Jak historik Jan B. Uhlíř vypustil do světa podvrh citátu Alfreda Rosenberga

Lukáš Beer

Portrét Alfreda Rosenberga v knize
"Der Mythus des 20. Jahrhunderts", která
vyšla v roce 1937 v Mnichově.

Vše napovídá tomu, že po „neautorizovaném“ údajném citátu Adolfa Hitlera z roku 1932, ve kterém měl dotyčný tuze nepěkne hovořit o Češích a zamýšlel je poslat na Sibiř, je na řadě další domnělý výrok velkého nacistického pohlavára Alfreda Rosenberga, jenž si měl dotyčný odplivnout nad „neschopným národem“ Čechů ve své legendární knize „Mýtus 20. století“ - tedy uvěříme-li důvěřivě českému vzdělávacímu internetu a českým historikům, tak by to tak přinejmenším mělo být. Je zajímavé zjištění, že Rosenbergův „citát“ o českém národě našel cestu až do diplomových prací. Zajímavé proto, že se nikdo z dotyčných zjevně nezajímal o to, zda daná slova Alfred Rosenberg v knize vůbec někdy použil. Ale v české kotlině se ohledně ověřování autenticity projevu toho či onoho muže Třetí říše nikdo zjevně nepere - zvláště pokud dotyčný řečník nebo pisatel o Češích mluví škaredě a má s nimi zlé úmysly a hodlá je vysídlit na Sibiř. A „stokrát opakovaný citát se stává pravdou“ - abychom jaksi využili přísloví, jehož autorství je v Čechách a na Moravě kdekým lživě připisováno Josephu Goebbelsovi. Zvláště kvůli znění pravidla pojmenovaného podle posledního ze třetice „zfalsifikovaných“ autorů se celá souvislost nemůže ubránit jisté ironii.

O čem budou „Hitlerovi Češi“?

Známý protektorátní novinář Karel Werner se v srpnu 1942 zúčastnil spolu se skupinou mladých českých mužů, kteří měli tvořit budoucí výchovný kádr nové státní organizace mládeže, „studijní cesty“ po celém Německu. Češi se v Říši seznamovali s prací a se zařízeními Hitlerovy mládeže. Když zavítali do Němci obsazeného Lucemburska, neuniklo jim silné protiříšské smýšlení tamních obyvatel, připomínající jim trochu poměry v Protektorátu. Příčiny antipatií obyvatelstva však spočívaly v něčem jiném než v Čechách a na Moravě - Němci v Lucembursku zavedli celou řadu daní. V sousedním Lotrinsku a v Métách se účastníci české výpravy pochvalně vyjadřovali o vysoké obytné kultuře tamních lidí a všudypřítomné čistotě. Německý Sicherheitsdienst si však také poznamenal, že Čechy podle jejich vlastních slov „bilo do očí“, že do tamní Hitlerovy mládeže byli přijímáni mladiství, kteří byli „rasově daleko pod průměrem českého národa“. - Lze říci, že nová kniha Lukáše Beera se ústředně tématicky točí okolo vnímání rasového profilu českého národa v letech 1939-1945 a důsledků, které z toho měly pro něj v případě Hitlerova vítězství vyplynout.

Jan Petrásek nechápe, my ano

Tomáš Pecina

Zatímco Miroslav Macek na svém blogu blaženě řeší problematiku dýňových quichí s gorgonzolou, nám nezbývá než se věnovat Adolfu Hitlerovi a jeho projevům. Důvodem je, že po mnohatýdenní nečinnosti se probral státní zástupce Jan Petrásek a rozhodl, že peníze zajištěné na účtu nelze použít ani k úhradě DPH za prodané knihy (usnesení, stížnost), a že není vůbec, ale vůbec nic divného na tom, jestliže znalec pošle svoje odborné vyjádření někomu jinému, než kdo mu ho zadal, notabilně dvěma důstojníkům ÚOOZ.

Takový názor je přirozeně směšný: pochybný a podezřelý je znalec, který své texty určené pro účely trestního řízení posílá komukoliv jinému než zadavateli, a pokud je tímto spoluadresátem policejní útvar, který má danou problematiku v gesci, je legitimní se ptát, jak je to s nezávislostí takového znalce; podobné liaisons dangereuses nedovolují jiný závěr, než že tento znalec je vůči orgánům činným v trestním řízení podjatý.

