Prejavy Adolfa Hitlera vyšli knižne. Je to skúška slobody slova?

Peter Bombara
(Recenze, která nesměla vyjít na blog.sme.sk. Důležitá informace pod přetiskem článku.)

Foto: archiv Lukáše Beera

Adolf Hitler. Toto nesmierne známe meno a priezvisko vyvoláva vo svete väčšinou obavy, strach a na to nadväzujúce negatívne emócie. Niekoľkým generáciám sú systematicky zo strany spoločnosti, škôl, médií a rodín vštepované tieto rokmi zovšeobecnené údaje. Podľa hesla „kto pozná minulosť, pozná budúcnosť“ som sa rokmi naučil nestrániť sa ihneď názorov, s ktorými sa povedzme bežne pohŕda, alebo sa obratom odsudzujú. Vnútorne cítim, že jednoducho s niečim nesúhlasiť, alebo to kritizovať ešte predtým, ako sa s tým dôkladne oboznámim, je v lepšom prípade prejavom lenivosti. Práve teraz som dostal možnosť si to overiť v praxi a prečítať knihu prejavov vodcu nemeckej nacistickej ríše Adolfa Hitlera, ktorá zmenila v minulom storočí dejiny. Bez zbytočných a priskorých predsudkov som sa pustil do čítania a o prekvapivé informácie som nemal núdzu.

Česko a Izrael v personální unii - aneb "na každém šprochu pravdy trochu"

Lukáš Beer
Máme-li v hlavě ještě doznívající emoce z posledních českých prezidentských voleb, poznamenaných – alespoň z našeho pohledu – především jedním zásadním protikladem mezi oběma kontrahenty, totiž rozdílným názorem obou mužů na sudetoněmeckou otázku, neměli bychom zapomínat, že oba české prezidentské kandidáty především také mnohé podstatné spojovalo. Zatímco názorové spory ohledně vyrovnání se s určitými poválečnými událostmi a s vyháněním Němců se zakládaly na uměle vyvolané „potřebě“ rozdmýchávat určité emoce a vydělávat na nich politický potenciál, zůstaly úplně v pozadí mnohem praktičtější a aktuálnější souvislosti, které však v předvolební kampani nesehrály žádnou roli. Oficiální představitelé sudetoněmeckých organizací se jednoznačně přiklonili na stranu knížecího prezidentského kandidáta a Bernd Posselt dokonce označil Schwarzenberga za „morálního vítěze“. Někteří komentátoři v suetoněmeckém tisku šli dokonce dále a konstatovali, že s vítězstvím Zemana posílila v Česku „levice“.

Gauck a Zeman

Gernot Facius

Německý spolkový prezident Joachim Gauck má dobrou pověst. Také u vyhnanců z vlasti. Bývalý evangelický pastor z Meklenburska, už téměř rok pán domu v berlínském zámku Bellevue, podporoval velmi brzy myšlenku Centra proti vyhánění. Jeho levicoví a levicově-liberální kritici tehdy pobouřeně vyrukovali s obuškem revanšismu. Gauck se tím nenechal ovlivnit. Dokonce své odpůrce poučil o tom, že prostoduchá teorie, kterou se současníci pokoušejí relativizovat zločin vyhánění milionů lidí vyloženě jako následek nacionálněsocialistické politiky, u něj docela vyvolává nelibost. Přesto to – při všem tom ocenění nepřizpůsobeného, jazykově obdařeného učitele svobody z Rostocku – byla doposud spíše jen rétorika. Ke zkoušce Gauckovy neochvějnosti ještě prozatím nedošlo. Ale nyní se z aktuálního podnětu blíží hodina osvědčení.

Aktualizováno: Majitelé brněnského nakladatelství předvoláni na kriminální policii kvůli vydání publikace „Hitlerovy projevy“

Tomáš Pecina: "Komu svědčí autorská práva k Hitlerovým projevům?"

Majitelé brněnského nakladatelství guidemedia.cz Pavel Kamas a Lukáš Novák održeli v uplynulých dvou dnech od Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování výzvu k podání vysvětlení ohledně vydání a prodeje knižní publikace Adolf Hitler: Projevy. Termín k podání vysvětlení byl stanoven na 6. březen 2013. Bližší podrobnosti nejsou doposud známy. O dalším vývoji této záležitosti bude Náš směr aktuálně informovat. Kniha Adolf Hitler: Projevy byla vydána počátkem prosince loňského roku a její prodej je v České republice doposud poskytován pouze přes internetový obchod. Portál iDNES.cz loni při příležitosti vydání tohoto titulu napsal, že „na Hitlerovy projevy stejně jako na jeho knihy vlastní autorská práva spolková země Bavorsko, kde je spravuje tamní ministerstvo financí“ a že nejmenovaná pracovnice jeho právního oddělení uvedla, že úřad chce výbor nejprve prozkoumat, než se rozhodne, zda proti němu učiní nějaké kroky. „Předpokládám ale, že Bavorsko proti tomu něco podniknout může", poznamenala tehdy tato pracovnice dle portálu iDNES.cz. Redakce citovaného zpravodajského portálu ovšem také oslovila několik právníků, žádný se však nechtěl vyjádřit k tomu, zda vydavatel Pavel Kamas mohl porušit zákon.

