1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl
Závěr roku 1943
Hladký průběh „Dne mládeže v Praze“ v září 1943, který byl uspořádán Kuratoriem, a v neposlední řadě také způsob, jakým na pořádání reagovala značná část pražské veřejnosti, která na rozdíl od mládeže nebyla k účasti nikterak „nakomandována“, měl ještě na podzim 1943 dozvuky v londýnském rozhlase. Poněkud pozitivní průběh této masové akce Kuratoria patrně Londýn zaskočil. Možná právě proto se londýnské vysílání v českém jazyce ze dne 6. října 1943 dopustilo hrubého překroucení citátu z německého listu „Nationalzeitung“, který vycházel v Essenu.
Tyto noviny totiž v reakci na Den mládeže v Praze týden po jeho završení otiskly článek hodnotící průběh akce v souvislosti s mezinárodně politickou situací oněch dnů, která se pro Německo jevila jako kritická. Jednalo se o události v Itálii a tzv. Badogliovu zradu a tedy citelné psychologické oslabení pozice Německa. Právě v tento kritický moment bylo o to napínavější, jak se česká veřejnost k této masové propagační akci Kuratoria postaví. Německý list 19. září 1943 analyzoval reakci Čechů na mezinárodní situaci v kontextu se jmenovanou akcí Kuratoria takto: „Podniky Dne české mládeže byly morální zkouškou sil, neboť se konaly právě v kritických dnech, kdy šeptaná agitace, živená nepřáteli Německa, vydala heslo o neúčasti českého obyvatelstva. Ve skutečnosti se však staly tyto podniky a projevy opravdovými hromadnými demonstracemi a obyvatelstvo mělo živou účast jak při pochodu české mládeže Prahou, tak i při sportovních podnicích na rozsáhlém Strahovském stadiu. Na stadiu se shromáždilo více než 60.000 lidí, kteří svou účastí se přiznali k Říši a k německo-české spolupráci.“Zhodnocení londýnského zahraničního vysílání vyznělo pochopitelně zcela v jiném duchu. České vysílání londýnského rozhlasu z 6. října prohlásilo, že česká mládež na výzvu k účasti na Dni české mládeže odpověděla demonstrativním bojkotem. Na podporu své polemiky citoval londýnský komentátor také onen článek listu „Nationalzeitung“ a reprodukoval příslušné místo článku zcela obráceně: „Den české mládeže, který se konal v kritických dnech Badogliovy zrady, byl pro český národ psychologickou zkouškou. Šeptané propagandě se zdařilo učinit z ní obrovskou demonstraci proti nepřátelské Říši.“ [246] Toho si povšiml protektorátní tisk a hned s určitou dávkou škodolibosti připomněl také jeden nepříliš vážně myšlený starší „slib“ Jana Masaryka z éteru londýnského vysílání, ve kterém tvrdil, že nepadne-li Velkoněmecká říše do 15. listopadu 1943 na kolena, on sám vstoupí do Hitlerovy mládeže. Půlka listopadu byla pryč a Lidové noviny na adresu Jana Masaryka neopomněly připomenout, že před vstupem do Hitlerovy mládeže je ale třeba také doložit árijský původ.
 |
| 14. října 1943 byl slavnostně uveden v úřad říšského protektora dr. Frick |
Dne 23. září přijal u sebe státní prezident dr. Emil Hácha návštěvu obou hlavních představitelů Kuratoria. Česká veřejnost v té době neměla tušení, že18. září 1943, tedy pět dní před přijetím dr. Teunera a ministra Moravce u státního prezidenta, sepsal dr. Emil Hácha svou politickou závěť, ve které obhajoval svou dosavadní politiku a jako svého nástupce určil dr. Jaroslava Krejčího, popřípadě Adolfa Hrubého. V závěru své závěti Hácha uváděl: „Tak se s Vámi všemi loučím s posledním přáním, aby se můj národ mohl vítězství Říše a Evropy dožít také jako svého vítězství a aby jeho synům a dcerám byla dopřána šťastná a požehnaná budoucnost. K tomu nechť nám žehná Bůh!“. Tento dokument svědecky potvrdili dr. Augustin Popelka, Jan Fousek a dr. Josef Kliment. [248]
Přesně o týden později po sepsání Háchovy závěti se spolu setkali generální referent Kuratoria dr. Teuner a SS-Obersturmbannführer Fischer a probrali spolu spoustu zajímavých otázek. Ohledně Emanuela Moravce dr. Teuner prohlásil, že Moravec prý všude jen usiluje o to, hlídat, aby se o německých opatřeních nešířila všeobecně hanlivá kritika. Jako typický příklad uvedl Teuner aktuální návštěvu u státního prezidenta z 23. září 1943. Oběda, který trval od půl jedné do tří hodin – a tedy daleko přesáhl plánovaný čas, se zúčastnili dr. Augustin Popelka, dr. Josef Kliment, Emanuel Moravec a dr. František Teuner. Kliment se kdysi stranou měl vyjádřit v tom smyslu, že má při každé návštěvě Moravce u prezidenta Háchy strach, protože ministr školství a lidové osvěty při diskusích, týkajících se německých opatření, okamžitě hrubě reaguje a státní prezident se po takovýchto návštěvách zpravidla cítí velmi unaven a nemocen. Kliment byl rozhodnut, že v rámci této návštěvy vyvolá debatu, při které se pokusí jednou provždy udělat jasno. Po ukončení návštěvy však dr. Kliment generálnímu referentovi Kuratoria dr. Teunerovi přiznal, že tentokráte se Moravec choval mimořádně přátelsky a otevřeně, a tak nebylo třeba mít sebemenší obavy z reakcí státního prezidenta. Pouze v jednom okamžiku Moravec reagoval poněkud podrážděně, totiž když přišla řeč na opatření Technische Nothilfe, která byla kritizována ovšem také i z některých německých míst. Navzdory pokynům ministerstva pro hospodářství a práci byli totiž pro Technische Nothilfe nasazováni i mladiství mladší osmnácti let a ve dvou případech mělo dokonce dojít k tomu, že mladí lidé byli využiti při vyprošťování zasypaných a zmrzačených mrtvol a za jeden den práce byli pak „odměněni“ třemi cigaretami a odpovídajícím množstvím alkoholu, který museli i přes nejrůznější zdráhání vypít (resp. cigarety museli vykouřit). Mladiství podali českým úřadům v dopisech stížnosti, ale tyto zatím nebyly odpovídajícím způsobem zpracovány. Dr. Teuner v této souvislosti potvrdil, že ministr Moravec navzdory koncepcím ministerstva pro hospodářství a práci vydal pro ministerstvo školství oběžník, ve kterém sděloval, že z jeho strany není žádných námitek proti využití mladistvých průmyslováků ve věku pod 18 let pro "TN". Teuner poukázal na to, že právě nasazení mladistvých mladších osmnácti let v Říši se mimořádně nevýhodně podepisuje na náladách protektorátního obyvatelstva a že Moravcův kladný postoj si vysvětluje jako snahu učinit na německé straně odpovídající dobrý dojem.
 |
| Návštěva Emanuela Moravce a Františka Teunera u dr. Emila Háchy (23.9.1943) |
Návštěvě u státního prezidenta přecházelo 22. září 1943 i večerní setkání u ministra Moravce, které dle údajů dr. Teunera (podaných ve Fischerově zprávě) vyústilo v menší alkoholickou pitku. Dr. Teuner s politováním přiznával, že měl na tom i svůj podíl, ale rozhodl se, že toto menší vykolejení se nesmí již nikdy více opakovat. Tohoto setkání u Moravce se zúčastnilo také patnáct dívek, což mělo být chápáno jako vlídný signál směřovaný protektorátnímu ministru Jaroslavu Krejčímu, který na večírek dorazil v deset hodin večer a dobře se při něm bavil. Mělo to přispět ke zlepšení vztahů mezi Moravcem a Krejčím. Dr. Teuner pak společně Moravcem odjeli z večírku domů a během jízdy se ministr školství a lidové osvěty vyjádřil v tom smyslu, že práci v Kuratoriu by chtěl pomalu přenechat mladším, protože se na to cítí už příliš stár (na jaře teprve oslavil padesátiny), a že by se v podstatě chtěl soustředit pouze na psaní knížek. Teuner to pak soukromě v rozhovoru s Fischerem ohodnotil jako jeden z dalších příkladů toho, jak často Moravec ve svých názorech kolísal.
V té době trápila Františka Teunera ještě jiná věc. Zrovna nedávno totiž obdrželi tři další Češi německý kříž za válečné zásluhy. Teuner považoval za vhodné, aby se propůjčení vyznamenání konalo ve slavnostní atmosféře v Praze a byl toho názoru, že i Čechům by se měla předávat vyznamenání, protože se mu zdálo nepochopitelné, že na východě je to běžnou praxí, ale Čechům, kteří podle Teunera k válečnému výkonu přispívají větším podílem než všechny východní národy dohromady, se nemají předávat žádná válečná vyznamenání. Německá strana by podle názoru Františka Teunera neměla podceňovat pocity českého národa a rčení typu „husa je mi milejší než vyznamenání“ prý vůbec neodpovídají českému chápání těchto věcí. Také každý Čech je pyšný na každé vyznamenání a každý nositel vyznamenání je českým národem ctěn jako chlap. Teuner Fischerovi řekl, že tato otázka je diskutována v nejširších českých kruzích a naráží na nepochopení nad chováním německé strany, zejména při zohlednění praxe udělování východních medailí. Dále poukázal na to, že v posledním vydání časopisu „Böhmen und Mähren“ vyšla fotografie, na které říšský vedoucí mládeže zdraví chlapce z Hitlerovy mládeže vyznamenané válečným záslužným křížem, a že v této souvislosti nechápe, proč v protektorátním tisku nesmějí být zveřejněny zmínky o podobných případech, kdy došlo k udělování vyznamenání Čechům. Teuner zcela otevřeně prohlásil, že se Němci v budoucnu nebudou moci vyhnout tomu, aby v této odpovídající formě ocenili také české válečné nasazení, které v Evropě bezpochyby stojí s ostatními v přední linii.
Následoval pak delší rozhovor o linii Kuratoria pro výchovu mládeže. Vyskytla se otázka, zda je Kuratorium instrumentem germanizace nebo se spíše jedná o pokus vychovat český národ k říšské myšlence a nechat jej pak jako plnohodnotného člena Říše pak spolupracovat v rámci Říše. Teuner k tomu vyjádřil svůj názor v té formě, že dnešní práce Kuratoria nechává otevřené obě možnosti a řekl, že dnes nemá význam o tom na české straně diskutovat. Neboť když budou Němci po vyhrané válce skutečně český národ chtít germanizovat, nemůže být proti tomu z české strany prakticky nic uděláno. Dnešní práce Kuratoria by pak už jen odpovídajícím způsobem usnadnila německá opatření. Pokud by ale měla být zvolena druhá cesta, pak je třeba práci Kuratoria ohodnotit stejně tak pozitivně, protože se toto právě přeci pokouší o to, aby vychovala z Čechů především loajální příslušníky Říše. [249]
Významnou vnitropolitickou událostí se stal akt ze 14. října 1943, kdy byl v Praze šéfem říšské kanceláře dr. Lammersem slavnostně uveden v úřad říšský protektor dr. Wilhelm Frick. Vzhledem k vážnosti doby bylo sice upuštěnou velkých zevnějších slavností a v celém obvodu hlavního města Prahy nebyla „přerušena práce a činnost ve službách války“. Praha však přes to vše byla v dopoledních hodinách ve znamení tohoto uvedení v úřad, protože se nový říšský protektor projel nejdůležitějšími pražskými třídami. V historickém Španělském sále se shromáždili účastníci státního aktu, mezi nimi představitelé strany, státu a branné moci ze zemí Čech a Moravy, německé a české delegace vědeckých, uměleckých a hospodářských kruhů, zvláště pak zástupci dělnictva a rolnictva. Zúčastnila se též protektorátní vláda a ministr Emanuel Moravec se dostavil v uniformě předsedy Kuratoria. [250]
.
Stejně jako v roce 1942 pomáhali čeští středoškoláci v režii Kuratoria při zásobování velkých měst Čech a Moravy bramborami. V době od 4. října do 29. listopadu 1943 provedli jejich skládku: práce se konala celkem na 50 nákladových nádražích v pěti městech Protektorátu, z toho jenom v Praze na 12 nádražích. Ve všech nádražích studenti vykládali brambory z vagonů do pytlů, vážili, nakládali na auta, rozváželi firmám nebo přímo spotřebitelům. Studentky, ozbrojené dlouhými jehlami, záplatovaly pytle ve skladištích. Pracovalo se na dvě směny a byly utvořeny šestičlenné pracovní čety. Proti úrazu byli studenti pojištěni v rámcovém pojištění Kuratoria. Organizace akce byla velmi pružná, neboť všechny pokyny a příkazy bramborářské firmy, dráhy a škol vyřizovali spolupracovníci Kuratoria telefonicky. Bylo nasazeno celkem 9308 středoškoláků, kteří odpracovali přes osmdesát pět tisíc hodin. Studenti složili 404.491 metráků brambor, tj. 4044 vagonů, a pracovali denně pět hodin. Za každou pracovní hodinu obdrželi 3,50 K a vydělali tak celkem 308.5630,50 korun, z toho odevzdali na konto Německého Červeného kříže 85.515,50 korun. Ve všech směrech byly tedy překonány výkony z roku 1942. Vedení vešekerých prací mělo 20 isntruktorů Kuratoria, kteří pečovali o hladký průběh celé akce. Děvčata stejně jako v roce 1942 pomáhala při spravování pytlů. [255] Tentokráte nebylo zakončení akce uzavřeno politickým aktem, ale orgán Kuratoria, časopis Zteč, ocenil práci studentů očekávaně v širším politickém smyslu (nebo lépe řečenu mu jí dal): „Období liberalismu je pro ně na věky pohřbeno. Jsou pevnými vyznavači myšlenek nového řádu, neboť mu slouží a radostně pro něj pracují.” [256]
I v průběhu závěru roku 1943 byla v plném běhu umělecko-výchovná propagační akce „Umění mládeži“. Pouze namátkově a z regionálního pohledu lze zmínit například poslech přednesu symfonického orchestru osvětového svazu v Plzni v první polovině listopadu 1943, kdy 1200 školních dětí shlédlo v kině program pořádaný Kuratoriem. Program prezentoval Haydnovy, Brahmsovy, Fibichovy a Smetanovy skladby. [257] V Brně byly v rámci akce „Umění mládeži“ pro přihlášenou mládež pořádány ve dnech 19. a 20. listopadu 1943 celkem 3 koncerty ve velkém sále tzv. Wehrmachtsheimu. Velký orchestr řízený dirigentem B. Liškou zahrál Dvořákovy „Slovanské tance“. Rodiče žactva brněnských hlavních a nižších stupňů škol středních byli upozorňováni, že vstupenky na podniky nešlo obdržet nikde ve volném prodeji, protože byly přidělovány pravidelně přihlášeným členům akce prostřednictvím spolkových pověřenců mládeže a škol. [258] Z péče Kuratoria byla v Třebíči v sobotu 20. a v neděli 21. listopadu celkem třikrát předvedena Smetanova „Prodaná nevěsta“. Předtím naposledy hráli „Prodanou nevěstu“ v Třebíči před třiceti lety místní ochotníci a v roce 1943 zde vystoupila „Nová scéna“ z Brna-Žabovřesek. Sobotní slavnostní představení bylo úplně vyprodané. [259]
Z hlediska výstavby organizace měl důležitější význam sraz mládeže, který se konal 16. listopadu 1943 v Národním domě na Královských Vinohradech , na kterém byli přítomni pražští instruktoři a oficiální zástupci Kuratoria. Hlavní pověřenec pro Velkou Prahu Ing. Eduard Chalupa přednesl projev o postoji české mládeže k současným událostem.
