Postavení nacionálního socialismu v historii lidského ducha (1.)

Danilo Gregorić (o autorovi zde)
(Překlad: František Pilous)
1. Individualismus a organický univerzalismus

Univerzalistický pohled nacionálního socialismu do velké míry navazuje
na myšlenky známých teoretiků a filosofů. Tento článek osvětluje, kde se
nacionální socialismus s těmito teoriemi ztotožňuje.

Střídání principů.

Skrze celý rozvoj lidské mysli, od té doby, co nám je známý, se táhnou dva základní názory, dva základní principy. V odvěkém vzájemném zápase nacházejí v různých historických etapách různé vykladače, různé zástupce, kteří je formulují různými způsoby. V podstatě se mezitím i přes různou formulaci, i přes rozdílná zdůvodnění, i přes různé způsoby objasňování na podstatě jednoho nebo druhého principu od doby, kdy je nám první známí nositelé formulovali, máloco změnilo.

První z těchto dvou principů vychází z materiálna – je individualistický nebo, podle jiné terminologie, atomistický. Druhý vychází z ducha, ideje. Je univerzalistický nebo organický. Tyto dva principy, které historicky vzájemně soupeří o nadvládu nad lidským duchem, měly značný vliv i při tvorbě prakticko-politických systémů v rozvoji lidstva. Jeden i druhý princip usiluje o to, aby se stal všeobjímajícím podkladem, na základě kterého se bude formovat názor jednotlivce a společnosti vůči všem životním jevům. Jejich aplikace je zřetelná ve všech oblastech společenského dění, tedy i v hospodářských a sociálních vztazích. V nich dokonce jejich použití zanechalo hluboké stopy, jelikož právě v těchto vztazích bylo spojeno s velmi konkrétními výrazy, které byly pro život národa velmi významné.

Danilo Gregorić (1909-1957)

František Pilous, Lukáš Beer

Gregorićova nejznámější kniha vyšla
v roce 1944 také v češtině.

Dříve než na tomto místě přineseme překlad první kapitoly knihy Hospodářství nacionálního socialismu (v srbském originále Privreda nacionalnoga socijalizma), která se po úvodním výkladu ideových kořenů nacionálního socialismu věnuje především teoretickým a praktickým aspektům nacionálně socialistické ekonomie, pohovořme nejprve o samotném autorovi.

Autor knihy Dr. Danilo Gregorić (22. listopadu 1909 – 14. ledna 1957) studoval nejprve v Bělehradě na gymnáziu a posléze pokračoval ve studiích na bělehradské právnické fakultě. Už v mladých letech se intenzivně zabýval politickými otázkami. Začínal svou aktivistickou dráhu v hnutí ZBOR Dimitrije Ljotiće, kde vedl oddělení propagandy a zároveň stranickou mládežnickou organizaci Beli orlovi (Bílí orli). ZBOR nikdy nezískalo významnou podporu voličů a za vzor si kladlo např. fašistické hnutí v Itálii. Později Gregoriće získal na svou stranu předseda jugoslávské vlády Milan Stojadinović a ten přešel do jeho strany JRZ (Jugoslávské radikální společenství). V té době pracoval ve vládní tiskové kanceláři a také jako novinář. Ve funkci pokračoval i po nástupu vlády Dragiši Cvetkoviće.

"Nacistické Vánoce"

