméně mnohé z jeho reportáží určitě zaujme:
.
Von der Maas bis an die Memel, von der Etsch bis an den Belt. – Tato slova německé státní hymny dala by se zapsat jako motto současné výpravy spolupracovníků Kuratoria pro výchovu mládeže do Říše. Vedle 35 těchto mladých českých mužů spolu s průvodci a personálem čítá výprava celkem 41 osob. A její program je opravdu víc než bohatý. V poměrně krátké době 21 dnů procestují spolupracovníci Kuratoria Říši od východu na západ a poté i na jih. Účastníkům má se dostati příležitosti, aby zhlédli mimo starou Říši také některé připojené okrajové oblasti. Tak nyní Danzig (dnes Gdańsk – pozn LB) a Gotenhafen, pak na západě Saarbrücken, část Elsass a Lothringen a posléze i Ostmark (Rakousko – pozn. LB).
Z výpravy, která má za účel hlavně umožnit mladým českým lidem, aby seznali poměry v Říši na konci třetího roku této veliké války, bude pořízen krátký film („Viděli jsme Německo“ – pozn. LB). Vedle toho bude česká veřejnost informována tiskem již během výpravy.
Při příležitosti, kdy se přední činovníci, kteří budou účastni na výchově české mládeže, ubírají do Říše, aby ji poznali na vlastní oči a z vlastní zkušenosti, vnucuje se přímo srovnání nynějších poměrů s metodami bývalého režimu. Vzpomínám si, jek ještě před čtyřmi lety učila českou veřejnost poznávat národně socialistickou Velkoněmeckou říši smečka neodpovědných emigrantů, marxistů a Židů. Takovému jednomu běženci, Waltru Tschuppikovi, bylo dokonce dovoleno vydávat v Praze štvavý plátek, který nejhanebnějším způsobem rozšiřoval o Říši Adolfa Hitlera hrůzostrašnou propagandu vymyšlených lží a pomluv.
Zcela jinak si počíná národně socialistický režim. Jdi, mladý český člověče, tady máš možnost a příležitost, procestuj si velkoněmeckou říši od východu k západu a od severu na jih, prohlédni si všecko svýma vlastníma očima pak se vrať mezi své kamarády a vypravuj!
Dívat se na všecko vlastníma nezaujatýma očima. To je příkaz, který si těchto 35 mladých lidí dobrovolně samo uložilo. Generální referent Kuratoria dr. Teuner to také za ně za všecky při odjezdu z Prahy slíbil. A můžeme potvrdit, že hoši mají vesměs oči hodně do široka otevřené a že jim neujde nic, co jen trochu stojí za pozornost.
.
Opustili jsme Prahu ve středu krátce po půlnoci a pustili jsme se hned pořádně daleko. Urazili jsme první den 838 km. Projeli jsme již Danzigem, který si ve čtvrtek prohlédneme podrobněji, prošli jsme se po mořské promenádě v lázních Zoppot a k prvnímu spánku uléháme v noclehárně pro mládež v Gotenhafen.
Z Berlinu jelo se dál za dobrého počasí při 25 stupních Celsia. Krajina stala se předmětem kritického srovnávání. Přesto, že je až na nepatrné výjimky rovná jak stůl, je viditelně chudší než úrodné roviny české. Pšenice je vidět spoře, sklízejí se hlavně žita a ovsy. Na rozdíl od obrazu naší krajiny chybí cukrovka a převládají brambory. Na polích pracuje hodně žen, daleko méně mužů než u nás, a četní zajatci různých národností.
V bývalém polském koridoru mění tvářnost zejména úprava vesnic. Čisté, zděné a úhledné vedle sebe srovnané stavby německých selských usedlostí, kryté vesměs taškami, ustupují nepravidelně rozsetým, většinou dřevěným a došky krytým chalupám v někdejším polském území. Je až nápadné, jak rozdílná byla péče o zemědělce ve staré Říši a v býv. Polsku, nehledíc ani k přirozenému německému sklonu k úpravnosti a stavební kultuře. V bývalém Polsku žil zřejmě zemědělec v poměrech nesrovnatelně nuznějších a snad si ani nemohl úpravnější vesnici vybudovat.
Za to ráz měst dokazuje, že bylo toto dříve polské území prosyceno německou kulturou. Typ staveb se na první pohled v ničem neliší a města tu mají čistě německý ráz.
Kdyby nebylo toho, že téměř všechny mosty, po kterých na území bývalého koridoru projíždíme, se lesknou novotou, protože je němci musili skoro všechny znovu postavit potom, když je Poláci na ústupu vesměs zničili, nepoznali bychom ani, že touto zemí se před třemi roky přehnala válka. Je zejména vidět, že všude bylo svědomitě zaseto a také se všude svědomitě sklízí. Všechny následky války byly všude již pečlivě opraveny.
V Zoppotu, kde jsme se krátce zdrželi a dobře povečeřeli v Kurhausu, setrvali nejprve všichni účastníci dlouho při pohledu na moře. Právě krátce sprchlo a nad danzigskou zátokou rozklenula se jako na přivítanou nádherná duha. Byl to úchvatný pohled, který nevymizí z paměti zejména těm účastníkům naší výpravy, kteří tu viděli moře po prvé v životě.
Ano, moře. Na jeho břehu si teprve mladý český člověk uvědomuje plně, jaký je to rozdíl, být příslušníkem maličkého vnitrozemského státečku anebo veliké světové Říše, obepínající dnes už celou pevninu a sahající od moře k moři. Moře je cestou do celého širého světa a po válce bude tato cesta otevřena i pro nás, pro naše schopné české hlavy a ruce i pro naše kvalitní české výrobky.
A tak pětatřicet mladých českých mužů usíná dnes po namáhavé cestě na tvrdých polních lůžkách noclehárny pro mládež v Gotenhafenu, pouhých 150 metrů od moře, a všichni si dají jistě zdát sny o krásné a dobré budoucnosti. Zítra se po moři skutečně projedou. Těm, kteří budou svědomití, pilní a čestní, se jistě může v brzku leckterý dnešní krásný sen splnit. [31]
.
Čtvrtek ráno v Gotenhafenu. Budíček už v 6 hodin. Rychle do plavek a do moře. Hoši si hned překřtili Baltické moře na Severní moře ledové. Pak vydatná snídaně, káva, černý chléb a velmi slušná porce másla, a brzy nato opouštíme Gotenhafen.
Tak se začal druhý den výpravy české mládeže na cestě Říší. Strávili jsme jej v Danzigu, na onom důležitém bodě Evropy, pro který vznikla právě před třemi lety tato válka.
Jedno můžeme každému potvrdit – a můžeme to učinit na své nejlepší svědomí: Danzig je ryze a výhradně n ě m e c k é město. Nikoli nebylo polské. Je německé svým zvykem, svou architekturou, celou svou historií a kulturou, stejně jako je německé složením, řečí a krví svého obyvatelstva. Byli to Pomořané, kteří v XI. Století požádali německé řádové rytíře a německé mnichy o pomoc proti polskému tlaku. Němci této žádosti vyhověli, přišli a založili Danzig. Dodnes mluví tu každý kámen o veliké historii slavných německých mořeplavců, kteří se přátelili s Benátčany a jejichž slavný admirál Paul Benecke se svou lodí Peter von Danzig porážel v námořních bitvách na hlavu Angličany a Dány.
(...)
Když jsme si prohlédli Danzig, navštívili jsme nakonec výšinu nad městem, zvanou Bischofsberg. Na tomto kopci, posledním to výběžku baltického pohoří, zbudovalo národně socialistické Německo veliký útulek pro mládež.(...) [32]
.
Členové Kuratoria pro výchovu mládeže, kteří se účastní studijní cesty Německem, přijeli po zevrubné prohlídce župy Danzig-Westpreussen do říšského hlavního města ke dvoudenní návštěvě. Kromě prohlídky berlínských pamětihodností navštívili služebnu říšského vedení mládeže, kde účastníci cesty mohli nahlédnout do organizace Hitlerovy mládeže. Druhý den pobytu v říšském hlavním městě si za odborného doprovodu prohlédli říšský sportovní stadion, načež odjeli do Postupimi, kde v posádkovém kostele navštívili hrobku Friedricha Velikého a potom také zámek Sanssouci: [33]
Výprava spolupracovníků Kuratoria pro výchovu mládeže opustila o půlnoci ze čtvrtka na pátek Gotenhafen a odjela rychlíkem do Berlinu. S mořem se tady naši hoši už definitivně rozloučili. Jen ještě ve Stettinu nám zahoukalo do vlaku z dáli několik parníků, jakoby na rozloučenou.
Výprava české mládeže dlí tedy v tuto chvíli v hlavním městě Velkoněmecké říše. Jakkoli jsme uprostřed války, tepe život tohoto velkoměsta pronikavě opravdu evropským životem. Všude se setkáváme se spoustou nejrůznějších uniforem: Valoni, Holanďané, Norové ( děvčata doma pozor: S Norkami si naši hoši vyměňovali adresy), viděli jsme i španělské námořníky, atd. Podobně jako v Danzigu a v Gotenhafenu setkali jsme se i tu s anglickými zajatci. Provázela je vtipná poznámka kteréhosi člena výpravy: „Jé, koukejte se na ně, už táhnou na Berlin!“.
Máme tu hodně krajanů. Tolik, že je tím celá výprava překvapena. Ti, se kterými přicházíme nejvíc na cestě do styku, jsou právě číšníci. Část výpravy bydlí v hotelu Europäischer Hof a tady je většina personálu česká. Také oni tady mají radost, že se setkávají s výpravou z vlasti, září a udělali by nám dobré pomyšlení.
Jsou to vesměs hodní lidé. Jak jsme je tu po kavárnách a hotelích pozorovali, nedělají národu v cizině ostudu. Německy už umí všichni jako rodilí Berliňané a ohánějí se jen což.
Líbí se jim tu. Vydělali dost peněz, víc než doma. Mnozí jsou tu už dva tři roky a zvykli si tak, že se jim berlin stal druhým domovem. Dokonce máme některé, se kterými jsme tu mluvili, v podezření, že se jim nějak už ani po domovině nestýská. Na otázku, jestli by se chtěli zase vrátit zase do Prahy, odpověděl nám jeden: „Ani mě nenapadlo o tom přemýšlet. Jsem rád, že tady mám práci a že si vydělám.“
Studijní pobyt v Berlinu si naši hoši libují. Výprava je tu poměrně málo vázána na předem pevně stanovený program. Totiž přiměřeně. Hoši mají dost času projít se po městě sami, kam se komu zlíbí a mohou také s kýmkoli se jim zlíbí mluvit. Zastavují se hlavně na ulici s hochy Hitlerovy mládeže. Ti jsou velmi ochotni, ukážou, vysvětlí, ba i zavedou zbloudilce kam je třeba. Čeští chlapci si tu ochotu chválí a navazují tady četná nová přátelství. Dokonce i malé dárky si vyměňují, zejména odznaky. V Danzigu se dokonce stalo, že jeden člen české výpravy zastavil cyklistu od HJ a ptal se ho, kde by mohl koupit takovou pěknou vlajku na kolo se znakem města. Chlapec z HJ ihned vlajku z kola strhl a s veselým „Auf Wiedersehen, Kamerad!“ ji našemu překvapenému mládenci daroval. Dojmů je tu tolik, že se to opravdu dá ve stručných denních reportážích těžko zpracovat. Naši hoši mají teď oči všude, na všecko se pozorně vyptávají a mnozí si dělají pečlivé poznámky. Mají totiž slíbenu odměnu za nejhezčí a nejzajímavější deník z této cesty. Budou mít asi ale teprve doma dost času, všecko co viděli, pořádně zpracovat a rozdělit se o své bohaté dojmy také s těmi kamarády, kteří se nemohou teď ještě podílet na radostech této tak krásné cesty.
Dojmů je tolik, že až unavují. Výprava cestuje všude II. třídou, bydlí a stravuje se ve vskutku dobrých hotelích a restauracích. Maminky nemusí mít o blaho svých miláčků věru žádný strach.
Jinak se ovšem přísně dodržují všechny předpisy. Účastníci cesty musili se doma odhlásit na potravinové lístky a musí na vše odevzdávat řádně lístky zdejší, které jim byly podle předpisů přiděleny. Také bezmasé dny se přísně dodržují a platí i pro hosty Říše. V tomto směru není nikde pro nikoho výjimky.
