Související článek: Co zastiňuje tragédie ze září 1939
Gerd Schultze-Rhonhof
 |
| Dva dny po vstupu německé armády do Polska při- šlo během polského pogromu na příslušníky německé národnostní menšiny ve městě Bromberg (Bydgoszcz), které se nacházelo v tzv. polském koridoru, a v jeho okolí o život několik tisíc německých civilistů. Údaje o počtu obětí se dodnes výrazně liší, historikové hovoří dnes o přibližně 4000-7000 zavražděných civilistů, dobová německá propaganda uváděla 58.000 obětí, zatímco pátrání německých úřadů (které však nebylo dotáhnuto do konce) jmenovitě vyčíslilo 5437 obětí. |
Ty nejčastější mnou použité zdroje byla především akta příslušných ministerstev zahraničí, která dostatečně vypovídají o vzájemných vztazích mezi státy. Víte, že oficiální akta, jako jsou protokoly z jednání a diplomatické nóty jsou vždy po 30ti letech vytištěny a dány veřejnosti, především té vědecké, k dispozici - zpracovávají se, revidují, tisknou se a jsou vydávány jako knihy. Zde mám jeden takový výtisk s sebou - jsou to akta německého ministerstva zahraničí z posledního týdne před začátkem války. Takhle nějak to vypadá (přednášející ukazuje publiku knižní vydání akt ministerstva zahraničí, pozn. překl). Ostatní země to mají v podobné formě, jen to každý pojmenovává jinak, “bílá kniha”, Francouzi tomu říkají “zelená kniha”, každý má pro to svůj název.
Jako laik - kterým jsem - člověk při čtení takovýchto dokumentů naráží na mnoho zvláštností. První, skoro až samozřejmá “zvláštnost” je, že každá vláda, každý národ, zveřejňuje taková akta, která jej zobrazují pokud možno v tom nejlepším světle a akta, která moc nevoní se pokud možno nezveřejňují. Což mně až tak nepřekvapuje. Holt to tak prostě je. Ostatně, člověk, jako takový, to ve svém soukromém životě dělá také tak.
Druhé “zvláštnosti” jsem si všiml, přiznám se, trochu později - ačkoli i to jsem si mohl myslet - a sice falšování oficiálních záznamů. Našel jsem například jeden Hitlerův projev se zfalšovanými místy v tištěných a zveřejněných aktech německého ministerstva zahraničí. Člověk nezveřejňuje materiál, který ho samého poškozuje, když ví, že je zfalšovaný. Na toto své zjištění jsem sám nenacházel odpověď, pátral jsem, ale nepřišel jsem na nic, co by tuto věc nějak logicky vysvětlovalo a tak jsem se obrátil na profesora historie, na kterého se vždy obracím, když si nevím rady a on mi řekl: “Milý pane Schultze-Rohnhofe, přečtěte si někdy předmluvu těchto dokumentů!” A je pravda, že tato předmluva je ve všech aktech německého ministerstva zahraničí, týkajících se předválečného a válečného období zveřejněného po válce, a tam stojí vždy to stejné. Já jsem si tu předmluvu přečetl a je tam psáno, že “tato německá akta byla zpracována a zveřejněna výlučně anglickými, francouzskými a americkými historiky a archiváři.” Jediné německé ruce, které se na vydání podílely, byly ruce tiskaře a knihaře.
Tak se dá vhodným výběrem směrovat mínění o historii a tak nám také vítězové pečlivým výběrem akt vnutili jakožto poraženým svůj výklad historie. Když jsem tohle zjistil, tak jsem si obstaral ta stejná akta, která však byla vytisknuta v letech 1939, 1940, 1941 a srovnal jsem tyto dvě dokumentační edice a zjistil jsem, že tu německá, tu anglická, francouzská a americká strana sem tam něco vynechala a tím přikrášlila. Musím však říct, že tato akta, přestože byla vybrána jen Angličany, Francouzi a Američany, i tak mají dostatek vypovídací hodnoty a shledal jsem i belgická a jiná akta dostatečně vypovídající, i když jsem třeba v těch anglických narazil na mnoho úmyslně “hluchých” míst. Člověk najde spoustu zajímavého, aniž by měl přístup k tajným záznamům.