Lukáš Beer

Téměř sedmdesát let po skončení Druhé světové války nečiní leckterému publicistovi potíže pasovat se do role suverénního znalce nacionálněsocialistické ideologie. Ondřej Neff, jehož otec Vladimír Neff mimochodem publikoval svou tvorbu i v období Protektorátu (a tato byla v té době dokonce zčásti převedená na filmové plátno), porovnával před dvěma roky ve své vánoční úvaze na Neviditelném psu „nacismus“ a komunismus dle měřítek svého „selského rozumu“. „Nacismus a komunismus jsou režimy založené na nenávisti, režimy loupící a vraždící. Jaký je mezi nimi rozdíl?“, ptal se Neff, a ve stručnosti vysvětlil, co ideologie nacionálního socialismu v podstatě vlastně obnáší: „Nacismus, to byla extrémní forma německého šovinismu se socialistickým nádechem a s antisemitským akcentem, kdy nenávist je vedena proti ne-Němcům a Židům.“ Je obtížné posoudit, zda Neff studoval základní principy nacionálněsocialistické ideologie pouze na české Wikipedii. Jeho studium těchto pramenů vskutku nemohlo být povrchní, jak je vidno. Neff, pohybující se sebejistě v matérii, píše dále, že „nacisté pokládali Angličany a Švédy za skoro-Němce a Francouze byli ochotni tolerovat za určitých podmínek, ale Slovany by nahnali do pecí, jakmile by spálili Židy“. A nebyl by to tradičně silně prosionisticky orientovaný web Neviditelný pes, kdyby Neff nevpašoval do textu i určitou spojitost mezi „nacismem“, komunismem a dnešním židovským státem. Společným jmenovatelem obou ideologií má podle něj být „nenávist“ – v případě komunismu nenávist třídní, v případě „nacismu“ nenávist rasová včetně antisemitismu. „Genocida se nacistům povedla“, soudí Neff, „rozbili strukturu, ta se v Evropě neobnovila - objevila se v Izraeli a ten se stal vítaným cílem nenávisti.“ Takže antisemitismus žije i dnes, domnívá se Neff, ale ten „je exportován do oblasti Blízkého východu a přestal být evropským problémem. Má háv humanismu a ochrany lidských práv. Od nacismu se odtrhl a málokdo vidí, že jde o totéž.“ A protože se jednalo o duchaplnou úvahu zveřejněnou právě na Štědrý den, musel autor nabídnout lidskou alternativu k oběma zločinným ideologiím: „Smysl má jen idea pochopení a lásky a to nás učil Ježíš Kristus, jehož dne zrození dnes slavíme“ a jehož poselství lásky a tolerance je nutno si připomenout… Málokdy se v tak krátké vánoční úvaze zadaří vtěsnat do tak krátkého textu tolik hloupostí a nepravd.

Vánoční přání (video)

Náš směr přeje všem návštěvníkům stránek příjemné prožití svátečních dnů prostřednictvím krátkého zamyšlení podaného ústy nakladatele vydavatelství guidemedia etc, Pavla Kamase. (Video v příspěvku.)

„Na studiích v Říši“ – hamburský list Preuβische Allgemeine Zeitung si všímá článku na Našem směru

Německý politolog a publicista Wolf Oschlies si v posledním čísle hamburského týdeníku Preuβische Allgemeine Zeitung všímá článku Lukáše Beera, věnovaného jedné málo známé oblasti českých soudobých dějin. Jde o materiál, který byl zpracován dle archivních podkladů z období existence Protektorátu Čechy a Morava, zaměřujících se na pozadí možnosti studia příslušníků české národnosti na vysokých školách v nacionálněsocialistickém Německu. „Detaily k této dnes zřídka tematizované skutečnosti nyní objasnil ve své pečlivé studii pražský portál Náš směr, věnující se soudobé historii“, píše se v úvodu Oschliesova příspěvku, ve kterém jsou následovně vyzdviženy základní informace obsažené v původním Beerově textu, jež nebyly doposud nikde jinde zpřístupněny. List Preuβische Allgemeine Zeitung přinesl již v dubnu 2009 článek Wolfa Oschliese o internetovém portálu Náš směr. Wolf Oschlies uprchl v roce 1959 do západní části okupovaného Německa a studoval zde mimo jiné i slavistiku a filosofii.  Doposud vedle své bohaté publicistické činnosti pro periodika zveřejnil také četné publikace týkající se dějin, politiky a kultury balkánských zemí a je považován za znalce východní Evropy.