Německá rasová nauka (5.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa - Mediteránní rasa
Nordická rasa
František Pilous

(Zvětšení nakliknutím.)

Asi i ten největší ignorant někdy něco slyšel o nordické rase. Obecné povědomí o tomto rasovém typu se však většinou omezuje na barvu vlasů a očí, čímž může dojít k záměně s ostatními rasovými typy, v první řadě s rasou baltickou. (1) V tomto díle tedy budou popsány fyzické a psychické vlastnosti nejznámější evropské rasy, kterou jako první pojmenoval ruský antropolog Josef Deniker slovem nordická. Pozornost bude zároveň věnována i rase fálské, která je někdy uváděna jako samostatný rasový typ.

Česká axiomata

Tomáš Krystlík
1. Husité zvrátili vývoj v českých a okolních zemích minimálně o dvě století zpět.
2. Doba pobělohorská byla dobou největšího kulturního rozkvětu českého národa.
3. Kdyby vyhráli bitvu na Bílé hoře čeští stavové, bylo by do dvou třech generací po češtině.
4. Tvrzení, že země Českého království patří jen jazykovým Čechům, bylo účelově vylháno.
5. Obrozenectví způsobilo minimálně stoleté zpoždění v civilizačním vývoji Čechů.
6. Exulantská skupina kolem TGM rozbila rakousko-uherskou monarchii.
7. Potlačování menšin v meziválečné republice bylo mnohem horší než za monarchie.
8. Meziválečná republika nebyla demokratickým, ani právním státem.
9. Druhá republika byla pokusem o totalitní stát z vlastních ideových zdrojů, což Čechům překazili Němci okupací.
10. Většina Sudetoněmců až do poslední chvíle chtěla autonomii v rámci ČSR, ne odtržení.
11. Němci Čechy z odstoupených území nevyháněli.
12. Němci chtěli Čechy jako jediný národ v jimi okupované Evropě přenárodnit, ne tedy vyhladit - Němce vyhnat nebo vyhladit chtěli Češi zcela zřetelně již v roce 1939 (též v letech 1918-19).
13. Třetí republika byl nacionálně socialistický nedemokratický stát, směřování Čechů k totalitnímu státu překazili bolševici v únoru 1948.
14. Z českého státu směrem ven směřovalo v historii více vojenských výbojů než z okolních států dovnitř.

Ministerstvo školství přispělo křesťanským sionistům na jejich „vzdělávací projekt“ minimálně částkou 17 mil. korun

Lukáš Beer

Počátkem roku vydala česká pobočka ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém) svou výroční zprávu pro rok 2012, ve které se uvádí, že i v minulém roce finančně přispěla na činnost této křesťansko-sionistické organizace Nadace Konrada Adenauera, dále pak Magistrát hl. m. Prahy a Evropská komise. Výše těchto dotací od předchozích institucí sice v současné chvíli ještě nemohla být ověřena - ovšem na rozdíl od částky, kterou na činnost ICEJ přispělo české ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Jak ICEJ uvádí ve své výroční zprávě, tvořil právě příspěvek MŠMT „největší finanční grant“, zprostředkovaný prostřednictvím operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. V rámci tohoto programu bylo možné v programovacím období let 2007-2013 čerpat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF), jednoho ze strukturálních fondů Evropské unie. Z údajů ministerstva vyplývá, že v roce 2009 bylo rozhodnuto podpořit projekt ICEJ s názvem Centra vzdělávání a dialogu částkou 16 milionů korun (15,960.893,- Kč), přičemž jako finální rok platby je uveden rok 2012. Jedná se tak o jeden z nejlépe dotovaných projektů z tohoto programu, kdy v rámci „prioritní osy 1 – počáteční vzdělávání/zvyšování kvality ve vzdělávání“ bylo schváleno celkem 1437 příjemců a ICEJ se podle výše celkového příspěvku nachází v tomto žebříčku na 39. místě. Lépe dotován byl například projekt „Hnutí proti xenofobii – Antikomplex“ (26 mil. Kč) a pouze 16 příjemců obdrželo částky vyšší než 20 milionů korun.

Proč?

