![]() |
| "Umírající válečník" (Plastika Hermanna Zettlitzera, která měla být původně umístěna u památníku v Ústí n. L.) |
sobota 27. října 2012
Tradiční „pravice“ a „levice“ se odklání od základního principu života
Lukáš Beer
Dle sociologických studií zaměřených na výzkum mladé generace v České republice charakterizuje současnou mainstreamovou mládež vzrůstající pasivita, konformita, hédonismus a konzumně orientovaný životní styl. Výrazným současným nástrojem společenské konformity jsou ‚mainstreamová‘ média. Hlavní proud mladé generace je ve značné míře manipulován médii a názory a postoje produkované médii přijímá. Nedávný výzkum mezi českou mládeží se zabýval otázkou, co je její nevyšší zájmovou prioritou. Výsledek: prioritním zájmem většiny mladých je zajištění dobré zábavy na dnešní večer. „Nikdy nebyla mladá generace tak hédonistická, pragmatická, materialistická, a odcizená přírodě, ale současně nikdy mladá generace tak neusilovala o únik z reality světa, v němž tento hédonismus a materialismus naplňuje“, uvedl o tom před několika lety český sociolog Petr Sak.
Labels:
společnost,
úvaha
pátek 26. října 2012
Versailleský diktát
Předchozí části: Práce a chléb - Chaos politických stran
Lukáš Beer
Nespravedlnost Versailleského diktátu uvádělo 17,6% bývalých voličů NSDAP z roku 1933 jako hlavní motiv svého hlasovacího rozhodnutí v anketě, provedené až s odstupem padesáti let v roce 1983. A dokonce 34,5% těchto lidí uvedlo, že v roce 1938 podporovali NSDAP především z toho důvodu, že nacionálním socialistům se během krátké doby úspěšně podařilo tyto křivdy z Versailles odstranit. Adolf Hitler dosáhl ani ne za pět let svého působení revize Versailleského diktátu, což se 22 předchozím vládám Výmarské republiky za 14 let působení nezdařilo. Německo tak opustilo status poraženého, aniž by padl jediný výstřel, a dosáhlo mezinárodního zrovnoprávnění a uznání jako evropská velmoc.
Lukáš Beer
| 31. března 1923 postříleli francouzští vojáci v Essenu 15 dělníků, kteří odmítali Francouzům vydat firemní nákladní automobily. |
Labels:
historie,
Třetí Říše
čtvrtek 25. října 2012
Chaos politických stran
Předcházející část: Práce a chléb
Lukáš Beer
Anketa mezi 600 reprezentativními bývalými voliči NSDAP v roce 1933 (provedená před třiceti lety) přinesla následující výsledek: 20,5% dotazovaných uvedlo, že jejich hlavním motivem pro volbu nacionálních socialistů v čele s Adolfem Hitlerem byl nešvar chaosu politických stran. Tento důvod se řadil jako druhý nejvýznamnější argument za otázku „práce a chléb“, o které byla řeč v předcházející kapitole. V očích voličů totiž naprosto selhal parlamentární systém politických stran za Výmarské republiky. Tento systém ve skutečnosti nepřinášel žádné zlepšení, pouze řešení problémů znemožňoval.
Lukáš Beer
Anketa mezi 600 reprezentativními bývalými voliči NSDAP v roce 1933 (provedená před třiceti lety) přinesla následující výsledek: 20,5% dotazovaných uvedlo, že jejich hlavním motivem pro volbu nacionálních socialistů v čele s Adolfem Hitlerem byl nešvar chaosu politických stran. Tento důvod se řadil jako druhý nejvýznamnější argument za otázku „práce a chléb“, o které byla řeč v předcházející kapitole. V očích voličů totiž naprosto selhal parlamentární systém politických stran za Výmarské republiky. Tento systém ve skutečnosti nepřinášel žádné zlepšení, pouze řešení problémů znemožňoval.
Labels:
historie,
Třetí Říše
pondělí 22. října 2012
Chtěli vraždit nevinné malé děti – odbojáři je ale dnes ctí jako hrdiny
Lukáš Beer
Funkcionáři Českého svazu bojovníků za svobodu o nich dnes hovoří jako o příkladných hrdinech: Odbojová skupina Za svobodu byla prý první občanskou odbojovou skupinou, jejíž členové „ve spolupráci s komunistickým odbojem dokázali uškodit nacistickému režimu“. Za vůbec „největší a nejodvážnější čin, za který podstatná část skupiny Za svobodu později zaplatila životem“, považují odbojáři atentát na hotel Lamplota v Letovicích v noci z 20. na 21. září 1941. O pozdějším osudu atentátníků se v patetickém duchu uvádí: „Dne 13. července 1944 vyhasly životy lidí, kteří se snažili uškodit nacistickému režimu. Právě v tento den bylo v polské Vratislavi popraveno šest členů boskovické odbojové skupiny Za svobodu, která vznikla brzy po okupaci Československa v březnu 1939. Jejich odhodlání poškodit a znevýhodnit tehdejší totalitní režim bylo tak silné, že neváhali riskovat svůj život.“
Funkcionáři Českého svazu bojovníků za svobodu o nich dnes hovoří jako o příkladných hrdinech: Odbojová skupina Za svobodu byla prý první občanskou odbojovou skupinou, jejíž členové „ve spolupráci s komunistickým odbojem dokázali uškodit nacistickému režimu“. Za vůbec „největší a nejodvážnější čin, za který podstatná část skupiny Za svobodu později zaplatila životem“, považují odbojáři atentát na hotel Lamplota v Letovicích v noci z 20. na 21. září 1941. O pozdějším osudu atentátníků se v patetickém duchu uvádí: „Dne 13. července 1944 vyhasly životy lidí, kteří se snažili uškodit nacistickému režimu. Právě v tento den bylo v polské Vratislavi popraveno šest členů boskovické odbojové skupiny Za svobodu, která vznikla brzy po okupaci Československa v březnu 1939. Jejich odhodlání poškodit a znevýhodnit tehdejší totalitní režim bylo tak silné, že neváhali riskovat svůj život.“
Labels:
česko-německé soužití,
Druhá světová válka,
historie,
odboj,
Protektorát
neděle 21. října 2012
Češi v zajetí bipolárního smýšlení
Lukáš Beer
Pro vnějšího pozorovatele je více než zřetelné, jaká specifika vykazuje česká vnitřní politika, jaké má zvláštnosti zdejší veřejné mínění a čím jsou typické zdejší názorové politické postoje. Jedním z charakteristických rysů je určitá „zhovadilost“ a menší kultivovanost české politické scény, její někdy obhroublá politická kultura a neuvěřitelné jevy, které by se v některých jiných evropských zemích prostě nemohly (alespoň v takové míře) vyskytnout. Jako by i zde platilo známé pořekadlo jiný kraj, jiný mrav. Samozřejmě lidé, kteří nemají tu příležitost tento stav porovnat na základě vlastních dlouholetých zkušeností života v nějaké, v tomto ohledu přeci jen kultivovanější evropské zemi a mohou být takto s vnitřně politickými poměry v této jiné zemi důvěrně seznámeni, budou tendovat spíše k představě, že za odpovídající kritizované poměry v České republice může ta či ona momentální vládnoucí konstelace politických stran, ať už levicová nebo pravicová.