Ve dnech 15. až 24. listopadu 1943 pak proběhl v Přerově zvláštní kurs pro tělovýchovné referenty při okresních pověřencích Kuratoria . Účelem kursu bylo seznámit referenty s tělovýchovnými zásadami práce Kuratoria a se způsobem provádění povinné služby v zimním období. Byl to již čtvrtý kurs, který vedl profesor Zdeněk Sláma a jehož se zúčastnilo opět 80 tělovýchovných referentů, kteří prokázali od zahájení svého školení velké pokroky, hlavně po stránce osobní zdatnosti a odvahy. Zdeněk Sláma se stal v roce 1932 akademickým mistrem ve skoku vysokém. Byl jedním z těch nadšenců, kteří v našich zemích začali hrát rugby, kterému se 5 let věnoval v mistrovském mužstvu Slavie. Po tři léta byl členem mistrovského teamu pražské YMCY. V tělovýchově vedl prof. Sláma oddělení „Výcvik”, jehož hlavním úkolem byla především výchova instruktorů. Jednou v Michnově paláci a dvakrát v jihočeské Třeboni vedl Sláma kursy pro tělovýchovné referenty okresních pověřenců za účasti nejlepších odborníků, dále jeho oddělení provedlo akci „Každý hoch a každá dívka plavcem“, které se celkem zúčastnilo 83.000 mladých a 1100 instruktorů. Zdeněk Sláma pracoval i na instruktivních filmech, nejnověji na filmu o košíkové.
Naše mládež, která si hraje, vzdělává se, chodí do školy i do naší služby mládeže, která se učí všemu tomu, co bude potřebovat v budoucím životě, která ještě doplňuje svůj vážný postoj k životu řadou povinností, jež vyžaduje doba a které je dnes poskytováno vše to nejlepší z duchovních i hmotných statků, ta ví, že za to vše musí poděkovat svému státnímu presidentovi. To je ta věčná zásluha Háchova, který již před pěti lety, v době, kdy národ stál uprostřed zmatku a bezcestí nad troskami svých mylných představ, zrazen od tolika falešných přátel, dal národní pospolitosti novou víru v život, dal ji smysl nové práce a novou perspektivu do budoucna.
Naši mládež nereprezentuje dnes nějaká generace lehkomyslných bouřliváků, nedozrálých svými malichernými a osobními tužbami, nepředstavuje ji mládež nihilistická a dekadentní, ale stále více mladí, kteří chtějí a budou vyrůstat v generaci konstruktivní skutečnosti a kteří přímo od svého vstupu do výchovného působení školy nebo mimoškolní výchovy jsou uvědomováni o příkazech, jež jim určuje nejen národní, ale i říšská a tím i evropská pospolitost. I naše generace formuje se dnes v generaci ukázněnou, spoluodpovídající generaci činů, práce i budoucí tvorby. Této mládeži, tak vážně na svůj život se dívající, stojí jako nejvyšší příklad ztělesněné moudrosti starého člověka dr. Emil Hácha. Ukazuje jí, jak život nutno stále vyrovnávat, jak nutno zachovávat kladný postoj k událostem, nezavírat oči před skutečností, sloužit s krajní svědomitostí celku a rozumně podchycovat všechno, co kolísá, vytvářet tak střed klidu, hlubinu bezpečnosti, v které každý nalézá jasnou a uklidňující směrnici. Evropský duch, vzdělaný a moudrý muž, který studiem i životní zkušeností poznává význam evropské kultury, vyznává nutnost obětí pro její zachování a ví o sounáležitosti naší v civilizační sféře evropského středu a dovede také s přímostí a odvahou v nejkritičtější chvíli národu připomínat povinnost obnovovat nepomíjející závazek říšské a tím i evropské pospolitosti.
V daším pořadu přednesl Český pěvecký sbor Malátovy „Zpěvy lidu českého”, Česká filharmonie provedla Smetanovu symfonickou báseň „Z českých luhů a hájů” a Kühnův dětský sbor zazpíval druhý díl Jeremiášovy směsi lidových českých písní . [264]
Hlavní těžiště oslav se však soustředilo na úterý 30. listopadu 1943. V Praze se o tři čtvrtě na devět rozezvučely zvony svatovítského dómu na Hradě a po nich zvony na všech pražských chrámech. Ve zlaté bráně svatovítského chrámu byla uvítána řada oficiálních hostů. Do katedrály se dostavili dále zástupci ústředních protektorátních úřadů, ústavů a škol, zástupci vládního vojska, města Prahy, vědeckých, kulturních a hospodářských korporací. Stupně, vedoucí v chrámové lodi k presbyteři, lemovaly dvě skupiny dívek v národních krojích, chrámová loď byla naplněna velmi četným obecenstvem. Na třetím hradním nádvoří nastoupily, když se pontifikální mše chýlila ke konci, šiky asi 3000 příslušníků české mládeže, chlapci i děvčata za vedení pořadatelů Kuratoria. Nesli obrovské stuhy s nápisy „S Vámi se nebojíme budoucnosti“, „Vy jste nám ukázal cestu, my mladí po ní jdeme“, „Mládež Vám děkuje za pět let práce pro národ“, „Za Vámi stojí česká mládež“, „My stojíme za Vámi jako budoucí národ“. Mládež se seřadila před katedrálou čelem k hradnímu balkonu. (Jak už bylo uvedeno v jedné z předchozích kapitol, byla přitom mládež dle pozdějšího hlášení funkcionáře Kuratoria z části velmi nedisciplinovaná a řada z nich brala akt spíše jako recesi. Několik českých historiků tuto zprávu často ve svých pracech cituje a staví ji více do politického kontextu, přičemž by na tomto místě mělo být poznamenáno, že projevy recese zdaleka nemusí mít automaticky hlubší politicky motivovanou spojitost.) U vchodu do Vladislavského sálu nastoupil první prapor vládního vojska jakožto čestný prapor, kterému velel podplukovník Adamec.
První z blahopřejných projevů, kterých se státnímu prezidentu dostalo dopoledne na Hradě, byl od družiny chlapců a dívek z Jihočeského kraje. Státní prezident tuto krojovanou skupinu, provázenou generálním referentem Kuratoria dr. Teunerem, přijal hned po příjezdu z Lán v zeleném salonu v druhém poschodí Hradu. Byl to vlastně oficiální pozdrav jihočeského kraje svému významnému rodáku. Na pozdravná slova dr. Teunera státní prezident srdečně poděkoval a v rozhovoru s delegací mládže projevil živý zájem o svůj rodný kraj a některé své osobní známé v Trhových Svinech. Delegace odevzdala přitom státnímu prezidentovi pamětní dary. [265]
Prosincová cesta dr. Beneše do Moskvy za účelem uzavření „československo-sovětské spolupráce” vyvolala ve velké části české veřejnosti (pozitivní) emoce, způsobené v první řadě tím, že v komunistickém a převážně slovanském Sovětském svazu byla spatřována naděje na vysvobození z „germánského jha“. Negativní dopady Benešových kroků pro budoucnost národa byly v tomto ohledu přehlíženy a oficiální domácí protibolševické tažení ve formě intenzivní propagandy velká část české veřejnosti nebrala vůbec vážně a prakticky se toto úsilí míjelo účinkem. Státní prezident dr. Emil Hácha a čeští ministři vlády Protektorátu okamžitě vydali ke smlouvě podepsané v prosinci 1943 Benešem v Moskvě „slavnostní protest“, v němž se pravilo: „Jménem celého českého národa vznášíme jako jeho zákonná a příslušná vláda slavnostně prostest proti pokusu neodpovědných emigrantů vydati naši domovinu bolševickému imperialismu. Český národ a jeho vláda, pamětlivy svého evropského závazku, nikdy neuznají pakt s bolševismem, nýbrž budou vždy všemi silami bojovat proti zradě českých zemí bolševismu. Stojíme věrně k Říši, jejíž branná moc dnes jediná zaručuje záchranu evropských národů a jejich kultury.“ [266]
Ve středu 15.12.1943 večer se ve velkém sále Lucerny v Praze konala z podnětu a za vedení Kuratoria pro výchovu mládeže, jehož ústřední činovníci se dostavili spolu s instruktory a pověřenci všech venkovských okresů, velká protibolševická demonstrace. Pod heslem „Socialismem mládeže proti bolševickému rozvratu“ se sešly před 19. hodinou proudy českých chlapců a dívek, studující mládež, mladiství v povinné službě a pracující dorost, stejně jako mnoho dospělého obyvatelstva, takže všechna prostranství velkého sálu byla zaplněna do posledního místa. Dalšími účastníky této manifestace byly delegace dělníků a sedláků, zástupci frontových bojovníků, průmyslu a živnosti, zástupci ústředních úřadů a národních korporací, jakož i představitelé odvborových svazů. Zvláštního důrazu dodala manifestaci přítomnost oficiálních hostů. Dostavila se vláda Protektorátu v čele s předsedou Jaroslavem Krejčím, SS-Obersturmbannführer Ferdinand Fischer a vedoucí kulturně-politického oddělení SS-Sturmbannführer Wolf, dále ministr Emanuel Moravec ve své funkci předsedy Kuratoria a za kancelář státního presidenta kabinetní šéf dr. Popelka a politický referent docent dr. Kliment. Po uvítacím projevu hlavního pověřence pro Velkou Prahu Eduarda Chalupy se ujal slova generální referent Kuratoria dr. František Teuner. Jeho projev byl bilancí půldruhaleté činnosti Kuratoria na poli tělesné, umělecké, duchovní a politické výchovné činnosti. [267]
Teuner řekl, že v boji, kdy jde o všechno, kdy hranice jsou podřadného významu a je na vážkách osud třiceti národů Evropy, stojí prý také evropská mládež na místech, kde hájí a podporuje boj o zachování všech hodnot, ze kterých jednotlivec i národ čerpá svoji sílu k dalšímu životu. Výchova mladých lidí Říše i ostatní Evropy měla směřovat k tomu, aby mladí mohli zabezpečit dědictví, jež vykoupili svými nesmírnýmio oběťmi mrtví a trpící válčícího světa. Den 28. května 1942, kdy bylo založeno Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, označil Teuner za mezník, který mladé české generaci ukázal „novou a zdravou cestu“. Dále bilancoval, že ve službě mládeže stálo k danému dnu 300.000 chlapců a 85.000 děvčat a vynášel přínos tělovýchovné výchovy ze strany Kuratoria. „S radostí a zadostiučiněním oznamuji, že s pomocí nejvyšších představitelů Říše v Protektorátě bylo pro povinnou službu mládeže v Čechách a na Moravě dáno k disposici a plnému používání do dnešního dne z bývalého sokolského majetku 1163 hřišť, 7 stadionů, 23 koupališť, 75 obytných domů, 528 pozemků a na 893 tělocvičen spolu s 210 jinými objekty! Tento počet se zvýší ještě o dalších 79 objektů, které budou Kuratoriu ke správě pro jeho práci s mládeží předány. Kromě toho používáme dnes hodnotného tělocvičného nářadí z bývalých tělocvičných jednot c 976 obcích a používáme i část majetku v některých místech Protektorátu bývalé YMCY.“
Dále uvedl, že k akci „Umění mládeži“ se dobrovolně přihlásilo již 106.673 chlapců a 68.630 děvčat, pro které dosud bylo uspořádáno na 400 divadelních představení, 160 koncertů a 41 filmových večerů. „Jistě mi nikdo neupře, že ten, kdo v mládí učí se chápat nepřervanou tradici umělecké tvorby našeho světa, ten, kdo již v mládí osvojuje si smysl pro to, co apeluje na něžnost srdcí i kulturní instinkt, jak to v srdci nosí vlastně každý evropský člověk, ten tvoří také duchovní pevnost v sobě samém, která vždycky bude odpírat a překonávat útoky bacilů bolševického rozvratu a bude odmítat mravní úpadek, který tento hlásá světu a který dnes záškodnickým způsobem útočí nejen svou zbraní na východní frontě, ale také propagandou svého zločinného světového názoru.(…) Naším dílem „Umění mládeži“ také útočíme proti zbytkům ohlasu minulé dekadence, která se pokoušela o naši mládež. Proti těm jednotlivcům, kteří dnes provokativně znesvěcují dobré jméno naší mládeže tím, že na sebe oblékají maškarádu potápky, příbuzné zplodině americké módy, a kteří ještě dnes v neurotickém rozechvění natřásají se nadšeně při černošských zvucích nějaké přemrštěné černošské hudby, nebo v Ráji synkop vidí vrchol hudební produkce, zatímco s cynickým úšklebkem provázejí s rozmrzelou tváří nutnost někdy poslouchat také vznešenou hudbu velikánů české i německé produkce.“
Proti bolševismu vrhal František Teuner „tvůrčí socialismus“:
„Socialismus skutečně je dnes také jedním z kamenů, jež staví výchova mladých lidí v Evropě a jež tvoří jedno z pout mezi jednotlivci a národy celého nového kontinentu. Socialismus, jenž napájí tvůrčí práci dnešní obrany stejně jako zítřka velikého budování, je také jedním z ideálů, pro který se vede tato válka a za který dnes bojují na frontách ozbrojené síly Říše i ostatní Evropy. Socialismus stavíme proti bolševismu stejně jako proti plutokratickému kapitalismu. Socialismus je také myšlenkovým názorovým bohatstvím a je silou, v níž vyrůstá také v nové výchově naše mládež podle vzoru největší organizace mládeže světa, mládež německá. Tím, že my dnes stavíme před prapor nového mládí se stejnými právy i povinnostmi chlapce bohatého či chudého, syna továrníka, dělníka či posledního podruha z vesnické chalupy, jestliže dnes dáváme stejnou možnost poznávat nerozdílné kamarádství společných zážitků na táborech, ve službě, v pestré řadě malých i větších úkolů, jež vedou k společnému cíli, pak tím nejlépe také budujeme smysl pro socialistické pojetí v mládeži samé, pak tím oslabujeme sobectví jedince a vyvršujeme zájem celku nad zájmem jednotlivce. (…) Sociální plán 1944, který bude ve svých detailních a konkrétních jasných formách zvlášť vyhlášen na začátku příštího roku a podložen vydáním příslušných vládních nařízení, mluví nejjasněji o novém socialismu podnikání v české mládeži a tvoří také velikou záruku toho, že mládež podle těchto směrnic podporovaná, sociálně zajištěna a vedena, přesvědčí se o tom, jak veliký jest rozdíl mezi socialismem, jak my jej dnes chceme hlásat a zastupovat a mezi tzv. marxistickým pojetím socialismu zrazeného, který v celém hrůzném zploštění bídy a otroctví snášejí miliony těch, kteří dnes žijí pod diktaturou bolševismu Sovětského svazu nebo mamutího plutokratického kapitalismu Západu. Příštím rokem bude započato s vybudováním sociálního díla, jež se má stát páteří sociálního zajištění české mládeže a jež vyrůstá skutečně do nejvyššího životního zájmu celého českého národa.“
V jiné části projevu se tázal Teuner, kdo je vlastně zrádcem českého národa:
„Jestliže si myslí některý blázen, že jenom proto, že nad naší prací vlaje vesele vlajka Říše a Protektorátu současně, že při tom všem hlásíme se také k velikému a širšímu světu, že nechceme býti jenom Čechy, uzavřenými do svého národního celku, ale také chceme býti dobrými občany Říše a uvědomělými Evropany, a proto tedy, že jsme zrádci, pak odpovězte mi na tuto otázku: Kdo skutečně zrazuje svůj národ? Ten, kdo dnes koketuje s bolševismem a v úkrytu blaseovaných a zvrhlých společností nadává na nás a přeje si Stalina a jeho hordy, aby řádily v našich městech i vesnicích, nebo tato nová společnost slušných mladých chlapců, kteří s nadšením a vírou v zítřek budují naši novou generaci? Kdo zaslouží většího pohrdání než právě tito, z národa se vyřazující jedinci, kteří nezaslouží nic jiného, než aby na vlastní kůži zakusili osud bolševismu, který by chtěli připravit celému národu.“
Lidové noviny shrnuly obsah část jeho projevu do následujících řádků, ve kterých je řeč o plánech Kuratoria na rok 1944 :
Jedním ze základních kamenů výchovy mládeže v Evropě je dnes také socialismus. V něm vyrůstá naše mládež podle vzoru organisace mládeže německé. Smysl pro socialistické pojetí v mládeži oslabuje sobectví jedince a zvyšuje zájem o celek. Vlastní sociální práce pro mládež od 10 do 18 let, budovaná výstavbou sociální pracovní skupiny přímo v Kuratoriu, nemají v dosavadním českém životě obdoby a bude jí věnován hlavně rok 1944. Ale již letos v rámci ozdravovací akce Reinharda Heydricha prožilo v 11 letních táborech svoji dovolenou 7946 chlapců a 2535 děvčat, celkem tedy 10.481 mladistvých. Na tuto akci bylo vydáno přes pět milionů korun. Na rok se začne budovat sociální dílo, podložené vládními nařízeními jako páteř sociálního zajištění české mládeže. Ozdravovací akce Reinharda Heydricha bude příští rok rozšířena na 15.000 mladistvých; bude zdokonalena a provedena v rozmnožených, lépe vybudovaných a vybavených táborech. Podobná akce pro selskou mládež je připravena na první měsíce příštího roku. Poprvé bude mít dovolenou také selská mládež; prožije ji v několika táborech s dokonalým tělesným odpočinkem a zimními sporty, ale uvidí také Prahu nebo Brno, aby měla příležitost zážitku kulturního a uviděla velký průmyslový podnik. Třetí druh ozdravovacích dovolených je připravován pro školní mládež v letních táborech. Pro mladé učně a učnice, kteří pracují často daleko od svého domova, byly již dříve zřizovány útulky a noclehárny, které však jen zřídka vyhovovaly. Kuratorium vykonalo přípravy, aby se tu poměry zlepšily a aby se začalo s výstavbou domovů mládeže, jakmile poměry dovolí. Těmto domovům bude zajištěna výchova i dohled nad chlapci a děvčaty, i dohled na hospodářství domovů. V příštím roce začne se také uskutečňovat pod heslem „Nadaní vpřed!“ třetí sociální dílo. Nadání, výkon v povolání – ať v dílně nebo ve škole – budou hodnoceny a podporovány bez ohledu na osobní poměry jednotlivce a jeho rodičů. Nadanému bude podána pomocná ruka, aby se vyvinul. K tomuto cíli bude vybudována síť školených spolupracovníků, v Praze zřízeno zvláštní ústředí a budou zabezpečeny finanční podklady.