Bublina českých médií jménem Havel

Lukáš Beer
Jan Čulík, šéfredaktor Britských listů, naprosto reálně vystihuje skutečnost, že (nejen) Česká televize vytváří dojem, že se svět zajímá o výročí smrti Václava Havla. Čulík konstatuje: „Česká televize vytváří zcela falešný dojem, že české záležitosti, včetně Václava Havla, jsou mezinárodně známy a milovány. Vůbec tomu tak není, bohužel.“ Dále uvádí, že výročí Havlova úmrtí nezaznamenávají v angličtině žádná zahraniční média. Svatá pravda. K tomu lze dodat, že jinak tomu není ani u německy píšících médií. Ostatně, proč by se také výročím jeho smrti zabývat vůbec měla? Ani rakouské deníky Die Presse a Der Standard, jež se tradičně věnují české vnitřní politice ve větší míře než jiná média alpské republiky, neměla zapotřebí se k tomuto výročí vyjadřovat. Internetová vydání těchto deníků jsou mimochodem sledována mnoha Čechy žijícími v Rakousku, o čemž svědčí pravidelně mnoho komentářů od Čechů v diskusích pod články s tematikou české vnitřní politiky. Budete-li se dotazovat průměrného Rakušana na jméno Václava Havla, tak - pokud vám tedy ohledně jeho bývalého prezidentství v Praze odpoví správně - rozhodně nebude vědět, zda je ještě naživu nebo zda zemřel před pěti, deseti či třemi lety. Ale žádná tragédie, že Praha není pupkem světa. Potom, co česká politická reprezentace předvedla naposledy na půdě OSN, lze mluvit jen o štěstí.

Bude vydavatel Hitlerových projevů Pavel Kamas hostem v televizním pořadu Hyde Park?

Nakladatelství guidemedia bylo dnes neoficiálně informováno o podání stížnosti na ministerstvu kultury

Redakce Našeho směru byla informována dvěma čtenáři, kteří na stránkách České televize podali svůj návrh na hosta do známého interaktivního pořadu Hyde Park a konkrétně uvedli jméno vydavatele knihy „Adolf Hitler. Projevy“, Pavla Kamase. Podle Kamase není cílem právě vydané knihy analyzovat či kriticky interpretovat Hitlerovy projevy. V rozhovoru pro ČTK před deseti dny Kamas uvedl, že prý existuje dostatek prací renomovaných historiků, kteří podrobili zkoumání Hitlerovy myšlenky, záměry i skutečné činy. „Tady bychom nepřinesli nic nového. My v podstatě dáme k dispozici to, co bylo skutečně řečeno, a člověk má nepřeberné množství zdrojů, kde to může konfrontovat, kriticky pochopitelně", řekl novinářům z ČTK dále. Lidé si podle něj dosud nemohli ověřit, co Hitler ve skutečnosti říkal. Tomuto názoru oponoval historik Jan Břečka z Moravského zemského muzea a politolog Pavel Pečínka. Oba odborníci však ve chvíli, kdy se jich dotazovala ČTK, nebyli s obsahem knihy Hitlerových projevů seznámeni.

Údajná oběť „holocaustu“ si svůj příběh o koncentračním táboře Buchenwald kompletně vymyslela

Regionální německé noviny informovaly o odhalení případu „pamětníka“, který více než 200krát přednášel o svých zážitcích před německými školáky. Židovská obec si jeho údaje nikdy neprověřila.

Otto Uthgenannt před německými školáky.
(Foto: Youtube)

Muž s kipou na hlavě ukazuje mladému publiku před sebou dva krajíce chleba. Německým školákům z Wildeshausenu ve spolkové zemi Dolní Sasko přitom vysvětluje, že to byla jeho dávka jídla na dva dny. Dotazuje se zaskočených a mlčících 16letých Němců: „Dokážete si to představit?“ Podobných přednášek jako té ve Wildeshausenu absolvoval 77letý Otto Uthgenannt před školáky více než dvě stě. A v rámci těchto organizovaných přednášek vyprávěl ještě mnoho dalšího o svých zážitcích v koncentračním táboře a v nacistickém Německu. O nacistech, kteří o Křišťálové noci zmlátili jeho otce, o židovské rodině, která na poslední chvíli utekla do Itálie, o přeplněném transportním železničním vagóně, který dopravil jeho židovskou rodinu do koncentračního tábora Buchenwald. O ranních nástupech v koncentráku v roztrhaných hadrech za ukrutné zimy, o dětech, které musely čistit latríny příslušníků SS a vynášet kbelíky s jejich extrementy, a o stálém strachu ze všudypřítomné smrti. Uthgenannt mladým lidem vypráví, že nacisté zavraždili 72 jeho příbuzných. Jeho otec, jeho matka a jeho o tři roky mladší sestra, ti všichni zahynuli v koncentračním táboře Buchenwald. Otto Uthgenannt, rodák z Göttingenu (28. května 1935), přežil hrůzostrašné útrapy jako jediný ze své rodiny.

