1.díl - 2.díl - 3.díl
8. Povolání
Jednotlivá povolání mají však ještě některé, a to i nápadné specifické znaky vývojové. Tak počet dělníků mezi přestěhovalci trvale stoupá, ani doba uklidnění (prosinec až březen) neměla podstatný vliv na vzestup jejich počtu a také příliv ze Slovenska a podkarpatské Rusi (od poloviny března 1939) nijak vzestupnou tendenci nezvýšil.
Jejich počet stoupá takřka lineárně, a to ze všech povolání nejprudčeji. Soukromníci projevují nejjasněji svou závislost na všeobecných, hlavně sociálně psychologických poměrech. V dobách pohnutých (do prosince a od března) se takřka překotně stěhují, zatímco jen trochu klidnější doby stačí, aby setrvali na svých místech. Zdá se, že obavy o majetek ve vztahu k hospodářské bezpečnosti byly při jejich mobilitě rozhodujícím činitelem. Mezi uprchlými soukromými zaměstnanci mají pozvolný plynulý vzestup, jehož klidnost by se ještě více projevila, kdyby také v této kategorii nebylo mnoho Židů, kteří ovšem vzestup počtu zrychlují.
Živnostníci a obchodníci (jako vůbec lidé, kteří mají nějaké výrobní prostředky nebo nemovitý majetek) projevují menší teritoriální mobilitu, jen neradi opouštějí zavedené živnosti a obchody. Pozvolný růst počtu emigrujících obchodníků a živnostníků lze zčásti přičísti k hospodářským obtížím v odstoupených územích a v pozdější době, kdy již byla v proudu speciální zápůjčková a jiná péče o přestěhovalce z řad živnostnictva, usnadňovala rozhodnutí některých, kteří o této péči věděli, naděje, že jim na zbylém území Čech a Moravy bude umožněno obnoviti živnost. Jak nemovitý majetek podvazuje teritoriální mobilitu, je pak nejvýrazněji vidět na vývoji počtu rolníků. Vyjádříme to takto: ti, kteří musili uprchnout, učinili to záhy, ale ostatní se v odstoupeném území na svých gruntech drželi, jak jen mohli, takže počet přestěhovalců-rolníků od prosince takřka nestoupl. Konečně také potíže, které se vyskytly v péči o zemědělce, těžkosti s přidělováním nových usedlostí, nezůstaly utajeny ani za novými hranicemi a nijak nenabádaly k ukvapenému opuštění usedlosti. – Tyto vlivy nám potvrzovali sami živnostníci a rolníci, kteří se buď přestěhovali nebo se přijeli informovat o existenčních vyhlídkách, kdyby se na nynější území Čech nebo Moravy přestěhovali. – Příslušníci svobodných povolání projevují přibližně podobnou vývojovou linii jako soukromníci, jenže jejich rozhodnutí je motivováno více politicky a kulturně než hospodářsky, a pak do jejich vývojové linie zasahovalo značně vystěhovalectví, neboť bylo mezi nimi opět značné procento Židů. Tím byly však vyjádřeny jen vývojové tendence jednotlivých skupin a vztahy mezi nimi.