Tomáš Pecina
Takže tedy, milí Novákovi, já se vám za tu vykradenou vilu omlouvám, ale zároveň, prosím, vezměte na vědomí, že napravit důsledky této události nelze. Přece nechcete, abych navrátil své majetkové poměry do stavu před vloupáním! Co by to mu řekla moje nejmilejší dcera Klárka, které jsem daroval váš perský koberec, a co bych si počal bez vaší sady čínského porcelánu, na kterou jsme si se ženou už tak zvykli!? A šperky z vašeho tresoru jsem okamžitě střelil kámošovi, co provozuje zastavárnu, a výtěžek propil, tudíž tam, jak jistě uznáte, o vracení nemůže být ani řeči. Možná by se snad dalo uvažovat o vrácení těch obrazů z obýváku, co jsem nechal dlouho ve sklepě a tam chytily plíseň, ale spíš ne, to byste pak třeba chtěli zpátky i ty ostatní věci. Minulost změnit nemůžeme, uznejte! Ale fakt, upřímně, že se to stalo, mi je moc líto!

Válečný zločinec?

Z přísně juristického hlediska to vskutku není vcelku korektní, označovat Edvarda Beneše za válečného zločince. Karel Schwarzenberg to ale také ve skutečnosti neudělal, nýbrž právě poukázal pouze na to, že tehdejší československý prezident by dnes stál před soudním dvorem kvůli válečným zločinům. V tomto smyslu a odpovídajíc dnešním zvyklostem by korektní označení pro Beneše mělo podle toho spíše znít „pravděpodobný válečný zločinec“, pro kterého platí presumpce neviny. Ovšemže se na tom už nic nedá změnit, protože není možné odsoudit mrtvého. Soud historiků byl ale už dávno vysloven. A ten se určitě nekryje se způsobem nahlížení, který byl v Česku ze zákona předepsán již v roce 2004 a který říká: „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“

Žádoucí kandidát?

Manfred Maurer
Karel Schwarzenberg se nesporně zachoval odvážně, pokud tedy nechceme přímo říci jako hazardér, když v nejžhavější fázi předvolebního boje tak otevřeně odsoudil vyhnání sudetských Němců a přisoudil sloupovníku Edvardu Benešovi dokonce blízkost k válečnému zločinu. Když uvážíme, že (i když pomalu smršťující se) většina Čechů považuje „odsun“ nadále za spravedlivý trest a Beneše za nadprůměrného státníka, pak byla Schwarzenbergova slova nanejvýš odvážlivá, ne-li přímo sebevražedná. Oportunismus tedy slabšímu kandidátovi na úřad prezidenta v žádném případě vytýkat nelze, což samotné už jej vyzdvihuje z masy politické třídy. Ano, je morálním vítězem, jak píše Bernd Posselt ve svém komentáři v tomto vydání.

Konečné řešení české otázky – konstrukt české poválečné komunistické historiografie je nadále udržován při životě

Lukáš Beer
Abychom jaksi předběžně uzavřeli sérii krátkých komentářů k tomu, jak je z úst „povolaných“ laická česká veřejnost dodnes intenzivně obelhávána ohledně vztahu německého nacionálního socialismu k problematice etnických poměrů v českomoravském prostoru před rokem 1945 (což jsme si zástupně uvedli na příkladu českého vydání Wikipedie, které má všeobecně dobrou publicitu), nemůžeme obcházet skutečnost, jakým způsobem je v českém prostředí některými zdroji a i historiky manipulativně recyklován pojem „konečné řešení české otázky“, sugestivně asociovaný s pojmem „konečné řešení židovské otázky“. Jedná se totiž o záměrný konstrukt české poválečné komunistické historiografie, jak už ostatně před více roky ve svých studiích jinými slovy uvádí židovský historik Michal Frankl, který je zaměstnán v Židovském muzeu v Praze jako vedoucí „Oddělení pro dějiny šoa“. Frankl se zabýval poválečným vývojem a počátky historického bádání tzv. holocaustu na našem území, tedy i v podmínkách komunistické totality. Analyzoval potřeby a motivy české komunistické historiografie parazitovat na rasově podmíněném poměru německého nacionálního socialismu k židovské otázce v Čechách a na Moravě tak, aby výklad dějin mohla přizpůsobit svým potřebám výkladu českých národních dějin. Dnes již k tomu můžeme dodat, že jedním z těchto motivů je i aktuální potřeba alibismu v otázce vyhánění a vyvlastnění sudetoněmeckého obyvatelstva po 2. světové válce, a proto tyto motivy v české oficiální historiografii přežívají až dodnes.