Všude antisemité

Izraelská dívka po návštěvě koncentračního tábora má touhu "zabíjet nacis-
ty" a jejich potomky. Z filmu "Defamation".

Jedná se o snímek, který byl natočen už v roce 2009 a který někteří z čtenářů již budou dobře znát - Defamation. Mladý židovský režisér Yoav Shamir zpracoval autentický dokument „o antisemitismu“. Ti, kteří  jej ještě neviděli, by si rozhodně měli udělat čas na tento hodinu a půl trvající film. Shamir paralelně jednak doprovází skupinu izraelských středoškoláků, kteří jsou důkladně připravováni na výchovný zájezd do Osvětimi (počínaje ideologickým vyškolením o antisemitismu a konče jaksi organizovaným emocionálním zhroucením účastníků po vlastní prohlídce koncentračního tábora) a zároveň prostřídává tento příběh záznamy své filmové „exkurze“ do zákulisí činnosti ADL, mocné americké židovské organizace Anti-Defamation League, která je samozvaným mluvčím za Židy a jejich boj proti antisemitismu a disponuje ročním rozpočtem 70 milionů dolarů. Yoav Shamir proniká do "ochranných" struktur židovské komunity a vynáší na světlo světa svědectví o způsobu, jakým Izrael buduje svůj mýtus "ohroženého" národa, umělý strach i umělou nenávist. Defamation nabízí inteligentní a přemýšlivý pohled na vlastní národ (citát portál AC24). Autor snímku si všímá snahy některých židovských skupin o nálepkování antisemitismem při jakékoliv legitimní kritice vládní politiky Izraele a zároveň ilustruje, jak funguje lobbying funkcionářů ADL.

Potvrzeno! "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou" nikdy nevyslovil J. Goebbels

Radek Satoranský

Foto: archiv L. Beera

Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Citát, který je v českých končinách připisován bývalému německému ministrovi propagandy Josephu Goebbelsovi. Rozličným akademickým odborníkům, renomovaným publicistům a dalším jednotlivcům slouží tento citát jako důkaz, že nacistická propaganda stavěla na lži a že právě díky stále se opakujícím lžím dokázal vůdce národních socialistů A. Hitler s berlínským stranickým gauleiterem J. Goebbelsem obalamutit německé občany a přivést nacistické hnutí k moci. Naposledy užil tento výrok Jan Břečka, historik Moravského zemského muzea, k dehonestaci nově publikované knihy s projevy Adolfa Hitlera.

Protože v českém prostředí je třeba často přistupovat k leckterým "neotřesitelným" faktům právě s ohledem na zásady uvedené ve slavném citátu, začal jsem stejně jako Lukáš Beer (šéfredaktor NS) pátrat po zdroji toho, kdy a kde Joseph Goebbels uvedený výrok pronesl či napsal. Zatímco pan Beer pátral v německojazyčném internetu, pustil jsem se do hledání v anglickém internetovém prostředí. První heslo znělo "Goebbels truth and lie". Získal jsem odkaz na Wikipedii a téma Big Lie, Velká lež. Tam se uvádí, že o Velké lži psal Adolf Hitler v jeho vlastní knize Mein Kampf. V souvislosti s údajně lživým pomlouváním generála Ludendorffa v židovském tisku. V uvedeném tisku měl být veterán první světové války Erich Ludendorff podle Hitlera lživě označován za hlavního viníka proběhlé války, za hlavního viníka německé porážky, za hlavního viníka smrti statisíců německých vojáků a za hlavního viníka zničení Německé říše. Hitler píše, že "židovský tisk" prý k pošpinění vybraných obětí užívá Velké lži (Große Lüge), která při neustálém opakování ulpí na cílené oběti, i přes veškerou snahu uvádět věci na pravou míru. Protože lidé prý tuto velkou lež (údajně narozdíl od drobných lží) nakonec alespoň zčásti uznají za pravdivou. (Zdroj: Adolf Hitler, Mein Kampf, svazek I, k. X.)