Řekl jsem Vám, že má akta popisují jeden týden. Dovedete si tedy představit, že když člověk zpracovává komplexně předválečnou dobu, znamená to několik regálů takových svazků, které prostě nelze všechny do písmene přečíst, chce-li být člověk někdy s prací hotov. A tak jsem pracoval selektivně, četl jsem akta popisující události, o kterých jsem se chtěl něco dozvědět. Ale jak to tak bývá, člověk chce prostě vědět, co se událo chvíli před tím, chvíli potom. Tak jsem četl dosti před a dosti po událostech, které mě zajímaly. Tím jsem často narazil na něco, co jsem předtím ani cíleně nehledal. Co se toho týče, chtěl bych Vám dát nakonec jeden příklad: Ve všech německých učebnicích historie se píše o Hitlerově ohavném činu, přenechat Stalinovi ony tři pobaltské státy a sice “tajným” dodatkovým protokolem z 23. srpna 1939. Na mně to vždy působilo jako tajemný komplot Hitlera se Stalinem, komplot, kterým byly Litevci, Lotyši, Estonci, Finové a východní Poláci přihráni Sovětskému svazu.Tento tajný dodatečný protokol existuje a tento protokol není nic jiného než darebáctví, o tom není pochyb. Ale já shledávám zajímavými také související okolnosti, které jsem jinak nikde nečetl, ale které každý z Vás z těchto akt může vyčíst a každý z Vás se na ně může podívat v jakémkoli městě, které má univerzitu s fakultou historie.
Bezprostředně před německo-sovětskými jednáními v Moskvě se konala sovětsko-francouzsko-britská jednání, kdy Francouzi a Britové chtěli dosáhnout paktu se Sověty, a byli to Francouzi a Britové, kteří ony tři pobaltské státy položili Sovětům na obětní oltář. Zde Britové a Francouzi jasně vyjádřili svůj souhlas s tím, aby pobaltské státy přešly pod sovětskou kontrolu. Jenže jejich smlouva nikdy podepsána nebyla, podepsána byla ta naše (německá, pozn. překl.), takže stejné darebáctví, co se úmyslů týče, bylo i na straně Britů a Francouzů, což však naše darebáctví ani trochu nezlepšuje.
Nicméně, dostávám se dál - do akt ministerstva zahraničí, kde se dočítám, jak známo, že německá říšská vláda usiluje o pakt se Sovětským svazem o “nevměšování se” a z toho důvodu se obrací na Moskvu. Německý velvyslanec v Moskvě, hrabě von der Schulenburg obdrží návštěvní termín v sovětském ministerstvu zahraničních věcí u sovětského ministra zahraničí Molotova. Molotov mu navrhuje 4 body k jednání:
V bodě jedna onen žádaný pakt o neútočení. Bod čtyři obsahuje společnou německo-sovětskou garanci nezávislosti oněch třech baltských států. Slyšeli jste dobře: Nezávislost třech baltských států!
Německý ministr zahraničí von Ribbentrop, informován Schulenburgem, odpovídá na tento rozhovor dopisem a prohlašuje, že souhlasí se všemi čtyřmi body, které Molotov navrhl. A ještě jednou explicitně uvádí, že s prohlášením o nezávislosti pro tři baltské státy souhlasí. Při dalším setkání Molotova a von der Schulenburga říká Molotov, že Německo může mít svůj vytoužený “pakt o neútočení”, avšak muselo by nadto podepsat tajný dodatkový protokol a zdůrazňuje ještě jednou na konec tohoto rozhovoru: Pakt ano, ale jen s tajným dodatkovým protokolem. Tak se samozřejmě hned německý velvyslanec ptá, co by v tomto tajném dodatku mělo stát. Molotov mu neodpověděl. Německá strana se tedy domnívá, že se v tomto tajném dodatku jedná o garanci nezávislosti pro baltské státy.