Evropský bojkot zboží „made in Israel“ z okupovaných území nabývá na síle

Rakousko se zřejmě připojí k evropským zemím, požadujícím jasné označování izraelských produktů
Izraelsko-palestinský konflikt nyní možná zasáhne i do prodejních regálů v rakouských supermarketech, jak dnes informuje rakouský deník Die Presse. Protože etiketu „made in Israel“ lze nalézt také na ovoci a zelenině, na hračkách a na kosmetických produktech, které se vyrábějí na okupovaném palestinském území. Rakouští sociální demokraté (SPÖ) hodlají tento stav změnit. Christine Muttonenová, zahraničně-politická mluvčí SPÖ, požaduje, aby produkty z izraelských osad, zřizovaných v rozporu s mezinárodním právem, byly korektně označovány. Již před třemi týdny se Muttonenová obrátila s interpelací na rakouskou ministryni financí a doporučovala následovat příklad Velké Británie, Jižní Afriky a Dánska, tj. zemí, které tato opatření s označováním zboží již zavedly.

Další nepravda na české Wikipedii – tentokráte o odstavec výše nad vylhaným „Hitlerovým“ citátem

Historik Vojtěch Žampach záměrně zamlčel návrh v bezvýznamné publikaci z roku 1920 na vysídlování Němců z jejich vlasti.
Lukáš Beer
 Je „starým dobrým zvykem“ české Wikipedie neozdrojovat některá tvrzení ve svých příspěvcích. A jelikož jsme se právě zabývali (ne)autentičností údajného projevu Adolfa Hitlera z roku 1932, který je uveden v článku této internetové encyklopedie jako důkaz toho, že Hitler plánoval vysídlit Čechy na Sibiř už v roce 1932, nemohl mému podezření uniknout ani údaj, který – taktéž bez uvedení jakéhokoliv zdroje – přímo v předcházejícím odstavci doslovně říká: „V roce 1920 vyšel v samostatné publikaci plán na vystěhování Čechů, kterou vydal jistý pan Arthur Weitbiick (pravděpodobně pod krycím jménem) v nakladatelství T. Weichera v Lipsku. Kniha se jmenovala ,Die tschechoslowakische Frage´ (Československá otázka) a pojednávala o možnostech vystěhování Čechů z Čech na území západně od Rýna a Čechů z Moravy do východního Pruska.“

Wikipedia poupravila svůj článek o „konečném řešení české otázky“

Stalo se tak po zveřejnění série článků, které vyšly na Našem směru

České vydání Wikipedie v reakci na články, které koncem minulého roku vyšly na Našem směru, poupravila svůj příspěvek uváděný pod názvem "Konečné řešení české otázky". V původním textu na Wikipedii byl jako směrodatný uváděn údajný projev Adolfa Hitlera o Češích, který měl být přednesen v létě roku 1932 v Mnichově. V tomto projevu měl Adolf Hitler o svých záměrech v Evropě mj. doslovně říci, že „českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky“ a „Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně, přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu“. Na tento citát se dodnes odvolává řada českých publicistů a někteří historikové. Zpravidla však nikdy není uváděn původní zdroj, ze kterého je tento citát převzat.

Prajzáci

Související články: Připojení Hlučínska k ČSR 4. 2. 1920 - Otázka občanství na odstoupených územích po 10. 10. 1938 - Hlučínsko a jeho padlí (1.) - Hlučínsko a jeho padlí (2.)

Režisér dokumentárních filmů Daniel Krzywon natočil
v roce 2006 dokument o Hlučíňanech. (Foto: youtube/crtv)

Jen jediný region dnešní České republiky prošel paradoxní historií, nesrovnatelnou s jiným krajem naší vlasti. Je jím Hlučínsko. Kraj úrodných lánů, malebné přírody, pracovitých a skromných lidí – dříčů, kteří se v našich novodobých dějinách museli opakovaně vyrovnávat s osudovým diktátem historie. Dobou, kterou nemohli ovlivnit, dobou, které mohli jen čelit. Hlučínsko prošlo strastiplnou historickou cestou. Osudem, předurčeným pohraničním územím, kde se bez přání, tužeb nebo vůle zdejších lidí ze zásahu vyšších mocí často střídaly státní útvary. A každý ze státních převratů zde zanechal stopy. Osudy hlučínských lidí, dříve často s hanlivým podtextem nazývaných „Prajzáky“, nenacházejí obdobu v žádném jiném koutě naší republiky. Snad proto jsou lidé z Hlučínska i dnes jiní. Z politického, národnostního i pracovního hlediska. Před rokem 1920 bylo celkové smýšlení obyvatelstva na Hlučínsku německé. Hlučíňané o sobě říkali, že jsou „Moravci“, ale smýšlením byli Němci. Hlásili se ke své moravské mateřské řeči, byli však přesvědčeni, že ta se hodí jen do rodiny a do kostela, kdežto do úřadů a do škol patří němčina. První zprávy o připojení k Československé republice nepřijali Hlučíňané příznivě a je historickou skutečností, že uskutečnění tohoto aktu přijali s velkou nedůvěrou.