Břídilský posudek „znalců“ ze Západočeské univerzity ohledně obvinění členek RWU

Odborníci na extremismus, Jan Ptáčník a Petr Krčál, neznají základy nacionálněsocialistické ideologie
Lukáš Beer
Tomáš Pecina zpřístupnil dnes v článku na svém blogu odborný posudek Jana Ptáčníka a Petra Krčála z Katedry politologie a mezinárodních vztahů při Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, který se vztahuje na hnutí Resistance Women Unity (RWU). Detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu obvinili začátkem roku několik žen z podpory a propagace „neonacistického hnutí RWU“. Evaluaci tohoto „znaleckého posudku“ provedl Ladislav Cabada, který je dle mínění zástupkyně vedoucího zmíněné katedry, Magdaleny Leichtové „uznávaným politologem v českém ba středoevropském kontextu“. Leichtová ani nepochybuje o odborných kvalitách obou prvně jmenovaných mladých autorů posudku: „Oba znalci byli vybráni na základě jejich dlouhodobého zájmu o problematiku (…) a na základě jejich všestranného vzdělání, které je kvalifikuje k vypracování znaleckého posudku v akceptovatelné právní formě (…). O erudici, pečlivosti a schopnostech obou pánů nepochybujeme. V rámci standardních postupů při práci při práci našich doktorandských studentů navíc dochází ke konzultacím a evaluaci jejich činnosti pracovníky s dlouhodobější zkušeností a akademickou „hodností“ v případě tohoto posudku přislíbil evaluaci doc. PhDr. Ladislav Cabada, Ph.D (…). Finální evaluaci (…) provede vedoucí pracoviště PhDr. David Šanc, Ph.D.“

Jak je to vlastně se stokrát opakovaným údajným Goebbelsovým výrokem o propagandě?

Lukáš Beer

Joseph Goebbels vedle Adolfa Hitlera koncem roku 1940
při příležitosti zahájení válečného Díla zimní pomoci.
(Foto: archiv Lukáše Beera)

Přiznám se, že jsem již při psaní mé poslední odezvy na zprávu ČTK na okamžik poněkud zaváhal, když jsem opisoval slova historika Jana Břečky z Brna, který v reakci na právě vycházející knihu s autentickými Hitlerovými projevy hovořil o tom, že jde o velmi problematickou věc, neboť Hitlerovy výroky před veřejností je nutno chápat jako propagandisticky motivované. „Hitler měl za sebou Goebbelse, génia propagandy. Ten řekl, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, řekl doslova historik Břečka. Tento ostřílený Goebbelsův výrok už nepochybně slyšel v životě každý z nás a zabydlel se v povědomí Čechů stejně dokonale jako například tvrzení, že „pes je nejlepším přítelem člověka“. Najdeme jej stejně tak v nespočetném množství článků a úvah, jakožto i ve statích a projevech českých politiků. Stejně tak jej často citují fundovaní čeští historikové, slýcháváme tento výrok tedy taktéž z úst nejvíce povolaných.

O „nacistické propagandě“ hovořil například letos Český rozhlas se známým vojenským historikem Eduardem Stehlíkem. Podle něj „nacistická propaganda“ zažívá dokonce i ještě v 21. století úspěch. „Bohužel se ukazuje, že je pravdou to, co říkával ministr propagandy Joseph Goebbels, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, řekl pro rádio Stehlík.

Informace pro nezasvěcené: Jak je to s odborným ocejchováním „Projevů“ od ČTK

Odborníci Břečka a Pečínka se s obsahem knihy vůbec neseznámili
Lukáš Beer
Ve čtvrtek 6. prosince přinesla ČTK jako první zprávu o vydání projevů Adolfa Hitlera nakladatelstvím guidemedia etc. Text se objevil na portálu České noviny přesně v 16.53 hodin. Ve zprávě se mj. píše, že „odborníci oslovení ČTK poukázali na to, že projevy jsou jedním z nástrojů propagandy a bez odborného komentáře mohou být zavádějící“. Na jiném místě je tato myšlenka dále rozvinuta: „Odborníci ale upozorňují, že Hitlerovy projevy byly součástí propagandy, a nemusely tedy odrážet skutečné smýšlení a plány diktátora, který rozpoutal druhou světovou válku včetně hrůz holocaustu.“ Historik Jan Břečka připomíná otřelý Goebbelsův výrok, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.

Hitler opět promlouvá k národu

Tisková zpráva

Brno, 5. prosince 2012 – Brněnské nakladatelství guidemedia etc s.r.o. dnes uvedlo do prodeje kontroverzní knihu s autentickými projevy Adolfa Hitlera v nekrácené podobě. Unikátní doslovné přepisy veřejných vystoupení někdejšího německého říšského kancléře v historii česky psané literatury vychází vůbec poprvé.