sobota 20. října 2012
Budou v Sasku-Anhaltsku stimulovat porodnost metodou starou 75 let?
Splácení manželské půjčky plozením dětí je vynálezem nacionálního socialismu
Ve srovnání s rokem 1960 německý stát dnes sice vydává téměř dvojnásobek více peněz na rodiny, ale porodnost od té doby klesla na polovinu. Křesťanskodemokratická frakce (CDU) v zemském sněmu spolkové země Sasko-Anhaltsko předložila letos v létě návrh svého programu „Více chuti na rodinu“, který má mladé manželské páry motivovat pořizovat si děti. Vedoucí frakce CDU v zemském sněmu v Magdeburku André Schröder v rozhovoru pro magazín Der Spiegel tento záměr odůvodnil slovy: „Chceme mít v zemi znovu rodiny s více dětmi“. Spolková země Sasko-Anhaltsko měla ještě za časů NDR v osmdesátých letech roční přírůstek asi 40.000 nově narozených dětí, ale dnes se toto číslo pohybuje kolem 17.000. Vzhledem k tomu, že si tato spolková země ve srovnání s multikulturním rázem „starých spolkových zemí“ zachovává navzdory nepříznivým podmínkám svůj autochtonní charakter, přispěla by tato opatření prakticky ke zvýšení porodnosti v etnicky německých rodinách, tj. tento pozitivní impuls by pocítilo v podstatě jen autochtonní obyvatelstvo.
Ve srovnání s rokem 1960 německý stát dnes sice vydává téměř dvojnásobek více peněz na rodiny, ale porodnost od té doby klesla na polovinu. Křesťanskodemokratická frakce (CDU) v zemském sněmu spolkové země Sasko-Anhaltsko předložila letos v létě návrh svého programu „Více chuti na rodinu“, který má mladé manželské páry motivovat pořizovat si děti. Vedoucí frakce CDU v zemském sněmu v Magdeburku André Schröder v rozhovoru pro magazín Der Spiegel tento záměr odůvodnil slovy: „Chceme mít v zemi znovu rodiny s více dětmi“. Spolková země Sasko-Anhaltsko měla ještě za časů NDR v osmdesátých letech roční přírůstek asi 40.000 nově narozených dětí, ale dnes se toto číslo pohybuje kolem 17.000. Vzhledem k tomu, že si tato spolková země ve srovnání s multikulturním rázem „starých spolkových zemí“ zachovává navzdory nepříznivým podmínkám svůj autochtonní charakter, přispěla by tato opatření prakticky ke zvýšení porodnosti v etnicky německých rodinách, tj. tento pozitivní impuls by pocítilo v podstatě jen autochtonní obyvatelstvo.
Labels:
aktuality,
demografie,
historie,
politika
pátek 19. října 2012
Skleněné oko
František Pilous
Před několika lety byl v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím hostem Arnošt Lustig. Rozhovor se pochopitelně nevyhnul ani Lustigově pobytu v koncentračním táboře a v souvislosti s tím mimo jiné i kritice íránského prezidenta ohledně jeho skeptického postoje k holokaustu. Jelikož se jedná o zábavný pořad, došlo v jeho závěru i na humornou historku, kterou měl Arnošt Lustig zažít:
Kraus: A vzpomínáte taky na něco veselýho z koncentráku?
Lustig: Jo, jednomu esesákovi vystřelili voko (veselost v publiku), měl ho skleněný, a postavil se před jednoho Žida a říká: "Když poznáš, který to voko je skleněný, tak tě nepošlu do komína." Ten se na něj podívá a říká: "To levý je skleněný." A esesák říká: "Jak jsi to poznal?" On říká: "Dívá se tak lidsky." (1)
| Arnošt Lustig v pořadu ČT Uvolněte se, prosím. |
Kraus: A vzpomínáte taky na něco veselýho z koncentráku?
Lustig: Jo, jednomu esesákovi vystřelili voko (veselost v publiku), měl ho skleněný, a postavil se před jednoho Žida a říká: "Když poznáš, který to voko je skleněný, tak tě nepošlu do komína." Ten se na něj podívá a říká: "To levý je skleněný." A esesák říká: "Jak jsi to poznal?" On říká: "Dívá se tak lidsky." (1)
Labels:
Druhá světová válka,
historie,
pamětníci,
úvaha
středa 17. října 2012
Alfred Oberwandling: Česky jsem se naučil v tramvaji
Pane doktore Oberwandlingu, před několika dny se na českém knižním trhu objevil titul, jež se zabývá Mnichovskou dohodou a s ní souvisejícím osudem sudetských Němců, a to zůsobem, který byl dosud českému čtenáři neznámý. Poprvé se totiž dostává ke slovu „druhá strana”, přičemž se současně na světlo dostávají i nepohodlná fakta. Téma Sudetoněmců je v České republice nadále citlivé. Vy jste jeden ze spoluautorů knihy a hlavní iniciátor českého vydání původně německého originálu. Co bylo hlavním motivem a co si od tohoto počinu slibujete?