Německá rasová nauka (4.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa - Baltická rasa
Mediteránní rasa
František Pilous

Tuto rasu popularizoval především italský antropolog Giuseppe Sergi, který ji zároveň pojmenoval. Němečtí antropologové jí nevěnovali přílišnou pozornost, což bylo dáno především jejím slabým zastoupením v německém národě. Alternativně k pojmu mediteránní rasa (mediterrane Rasse) byl v Německu používán název „západní rasa“ (westische Rasse). Oba tyto názvy, jak je tomu konec konců i u ostatních ras, naznačují oblast, kde se tato rasa vyskytuje v největší míře.

Nakladatel Pavel Kamas promluví na letošní vzpomínkové akci v hornorakouském Ennsu

Každoroční pietní akce připomíná 54 zastřelených civilistů ze 4. března 1919. Přednáška o situaci německé menšiny žijící dnes na území České republiky.

V zámku Ennsegg proběhne 1. března 2013 přednáška vy-
davatele Pavla Kamase z Brna. (Foto: Wikipedia)

Hornorakouský zemský svaz Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ) si každý rok připomíná v Ennsu výročí tragických událostí ze dne 4. března 1919. Za dva týdny tomu bude 94 let, kdy padly výstřely, které zanechaly na dlažbě sedmi měst v Čechách a na Moravě s většinovým německým obyvatelstvem 54 účastníků pokojné demonstrace jejich obyvatel k zasedání parlamentu republiky Německého Rakouska, za jejíž součást se považovali. V sedmi městech otevřelo československé vojsko palbu do demonstrujícího davu - výsledkem bylo celkem 54 mrtvých, mezi nimi bylo 20 žen, 2 mladiství, 3 děti ve věku 11 – 13 let a 104 těžce zraněných. Většinu mrtvých napočítalo městečko Kadaň (25) a Šternberk (15), mrtví byli v Karlových Varech, Chebu, Hostinném a ve Stříbře.

Kyslík sionismu a princip trestu a vyvolenosti

Publicista Gerard Menuhin o podstatě sionismu a jeho prostředcích

V listopadu 2005 vzbudil ohlas veřejnosti případ židovského publicisty a filmového producenta (s britskou, americkou a švýcarskou státní příslušností) Gerarda Menuhina (narozeného v roce 1948). Jako syn světoznámého houslisty Yehudi Menuhina a tanečnice Diany Rosamundy Gouldové byl v povědomí světové veřejnosti a působil doposud totiž jako předseda Nadace Yehudi Menuhina v Německu. Kvůli své publicistické činnosti byl zbaven této funkce a o dva roky později (2007) na nátlak Credit Suisse, hlavního sponzora švýcarské Menuhinovy nadace, odstoupil i z této pozice, aby nebyla ohrožena její existence. Rozruch byl způsoben především okolností, že je Žid a že jeho otec, Yehudi Menuhin, byl znám díky svým humanistickým postojům. Důvodem pro tento nátlak na odstoupení bylo zveřejnění článků a úvah Gerarda Menuhina v tiskovině „National-Zeitung“ a poskytnutí rozhovoru pro periodikum politické strany NPD, „Deutsche Stimme“. Kritikové mu vytýkali „nacionalistické postoje“ a „názory nepřátelské vůči cizincům“. Zejména v tisku německého koncernu Axela Springera poté v průběhu dalších let vycházely nenávistné a často nepravdivé články útočící na jeho osobu.

Rolf Kapp: „Mírové dílo Adolfa Hitlera“

Nakladatelství guidemedia etc právě příchází s prvním titulem své nové knižní edice „Retro“
Lukáš Beer

Těm, jež mají alespoň nějakou představu a přehled o publicistické činnosti spadající do období Protektorátu Čechy a Morava, nezvoní v hlavě poplašné zvonky v momentě, kdy se seznamují s obálkou nového útlého titulu, který právě vydává brněnské nakladatelství guidemedia etc. Jednoduše vědí, která bije. Laická veřejnost by při pohledu na obálku s vyobrazeným Adolfem Hitlerem a názvem útlého sešitu Mírové dílo Adolfa Hitlera mohla ovšem poněkud znejistit, ne-li se pohoršovat – jedná se snad o nějaký špatný vtip nebo o záměr mystifikovat čtenáře? Lze snad jméno člověka, který je dnes považován vůbec za největšího válečného štváče, agresora a ničitele lidských dějin, spojovat jedním šmahem s nějakým „mírovým dílem“?

