Strach české emigrace z Moravcova působení na českou mládež

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl
Lukáš Beer

Protibolševická manifestace Kuratoria v prosinci 1943

Jako doplnění 12. dílu seriálu Nedokončená pouť Kuratoria byl k textu připojen kompletní článek emigrantských novin Nové Československo z 29. ledna 1944, který nastiňuje reálné obavy českého exilu na Západě o duchovní vývoj české mládeže v Protektorátu. Česká emigrace si dobře uvědomovala, že působení Moravcova Kuratoria pro výchovu mládeže zejména na nejmladší ročníky zanechá nepochybně stopy na převychovávané generaci.

Článku, který vyšel ve zmíněném listě, si povšimnuly i německé úřady a byl pořízen jeho německý překlad. Na podzim roku 1944 využil původního článku Jiřího Hronka také kuratoristický list „Zteč“ na první stránce, kde ocitoval malý úryvek a prezentoval jej jako „uznání práce Kuratoria emigrantským listem“. Následuje celý text článku J. Hronka v exilových novinách – jelikož jako podklad slouží německý překlad z českého jazyka a nikoli původní český zdroj, může se tento text skladbou vět a v případě některých výrazů mírně lišit od originálu, zveřejněného v „Novém Československu“. Text vyšel pod nadpisem „Česká mládež v ohrožení“:
.
„Mám před sebou jednu otřesnou fotografii. Velký sál „Lucerny“, plný mladých lidí. Na čelní stěně obrovská říšská orlice (zde autor Jiří Hronek zaměnil říšskou orlici se svatováclavskou orlicí- pozn.LB), která symbolicky drží v pravém pařátu českého lva, v levém moravskou orlici. Vpravo vlajka s hákovým křížem, vlevo červenobílá vlajka protektorátu, uprostřed strašná bronzová busta Hitlera, po stranách čeští vlajkonoši v bílých košilích a černých kalhotách a u mikrofonu v popředí samozřejmě generální pověřenec kuratoria, dr. Teuner. Je to snímek z protestního shromáždění mládeže proti moskevské smlouvě.

Snímek ze slosování Knihovny pro mládež (červenec 1943)

A ještě jedna fotografie se mi dostala do rukou, již o něco veselejší, ale podněcující k zamyšlení. Skupina malých českých chlapců – jsou to pěkní hošíci, dobře oděni a pokud se dá usoudit z té fotografie, není na nich vidět žádná nouze – koldokola stolu s kávovými nebo polévkovými pohárky, zase v pražské „Lucerně“. Titulek prozrazuje, že se jedná o slavnost, která byla uspořádána „Knihovnou pro mládež“, vydávanou Orbisem. Minulé léto vyzval Orbis mládež ke hlasování o tom, které číslo se jí líbí nejlépe. Tehdy přišlo 5.160 odpovědí. Před Vánocemi Orbis hlasování zopakoval a dorazilo 10.046 odpovědí. Mládežnická knihovna vydává v sešitech vyprávění z válečného dění, která oslavují hrdinství, kamarádství a obětavost německých vojáků a úspěchy německých zbraní. Celkem vyšlo doposud 30 svazků.

Domnívám se, že musíme na otázku české mládeže nahlížet přímo a bez jakýchkoliv brýlí propagandy. Nemusíme se zřejmě obávat, že česká mládež, jako např. mládež německá, zpustne. Takovéto nebezpečí vůbec nehrozí. Na druhé straně však nesmíme věc odbýt mávnutím ruky a namlouvat si, že duše české mládeže vyjde z této kalné vlny šikovné propagandy bílá a nedotčená jako příslovečná lilie. Posuďme skutečnost!

V slánském divadle mládež křičí své zdar vůdci, v pražské „Lucerně“ činí směšné poznámky o Benešovi. Konkursu časopisu „Správný kluk“ se účastnilo 11.000 chlapců, soutěže knihovny Orbisu, která vydává krvelačné sešity o německých hrdlořezech, se účastní přes 10.000 dětí, téměř dvakrát tolik, než na té stejné soutěži před rokem. To jsou jen některé, náhodně vybrané skutečnosti, které sice neříkají všechno, ale přeci jen něco. Potvrzují při chladné úvaze, že se Moravcovi podařilo získat několik stovek mladých chlapců a že se nachází na cestě k tomu, aby zkazil určitou část dospívající mládeže. Je správné, že jsme jako kluci četli romány Karla Maye a že v nás přesto neprobudily obdiv a lásku k Němcům. Ale mezi dnešní dobou a obdobím první světové války jsou přeci jen určité rozdíly.