Mnichovská dohoda je jakožto čtyřstranná smlouva dodnes zatížena mnoha chybnými výklady učebnic historie, aniž by byly k tehdejším událostem pokládány kritické otázky, které by vedly k odlišným pohledům. Dnes víme, že kdyby nebylo smluv z pařížských předměstí (Versailleská smlouva a smlouva ze Saint Germain - pozn. red.) a porušených slibů například o „druhém Švýcarsku”, tak by nikdy k „Mnichovu” nedošlo. Mým záměrem je vnést trochu „světla do temnoty” a bez resentimentů vylíčit vývoj, který k této smlouvě vedl. Kromě této nově vydané knihy je zde ještě mnoho dalších facet k tomuto tématu a mě se zdá, že celé tohle téma je jakýmsi horkým železem, kterého se nikdo nechce dotknout.
úterý 16. října 2012
ICEJ a její lobby v Bruselu
Lukáš Beer
V dubnu 2004 vzniká z iniciativy čtyř největších mezinárodní křesťanských skupin podporujících „dobré vztahy k Izraeli a židovskému národu“ - jmenovitě Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ), Christian Friends of Israel, Christians for Israel International a Bridges for Peace - proizraelská lobbyistická organizace s názvem Evropská koalice pro Izrael (EKI) působící na půdě tzv. „Evropského parlamentu“ v Bruselu. Za tímto projektem stojí několik židovských obchodníků z Evropy. Oficiálním cílem EKI je upevňování spolupráce EU s Izraelem a „boj proti antisemitismu“. EKI si kromě toho otevřeně klade za cíl dosáhnout jednoho dne stejného vlivu na půdě EU, jako má známá silná lobbyistická organizace American Israel Public Affairs Committee (AIPAC) ve Washingtonu. Ze strategického hlediska usiluje EKI o ovlivňování politiky zemí EU v tom smyslu, aby Turecko bylo zapojeno do prostoru NATO jako „most k Izraeli“ a aby EU jednotně postupovala proti Sýrii a Íránu.
V dubnu 2004 vzniká z iniciativy čtyř největších mezinárodní křesťanských skupin podporujících „dobré vztahy k Izraeli a židovskému národu“ - jmenovitě Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ), Christian Friends of Israel, Christians for Israel International a Bridges for Peace - proizraelská lobbyistická organizace s názvem Evropská koalice pro Izrael (EKI) působící na půdě tzv. „Evropského parlamentu“ v Bruselu. Za tímto projektem stojí několik židovských obchodníků z Evropy. Oficiálním cílem EKI je upevňování spolupráce EU s Izraelem a „boj proti antisemitismu“. EKI si kromě toho otevřeně klade za cíl dosáhnout jednoho dne stejného vlivu na půdě EU, jako má známá silná lobbyistická organizace American Israel Public Affairs Committee (AIPAC) ve Washingtonu. Ze strategického hlediska usiluje EKI o ovlivňování politiky zemí EU v tom smyslu, aby Turecko bylo zapojeno do prostoru NATO jako „most k Izraeli“ a aby EU jednotně postupovala proti Sýrii a Íránu.
neděle 14. října 2012
Netanjahu a Rooseveltova mapa
Lukáš Beer
Izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu koncem září apeloval před Valným shromážděním OSN v New Yorku na svědomí světové veřejnosti. Modrá planeta prý nyní stojí na pokraji katastrofy nedozírných rozměrů, a proto se jí musí preventivně zabránit. Jde o konflikt dobra se zlem, proti sobě stojí dva světy: „síly středověku“, reprezentované na jedné straně militantním a utiskujícím islámem, nárokujícím si nadvládu nad celým světem a nenávidějícím nejen stát Izrael, ale samozřejmě i Ameriku a Evropu, a světlé „síly modernosti“, jejichž vzorovým příkladem je právě dnešní moderní židovský stát, stojí na straně druhé. Ony středověké síly vyvolávají prý konflikt na celém světě, ale Izrael stojí pevně a hrdě při silách modernosti. Izrael kromě toho přispívá k tomu, aby byl svět lepší, a obohacuje svět svým vědecko-technickým přínosem, mnoho úspěšných vědců a kvalitních technologií má původ ve vlasti Netanjahua, na což je premiér patřičně hrdý.
Izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu koncem září apeloval před Valným shromážděním OSN v New Yorku na svědomí světové veřejnosti. Modrá planeta prý nyní stojí na pokraji katastrofy nedozírných rozměrů, a proto se jí musí preventivně zabránit. Jde o konflikt dobra se zlem, proti sobě stojí dva světy: „síly středověku“, reprezentované na jedné straně militantním a utiskujícím islámem, nárokujícím si nadvládu nad celým světem a nenávidějícím nejen stát Izrael, ale samozřejmě i Ameriku a Evropu, a světlé „síly modernosti“, jejichž vzorovým příkladem je právě dnešní moderní židovský stát, stojí na straně druhé. Ony středověké síly vyvolávají prý konflikt na celém světě, ale Izrael stojí pevně a hrdě při silách modernosti. Izrael kromě toho přispívá k tomu, aby byl svět lepší, a obohacuje svět svým vědecko-technickým přínosem, mnoho úspěšných vědců a kvalitních technologií má původ ve vlasti Netanjahua, na což je premiér patřičně hrdý.
Labels:
aktuality,
Druhá světová válka,
historie,
politika
pátek 12. října 2012
Práce a chléb
Lukáš Beer
Před třiceti lety vznikl ve spolupráci novináře a spisovatele Wolfganga Venohra a Michaela Vogta zajímavý dvouhodinový filmový dokument. Před kamerou se tehdy octlo 56 dobových pamětníků, kteří v roce 1933 odevzdali svůj hlas NSDAP a o pět let později, v březnu 1938, hlasovali pro přivtělení Rakouska k Říši. Autoři tohoto dokumentárního snímku z roku 1983 provedli zároveň reprezentativní anketu mezi 600 bývalými voliči NSDAP. Cílem bylo zjistit, která stránka politiky Adolfa Hitlera je vlastně nejvíce oslovila, co jim bylo na jeho politických cílech nejvíce sympatické. Největší podíl oněch dotazovaných – 29,7 procent – volil roku 1933 nacionální socialisty proto, že si od nich sliboval prosazení politiky „práce a chleba“, tj. zajištění práce a sociálního vzestupu v zemi. A ještě větší podíl z nich – 35,1 procent – vypověděl, že pět let po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1938 to byl hlavní důvod, proč by Hitlerovi dali hlas znovu. Naplnil totiž jejich očekávání a splnil učiněné sliby.
