Předcházející články: Tlak války - Jejich šálení a naše skutečnost - Syn proti otci - Bolavé místo - Není diváků! - Žizň a mír v naší zemi - Trojí ofensiva stepi - Mezi Evropou a Pacifikem - Opět válečné Vánoce - Bláhové touhy a konce - Bezmocné rozpaky - Procitnutí - Jedna ku čtyřem - "NEP" a "NIP" - Nápor nevěřících - Dnes jako tehdy - Není Canossy! - Pro silný český národ ... - O pořádek v národě - Zrazeni a zaprodáni - Smysl dnešního boje
Smrtí Rooseveltovou se podstatně mění situace mezi spojenci. Přišla náhle, nikdo nebyl na něco podobného v nepřátelském táboře připraven. Ze silné trojky nepřátelské zbyli jen dva, Churchill a Stalin. Roosevelt odešel ve chvíli, kdy si Stalin usmyslil politicky Churchilla zlikvidovat. Strategicky vzato, představuje smrt Rooseveltova pro Spojené státy ztrátu jedné velké armády. Osud zasáhl tuto dobrodružnou zemi ve chvíli kritické. Válka v Evropě není skončena, válka ve východní Asii právě začíná. Nechceme se těšit pověrčivosti, neupadáme v mystiku, ale zajisté není samo sebou, že osud Vůdce 20. července zachránil přímo zázračně a že Roosevelta odvolal na onen svět 12. dubna tak naráz. Můžeme zde hovořit o atentátu z oblaků, atentátu sil mezi nebem a zemí. Vyčkávejme proto věcí příštích.Nyní se podívejme do našeho bolševického sousedství, kde prý se pod vedením Benešovým od východu k západu postupně obnovuje prvá republika. Beneš nebyl dobře spraven před Mnichovem o poměrech u západních spojenců. Proto odešel z Mnichova na hlavu poražen. Ale nebyl spraven dobře ani o poměrech v Sovětském svazu. Jako mnoho jiných Evropanů věřil, že v Sovětském svazu je v chodu „vývoj doprava“, ovšem ve smyslu evropském. On tam vývoj doprava opravdu je, ale ve smyslu asijském. Historická skutečnost učí, že politická soustava, jež ze všech občanů učinila bezvolné státní nevolníky, velmi těžko se mění. Beneš tvrdí ve své knize „Demokracie dnes a zítra“ (vydání z roku 1944), že po této válce Evropa musí být federalistická. Ale jak to bude pro pána krále možné, kdyby byla rozdělena mezi Anglo-Američany a bolševiky. Jedno Beneše vycítil. Na str. 254 čteme: „Tak budou (demokracie a bolševismus) v této válce nejprve spojenci, později snad soupeři.“ To zavání tedy i u Beneše třetí světovou válkou.
A kde v tom případě by stálo to jeho Československo v třetím vydání? Ideologický rozpor mezi kapitalistickou demokracií ideovým robotismem ho vážně znepokojuje a proto tvrdí, že podle jeho mínění je možné smírné soužití kapitalistických demokracií s bolševismem. Bolševismus podle Beneše musí od proletářské diktatury upustit a rychle učinit podstatné ústupky poválečné demokracii. To však Stalina a jeho stoupence ani nenapadne. Rádi bychom se Beneše zeptali, zda
„československé“ území, ležící nyní daleko za operačním pásmem, tedy Podkarpatská Rus a východní Slovensko, je už spravováno „československými“ politickými úředníky, policisty a četníky. Dostali bychom stydlivou odpověď, že tam vládne NKVD. Pražská vláda s presidentem Háchou v čele nepochybila, když trvala a trvá na říšské politické linii. Třetí republika existuje totiž jen ve fantasii lidí, kteří se bojí podívat skutečnosti do tváře. (…)Od nacionálního socialismu k nacionálnímu demokratismu je mnohem blíže než od bolševického robotismu k nacionálnímu demokratismu. Ale ku tomuto závěru nemůže přijít malicherný politický pletichář, kterého nacionální socialismus porazil v Mnichově. Proto raději strčí hlavu do sovětského nevolnického jařma a snaží se je nasadit celému národu. Nikdy jsem s tak klidným svědomím nesledoval vývoj této války. Pravdu mám a pravdu mě český národ zítra také přizná.
(vyšlo v Lidových novinách dne 15. dubna 1945. Tato zkrácená verze čerpá z částečného přetisku článku uveřejněného 17. dubna 1945 v Národní politice a z knihy Protektorát Čechy a Morava v obrazech od Jana B. Uhlíře, str. 524)