V závěrečné části svého projevu vznesl Teuner dramatický apel: „My česká mládež připojujeme se k hlasu českých sedláků, jenž ozval se před několika dny na jejich shromáždění v Praze a spolu se všemi slušnými a poctivými lidmi v Čechách a na Moravě voláme dnes všichni 10-18letí k celé naší české veřejnosti, ke všem našim otcům i matkám, že jsme proti bolševismu, jsme proti rozvratu ducha i hmoty, že jsme proti všem jeho spojencům, ať jsou kdekoliv, neboť chceme žít s naším národem, s Říší i Evropou a chceme tvořit a budovat vítězný svět, který nám jednou také vybuduje naše práce i boj všech těch, před kterými v úctě a hluboké vděčnosti skláníme se zde na staroslavné půdě pražské.“
Jako druhý řečník se ujal slova známý šéfredaktor Českého Slova Karel Werner. Varoval, že se Beneš pokouší „zaprodat naši zemi a náš lid bolševikům“. Dvacet let měl Beneš prý příležitost dokázat co dovede. Výsledkem vnitřní Benešovy politiky pak bylo, že nás znepřátelil se všemi národními skupinami v bývalém Československu. V zahraniční politice si dle Wernerových slov hrál Beneš dvacet let na nepostradatelného znalce. Znepřátelil nás s demokratickým Německem právě tak, jako s pozdějším Německem národně socialistickým, dále s Polskem, nenašel poměr k Rakousku a nikdy se nepokusil o dobrý sousedský vztah k Maďarům. Ve službách Anglie a Francie znepřátelil náš národ se všemi sousedy a učinil nás nejméně oblíbeným národem ve střední Evropě. Ale i na západě prý nás reprezentoval tak, že Francouzi si nás pletli s cikány a Angličané nikdy nevěděli, kde leží Praha. Nejlepší charakteristikou Benešovy politiky byl dle Wernera známý Chamberlainův výrok o tom, že Angličané nejsou ochotni jít do války pro národ, který neznají a o kterém nic nevědí.
Z přímé řeči Karla Wernera stojí za zmínku následující úryvky:
„Naše veřejnost měla dostatek možností poznat, jaké nebezpečí představuje bolševismus pro evropskou civilizaci. Když německá branná moc otevřela brány do tolik vychvalvaného státu dělníků a rolníků, byla v Praze uspořádána názorná výstava „Sovětský ráj“, které shlédlo statisíce návštěvníků. Vedle toho dostalo se mnoha českým lidem příležitosti přesvědčit se na vlastní oči, jak poměry v Sovětech opravdu vypadají. Řada českých novinářů byla pozvána na studijní cestu do obsazených území na východě. Pod vedením ministra Emanuela Moravce vypravila se tam delegace českých dělníků a sedláků. Český kriminalistický odborník prof. dr. Hájek a známý český spisovatel dr. Kožík byli v Katynu. Uviděli tam místo, kde bolševici povraždili mnoho tisíc polských důstojníků. Naopak do Prahy byla pozvána skupina zajatců tzv. československé vojenské jednotky v Sovětském svazu a skupina ruských uprchlíků z území, německou brannou mocí v poslední době vyklizených. Měli jsme tu četné návštěvníky z baltických států.
Podle nesčetných výpovědí jsme zjistili, že sovětský občan si mohl koupit nové šaty tak jednou za deset let. Podle jejich vlastní statistiky sovětského obuvnického průmyslu připadal jeden pár bot na jednoho sovětského občana jednou za sedm let. Platy a mzdy stačily nanejvýš na to, aby se sovětský dělník jakž takž udržel naživu, a to ne ještě vždycky. Tato bída je v Sovětském svazu všeobecná a my jsme nenašli výjimek, ačkoliv jsme se po nich pídili. Hrůza hladových let 1933 a 1934, kdy se počala provádět bezohledná kolektivizace zemědělského majetku a kdy na bohaté úrodné Ukrajině zahynulo místy až 40 procent lidí následkem hladu a podvýživy, vryla se tak hluboko do mysli těchto lidí, že ještě dnes po deseti letech se k tomu v rozhovorech stále vracejí.“
„Všichni, kdož poznali bolševické poměry na vlastní oči, se shodují v tom, že bolševismus přivodil za 25 let svého režimu jedině moře bídy a utrpení. Zúčastnil jsem se sám před rokem novinářské výpravy na obsazenou Ukrajinu a na Krym a poznal bolševické poměry z vlastní zkušenosti. Mluvil jsem osobně s českými dělníky a sedláky, kteří byli na Ukrajině, mluvil jsem s prof. dr. Hájkem i se spisovatelem Kožíkem po jejich návratu z Katynu, sešel jsem se se zajatými příslušníky česko-slovenské jednotky od Charkova, hovořil s ruskými uprchlíky z vyklizovaných území, mluvil také s Estonci, Lotyši a Litevci na novinářském sjezdu ve Vídni i s německými vojáky, kteří se vrátili z východní fronty, a mohl srovnati zkušenosti všech zmíněných s vlastními poznatky. Domívám se proto, že jsem dosti informován o bolševimsu a že jsem si o něm mohl udělat vlastní názor. Proto mi vůbec neimponují nevěřící Tomášové a nenapravitelní šiřitelé šeptané propagandy, kteří nikde nebyli, nic neznají z vlastní zkušenosti, ale přesto lépe všemu rozumějí a pochybují o pravdivosti toho, co se jim o bolševismu píše a říká.“
„Komunismus zničil všechny staré kulturní hodnoty, aniž by vytvořil nové. Mnoho škody napáchal zničením pravoslavných chrámů. Vzácné stavby se starými freskami a malbami, proměněné ve skladiště třaskavin, byly vyhozeny bolševiky na ústupu do povětří, jiné byly používány za skladiště benzinu nebo za restauraci, v nejlepším případě proměněny na protináboženské museum. Český člověk by neměl k těmto věcem mlčet.“
"Pět let Háchovy práce přesvědčuje správnost vytčených cest, a tak my, česká mládež, která písní a hudbou, tím nejkrásnějším, co kdy vzešlo z duchovní dílny českého národa, slavíme dnes výročí Háchova díla apřejeme panu státnímu presidentovi vděčně a oddaně, aby se dožil ještě mnoha, mnoha let a aby příští vítězný mír Evropy dal skvělé zadostiučinění jeho státnické i lidské moudrosti i otcovské lásce, která nám tolik zachránila.“
„Všichni, pravím všichni, celý národ, musíme se dnes vzepřít proti bolševickému nebezpečí. Měli bychom se semknout bez rozdílu bývalých stran a bez ohledu na bývalé různosti v názorech v organizovaný odpor proti bolševismu. Měli bychom si u nás vytvořit hnutí, které by si vzalo za úkol, pevně čelit bolševickému teroru a bojovat neochvějně proti jedu bolševických idejí. Měli bychom každému českému člověku objasnit, že Evropa má dvě možnosti: vítězství Říše nebo bolševickou zkázu. A musíme vštípit hluboko do každé české duše poznání, že k záchraně českého národa vede jen jedna jediná možnost: vítězství německých zbraní.“
Závěrečný doslov měl opět dr. František Teuner: „Proti bolševismu stavíme radostný socialismus mládí a činu. Praporec sv. Václava budiž nám i nyní záštitou, ze znamení černé orlice knížete Václava čerpejme sílu a naději ve vítězství dobra a pravdy. V duchu státního prezidenta, jejž uctivě zdravíme, vzdejme s důvěrou a oddaností hold živoucímu symbolu evropské obrany, do jehož rukou boží spravedlnost vložila tolik síly, a společným zpěvem chorálu svatováclavského vyznejme svou pevnou víru v konečné vítězství. Proto také voláme Vůdci a vlasti Zdar!“ [268]
Úplně v plenkách se nacházela ještě zvláštní výchova českých dívek. S dívčí prací bylo započato až v září 1943. Hlavnímu poradci Hitlerovy mládeže v Kuratoriu, Oberbannführerovi Eduardu Schaschekovi, byla za tímto účelem přidělena Hauptmädelführerin Traude Scholzová. [269] V první řadě byl v počáteční fázi prováděn výběr českých spolupracovnic a jejich školení.V závěru roku 1943 měla premiéru take akce „Šijeme panenky“, které se zúčastnila dívčí část Kuratoria a v níž bylo vyrobeno na 60.000 panenek a různých hraček. Tyto hračky byly vyrobeny ze zbytků látek českými dívkami v povinné službě mládeže a byly určeny pro děti českých dělníků pracujících v Říši. Třetinu měly obdržet děti německých vojáků bojující na frontě. Děvčata se svými výrobky pochlubila na okresních výstavách v týdnu od 12. do 19. prosince 1943 ve všech okresních městech Protektorátu. Ve výkladních skříních velkých obchodů protektorátních měst se nejprve objevovaly výstavky šitých panenek, loutek a zvířátek, které vyrobily děti za přispění svých rodičů a učitelek. Počet vystavených hraček se na okresních výstavkách pohyboval od 1500 do 3000, nejvyššího počtu vystavených hraček bylo dosaženo v Hradci Králové (4000). Delegace české dívčí mládeže vedená hlavní dívčí referentkou Kuratoria Valáškovou odevzdala ve čtvrtek 16.12.1943 v budově říšského vedení mládeže v Berlíně část panenek určených německým dětem slavnostním způsobem říšské referentce Svazu německých dívek dr. Juttě Rüdigerové. Soubor 500 nejhezčích loutek byl poté vystavován v Praze v paláci u Černé růže na Příkopě. Zahájení výstavy v sobotu 18. prosince dopoledne se zúčastnil ministr lidové osvěty Emanuel Moravec, SS-Sturmbannführer Martin Wolf, generální referent Kuratoria František Teuner a četní zástupci úřadů, zejména školských. Hlavní dívčí referentka Kuratoria Valášková uvedla v zahajovacím proslovu smysl široce založené akce, v jejímž rámci děti pracovaly pro děti a z ústřižků látek a jiných zbytků vyrobily celkem 59.000 panenek a různých hraček. Většina z nich, na 44.000, byla určena dětem českých dělníků pracujících v Říši, 15.000 hraček pak dětem říšských vojáků jako „projev díků české mládeže a celého českého národa hrdinným obráncům naší vlasti“. V Praze bylo rozdáno na 10.000 panenek a sociální útulky obdržely asi 2000 panenek. Referentka Valášková připomněla, že dívvky v povinné službě se nebudou ovšem zabývat jen šitím, ale projdou účelnou výchovou k vědomí národní, říšské a evropské pospolitosti. [270]
Mladší chlapce oslovila populární soutěž „Správného kluka“, stejnojmenného časopisu Kuratoria pro výchovu mládeže. Dostaveníčkem pražských chlapců, kteří se zúčastnili velké vánoční soutěže časopisu, bylo holešovické divadlo Uranie. Sešli se tam hoši ze všech konců Prahy. Dostavil se také generální tajemník Kuratoria dr. František Teuner, který blahopřál všem hochům, jimž byl odevzdán diplom s propůjčením českého kamarádského titulu Správný kluk. Ve své řeči připomněl Teuner hochům, že diplomy jsou pro ně závazkem, aby v celém dalším životě byli ostatním hochům v povinné službě vzorem. Vedoucí redaktor František Smrček uvedl, že do soutěže o umění došlo 11.198 prací, z nichž 85 procent bylo naprosto správných. Čtyři nejlepší trubači z nejmladšího trubačského sboru z Kolína zpestřili fanfárami rámec slavnostního aktu při odevzdávání diplomů. Poštovní učňové zazpívali hochům národní písně. Hoši pak zhlédli vánoční divadelní hru „K betlému“ od A. Weniga, která byla hrána v rámci akce „Umění mládeži“. [269] V pražské Lucerně se zase konalo slosování vánoční soutěže „Knihovny pro mládež“ a byly zde zároveň uspořádány váýstavky zbraní a předmětů vojenské výstroje, vzorných prací zaslaných do soutěže jakož i knih nakladatelství Orbis. Slavnost byla zahájena krátkým proslovem ředitele Dvořáka z nakladatelství Orbis. Následoval pestrý program, který obstarala závodní hudba Orbisu, Kühnův dětský sbor, devítiletý harmonikář Olda Zimmermann a skupina čínských umělců. Pak došlo ke slosování z 80 ocenění. Mezi cenami byly lyže, sáně, brusle, stavebnice Archimedes, parní strojky, společenské hry. Závěrem zpíval celý sál oblíbený pochod Knihovny pro mládež. [272]
Obr.: Na prvním a třetím snímku je pohled do pražského Španělského sálu (14.10.1943). České krojované delegace lemovaly i venkovní prostranství Hradu, jak ukazuje neobvyklý snímek (obr. 5) z německého časopisu "Unsere Wehrmacht in Böhmen und Mähren". Neobvyklý proto, že na stránkách tohoto časopisu německé branné moci byly zveřejňovány obvykle hlavně jen fotografie německých vojáků a mladíků Hitlerovy mládeže ve vojenském výcviku. Na obrázku č.4 oficiálně blahopřeje dr. Frickovi česká mládež.