Před třiceti lety vznikl ve spolupráci novináře a spisovatele Wolfganga Venohra a Michaela Vogta zajímavý dvouhodinový filmový dokument. Před kamerou se tehdy octlo 56 dobových pamětníků, kteří v roce 1933 odevzdali svůj hlas NSDAP a o pět let později, v březnu 1938, hlasovali pro přivtělení Rakouska k Říši. Autoři tohoto dokumentárního snímku z roku 1983 provedli zároveň reprezentativní anketu mezi 600 bývalými voliči NSDAP. Cílem bylo zjistit, která stránka politiky Adolfa Hitlera je vlastně nejvíce oslovila, co jim bylo na jeho politických cílech nejvíce sympatické. Největší podíl oněch dotazovaných – 29,7 procent – volil roku 1933 nacionální socialisty proto, že si od nich sliboval prosazení politiky „práce a chleba“, tj. zajištění práce a sociálního vzestupu v zemi. A ještě větší podíl z nich – 35,1 procent – vypověděl, že pět let po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1938 to byl hlavní důvod, proč by Hitlerovi dali hlas znovu. Naplnil totiž jejich očekávání a splnil učiněné sliby.
Labels:
historie,
Třetí Říše,
Výmarská republika
čtvrtek 4. října 2012
Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců
Lukáš Beer
Že vnímání událostí z podzimu roku 1938 v podání naší historiografie má dodnes naprosto určující význam pro chápání a výklad moderních českých národních dějin, není třeba zvlášť zdůrazňovat. Najdeme dnes sotva někoho, kdo o démonizované "Mnichovské dohodě", prezentované jako diktát, nikdy v životě neslyšel. Horší je to už se znalostmi o podstatě obsahu mnichovského ujednání a o tom, a co mu vlastně vůbec předcházelo. Dodnes se kupříkladu traduje či v českých hlavách přežívá názor, že "Mnichovská dohoda" byla jakýmsi šokujícím a ponižujícím ujednáním "o nás bez nás" – pro někoho překvapujícím faktem však je, že tato dohoda dala pouze organizační rámec k odstoupení území již odsouhlaseného československou vládou. Jak už před několika lety výstižně poznamenal ve své knize Zamlčené dějiny publicista Tomáš Krystlík, právě onomu znění této preambule, předcházející Mnichovské dohodě, se „čeští historici vyhýbají jako čert kříži“. Existují pro to pádné důvody.
Že vnímání událostí z podzimu roku 1938 v podání naší historiografie má dodnes naprosto určující význam pro chápání a výklad moderních českých národních dějin, není třeba zvlášť zdůrazňovat. Najdeme dnes sotva někoho, kdo o démonizované "Mnichovské dohodě", prezentované jako diktát, nikdy v životě neslyšel. Horší je to už se znalostmi o podstatě obsahu mnichovského ujednání a o tom, a co mu vlastně vůbec předcházelo. Dodnes se kupříkladu traduje či v českých hlavách přežívá názor, že "Mnichovská dohoda" byla jakýmsi šokujícím a ponižujícím ujednáním "o nás bez nás" – pro někoho překvapujícím faktem však je, že tato dohoda dala pouze organizační rámec k odstoupení území již odsouhlaseného československou vládou. Jak už před několika lety výstižně poznamenal ve své knize Zamlčené dějiny publicista Tomáš Krystlík, právě onomu znění této preambule, předcházející Mnichovské dohodě, se „čeští historici vyhýbají jako čert kříži“. Existují pro to pádné důvody.
úterý 11. září 2012
Sdělení čtenářům
Lukáš Beer
Během těchto zářijových týdnů probíhají společné dokončující práce na projektu, který bude pak realizován v druhé půlce letošního podzimu. Aby nedošlo k nedorozumění: zmíněný projekt se přednostně netýká žádné tvorby nebo prezence na internetu, přesto však v případě úspěšné realizace v posledním čtvrtletí tohoto roku to bude právě tento projekt, který s jistotou otevře další a rozsáhlejší možnosti a zázemí, jež v konečném důsledku ocení právě pravidelní čtenáři našich internetových stránek.
Během těchto zářijových týdnů probíhají společné dokončující práce na projektu, který bude pak realizován v druhé půlce letošního podzimu. Aby nedošlo k nedorozumění: zmíněný projekt se přednostně netýká žádné tvorby nebo prezence na internetu, přesto však v případě úspěšné realizace v posledním čtvrtletí tohoto roku to bude právě tento projekt, který s jistotou otevře další a rozsáhlejší možnosti a zázemí, jež v konečném důsledku ocení právě pravidelní čtenáři našich internetových stránek.
Labels:
aktuality,
ve vlastní věci
sobota 1. září 2012
„Imunitní systém“ národa podruhé
Lukáš Beer
Nezúčastnil jsem se jako člověk žijící v Brně ani jednoho z protestních shromáždění proti exhibicionistickému pochodu Prague Pride 2012, a tudíž si cením každého jedince, který obětoval kus svého volného času a tím dle vlastního svědomí učinil v rámci svých možností vše, co bylo v jeho silách. Někteří přišli vyjádřit pouze svůj nesouhlas, jiní zase zajisté uvažovali v širších souvislostech a jednali tak proto, že nabyli přesvědčení, že tímto svým jednáním se alespoň pokusí něco změnit a něčeho konkrétně dosáhnout. Je naprosto lidské, že se mezi skupinu takto uvažujících lidí vždy vloudí i jedinci, jejichž motivace je spíše egocentrického či narcistického rázu. Tomu se nelze vyhnout a je věc organizátorů akcí, zda a jak jsou ochotni se s podobnými jevy vypořádat. Každopádně se u některých jedinců nelze zbavit dojmu, že při podobných příležitostech uvažují spíše nad tím, jak uspokojit svoje vlastní ego (ve formě vyrovnání se svým vlastním svědomím, stavějícím na tom, aby sám jedinec měl co nejlepší vizitku před svým subjektivně vnímaným „Bohem“), než aby se zadumali nad tím, co tím skutečně dosáhnou, změní a zda svým jednáním naopak celé věci spíše neuškodí. Ale i zde by měla v první řadě platit zásada, že míra přínosu jednotlivce pro věc spočívá v tom, co dosáhl „navenek“ a nikoliv co dosáhl „uvnitř“, a tak sice odešel z protidemonstrace „vnitřně očištěn“ nehledě na výsledek a možná i na negativní dopad, který vyvolal.