Jak čeští historici lžou - Historie.cs

Tomáš Krystlík 

Názorně to lze předvést na jednom listopadovém dílu pořadu České televize Historie.cs o Češích ve Wehrmachtu (zde).

První ukázka mezi 4:09 - 5:12: Pan Franišek Emmert tvrdí, že podle Generalplanu Ost se měla polovina Čechů vystěhovat na východ, druhá poněmčit.

Komentář: Pan František Emmert zřejmě neví, o čem mluví. Generalplan Ost je uměle vytvořený soubor šesti dokumentů, z nichž dva se nedochovaly a neví se, co v nich přesně bylo, jen jeden z nich nese název Generalplan Ost. Týkají se vystěhovávání židovského a polského obyvatelstva z Povartí, Západního Pruska (Svobodné město Gdaňsk a polský koridor), z Generálního Gouvernementu na východ, ne však českého obyvatelstva. Dokument s názvem Generalplan Ost popisuje 39 sídelních oblastí v západní části SSSR včetně jejich správní organizace pro až 5,65 mil. přesídlenců.Vystěhovávání Čechů se Generalplan Ost netýkal.

Universalistická ideologie „západních hodnot“ je stejně nebezpečnou hrobařkou Evropy jako její islamizace

K zásadám etnopolitiky: Kritika islamizace není to stejné jako kritika islámu
Václav Hradecký 

Pravicoví liberálové resp. neokonzervativci definují své ústřední cíle z „duchovního“ hlediska jako součást konfliktu mezi liberálním „Západem“, popř. jím universálně chápanými hodnotami (tak jak se například manifestují ve formě lidských práv) a mezi islámem, který je vnímán jako totalitární ideologie. Tento konflikt může být dle jejich představ vyřešen prostřednictvím celosvětového prosazení liberálních hodnot. Ale můžeme skutečně říci, že Evropa je ohrožena islámem jako takovým a že se u nebezpečí islamizace nejedná jen o dílčí symptom celkového neblahého vývoje?

Liberálové a neokonzervativci zastávají pozici, z níž vyplývá, že cílem společnosti je v první řadě materiální blahobyt a ideální lidské individuum je součástí homogenní masy nesvázaných individuí, optimalizovaných potřebám produkce a konzumu. Z pohled takovéhoto „světonázoru“ jsou lidé považováni pouze za vyměnitelný lidský potenciál, zatímco na „etnokulturní“ (tj. „národoveckou“ ve smyslu německého „völkisch“) identitu je nahlíženo jako na archaickou překážku při cestě do světa, ve kterém lidé podléhají jednotným představám o hodnotách a ve kterém mají být tito „osvobozeni“ od tradičních svazků a být „emancipováni“.

Nová debata o smyslu existence „protinacistického zákona“ v Rakousku

Naposledy byl předmětem horkých diskusí v roce 2006, kdy byl v Rakousku právoplatně odsouzen historik David Irving - řeč je o tzv. „Verbotsgesetzu“ (zákazový zákon), rakouském ústavním zákoně, který vstoupil v zemi v platnost bezprostředně po skončení 2. světové války a jenž zakazoval činnost NSDAP a stanovil pravidla tzv. denacifikace. Že je tento zákon, který doposud prošel několika úpravami, stále „živým“,  dokazuje už jenom skutečnost, že v letech 1999 až 2005 bylo na jeho základě vyřčeno celkem 191 rozsudků. Tento zákon mezi jiným zakazuje veškerou činnost ve smyslu propagace a šíření nacionálního socialismu. Irving byl tehdy ve Vídni odsouzen ke třem rokům odnětí svobody za své výroky, které přednesl 17 let před konáním soudního procesu.