Již od poloviny roku 1943 se připravovalo zapojení tzv. domovin mládeže do kuratorní výchovy. Některá zařízení byla pod křídla Kuratoria převedena již tehdy na podzim. V úterý 12. října 1943 byl v budově poštovní technické ústředny v Praze na Letné slavnostně otevřen Ústav pro výchovu a školení telegrafních učňů českomoravské pošty. K otevření se dostavil především jako zástupce německého státního ministra SS-Obersturmbannführer Ferdinand Fischer, dále byli přítomni předseda vlády a ministr spravedlnosti dr. Krejčí, ministr dopravy a techniky dr. Kamenický, za kancelář státního prezidenta docent dr. Kliment, ministerský dirigent Danco, vedoucí hlavního oddělení pro dopravu a techniku v německém státním ministerstvu pro Čechy a Moravu. Generální ředitel českomoravské pošty dr. Müller v zahajovacím projevu uvedl, že otevřením ústavu se nezahajuje pouze provoz v několika dílnách nebo učebnách, nýbrž nová éra školení celého poštovního personálu. Poté ministr dr. Kamenický ocenil zásluhy generálního ředitele dr. Müllera, který dal k zřízení ústavu podnět, zdůraznil podporu německé říšské pošty, podle jejíhož vzoru se mělo uskutečňovat školení učňů u nás. Ministr vybídl učně, aby s chutí pracovali. Plným využitím možností, které ji ústav poskytoval, prospějí sobě i národu. Před budovou byly pak vztyčeny na stožáry vlajky. Generální referent Kuratoria dr. Teuner ve stručném projevu zhodnotil význam duchovní a tělesné výchovy, které se Kuratorium ujímalo v učňovském domově, a k závěru řekl: „Tak jako odborníci poštovní správy postarají se o vaše speciální školení, tak také Kuratorium bude dohlížet na to, abyste vedle schopností odborných nabyli také správného vnitřního postoje i duchovní, tělesné zdatnosti, jež je předpokladem dobrého Čecha i dobrého občana Říše. Budeme v neustálém styku s vámi a svým výchovným programem, posilujícím sportem i ušlechtilou zábavou, naplníme tento váš domov tvůrčím i rušným životem, jenž bude jistě v době dospělosti provázen nejkrásnějšími vzpomínkami na vaši učňovskou dobu. Važte si všeho toho tím více, že se vám dostává tohoto mírového klidného prostředí v době největší války, kdy tisíce vašich vrstevníků v Říši i ostatních evropských národech stojí v daleko tvrdších podmínkách než vy, učňové poštovní správy pražské. Za svědectví vlajky Říše i Protektorátu, které teď prvně vztýčíme, připomeňte si, kamarádi učňové, povinnost sloužit vždycky dobře společným zájmům českého národa i Říše.“ [251] Kuratorium tak oficiálně zahájilo svoji výchovnou činnost ve všech učňovských domovech v Čechách a na Moravě. Slavnost byla zakončena říšskými hymnami a protektorátní hymnou, jež zahrála kapela Kuratoria. Hosté si pak ve skupinách prohlédli ústav a učňovský domov. Pro účely ústavu byla zařízena polovina budovy poštovní technické ústředny, celkem asi 4000 čtverečních metrů. Byly tu účelně vybavené dílny, pět učeben, knihovna a bohatě zařízená vzorkovna. Do ústavu mělo být každoročně přijímáno 50 učňů na tři a půl roku. Ústav vedl vrchní komisař inženýr Bříza, poradcem při organizaci ústavu j byl vrchní telegrafní inspektor Langner z Lipska. Učňové tu byli ubytováni a stravováni v učňovském domově, vybaveném moderním příslušenstvím a vedeném pověřencem Kuratoria instruktorem Říhou. Poštovní správa hradila sama celý náklad na internát i ústav. [250] V únoru 1944 vydal pak Emanuel Moravec dvě nařízení, která stanovila právní rámec pro postupné podřízení stávajících internátů Kuratoriu. K prosinci 1944 existovalo na území Protektorátu celkem 18 kuratorních učňovských internátů. [253]
Výchovný účel domovů mládeže podtrhl začátkem roku 1944 jeden z „ideologů“ Kuratoria, Jan Pipota, takto: „Dílo domovů české mládeže se ovšem neomezí jen na převzetí výchovy v domovinách a útulcích, ale musí i přes nutná válečná omezení pronikavě zlepšit i po stránce hmotné dosavadní stav, který je svrchovaně neuspokojivý. Stojíme tu před úkolem napravit těžké prohřešení minulosti, kdy se učňovský domov, byl-li vůbec nějaký, musil hanbit před moderně zařízenou stájí. V rozpočtu Kuratoria se štědře pamatuje na stavební adaptace, doplnění nutného zařízení i všeho, co má domovy dokonale a moderně vybavit. Jsme si vědomi, že tím plníme jen svou přirozenou a samozřejmou povinnost k pracující mládeži. Ještě v tomto roce (1944, pozn.) máme v plánu velikou akci „Nadaní vpřed“. V nejširším rámci budou vyhledáváni nadaní mladí jednotlivci, a bude-li jejich nadání doplněno pílí a správným charakterem, bude jim umožněno, aby se dále vzdělávali k prospěchu celku. Mladému mechanikovi bude dána možnost, aby se stal za několik let inženýrem, chlapec, který se dostal shodou okolností na místo, kde nemůže plně využít svého nadání, bude převeden na místo, kde se sám bude cítit nejspokojenější a kde bude moci prospěti i pospolitosti.“ [254]
Obr.: Na snímcích jsou momentky z učňovského domova pošťáků a František Teuner při zahajovacím projevu, kterému naslouchají mj. SS-Obersturmbannführer Ferdinand Fischer a Jos. Kliment.
Již od poloviny roku 1943 se připravovalo zapojení tzv. domovin mládeže do kuratorní výchovy. Některá zařízení byla pod křídla Kuratoria převedena již tehdy na podzim. V úterý 12. října 1943 byl v budově poštovní technické ústředny v Praze na Letné slavnostně otevřen Ústav pro výchovu a školení telegrafních učňů českomoravské pošty. K otevření se dostavil především jako zástupce německého státního ministra SS-Obersturmbannführer Ferdinand Fischer, dále byli přítomni předseda vlády a ministr spravedlnosti dr. Krejčí, ministr dopravy a techniky dr. Kamenický, za kancelář státního prezidenta docent dr. Kliment, ministerský dirigent Danco, vedoucí hlavního oddělení pro dopravu a techniku v německém státním ministerstvu pro Čechy a Moravu. Generální ředitel českomoravské pošty dr. Müller v zahajovacím projevu uvedl, že otevřením ústavu se nezahajuje pouze provoz v několika dílnách nebo učebnách, nýbrž nová éra školení celého poštovního personálu. Poté ministr dr. Kamenický ocenil zásluhy generálního ředitele dr. Müllera, který dal k zřízení ústavu podnět, zdůraznil podporu německé říšské pošty, podle jejíhož vzoru se mělo uskutečňovat školení učňů u nás. Ministr vybídl učně, aby s chutí pracovali. Plným využitím možností, které ji ústav poskytoval, prospějí sobě i národu. Před budovou byly pak vztyčeny na stožáry vlajky. Generální referent Kuratoria dr. Teuner ve stručném projevu zhodnotil význam duchovní a tělesné výchovy, které se Kuratorium ujímalo v učňovském domově, a k závěru řekl: „Tak jako odborníci poštovní správy postarají se o vaše speciální školení, tak také Kuratorium bude dohlížet na to, abyste vedle schopností odborných nabyli také správného vnitřního postoje i duchovní, tělesné zdatnosti, jež je předpokladem dobrého Čecha i dobrého občana Říše. Budeme v neustálém styku s vámi a svým výchovným programem, posilujícím sportem i ušlechtilou zábavou, naplníme tento váš domov tvůrčím i rušným životem, jenž bude jistě v době dospělosti provázen nejkrásnějšími vzpomínkami na vaši učňovskou dobu. Važte si všeho toho tím více, že se vám dostává tohoto mírového klidného prostředí v době největší války, kdy tisíce vašich vrstevníků v Říši i ostatních evropských národech stojí v daleko tvrdších podmínkách než vy, učňové poštovní správy pražské. Za svědectví vlajky Říše i Protektorátu, které teď prvně vztýčíme, připomeňte si, kamarádi učňové, povinnost sloužit vždycky dobře společným zájmům českého národa i Říše.“ [251] Kuratorium tak oficiálně zahájilo svoji výchovnou činnost ve všech učňovských domovech v Čechách a na Moravě. Slavnost byla zakončena říšskými hymnami a protektorátní hymnou, jež zahrála kapela Kuratoria. Hosté si pak ve skupinách prohlédli ústav a učňovský domov. Pro účely ústavu byla zařízena polovina budovy poštovní technické ústředny, celkem asi 4000 čtverečních metrů. Byly tu účelně vybavené dílny, pět učeben, knihovna a bohatě zařízená vzorkovna. Do ústavu mělo být každoročně přijímáno 50 učňů na tři a půl roku. Ústav vedl vrchní komisař inženýr Bříza, poradcem při organizaci ústavu j byl vrchní telegrafní inspektor Langner z Lipska. Učňové tu byli ubytováni a stravováni v učňovském domově, vybaveném moderním příslušenstvím a vedeném pověřencem Kuratoria instruktorem Říhou. Poštovní správa hradila sama celý náklad na internát i ústav. [250] V únoru 1944 vydal pak Emanuel Moravec dvě nařízení, která stanovila právní rámec pro postupné podřízení stávajících internátů Kuratoriu. K prosinci 1944 existovalo na území Protektorátu celkem 18 kuratorních učňovských internátů. [253]Výchovný účel domovů mládeže podtrhl začátkem roku 1944 jeden z „ideologů“ Kuratoria, Jan Pipota, takto: „Dílo domovů české mládeže se ovšem neomezí jen na převzetí výchovy v domovinách a útulcích, ale musí i přes nutná válečná omezení pronikavě zlepšit i po stránce hmotné dosavadní stav, který je svrchovaně neuspokojivý. Stojíme tu před úkolem napravit těžké prohřešení minulosti, kdy se učňovský domov, byl-li vůbec nějaký, musil hanbit před moderně zařízenou stájí. V rozpočtu Kuratoria se štědře pamatuje na stavební adaptace, doplnění nutného zařízení i všeho, co má domovy dokonale a moderně vybavit. Jsme si vědomi, že tím plníme jen svou přirozenou a samozřejmou povinnost k pracující mládeži. Ještě v tomto roce (1944, pozn.) máme v plánu velikou akci „Nadaní vpřed“. V nejširším rámci budou vyhledáváni nadaní mladí jednotlivci, a bude-li jejich nadání doplněno pílí a správným charakterem, bude jim umožněno, aby se dále vzdělávali k prospěchu celku. Mladému mechanikovi bude dána možnost, aby se stal za několik let inženýrem, chlapec, který se dostal shodou okolností na místo, kde nemůže plně využít svého nadání, bude převeden na místo, kde se sám bude cítit nejspokojenější a kde bude moci prospěti i pospolitosti.“ [254]
Stejně jako v roce 1942 pomáhali čeští středoškoláci v režii Kuratoria při zásobování velkých měst Čech a Moravy bramborami. V době od 4. října do 29. listopadu 1943 provedli jejich skládku: práce se konala celkem na 50 nákladových nádražích v pěti městech Protektorátu, z toho jenom v Praze na 12 nádražích. Ve všech nádražích studenti vykládali brambory z vagonů do pytlů, vážili, nakládali na auta, rozváželi firmám nebo přímo spotřebitelům. Studentky, ozbrojené dlouhými jehlami, záplatovaly pytle ve skladištích. Pracovalo se na dvě směny a byly utvořeny šestičlenné pracovní čety. Proti úrazu byli studenti pojištěni v rámcovém pojištění Kuratoria. Organizace akce byla velmi pružná, neboť všechny pokyny a příkazy bramborářské firmy, dráhy a škol vyřizovali spolupracovníci Kuratoria telefonicky. Bylo nasazeno celkem 9308 středoškoláků, kteří odpracovali přes osmdesát pět tisíc hodin. Studenti složili 404.491 metráků brambor, tj. 4044 vagonů, a pracovali denně pět hodin. Za každou pracovní hodinu obdrželi 3,50 K a vydělali tak celkem 308.5630,50 korun, z toho odevzdali na konto Německého Červeného kříže 85.515,50 korun. Ve všech směrech byly tedy překonány výkony z roku 1942. Vedení vešekerých prací mělo 20 isntruktorů Kuratoria, kteří pečovali o hladký průběh celé akce. Děvčata stejně jako v roce 1942 pomáhala při spravování pytlů. [255] Tentokráte nebylo zakončení akce uzavřeno politickým aktem, ale orgán Kuratoria, časopis Zteč, ocenil práci studentů očekávaně v širším politickém smyslu (nebo lépe řečenu mu jí dal): „Období liberalismu je pro ně na věky pohřbeno. Jsou pevnými vyznavači myšlenek nového řádu, neboť mu slouží a radostně pro něj pracují.” [256]
I v průběhu závěru roku 1943 byla v plném běhu umělecko-výchovná propagační akce „Umění mládeži“. Pouze namátkově a z regionálního pohledu lze zmínit například poslech přednesu symfonického orchestru osvětového svazu v Plzni v první polovině listopadu 1943, kdy 1200 školních dětí shlédlo v kině program pořádaný Kuratoriem. Program prezentoval Haydnovy, Brahmsovy, Fibichovy a Smetanovy skladby. [257] V Brně byly v rámci akce „Umění mládeži“ pro přihlášenou mládež pořádány ve dnech 19. a 20. listopadu 1943 celkem 3 koncerty ve velkém sále tzv. Wehrmachtsheimu. Velký orchestr řízený dirigentem B. Liškou zahrál Dvořákovy „Slovanské tance“. Rodiče žactva brněnských hlavních a nižších stupňů škol středních byli upozorňováni, že vstupenky na podniky nešlo obdržet nikde ve volném prodeji, protože byly přidělovány pravidelně přihlášeným členům akce prostřednictvím spolkových pověřenců mládeže a škol. [258] Z péče Kuratoria byla v Třebíči v sobotu 20. a v neděli 21. listopadu celkem třikrát předvedena Smetanova „Prodaná nevěsta“. Předtím naposledy hráli „Prodanou nevěstu“ v Třebíči před třiceti lety místní ochotníci a v roce 1943 zde vystoupila „Nová scéna“ z Brna-Žabovřesek. Sobotní slavnostní představení bylo úplně vyprodané. [259]Z hlediska výstavby organizace měl důležitější význam sraz mládeže, který se konal 16. listopadu 1943 v Národním domě na Královských Vinohradech , na kterém byli přítomni pražští instruktoři a oficiální zástupci Kuratoria. Hlavní pověřenec pro Velkou Prahu Ing. Eduard Chalupa přednesl projev o postoji české mládeže k současným událostem.