Němci přenechali přeškolení české mládeže Moravcovi a českým institucím. To byl velmi šikovný taktický tah, i když v sobě z německého hlediska skrývá určité nevýhody, protože ne všude pracuje kuratorium v duchu hákového kříže. Tyto nevýhody jsou ale vyvažovány tím, že Němci by nemohli nikoho oklamat o podstatě jejich výchovy, zatímco Moravcovo kuratorium toto může a toto také činí. Představuje se mladé veřejnosti v národním a vlasteneckém hávu a Němci absolutně nic nemají proti tomu, aby se povoloval folklór a rozvoj kulturní činnosti, když je přitom ve hře nacistická propaganda. Ostatně využívají samu skutečnost, že povolují českou kulturu, k tomu, aby české mládeži ukazovali, že národ bude zachráněn pouze tehdy, když se postaví věrně do služeb Říše.

Ale nejedná se pouze o toto, mládež je korumpována skrz prostředky jiného druhu. Česká mládež stojí stále v popředí oficiálního zájmu a tím získává vědomí vlastní důležitosti. Působí se na ni sportem, je posílána do domovů a zotavoven – dokonce i mládež zemědělská. Jsou pro ni zřizovány kluby, tak zvané domovy mládeže, jsou pro ni vydávány nákladné časopisy a knihy, o vánocích dostává od různých korporací dary, odborná organisace se stará o její odborné školení a vydává celou řadu odborných časopisů, jež jsou určeny výhradně pro mládež. Je pro ni připravována zvláštní akce Kuratoria „Nadaní vpřed“, čtrnácti- až šestnáctiletí mají možnost výdělku, jsou pořádány kursy pro mladé sociální pracovníky atd. atd.

Nechceme tvrdit, že všechno to nebylo už za republiky. Protože však nejde u tohoto článku o polemiku, musíme říci, že v dobách republiky nebyla výchova mládeže řízena plánovitě, že neměla náplň, která by odpovídala mladému duchu a že neuměla využít velkých věcí, které měly především sloužit propagaci demokracie. A tím jsme se opět dostali ke staré bolesti, kterou jsme v minulých letech tak často pociťovali, že se totiž demokracie neumí propagovat. Jednou z příčin, proč to neuměla, byl zřejmý nedostatek plánování. Nikdo neměl celkový přehled o práci, která byla konána.

Dnešní situace mládeže doma má ovšem mnoho velmi temných stránek, jako na příklad posílání celých ročníků 19tiletých chlapců do Říše atd. To všechno, čehož je mládež denně svědkem, musí působit jako brzda na úsilí nacistických vychovatelů a ostatně pomáhá také tady výchova v rodině.

Ať je tomu jak chce, musíme si být vědomi toho, že česká mládež prodělává nejintensivnější propagandu, jakou zatím poznala. Všechny její viditelné výsledky a část neviditelných výsledků budou při prvním útoku osvobozeného národa smeteny pryč. To ale nebude dostatečné. Bude nutné odstranit také ty nejdrobnější zbytky, které by nacistická výchova mohla v mladých myslích ještě zanechat, bude třeba učinit opatření, aby mládež po vystřízlivění z prvního opojení z nově získané svobody opět nepropadala skepsi, jak jsme toho byli často svědky za první republiky. Mládeži se dají nové ideály, bude se muset vychovávat cíleně a plánovitě k demokracii a bude jí muset být zaručena možnost, aby se mladí lidé uplatňovali ve veřejném životě.“

Pozn.: V nejbližší době dojde k dalšímu doplnění dosavadních kapitol. Zejména půjde o doplnění hlášení německých orgánů k otázce úspěšnosti činnosti Kuratoria, jako např. o interní zprávu o činnosti Kuratoria za rok 1943 nebo o vnitřní diskusi německých orgánů ohledně menších organizačních potíží při slavnostním koncertu na počest prezidenta Emila Háchy koncem roku 1943, konkrétně šlo o nedostatky v souhře mezi učitelstvem a Kuratoriem.  Jeden z německých pracovníků Sicherheitsdienstu to ale nazval pouze "dětskými nemocemi", které se děly zpočátku také v samotné Říši u Hitlerovy mládeže po roce 1933. O těchto a mnohých dalších doplněních zajímavostí bude čtenář informován. Po těchto aktualizacích bude připraven i nový, 16. díl.