„Kruh Našeho směru“ zahajuje činnost v příštím roce

Z podnětu několika dlouhodobých čtenářů Našeho směru zahajuje začátkem příštího roku činnost zájmový „Kruh Našeho směru“, který bude organizovat několikrát v roce setkání svých příznivců a dalších zájemců na různých místech České republiky. Předmět setkání přitom může být rozsáhlý - počínaje výměnou názorů a poznatků, souvisejících s historickými, společenskými a politickými tématy, kterými se na Našem směru zabýváme, až po pořádání poznávacích, přednáškových a pietních akcí. O možnostech účasti či spolupráce a o konkrétnější formě fungování zájmového kruhu budeme průběžně informovat. (-lb-)

„Spravedlnost Československu!“ - kuriózní územní požadavky revizionistů v roce 1945

Související texty:  Českosloslovenské snahy o územní zisky - Kuffnerův nenaplněný velkočeský sen - Memoranda čsl. vlády na mír. konferenci v Paříži 1919-20
Čeští revizionisté v prvních měsících po skončení 2. světové války požadovali územní zisky a podstatně větší rozlohu ČSR než před Mnichovem 1938. Překvapující je u nich citelná zášť vůči Polákům.  
Lukáš Beer 
Franz Chocholatý Gröger

Takto mělo vypadat Československo podle představy autorů publikace
"Spravedlnost pro Československo" z roku 1945.

Revoluční nálada v prvních měsících po ukončení 2. světové války dodávala nebývalé sebevědomí některým Čechům, kteří se celou duší vcítili do náhlé pokvětnové metamorfózy českého národa v „národ vítězný“. Je dnes málo známým faktem, že ihned po ukončení války se vyskytly revizionistické snahy o nové hraniční uspořádání nového státu, který měl od nynějška patřit už pouze Čechům a Slovákům – a pokud možno ještě ve větším územním rozsahu než tomu bylo za první mnohonárodnostní republiky.

Držet si je zkrátka

Gernot Facius
Je tím nejnormánlnějším jevem na světě, když to ve svazech, politických stranách a organizacích sem tam pořádně zaskřípe. Patří to k politické hygieně, když se vyřizují hádky. Že u toho vedoucí osobnosti můžou přijít o svůj post, to taky nestojí bezpodmínečně za rozruch. Z tohoto pohledu by se na aktuální konflikt v Krajanském sdružení Slezsko (LS) dalo klidně zapomenout, kdyby ale okolnosti odvolání Rudiho Pawelky, který funkci předsedy vykonával po třináct let, nevrhaly světlo na vnitřní stav vyhnaneckých organizací. Ty si nechají čím dál více od politiků předepisovat, jak mají fungovat. Pawelkův způsob vykonávání funkce sice nebyl zcela bez chyb, to se ale netýká jádra samotného skandálu. Předseda slezského krajanského sdružení byl svržen, protože kolegové z předsednictva uposlechli pokyn zemské vlády v Hannoveru.

Rovný rovného si hledá - aneb Kvarteto českých top-němcobijců mezi sebou

Lukáš Beer 

Vím, že vážně se věnovat knižním výplodům autorské dvojice Jiří Krutina a Jiří Vacek se rovná mrhání drahocenného času a že si takovouto pozornost ani nezaslouží (nebýt naší aktuální kauzy, tak bychom tu dnes nad těmito knihami zřejmě jen velmi pobaveně mávli rukou). Nicméně chtěl jsem vyhovět prosbě přátel z Rakouska, zda bych se nemohl pokusit pro ně přeložit nějaké další zajímavé pasáže z oněch novějších knih němcobijské trilogie „Němci“, „Vraždění po německu“ a „Odhalená tvář Němců“, a tak jsem jim rád vyhověl. A aby z plodů mých knižních "rešerší" něco měli i čeští čtenáři, rád se s nimi podělím o ty nejlepší skvosty literatury čelící „dlouholeté pomlouvačné mediální kampani proti České republice a českému národu“. Kdybych si nebyl jist, že autoři svá slova neberou smrtelně vážně, dokázal bych umpřímně ocenit jejich geniální smysl pro humor, jímž se jakoby snaží parodovat typické zjevy českého pseudonacionalistického šovinismu, který nemá s opravdovým českým národním cítěním a sebevědomím pranic společného. Přesto doznávám, že i tak jsem se nad knížkou opět dlouho nezasmál.