Dnes dopoledne prohlédla si výprava v Berlinu vnitřek města, vzdala čest německému Neznámému vojínu v Heldendenkmalu a prohlédla si zbrojnici (Zeughaus). Zde se zajímali hoši zejména o různé vojenské uniformy armád spřátelených i nepřátelských, o ukořistěné prapory a o původní polní uniformy slavných německých generálů. Mezi obrazy velikých historických bitev zaujala pochopitelně především E. Hüntenova bitva u Hradce Králové.
Odpoledne prvního dne pobytu v berlinu bylo věnováno slavnému olympijskému stadiu, které se nyní jmenuje Reichssportfeld. Zde přivítal českou výpravu jménem Hitlerovy mládeže Oberbannführer Retz, jemuž odpověděl generální referent Kuratoria dr. Teuner.
Tak jako dopoledne zajímala historická i moderní výstavnost vnitřního Berlinu, tak nyní ohromila velkorysost mohutného stadia. Bylo o něm v českém tisku již mnoho napsáno i s přesnými číslicemi, ale na úžasu mladých českých návštěvníků jsme dnes poznali, že veškerý popis zdaleka není s to vystihnouti skutečnost. Všichni o stadiu mnoho četli a mnoho slyšeli, ale skutečností byli ochromeni. „To je to nejvelkolepější, co jsme dosud viděli“, říkali. A zejména dlouho zůstali s úžasem stát nad velikým lesním divadlem v řeckém slohu.
V sobotu navštíví výprava říšské vedení německé mládeže a odpoledne zajede do historické Potsdam. [34]
.
Cesta české mládeže německou říší nemá ráz oficiální.Není při ní slavnostního vítání, únavných řečnických projevů, ani škrobených banketů. Jde o něco docela jiného. Naši hoši mají co možná nejvíce vidět, poznat velikou Říši, do jejíhož rámce jsme byli zapojeni a při tom mít hodně volného času, aby si každý prohlédl na vlastní pěst, co ho zajímá a co se mu líbí. Tato volnost uprostřed války je skutečně velkorysá. Můžeme ji vždy a vždy znovu zdůraznit a třicet pět mladých lidí, až se vrátí domů, to také potvrdí: nikdo nás nehlídá, nikdo nám nic nezakazuje, nikdo nám nenasazuje žádné brýle mámení. Vidíme prostě věci tak, jak jsou.
Největší pozornost se samozřejmě věnuje zařízení německé mládeže. Psali jsme už o velkolepě vybaveném herbergu pro 1000 hochů a děvčat na Bischofsbergu.V Berlinu jsme měli možnost prohlédnouti si jeden ze sedmi velkých domů Říšského vedení mládeže (Reichsjugendführung).
Jako všude, tak také tady se dbá na uměleckou a kulturní úroveň stavby. Němci nemají rádi betonových škatulí. Veřejné budovy staví vesměs z kamenných kvádrů a jejich zařízení pořizuje tak, aby se co nejvíce uplatnila umělecká řemeslná ruční práce a přirozený materiál, kámen, železo, dřevo. Vidíme tu opět ručně tepané lustry a kování, umělecké zpracování těžkého dubového nábytku, hojné použití mramoru a uměleckých tkanin. Je jistě krásné, že se tato úroveň projevuje i pro mládež a ta si na ni od počátku zvyká.
V budově Říšského vedení mládeže uvítal nás jménem Říšského vedoucího, který byl právě v berlinu nepřítomen, šéf zahraničního oddělení Hauptbannfüphrer Schmidt. Poukázal ve svém projevu zejména na to, že také v řadách německé mládeže a tohoto jeho nejvyššího úřadu zanechává pronikavé stopy současná válka. Přesto německá mládež plní bezvadně četné své odpovědné válečné úkoly, jak to potvrdil s uznáním sám Vůdce.
Hauptbannführerovi Schmidtovi odpověděl jménem české mládeže generální referent Kuratoria dr. František Teuner. Zdůraznil, jak všichni účastníci výpravy cítí tíhu a velikost cesty, kterou vykonala organisace mládeže spolu s nacionálně socialistickou stranou z malé bojové skupiny až k výsostnímu postavení. Dr. Teuner vysvětlil obšírněji rozdílné poměry v mládeži české, snahy a cíle jejího nového vedení: uvést českou mládež do Říše a přivést ji k velkoněmeckému myšlení a cítění. V závěru požádal český mluvčí Hauptbannführera Schmidta, aby tlumočil vedoucímu německé mládeže, že se všichni zasadíme o to, vychovat českou mládež tak, aby byla hodna příslušnosti k Velkoněmecké říši a stala se hodnotným členem veliké rodiny mládeže evropské.
Vrcholným bodem návštěvy bylo předvedení filmu „Vojáci zítřka“. Německá mládež má ve filmové tvorbě již svou tradici. Disponuje velkým počtem filmových odborníků, na slovo vzatých umělců. Nasbírala za léta svého propagačního boje bohaté zkušenosti i na poli filmovém a její výrobky mají bezkonkurenční úroveň. Film „Vojáci zítřka“ ukazuje velmi působivě, jak veškerá tělesná a sportovní výchova německé mládeže je uspořádána tak, aby byla průpravou k pozdější výchově vojenské. Viděli jsme výcvik všech odborů HJ: na zemi, na moři i ve vzduchu, pěšky, na kole, na motocyklu i na koni, při pochodu, při střelbě i při odvážných seskocích do hasičské plachty, které jsou výbornou přípravou pro příští padákové skokany. Ve filmu, který má spoustu velmi vtipných postřehů, je jako protiklad promítána výchova mládeže anglické. V závěru pak vidíme výsledky této výchovy: Angličany po bitvě se zdviženýma rukama, odcházející do německého zajetí a německého vojáka při jeho skvělém zasazení na frontě. Bouřlivý a dlouhotrvající potlesk českých diváků po předvedení filmu potvrdil nejlépe, jakým dojmem toto dílo filmové výroby HJ na všechny zapůsobilo. [35]
.
V rámci své studijní cesty Německem se pak členové Kuratoria pro výchovu mládeže přesunuli do Kolína nad Rýnem a k několikadennímu pobytu do župy Westmark. V (dnes francouzských) Metz byl účastníkům cesty poskytnut „přehled o budovatelské práci v Lothringen“. Zvláštní exkurse vedla přes Maginotovu linii až k hrobu Jana Lucemburského. Poslední den pobytu v župě Westmark si čeští vedoucí mládeže prohlédli město Saarbrücken, bombardované Brity. [36]
.
Po prohlídce Kölnu a po výletě po Rheinu ocitá se česká mládež, která tvoří výpravu kuratoria na okružní cestě Ŕíší, na nejkrásnějším západě Starého Německa, v Koblenzi, pak v Luxemburgu, zemi, navrátivší se po 76 letech do lůna velké německé vlasti, dále v Metz, středisku Elsass, a posléze ve Verdunu v obsazené Francii. A tak kráčíme po stopách tisíciletých dějin německého národa, prohlížíme města, která vesměs zasáhla do vývoje Evropy v nejpohnutějších chvílích.
(...následuje podrobný popis pamětihodností Koblenze, který vynecháváme – pozn LB).
Hned za prastarým klášterem je prastarý kostel. Jmenuje se Kastor-Kirche. Pochází z VIII. Století. Zde v tomto kostele byla sjednána dohoda mezi dědici slavného Karla Velikého, smlouva, která byla potom v roce 843 podepsána ve Verdunu a odtud se nazývá smlouva Verdunská. Je to snad nejdůležitější smlouva v dějinách Evropy vůbec, neboť jí říše Karlova byla rozdělena nejprve ve tři díly, z nichž prostřední brzy zanikl a zde tedy vzniklo Německo a Francie.
V žilách zdejšího lidu koluje hrdá německá krev.Tisíckrát mohli se Francouzi pokusit opanovat tyto kraje, tisíckrát mohli se vrhnout se zbraní v ruce, anebo lákat obyvatelstvo politickými intrikami a demagogií, stokrát mohli se pokusit zasáhnout sem Angličani se svou rozkladnou snahou podle hesla „rozděluj a panuj“, lid vždy odolal všem svodům i všemu násilí a zůstal věren své německé krvi.
Poslední francouzsko-anglický vpád za minulé světové války je ještě v dobré paměti současníků. Koblenz a celá Moselland, kterou jsme právě projeli, patřily do území, obsazeného po světové válce vojsky dohody. Deutsches Eck, hrdá bašta Německých rytířů už před drahnými staletími, musilo si dát líbit, že nad ním vlála francouzská vlajka. A ještě pak, když byla sňata, nesměla se tato země těšit plné německé svrchovanosti a musila zůstat neutrálním pásmem. Teprve Vůdce Adolf Hitler učinil definitivní přítrž tomuto příkoří a ponížení německé cti a dal opět německému mušketýru v roce 1936 vpochodovat do této staré německé země.
Lidé tu vzpomínají dodnes okupace západních spojenců po první světové válce s prokletím a s rozhořčením. (...) Proto se tu setkáváme už od Kölnu počínaje všude s takovou houževnatostí a pevností, které jakékoliv anglické bombardování civilního obyvatelstva nejen nikdy nezlomí, nýbrž vždy znovu a znovu zpevňuje a utužuje. Každý letecký poplach a každá nepřátelská puma, shozená na tento kraj, znamená nové a nové odhodlání, že věčný nepřítel Říše a německého lidu musí být jednou provždy na hlavu poražen.Už nikdy nezavlaje francouzská ani anglická vlajka nad Deutsches Eck. (...) [37]
.
Delegace dále pak zavítala do Mnichova, "kolébky hnutí":
Pro většinu účastníků svého prvního, právě zakončeného výcvikového tábora, uspořádalo Kuratorium studijní cestu Německem. Cesta, která se konala od 12. srpna do 1. září 1942, měla „účastníkům dáti příležitost, aby se přesvědčili o tvořivé činnosti Velkoněmecka za války“. [30].
Výpravy české delegace, která putovala po celé Říši od severovýchodního cípu (polský koridor), přes říšské hlavní město, přes Porúří až k francouzskému Verdunu, dále pak přes Mnichov až po Rakousko, se zúčastnilo kromě vlastních 35 mladýych českých mužů Kuratoria v doporovodu i několik dalších osob. Mezi nimi i přední aktivistický novinář Karel Werner, který během cesty psal do českého tisku denní reportáže z pobytu. Jeho články měly v některých pasážích spíše cestopisný charakter, nicméně mnohé z jeho reportáží určitě zaujme:
.
Von der Maas bis an die Memel, von der Etsch bis an den Belt. – Tato slova německé státní hymny dala by se zapsat jako motto současné výpravy spolupracovníků Kuratoria pro výchovu mládeže do Říše. Vedle 35 těchto mladých českých mužů spolu s průvodci a personálem čítá výprava celkem 41 osob. A její program je opravdu víc než bohatý. V poměrně krátké době 21 dnů procestují spolupracovníci Kuratoria Říši od východu na západ a poté i na jih. Účastníkům má se dostati příležitosti, aby zhlédli mimo starou Říši také některé připojené okrajové oblasti. Tak nyní Danzig (dnes Gdańsk – pozn LB) a Gotenhafen, pak na západě Saarbrücken, část Elsass a Lothringen a posléze i Ostmark (Rakousko – pozn. LB).
Z výpravy, která má za účel hlavně umožnit mladým českým lidem, aby seznali poměry v Říši na konci třetího roku této veliké války, bude pořízen krátký film („Viděli jsme Německo“ – pozn. LB). Vedle toho bude česká veřejnost informována tiskem již během výpravy.
Při příležitosti, kdy se přední činovníci, kteří budou účastni na výchově české mládeže, ubírají do Říše, aby ji poznali na vlastní oči a z vlastní zkušenosti, vnucuje se přímo srovnání nynějších poměrů s metodami bývalého režimu. Vzpomínám si, jek ještě před čtyřmi lety učila českou veřejnost poznávat národně socialistickou Velkoněmeckou říši smečka neodpovědných emigrantů, marxistů a Židů. Takovému jednomu běženci, Waltru Tschuppikovi, bylo dokonce dovoleno vydávat v Praze štvavý plátek, který nejhanebnějším způsobem rozšiřoval o Říši Adolfa Hitlera hrůzostrašnou propagandu vymyšlených lží a pomluv.