Ve dnech 15. až 24. listopadu 1943 pak proběhl v Přerově zvláštní kurs pro tělovýchovné referenty při okresních pověřencích Kuratoria . Účelem kursu bylo seznámit referenty s tělovýchovnými zásadami práce Kuratoria a se způsobem provádění povinné služby v zimním období. Byl to již čtvrtý kurs, který vedl profesor Zdeněk Sláma a jehož se zúčastnilo opět 80 tělovýchovných referentů, kteří prokázali od zahájení svého školení velké pokroky, hlavně po stránce osobní zdatnosti a odvahy. Zdeněk Sláma se stal v roce 1932 akademickým mistrem ve skoku vysokém. Byl jedním z těch nadšenců, kteří v našich zemích začali hrát rugby, kterému se 5 let věnoval v mistrovském mužstvu Slavie. Po tři léta byl členem mistrovského teamu pražské YMCY. V tělovýchově vedl prof. Sláma oddělení „Výcvik”, jehož hlavním úkolem byla především výchova instruktorů. Jednou v Michnově paláci a dvakrát v jihočeské Třeboni vedl Sláma kursy pro tělovýchovné referenty okresních pověřenců za účasti nejlepších odborníků, dále jeho oddělení provedlo akci „Každý hoch a každá dívka plavcem“, které se celkem zúčastnilo 83.000 mladých a 1100 instruktorů. Zdeněk Sláma pracoval i na instruktivních filmech, nejnověji na filmu o košíkové.
Obr.: Prof. Zdeněk Sláma vykonal pro Kuratorium v oblasti tělovýchovy mnoho plodné práce
Tento poslední kurs roku 1943 byl rozdělen na nácvikový týden a 3 dny byly věnovány zkouškám, protože hlavním cílem bylo zajištění hodnotných a spolehlivých instruktorů, kteří po úspěšně absolvovaných kursech dostali diplomy. Konaly se zároveň přednášky odborníků z různých sportovních odvětví jako box, zápas a gymnastika a další. Dr. Mach z chirurgického oddělení na Bulovce za zúčastnil kursu jako lékař a zároveň zajímavě podal výklad o poskytování první pomoci. Zkoušky byly rozděleny na část praktickou a teoretickou. V části praktické museli účastníci kursu prokázat osobní tělesnou zdatnost například v sestavě na nářadí, ve šplhu na laně, v plavání a v ovládání košíkové, a konečně se také kladl důraz na vedení cvičební hodiny. V písemné zkoušce musel účastník vhodně sestavit cvičební hodinu, vysvětlit metodiku některé hry, ovládat první pomoc a konečně se vyjádřit ke dvěma otázkám jednoznačně politického rázu: „Kuratorium a český národ” a „Čechy a Morava v Říši”. Účastníci tohoto centrálního kursu uspořádali ve svých okresech a spolcích poté další kursy, kde zase dalším budoucím instruktorům předávali zde získané zkušenosti a odborné znalosti. [260] Tak pro ilustraci například okresní pověřenec Kuratoria v Boskovicích uspořádal 27. a 28. listopadu 1943 okresní školení instruktorů, jehož účelem bylo seznámit účastníky s vedením mládeže v zimních měsících. V neděli 28. listopadu navštívil toto školení poradce Kuratoria W. Dressler. [261] Sraz instruktorů Kuratoria pro výchovu mládeže se následně konal v neděli 5.12.1943 v sále kina Unio v Boskovicích. 350 instruktorů vyslechlo řeč okresního pověřence, v níž byl shrnut dosavadní přehled práce s mládeží. Okresní pověřenec jmenoval naro definitivní spolkové a místní pověřence a účastníkům oblastních přeborů mládeže v košíkové v Brně odevzdal upomínkové desky. [262]
Košíková se měla totiž stát dalším populárním sportem, na který soustředilo Kuratorium svou tělovýchovnou činnost. Po plaveckém a atletickém mistrovství bylo tedy odstartováno mistrovství mládeže v košíkové. Za spolupráce s volleyballovým a basketballovým svazem uspořádalo tak Kuratorium první mistrovství české mládeže v tomto sportovním odvětví. Z okrskových přeborů, které se zahájily 30. října 1943, vyšla okrsková družstva hochů a děvčat, která pak hájila okrsky na oblastních přeborech 27. a 28. listopadu. (Středočeská oblast je měla v Hnidousích u Kladna, západočeská ve Strakonicích, jihočeská v Budějovicích, polabská v Kolíně, východočeská v Hradci Králové, brněnská v Brně, středomoravská v Přerově a horácká v Moravských Budějovicích.) Vítězové z oblastních přeborů postupovali do bojů ve dnech 10.-12. prosince 1943 v pražské Lucerně. Soutěže se směla zůčastnit jen mládež narozená v letech 1925-29, která podle lékařské prohlídky byla schopna hry. Při finále mistrovství v Praze byli všichni účastníci dokonce vyšetřeni rentgenem a funkčními zkouškami, aby se zjistil vliv sportu na dospívající chlapecký a dívčí dorost. Před zahájením mistrovství byly pořádány ve všech okrscích dvoudenní propagační nábory košíkové.
V pražské Lucerně, která něco podobného zažila vůbec poprvé, proběhlo tedy 10. až 12. prosince 1943 vyvrcholení mistrovství mládeže Čech a Moravy v košíkové, jehož účastníci se určili na oblastních přeborech. Jednalo se o 10 družstev hochů a 10 družstev dívek. Zahájení se konalo v pátek 10. prosince ráno nástupem družstev a denně se odehrálo šestnáct zápasů. Jako vložky byla doplněna také utkání dospělých (např. Viktoria Žižkov – Philips, Sparta-Slavia). V zápasech se vystřídalo 20 rozhodčích. Třídenní zápasy o mistrovství Protektorátu v košíkové byly slavnostě zakončeny v pražské Lucerně 12. prosince. Finále bylo zahájeno nástupem všech zúčastněných družstev a proslovem gen. referenta dr.Teunera, který odevzdal odměny. Mistrovtsíví vedené ve vzorné sportovní kázni shlédlo jen v Praze během tří dnů 20 tisíc diváků. Pouze závěrečné zápasy se konaly před návštěvou asi 2500 diváků, především z řad mládeže. Mezi čestnými hosty byli také doc. dr. Kliment, kterého přede všemi uvítal František Teuner. Při příchodu byl Fr. Teuner vítán mládeží. Po slavnostním nástupu všech dvaceti družstev zhodnotil význam košíkové, které Kuratorium zařadilo jako závodní zimní sport. Finálovým zápasům byli přítomni zástupci ministerstev a také zástupce Hitlerovy mládeže. [263]
Ke konci roku proběhly take dvě významné kuratoristické kampaně či slavnosti. Zatímco k jedné zavdal příčinu zákonně zvolený protektorátní prezident Emil Hácha, tak ke druhé svým velkým podílem přispěl samozvaný československý prezident Edvard Beneš svou osudovou cestou do Moskvy v prosinci roku 1943.
Na 30.listopad 1943 připadalo páté výročí dne, kdy byl dr. Emil Hácha zvolen státním prezidentem. K této příležitosti uspořádala nejprve veřejná osvětová služba v několika větších městech Čech a Moravy v neděli 28. listopadu dopoledne důstojné oslavy, promluvili na nich členové vlády a přední hudební tělesa přednesla významné skladby. Jednotliví členové vlády promlouvali odděleně v několika městech. V Hradci Králové měl v sále Střelnice projev ministr školství a ministr lidové osvěty Emanuel Moravec. Město bylo vyzdobeno barvami Říše a Protektorátu a ulice měly zvýšený ruch. Přesně v 11 hodin vstoupil do sálu Emanuel Moravec, doprovázen starostou města Hegrem a mládeží Kuratoria pro výchovu mládeže. Obecenstvo, které zaplnilo nejprostornější sál města, povstalo a zdravilo ministra vztyčenou pravicí. Ve svém projevu Moravec konstatoval, že dr. Hácha se prostě vrátil k tradiční české zdravé politice, k politice svatováclavské, která byla po tisíc let českou politikou říšskou a také prohlásil, že v roce 1939 vstoupil český národ jako první ze všech evropských národů do nové dějinné epochy tím, že jednou pro vždy zúčtoval se svou mylnou protiněmeckou a protiříšskou minulostí.
Samotné Kuratorium uspořádalo na počest Emila Háchy 29. listopadu 1943 slavnostní koncert ve Smetanově síni Obecního domu pod heslem „Pět let v čele národa”. Koncertu byli přítomni členové protektorátní vlády v čele s jejím předsedou dr. Krejčím, za Německého státního ministra pro Čechy a Moravu se dostavil SS-Obersturmbannführer Ferdinand Fischer, za velitelství Hitlerovy mládeže pro Čechy a Moravu Stabsleiter Kessler. Smetanovu síň hustě zaplnila mládež, a to tentokrát poprvé v hojném počtu také dívky, které právě zahajovaly svoji povinnou službu. Podium až vysoko k varhanám obsadili účinkující: osmdesátičlenný orchestr České filharmonie, 180 členů Českého pěveckého sboru a 400 chlapců a děvčat Kühnova dětského sboru, pěvci vesměs v pestrých národních krojích. Po předehře a úvodním sboru z Prodané nevěsty pronesl generální referent Kuratoria dr. František Teuner slavnostní projev:
„V radostném prostředí národních písní, v tradičním slavnostním ovzduší Smetanova sálu, připomínáme dnes mládeži páté výročí dne, kdy stanul v čele našeho národa dr. Emil Hácha. Kdo lépe než mládež, která dnes stojí uprostřed nového činorodého dění a nabývá výchovou nových forem v zájmu své vlastní budoucnosti, kdo jiný než tato mládež může více oceniti význam i důsledky díla toho, který zajistiv klid těchto zemí, zajistil i klidné mládí celé naší dorůstající generaci!
S pocity vděčnosti a hlubokého pochopení vzdáváme dnes čest tomuto společnému otci naší národní pospolitosti a nejen slovy, ale právě novou činností hlásíme se věrně ke korouhvi, kterou pozdvihl dr. Emil Hácha, aby ukázal radostnou a kladnou cestu do budoucna. Mládež česká dobře ví, zač je zavázána svému státnímu presidentu, který odvrátil od nás osud těch zemí, které bez prozřetelných vůdců šly vstříc rozvratu zničující války nebo občanské anarchie, zatímco my pod jeho vedením vstoupili jsme do společenství Říše, která bojuje za vítězný ideál nového světa a staletý mír příštích pokolení. Mladá generace má nejsilnější a nejhlubší důvod k tomu, aby oslavila ve výroční chvíli vůdčí práci pana státního presidenta a aby projevila svou vděčnost a příchylnost k němu.
Košíková se měla totiž stát dalším populárním sportem, na který soustředilo Kuratorium svou tělovýchovnou činnost. Po plaveckém a atletickém mistrovství bylo tedy odstartováno mistrovství mládeže v košíkové. Za spolupráce s volleyballovým a basketballovým svazem uspořádalo tak Kuratorium první mistrovství české mládeže v tomto sportovním odvětví. Z okrskových přeborů, které se zahájily 30. října 1943, vyšla okrsková družstva hochů a děvčat, která pak hájila okrsky na oblastních přeborech 27. a 28. listopadu. (Středočeská oblast je měla v Hnidousích u Kladna, západočeská ve Strakonicích, jihočeská v Budějovicích, polabská v Kolíně, východočeská v Hradci Králové, brněnská v Brně, středomoravská v Přerově a horácká v Moravských Budějovicích.) Vítězové z oblastních přeborů postupovali do bojů ve dnech 10.-12. prosince 1943 v pražské Lucerně. Soutěže se směla zůčastnit jen mládež narozená v letech 1925-29, která podle lékařské prohlídky byla schopna hry. Při finále mistrovství v Praze byli všichni účastníci dokonce vyšetřeni rentgenem a funkčními zkouškami, aby se zjistil vliv sportu na dospívající chlapecký a dívčí dorost. Před zahájením mistrovství byly pořádány ve všech okrscích dvoudenní propagační nábory košíkové.
V pražské Lucerně, která něco podobného zažila vůbec poprvé, proběhlo tedy 10. až 12. prosince 1943 vyvrcholení mistrovství mládeže Čech a Moravy v košíkové, jehož účastníci se určili na oblastních přeborech. Jednalo se o 10 družstev hochů a 10 družstev dívek. Zahájení se konalo v pátek 10. prosince ráno nástupem družstev a denně se odehrálo šestnáct zápasů. Jako vložky byla doplněna také utkání dospělých (např. Viktoria Žižkov – Philips, Sparta-Slavia). V zápasech se vystřídalo 20 rozhodčích. Třídenní zápasy o mistrovství Protektorátu v košíkové byly slavnostě zakončeny v pražské Lucerně 12. prosince. Finále bylo zahájeno nástupem všech zúčastněných družstev a proslovem gen. referenta dr.Teunera, který odevzdal odměny. Mistrovtsíví vedené ve vzorné sportovní kázni shlédlo jen v Praze během tří dnů 20 tisíc diváků. Pouze závěrečné zápasy se konaly před návštěvou asi 2500 diváků, především z řad mládeže. Mezi čestnými hosty byli také doc. dr. Kliment, kterého přede všemi uvítal František Teuner. Při příchodu byl Fr. Teuner vítán mládeží. Po slavnostním nástupu všech dvaceti družstev zhodnotil význam košíkové, které Kuratorium zařadilo jako závodní zimní sport. Finálovým zápasům byli přítomni zástupci ministerstev a také zástupce Hitlerovy mládeže. [263]
Ke konci roku proběhly take dvě významné kuratoristické kampaně či slavnosti. Zatímco k jedné zavdal příčinu zákonně zvolený protektorátní prezident Emil Hácha, tak ke druhé svým velkým podílem přispěl samozvaný československý prezident Edvard Beneš svou osudovou cestou do Moskvy v prosinci roku 1943.Na 30.listopad 1943 připadalo páté výročí dne, kdy byl dr. Emil Hácha zvolen státním prezidentem. K této příležitosti uspořádala nejprve veřejná osvětová služba v několika větších městech Čech a Moravy v neděli 28. listopadu dopoledne důstojné oslavy, promluvili na nich členové vlády a přední hudební tělesa přednesla významné skladby. Jednotliví členové vlády promlouvali odděleně v několika městech. V Hradci Králové měl v sále Střelnice projev ministr školství a ministr lidové osvěty Emanuel Moravec. Město bylo vyzdobeno barvami Říše a Protektorátu a ulice měly zvýšený ruch. Přesně v 11 hodin vstoupil do sálu Emanuel Moravec, doprovázen starostou města Hegrem a mládeží Kuratoria pro výchovu mládeže. Obecenstvo, které zaplnilo nejprostornější sál města, povstalo a zdravilo ministra vztyčenou pravicí. Ve svém projevu Moravec konstatoval, že dr. Hácha se prostě vrátil k tradiční české zdravé politice, k politice svatováclavské, která byla po tisíc let českou politikou říšskou a také prohlásil, že v roce 1939 vstoupil český národ jako první ze všech evropských národů do nové dějinné epochy tím, že jednou pro vždy zúčtoval se svou mylnou protiněmeckou a protiříšskou minulostí.