Zaposlouchejme se tedy (slibuji, že již naposledy) do poznatků a závěrů Jiřího Vacka, který „mluví i ze své vlastní zkušenosti, kdy jako dítě prožil německý šestiletý teror, plánovitě řízenou podvýživu i trvalý strach o holý život“, a jeho co-autora Jiřího Krutiny. Tentokráte z jejich díla „Vraždění po německu“. Nepřehlédněte ale prosím ani ohlas Václava Vlka st. a militantního odbojáře Jiřího Jaroše Nickelliho, kteří si toto čtivo zakoupili, v závěru článku.

Cena Osel měsíce listopadu putuje do Brna

Tomáš Pecina

Proč se Brnu přezdívá "jihomoravské Palermo"? Zásluhu na tom mají, vedle vyhlášeného a úspěchy ověnčeného policejního sboru, i obě státní zastupitelství, městské a krajské. O kvalitách posledně jmenovaného se lze přesvědčit v usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost společnosti guidemedia proti svému stíhání v kause projevů Adolfa Hitlera.

Usnesení vydal Milan Vagai, bývalý člen KSČ – jak jinak! –, a pokud čekáte, že se konečně dozvíte, čím konkrétně se vydavatelství trestného činu popírání genocidia dopustilo, nečiňte si přehnaných nadějí, budou rychle zmařeny. Soudruh je patrně notorický blb, což lze seznat i z jeho pracovní anamnesy (notabilně zde), a možná je proto lépe, že se o seriosní polemiku se stížními body nepokusil. V usnesení arci nechybí korunní argument v kause guidemedií, totiž že "nelze přehlédnout ani grafické znázornění desek publikace, včetně záložek, jež nezpochybnitelně vycházejí z barev vlajky NSDAP".

Před 75 lety: Wehrmacht nechal vysídlit 7 tisíc Rakušanů ze svých domovů kvůli největšímu vojenskému cvičišti Říše

Vojenské cvičiště Allentsteig zabírá asi 200 km čtverečních.

Zřizování vojenských cvičišť německé Branné moci a jednotek SS na území Protektorátu a vysídlování tamějšího českého obyvatestva, jež bylo materiálně odškodňováno, je poměrně vděčným tématem českých historiků. V Protektorátu, jmenovitě např. v Drahanské vrchovině, mělo toto vysídlování navíc účel germanizační ve smyslu budování německého jazykového můstku mezi jazykovými ostrůvky na Moravě.

Neinformovaní čeští návštěvníci nejsevernější oblasti Dolního Rakouska - "Waldviertelu", oblasti která se charakterem krajiny i staveb jakoby z oka vypadla krásám východní části jižních Čech - si někdy lámou hlavu nad na první pohled nesmyslným vedením komunikací bezprostředně za humny od městečka Zwettl do jiných obcí. Cesty se jakoby vyhýbají rozsáhlému území severovýchodně od města. Ti informovanější návštěvníci z Česka vědí, že důvodem objížděk je nedaleké velké vojenské cvičiště rakouské armády. Ale sotva někdo bude také znát historii jeho vzniku.

Když nestačí padělat zesnulý historik Tomáš Pasák, zasupluje český překladatel

Lukáš Beer 

V loňském roce vydalo pražské nakladatelství Argo český překlad zajímavého díla od spolupracovníka mnichovského institutu Collegium Carolinum, Reného Küppera. Jde o „politickou biografii sudetoněmeckého nacionálního socialisty“ Karla Hermanna Franka. Jedná se v mnoha směrech o zajímavé a z faktografického hlediska vskutku bohaté dílo, protože v něm najdeme řadu korektních citací pramenů, rozuměj citací z dobových dokumentů. Mnohé z nich čeští historikové patrně záměrně doposud přehlíželi - například týdenní hlášení spojovací kanceláře NSDAP o úspěších akcí českého Kuratoria pro výchovu mládeže. Citáty z těchto pramenů nikde v české literatuře nenalezneme - naopak, česká historiografie (zesnulí historikové Miloslav Moulis a Tomáš Pasák) odbývala svá krátká pojednání o činnosti Kuratoria a speciálně o veřejné akci „Den mládeže 1943“, která se v září zmíněného roku uskutečnila za široké a dobrovolné účasti české veřejnosti, asi dvěma citáty, ze kterých mělo vyjít, že Kuratorium tehdy sklidilo neúspěch a jeho vystoupení bylo blamáží. Tyto subjektivně vyselektované citáty pak byly nekriticky přebírány dalšími českými autory.