„Český lid zasluhuje v celku svých obratných schopností, své pracovitosti, své píle, své lásky k vlastní domácí půdě a k vlastnímu národu naší úcty,” apeluje Hitler 29. dubna 1939 v Berlíně na německý národ a český čtenář listující v knize o více jak 650 stranách se tak právem může tázat, proč o takovýchto Hitlerových výrocích na adresu Čechů čte vůbec poprvé.

Třebaže právní poradci i kolegové z branže nakladatele a překladatele Pavla Kamase od vydání nekomentovaných projevů nacistického diktátora zrazovali, rozhodl se přesto učinit tento krok, neboť, jak sám tvrdí, je „kniha doslova nabita výroky, které by člověk automaticky přisuzoval spíše zavilému humanistovi či mírotvůrci, a nikoli Hitlerovi, který je vytrvale prezentován jako masový vrah toužící po světovládě.”

Český čtenář má tak ojedinělou možnost seznámit se s Hitlerovými mírovými nabídkami, jeho skutečnými názory na Čechy, s důvody ke zřízení Protektorátu jakož i jeho představami o spravedlivém zahraničním obchodě a rozdělení světa mezi národy.

Více informací: www.hitlerovyprojevy.cz

Rauschningův podvrh (2.)

Odkaz: První část
Židovský novinář Rosenbaum doznává v roce 1981, že Rauschninga pro sepsání pamfletu v roce 1939 uplatil. V Německu se o podvrhu ví nejpozději od roku 1985.
Lukáš Beer

Prominentní novinář Emery Reves (vlastním jménem
Imre Rosenbaum, vpravo na obr.) se přátelil s Winsto-
nem Churchillem (na fotografii s Churchillovou man-
želkou). V Churchillově zakázce vycházely články
v Rosenbaumově agentuře, která zásobovala 400
novin v 70 zemích světa. Po válce Churchill pobýval
často o prázdninách v Rosenbaumově vile.

Hermann Rauschning, pocházející ze Západního Pruska (narozen 1887) z rodu velkostatkářů a pruských důstojníků, byl jeden z mnoha nacionálních konzervativců, kterých bylo ve Výmarské republice jako hub po dešti. Pohrdali demokracií a parlamentarismem a tak se mnoho z nich později octlo mezi nacionálními socialisty. Město Toruň, ze kterého pocházel, připadlo po první světové válce Polsku. To Rauschninga po jeho návratu z války do vlasti přimělo k boji za práva tamější německé národnostní skupiny. Propagoval myšlenku, že válka, která „byla v roce 1918 přerušena, by měla být nanovo zosnována“ a tentokráte dovedena k „vítěznému míru“ ve prospěch Německa. V roce 1926 se Rauschning přestěhoval do Danzigu (Gdaňsk), kterému podle Versailleské smlouvy náleželo zvláštní postavení. Už v roce 1931 vstoupil do NSDAP a brzy potom se stal SS-Standartenführerem. Když nacionální socialisté v Danzigu v roce 1933 dosáhli o vlásek více než padesát procent volebních hlasů, učinili z Rauschninga prezidenta senátu Svobodného města. Od té doby Rauschning vzdával hold Adolfu Hitlerovi, ale zároveň se pomalu dostával do zájmového konfliktu s lokálními nacionálněsocialistickými poliky, obzvláště se župním vedoucím Albertem Forsterem.

Rauschningův podvrh (1.)

Odkaz: Druhá část
Lukáš Beer 

V roce 2006 vydává Nakladatelství
Pavel Mervart knihu "Rozmluvy
s Hitlerem" a prezentuje ji jako
autentický materiál, ilustrující Hitle-
rovo smýšlení a skutečné cíle
nacionálního socialismu.