Samotné Kuratorium uspořádalo na počest Emila Háchy 29. listopadu 1943 slavnostní koncert ve Smetanově síni Obecního domu pod heslem „Pět let v čele národa”. Koncertu byli přítomni členové protektorátní vlády v čele s jejím předsedou dr. Krejčím, za Německého státního ministra pro Čechy a Moravu se dostavil SS-Obersturmbannführer Ferdinand Fischer, za velitelství Hitlerovy mládeže pro Čechy a Moravu Stabsleiter Kessler. Smetanovu síň hustě zaplnila mládež, a to tentokrát poprvé v hojném počtu také dívky, které právě zahajovaly svoji povinnou službu. Podium až vysoko k varhanám obsadili účinkující: osmdesátičlenný orchestr České filharmonie, 180 členů Českého pěveckého sboru a 400 chlapců a děvčat Kühnova dětského sboru, pěvci vesměs v pestrých národních krojích. Po předehře a úvodním sboru z Prodané nevěsty pronesl generální referent Kuratoria dr. František Teuner slavnostní projev:
„V radostném prostředí národních písní, v tradičním slavnostním ovzduší Smetanova sálu, připomínáme dnes mládeži páté výročí dne, kdy stanul v čele našeho národa dr. Emil Hácha. Kdo lépe než mládež, která dnes stojí uprostřed nového činorodého dění a nabývá výchovou nových forem v zájmu své vlastní budoucnosti, kdo jiný než tato mládež může více oceniti význam i důsledky díla toho, který zajistiv klid těchto zemí, zajistil i klidné mládí celé naší dorůstající generaci!
S pocity vděčnosti a hlubokého pochopení vzdáváme dnes čest tomuto společnému otci naší národní pospolitosti a nejen slovy, ale právě novou činností hlásíme se věrně ke korouhvi, kterou pozdvihl dr. Emil Hácha, aby ukázal radostnou a kladnou cestu do budoucna. Mládež česká dobře ví, zač je zavázána svému státnímu presidentu, který odvrátil od nás osud těch zemí, které bez prozřetelných vůdců šly vstříc rozvratu zničující války nebo občanské anarchie, zatímco my pod jeho vedením vstoupili jsme do společenství Říše, která bojuje za vítězný ideál nového světa a staletý mír příštích pokolení. Mladá generace má nejsilnější a nejhlubší důvod k tomu, aby oslavila ve výroční chvíli vůdčí práci pana státního presidenta a aby projevila svou vděčnost a příchylnost k němu.
Obr.: Pohled do Smetanovy síně Obecního domu v Praze, kde Kuratorium 29.11.1943 uspořádalo koncert "Pět let v čele národa". Na druhém snímku Fr. Teuner při projevu na této slavnosti.
Naši mládež nereprezentuje dnes nějaká generace lehkomyslných bouřliváků, nedozrálých svými malichernými a osobními tužbami, nepředstavuje ji mládež nihilistická a dekadentní, ale stále více mladí, kteří chtějí a budou vyrůstat v generaci konstruktivní skutečnosti a kteří přímo od svého vstupu do výchovného působení školy nebo mimoškolní výchovy jsou uvědomováni o příkazech, jež jim určuje nejen národní, ale i říšská a tím i evropská pospolitost. I naše generace formuje se dnes v generaci ukázněnou, spoluodpovídající generaci činů, práce i budoucí tvorby. Této mládeži, tak vážně na svůj život se dívající, stojí jako nejvyšší příklad ztělesněné moudrosti starého člověka dr. Emil Hácha. Ukazuje jí, jak život nutno stále vyrovnávat, jak nutno zachovávat kladný postoj k událostem, nezavírat oči před skutečností, sloužit s krajní svědomitostí celku a rozumně podchycovat všechno, co kolísá, vytvářet tak střed klidu, hlubinu bezpečnosti, v které každý nalézá jasnou a uklidňující směrnici. Evropský duch, vzdělaný a moudrý muž, který studiem i životní zkušeností poznává význam evropské kultury, vyznává nutnost obětí pro její zachování a ví o sounáležitosti naší v civilizační sféře evropského středu a dovede také s přímostí a odvahou v nejkritičtější chvíli národu připomínat povinnost obnovovat nepomíjející závazek říšské a tím i evropské pospolitosti.
V daším pořadu přednesl Český pěvecký sbor Malátovy „Zpěvy lidu českého”, Česká filharmonie provedla Smetanovu symfonickou báseň „Z českých luhů a hájů” a Kühnův dětský sbor zazpíval druhý díl Jeremiášovy směsi lidových českých písní . [264]
Hlavní těžiště oslav se však soustředilo na úterý 30. listopadu 1943. V Praze se o tři čtvrtě na devět rozezvučely zvony svatovítského dómu na Hradě a po nich zvony na všech pražských chrámech. Ve zlaté bráně svatovítského chrámu byla uvítána řada oficiálních hostů. Do katedrály se dostavili dále zástupci ústředních protektorátních úřadů, ústavů a škol, zástupci vládního vojska, města Prahy, vědeckých, kulturních a hospodářských korporací. Stupně, vedoucí v chrámové lodi k presbyteři, lemovaly dvě skupiny dívek v národních krojích, chrámová loď byla naplněna velmi četným obecenstvem. Na třetím hradním nádvoří nastoupily, když se pontifikální mše chýlila ke konci, šiky asi 3000 příslušníků české mládeže, chlapci i děvčata za vedení pořadatelů Kuratoria. Nesli obrovské stuhy s nápisy „S Vámi se nebojíme budoucnosti“, „Vy jste nám ukázal cestu, my mladí po ní jdeme“, „Mládež Vám děkuje za pět let práce pro národ“, „Za Vámi stojí česká mládež“, „My stojíme za Vámi jako budoucí národ“. Mládež se seřadila před katedrálou čelem k hradnímu balkonu. (Jak už bylo uvedeno v jedné z předchozích kapitol, byla přitom mládež dle pozdějšího hlášení funkcionáře Kuratoria z části velmi nedisciplinovaná a řada z nich brala akt spíše jako recesi. Několik českých historiků tuto zprávu často ve svých pracech cituje a staví ji více do politického kontextu, přičemž by na tomto místě mělo být poznamenáno, že projevy recese zdaleka nemusí mít automaticky hlubší politicky motivovanou spojitost.) U vchodu do Vladislavského sálu nastoupil první prapor vládního vojska jakožto čestný prapor, kterému velel podplukovník Adamec.
První z blahopřejných projevů, kterých se státnímu prezidentu dostalo dopoledne na Hradě, byl od družiny chlapců a dívek z Jihočeského kraje. Státní prezident tuto krojovanou skupinu, provázenou generálním referentem Kuratoria dr. Teunerem, přijal hned po příjezdu z Lán v zeleném salonu v druhém poschodí Hradu. Byl to vlastně oficiální pozdrav jihočeského kraje svému významnému rodáku. Na pozdravná slova dr. Teunera státní prezident srdečně poděkoval a v rozhovoru s delegací mládže projevil živý zájem o svůj rodný kraj a některé své osobní známé v Trhových Svinech. Delegace odevzdala přitom státnímu prezidentovi pamětní dary. [265]
Prosincová cesta dr. Beneše do Moskvy za účelem uzavření „československo-sovětské spolupráce” vyvolala ve velké části české veřejnosti (pozitivní) emoce, způsobené v první řadě tím, že v komunistickém a převážně slovanském Sovětském svazu byla spatřována naděje na vysvobození z „germánského jha“. Negativní dopady Benešových kroků pro budoucnost národa byly v tomto ohledu přehlíženy a oficiální domácí protibolševické tažení ve formě intenzivní propagandy velká část české veřejnosti nebrala vůbec vážně a prakticky se toto úsilí míjelo účinkem. Státní prezident dr. Emil Hácha a čeští ministři vlády Protektorátu okamžitě vydali ke smlouvě podepsané v prosinci 1943 Benešem v Moskvě „slavnostní protest“, v němž se pravilo: „Jménem celého českého národa vznášíme jako jeho zákonná a příslušná vláda slavnostně prostest proti pokusu neodpovědných emigrantů vydati naši domovinu bolševickému imperialismu. Český národ a jeho vláda, pamětlivy svého evropského závazku, nikdy neuznají pakt s bolševismem, nýbrž budou vždy všemi silami bojovat proti zradě českých zemí bolševismu. Stojíme věrně k Říši, jejíž branná moc dnes jediná zaručuje záchranu evropských národů a jejich kultury.“ [266]Ve středu 15.12.1943 večer se ve velkém sále Lucerny v Praze konala z podnětu a za vedení Kuratoria pro výchovu mládeže, jehož ústřední činovníci se dostavili spolu s instruktory a pověřenci všech venkovských okresů, velká protibolševická demonstrace. Pod heslem „Socialismem mládeže proti bolševickému rozvratu“ se sešly před 19. hodinou proudy českých chlapců a dívek, studující mládež, mladiství v povinné službě a pracující dorost, stejně jako mnoho dospělého obyvatelstva, takže všechna prostranství velkého sálu byla zaplněna do posledního místa. Dalšími účastníky této manifestace byly delegace dělníků a sedláků, zástupci frontových bojovníků, průmyslu a živnosti, zástupci ústředních úřadů a národních korporací, jakož i představitelé odvborových svazů. Zvláštního důrazu dodala manifestaci přítomnost oficiálních hostů. Dostavila se vláda Protektorátu v čele s předsedou Jaroslavem Krejčím, SS-Obersturmbannführer Ferdinand Fischer a vedoucí kulturně-politického oddělení SS-Sturmbannführer Wolf, dále ministr Emanuel Moravec ve své funkci předsedy Kuratoria a za kancelář státního presidenta kabinetní šéf dr. Popelka a politický referent docent dr. Kliment. Po uvítacím projevu hlavního pověřence pro Velkou Prahu Eduarda Chalupy se ujal slova generální referent Kuratoria dr. František Teuner. Jeho projev byl bilancí půldruhaleté činnosti Kuratoria na poli tělesné, umělecké, duchovní a politické výchovné činnosti. [267]
Teuner řekl, že v boji, kdy jde o všechno, kdy hranice jsou podřadného významu a je na vážkách osud třiceti národů Evropy, stojí prý také evropská mládež na místech, kde hájí a podporuje boj o zachování všech hodnot, ze kterých jednotlivec i národ čerpá svoji sílu k dalšímu životu. Výchova mladých lidí Říše i ostatní Evropy měla směřovat k tomu, aby mladí mohli zabezpečit dědictví, jež vykoupili svými nesmírnýmio oběťmi mrtví a trpící válčícího světa. Den 28. května 1942, kdy bylo založeno Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, označil Teuner za mezník, který mladé české generaci ukázal „novou a zdravou cestu“. Dále bilancoval, že ve službě mládeže stálo k danému dnu 300.000 chlapců a 85.000 děvčat a vynášel přínos tělovýchovné výchovy ze strany Kuratoria. „S radostí a zadostiučiněním oznamuji, že s pomocí nejvyšších představitelů Říše v Protektorátě bylo pro povinnou službu mládeže v Čechách a na Moravě dáno k disposici a plnému používání do dnešního dne z bývalého sokolského majetku 1163 hřišť, 7 stadionů, 23 koupališť, 75 obytných domů, 528 pozemků a na 893 tělocvičen spolu s 210 jinými objekty! Tento počet se zvýší ještě o dalších 79 objektů, které budou Kuratoriu ke správě pro jeho práci s mládeží předány. Kromě toho používáme dnes hodnotného tělocvičného nářadí z bývalých tělocvičných jednot c 976 obcích a používáme i část majetku v některých místech Protektorátu bývalé YMCY.“
Proti bolševismu vrhal František Teuner „tvůrčí socialismus“:
„Socialismus skutečně je dnes také jedním z kamenů, jež staví výchova mladých lidí v Evropě a jež tvoří jedno z pout mezi jednotlivci a národy celého nového kontinentu. Socialismus, jenž napájí tvůrčí práci dnešní obrany stejně jako zítřka velikého budování, je také jedním z ideálů, pro který se vede tato válka a za který dnes bojují na frontách ozbrojené síly Říše i ostatní Evropy. Socialismus stavíme proti bolševismu stejně jako proti plutokratickému kapitalismu. Socialismus je také myšlenkovým názorovým bohatstvím a je silou, v níž vyrůstá také v nové výchově naše mládež podle vzoru největší organizace mládeže světa, mládež německá. Tím, že my dnes stavíme před prapor nového mládí se stejnými právy i povinnostmi chlapce bohatého či chudého, syna továrníka, dělníka či posledního podruha z vesnické chalupy, jestliže dnes dáváme stejnou možnost poznávat nerozdílné kamarádství společných zážitků na táborech, ve službě, v pestré řadě malých i větších úkolů, jež vedou k společnému cíli, pak tím nejlépe také budujeme smysl pro socialistické pojetí v mládeži samé, pak tím oslabujeme sobectví jedince a vyvršujeme zájem celku nad zájmem jednotlivce. (…) Sociální plán 1944, který bude ve svých detailních a konkrétních jasných formách zvlášť vyhlášen na začátku příštího roku a podložen vydáním příslušných vládních nařízení, mluví nejjasněji o novém socialismu podnikání v české mládeži a tvoří také velikou záruku toho, že mládež podle těchto směrnic podporovaná, sociálně zajištěna a vedena, přesvědčí se o tom, jak veliký jest rozdíl mezi socialismem, jak my jej dnes chceme hlásat a zastupovat a mezi tzv. marxistickým pojetím socialismu zrazeného, který v celém hrůzném zploštění bídy a otroctví snášejí miliony těch, kteří dnes žijí pod diktaturou bolševismu Sovětského svazu nebo mamutího plutokratického kapitalismu Západu. Příštím rokem bude započato s vybudováním sociálního díla, jež se má stát páteří sociálního zajištění české mládeže a jež vyrůstá skutečně do nejvyššího životního zájmu celého českého národa.“
V jiné části projevu se tázal Teuner, kdo je vlastně zrádcem českého národa:
„Jestliže si myslí některý blázen, že jenom proto, že nad naší prací vlaje vesele vlajka Říše a Protektorátu současně, že při tom všem hlásíme se také k velikému a širšímu světu, že nechceme býti jenom Čechy, uzavřenými do svého národního celku, ale také chceme býti dobrými občany Říše a uvědomělými Evropany, a proto tedy, že jsme zrádci, pak odpovězte mi na tuto otázku: Kdo skutečně zrazuje svůj národ? Ten, kdo dnes koketuje s bolševismem a v úkrytu blaseovaných a zvrhlých společností nadává na nás a přeje si Stalina a jeho hordy, aby řádily v našich městech i vesnicích, nebo tato nová společnost slušných mladých chlapců, kteří s nadšením a vírou v zítřek budují naši novou generaci? Kdo zaslouží většího pohrdání než právě tito, z národa se vyřazující jedinci, kteří nezaslouží nic jiného, než aby na vlastní kůži zakusili osud bolševismu, který by chtěli připravit celému národu.“
Lidové noviny shrnuly obsah část jeho projevu do následujících řádků, ve kterých je řeč o plánech Kuratoria na rok 1944 :
Jedním ze základních kamenů výchovy mládeže v Evropě je dnes také socialismus. V něm vyrůstá naše mládež podle vzoru organisace mládeže německé. Smysl pro socialistické pojetí v mládeži oslabuje sobectví jedince a zvyšuje zájem o celek. Vlastní sociální práce pro mládež od 10 do 18 let, budovaná výstavbou sociální pracovní skupiny přímo v Kuratoriu, nemají v dosavadním českém životě obdoby a bude jí věnován hlavně rok 1944. Ale již letos v rámci ozdravovací akce Reinharda Heydricha prožilo v 11 letních táborech svoji dovolenou 7946 chlapců a 2535 děvčat, celkem tedy 10.481 mladistvých. Na tuto akci bylo vydáno přes pět milionů korun. Na rok se začne budovat sociální dílo, podložené vládními nařízeními jako páteř sociálního zajištění české mládeže. Ozdravovací akce Reinharda Heydricha bude příští rok rozšířena na 15.000 mladistvých; bude zdokonalena a provedena v rozmnožených, lépe vybudovaných a vybavených táborech. Podobná akce pro selskou mládež je připravena na první měsíce příštího roku. Poprvé bude mít dovolenou také selská mládež; prožije ji v několika táborech s dokonalým tělesným odpočinkem a zimními sporty, ale uvidí také Prahu nebo Brno, aby měla příležitost zážitku kulturního a uviděla velký průmyslový podnik. Třetí druh ozdravovacích dovolených je připravován pro školní mládež v letních táborech. Pro mladé učně a učnice, kteří pracují často daleko od svého domova, byly již dříve zřizovány útulky a noclehárny, které však jen zřídka vyhovovaly. Kuratorium vykonalo přípravy, aby se tu poměry zlepšily a aby se začalo s výstavbou domovů mládeže, jakmile poměry dovolí. Těmto domovům bude zajištěna výchova i dohled nad chlapci a děvčaty, i dohled na hospodářství domovů. V příštím roce začne se také uskutečňovat pod heslem „Nadaní vpřed!“ třetí sociální dílo. Nadání, výkon v povolání – ať v dílně nebo ve škole – budou hodnoceny a podporovány bez ohledu na osobní poměry jednotlivce a jeho rodičů. Nadanému bude podána pomocná ruka, aby se vyvinul. K tomuto cíli bude vybudována síť školených spolupracovníků, v Praze zřízeno zvláštní ústředí a budou zabezpečeny finanční podklady.