O tom, které skupiny povolání měly vůbec větší a které menší sklon k emigraci z odstoupených území, můžeme se poučit zase jen z poměrných čísel, totiž ze srovnání obyvatelstva v oněch územích a podle skupin povolání přestěhovalců. Budeme při tomto srovnání volit skupiny přesněji statisticky vymezené, než tomu bylo při dosavadním rozboru. Dosud používané třídění kombinuje postavení v povolání s povoláním samým, vyhovuje populárním pojmům o třídění povolání, data tato byla zavedena v první statistice ministerstva vnitra, ale je to třídění dosti nepřesné, poskytující jen hrubé obrazy sociálně hospodářské struktury studované skupiny. Nicméně pro srovnání vývojových tendencí a pro povšechnou orientaci mohla tato data postačiti. Použijeme k tomu skupin povolání, které lze sestaviti podle sčítání lidu i podle skupin užívaných zprostředkovatelnami práce, jak je zavedlo a užívalo statistické a registrační oddělení Ústavu pro péči o přestěhovalce podle speciálních potřeb péče o přestěhovalce. Data o stavu obyvatelstva v postoupených územích (včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi) před záborem dodal Státní úřad statistický, stav přestěhovalců je vzat z kartotéky všech přestěhovalců, kteří přišli na území Čech a Moravy do 1. července 1939.Procentuální čísla ukazují, že připojená území opustilo a na zbylé území Čech a Moravy se uchýlilo 2,8% všech obyvatel připojených území. Mezi přestěhovalci bylo poměrně více výdělečně činných osob, tj. bylo méně rodinných příslušníků bez vlastního povolání (40,9% všech přestěhovalců československé státní příslušnosti) než mezi obyvatelstvem postoupených území (37,6%). Tento zjev si lze vysvětlit tím, že mezi přestěhovalci bylo poměrně více dělníků (jejichž děti jsou záhy výdělečně činné) a duševních pracovníků (nemají početné rodiny), ale méně řemeslníků a rolníků, kteří mají pravidelně více dětí; ty však zůstávají často dlouho v domácnosti rodičů a nejsou tudíž vedeny mezi osobami, které mají vlastní výdělečné zaměstnání. Bude patrně všeobecným zjevem, že osoby s vlastním výdělečným zaměstnáním jeví silnější teritoriální mobilitu než ostatní. Je to v souvislosti a v kombinaci s intensitou teritoriální mobility u osob samostatně a námezdně výdělečně činných. Také poměrná čísla uvedená v dalším dokumentu čís. 23 nám potvrzují, co jsme v tomto ohledu shledali u absolutních čísel dříve, že totiž osoby mající vlastní podniky, vlastní hospodářství, samostatné živnosti apod., tedy osoby, které mají významnější výrobní prostředky, méně snadno opouštějí místo své existence než osoby pracující v poměru námezdním. Ze všech osob, jež byly v roce 1930 v postoupených územích samostatně výdělečně činné, opustilo postoupená území jen 1,7%, kdežto z osob námezdně činných téměř dvakrát tolik, 3,2%. (Srovnána data, jež dodal Státní úřad statistický a maximální ideální stav přestěhovalců k 1. červenci 1939.) V jakém poměru opouštěli postoupená území příslušníci jednotlivých skupin povolání, ukazují dokumenty č. 24 a 25 (v rozdělení na osoby samostatně a námezdně výdělečně činné).
Ze samostatných podnikatelů opustily v nadprůměrném počtu postoupená území tyto skupiny: 1. vyšší služby, 2. chemický průmysl, 3. stavební živnosti, 4. kovoprůmysl, 5. hornictví, 6. kožařství, 7. sklářství, 8. hygienické podniky, 9. obchod a doprava, 10. potravinářství, 11. oděvnictví, 12. hostinství, 13. textil, 14. grafika, 15. papírnictví. Pod průměr jsou toliko podniky zemědělské a dřevařské. Tento rozbor nám předně ukazuje, že je nutno zmírniti tvrzení o rozdílu mezi mobilitou osob samostatně a námezdně výdělečně činných, neboť zřejmě tu má určitý vliv okolnost, že některá povolání jako domácí služby a osoby bez povolání byly v evidenci přestěhovalců zařaděny do kategorií námezdních (jak vyžadovalo hledisko péče o tyto osoby). Toto zmírnění ovšem zásadní tvrzení o menší mobilitě samostatně výdělečně činných neanuluje. Vysvětlovati poměrnou velikost počtu přestěhovalců z jednotlivých skupin povolání lze velmi těžko, neznáme-li