Zcela jinak si počíná národně socialistický režim. Jdi, mladý český člověče, tady máš možnost a příležitost, procestuj si velkoněmeckou říši od východu k západu a od severu na jih, prohlédni si všecko svýma vlastníma očima pak se vrať mezi své kamarády a vypravuj!
Dívat se na všecko vlastníma nezaujatýma očima. To je příkaz, který si těchto 35 mladých lidí dobrovolně samo uložilo. Generální referent Kuratoria dr. Teuner to také za ně za všecky při odjezdu z Prahy slíbil. A můžeme potvrdit, že hoši mají vesměs oči hodně do široka otevřené a že jim neujde nic, co jen trochu stojí za pozornost.
.
Opustili jsme Prahu ve středu krátce po půlnoci a pustili jsme se hned pořádně daleko. Urazili jsme první den 838 km. Projeli jsme již Danzigem, který si ve čtvrtek prohlédneme podrobněji, prošli jsme se po mořské promenádě v lázních Zoppot a k prvnímu spánku uléháme v noclehárně pro mládež v Gotenhafen.Z Berlinu jelo se dál za dobrého počasí při 25 stupních Celsia. Krajina stala se předmětem kritického srovnávání. Přesto, že je až na nepatrné výjimky rovná jak stůl, je viditelně chudší než úrodné roviny české. Pšenice je vidět spoře, sklízejí se hlavně žita a ovsy. Na rozdíl od obrazu naší krajiny chybí cukrovka a převládají brambory. Na polích pracuje hodně žen, daleko méně mužů než u nás, a četní zajatci různých národností.
V bývalém polském koridoru mění tvářnost zejména úprava vesnic. Čisté, zděné a úhledné vedle sebe srovnané stavby německých selských usedlostí, kryté vesměs taškami, ustupují nepravidelně rozsetým, většinou dřevěným a došky krytým chalupám v někdejším polském území. Je až nápadné, jak rozdílná byla péče o zemědělce ve staré Říši a v býv. Polsku, nehledíc ani k přirozenému německému sklonu k úpravnosti a stavební kultuře. V bývalém Polsku žil zřejmě zemědělec v poměrech nesrovnatelně nuznějších a snad si ani nemohl úpravnější vesnici vybudovat.
Za to ráz měst dokazuje, že bylo toto dříve polské území prosyceno německou kulturou. Typ staveb se na první pohled v ničem neliší a města tu mají čistě německý ráz.
Kdyby nebylo toho, že téměř všechny mosty, po kterých na území bývalého koridoru projíždíme, se lesknou novotou, protože je němci musili skoro všechny znovu postavit potom, když je Poláci na ústupu vesměs zničili, nepoznali bychom ani, že touto zemí se před třemi roky přehnala válka. Je zejména vidět, že všude bylo svědomitě zaseto a také se všude svědomitě sklízí. Všechny následky války byly všude již pečlivě opraveny.
V Zoppotu, kde jsme se krátce zdrželi a dobře povečeřeli v Kurhausu, setrvali nejprve všichni účastníci dlouho při pohledu na moře. Právě krátce sprchlo a nad danzigskou zátokou rozklenula se jako na přivítanou nádherná duha. Byl to úchvatný pohled, který nevymizí z paměti zejména těm účastníkům naší výpravy, kteří tu viděli moře po prvé v životě.
Ano, moře. Na jeho břehu si teprve mladý český člověk uvědomuje plně, jaký je to rozdíl, být příslušníkem maličkého vnitrozemského státečku anebo veliké světové Říše, obepínající dnes už celou pevninu a sahající od moře k moři. Moře je cestou do celého širého světa a po válce bude tato cesta otevřena i pro nás, pro naše schopné české hlavy a ruce i pro naše kvalitní české výrobky.
A tak pětatřicet mladých českých mužů usíná dnes po namáhavé cestě na tvrdých polních lůžkách noclehárny pro mládež v Gotenhafenu, pouhých 150 metrů od moře, a všichni si dají jistě zdát sny o krásné a dobré budoucnosti. Zítra se po moři skutečně projedou. Těm, kteří budou svědomití, pilní a čestní, se jistě může v brzku leckterý dnešní krásný sen splnit. [31]
.
Čtvrtek ráno v Gotenhafenu. Budíček už v 6 hodin. Rychle do plavek a do moře. Hoši si hned překřtili Baltické moře na Severní moře ledové. Pak vydatná snídaně, káva, černý chléb a velmi slušná porce másla, a brzy nato opouštíme Gotenhafen.Tak se začal druhý den výpravy české mládeže na cestě Říší. Strávili jsme jej v Danzigu, na onom důležitém bodě Evropy, pro který vznikla právě před třemi lety tato válka.
Jedno můžeme každému potvrdit – a můžeme to učinit na své nejlepší svědomí: Danzig je ryze a výhradně n ě m e c k é město. Nikoli nebylo polské. Je německé svým zvykem, svou architekturou, celou svou historií a kulturou, stejně jako je německé složením, řečí a krví svého obyvatelstva. Byli to Pomořané, kteří v XI. Století požádali německé řádové rytíře a německé mnichy o pomoc proti polskému tlaku. Němci této žádosti vyhověli, přišli a založili Danzig. Dodnes mluví tu každý kámen o veliké historii slavných německých mořeplavců, kteří se přátelili s Benátčany a jejichž slavný admirál Paul Benecke se svou lodí Peter von Danzig porážel v námořních bitvách na hlavu Angličany a Dány.
(...)
Když jsme si prohlédli Danzig, navštívili jsme nakonec výšinu nad městem, zvanou Bischofsberg. Na tomto kopci, posledním to výběžku baltického pohoří, zbudovalo národně socialistické Německo veliký útulek pro mládež.(...) [32]
.
Členové Kuratoria pro výchovu mládeže, kteří se účastní studijní cesty Německem, přijeli po zevrubné prohlídce župy Danzig-Westpreussen do říšského hlavního města ke dvoudenní návštěvě. Kromě prohlídky berlínských pamětihodností navštívili služebnu říšského vedení mládeže, kde účastníci cesty mohli nahlédnout do organizace Hitlerovy mládeže. Druhý den pobytu v říšském hlavním městě si za odborného doprovodu prohlédli říšský sportovní stadion, načež odjeli do Postupimi, kde v posádkovém kostele navštívili hrobku Friedricha Velikého a potom také zámek Sanssouci: [33]
Výprava spolupracovníků Kuratoria pro výchovu mládeže opustila o půlnoci ze čtvrtka na pátek Gotenhafen a odjela rychlíkem do Berlinu. S mořem se tady naši hoši už definitivně rozloučili. Jen ještě ve Stettinu nám zahoukalo do vlaku z dáli několik parníků, jakoby na rozloučenou.
Výprava české mládeže dlí tedy v tuto chvíli v hlavním městě Velkoněmecké říše. Jakkoli jsme uprostřed války, tepe život tohoto velkoměsta pronikavě opravdu evropským životem. Všude se setkáváme se spoustou nejrůznějších uniforem: Valoni, Holanďané, Norové ( děvčata doma pozor: S Norkami si naši hoši vyměňovali adresy), viděli jsme i španělské námořníky, atd. Podobně jako v Danzigu a v Gotenhafenu setkali jsme se i tu s anglickými zajatci. Provázela je vtipná poznámka kteréhosi člena výpravy: „Jé, koukejte se na ně, už táhnou na Berlin!“.
Máme tu hodně krajanů. Tolik, že je tím celá výprava překvapena. Ti, se kterými přicházíme nejvíc na cestě do styku, jsou právě číšníci. Část výpravy bydlí v hotelu Europäischer Hof a tady je většina personálu česká. Také oni tady mají radost, že se setkávají s výpravou z vlasti, září a udělali by nám dobré pomyšlení.
Jsou to vesměs hodní lidé. Jak jsme je tu po kavárnách a hotelích pozorovali, nedělají národu v cizině ostudu. Německy už umí všichni jako rodilí Berliňané a ohánějí se jen což.
Líbí se jim tu. Vydělali dost peněz, víc než doma. Mnozí jsou tu už dva tři roky a zvykli si tak, že se jim berlin stal druhým domovem. Dokonce máme některé, se kterými jsme tu mluvili, v podezření, že se jim nějak už ani po domovině nestýská. Na otázku, jestli by se chtěli zase vrátit zase do Prahy, odpověděl nám jeden: „Ani mě nenapadlo o tom přemýšlet. Jsem rád, že tady mám práci a že si vydělám.“
Studijní pobyt v Berlinu si naši hoši libují. Výprava je tu poměrně málo vázána na předem pevně stanovený program. Totiž přiměřeně. Hoši mají dost času projít se po městě sami, kam se komu zlíbí a mohou také s kýmkoli se jim zlíbí mluvit. Zastavují se hlavně na ulici s hochy Hitlerovy mládeže. Ti jsou velmi ochotni, ukážou, vysvětlí, ba i zavedou zbloudilce kam je třeba. Čeští chlapci si tu ochotu chválí a navazují tady četná nová přátelství. Dokonce i malé dárky si vyměňují, zejména odznaky. V Danzigu se dokonce stalo, že jeden člen české výpravy zastavil cyklistu od HJ a ptal se ho, kde by mohl koupit takovou pěknou vlajku na kolo se znakem města. Chlapec z HJ ihned vlajku z kola strhl a s veselým „Auf Wiedersehen, Kamerad!“ ji našemu překvapenému mládenci daroval. Dojmů je tu tolik, že se to opravdu dá ve stručných denních reportážích těžko zpracovat. Naši hoši mají teď oči všude, na všecko se pozorně vyptávají a mnozí si dělají pečlivé poznámky. Mají totiž slíbenu odměnu za nejhezčí a nejzajímavější deník z této cesty. Budou mít asi ale teprve doma dost času, všecko co viděli, pořádně zpracovat a rozdělit se o své bohaté dojmy také s těmi kamarády, kteří se nemohou teď ještě podílet na radostech této tak krásné cesty.
Dojmů je tolik, že až unavují. Výprava cestuje všude II. třídou, bydlí a stravuje se ve vskutku dobrých hotelích a restauracích. Maminky nemusí mít o blaho svých miláčků věru žádný strach.
Jinak se ovšem přísně dodržují všechny předpisy. Účastníci cesty musili se doma odhlásit na potravinové lístky a musí na vše odevzdávat řádně lístky zdejší, které jim byly podle předpisů přiděleny. Také bezmasé dny se přísně dodržují a platí i pro hosty Říše. V tomto směru není nikde pro nikoho výjimky.
Dnes dopoledne prohlédla si výprava v Berlinu vnitřek města, vzdala čest německému Neznámému vojínu v Heldendenkmalu a prohlédla si zbrojnici (Zeughaus). Zde se zajímali hoši zejména o různé vojenské uniformy armád spřátelených i nepřátelských, o ukořistěné prapory a o původní polní uniformy slavných německých generálů. Mezi obrazy velikých historických bitev zaujala pochopitelně především E. Hüntenova bitva u Hradce Králové.
Odpoledne prvního dne pobytu v berlinu bylo věnováno slavnému olympijskému stadiu, které se nyní jmenuje Reichssportfeld. Zde přivítal českou výpravu jménem Hitlerovy mládeže Oberbannführer Retz, jemuž odpověděl generální referent Kuratoria dr. Teuner.
Tak jako dopoledne zajímala historická i moderní výstavnost vnitřního Berlinu, tak nyní ohromila velkorysost mohutného stadia. Bylo o něm v českém tisku již mnoho napsáno i s přesnými číslicemi, ale na úžasu mladých českých návštěvníků jsme dnes poznali, že veškerý popis zdaleka není s to vystihnouti skutečnost. Všichni o stadiu mnoho četli a mnoho slyšeli, ale skutečností byli ochromeni. „To je to nejvelkolepější, co jsme dosud viděli“, říkali. A zejména dlouho zůstali s úžasem stát nad velikým lesním divadlem v řeckém slohu.
V sobotu navštíví výprava říšské vedení německé mládeže a odpoledne zajede do historické Potsdam. [34]
.