Když německý velvyslanec informuje německého ministra zahraničí o tomto rozhovoru s Molotovem, ujišťuje ministr zahraničí, že souhlasí se všemi body rozhovoru, včetně společné německo-sovětské garance nezávislosti pro baltské státy. Fascinující, jak v každé nótě a každém záznamu z rozhovoru je tento bod, nezávislost pobaltských států, neustále zmiňován. Omyl tedy můžeme vyloučit. Krátce nato zasílá Molotov německé straně návrh paktu o neútočení. Text tajného dodatku chybí. Je obvyklé, že si strany texty před samotným podpisem nejdříve vymění kvůli případným korekturám, změnám apod. Místo chybějícího textu zve Stalin von Ribbentropa do Moskvy. 23. srpna 1939, 7 dní před vypuknutím války, cestuje německý ministr zahraničí von Ribbentrop s podpisovým právem do Moskvy. V 16:00 hod. tohoto dne se poprvé ve svém životě setkává v Kremlu tváří v tvář se Stalinem. A Ribbentrop se stále domnívá, že kromě paktu o neútočení podepíše zároveň také ono prohlášení o garanci nezávislosti pro baltské státy. O půlnoci je podepsán slavný pakt o neútočení a spolu s ním i onen diskutovaný dodatkový protokol, ve kterém jsou tři baltské státy, Finsko a východní Polsko přiznány Sovětskému svazu jako území jejich zájmů.
Co se stalo během těch osmi hodin mezi 16:00 hodinou, tedy prvním setkání Ribbentropa se Stalinem, a půlnocí, kdy byl podepsán pakt o neútočení?
Molotov otevírá před Ribbentropem obsah tajného dodatku, a sice rozdělení Evropy do dvou sfér vlivu. Von Ribbentrop je překvapen, s tímto nepočítal. Měl sice plnou moc k vyjednávání a podpisové právo, ale tohle bylo na něj moc, o tomto jednat nechce, prosí Stalina o přerušení jednání, Stalin svolí, Ribbentrop odjíždí z Kremlu na německou ambasádu, telefonuje z ambasády Hitlerovi do Berchtesgadenu a o všem ho informuje. Hitler s něčím takovým také nepočítal, je vyveden z míry, avšak přitlačen ke zdi, neboť německo-polská situace se mezitím tak vyhrotila, že bezpodmínečně potřebuje pakt o neútočení se Sovětským svazem a tak Hitler říká Ribbentropovi: “Podepište!”
Tento tajný protokol je tak jedním velkým sovětským překvapením. Takhle jsem o tom nikde nečetl. I Frankfurter Allgemeine psaly ještě nedávno přesně pravý opak. Každý z Vás, každý student historie, každý profesor historie může do těchto dokumentů nahlédnout a přesto se o tom nikde nepíše.
Hitler tedy akceptoval, co před ním akceptovali Francouzi a Britové, přesto to byl přečin proti suverenitě baltských států a Finska. K tomu tajnému dodatku patří také, že Německo dává Sovětům volnou ruku v otázce Polska, tedy východního Polska. Sotva je tajný dodatek podepsán (o půlnoci) je ještě to dopoledne, zhruba kolem 10:00 hod., německým diplomatem z německé ambasády vyzrazen obsah dodatku americkému diplomatovi z americké ambasády, ten to hned předává svému velvyslanci a ten neprodleně telegrafuje do Washingtonu. Když pomyslíte na časový rozdíl mezi Moskvou a Washingtonem, je jasné, že Roosevelt měl obsah dodatku na stole, hned jak ráno přišel do Oválné pracovny.
Roosevelt tak měl okamžitě povědomí o tom, že je Polsko ohroženo Německem a Sovětským svazem. Roosevelt to drží před Poláky v tajnosti a vyzývá je pouze, že mají být v otázce města Gdaňsk nadále neoblomní.Objektivně tak nechal Roosevelt padnout Poláky zcela vědomě do německo-sovětské “pasti”. Můžeme si být skoro jisti, že kdyby Poláci o tomto věděli, jistě by od své pozice vůči Gdaňsku, ve kterém již tak měli omezená práva, upustili, než aby kvůli němu ztratili východní Polsko ve prospěch Sovětů. Při bližším zkoumání těchto dokumentů tak vypadá mnoho faktů zcela jinak, než jak to líčí oficiální německá poválečná historiografie.
Milé dámy a pánové, tohle bylo německo-polské napětí, které vedlo k válce. Toto byly německé pokusy vyjednávat o návratu německého města Danzig, které však válce nedokázaly zabránit. A toto bylo Hitlerovo spojenectví se Stalinem, které krylo Německu záda pro válku s Polskem.
Mnoho z toho bylo pro mne zcela nové, když jsem se svou prací začal. Dnes tvrdím, že moje generace byla nucena se učit zfalšovanou historii. Prosím Vás, předejte tuto pravdivou historii svým vnoučatům a dětem.
KONEC
Překlad: P.K.