Nezúčastnil jsem se jako člověk žijící v Brně ani jednoho z protestních shromáždění proti exhibicionistickému pochodu Prague Pride 2012, a tudíž si cením každého jedince, který obětoval kus svého volného času a tím dle vlastního svědomí učinil v rámci svých možností vše, co bylo v jeho silách. Někteří přišli vyjádřit pouze svůj nesouhlas, jiní zase zajisté uvažovali v širších souvislostech a jednali tak proto, že nabyli přesvědčení, že tímto svým jednáním se alespoň pokusí něco změnit a něčeho konkrétně dosáhnout. Je naprosto lidské, že se mezi skupinu takto uvažujících lidí vždy vloudí i jedinci, jejichž motivace je spíše egocentrického či narcistického rázu. Tomu se nelze vyhnout a je věc organizátorů akcí, zda a jak jsou ochotni se s podobnými jevy vypořádat. Každopádně se u některých jedinců nelze zbavit dojmu, že při podobných příležitostech uvažují spíše nad tím, jak uspokojit svoje vlastní ego (ve formě vyrovnání se svým vlastním svědomím, stavějícím na tom, aby sám jedinec měl co nejlepší vizitku před svým subjektivně vnímaným „Bohem“), než aby se zadumali nad tím, co tím skutečně dosáhnou, změní a zda svým jednáním naopak celé věci spíše neuškodí. Ale i zde by měla v první řadě platit zásada, že míra přínosu jednotlivce pro věc spočívá v tom, co dosáhl „navenek“ a nikoliv co dosáhl „uvnitř“, a tak sice odešel z protidemonstrace „vnitřně očištěn“ nehledě na výsledek a možná i na negativní dopad, který vyvolal.
Labels:
česko-německé soužití,
diskuse,
politika,
společnost,
úvaha
úterý 28. srpna 2012
Z tvorby našich rasových expertů
Lukáš Beer
Zabývat se dnes jednotlivými případy účelového překrucování rasových teorií je asi to stejné, jako házet perly sviním, ale koneckonců proč si pro malé oživení neuvést několik demonstrativních případů z českého prostředí a z poslední doby. Je více než jisté, že za pár dní nebo hned zítra se někde objeví texty s podobným obsahem, a tak tyto exempláře uveďme skutečně pouze jako příklady. Těžko říct, kdo se například skrývá za jménem Ing. Josef Mikš, každopádně jde očividně o člověka, který se s oblibou věnuje problematice historie židovské populace na Vyškovsku. Nedávno přineslo internetové periodikum České národní listy článek pana Mikše o rasovém pronásledování v období Protektorátu na Vyškovsku. Ale nechme autora raději hned mluvit samotného. Ve svém textu tvrdí: „V roce 1935 vyhlásili němečtí nacisté v Norimberku nové rasové zákony, které určovaly, kdo z obyvatel Německa je rasově čistý Němec, což musel každý, kdo chtěl v Třetí říši zastávat místo ve státní službě, dokazovat výpisem z rodokmenu." První zásadní ponaučení pro pana Mikše: žádný rasově čistý Němec neexistuje a nikdy neexistoval, jeho „rasový profil“ zpravidla vykazoval znaky hned několika rasových typů (ostisch, westisch, fällisch, nordisch, sudetisch, ostbaltisch, dinarisch..), které byly zastoupeny v různých poměrech. Navíc, takovýto člověk nemusel být „čistým Němcem“ ani z hlediska národnostního, nýbrž mohl pocházet například ze smíšeného německo-francouzského nebo italsko-německého manželství. Šlo tedy pouze o to, zda se jednalo o „rasovou směs“ sestávající z rasových typů, které se zahrnovaly zjednodušeně pod sjednocující pojem „árijské“ (vysvětlení definice árijský původ). Neuškodilo by, kdyby si autor nastudoval také něco o historii národnostních poměrů v takovém Sársku a zastoupení občanů Říše, kteří byli francouzské národnosti, v úřadech, než se odváží vyplodit podobná tvrzení. Buďme ale trochu shovívaví a připusťme, že Mikš měl „rasovou čistotou“ na mysli zřejmě skutečnost, do jaké míry mohl dotyčný prokázat svůj čistý árijský původ.
| Titulní strana blogu Miroslava Václavka dává tušit, že autor není pouze přízniv- cem a obhájcem homosexualismu. |
Labels:
aktuality,
Československo 1918-1938,
Protektorát,
společnost,
Třetí Říše
neděle 26. srpna 2012
Ještě k pochodu bukvic
Reakce na články Vladimíra Stwory (a Lukáše Beera)
Ladislav Malý
Pana V. Stwory si za jeho statečné občanské postoje i názory velice vážím, leč nemohu s ním sdílet jeho kritický pohled na adresu katolických aktivistů, vyjádřený v jeho článku Bukvice pochodovaly Prahou (zde reakce Lukáše Beera).
Ladislav Malý
Pana V. Stwory si za jeho statečné občanské postoje i názory velice vážím, leč nemohu s ním sdílet jeho kritický pohled na adresu katolických aktivistů, vyjádřený v jeho článku Bukvice pochodovaly Prahou (zde reakce Lukáše Beera).