Cesta české mládeže německou říší nemá ráz oficiální.Není při ní slavnostního vítání, únavných řečnických projevů, ani škrobených banketů. Jde o něco docela jiného. Naši hoši mají co možná nejvíce vidět, poznat velikou Říši, do jejíhož rámce jsme byli zapojeni a při tom mít hodně volného času, aby si každý prohlédl na vlastní pěst, co ho zajímá a co se mu líbí. Tato volnost uprostřed války je skutečně velkorysá. Můžeme ji vždy a vždy znovu zdůraznit a třicet pět mladých lidí, až se vrátí domů, to také potvrdí: nikdo nás nehlídá, nikdo nám nic nezakazuje, nikdo nám nenasazuje žádné brýle mámení. Vidíme prostě věci tak, jak jsou.Největší pozornost se samozřejmě věnuje zařízení německé mládeže. Psali jsme už o velkolepě vybaveném herbergu pro 1000 hochů a děvčat na Bischofsbergu.V Berlinu jsme měli možnost prohlédnouti si jeden ze sedmi velkých domů Říšského vedení mládeže (Reichsjugendführung).
Jako všude, tak také tady se dbá na uměleckou a kulturní úroveň stavby. Němci nemají rádi betonových škatulí. Veřejné budovy staví vesměs z kamenných kvádrů a jejich zařízení pořizuje tak, aby se co nejvíce uplatnila umělecká řemeslná ruční práce a přirozený materiál, kámen, železo, dřevo. Vidíme tu opět ručně tepané lustry a kování, umělecké zpracování těžkého dubového nábytku, hojné použití mramoru a uměleckých tkanin. Je jistě krásné, že se tato úroveň projevuje i pro mládež a ta si na ni od počátku zvyká.
V budově Říšského vedení mládeže uvítal nás jménem Říšského vedoucího, který byl právě v berlinu nepřítomen, šéf zahraničního oddělení Hauptbannfüphrer Schmidt. Poukázal ve svém projevu zejména na to, že také v řadách německé mládeže a tohoto jeho nejvyššího úřadu zanechává pronikavé stopy současná válka. Přesto německá mládež plní bezvadně četné své odpovědné válečné úkoly, jak to potvrdil s uznáním sám Vůdce.
Hauptbannführerovi Schmidtovi odpověděl jménem české mládeže generální referent Kuratoria dr. František Teuner. Zdůraznil, jak všichni účastníci výpravy cítí tíhu a velikost cesty, kterou vykonala organisace mládeže spolu s nacionálně socialistickou stranou z malé bojové skupiny až k výsostnímu postavení. Dr. Teuner vysvětlil obšírněji rozdílné poměry v mládeži české, snahy a cíle jejího nového vedení: uvést českou mládež do Říše a přivést ji k velkoněmeckému myšlení a cítění. V závěru požádal český mluvčí Hauptbannführera Schmidta, aby tlumočil vedoucímu německé mládeže, že se všichni zasadíme o to, vychovat českou mládež tak, aby byla hodna příslušnosti k Velkoněmecké říši a stala se hodnotným členem veliké rodiny mládeže evropské.
Vrcholným bodem návštěvy bylo předvedení filmu „Vojáci zítřka“. Německá mládež má ve filmové tvorbě již svou tradici. Disponuje velkým počtem filmových odborníků, na slovo vzatých umělců. Nasbírala za léta svého propagačního boje bohaté zkušenosti i na poli filmovém a její výrobky mají bezkonkurenční úroveň. Film „Vojáci zítřka“ ukazuje velmi působivě, jak veškerá tělesná a sportovní výchova německé mládeže je uspořádána tak, aby byla průpravou k pozdější výchově vojenské. Viděli jsme výcvik všech odborů HJ: na zemi, na moři i ve vzduchu, pěšky, na kole, na motocyklu i na koni, při pochodu, při střelbě i při odvážných seskocích do hasičské plachty, které jsou výbornou přípravou pro příští padákové skokany. Ve filmu, který má spoustu velmi vtipných postřehů, je jako protiklad promítána výchova mládeže anglické. V závěru pak vidíme výsledky této výchovy: Angličany po bitvě se zdviženýma rukama, odcházející do německého zajetí a německého vojáka při jeho skvělém zasazení na frontě. Bouřlivý a dlouhotrvající potlesk českých diváků po předvedení filmu potvrdil nejlépe, jakým dojmem toto dílo filmové výroby HJ na všechny zapůsobilo. [35]
.
V rámci své studijní cesty Německem se pak členové Kuratoria pro výchovu mládeže přesunuli do Kolína nad Rýnem a k několikadennímu pobytu do župy Westmark. V (dnes francouzských) Metz byl účastníkům cesty poskytnut „přehled o budovatelské práci v Lothringen“. Zvláštní exkurse vedla přes Maginotovu linii až k hrobu Jana Lucemburského. Poslední den pobytu v župě Westmark si čeští vedoucí mládeže prohlédli město Saarbrücken, bombardované Brity. [36]
.
Po prohlídce Kölnu a po výletě po Rheinu ocitá se česká mládež, která tvoří výpravu kuratoria na okružní cestě Ŕíší, na nejkrásnějším západě Starého Německa, v Koblenzi, pak v Luxemburgu, zemi, navrátivší se po 76 letech do lůna velké německé vlasti, dále v Metz, středisku Elsass, a posléze ve Verdunu v obsazené Francii. A tak kráčíme po stopách tisíciletých dějin německého národa, prohlížíme města, která vesměs zasáhla do vývoje Evropy v nejpohnutějších chvílích.
(...následuje podrobný popis pamětihodností Koblenze, který vynecháváme – pozn LB).
Hned za prastarým klášterem je prastarý kostel. Jmenuje se Kastor-Kirche. Pochází z VIII. Století. Zde v tomto kostele byla sjednána dohoda mezi dědici slavného Karla Velikého, smlouva, která byla potom v roce 843 podepsána ve Verdunu a odtud se nazývá smlouva Verdunská. Je to snad nejdůležitější smlouva v dějinách Evropy vůbec, neboť jí říše Karlova byla rozdělena nejprve ve tři díly, z nichž prostřední brzy zanikl a zde tedy vzniklo Německo a Francie.
V žilách zdejšího lidu koluje hrdá německá krev.Tisíckrát mohli se Francouzi pokusit opanovat tyto kraje, tisíckrát mohli se vrhnout se zbraní v ruce, anebo lákat obyvatelstvo politickými intrikami a demagogií, stokrát mohli se pokusit zasáhnout sem Angličani se svou rozkladnou snahou podle hesla „rozděluj a panuj“, lid vždy odolal všem svodům i všemu násilí a zůstal věren své německé krvi.
Poslední francouzsko-anglický vpád za minulé světové války je ještě v dobré paměti současníků. Koblenz a celá Moselland, kterou jsme právě projeli, patřily do území, obsazeného po světové válce vojsky dohody. Deutsches Eck, hrdá bašta Německých rytířů už před drahnými staletími, musilo si dát líbit, že nad ním vlála francouzská vlajka. A ještě pak, když byla sňata, nesměla se tato země těšit plné německé svrchovanosti a musila zůstat neutrálním pásmem. Teprve Vůdce Adolf Hitler učinil definitivní přítrž tomuto příkoří a ponížení německé cti a dal opět německému mušketýru v roce 1936 vpochodovat do této staré německé země.
Lidé tu vzpomínají dodnes okupace západních spojenců po první světové válce s prokletím a s rozhořčením. (...) Proto se tu setkáváme už od Kölnu počínaje všude s takovou houževnatostí a pevností, které jakékoliv anglické bombardování civilního obyvatelstva nejen nikdy nezlomí, nýbrž vždy znovu a znovu zpevňuje a utužuje. Každý letecký poplach a každá nepřátelská puma, shozená na tento kraj, znamená nové a nové odhodlání, že věčný nepřítel Říše a německého lidu musí být jednou provždy na hlavu poražen.Už nikdy nezavlaje francouzská ani anglická vlajka nad Deutsches Eck. (...) [37]
.
Delegace dále pak zavítala do Mnichova, "kolébky hnutí":
Jsme v Münchenu, městě německého umění, hlavním městě nacionálně socialistické strany.
(...) Zde jsme shlédli osudová místa dějin NSDAP: proslulý Hnědý dům, v jehož halo jsme si prohlédli první prapory a standarty nacionálně socialistického hnutí a jemu předcházejících vlasteneckých bojových svazů. Mnohé z těchto praporů jsou značně potrhány z prudkých bojů a bitek, které hnutí prodělalo. Hnědý dům už dávno nestačí, je dnes pracovnou Vůdcovou, říšské vedení strany se přestěhovalo do vlastní veliké moderní budovy, jejíž protějšek tvoří Dům Vůdcův, Führerbau, ve kterém se konala také historická münchenská konference. Před těmito dvěma budovami ve dvou souměrných Pantheonech jsou uloženy kovové rakve šestnácti mučedníků strany, kteří položili své životy za velikou myšlenku německého nacionálního socialismu za povstání 9. listopadu 1923, když bavorská policie střelila do čela průvodu na Odeonplatze. Výprava české mládeže poklonila se těmto velikým mrtvým, stejně jako vzdala poctu na místě před Feldherrnhalle, kde velká kovová deska hlásá, že se tam ona krvavá událost stala.
(..přeskočíme opět podrobný výčet památek Mnichova – pozn LB).
Ale na jedno se těšíme všichni: že až se jednou podíváme znovu do Münchenu, budeme moci věnovat více času důkladné prohlídce vojenského musea. Zde je soustředěno všechno od starých brnění a zbraní rytířských, od trofejí z křižáckých válek, až po všechny podrobnosti války světové: uniformy a zbraně německé i spojenců a nepřátel, památky na slavné bavorské vojevůdce, předměty, vyobrazení a spousta jiného materiálu. Nejvíce zájmu vzbudilo ovšem oddělení, věnované už válce současné, s velkými sbírkami trofejí ukořistěných v Polsku, ve Francii, Angličanům, v Norsku, na Balkáně a také již nyní v sovětském svazu. Zde by byli naši hoši vydrželi dlouhé hodiny, kdyby to byl dovolil přísně vyměřený čas.
(...)
Odpoledne jsme se mohli přesvědčit, že dnes už opravdu neplatí, aspoň v Říši ne, staré latinské přísloví, že za války musy mlčí. Navštívili jsme totiž Velkou výstavu německého umění 1942.
Nejsem bohužel novinářským odborníkem pro výtvarné umění, abych dovedl čtenářům českých novin znalecky popsat všechno to, co jsme na výstavě viděli. Mohu sdělit jenom dojmy našich chlapců. Výstava je prostě ohromila. Nelze dost dobře srovnávat s našimi poměry. Mezi osmdesáti miliony najde se pochopitelně více umělců než mezi našimi šesti miliony a lze proto provést přísnější výběr jejich prací. Ale i sám duch těchto uměleckých tvoreb je jiný. V německém umění odráží se veliká současná doba, válka, horečná práce, motiv sociální spravedlnosti a smyslu pro národní společenství. (...) Vedle válečného dění věnuje se německé umění práci, výhním roztopených vysokých pecí, dělníkově tváři a upracované ruce, typu německého sedláka, jehož celá bytost dýše láskou k rodné půdě. Zejména působivé a úchvatné jsou sochařské výtvory. (...) Vedle toho setkáváme se ovšem na výstavě také s četnými portréty a zátišími s krajinami, halvně s obrazy významných památek německých měst.
Kapitolou pro sebe jsou diváci, o kterých by se dalo napsat velmi mnoho. Většinou prostí lidé, velmi mnoho jich přijíždí i z venkova. Napjatě sledují obraz za obrazem, sochu za sochou, studujíce pilně svůj katalog.[38]
.