Dopravní problémy

Manfred Maurer 
Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer a jeho český protějšek Miloš Zeman navštívili letošní mezistátní hornorakousko-jihočeskou zemskou výstavu „Dávné stopy - nové cesty“ krátce před jejím zakončením. Nejprve se obě hlavy státu setkaly v Českém Krumlově, následovně se pokračovalo ve Freistadtu, jednom ze dvou míst konání výstavy v Horním Rakousku. Už v Českém Krumlově přišla řeč na problém dopravních spojení mezi Rakouskem a Českem, které by si stále, a to téměř 25 let po pádu železné opony, zasloužily vylepšení. Přeci prý není možné, aby jízda vlakem mezi Vídní a Prahou trvala dvakrát déle než spoj mezi Vídni a Salcburkem, vyjádřil svůj názor Fischer. Jeho český kolega se zamýšlel nad možnými příčinami. Snad je tomu proto, že obě strany o tom už poměrně dlouho oficiálně nejednaly. Fischer vyjádřil své politování nad tím, že se ministři dopravy obou zemí za poslední čtyři roky vůbec nesetkali. Zeman mínil, že právě to by mohlo být příčinou toho, „že mezi Prahou a Vídní nebo mezi Lincem a českými Budějovicemi neexistuje efektivní dálniční spojení.“

Vrchní ředitel sekce vzdělávání českého ministerstva školství vychvaluje štvavou knihu „Němci“

Lukáš Beer
Jiří Krutina, Jiří Vacek ve své nové knize: "Němci u nás povraždili víc Čechů než Židů. Zdůrazňování židovského utrpení je proněmeckou propagandou."

"Velmi si Vašich aktivit vážíme." (Jakub
Stárek, vchní ředitel sekce vzdělávání na MŠMT.)

Zda se jedná o slova skutečného uznání či o pouhou diplomaticky formulovanou odpověď na dopis s doporučením na své knižní tituly, který zaslali autoři Jiří Vacek a Jiří Krutina před dvěma roky českému ministerstvu školství, nechť posoudí každý sám. Náznaky odtažitosti v následujících řádcích však budeme hledat bezúspěšně: „Vážení pánové, děkujeme Vám za publikace ,Němci' a ,Vraždění po německu‘, jejichž jste autoři a které vydáváte vlastním nákladem. Velmi si Vašich aktivit vážíme, neboť Vaše knihy napomáhají zpřístupnit pravdivé historické události veřejnosti a jsou zejména pro současnou mladou generaci velmi potřebné. Vzhledem k tomu, že výše uvedené knihy jsou využitelné zejména ve výuce dějepisu, doporučujeme Vám kontaktovat profesní občanské sdružení - Asociaci učitelů dějepisu. (...) Kontakty na ASUD uvádíme v příloze.“ Autorem těchto pochvalných slov je Jakub Stárek (ODS), vrchní ředitel sekce vzdělávání na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho jméno se minulý rok objevilo v některých médiích v souvislosti s podáním trestního oznámení na jeho osobu, protože se měl podle něj dopustit několika činů, jimiž způsobil škodu ministerstvu ve výši nejméně 320 tisíc korun, mj. předčasným proplacením faktury jím za zajímavých okolností favorizované firmě.

Třetí díl seriálu ČT České století aneb Kosatík i zde opět lže

Tomáš Krystlík

Scenário má na svědomí Pavel Kosatík, který se ve svých článcích a publikacích dosud relativně málo odchyloval od pravdy. V seriálu České století, jako by to chtěl dohnat.

Vezmeme-li výtky proti scénáři a režii popořádku, jak šly za sebou, jsou zaznamenáníhodné tyto poklesky.

Strankmüllerovy vulgární řeči, pak i koprolalické výrazy Františka Moravce při příležitosti víceméně oficiální kontrastují s jejich celkem snesitelnou obecnou češtinou při jejich následném soukromém popíjení sektu a kořalky sedíce na gauči. Řeč je i o výzvě k povstání 17. 09. 1939 v protektorátu, ke kterému dal povel Moravec na příkaz Beneše a které nikdo neuposlechl. Beneš ovšem v této souvislosti zmíněn není. Proč se neřekne ve filmu pravda, když už o tom hlavní postavy mluví?