Bylo zcela záměrem nakladatelství otevřít svou novou knižní edici „Retro“ právě znovuvydáním tohoto titulu, který se na českomoravských knižních pultech objevil poprvé již v roce 1942. V prosinci loňského roku přišlo vydavatelství guidemedia etc nejprve s obsáhlou knihou, seznamující čtenáře s doslovným zněním vybraných Hitlerových projevů z období první poloviny 2. světové války. Útlá publikace „Mírové dílo Adolfa Hitlera“ na tuto knihu vhodně tematicky navazuje, ačkoliv se kvalitativně rozhodně jedná o naprosto jiný druh literatury - nemluvě o stránce kvantitativní, tj. o rozsahu díla. V tomto případě jde totiž pouze o dobovou propagandistickou publikaci čerpající z textu německého autora Rolfa Kappa, která měla protektorátním příslušníkům osvětlovat úmysly a záměry německého Vůdce, spočívající v mírovém budování Říše, kterémuž válka může jedině škodit.

Nickyho (a Mináčův) bluff

Nicholas Winton byl Českem nominován na Nobelovu cenu míru. Nafouklý příběh prezentovaný režisérem Matejem Mináčem je však plný nejasností, podvrhů, výmyslů a nepravd.
Lukáš Beer 

Pracovník německé ambasády měl židovskému makléři
Nicholasu Wintonovi předat velmi tajnou německou mapu.
která v roce 1938 znázorňovala územní dobyvačné plány
Německa v celé Evropě. Na mapě byla prý uvedena přesná data
plánovaných okupací téměř všech evropských zemí, včetně
data vypuknutí války. Alespoň tak to tvrdí sám Winton...

V uplynulých týdnech informovala česká média o iniciativě studentů z gymnázia Open Gate židovského miliardáře Petra Kellnera, kladoucí si za cíl, aby Česko nominovalo bývalého židovského makléře Nicholase Wintona na Nobelovu cenu míru. Winton, jehož rodiče byli Židé z Německa a své příjmení po přesídlení do Anglie změnili z původního jména Wertheimer, měl údajně zachránit 669 židovským dětem život tím, že je v roce 1939 pomohl vyvézt z našeho území do Velké Británie a jiných zemí. Českým médiím a konkrétním českým politikům a osobnostem se za poslední léta podařilo vytvořit lokální mýtus domnělého hrdinství a obětování „sira Nicholase Wintona“ v neposlední řadě také za pomoci nesnesitelně pateticky laděného filmového snímku židovského režiséra Mateje Mináče ze Slovenska (Nickyho rodina) a dvou předcházejících filmů z let 1999 a 2002. Nejnovější produkt z třetice, koprodukční dokument České televize, kombinoval archivní materiály a sestavil hrané sekvence a výpovědi pamětníků do podoby, která měla všemi couly dojímat a „inspirovat ke konání dobra“. V dokumentu se praví, že díky Nicholasi Wintonovi nyní žije 5700 lidí, příslušníků jeho „rodiny“. Pod vedením předsedy studentské rady školy Open Gate, Tomáše Titěry, zorganizovalo několik jedinců v Česku za účelem Wintonovy nominace petici, kterou nakonec předali předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové, a ta jej mezitím již potřetí nominovala. Udělování ceny proběhne letos na podzim.

Adolf Hitler: Projevy (recenze)

Erich Vinclav

V knize čtenář najde i celé znění projevu, který přednesl
Adolf Hitler dne 30. ledna 1940 v berlínském Sportovním pa-
láci. Hitler při příležitosti 7. výročí převzetí moci nacionálními
socialisty reagoval na plány britského ministerského před-
sedy Neville Chamberlaina ohledně poválečného uspořádání
v Evropě. Hitler zde připomíná skutečnost, že koncentrační
tábor je anglický vynález. (Foto: archiv Lukáše Beera)

Adolf Hitler – politik, diktátor, ríšsky kancelár a vodca. Dnes spomínaný najmä v súvislosti s rozpútaním druhej svetovej vojny a masovým vyvražďovaním Židov. Koľko ľudí dnes ale vie, čo si skutočne Hitler myslel, čo hovoril a ako videl politickú a spoločenskú situáciu okolo seba?

Obvykle sú nám postava a najmä konanie Hitlera podávané s istou dávkou predpojatosti. Nemôžeme sa tomu ani príliš čudovať. Bolo o ňom napísaných mnoho kníh. Ale mnoho z nich bolo písaných z pohľadu “víťaza”. Veľmi často nám bol (a vlastne stále je) vykresľovaný ako šialenec, fanatik, narušená osobnosť. Ako je teda možné, že takáto chorá myseľ dokázala ovládnuť desiatky miliónov Nemcov? A nielen Nemcov, ale aj ľudí iných národov na celom svete. Nielen ľudí jednoduchých, ale aj vzdelaných. Spisovateľov, nositeľov Nobelovej ceny, vedcov, špičkových politikov a umelcov. Boli snáď aj všetci títo ľudia nakazení vírusom šialenstva?