Po ukončení výpravy se delegace vrátila do Prahy, kde byla přijata Emanuelem Moravcem. Když dr. Teuner oznámil ukončení cesty, promluvil ministr Moravec a ve své řeči uvedl: „Nezáleží na tom, co si o vás myslí společnost, nýbrž záleží na tom, aby každý z vás byl apoštolem nového řádu, abyste šli příkladem vstříc a abyste mohli obstát před pospolitostí. Stará společnost čeká na vaše chyby, pospolitost však od vás očekává, že budete své povinnosti k ní plnit obzvláště přesně a vaše práce musí být obrazem kázně a obětavosti a všech těch pojmů, které jste spatřili v Říši a jež i zde budou určovat novou práci.“ Kuratorium pak uspořádalo od 12. do 23. září 1942 v blízkosti Prahy svůj druhý výcvikový tábor. [39] Ten byl zahájen v neděli 13. září dopoledne slavnostním vztyčením vlajek. Při této příležitosti pronesl generální referent dr. Teuner řeč, ve které řekl, že uplynulých dvacet let znamenalo smutnou kapitolu ve výchově české mládeže. Poukazoval na údajné chyby, které se děly a zdůraznil, že tyto chyby je nutno mít stále na zřeteli, aby se již nikdy neopakovaly. [40]
(...) Zde jsme shlédli osudová místa dějin NSDAP: proslulý Hnědý dům, v jehož halo jsme si prohlédli první prapory a standarty nacionálně socialistického hnutí a jemu předcházejících vlasteneckých bojových svazů. Mnohé z těchto praporů jsou značně potrhány z prudkých bojů a bitek, které hnutí prodělalo. Hnědý dům už dávno nestačí, je dnes pracovnou Vůdcovou, říšské vedení strany se přestěhovalo do vlastní veliké moderní budovy, jejíž protějšek tvoří Dům Vůdcův, Führerbau, ve kterém se konala také historická münchenská konference. Před těmito dvěma budovami ve dvou souměrných Pantheonech jsou uloženy kovové rakve šestnácti mučedníků strany, kteří položili své životy za velikou myšlenku německého nacionálního socialismu za povstání 9. listopadu 1923, když bavorská policie střelila do čela průvodu na Odeonplatze. Výprava české mládeže poklonila se těmto velikým mrtvým, stejně jako vzdala poctu na místě před Feldherrnhalle, kde velká kovová deska hlásá, že se tam ona krvavá událost stala.
(..přeskočíme opět podrobný výčet památek Mnichova – pozn LB).
Ale na jedno se těšíme všichni: že až se jednou podíváme znovu do Münchenu, budeme moci věnovat více času důkladné prohlídce vojenského musea. Zde je soustředěno všechno od starých brnění a zbraní rytířských, od trofejí z křižáckých válek, až po všechny podrobnosti války světové: uniformy a zbraně německé i spojenců a nepřátel, památky na slavné bavorské vojevůdce, předměty, vyobrazení a spousta jiného materiálu. Nejvíce zájmu vzbudilo ovšem oddělení, věnované už válce současné, s velkými sbírkami trofejí ukořistěných v Polsku, ve Francii, Angličanům, v Norsku, na Balkáně a také již nyní v sovětském svazu. Zde by byli naši hoši vydrželi dlouhé hodiny, kdyby to byl dovolil přísně vyměřený čas.
(...)
Odpoledne jsme se mohli přesvědčit, že dnes už opravdu neplatí, aspoň v Říši ne, staré latinské přísloví, že za války musy mlčí. Navštívili jsme totiž Velkou výstavu německého umění 1942.
Nejsem bohužel novinářským odborníkem pro výtvarné umění, abych dovedl čtenářům českých novin znalecky popsat všechno to, co jsme na výstavě viděli. Mohu sdělit jenom dojmy našich chlapců. Výstava je prostě ohromila. Nelze dost dobře srovnávat s našimi poměry. Mezi osmdesáti miliony najde se pochopitelně více umělců než mezi našimi šesti miliony a lze proto provést přísnější výběr jejich prací. Ale i sám duch těchto uměleckých tvoreb je jiný. V německém umění odráží se veliká současná doba, válka, horečná práce, motiv sociální spravedlnosti a smyslu pro národní společenství. (...) Vedle válečného dění věnuje se německé umění práci, výhním roztopených vysokých pecí, dělníkově tváři a upracované ruce, typu německého sedláka, jehož celá bytost dýše láskou k rodné půdě. Zejména působivé a úchvatné jsou sochařské výtvory. (...) Vedle toho setkáváme se ovšem na výstavě také s četnými portréty a zátišími s krajinami, halvně s obrazy významných památek německých měst.
Kapitolou pro sebe jsou diváci, o kterých by se dalo napsat velmi mnoho. Většinou prostí lidé, velmi mnoho jich přijíždí i z venkova. Napjatě sledují obraz za obrazem, sochu za sochou, studujíce pilně svůj katalog.[38]
.
Po ukončení výpravy se delegace vrátila do Prahy, kde byla přijata Emanuelem Moravcem. Když dr. Teuner oznámil ukončení cesty, promluvil ministr Moravec a ve své řeči uvedl: „Nezáleží na tom, co si o vás myslí společnost, nýbrž záleží na tom, aby každý z vás byl apoštolem nového řádu, abyste šli příkladem vstříc a abyste mohli obstát před pospolitostí. Stará společnost čeká na vaše chyby, pospolitost však od vás očekává, že budete své povinnosti k ní plnit obzvláště přesně a vaše práce musí být obrazem kázně a obětavosti a všech těch pojmů, které jste spatřili v Říši a jež i zde budou určovat novou práci.“ Kuratorium pak uspořádalo od 12. do 23. září 1942 v blízkosti Prahy svůj druhý výcvikový tábor. [39] Ten byl zahájen v neděli 13. září dopoledne slavnostním vztyčením vlajek. Při této příležitosti pronesl generální referent dr. Teuner řeč, ve které řekl, že uplynulých dvacet let znamenalo smutnou kapitolu ve výchově české mládeže. Poukazoval na údajné chyby, které se děly a zdůraznil, že tyto chyby je nutno mít stále na zřeteli, aby se již nikdy neopakovaly. [40]
Evropský kongres mládeže 1942
Delegace Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě vedená Františkem Teunerem byla v září roku 1942 pozvána na zakládající sjezd „Evropského svazu mládeže“ ve Vídni, který se konal pod patronací říšského vedoucího mládeže NSDAP a župního vedoucího a místodržitele Vídně Baldura von Schiracha (funkci říšského vedoucího mládeže převzal v roce 1940 Arthur Axmann).
Delegace Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě vedená Františkem Teunerem byla v září roku 1942 pozvána na zakládající sjezd „Evropského svazu mládeže“ ve Vídni, který se konal pod patronací říšského vedoucího mládeže NSDAP a župního vedoucího a místodržitele Vídně Baldura von Schiracha (funkci říšského vedoucího mládeže převzal v roce 1940 Arthur Axmann).Zakládacího jednání svazu ve dnech 14. – 18. září 1942 se
na pozvání Baldura von Schiracha zúčastnili zástupci celkem 14 národních mládežnických organizací z evropských zemí a Japonska. Česká delegace není v tomto počtu zahrnuta, protože se jednání nezúčastnila jako zakládací člen svazu, ale pouze jako pozvaný pozorovatel a přijela jako součást delegace Velkoněmecké říše. Budování Kuratoria bylo teprve v úplných začátcích, a tak se se členstvím české organizace mládeže počítalo až o rok později. Zakládajícími členy Evropského svazu mládeže se vedle Německa, Itálie, Španělska, Japonska, Dánska, Finska, Belgie, Nizozemska, Norska, Rumunska a Maďarska staly také mládežnické organizace ze tří slovanských zemí – Bulharska, Chorvatska a Slovenska (slovenskou Hlinkovu mládež zastupoval Alojz Macek). Teprve v průběhu jednání kongresu se navíc přihlásila i portugalská vláda, že má zájem vyslat své pozorovatel a Portugalci se stalo tedy 15. zúčastněným národem.
na pozvání Baldura von Schiracha zúčastnili zástupci celkem 14 národních mládežnických organizací z evropských zemí a Japonska. Česká delegace není v tomto počtu zahrnuta, protože se jednání nezúčastnila jako zakládací člen svazu, ale pouze jako pozvaný pozorovatel a přijela jako součást delegace Velkoněmecké říše. Budování Kuratoria bylo teprve v úplných začátcích, a tak se se členstvím české organizace mládeže počítalo až o rok později. Zakládajícími členy Evropského svazu mládeže se vedle Německa, Itálie, Španělska, Japonska, Dánska, Finska, Belgie, Nizozemska, Norska, Rumunska a Maďarska staly také mládežnické organizace ze tří slovanských zemí – Bulharska, Chorvatska a Slovenska (slovenskou Hlinkovu mládež zastupoval Alojz Macek). Teprve v průběhu jednání kongresu se navíc přihlásila i portugalská vláda, že má zájem vyslat své pozorovatel a Portugalci se stalo tedy 15. zúčastněným národem.
Vnější rámec vídeňského sjezdu poskytl župní dům na Ringstrasse. S vysokých železných stožárů u úpatí vnějšího schodiště monumentální budovy vlál prapor s hákovým křížem a italský prapor nad štíhlými bílými stožáry, které se tyčily před župním domem a nesly prapory zúčastněných národů. Oddíly Hitlerovy mládeže tvořily čestný špalír až k sloupové síni uvnitř domu. Její úzká průčelní stěně dominoval symbol těchto zasedání: monumentální plastika Evropy na býku. Velká zasedací byla obsazena do posledního místa delegacemi evropské mládeže.
.
V pondělí 14. září 1943 odpoledne se konalo první ustanovující zasedání. Zvuky fanfár oznámily začátek schůze. Do zasedací síně vstupují za bouřlivého potlesku účastníků vedoucí mládeže, v jejich čele říšský vedoucí Baldur von Schirach a generální tajemník fašistické strany Gilo Vidussoni, italský ministr korporací Renato Ricci a říšský vedoucí mládeže Arthur Axmann. Říšský vedoucí Baldur von Schirach pak uvítal ve svém pozdravném projevu delegaci spojenecké Italie a současně také jejich jménem vedoucí mládeže a delegace vedoucích jednotlivých národních organizací. Čestný president nově založeného svazu Baldur von Schirach pak oznámil, že po jednomyslném usnesení vedoucích mládeže bylo říšskému vedoucímu mládeže NSDAP Arthurovi Axmannovi a generálnímu tajemníku fašistické strany a generálnímu veliteli Gilo Vidussonimu svěřeno vedení evropského svazu mládeže. Říšský vedoucí mládeže Axmann ve své řeči navrhl italského ministra korporací a prvního vedoucího mládeže fašistické Italie Renata Ricciho „v ocenění jeho zásluh o sjednocení evropské mládeže“ za čestného presidenta a sjezd přijal také tento návrh jednomyslně. [41] Po přivítání a jednomyslném odhlasování členů prezídia přešel Baldur von Schirach za řečnickým pultem mj. také k otázce vzájemnosti evropských národů a vyzdvihoval ve své řeči jistý druh evropského patriotismu:
.
V pondělí 14. září 1943 odpoledne se konalo první ustanovující zasedání. Zvuky fanfár oznámily začátek schůze. Do zasedací síně vstupují za bouřlivého potlesku účastníků vedoucí mládeže, v jejich čele říšský vedoucí Baldur von Schirach a generální tajemník fašistické strany Gilo Vidussoni, italský ministr korporací Renato Ricci a říšský vedoucí mládeže Arthur Axmann. Říšský vedoucí Baldur von Schirach pak uvítal ve svém pozdravném projevu delegaci spojenecké Italie a současně také jejich jménem vedoucí mládeže a delegace vedoucích jednotlivých národních organizací. Čestný president nově založeného svazu Baldur von Schirach pak oznámil, že po jednomyslném usnesení vedoucích mládeže bylo říšskému vedoucímu mládeže NSDAP Arthurovi Axmannovi a generálnímu tajemníku fašistické strany a generálnímu veliteli Gilo Vidussonimu svěřeno vedení evropského svazu mládeže. Říšský vedoucí mládeže Axmann ve své řeči navrhl italského ministra korporací a prvního vedoucího mládeže fašistické Italie Renata Ricciho „v ocenění jeho zásluh o sjednocení evropské mládeže“ za čestného presidenta a sjezd přijal také tento návrh jednomyslně. [41] Po přivítání a jednomyslném odhlasování členů prezídia přešel Baldur von Schirach za řečnickým pultem mj. také k otázce vzájemnosti evropských národů a vyzdvihoval ve své řeči jistý druh evropského patriotismu:„Když onen starý, nemocný muž v Bílém domě nedávno přišel na ten nešťastný nápad, shromáždit tři sta studentů své země, aby v jejich přítomnosti adresoval poselství mládeži světa, nemohl této mládeži nabídnout nic jiného než hesla francouzské revoluce. A tím parolu politického a duchovního rozboru evropského původu. Této světové guvernantě nedochází, že do Evropy kabeluje z kontinentu objeveného kdysi Evropou se stopadesátiletým zpožděním ponaučení, která jsou zde zaznamenána knihou dějin. Roosevelt proklamuje jedním dechem čistotu a jasnost a osvobození mládeže z bídy a od strachu. My víme, jak je na tom americká mládež. (...) My víme, že milióny americké mládeže nemají žádný chléb a žádnou práci. ... Nebudeme se tímto komickým starým mužem dále podrobně zabývat. Roosevelt – to je krok zpět. (...)Tím, že se mládež našeho kontinentu dnešní den slučuje v Evropském svazu mládeže, dává najevo svou svornou rozhodnost mládeže našich národů postavit proti Rooseveltovi jako kapitalistickému válečnému zločinci myšlenku nového, nacionálního a sociálního pořádku světa. Zde jsou shromážděni mládežničtí vůdci a delegace mocí, které - narozdíl od pana Roosevelta a jemu věrných – o reformách nemluvili, nýbrž svým životem potvrzují a brání výdobytky největší revoluce světových dějin. Tato mládež není koupená zlatem, aby zastupovala zájmy burzovních knížat, která jsou závislá na zisku. Přichází ze všech vrstev evropských národů. Její vůdci reprezentují organizace, ve kterých rovnoprávně spolupracují nejchudší děti národa stejně tak ty, jejichž rodiče žijí v blahobytu. Pokud někde na světě má význam slovo rovnoprávnost, pak tam, kde člověk není hodnocen podle původu, titulu či majetku, ale kde je zvažován jedině podle svého výkonu. Proto je nově založený Evropský svaz mládeže symbolem nového a lepšího pořádku, který chtěla Evropa nastolit mírovou cestou. Protože ale nyní naši nepřátelé ve svém špatném svědomí kvůli sociálním nesprávnostem ve svých vlastních zemích vyvolali tuto válku, která je koneckonců válkou peněz proti tvůrčí síle ducha, má se Evropský svaz mládeže počínaje prvním dnem své existence stát novou zbraní na bojištích této války. Každý voják evropského boje za svobodu v nás má vidět spolubojovníky a kamarády v krvavém zápase o ideály, ke kterým vychováváme mládež a za které on venku nasazuje svůj život.