sobota 25. srpna 2012
Definice árijského původu dle tzv. Ahnenpassu
V tomto úředním dokladu byla i doslovná zmínka o Češích jako o Árijcích
Rád bych Vás v souvislosti s posledním článkem České děti na převýchovu do českých rodin? upozornil na to, že v Německu existoval tzv. Ahnenpass, ve kterém bylo definováno, co se rozumí pod pojmem "árijský původ". Mezi jinými se zde uvádí, že Čechy je třeba považovat za Árijce“, píše ve svém čtenářském mailu pan František Pilous a dále upřesňuje: „Vzhledem k pozdějším událostem a názorům některých lidí v dnešním Německu se může zdát pikantní, že jako další příklad jsou uvedeni Poláci. Ahnenpass se zmiňuje i o Cikánech, které naopak mezi Árijce neřadí. Všimnul jsem si, že toto téma bylo na Našem směru již několikrát dotčeno. Znění komentáře z Ahnenpassu samozřejmě přikládám v příloze (ve dvou verzích).“
Rád bych Vás v souvislosti s posledním článkem České děti na převýchovu do českých rodin? upozornil na to, že v Německu existoval tzv. Ahnenpass, ve kterém bylo definováno, co se rozumí pod pojmem "árijský původ". Mezi jinými se zde uvádí, že Čechy je třeba považovat za Árijce“, píše ve svém čtenářském mailu pan František Pilous a dále upřesňuje: „Vzhledem k pozdějším událostem a názorům některých lidí v dnešním Německu se může zdát pikantní, že jako další příklad jsou uvedeni Poláci. Ahnenpass se zmiňuje i o Cikánech, které naopak mezi Árijce neřadí. Všimnul jsem si, že toto téma bylo na Našem směru již několikrát dotčeno. Znění komentáře z Ahnenpassu samozřejmě přikládám v příloze (ve dvou verzích).“
pondělí 20. srpna 2012
„Naprostá porucha imunitního systému národa“
K článku Vladimíra Stwory
Lukáš Beer
Není vyloučeno, že mi nějaká ta publikovaná zdařilá reakce na (bohužel spíše očekávaný ) víkendový úspěch homosexualistické fronty v Praze v oné džungli komentářů od publicistů a bloggerů naprosto unikla, ale článek o průběhu letošního "Prague Pride" publikovaný Vladimírem Stworou dle mého soudu (až na jednu malou ale podstatnou výtku, kterou bych si dovolil zmínit) nebyl svou výpovědí nikým jiným co do dokonalosti překonán. Vladimír Stwora výstižně konstatoval, že sobotní Václavské náměstí svědčilo o „naprosté poruše imunitního systému národa“, protože odpor proti exhibicionistickému průvodu působil velmi nezdařile až tragikomicky.
Lukáš Beer
Není vyloučeno, že mi nějaká ta publikovaná zdařilá reakce na (bohužel spíše očekávaný ) víkendový úspěch homosexualistické fronty v Praze v oné džungli komentářů od publicistů a bloggerů naprosto unikla, ale článek o průběhu letošního "Prague Pride" publikovaný Vladimírem Stworou dle mého soudu (až na jednu malou ale podstatnou výtku, kterou bych si dovolil zmínit) nebyl svou výpovědí nikým jiným co do dokonalosti překonán. Vladimír Stwora výstižně konstatoval, že sobotní Václavské náměstí svědčilo o „naprosté poruše imunitního systému národa“, protože odpor proti exhibicionistickému průvodu působil velmi nezdařile až tragikomicky.
Labels:
politika,
společnost,
úvaha
neděle 19. srpna 2012
Morální selhání německého poradce Kuratoria nezůstalo bez důsledků
Před 70 lety proběhly letní sportovní slavnosti Hitlerovy mládeže v Olomouci
Lukáš Beer
Jako mladí nacionální socialisté máme svůj světový názor. Nespočívá v podmanění cizích národů, nýbrž spočívá v nové Evropě, ve které má ale také Německo své právo na život a svůj životní prostor. Spočívá ale především v Evropě, ze které byl zažehnán britský rozkol. Za tuto novou Evropu povstal náš národ, za životní prostor jejích pilných občanů a rolníků, za zdravou budoucnost jejích dětí. S námi pochodují všechny mladé národy tohoto kontinentu a z dálného Východu nás zdraví s našimi spojeneckými jednotkami branná moc Japonska, která je zvyklá války. Nová doba je vskutku na pochodu!“ Autorem těchto slov, která měla podtrhnout skutečnost, že německá mládež měla být vychovávána ve smyslu spolupráce s ostatními evropskými národy, jež byly zbaveny „versailleského pořádku“, který směroval evropské národy ke vzájemným rozporům v tom duchu, aby byly takto upevněny britsko-francouzské mocenské zájmy zejména ve střední Evopě, je Hugo Wellems, Bannführer Hitlerovy mládeže a jeden z vedoucích pracovníků místní úřadovny Hitlerovy mládeže v Čechách a na Moravě (Befehlsstelle Böhmen und Mähren der Reichsjugendführung). Napsal je při příležitosti konání sportovních oslav Hitler-Jugend, které vyvrcholily 19. července 1942 na Andrově stadionu v Olomouci. Slavnosti představovaly vyvrcholení celoúzemního klání Hitlerovy mládeže a BDM (Svazu německých dívek) z celého Protektorátu a zúčastnil se jich ve funkci předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě jako čestný host také ministr Emanuel Moravec.
Lukáš Beer
![]() |
| Účastníci soutěží, které probíhaly v Olomouci od 16. do 19. července 1942, se řadí u výdejny jídla. (Foto: archiv Lukáše Beera) |
středa 15. srpna 2012
České děti na převýchovu do českých rodin?
Lukáš Beer
Není nějak zvlášť nutné obsáhle se vyjadřovat k nedávné verbální reakci předsedy DSSS Tomáše Vandase na postoje prezidentského kandidáta Jana Fischera vůči požadavkům homosexualistické lobby, prezentované přímo na zvláštní debatní schůzce některých kandidátů ucházejících se o funkci hlavy státu, která byla přímo svolaná pořadateli letošního „Prague Pride“. Nechme teď zcela stranou, zda Vandas chtěl „hrabivé pazoury“ Jana Fischera „osobně přerážet“ pouze obrazně, či momentálně nebyl schopen utlumit své emoce, když prohlášení sepisoval. Obojí nemůže být projevem prozíravosti, ledaže by Vandas svou reputaci chtěl poškodit záměrně. Jisté je, že přání DSSS vidět Tomáše Vandase jednoho dne na pražském Hradě působí nyní ještě o něco groteskněji, zoufaleji a je vzdáleněji realitě více než kdykoliv předtím. I leckterému členu DSSS začíná pomalu svítat, že necharismatická osobnost Tomáše Vandase snad není tím ideálním kandidátem na hlavu českého státu jako spíše ideálním kandidátem pro roli loutky stávajícího „systému“, která jako odstrašující příklad potencionálním příznivcům „protisystémové opozice“ ukazuje, že tudy cesta také nepovede.