Partyzán jako pruský ideál roku 1813 (dokončení)

K dvoustému výročí osvobozovací války
Franz Chocholatý Gröger
Úvodní část: ZDE

V Berlíně se vláda distancovala od spojenectví s Francii a po fámách, že Francouzi chtějí zajat královskou rodinu, král se sedmdesátičlenným doprovodem a státním kancléřem Karlem Augustem Freiherr von Hardenbergem odjel 21. 1. 1813 z Postupimi do Breslau (Vratislav, Wrocław). Král zde v průběhu února a března vydal rozhodující opatření a výnosy. Přijíždí také Gerhard Johann David von Scharnhorst a 8. února je vydána všeobecná výzva k zakládání střeleckých oddílů a následující den jsou zrušené výjimky ze služby podle kantonálního systému, což znamenalo, že byla zavedena všeobecná branná povinnost pro muže. Dne 22. 2. vydává král Nařízení pro nošení pruské národní kokardy (Verordnung wegen Tragens der Preußischen Nationalkokarde), jejímž nošením ukazují nepříteli svou příslušnost k vlasti a odhodlání bojovat za její osvobození. (15)

Německá rasová nauka (3.)

Předchozí texty: Úvod - Alpínská rasa
Baltická rasa
František Pilous

Tuto rasu pojmenoval švédský antropolog Rolf Nordenstreng podle oblasti jejího výskytu jako baltickou, což je však lehce zavádějící, neboť oblast Baltu není jádrem výskytu tohoto rasového typu, dá se říci, že v těchto oblastech je dominantní spíše rasa nordická. Jak bude vyloženo v části zabývající se tělesnými vlastnostmi baltické rasy, je tato dosti podobná rase alpínské, což vedlo některé antropology, kupříkladu mnichovského profesora Theodora Mollisona, k tomu, že baltickou a alpínskou rasu nerozlišovali a obě označovali shodně termínem Ostrasse (východní rasa). Většina rasových teoretiků však přes množství shodných prvků mezi těmito dvěma rasami rozlišovala.

Mnoho otazníků kolem „násilně zgermanizovaného“ Karla Vitovce

Lukáš Beer
Bude Vitovec žádat odškodné za násilnou rusifikaci?

Včera odpoledne se českými internetovými sdělovacími prostředky začala šířit zpráva ČTK o „rodilém Čechoslovákovi“, který byl za války „nacisty násilně zgermanizován“ a nyní se marně dožaduje od Spolkové republiky omluvy a odškodnění. Je jím Karl Vitovec de Gereben z Grefrathu v Severním Porýní-Vestfálsku. Zpráva ČTK cituje ze článku německého magazínu Der Spiegel (který zatím není dostupný na internetu), že tento jednaosmdesátiletý důchodce měl být v roce 1940 „vybrán nacistickým důstojníkem v Českých Budějovicích na poněmčení“, protože „po matce měl totiž v těle germánskou krev“. Několik měsíců žil tehdy osmiletý chlapec „v náhradní rodině poblíž Lipska“ a „pak nastoupil na německou školu v Táboře, kde byl s ostatními spolužáky vychováván k němectví“. Na konci války padl do ruského zajetí.

Partyzán jako pruský ideál roku 1813

K dvoustému výročí osvobozovací války
Franz Chocholatý Gröger

Mapa Pruska 1801-1807.

Zřetel, který je nutno mít k charakteru dnešních válek, má velký vliv na všechny projekty, především strategické... Dále od doby, co Prusko roku 1813 ukázalo, že nenadálé vypětí sil může zšesteronásobit obvyklou sílu armády vytvořením milice a že této milice je možno právě tak dobře použít za hranice země jako ve vlastní zemi - když všechny tyto příklady ukázaly, jak ohromným činitelem v součinu státních, válečných a bojových sil je srdce a smýšlení národů, když všechny vlády poznaly tyto pomocné prostředky, nelze už očekávat, že by jich nepoužily v budoucích válkách, ať už bude ohrožena jejich vlastní existence nebo je bude pobízet mocná ctižádost. Není těžké dojít k poznání, že války, které jsou vedeny celou váhou národních sil na obou stranách, musí být organizovány podle jiných zásad než války, kde se všechno propočítávalo podle poměru mezi stálými vojsky. (1)