V závěrečné části svého projevu vznesl Teuner dramatický apel: „My česká mládež připojujeme se k hlasu českých sedláků, jenž ozval se před několika dny na jejich shromáždění v Praze a spolu se všemi slušnými a poctivými lidmi v Čechách a na Moravě voláme dnes všichni 10-18letí k celé naší české veřejnosti, ke všem našim otcům i matkám, že jsme proti bolševismu, jsme proti rozvratu ducha i hmoty, že jsme proti všem jeho spojencům, ať jsou kdekoliv, neboť chceme žít s naším národem, s Říší i Evropou a chceme tvořit a budovat vítězný svět, který nám jednou také vybuduje naše práce i boj všech těch, před kterými v úctě a hluboké vděčnosti skláníme se zde na staroslavné půdě pražské.“
Jako druhý řečník se ujal slova známý šéfredaktor Českého Slova Karel Werner. Varoval, že se Beneš pokouší „zaprodat naši zemi a náš lid bolševikům“. Dvacet let měl Beneš prý příležitost dokázat co dovede. Výsledkem vnitřní Benešovy politiky pak bylo, že nás znepřátelil se všemi národními skupinami v bývalém Československu. V zahraniční politice si dle Wernerových slov hrál Beneš dvacet let na nepostradatelného znalce. Znepřátelil nás s demokratickým Německem právě tak, jako s pozdějším Německem národně socialistickým, dále s Polskem, nenašel poměr k Rakousku a nikdy se nepokusil o dobrý sousedský vztah k Maďarům. Ve službách Anglie a Francie znepřátelil náš národ se všemi sousedy a učinil nás nejméně oblíbeným národem ve střední Evropě. Ale i na západě prý nás reprezentoval tak, že Francouzi si nás pletli s cikány a Angličané nikdy nevěděli, kde leží Praha. Nejlepší charakteristikou Benešovy politiky byl dle Wernera známý Chamberlainův výrok o tom, že Angličané nejsou ochotni jít do války pro národ, který neznají a o kterém nic nevědí.
Z přímé řeči Karla Wernera stojí za zmínku následující úryvky:„Naše veřejnost měla dostatek možností poznat, jaké nebezpečí představuje bolševismus pro evropskou civilizaci. Když německá branná moc otevřela brány do tolik vychvalvaného státu dělníků a rolníků, byla v Praze uspořádána názorná výstava „Sovětský ráj“, které shlédlo statisíce návštěvníků. Vedle toho dostalo se mnoha českým lidem příležitosti přesvědčit se na vlastní oči, jak poměry v Sovětech opravdu vypadají. Řada českých novinářů byla pozvána na studijní cestu do obsazených území na východě. Pod vedením ministra Emanuela Moravce vypravila se tam delegace českých dělníků a sedláků. Český kriminalistický odborník prof. dr. Hájek a známý český spisovatel dr. Kožík byli v Katynu. Uviděli tam místo, kde bolševici povraždili mnoho tisíc polských důstojníků. Naopak do Prahy byla pozvána skupina zajatců tzv. československé vojenské jednotky v Sovětském svazu a skupina ruských uprchlíků z území, německou brannou mocí v poslední době vyklizených. Měli jsme tu četné návštěvníky z baltických států.
Podle nesčetných výpovědí jsme zjistili, že sovětský občan si mohl koupit nové šaty tak jednou za deset let. Podle jejich vlastní statistiky sovětského obuvnického průmyslu připadal jeden pár bot na jednoho sovětského občana jednou za sedm let. Platy a mzdy stačily nanejvýš na to, aby se sovětský dělník jakž takž udržel naživu, a to ne ještě vždycky. Tato bída je v Sovětském svazu všeobecná a my jsme nenašli výjimek, ačkoliv jsme se po nich pídili. Hrůza hladových let 1933 a 1934, kdy se počala provádět bezohledná kolektivizace zemědělského majetku a kdy na bohaté úrodné Ukrajině zahynulo místy až 40 procent lidí následkem hladu a podvýživy, vryla se tak hluboko do mysli těchto lidí, že ještě dnes po deseti letech se k tomu v rozhovorech stále vracejí.“
„Všichni, kdož poznali bolševické poměry na vlastní oči, se shodují v tom, že bolševismus přivodil za 25 let svého režimu jedině moře bídy a utrpení. Zúčastnil jsem se sám před rokem novinářské výpravy na obsazenou Ukrajinu a na Krym a poznal bolševické poměry z vlastní zkušenosti. Mluvil jsem osobně s českými dělníky a sedláky, kteří byli na Ukrajině, mluvil jsem s prof. dr. Hájkem i se spisovatelem Kožíkem po jejich návratu z Katynu, sešel jsem se se zajatými příslušníky česko-slovenské jednotky od Charkova, hovořil s ruskými uprchlíky z vyklizovaných území, mluvil také s Estonci, Lotyši a Litevci na novinářském sjezdu ve Vídni i s německými vojáky, kteří se vrátili z východní fronty, a mohl srovnati zkušenosti všech zmíněných s vlastními poznatky. Domívám se proto, že jsem dosti informován o bolševimsu a že jsem si o něm mohl udělat vlastní názor. Proto mi vůbec neimponují nevěřící Tomášové a nenapravitelní šiřitelé šeptané propagandy, kteří nikde nebyli, nic neznají z vlastní zkušenosti, ale přesto lépe všemu rozumějí a pochybují o pravdivosti toho, co se jim o bolševismu píše a říká.“
„Komunismus zničil všechny staré kulturní hodnoty, aniž by vytvořil nové. Mnoho škody napáchal zničením pravoslavných chrámů. Vzácné stavby se starými freskami a malbami, proměněné ve skladiště třaskavin, byly vyhozeny bolševiky na ústupu do povětří, jiné byly používány za skladiště benzinu nebo za restauraci, v nejlepším případě proměněny na protináboženské museum. Český člověk by neměl k těmto věcem mlčet.“
"Pět let Háchovy práce přesvědčuje správnost vytčených cest, a tak my, česká mládež, která písní a hudbou, tím nejkrásnějším, co kdy vzešlo z duchovní dílny českého národa, slavíme dnes výročí Háchova díla apřejeme panu státnímu presidentovi vděčně a oddaně, aby se dožil ještě mnoha, mnoha let a aby příští vítězný mír Evropy dal skvělé zadostiučinění jeho státnické i lidské moudrosti i otcovské lásce, která nám tolik zachránila.“
Obr.: Koncem února roku 1942 byla na Holešovickém výstavišti zahájena výstava "Sovětský ráj".
„Hlavními znaky bolševizace jsou a zůstanou: krvavá likvidace veškeré inteligence, zabavení veškerého zemědělského majetku a zřízení kolchozů. S tím by šla v ruku v ruce likvidace živnostenského a obchodnického stavu, zabavení soukromého majetku, takže celý národ by se proměnil v proletariát a komu by to nebylo vhod, toho by očekávala smrt nebo vyhnanství.
Nedovedu si proto představit českého inteligenta, českého sedláka nebo chalupníka a živnostníka, kteří by se mohli domnívat, že by se jim vedlo lépe pod bolševickým režimem. Největším a nejkrvavějším omylem by však bylo, kdyby si český dělník myslil, že by se mu pod bolševickcým panstvím vedlo lépe. Naopak, klesl by na úroveň tažného zvířete.“
„Když si rozumný člověk dá ušít u krejčího šaty, a ten mu je zpacká, pak k tomu krejčímu víckrát nejde. Pan Beneš nám za dvacet let svého působení zpackal celou českou politiku a zničil český stát. Nyní žádá od nás, abychom mu znovu věřili a abychom mu znovu svěřili do jeho rukou osud českého národa. Jediná rozumná odpověď na tyto jeho námluvy je tato: Těch dvacet let nám stačilo! O Beneše tu dnes nikdo nestojí. V Čechách a na Moravě nemá ten pán jednou provždy co dělat. Skutečný a opravdový český vlastenec neutekl v těžkých chvílích národa do ciziny, nýbrž zůstal zde, na rodné hroudě, aby pracoval pro lepší národní budoucnost. Naše místo není ani v Londýně, ani v Moskvě, nýbrž v Praze.
Nedovedu si proto představit českého inteligenta, českého sedláka nebo chalupníka a živnostníka, kteří by se mohli domnívat, že by se jim vedlo lépe pod bolševickým režimem. Největším a nejkrvavějším omylem by však bylo, kdyby si český dělník myslil, že by se mu pod bolševickcým panstvím vedlo lépe. Naopak, klesl by na úroveň tažného zvířete.“
„Když si rozumný člověk dá ušít u krejčího šaty, a ten mu je zpacká, pak k tomu krejčímu víckrát nejde. Pan Beneš nám za dvacet let svého působení zpackal celou českou politiku a zničil český stát. Nyní žádá od nás, abychom mu znovu věřili a abychom mu znovu svěřili do jeho rukou osud českého národa. Jediná rozumná odpověď na tyto jeho námluvy je tato: Těch dvacet let nám stačilo! O Beneše tu dnes nikdo nestojí. V Čechách a na Moravě nemá ten pán jednou provždy co dělat. Skutečný a opravdový český vlastenec neutekl v těžkých chvílích národa do ciziny, nýbrž zůstal zde, na rodné hroudě, aby pracoval pro lepší národní budoucnost. Naše místo není ani v Londýně, ani v Moskvě, nýbrž v Praze.
Zde v rámci Velkoněmecké říše a v duchu nacionálního socialismu budujeme si tak, jak to dovedeme, dokonalejší sociální zítřek pro sebe i pro svoje děti.
Za Benešova režimu měli jsme až 800 tisíc nezaměstnaných, kteří živořili za žebráckou podporu průměrně devadesát korun týdně. Vedle toho měli jsme polozaměstnané, vysazované z práce vždy na tři dny v týdnu. Měli jsme přebytek studovaného proletariátu. Úředníci s maturitou dostávali místa za šedesát korun týdně od rána do noci. Dělnické mzdy se pohybovaly také mezi dvěma až třemi korunami na hodinu. Stenotypistky v kancelářích musily pracovat nezřídka za dvě stě padesát až tři sta korun měsíčně. Tyto protisociální zjevy dnes zmizely. Dnes pracuje každý a každý je za svou práci slušně odměněn.
Zatímco tedy vidíme na jedné straně moře nepopsatelné bolševické bídy, můžeme u nás sledovat očividný sociální vzestup, a to už nyní, uprostřed veliké války. Dovedeme si představit, jak teprve by pokračovala výstavba našich zemí, kdyby války nebylo. Přitom nikomu, kdo se poctivě řídí politickými směrnicemi státního prezidenta dr. Háchy, nebyl zkřiven ani vlas na hlavě. Samozřejmě, že válkou vznikla také četná hospodářská omezení, ale ta jsou u nás zrovna tak jako v Anglii nebo v Americe, a daleko se nedají srovnat s poměry v bolševickém pekle.“
„Jestliže chce bolševismus dnes uzavírati s naším národem přátelskou smlouvu, pak máme všechny důvody k tomu, abychom ani vteřinu nevěřili v poctivost takovéto nabídky. O tom jsme viděli názorný příklad, jak to pak s takovou smlouvou dopadá, na baltických státech. Stejnou smlouvu, jako předložili v neděli (12.12.1943) v Moskvě Benešovi, uzavřel Sovětský svaz před čtyřmi lety s Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Ve smlouvách s Estonskem, Litvou a Lotyšskem bylo napsáno, že nezávislost obou států, jakož i jejich hospodářský a sociální řád nejsou smlouvou o vzájemné pomoci nijak dotčeny. A už v červnu 1940, tedy za osm měsíců po podpisu citovaných smluv, předložili bolševici baltickým státům ultimatum, ve kterém si diktovali co se smí a co se nesmí. Tento tlak se brzy proměnil v teror, pod kterým byly vypsány nové volby. Jejich výsledkem bylo připojení baltických států k Sovětskému svazu, jakožto nových sovětských republik. Bolševický režim potrval zde pouze jeden rok. Za tu dobu byla téměř celá šestina mužského obyvatelstva v Estonsku zatčena a odvlečena. V Lotyšsku stal se obětí každý šestý obyvatel, v Litvě bylo zavražděno 3000 Litevců, zatímco 12.000 Litevců bylo deportováno na Sibiř.“
A v závěru své řeči Karel Werner apeloval směrem k české veřejnosti a v podstatě už hovořil o aktivitě nové organizace, České ligy proti bolševismu, jejíž založení bylo v těchto dnech zároveň iniciováno a která se ustavila na pozdějším veřejném shromáždění taktéž v sále Lucerny:Za Benešova režimu měli jsme až 800 tisíc nezaměstnaných, kteří živořili za žebráckou podporu průměrně devadesát korun týdně. Vedle toho měli jsme polozaměstnané, vysazované z práce vždy na tři dny v týdnu. Měli jsme přebytek studovaného proletariátu. Úředníci s maturitou dostávali místa za šedesát korun týdně od rána do noci. Dělnické mzdy se pohybovaly také mezi dvěma až třemi korunami na hodinu. Stenotypistky v kancelářích musily pracovat nezřídka za dvě stě padesát až tři sta korun měsíčně. Tyto protisociální zjevy dnes zmizely. Dnes pracuje každý a každý je za svou práci slušně odměněn.