V tomto dni nachází dlouholetý vývoj svojí korunovaci. Smyslem tohoto uspořádání není obohatit svět o nějakou novou senzaci. Vy všichni, mí kamarádi a kamarádky, víte, že myšlenka sloučení námi vedených nacionálních společenství ve formě svazu mládeže organicky vzrostla z naší dlouholeté kamarádské spolupráce. Když jsem začínal přemýšlet o sdružení, které tu dnes zakládáme, měl jsem jasno v tom, že ještě bude muset proběhnout spousta let, dokud nebudou dány předpoklady pro pracovní společenství mládežnických organizací našeho starého kontinentu. Vzájemná výměna názorů a zkušeností, časté návštěvy vedoucích mládeže a jejich delegací mezi sebou, vytvářely postupně atmosféru vzájemné shody. Když si naše mládež při sportovních závodních hrách měřila síly a takto bojovala v rytířském duchu o vavříny vítězství, pokoušeli se vedoucí mládeže vzájemnými otázkami a odpověďmi zdůvodnit myšlenku a podstatu mládežnických svazů, se kterými jsme se setkávali. Takto se k sobě od jednoho setkání k dalšímu vůdci a vůdkyně evropské mládeže navzájem přibližovali. Pokaždé si bylo co nového sdělit a pokaždé jsme si stavěli nové otázky.Neboť výchova nesestává v klidu, nedá se na ni použít nějaké schéma, které by si bez mezer vystačilo paragrafům zákoníků. Veškerá výchova musí být určována nacionálně. Neexistuje nějaký patent na vedení mládeže, který by se beze všeho dal použít na všech národech. (...)
Význam evropských svazů mládeže spočívá právě v tom, že vznikly jako vysloveně nacionální výchovná společenství uvnitř národů a že mohou pracovat právě pouze v jejich rámci. Rozdílnost těchto mládeží ale v žádném případě nepřitěžuje jejich vztahům navzájem mezi sebou, ba naopak. Právě tato samostatnost a vlastní národní ráz zde zastoupených organizací nám zaručuje, že nově vznikající Evropský svaz mládeže bude plnit svou politickou a výchovnou úlohu. Vstupuje do života s programem, ve kterém činí úctu svých jednotlivých členských organizací mezi sebou navzájem, která byla získána četnými vzájemnými setkáními, a tím upřímné kamarádství mládeže Evropy základním kamenem své činnosti.Úkolem Evropského svazu mládeže je upevnění a posílení uvědomění evropské sounáležitosti v mladé generaci našeho kontinentu. Jako vyjádření nového pořádku je Evropský svaz mládeže pracovním společenstvím nacionálně samostatných a národně uvědomělých mládežnických organizací. Tento charakter Evropského svazu mládeže vylučuje vměšování do vnitřních záležitostí mládežnické organizace dané země. Evropský svaz mládeže proto odmítá všechny panevropské snahy. Jako největší sdružení vedoucích a vychovatelů mládeže, které bylo doposud na světě založeno, vychází při plnění své úlohy z myšlenky, že národ, domácí rodný dům a národní společenství mládeže jsou rozhodujícími výchovnými zážitky mládeže. Kdo je věrný svému národu, plní svědomitě plní svou povinnost, vytváří tím předpoklad pro evropské společenství, které může vlastnit nějakou hodnotu pouze tehdy, pokud její jednotliví členi jsou národními reprezentanty svých národů. (...) Evropa je zářícím svazkem národních sil a kdo Evropu zná, ten ví, že myšlenka proplétání a promíšení těchto nacionálních sil by vedla právě k takové kulturní sterilitě, kterou tak velmi opovrhujeme na americkém konglomerátu států. Tam propaguje Mister Roosevelt panamerické myšlenky. Ale souhrn peněz a nerostného bohatství a stejně tak hospodářství jednoho kusu Země pro naši starou Evropu, jejíž působení na svět bylo a zůstane duchovního charakteru, neznamená nějaký vyšší lidský skutek. (...) Ve vypořádávání se s mocnostmi doby popírajícími kulturu – Anglií, Ruskem a Amerikou - , které každá na svůj způsob ztělesňuje materialistické chápání života, se naše mládež prokázala v četných bitvách a stejně tak četných vítězstvích jako nositelka vyšší kultury.“
.
Baldur von Schirach následovně osvětloval principy členství v evropském svazu a vyzdvihoval přitom fakt, že každá národní organizace bude mít v rámci svazu stejný hlas:
.
„Evropský svaz mládeže samozřejmě není výtvorem demokracie. Protiřečilo by to duchu mládeže a naší celé dosavadní spolupráci, kdybychom postupovali dle parlamentního systému čísel. To znamená, kdybychom váhu jednotlivých mládežnických organizací ve vůdcovském kruhu činili závislou na počtu členské organizace. V tomto grémiu má každá národní mládež, kterou zveme k připojení do Evropského svazu mládeže – jedno, jestli náleží k malému nebo velkému národu – jedno křeslo a jeden hlas. V pracovních výborech preziduje ta organizace, která prokáže ve speciální oblasti pracovního výboru obzvláštní výkony. Členové Evropského svazu mládeže jsou ze zásady rovnoprávní. Německo-italské prezidium, které převzalo vedení Evropského svazu mládeže na základě souhlasu všech členů, činí svá rozhodnutí společně. Tato budou členů písemně sdělována a musí nést podpisy německého a italského prezídia. Evropský svaz mládeže se sjíždí každý rok. Protože se první Evropský kongres mládeže provedl na německé půdě, navrhuji uspořádat příští setkání v roce 1943 v Itálii. Co se týče pozdějších kongresů, dovolil bych si dát popud k tomu, aby bylo místo jednání stanoveno prezídiem na základě žádostí jednotlivých členů, přičemž může zásadně každý členský národ očekávat, že se kongres jednou bude konat na jeho půdě. Prezidenti pracovních výborů mohou – pokud to budou považovat za žádoucí – svolat také nezávisle na Evropském kongresu mládeže a se souhlasem prezidentů pracovní jednání. Přitom se podle možnosti má postupovat tak, že jako místo zasedání bude navrhnuto město země, kterou zastupuje prezident v rámci Evropského svazu mládeže. Vedoucí pracovních výborů jsou povinni podávat zprávy prezidiu. Žádný člen nějakého pracovního výboru nesmí ale být nucen podávat zprávy o takových událostech, jejichž utajení je v národním zájmu jeho země. Členství v Evropském svazu mládeže může být získána pouze tím způsobem, že vedení mládeže k tomuto autorizované svou vládou podá prezidiu odpovídající žádost o přijetí a prezidenti svazu s přijetím souhlasí. Výstup je právoplatný tehdy, když je vládou povolené prohlášení o výstupu písemně sděleno prezidentům. Výstup je považován za uskutečněný, když je potvrzeno dokládajícím dokumentem zaopatřeným podpisy prezidentů.“
.
Než se přistoupilo k podepisování zakládajícího dokumentu všemi zástupci členských národních organizací, apeloval Baldur von Schirach ještě jednou na evropskou vzájemnost:
„Vážení kamarádi a kamarádky! Mezi kontinenty tohoto světa je Evropa z měřítka geografických rozměrů jedním z menších. Ale co znamenají rozlohy v dějinách lidstva. (...) Evropa je víc než jen kontinent, Evropa je svatým znamením lidstva! (...) Konečně, konečně si uvědomujeme naši vzájemnost. Pozdě, ale ne příliš pozdě, objevujeme starý kontinent. V roce 1492 stoupl Columbus svou nohou na pobřeží Nového světa. V roce 1942 objevujeme my starý svět, který je věčný. (...) Válka Ameriky a její britské filiálky není ničím jiným než pokusem, postavit na místo neměřitelných hodnot Evropy, které se nazývají hrdinství, tvůrčí síla a víra ve věčnost, kurzovní lístek burzy na Wall Street nebo značku dollaru. Zde na půdě Německa se spojuje Evropa a rozhodnuta ohlašuje svůj nový svazek!“ [42]
Baldur von Schirach následovně osvětloval principy členství v evropském svazu a vyzdvihoval přitom fakt, že každá národní organizace bude mít v rámci svazu stejný hlas:.
„Evropský svaz mládeže samozřejmě není výtvorem demokracie. Protiřečilo by to duchu mládeže a naší celé dosavadní spolupráci, kdybychom postupovali dle parlamentního systému čísel. To znamená, kdybychom váhu jednotlivých mládežnických organizací ve vůdcovském kruhu činili závislou na počtu členské organizace. V tomto grémiu má každá národní mládež, kterou zveme k připojení do Evropského svazu mládeže – jedno, jestli náleží k malému nebo velkému národu – jedno křeslo a jeden hlas. V pracovních výborech preziduje ta organizace, která prokáže ve speciální oblasti pracovního výboru obzvláštní výkony. Členové Evropského svazu mládeže jsou ze zásady rovnoprávní. Německo-italské prezidium, které převzalo vedení Evropského svazu mládeže na základě souhlasu všech členů, činí svá rozhodnutí společně. Tato budou členů písemně sdělována a musí nést podpisy německého a italského prezídia. Evropský svaz mládeže se sjíždí každý rok. Protože se první Evropský kongres mládeže provedl na německé půdě, navrhuji uspořádat příští setkání v roce 1943 v Itálii. Co se týče pozdějších kongresů, dovolil bych si dát popud k tomu, aby bylo místo jednání stanoveno prezídiem na základě žádostí jednotlivých členů, přičemž může zásadně každý členský národ očekávat, že se kongres jednou bude konat na jeho půdě. Prezidenti pracovních výborů mohou – pokud to budou považovat za žádoucí – svolat také nezávisle na Evropském kongresu mládeže a se souhlasem prezidentů pracovní jednání. Přitom se podle možnosti má postupovat tak, že jako místo zasedání bude navrhnuto město země, kterou zastupuje prezident v rámci Evropského svazu mládeže. Vedoucí pracovních výborů jsou povinni podávat zprávy prezidiu. Žádný člen nějakého pracovního výboru nesmí ale být nucen podávat zprávy o takových událostech, jejichž utajení je v národním zájmu jeho země. Členství v Evropském svazu mládeže může být získána pouze tím způsobem, že vedení mládeže k tomuto autorizované svou vládou podá prezidiu odpovídající žádost o přijetí a prezidenti svazu s přijetím souhlasí. Výstup je právoplatný tehdy, když je vládou povolené prohlášení o výstupu písemně sděleno prezidentům. Výstup je považován za uskutečněný, když je potvrzeno dokládajícím dokumentem zaopatřeným podpisy prezidentů.“
.