národnostní složení příslušníků těchto povolání a neznáme-li dislokaci jednotlivých podniků v postoupených územích, technickou obtížnost přestěhování toho kterého podniku, jakož i průměrnou velikost těchto podniků. Data k tomu neposkytují ani všeobecná šetření statistická ani evidence přestěhovalců, nehledě k tomu, že takovýto rozbor by vyžadoval i přímých znalostí průmyslové a hospodářské struktury krajů, z nichž přestěhovalci přicházeli. Všechny výše uvedené okolnosti patří totiž mezi důležité determinanty obrazce, získaného na základě levého sloupce dokumentu. Aniž tedy chceme můžeme vysvětliti celé postavení jednotlivých oborů v grafu (č. 24), jen tu a tam připojíme některou okolnost, která přispěla svým dílem k výši procentuálního čísla toho kterého oboru. Tak u vyšších povolání, jak už jsem se v prvém oddílu této kapitoly zmínil, hraje značnou úlohu okolnost, že v těchto povoláních bylo mnoho osob židovského původu, i to, že jsou to povolání s nejmobilnějšími „výrobními prostředky“, s kapitálem nejméně lokálně vázaným, - především je to kapitál duchovní, tj. vzdělání a z něho plynoucí kvalifikace – a posléze i ta okolnost, že intelektuálové byli veřejně činní. – Vysoké procento u podnikatelů v chemickém průmyslu bude způsobeno patrně některými zcela specifickými okolnostmi. Snad je tu i vliv určitého statistického nedostatku, totiž, že mohly býti v evidenci přestěhovalců do této kategorie přiřazeny některé osoby, které při sčítání lidu tam zařazeny nebyly, což se mohlo při malém absolutním počtu těchto osob projevit neúměrným zvýšením procenta. Ovšem ani jiné speciální okolnosti nejsou tím vyloučeny. U stavebních živností, potravinářství a oděvnictví lze počítati s poměrnou technickou snadností přenesení podniků. Ve sklářství lze usuzovati na silný český živel, v kožařství na vliv židovský.Grafické znázornění pravého sloupce dokumentu č. 24 (námezdně výdělečně činných) je provedeno na dokumentu č. 25. U námezdně činných nadprůměrný počet mají tyto skupiny: 1. svobodná povolání, 2. bez povolání, ostatní povolání, 3. sklářství, 4. zdravotnická povolání, 5. hornictví, 6. kožařství a 7. kovoprůmysl. Podprůměrný počet byl nejnižší u 1. zaměstnanců zemědělských, 2. textilních, 3. v knihařství, 4. v dřevařství a potravinářství, 5. ve stavebních živnostech, 6. v grafických živnostech, 7. v hostinských živnostech, 8. v oděvnictví, 9. v domácích službách, 10. u zaměstnanců obchodních, 11. v chemickém průmyslu.
Při výkladu této posloupnosti platí ovšem všechny neznámé, jež jsme uvedli u samostatně výdělečně činných. Je možno připomenout opět jen některé momenty. Tak u zaměstnanců ve vyšších službách (zvláště ve svobodných povoláních) hrála úlohu početnost židovského živlu, zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pak i značné procento Čechů v těchto povoláních a v neposlední řadě i ta okolnost, že osoby ve vyšších službách (vzhledem k své kvalifikaci – doktorské a inženýrské diplomy – a k jazykovým okolnostem) jsou ve větším nebezpečí, že budou míti hospodářské a kulturní potíže vlivem státoprávní změny, než manuální pracovníci. Vysoké procento přestěhovalců ve skupině „ostatní povolání“ a bez „povolání“ je zčásti způsobeno statistickými klasifikacemi, třebaže tyto klasifikace nevysvětlí vysoké procento zcela. Není totiž vyloučeno, že s velkou většinou solidních a seriosních lidí uprchlo na naše území i nadprůměrné množství osob zvyklých na sociální charitativní péči, ba těžících z ní. Skutečně tito lidé se také mezi přestěhovalci objevili a ztěžovali péči o ostatní, tj. většinou velmi slušné lidi toužící po práci a nikoli zahálce, kteří se dokonce hanbili za to, že musí býti podporováni. V zaměstnanectvu kovoprůmyslovém, hornickém a zejména sklářském se značně uplatňoval český živel (hlavně v českých pohraničních krajích); ten byl také patrně jednou z příčin vysokého procenta v těchto skupinách. U podprůměrných kategorií vykázalo zemědělství největší stabilitu i v kategorii námezdní. – Nízké procento u textilu se