Zatímco tedy vidíme na jedné straně moře nepopsatelné bolševické bídy, můžeme u nás sledovat očividný sociální vzestup, a to už nyní, uprostřed veliké války. Dovedeme si představit, jak teprve by pokračovala výstavba našich zemí, kdyby války nebylo. Přitom nikomu, kdo se poctivě řídí politickými směrnicemi státního prezidenta dr. Háchy, nebyl zkřiven ani vlas na hlavě. Samozřejmě, že válkou vznikla také četná hospodářská omezení, ale ta jsou u nás zrovna tak jako v Anglii nebo v Americe, a daleko se nedají srovnat s poměry v bolševickém pekle.“
„Jestliže chce bolševismus dnes uzavírati s naším národem přátelskou smlouvu, pak máme všechny důvody k tomu, abychom ani vteřinu nevěřili v poctivost takovéto nabídky. O tom jsme viděli názorný příklad, jak to pak s takovou smlouvou dopadá, na baltických státech. Stejnou smlouvu, jako předložili v neděli (12.12.1943) v Moskvě Benešovi, uzavřel Sovětský svaz před čtyřmi lety s Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Ve smlouvách s Estonskem, Litvou a Lotyšskem bylo napsáno, že nezávislost obou států, jakož i jejich hospodářský a sociální řád nejsou smlouvou o vzájemné pomoci nijak dotčeny. A už v červnu 1940, tedy za osm měsíců po podpisu citovaných smluv, předložili bolševici baltickým státům ultimatum, ve kterém si diktovali co se smí a co se nesmí. Tento tlak se brzy proměnil v teror, pod kterým byly vypsány nové volby. Jejich výsledkem bylo připojení baltických států k Sovětskému svazu, jakožto nových sovětských republik. Bolševický režim potrval zde pouze jeden rok. Za tu dobu byla téměř celá šestina mužského obyvatelstva v Estonsku zatčena a odvlečena. V Lotyšsku stal se obětí každý šestý obyvatel, v Litvě bylo zavražděno 3000 Litevců, zatímco 12.000 Litevců bylo deportováno na Sibiř.“„Všichni, pravím všichni, celý národ, musíme se dnes vzepřít proti bolševickému nebezpečí. Měli bychom se semknout bez rozdílu bývalých stran a bez ohledu na bývalé různosti v názorech v organizovaný odpor proti bolševismu. Měli bychom si u nás vytvořit hnutí, které by si vzalo za úkol, pevně čelit bolševickému teroru a bojovat neochvějně proti jedu bolševických idejí. Měli bychom každému českému člověku objasnit, že Evropa má dvě možnosti: vítězství Říše nebo bolševickou zkázu. A musíme vštípit hluboko do každé české duše poznání, že k záchraně českého národa vede jen jedna jediná možnost: vítězství německých zbraní.“
Úplně v plenkách se nacházela ještě zvláštní výchova českých dívek. S dívčí prací bylo započato až v září 1943. Hlavnímu poradci Hitlerovy mládeže v Kuratoriu, Oberbannführerovi Eduardu Schaschekovi, byla za tímto účelem přidělena Hauptmädelführerin Traude Scholzová. [269] V první řadě byl v počáteční fázi prováděn výběr českých spolupracovnic a jejich školení.V závěru roku 1943 měla premiéru take akce „Šijeme panenky“, které se zúčastnila dívčí část Kuratoria a v níž bylo vyrobeno na 60.000 panenek a různých hraček. Tyto hračky byly vyrobeny ze zbytků látek českými dívkami v povinné službě mládeže a byly určeny pro děti českých dělníků pracujících v Říši. Třetinu měly obdržet děti německých vojáků bojující na frontě. Děvčata se svými výrobky pochlubila na okresních výstavách v týdnu od 12. do 19. prosince 1943 ve všech okresních městech Protektorátu. Ve výkladních skříních velkých obchodů protektorátních měst se nejprve objevovaly výstavky šitých panenek, loutek a zvířátek, které vyrobily děti za přispění svých rodičů a učitelek. Počet vystavených hraček se na okresních výstavkách pohyboval od 1500 do 3000, nejvyššího počtu vystavených hraček bylo dosaženo v Hradci Králové (4000). Delegace české dívčí mládeže vedená hlavní dívčí referentkou Kuratoria Valáškovou odevzdala ve čtvrtek 16.12.1943 v budově říšského vedení mládeže v Berlíně část panenek určených německým dětem slavnostním způsobem říšské referentce Svazu německých dívek dr. Juttě Rüdigerové. Soubor 500 nejhezčích loutek byl poté vystavován v Praze v paláci u Černé růže na Příkopě. Zahájení výstavy v sobotu 18. prosince dopoledne se zúčastnil ministr lidové osvěty Emanuel Moravec, SS-Sturmbannführer Martin Wolf, generální referent Kuratoria František Teuner a četní zástupci úřadů, zejména školských. Hlavní dívčí referentka Kuratoria Valášková uvedla v zahajovacím proslovu smysl široce založené akce, v jejímž rámci děti pracovaly pro děti a z ústřižků látek a jiných zbytků vyrobily celkem 59.000 panenek a různých hraček. Většina z nich, na 44.000, byla určena dětem českých dělníků pracujících v Říši, 15.000 hraček pak dětem říšských vojáků jako „projev díků české mládeže a celého českého národa hrdinným obráncům naší vlasti“. V Praze bylo rozdáno na 10.000 panenek a sociální útulky obdržely asi 2000 panenek. Referentka Valášková připomněla, že dívvky v povinné službě se nebudou ovšem zabývat jen šitím, ale projdou účelnou výchovou k vědomí národní, říšské a evropské pospolitosti. [270]
Obr.: Momentky z předvánoční výstavy zhotovených panenek. Na prvním snímku si prohlíží výtvory Emanuel Moravec, SS-Sturmbannführer Martin Wolf (šéf oddělení "Kulturní politiky" při Německém státním ministerstvu pro Čechy a Moravu) a František Teuner.
Mladší chlapce oslovila populární soutěž „Správného kluka“, stejnojmenného časopisu Kuratoria pro výchovu mládeže. Dostaveníčkem pražských chlapců, kteří se zúčastnili velké vánoční soutěže časopisu, bylo holešovické divadlo Uranie. Sešli se tam hoši ze všech konců Prahy. Dostavil se také generální tajemník Kuratoria dr. František Teuner, který blahopřál všem hochům, jimž byl odevzdán diplom s propůjčením českého kamarádského titulu Správný kluk. Ve své řeči připomněl Teuner hochům, že diplomy jsou pro ně závazkem, aby v celém dalším životě byli ostatním hochům v povinné službě vzorem. Vedoucí redaktor František Smrček uvedl, že do soutěže o umění došlo 11.198 prací, z nichž 85 procent bylo naprosto správných. Čtyři nejlepší trubači z nejmladšího trubačského sboru z Kolína zpestřili fanfárami rámec slavnostního aktu při odevzdávání diplomů. Poštovní učňové zazpívali hochům národní písně. Hoši pak zhlédli vánoční divadelní hru „K betlému“ od A. Weniga, která byla hrána v rámci akce „Umění mládeži“. [269] V pražské Lucerně se zase konalo slosování vánoční soutěže „Knihovny pro mládež“ a byly zde zároveň uspořádány váýstavky zbraní a předmětů vojenské výstroje, vzorných prací zaslaných do soutěže jakož i knih nakladatelství Orbis. Slavnost byla zahájena krátkým proslovem ředitele Dvořáka z nakladatelství Orbis. Následoval pestrý program, který obstarala závodní hudba Orbisu, Kühnův dětský sbor, devítiletý harmonikář Olda Zimmermann a skupina čínských umělců. Pak došlo ke slosování z 80 ocenění. Mezi cenami byly lyže, sáně, brusle, stavebnice Archimedes, parní strojky, společenské hry. Závěrem zpíval celý sál oblíbený pochod Knihovny pro mládež. [272]
Rok 1943 se chýlil ke konci a Kuratorium hledělo do dalšího roku s mnoha novými plány.
.
POKRAČOVÁNÍ: 11.7.2010
Fotografie: ČTK, archiv Vladimíra Kordy, časopisy Pestrý týden, Pražský Ilustrovaný Zpravodaj, Ozvěny, Zteč , Správný kluk, Böhmen und Mähren a Unsere Wehrmacht in Böhmen und Mähren. Zvláštní dík autora náleží Vladimíru Kordovi za spolupráci v opatřování fotodokumentace.
.
Poznámky:
[246] Londýn a Den české mládeže, In: Lidové noviny, 26.11.1943, str. 2
[247] Ze života a práce mladých, In: Zteč, 1.11.1943, str. 5
[248] Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt, československý odboj a nacistická okupační moc 1943-1945, str. 98
[249] Zpráva SS-obersturmbannführera Fischera z 25.9.1943 adresovaná K.H. Frankovi, NA, f. 1446 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110-4/22
[250] Říšský protektor dr. Frick uveden v úřad, In: Lidové noviny, 15.10.1943
[251] Domov mladých pošťáků, In: Zteč, 18.10.1943, str. 3
[252] Ústav pro výchovu a školení telegrafních učňů, In: Lidové noviny, 14.10.1943, str. 2
[253] Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 163
[254] Pipota, Jan Nepomuk: O Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Po pěti letech 1939-1944, Orbis Praha 1944, str. 238
[255] Čestná práce pro pospolitost, In: Lidové noviny, 4.12.1943, str. 2; Studenti pomáhají zajistit zásobování obyvatelstva, In: Lidové noviny, 9.10.1943, str. 2; Lidové noviny, 7.11.1943
[256] Toroň, Jindra: Zteč, 1.12.1943, str. 3
[257] Koncert pro děti, In: Lidové noviny, 13.11.1943, str. 5
[258] Lidové noviny, 19.11.1943, str. 7; Lidové noviny, 21.11.1943, str. 4
[259] Ochotnická „Prodaná nevěsta“ v Třebíči, In: Lidové noviny, 24.11.1943, str. 4
[260] Lidové noviny, 23.11.1943, str. 7; Co se připravuje, In: Zteč, 1.11.1943, str. 8; Zteč, 1.12.1943, str. 8; Muži na svém místě, In: Zteč, 1.12.1943, str. 8
[261] Lidové noviny, 1.12.1943, str. 5
[262] Lidové noviny, 8.12.1943, str. 4
[263] Dnes zahájení přeborů mládeže v košíkové, In: Lidové noviny, 30.10.1943, str. 5; Zdraví mládeže především, In: Lidové noviny, 18.11.1943, str. 3; O přebor mládeže v košíkové, In: Lidové noviny, 24.11.1943, str. 5; Lidové noviny, 4.12.1943, str. 5; Tři dny košíkové v Lucerně, In: Lidové noviny, 9.12.1943, str. 3; Lidové noviny, 16.12.1943, str. 3; Zteč, 22.12.1943, str. 8
[264] Oslavy 5. výročí volby dr. Emila Háchy, In: Lidové noviny, 27.11.1943, str. 2; Oslavy presidentovy volby v rozhlase, In: Lidové noviny, 28.11.1943, str. 3; Ministr Em. Moravec v Hradci Králové, In: Lidové noviny, 29.11.1943, str. 2; Věčná zásluha státního presidenta, In: Lidové noviny, 1.12.1943, str. 2
[265] Slavný den na pražském Hradě, In: Lidové noviny, 1.12.1943, str. 1-2
[266] Slavnostní protest českého národa, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 1
[267] S vítěznou Říší a Novou Evropou, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 2
[268] Hrdá bilance půldruhaleté úspěšné činnosti Kuratoria, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 2; Socialismem mládeže proti bolševismu, In: Zteč, 22.12.1943, str. 2-3; Výzva k mobilisaci duchovních sil proti bolševismu, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 2
[269] Bericht über die Tätigkeit des Kuratoriums für tschechische Jugenderziehung im Jahre 1943, zpráva Fritze Knoopa zaslaná 11. 4. 1944 K. H. Frankovi, NA, f. 1446 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110-4/22
[270] Lidové noviny, 5.12.1943, str. 8; Lidové noviny, 8.12.1943, str. 4; Lidové noviny, 17.12.1943, str. 4; České dívky dětem, In: Lidové noviny, 19.12.1943, str. 3
[271] Diplomy vánoční soutěže pro chlapce, In: Lidové noviny, 19.12.1943, str. 3
[272] Lidové noviny, 20.12.1943, str. 4
[246] Londýn a Den české mládeže, In: Lidové noviny, 26.11.1943, str. 2
[247] Ze života a práce mladých, In: Zteč, 1.11.1943, str. 5
[248] Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt, československý odboj a nacistická okupační moc 1943-1945, str. 98
[249] Zpráva SS-obersturmbannführera Fischera z 25.9.1943 adresovaná K.H. Frankovi, NA, f. 1446 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110-4/22
[250] Říšský protektor dr. Frick uveden v úřad, In: Lidové noviny, 15.10.1943
[251] Domov mladých pošťáků, In: Zteč, 18.10.1943, str. 3
[252] Ústav pro výchovu a školení telegrafních učňů, In: Lidové noviny, 14.10.1943, str. 2
[253] Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 163
[254] Pipota, Jan Nepomuk: O Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Po pěti letech 1939-1944, Orbis Praha 1944, str. 238
[255] Čestná práce pro pospolitost, In: Lidové noviny, 4.12.1943, str. 2; Studenti pomáhají zajistit zásobování obyvatelstva, In: Lidové noviny, 9.10.1943, str. 2; Lidové noviny, 7.11.1943
[256] Toroň, Jindra: Zteč, 1.12.1943, str. 3
[257] Koncert pro děti, In: Lidové noviny, 13.11.1943, str. 5
[258] Lidové noviny, 19.11.1943, str. 7; Lidové noviny, 21.11.1943, str. 4
[259] Ochotnická „Prodaná nevěsta“ v Třebíči, In: Lidové noviny, 24.11.1943, str. 4
[260] Lidové noviny, 23.11.1943, str. 7; Co se připravuje, In: Zteč, 1.11.1943, str. 8; Zteč, 1.12.1943, str. 8; Muži na svém místě, In: Zteč, 1.12.1943, str. 8
[261] Lidové noviny, 1.12.1943, str. 5
[262] Lidové noviny, 8.12.1943, str. 4
[263] Dnes zahájení přeborů mládeže v košíkové, In: Lidové noviny, 30.10.1943, str. 5; Zdraví mládeže především, In: Lidové noviny, 18.11.1943, str. 3; O přebor mládeže v košíkové, In: Lidové noviny, 24.11.1943, str. 5; Lidové noviny, 4.12.1943, str. 5; Tři dny košíkové v Lucerně, In: Lidové noviny, 9.12.1943, str. 3; Lidové noviny, 16.12.1943, str. 3; Zteč, 22.12.1943, str. 8
[264] Oslavy 5. výročí volby dr. Emila Háchy, In: Lidové noviny, 27.11.1943, str. 2; Oslavy presidentovy volby v rozhlase, In: Lidové noviny, 28.11.1943, str. 3; Ministr Em. Moravec v Hradci Králové, In: Lidové noviny, 29.11.1943, str. 2; Věčná zásluha státního presidenta, In: Lidové noviny, 1.12.1943, str. 2
[265] Slavný den na pražském Hradě, In: Lidové noviny, 1.12.1943, str. 1-2
[266] Slavnostní protest českého národa, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 1
[267] S vítěznou Říší a Novou Evropou, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 2
[268] Hrdá bilance půldruhaleté úspěšné činnosti Kuratoria, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 2; Socialismem mládeže proti bolševismu, In: Zteč, 22.12.1943, str. 2-3; Výzva k mobilisaci duchovních sil proti bolševismu, In: Lidové noviny, 17.12.1943, str. 2
[269] Bericht über die Tätigkeit des Kuratoriums für tschechische Jugenderziehung im Jahre 1943, zpráva Fritze Knoopa zaslaná 11. 4. 1944 K. H. Frankovi, NA, f. 1446 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110-4/22
[270] Lidové noviny, 5.12.1943, str. 8; Lidové noviny, 8.12.1943, str. 4; Lidové noviny, 17.12.1943, str. 4; České dívky dětem, In: Lidové noviny, 19.12.1943, str. 3
[271] Diplomy vánoční soutěže pro chlapce, In: Lidové noviny, 19.12.1943, str. 3
[272] Lidové noviny, 20.12.1943, str. 4