Než se přistoupilo k podepisování zakládajícího dokumentu všemi zástupci členských národních organizací, apeloval Baldur von Schirach ještě jednou na evropskou vzájemnost:„Vážení kamarádi a kamarádky! Mezi kontinenty tohoto světa je Evropa z měřítka geografických rozměrů jedním z menších. Ale co znamenají rozlohy v dějinách lidstva. (...) Evropa je víc než jen kontinent, Evropa je svatým znamením lidstva! (...) Konečně, konečně si uvědomujeme naši vzájemnost. Pozdě, ale ne příliš pozdě, objevujeme starý kontinent. V roce 1492 stoupl Columbus svou nohou na pobřeží Nového světa. V roce 1942 objevujeme my starý svět, který je věčný. (...) Válka Ameriky a její britské filiálky není ničím jiným než pokusem, postavit na místo neměřitelných hodnot Evropy, které se nazývají hrdinství, tvůrčí síla a víra ve věčnost, kurzovní lístek burzy na Wall Street nebo značku dollaru. Zde na půdě Německa se spojuje Evropa a rozhodnuta ohlašuje svůj nový svazek!“ [42]
Cílem založení svazu mělo být vytvoření evropského kolektivu nacionálněsocialistických nebo fašistických mládežnických organizací. Tyto snahy se však ale také potýkaly s jistými těžkostmi a ani v rámci NSDAP nepanoval jednotný názor na cíle a způsob organizace svazu. Kriticky se vyjadřoval i Josef Goebbels a stěžoval si například, že si „Pimpfe“ (to byli úplně nejmladší ročníky německé mládeže, členové Deutsches Jungvolk) „ve Vídni hrají na parlament.“ Na druhou stranu však existovaly bohaté zkušenosti spolupráce mezi německou Hitlerovou mládeží a italskou fašistickou mládeží, probíhala také úzká spolupráce mezi mládežemi Německa a Španělska, resp. s vlámskou mládeží.
.
.
Pro různé oblasti práce s mládeží se vytvořila četná pracovní společenství podle daného oboru výchovy mládeže, v rámci kterých jednotlivé národní organizace měly navzájem diskutovat, a mělo takto být vyloučeno vměšování do vnitřních záležitostí každé členské země. Pracovní společenství „Ženská mládež“ v rámci Evropského svazu mládeže mělo dokonce tři prezidentky – v čele stály Jutta Rüdigerová za německý Bund deutscher Mädel (BDM), Pilar Primo de Rivera ze Španělska a Penelope Testa z Itálie. Právě jmenovaná Jutta Rüdigerová ve svých poválečných pamětech zdůrazňovala, že se zde jednalo o svaz čistě národních mládežnických organizací a jednotlivé národy spolu dobře vycházely, protože každý akceptoval způsob a charakter toho, jak ta či ona národní organizace projevovala své národní city.
.
Říšský vedoucí von Schirach představil zakládajícímu zasedání také prezidenty dalších jednotlivých „pracovních pospolitostí“, kteří se skládali ze zástupců všech zúčastněných národů: pracovní pospolitosti „Mládež a rodina“, říšský sportovní vedoucí von Tschammer und Osten převzal prezídium pracovní pospolitosti „Sport“, štábní vedoucí Möckel prezidium pracovní posplitosti„Stavby a jízdy“, generální vicekomandant Sclani z Itálie měl odpovídat za „Tisk, film a rozhlas“, generální vicekomandant Bonamici za obor „Výchova vedoucích“, dr. Lehembre (Belgie) za pospolitost „Péče o zdraví mládeže“, dr. Klečkov (Bulharsko) zastupoval „Právo mládeže“, kapitánporučík Jense (Dánsko) za obor „Úprava oddechu“, probošt Lohoivouri (Finsko) pracovní pospolitost „Mravní výchova“ a Orsanič (Chorvatsko) byl povolán za prezidenta pracovní pospolitosti „Výchova mládeže k povolání“, Van Geelkerken (Holandsko) převzal „Kulturu a umění“, ministr Stan (Norsko) oblast „Zemědělská služba“, generál Ilizacu (Rumunsko) pracovní pospolitost „Školní výchova mládeže“, hlavní vedoucí Hlinkovy mládeže Alojz Macek oblast„Lid a zvyky“ a polní maršálek Beldy (Maďarsko) pracovní pospolitost „Předvojenská výchova“.
.
Po slavnostním aktu v župním domě vykonali čestní předsedové, předsedové a kruh vedoucích Evropského svazu mládeže spolu s četnými zahraničními i domácími hosty přehlídku vídeňské Hitlerovy mládeže na čestné tribuně u Burgtheatru, která byla vyzdobena prapory čtrnácti národů. Čestná setnina vojenských SS tvořila čelo pochodujících kolon. Po ní následoval „blok praporů mladé Evropy“ a na něj pak navazoval pochod 25.000 členů Hitlerovy mládeže. [43]
.
Také vyslaní členové Kuratoria se pod vedením dr. Teunera účastnili ustavující schůze v župním domě, byli však vysláni v rámci delegace Hitlerovy mládeže. Před schůzí svazu představil české hosty vedoucí náčelnictva Čechy a Morava říšského vedení Hitlerovy mládeže Hauptbannführer Zoglmann náměstkovi říšského vedení štábnímu vedoucímu Moeckelovi. Členové Kuratoria se dále zúčastnili schůze pracovní pospolitosti „Sport mládeže“, na níž byl předchozí den říšský sportovní vedoucí von Tschammer und Osten zvolený za předsedu této pracovní pospolitosti. Čeští zástupcové Kuratoria byli představení pak i říšskému sportovnímu vedoucímu. [44] Ve čtvrtek 17. září 1943 se pak konal v sále vídeňského hradu „kamarádský večer“ účastníků ustavujícího zasedání Evropského svazu mládeže. Přítomna byla opět přítomna delegace Kuratoria včele s Teunerem, kterou uvedl Hauptbannführer Zoglmann. Dr. Teuner pozdravil říšského místodržícího Baldura von Schiracha a říšského vedoucího mládeže Arthura Axmanna. Byl se svými spolupracovníky Čermákem a Potužníkem představen čestnému presidentu vzniklého svazu, ministru Riccimu a štábnímu šéfovi SA Lutzemu. Tentýž den ráno se František Teuner zúčastnil i snídaně, kterou uspořádal vrchní starosta Vídně na počest vedoucích jednotlivých delegací. [45]
.
Deset pracovních pospolitostí uvedených v život při založení svazu uveřejnilo 19. září 1942, tedy v poslední den sjezdu, výsledky svých rozprav. Pracovní pospolitost „Film, tisk a rozhlas“ například oznámila, že v budoucnu se německo-italskou redakcí chystá vydávání společného časopisu. V oblasti rozhlasu byla pak například plánovaná každý měsíc výměnná vysílání, která se měla věnovat „mládeži Evropy“. Pokud jde o filmovou produkci, plánovaly se vyměňovat ve zvýšeném rozsahu filmy pro mládež mezi jednotlivými národy. Ke stálému repertoáru Evropského svazu mládeže měly v budoucnu patřit také kulturní srazy evropské mládeže v podobném duchu, jak byly uskutečněny například právě v roce 1942 v německém Výmaru a v italské Florencii. [46]
.
Slavnostního závěrečného zasedání svazu, které se konalo 18.9.1943 v župním domě NSDAP, se zúčastnila se delegace Kuratoria včele s Teunerem v čestné lóži. Sjezd byl ukončen poctou hrdinům, při nichž zástupci 15 národů „věnovali mrtvým kamarádům věnec mládeže“, a mohutným projevem na vídeňském Heldenplatzu, kde říšský vedoucí Baldur von Schirach a dr. Ley promluvili k 100.000 lidí. Z čestné tribuny dění sledovali i hosté z Protektorátu. [47]
.
Tato účast české delegace mládeže na jednání kongresu měla velký význam do té míry, že měla být jakýmsi pobídnutím (organizace) české mládeže k tomu, aby svým přičiněním dohnala náskok v práci, které vykonaly mezitím národně socialistické a fašistické mládežnické organizace zmiňovaných evropských národů. V protektorátním tisku vycházely komentáře k vídeňskému kongresu:
„Válka změnila svět. Společné nebezpečí, společný boj povznesl jednotící heslo: Evropa. Mladé národy jej neomylným instinktem přijaly jako příkaz dějinné chvíle. Ve Svazu evropské mládeže, jenž právě vstupuje v život, se projevuje příští nové uspořádání Evropy. Stejnokroje a odznaky delegací mládeže čtrnácti národů, které se na kongresu sešly, jsou různé: také vnější organisační formy jsou mnohostranné; avšak cíl, který si vytýčily a na nějž přísahaly, je týž: nové uspořádání Evropy (...). Bylo by těžko nalézt něco příznačnějšího a průkaznějšího pro vyjádření velkorysosti Říše a její pevné vůle učinit tento svaz přístupným mládeži všech evropských národů, neuzavřít cestu k součinnosti žádnému národu, jehož mládež je organisačně sjednocena a podchnuta poctivou vůlí zařadit se do evropského společenství národů, než to, že v rámci říšského poselstva na sjezd byl po všem, co předcházelo, zástupce české mládeže Protektorátu Čechy a Morava. Česká mládež Protektorátu je teprve na počátku své cesty. Převýchova a nové zaměření, jež má v plánu Kuratorium pro výchovu mládeže, bude vyžadovat určitého času. Tím více musíme ocenit velkorysé stanovisko Říše, jež umožnění účasti českému delegátovi v říšském poselstvu ukázala opět, že chce české mládeži poskytnout všechny výhody a usnadnit ji cestu, na níž musí mnoho dohánět, protože mnoho bylo v uplynulých letech zameškáno; je samozřejmé, že tato velkorysost zavazuje, neboť každá výhoda se musí vyvážit přijetím povinnosti“, napsaly například 16.9.1942 Lidové noviny
.
O dva dny později tytéž noviny napsaly: „Založení Svazu evropské mládeže je politickou událostí největšího dosahu. Po prvé v dějinách je sjednocena mládež téměř celého kontinentu v ideové a pracovní pospolitosti (...). Všechny minulé akce a pokusy se minuly účinkem, protože žádné politickosociální hnutí minulosti nedalo mládeži velké a strhující ideály. Ani třídní socialismus, ani demokracie a liberalismus nejsou hnutí idealistické. Bolševictví a marxismus staví vědomě a důsledně na materialismu a stejně i liberalismus, kapitalismus jsou hmotařství, zbožnění peněz. Ale mládež touží po vyšších hodnotách.“ [48] K účasti delegace Kuratoria na kongresu mládeže a jejímu významu se pak ještě dlouho při různých příležitostech vedoucí činitelé Kuratoria ve svých apelech vraceli.
.
Poznámky:
.
[23] Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 159
[24] Moravec, Emanuel, Víra, kázeň a vytrvalost ,14.12.1942, in: O český zítřek, Orbis Praha 1943, str. 350-363
.
Říšský vedoucí von Schirach představil zakládajícímu zasedání také prezidenty dalších jednotlivých „pracovních pospolitostí“, kteří se skládali ze zástupců všech zúčastněných národů: pracovní pospolitosti „Mládež a rodina“, říšský sportovní vedoucí von Tschammer und Osten převzal prezídium pracovní pospolitosti „Sport“, štábní vedoucí Möckel prezidium pracovní posplitosti„Stavby a jízdy“, generální vicekomandant Sclani z Itálie měl odpovídat za „Tisk, film a rozhlas“, generální vicekomandant Bonamici za obor „Výchova vedoucích“, dr. Lehembre (Belgie) za pospolitost „Péče o zdraví mládeže“, dr. Klečkov (Bulharsko) zastupoval „Právo mládeže“, kapitánporučík Jense (Dánsko) za obor „Úprava oddechu“, probošt Lohoivouri (Finsko) pracovní pospolitost „Mravní výchova“ a Orsanič (Chorvatsko) byl povolán za prezidenta pracovní pospolitosti „Výchova mládeže k povolání“, Van Geelkerken (Holandsko) převzal „Kulturu a umění“, ministr Stan (Norsko) oblast „Zemědělská služba“, generál Ilizacu (Rumunsko) pracovní pospolitost „Školní výchova mládeže“, hlavní vedoucí Hlinkovy mládeže Alojz Macek oblast„Lid a zvyky“ a polní maršálek Beldy (Maďarsko) pracovní pospolitost „Předvojenská výchova“..