Německá města trpí přílivem Cikánů z Balkánu

Čím lepší péče o cikánské přistěhovalce, tím větší jejich příliv
Přistěhovalectví Cikánů způsobuje čím dál větší problémy německým městům, píše aktuálně německý týdeník Junge Freiheit. Mnozí z přistěhovalců se přemísťují do městských čtvrtí, které jsou postiženy velkou nezaměstnaností. Obzvlášť se to týká měst Berlín, Dortmund, Duisburg, Hamburk, Hannover, Mnichov a Offenbach. V některých z těchto měst se příliv Cikánů z Rumunska a Bulharska od roku 2006 více než zešestinásobil. Protože se často jedná o nedostatečně vzdělané přistěhovalce, kteří žili už ve své vlasti v prekérních podmínkách, je problém tyto jedince zprostředkovávat na německém pracovním trhu. Komunám vznikají kvůli potřebě zajišťovat těmto lidem nouzové ubytování, lékařskou a sociální péči značné náklady. Hamburský senátor pro sociální oblast, sociální demokrat Detlef Schelde, požaduje silnější finanční podporu z Berlína. Obyvatelé postižených čtvrtí trpí především obtěžováním, nečistotou a bezohledností cikánských přistěhovalců. Tento týden se bude radit pracovní skupina Spolku a jednotlivých spolkových zemí o tom, jak by tato pomoc měla konkrétně vypadat.

Jak vysoké jsou vlastně dotace projektu ICEJ ze strany státu a EU?

O projektu kontroverzní české pobočky sionistické organizace ICEJ („Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém“) zahájeném v létě 2009 v partnerství s Židovským muzeem v Praze a s Terezínskou iniciativou, nazvaném Centra vzdělávání a dialogu, bylo na Našem směru již informováno. Cílem projektu, spolufinancovaného z českého státního rozpočtu a Evropským sociálním fondem, má být podle organizátorů „zvýšit u mladé české populace povědomí o závažnosti rasových předsudků a mechanismech jejich vzniku“. (Zda ICEJ podobným způsobem vzdělává také izraelskou mládež, která je konfrontována s rasistickou praxí v její vlasti – teprve nedávno byl izraelský stát nakonec nucen přiznat, že místní lékaři po léta aplikovali ženám z Etiopie potajmu antikoncepční injekce – je více než nepravděpodobné.) Manažerem jmenovaného projektu není nikdo jiný, než sám předseda ICEJ ČR, Mojmír Kallus.

„Ty a český dělník“ (dokončení)

Franz Seiboth: Pohlížej na českého dělníka jako na člověka. Cizí národy budou o nás Němcích usuzovat podle toho, jak se k nim chováme.
Předchozí část: ZDE

Fronty u novinových stánků můžeš v Praze a jinde vidět v jakoukoliv denní dobu. I kdyby jeden neměl jinak o nic jiného zájem, koupil by si své noviny už jenom kvůli sportovní rubrice. Jsou dychtiví po novinkách a jsou zainteresovanými diváky světového dění. Ale právě ty myšlenky diváka zamlčují.

Řečeno v důvěře… Ne každý Čech je rozeným fanatikem pravdy. Když se mu něco nehodí, tak sotva volí cestu přímé stížnosti. Zdánlivě se s nespravedlností bez láteření vyrovná, ale nezapomene na ní. Potajmu to v něm nadále rýpe a on vyhledává satisfakci ne vždy spořádaným způsobem. Životní moudrost a obratnost, spojené s určitou prohnaností, jej již často vyvedly z nejedné politické zápletky a nepříjemné situace. Tento způsob sebezáchovy volí často příslušníci malých národů. Ne všichni Češi jsou v tomto stejní. Také u nich existují v rámci národa rozdíly. Měj snahu mezi nimi vyhledávat ty upřímné a čestné. Ti, kteří se pokoušejí vnucovat patolízalstvím u nadřízených, většinou nejsou ti hodnotní.

„Ty a český dělník“

Publikace Franze Seibotha z roku 1945 měla německým dělníkům v krátkosti přiblížit typické vlastnosti českých kolegů

Nedávno jsme si tu připomněli, že před 70 lety se do Německa vypravila první skupina českých umělců, která měla během svého šestitýdenního turné českým dělníkům v Říši poskytnout malé rozptýlení prostřednictvím svého kulturně zábavného pořadu. V té době, tj. počátkem roku 1943, byly podnikány první kroky k tomu, aby se postavení českých dělníků pracujících v Říši formálně sjednotilo tak, aby skutečně ve všech župách byli postaveni na roveň německého dělníka. Zmínili jsme také jméno člověka, který se zodpovídal za „péči o českého dělníka“ v Německu a měl tyto záležitosti koordinovat s Německou pracovní frontou (DAF), pod kterou plnění tohoto úkolu, tj. péče o německé a zahraniční dělníky, spadalo – byl jím Franz Seiboth (pověřenec státního ministra pro Čechy a Moravu pro táborovou péči). Člověk, který měl později na starosti i zaobírání se stížnostmi a přáními, které formou dopisů zasílali čeští dělníci ministru Emanuelu Moravcovi.