Zdá se, že obzvláště Český rozhlas si ve svých řadách potrpí na fundované odborníky, kteří se dobře pohybují ve vodách moderní historie, speciálně co se týče dějin Třetí říše. V dubnu tohoto roku vysílal Český rozhlas pořad nazvaný Noc dlouhých nožů aneb Proč zrovna Röhm? spolupracovníka Pavla Hlavatého. Ten v krátkém článku posluchačům prozradil, co je v jeho pořadu mj. čeká: „Alespoň rámcově se také seznámíme s existencí levicového křídla uvnitř nacistického hnutí a jeho neformálním lídrem Gregorem Strasserem. Také on byl v rámci Noci dlouhých nožů zavražděn. Dobovou atmosféru – včetně citací slov Hitlera a Rőhma – evokují ukázky z unikátní knihy Mluvil jsem s Hitlerem. Jejím autorem je Hermann Rauschning, nacistický politik, který se v roce 1933 stal předsedou senátu svobodného města Gdaňsk (které v té době nebylo součástí Německa) a z titulu své funkce se s Hitlerem (ale také s Rőhmem a dalšími nacistickými pohlaváry) v letech 1932–34 opakovaně setkal. Později se s nacisty rozešel, Gdaňsk opustil a ve Švýcarsku vydal na počátku druhé světové války své jedinečné svědectví o nástupu nacistů k moci a jejich způsobu myšlení a jednání.“

Benešovy dekrety jsou opět předmětem diskuse v EU

Česko a Slovensko se ne a ne zbavit stínů své minulosti. Nyní jsou Benešovy dekrety opět předmětem diskuse na půdě EU. Petičnímu výboru Evropského parlamentu byly před nedávnem předloženy hned dvě petice, jež se týkaly Benešových dekretů, respektive zacházení s nimi. První petice pochází ze Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), okresní skupiny Horní Bavory. Její předseda Johann Slezak má v hledáčku také v Česku kontroverzní „vyjímkovou klausuli” ve vztahu k Listině základních práv Evropské unie. Tuto klauzuli si vymínil český prezident Václav Klaus před podpisem Lisabonské smlouvy, neboť tím chtěl zabránit obávaným restitučním požadavkům sudetských Němců. Sudetoněmecké krajanské sdružení vyzývá v petici Evropský parlament a Evropskou komisi, aby „požadavek českého prezidenta jakož i české vlády odmítly z důvodů diskriminace”. Ačkoli Evropská komise doporučila petičnímu výboru odmítnutí bavorského požadavku, přesto poslanci odhlasovali, že se budou peticí zabývat později znovu.

Rakouský prezident obhajuje pozici své země ohledně přiznání statutu Palestině

Heinz Fischer odsoudil zadržování daňových peněz Izraelem a odmítl kopírovat Německo

Na rozdíl od České republiky hlasovalo Rakousko pro přiznání statutu nečlenského pozorovatelského státu Palestině. Spolkový prezident Heinz Fischer musel o víkendu čelit neobvykle agresivnímu stylu dotazování novináře z listu Die Presse, který se formou sugestivních otázek ptal rakouské hlavy státu na to, proč se jeho země postavila kladně k požadavku Palestinců a nepodpořila místo toho Izrael. Fischer odvětil, že z věcných důvodů považuje za správné a logické Palestince v této souvislosti podpořit, a navíc „kromě toho souhlasila i většina evropských demokracií v rámci i mimo EU, také Švýcarsko a Norsko.“ Na sugestivně položenou námitku novináře, že bezprostředním následkem tohoto hlasování bylo zadržení milionů z daní pro Palestince Izraelem a tím byla zároveň poškozena dynamika v mírovém procesu, rakouský prezident odpověděl: „Považoval bych za naprosto nespravedlivé a špatné, kdyby stát Izrael zadržoval peníze z daní, které patří jiným. Vyhrožování protiprávním zlem přece nemůže být žádným argumentem.“

Stíny

Manfred Maurer
Hlasy ze záhrobí nepřestávají volat: S nehezkou pravidelností jsou Češi a Slováci doháněni vlastní minulostí. K poslednímu odpočinku byly v polovině září při důstojné mši a slavnostním pohřbu uloženy do hrobu ostatky obětí poválečného masakru spáchaného na sudetských Němcích. Událost sama ilustruje otevřenější přístup Čechů k vlastní minulosti, což by skvěle korespondovalo se Sudetoněmeckým krajanským dnem ve Vídni a Klosterneuburgu, při kterém se Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ) věnovalo mj. osudu libereckých Židů. Vyhnanci nezužují svůj pohled jen na svůj osud, nýbrž jsou schopni vidět dál, než na špičku nosu. Přesto k sobě obě události – pohřeb v Jihlavě a Sudetoněmecký den – tak úplně nepasují. Neboť ony oběti byly pohřbeny v Jihlavě a nikoli v místě masakru, v Dobroníně. Důvod: Obyvatelstvo Dobronína se pohřbení tehdy v roce 1945 jednoduše zasypaných mrtvol bránilo. Chvályhodný akt historické sebereflexe tak byl degradován na akt úzkoprsé polovičatosti, která je vyjádřena i na náhrobním kameni: „Zde odpočívají němečtí občané Jihlavska, kteří zde mezi lety 1945–47 našli svou smrt. Naše modlitba patří všem nevinným obětem teroru a pronásledování. Zemřelí nechť nás nabádají ke smíření.”