objevuje stejně jako v kategorii samostatných; technická obtížnost přenášení podniků vede k značné stabilitě v tomto oboru. K některým zajímavým speciálním poznatkům dojdeme, srovnáme-li kategorii samostatných s námezdními. Nápadné je nízké procento u obou kategorií v zemědělství, což už bylo jasně vyloženo. S tím souvisdí (závislost na přírodním prostředí) i nízké procento v dřevařství, opět v obou kategoriích. Poměrně nízké procento přestěhovalců je vůbec u těch skupin povolání, které obstarávají bezprostřední spotřební statky, jako výživu, oděv apod. Potravinářství, oděvnictví, obuvnictví a hostinství mají mezi samostatně i námezdně výdělečně činnými poměrně malé procento. Tak se dostáváme k druhému sociologickému poznatku, který patrně je pravidlem všeobecných, že totiž zaměstnání závislá na přírodním prostředí (rolnictví, lesnictví, rybářství atd.) nebo obstarávající individuálně přírodně-kulturní statky nutně potřebné k fysickému životu člověka (potraviny, oděv atd.) projevující se více duševně kulturními statky (svobodná povolání) nebo statky, kterých není bezprostředně třeba k ukojení individuálních fysických potřeb člověka (zpracování kamene, sklářství, textil, papír, grafika). Povšechně lze to vyjádřiti tak, že přibývá teritoriální mobility směrem od povolání zabývajících se statky přírodně-kulturními k povoláním zabývajícím se statky duševně-kulturními. Ještě stručněji: větší teritoriální mobilita je u povolání přírodně fysiologických než u povolání ryze sociologických, resp. sociopsychických. Vedle toho zůstává v platnosti všeobecné pravidlo, že u osob závislých toliko na vlastní práci je větší pohyblivost než u osob majících nějaké hmotné vlastnictví, tedy pravidlo o větší teritoriální mobilitě zaměstnanců než zaměstnavatelů. (Ale vertikální mobilita bude pravděpodobně v opačném poměru k vlastnictví. Leč to už nespadá v rámec našeho thematu.) Oby tyto poznatky jsou však jen odvozením ze zákona ještě všeobecnějšího, že totiž přírodní prostředí a závislost na něm je absolutnější než vliv prostředí kulturního a závislost na tomto, neboť přírodní prostředí je samo mnohem méně proměnné než prostředí sociální čili kulturní (viz. Chalupný, Sociologie III. díl, 2. svazek, vydání II, str. 194).
Z přestěhovalců – cizích státních příslušníků bylo 11.729 výdělečně činných a na nich záviselo jen 10.674 jejich rodinných příslušníků. Je zde tedy ještě více zdůrazněna okolnost konstatovaná u přestěhovalců – československých státních občanů, že totiž početnost rodiny je v nepřímém poměru k intensitě teritoriální mobility. Čili: k emigraci se odhodlávají spíše rodiny s malým počtem členů a ještě více osoby výdělečně činné, na nichž nikdo existenčně nezávisí.I když se spokojíme s údaji v absolutních číslech o rozvrstvení přestěhovalců cizí státní příslušnosti (emigrantů) podle povolání (jak podává dokument č. 26), můžeme konstatovati, že se u emigrace (tj. přestěhovalců do cizího státu) vyskytují tytéž znaky, jaké jsme konstatovali u přestěhovalců, kteří byli příslušníky československého státu. Dokonce jsou zde tyto tendence ještě nápadnější.
Duševní pracovníci (tzv. vyšší služby) vykazují největší mobilitu. Povolání výrazně „sociologická“, jako obchod a doprava, jsou na druhém místě. Značný počet osob hlásících se k zemědělství je ve skutečnosti nesprávný. Ti totiž, kdož se mínili vystěhovati, hlavně Židé, hlásili se často k zemědělství, ačkoliv byli třeba advokáty, obchodníky atd., neboť zemědělci měli nejvíce vyhlídek na vystěhování, kdežto příslušníci obchodních a intelektuálních povolání nejméně. Skutečných zemědělců-emigrantů, obdobně jako jiných přírodně-kulturních skupin zaměstnání, např. sklářů, horníků, kameníků apod., bylo málo.
Skutečnost, že intensita teritoriální mobility roste směrem od „přírodně kulturních“ typů zaměstnání přes povolání ryze „sociologická“ k typům intelektuálním, je – tuším – platnosti obecné, alespoň mnohé složky problému přestěhovaleckého to potvrzují.
POKRAČOVÁNÍ. Termín následující části: 3.8.2010