Není nějak zvlášť nutné obsáhle se vyjadřovat k nedávné verbální reakci předsedy DSSS Tomáše Vandase na postoje prezidentského kandidáta Jana Fischera vůči požadavkům homosexualistické lobby, prezentované přímo na zvláštní debatní schůzce některých kandidátů ucházejících se o funkci hlavy státu, která byla přímo svolaná pořadateli letošního „Prague Pride“. Nechme teď zcela stranou, zda Vandas chtěl „hrabivé pazoury“ Jana Fischera „osobně přerážet“ pouze obrazně, či momentálně nebyl schopen utlumit své emoce, když prohlášení sepisoval. Obojí nemůže být projevem prozíravosti, ledaže by Vandas svou reputaci chtěl poškodit záměrně. Jisté je, že přání DSSS vidět Tomáše Vandase jednoho dne na pražském Hradě působí nyní ještě o něco groteskněji, zoufaleji a je vzdáleněji realitě více než kdykoliv předtím. I leckterému členu DSSS začíná pomalu svítat, že necharismatická osobnost Tomáše Vandase snad není tím ideálním kandidátem na hlavu českého státu jako spíše ideálním kandidátem pro roli loutky stávajícího „systému“, která jako odstrašující příklad potencionálním příznivcům „protisystémové opozice“ ukazuje, že tudy cesta také nepovede.
neděle 12. srpna 2012
Organizace, která otevřeně hlásá vyvolenost Židů mezi národy, ovlivňuje české školáky z peněz státního rozpočtu
Projekt je financován státním rozpočtem ČR a Evropským sociálním fondem
Lukáš Beer
Mezinárodní ředitel organizace ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém) Juha Ketola zcela neskrývaně hovoří o cílech své organizace, jejímž prvotním záměrem je „milovat a podporovat Boží vyvolený národ a žehnat mu“ a „připomínat církvím v různých zemích jejich dluh a odpovědnost vůči židovskému národu“. Podle Ketuly čeká národy v budoucnu „spravedlivý soud“, přičemž Bůh prý jednotlivé národy bude soudit podle toho, jaké je jejich chování k Židům a k Izraeli. Úkolem ICEJ ve všech zemích, kde má tato organizace pobočky, je prý ovlivňovat nejen duchovní, ale i sekulární „vůdce národů“ v tom smyslu, aby usměrňovali vztah k Izraeli tak, aby dle zmíněných kritérií (vyvolenost Židů, dluh vůči Židům, jednostranná podpora izraelské politiky v rámci izraelsko-palestinského konfliktu) Bůh mohl daný národ odsoudit co nejpříznivěji (tato citovaná stanoviska ICEJ si lze přečíst přímo na oficiálních stránkách organizace). Česká pobočka ICEJ (vedoucí činitel Mojmír Kallus) se v České republice těší ve srovnání s jinými zeměmi dobré publicitě ve veřejnoprávních médiích (Česká televize, Český rozhlas), která pravidelně referují o jejích akcích ještě před vlastním konáním. ICEJ se podařilo navázat dobré kontakty k představitelům české politické scény (kupř. Přemysl Sobotka, kandidát ODS na funkci prezidenta ČR a současný 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky). Na internetových stránkách české pobočky ICEJ se lze přesvědčit o radikálních postojích organizace v otázce blízkovýchodního konfliktu – v tomto směru se ICEJ snaží v rámci svých možností ovlivňovat i veřejné mínění a usměrňovat české politiky.
Lukáš Beer
Mezinárodní ředitel organizace ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém) Juha Ketola zcela neskrývaně hovoří o cílech své organizace, jejímž prvotním záměrem je „milovat a podporovat Boží vyvolený národ a žehnat mu“ a „připomínat církvím v různých zemích jejich dluh a odpovědnost vůči židovskému národu“. Podle Ketuly čeká národy v budoucnu „spravedlivý soud“, přičemž Bůh prý jednotlivé národy bude soudit podle toho, jaké je jejich chování k Židům a k Izraeli. Úkolem ICEJ ve všech zemích, kde má tato organizace pobočky, je prý ovlivňovat nejen duchovní, ale i sekulární „vůdce národů“ v tom smyslu, aby usměrňovali vztah k Izraeli tak, aby dle zmíněných kritérií (vyvolenost Židů, dluh vůči Židům, jednostranná podpora izraelské politiky v rámci izraelsko-palestinského konfliktu) Bůh mohl daný národ odsoudit co nejpříznivěji (tato citovaná stanoviska ICEJ si lze přečíst přímo na oficiálních stránkách organizace). Česká pobočka ICEJ (vedoucí činitel Mojmír Kallus) se v České republice těší ve srovnání s jinými zeměmi dobré publicitě ve veřejnoprávních médiích (Česká televize, Český rozhlas), která pravidelně referují o jejích akcích ještě před vlastním konáním. ICEJ se podařilo navázat dobré kontakty k představitelům české politické scény (kupř. Přemysl Sobotka, kandidát ODS na funkci prezidenta ČR a současný 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky). Na internetových stránkách české pobočky ICEJ se lze přesvědčit o radikálních postojích organizace v otázce blízkovýchodního konfliktu – v tomto směru se ICEJ snaží v rámci svých možností ovlivňovat i veřejné mínění a usměrňovat české politiky.
pátek 10. srpna 2012
(Pozor, satira!) Jak rozbít „Prague Pride 2012“
Lukáš Beer
Pokud v našich podmínkách snad můžeme být na něco stále ještě hrdi, tak je to mj. skutečnost, že ideologický teror homosexualismu jako součást „západní“ dekadentní vlny se v naší zemi prozatím ještě stabilně nezakořenil a že naše společnost je v této chvíli ještě ve stavu, kdy dokáže tomuto nátlaku do jisté míry odolávat a prokazovat tím schopnost zdravé instinktivní sebeobrany. Jed multikulturalismu, bezmezného individualistického hédonismu a zábavního otupování širokých mas, kterým je náš národ poslední dvě desetiletí masírován prostřednictvím zkomercializovaných masových sdělovacích prostředků a propagací „západního“ životního stylu, však zanechává na této obranyschopnosti těžce hojitelné jizvy. Zdravé instinkty pospolitosti jsou tím rozmělňovány. Není tedy rozhodně náhodou, že homosexualitická nátlaková ideologie našla útočiště právě v sesterské ideologii multikulturalismu, se kterou se dle principu synergického efektu doplňuje.