Zánik Slezska (1. prosince 1928)

Franz Chocholatý Gröger

Proces zániku Slezska začal v říjnu 1918 ještě před říjnovým převratem a vyhlášením samostatného státu česko-slovenského na území korunních zemí Čech, Moravy a Slezska. Na tábor na Ostré Hůrce u Chabičova byl požadován samostatný stát. (1) Vývoj na Těšínsku se již ubíral poněkud jiným směrem, na schůzi v Těšíně (Teschen, Czieszyn) se zástupci polských politických stran usnesli na příslušnosti Těšínska k Polsku. Tyto polské národní snahy vyústily ve vytvoření Rady Narodowe dla Księstwa Cieszyńskiego ustanoveného 19. 10. 1918 ještě v intencích císařského manifestu. Česká strana postupovala ještě disciplinovaně či opatrněji a vyčkávala zpráv z Prahy a teprve 29. 10. 1918 byl ustanoven v Polské Ostravě zatímní Národní výbor pro Slezsko. Téhož dne vydává v Orlové Rada Narodowa proklamaci „Ludu śląski!“ A s odvoláním se na právo samourčovací presidenta Wilsona „slavnostně vyhlašuje státní příslušnost knížectví Těšínského ke svobodnému, nepokořenému, sjednocenému Polsku a přebírá nad ním státní moc“. (2)

Údajný Hitlerův projev o Češích z léta 1932 je podvrh!

Související text: Hitler o vyhánění Čechů ze Záolží Poláky
Citát pochází z prokázaného podvrhu Hermanna Rauschninga. Že jde o smyšlené citáty, bylo odhaleno až počátkem osmdesátých let. Po válce byl tento podvrh ale použit jako důkazový materiál v Norimberských procesech proti "válečným zločincům".
Lukáš Beer

Mnozí čeští publicisté horlivě citují údajná Hitlerova slova
o tom, že Čechy je třeba vysídlit na Sibiř. Tento citát lze
nalézt i na české Wikipedii. Údajný Hitlerův projev z roku
1932 je však výmyslem Hermanna Rauschninga. Jeho bestseller
z roku 1940 historikové už dávno odhalili jako podvrh, pouze
v české kotlině "se to jaksi neví" a vesele se jeho výmysly
donekonečna citují a recyklují.

Nejeden český „národovecký“ internetový portál a autor se odvolává ve svých článcích na údajné znění blíže nedatovaného „projevu“ Adolfa Hitlera z „léta roku 1932“, ve kterém se budoucí německý říšský kancléř měl jasně vyjádřit o nacionálněsocialistických úmyslech s českým národem. V tomto suverénně citovaném projevu měl Hitler pronést slova, která podobně jako česká Wikipedia uváděl svého času například ve svém článku na Britských listech židovský publicista a komentátor Českého rozhlasu Richard Seemann: „Blok osmdesáti či sta miliónů Němců osídlující homogenní území! Mým prvním úkolem bude tento blok vytvořit. Tím se staneme nejen neporazitelnými, ale získáme i jednou provždy významnou převahu nade všemi evropskými národy. Jakmile toho dosáhneme, bude všechno ostatní relativně jednoduché. Rakousko do tohoto bloku patří. To je samozřejmě pravda. Ale do tohoto bloku patří i Čechy, Morava a východní část Polska sahající až po určitou strategickou hranici … Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitskobolševický agitační blok.“ (Pozn.: Tento Seemannův článek s údajným citátem nabízí Google hned jako první odkaz, zadáte-li ve vyhledávači "Hitler o Češích".)