Po slavnostním aktu v župním domě vykonali čestní předsedové, předsedové a kruh vedoucích Evropského svazu mládeže spolu s četnými zahraničními i domácími hosty přehlídku vídeňské Hitlerovy mládeže na čestné tribuně u Burgtheatru, která byla vyzdobena prapory čtrnácti národů. Čestná setnina vojenských SS tvořila čelo pochodujících kolon. Po ní následoval „blok praporů mladé Evropy“ a na něj pak navazoval pochod 25.000 členů Hitlerovy mládeže. [43]
.
Také vyslaní členové Kuratoria se pod vedením dr. Teunera účastnili ustavující schůze v župním domě, byli však vysláni v rámci delegace Hitlerovy mládeže. Před schůzí svazu představil české hosty vedoucí náčelnictva Čechy a Morava říšského vedení Hitlerovy mládeže Hauptbannführer Zoglmann náměstkovi říšského vedení štábnímu vedoucímu Moeckelovi. Členové Kuratoria se dále zúčastnili schůze pracovní pospolitosti „Sport mládeže“, na níž byl předchozí den říšský sportovní vedoucí von Tschammer und Osten zvolený za předsedu této pracovní pospolitosti. Čeští zástupcové Kuratoria byli představení pak i říšskému sportovnímu vedoucímu. [44] Ve čtvrtek 17. září 1943 se pak konal v sále vídeňského hradu „kamarádský večer“ účastníků ustavujícího zasedání Evropského svazu mládeže. Přítomna byla opět přítomna delegace Kuratoria včele s Teunerem, kterou uvedl Hauptbannführer Zoglmann. Dr. Teuner pozdravil říšského místodržícího Baldura von Schiracha a říšského vedoucího mládeže Arthura Axmanna. Byl se svými spolupracovníky Čermákem a Potužníkem představen čestnému presidentu vzniklého svazu, ministru Riccimu a štábnímu šéfovi SA Lutzemu. Tentýž den ráno se František Teuner zúčastnil i snídaně, kterou uspořádal vrchní starosta Vídně na počest vedoucích jednotlivých delegací. [45].
Deset pracovních pospolitostí uvedených v život při založení svazu uveřejnilo 19. září 1942, tedy v poslední den sjezdu, výsledky svých rozprav. Pracovní pospolitost „Film, tisk a rozhlas“ například oznámila, že v budoucnu se německo-italskou redakcí chystá vydávání společného časopisu. V oblasti rozhlasu byla pak například plánovaná každý měsíc výměnná vysílání, která se měla věnovat „mládeži Evropy“. Pokud jde o filmovou produkci, plánovaly se vyměňovat ve zvýšeném rozsahu filmy pro mládež mezi jednotlivými národy. Ke stálému repertoáru Evropského svazu mládeže měly v budoucnu patřit také kulturní srazy evropské mládeže v podobném duchu, jak byly uskutečněny například právě v roce 1942 v německém Výmaru a v italské Florencii. [46]
.
Slavnostního závěrečného zasedání svazu, které se konalo 18.9.1943 v župním domě NSDAP, se zúčastnila se delegace Kuratoria včele s Teunerem v čestné lóži. Sjezd byl ukončen poctou hrdinům, při nichž zástupci 15 národů „věnovali mrtvým kamarádům věnec mládeže“, a mohutným projevem na vídeňském Heldenplatzu, kde říšský vedoucí Baldur von Schirach a dr. Ley promluvili k 100.000 lidí. Z čestné tribuny dění sledovali i hosté z Protektorátu. [47].
Tato účast české delegace mládeže na jednání kongresu měla velký význam do té míry, že měla být jakýmsi pobídnutím (organizace) české mládeže k tomu, aby svým přičiněním dohnala náskok v práci, které vykonaly mezitím národně socialistické a fašistické mládežnické organizace zmiňovaných evropských národů. V protektorátním tisku vycházely komentáře k vídeňskému kongresu:
„Válka změnila svět. Společné nebezpečí, společný boj povznesl jednotící heslo: Evropa. Mladé národy jej neomylným instinktem přijaly jako příkaz dějinné chvíle. Ve Svazu evropské mládeže, jenž právě vstupuje v život, se projevuje příští nové uspořádání Evropy. Stejnokroje a odznaky delegací mládeže čtrnácti národů, které se na kongresu sešly, jsou různé: také vnější organisační formy jsou mnohostranné; avšak cíl, který si vytýčily a na nějž přísahaly, je týž: nové uspořádání Evropy (...). Bylo by těžko nalézt něco příznačnějšího a průkaznějšího pro vyjádření velkorysosti Říše a její pevné vůle učinit tento svaz přístupným mládeži všech evropských národů, neuzavřít cestu k součinnosti žádnému národu, jehož mládež je organisačně sjednocena a podchnuta poctivou vůlí zařadit se do evropského společenství národů, než to, že v rámci říšského poselstva na sjezd byl po všem, co předcházelo, zástupce české mládeže Protektorátu Čechy a Morava. Česká mládež Protektorátu je teprve na počátku své cesty. Převýchova a nové zaměření, jež má v plánu Kuratorium pro výchovu mládeže, bude vyžadovat určitého času. Tím více musíme ocenit velkorysé stanovisko Říše, jež umožnění účasti českému delegátovi v říšském poselstvu ukázala opět, že chce české mládeži poskytnout všechny výhody a usnadnit ji cestu, na níž musí mnoho dohánět, protože mnoho bylo v uplynulých letech zameškáno; je samozřejmé, že tato velkorysost zavazuje, neboť každá výhoda se musí vyvážit přijetím povinnosti“, napsaly například 16.9.1942 Lidové noviny
.
O dva dny později tytéž noviny napsaly: „Založení Svazu evropské mládeže je politickou událostí největšího dosahu. Po prvé v dějinách je sjednocena mládež téměř celého kontinentu v ideové a pracovní pospolitosti (...). Všechny minulé akce a pokusy se minuly účinkem, protože žádné politickosociální hnutí minulosti nedalo mládeži velké a strhující ideály. Ani třídní socialismus, ani demokracie a liberalismus nejsou hnutí idealistické. Bolševictví a marxismus staví vědomě a důsledně na materialismu a stejně i liberalismus, kapitalismus jsou hmotařství, zbožnění peněz. Ale mládež touží po vyšších hodnotách.“ [48] K účasti delegace Kuratoria na kongresu mládeže a jejímu významu se pak ještě dlouho při různých příležitostech vedoucí činitelé Kuratoria ve svých apelech vraceli.
.
Poznámky:
.
[23] Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 159
[24] Moravec, Emanuel, Víra, kázeň a vytrvalost ,14.12.1942, in: O český zítřek, Orbis Praha 1943, str. 350-363
[25] Nikrmajer, Leoš: Činnost a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže v jižních Čechách v letech 1942-1945 In Výběr – Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 4/2006, České Budějovice 2006, str. 267
[26] Moravec, Emanuel: V prvém cvičném táboře české mládeže, 17.7.1942, In: O český zítřek, Orbis Praha 1943, str. 223
[27] Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 518
[26] Moravec, Emanuel: V prvém cvičném táboře české mládeže, 17.7.1942, In: O český zítřek, Orbis Praha 1943, str. 223
[27] Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 518
[28] Po neděli, In: Lidové Noviny, 3.8.1942, str. 1
[29] Nový směr ve výchově mládeže, In: Lidové noviny, 4.8.1942, str. 3
[30] Cesta kuratoria pro výchovu mládeže Říší, In: Lidové noviny, 11.8.1942, str. 1
[31] Werner, Karel: Mladí lidé z Čech na březích Baltu, In: Lidové noviny, 17.8.1942, str. 2
[32] Werner, Karel: Mladí čeští lidé na cestě Říší, In: Lidové noviny, 19.8.1942, str. 2
[33] Zpráva ČTK, In: Lidové noviny, 18.8.1942
[34] Werner, Karel: Mladí čeští lidé poznávají Říši. V hlavním městě., In: Lidové noviny, 20.8.1942, str. 2
[35] Werner, Karel: Vojáci zítřka, In: Lidové noviny, 21.8.1942, str. 2
[36] Zpráva ČTK, In: Lidové noviny, 25.8.1942
[37] Werner, Karel: Mladí čeští lidé poznávají Říši. Pouť na rozhraní dvou tisíciletí, In: Lidové noviny, 26.8.1942, str. 2
[38] Werner, Karel: Veliký zážitek: München, In: Lidové noviny, 2.9.1942, str. 2
[39] Zpráva ČTK, In: Lidové noviny, 13.9.1942, str. 2
[40] Nová cesta české mládeže, Lidové noviny, 16.9.1942, str. 2
[41] Miliony mládeže sjednoceny, Lidové noviny 15.9.1943, str. 1
[42] překlad ze zvukového záznamu projevu Baldura von Schiracha na Evropském kongresu mládeže ve Vídni z 14.9.1942
[29] Nový směr ve výchově mládeže, In: Lidové noviny, 4.8.1942, str. 3
[30] Cesta kuratoria pro výchovu mládeže Říší, In: Lidové noviny, 11.8.1942, str. 1
[31] Werner, Karel: Mladí lidé z Čech na březích Baltu, In: Lidové noviny, 17.8.1942, str. 2
[32] Werner, Karel: Mladí čeští lidé na cestě Říší, In: Lidové noviny, 19.8.1942, str. 2
[33] Zpráva ČTK, In: Lidové noviny, 18.8.1942
[34] Werner, Karel: Mladí čeští lidé poznávají Říši. V hlavním městě., In: Lidové noviny, 20.8.1942, str. 2
[35] Werner, Karel: Vojáci zítřka, In: Lidové noviny, 21.8.1942, str. 2
[36] Zpráva ČTK, In: Lidové noviny, 25.8.1942
[37] Werner, Karel: Mladí čeští lidé poznávají Říši. Pouť na rozhraní dvou tisíciletí, In: Lidové noviny, 26.8.1942, str. 2
[38] Werner, Karel: Veliký zážitek: München, In: Lidové noviny, 2.9.1942, str. 2
[39] Zpráva ČTK, In: Lidové noviny, 13.9.1942, str. 2
[40] Nová cesta české mládeže, Lidové noviny, 16.9.1942, str. 2
[41] Miliony mládeže sjednoceny, Lidové noviny 15.9.1943, str. 1
[42] překlad ze zvukového záznamu projevu Baldura von Schiracha na Evropském kongresu mládeže ve Vídni z 14.9.1942
[43] Miliony mládeže sjednoceny, Lidové noviny 15.9.1943, str. 1
[44] Česká mládež na evropském kongresu mládeže, Lidové noviny 17.9.1943, str. 2
[45] Most k budoucnosti nové Evropy, Lidové noviny, 21.9.1942
[46] Trvalá pojítka evropské mládeže, Lidové noviny 20.9.1942, str. 2
[47] Most k budoucnosti nové Evropy, Lidové noviny 21.9.1942
[48] Politická manifestace mladé Evropy, Lidové noviny 18.9.1942, str.1
.
Zvláštní poděkování autora náleží Vladimíru Kordovi za poskytnutí bohaté obrazové dokumentace.
Der Autor bedankt sich auch bei Hrn. A.D. für die Zusendung der Tonaufnahme vom Europäischen Jugendgongress mit der Ansprache von Baldur von Schirach (14.9.1942).
.
POKRAČOVÁNÍ. První díl Druhý díl Třetí díl
Příští díl vyjde v neděli 20.9.2009. Na konci seriálu bude umístěn přehledný rozcestník s odkazy na jednotlivé díly.
[44] Česká mládež na evropském kongresu mládeže, Lidové noviny 17.9.1943, str. 2
[45] Most k budoucnosti nové Evropy, Lidové noviny, 21.9.1942
[46] Trvalá pojítka evropské mládeže, Lidové noviny 20.9.1942, str. 2
[47] Most k budoucnosti nové Evropy, Lidové noviny 21.9.1942
[48] Politická manifestace mladé Evropy, Lidové noviny 18.9.1942, str.1
.
Zvláštní poděkování autora náleží Vladimíru Kordovi za poskytnutí bohaté obrazové dokumentace.
Der Autor bedankt sich auch bei Hrn. A.D. für die Zusendung der Tonaufnahme vom Europäischen Jugendgongress mit der Ansprache von Baldur von Schirach (14.9.1942).
.
POKRAČOVÁNÍ. První díl Druhý díl Třetí díl
Příští díl vyjde v neděli 20.9.2009. Na konci seriálu bude umístěn přehledný rozcestník s odkazy na jednotlivé díly.