Pokud v našich podmínkách snad můžeme být na něco stále ještě hrdi, tak je to mj. skutečnost, že ideologický teror homosexualismu jako součást „západní“ dekadentní vlny se v naší zemi prozatím ještě stabilně nezakořenil a že naše společnost je v této chvíli ještě ve stavu, kdy dokáže tomuto nátlaku do jisté míry odolávat a prokazovat tím schopnost zdravé instinktivní sebeobrany. Jed multikulturalismu, bezmezného individualistického hédonismu a zábavního otupování širokých mas, kterým je náš národ poslední dvě desetiletí masírován prostřednictvím zkomercializovaných masových sdělovacích prostředků a propagací „západního“ životního stylu, však zanechává na této obranyschopnosti těžce hojitelné jizvy. Zdravé instinkty pospolitosti jsou tím rozmělňovány. Není tedy rozhodně náhodou, že homosexualitická nátlaková ideologie našla útočiště právě v sesterské ideologii multikulturalismu, se kterou se dle principu synergického efektu doplňuje.
Labels:
aktuality,
společnost,
úvaha
čtvrtek 9. srpna 2012
K ohlasům čtenářů
V aktualizované rubrice "Vaše ohlasy" se můžete nyní seznámit s některými názory a poznámkami čtenářů. Redakce tentokráte učinila výjimku a zařadila i emaily s urážlivým a vulgárním obsahem - jelikož se zároveň zřejmě shodou okolností jednalo o jediné negativní ohlasy za celé období.
Labels:
diskuse,
ohlas čtenářů,
ve vlastní věci
úterý 7. srpna 2012
„Plakát Hitlerjugend“ – jak primitivní podvrh poděbradské radnice zkresluje dějiny
Český svaz bojovníků za svobodu se uboze propůjčil k „pohoršení“ nad nehistorickým a lživým podvrhem
Lukáš Beer
Hrubé zkreslování českých moderních dějin, zejména těch týkajících se období nacionálního socialismu a potažmo tedy i česko-německých vztahů, je v českých médiích skutečně asi každodenním jevem. Je toho vskutku nepřeberné množství, co je vyprodukováno za vyložené výmysly a nepravdy, které jsou běžně přičítány na vrub „nacistické ideologii“. Obraz současné laické veřejnosti o ideologii nacionálního socialismu je dnes z velké části neuvěřitelně pokřivený a zmanipulovaný. Z nedávné tragické historie se ale nelze poučit lživým výkladem dějin a publikováním stupidních smyšlenin a rádobyhistorických podvrhů. Je to právě toto období našich dějin, na jehož výklad česká veřejnost není schopna kriticky reagovat a tyto nepravdy popřípadě není ochotna korigovat. Šíření sebevětších blábolů vztahujících se na „nacismus“ jako ztělesnění absolutního zla je dnes našincem automaticky přijímáno jako zřejmá svatá pravda, kterou přeci není třeba nikterak přezkoumávat. A to je úrodná půda pro šíření různých historických mýtů.
Lukáš Beer
![]() |
| Podvrh "plakátu Hitlerjugend" autorky Lucie Seifertové se stal v Poděbradech dokonce důvodem k pohoršení nad údajnou propagací nacismu. |
čtvrtek 2. srpna 2012
Co učinit, aby nahlášená protestní shromáždění proti „Prague Pride“ nebyla jen důvodem k arogantnímu výsměchu podpůrců homosexualismu?
Lukáš Beer
Organizátoři homosexualistického průvodu „Prague Pride“ si už nyní spokojeně mnou ruce, protože – díky zkušenostem z jiných evropských zemí – moc dobře vědí, že by se letos muselo přihodit skutečně něco velmi mimořádného a velmi, velmi závažného, aby byl jejich plánům učiněn pověstný škrt přes rozpočet. Už teď se povýšeně baví tím, že se u nás v dnešní době najde stále ještě několik angažovaných jedinců, jistěže idealistů, kteří se rozhodnou věnovat kus svého volného času účasti na nějaké z protestních akcí proti „jejich“ provokatérskému průvodu. Jsou si téměř jistí určitou vizí budoucnosti, že se jejich veřejné aktivity tohoto druhu postupem času „etablují“ i v našich podmínkách a že po několikaletém opakování svých „průvodů hrdosti“ bude česká veřejnost na jejich prezenci reagovat natolik otupěle a rezignovaně, že se na nahlášených protidemonstracích budou scházet už jen ti nejotrlejší „homofobní blázni“. A „bojovníci za práva homosexuálů“ budou na svých průvodech postupně přidávat grády co do oplzlosti a obscénnosti, přesně dle vzoru jiných západních velkoměst. A postupem času začnou být projevy na jejich průvodech čím dál tím více političtější a stále ve větší a větší míře na nich budou padat odvážné požadavky politického charakteru. Tak to zatím fungovalo všude, proč by to nemělo takto dopadnout i v Praze. Co v Praze, své pochody „hrdosti“ může mít za pár let každé české a moravské krajské město a starostové měst při té příležitosti budu nechávat na radnicích vyvěšovat „duhové vlajky“ homosexualistického hnutí, jako tomu bývá v Německu. To jsou skutku růžové výhledy do budoucna..
Organizátoři homosexualistického průvodu „Prague Pride“ si už nyní spokojeně mnou ruce, protože – díky zkušenostem z jiných evropských zemí – moc dobře vědí, že by se letos muselo přihodit skutečně něco velmi mimořádného a velmi, velmi závažného, aby byl jejich plánům učiněn pověstný škrt přes rozpočet. Už teď se povýšeně baví tím, že se u nás v dnešní době najde stále ještě několik angažovaných jedinců, jistěže idealistů, kteří se rozhodnou věnovat kus svého volného času účasti na nějaké z protestních akcí proti „jejich“ provokatérskému průvodu. Jsou si téměř jistí určitou vizí budoucnosti, že se jejich veřejné aktivity tohoto druhu postupem času „etablují“ i v našich podmínkách a že po několikaletém opakování svých „průvodů hrdosti“ bude česká veřejnost na jejich prezenci reagovat natolik otupěle a rezignovaně, že se na nahlášených protidemonstracích budou scházet už jen ti nejotrlejší „homofobní blázni“. A „bojovníci za práva homosexuálů“ budou na svých průvodech postupně přidávat grády co do oplzlosti a obscénnosti, přesně dle vzoru jiných západních velkoměst. A postupem času začnou být projevy na jejich průvodech čím dál tím více političtější a stále ve větší a větší míře na nich budou padat odvážné požadavky politického charakteru. Tak to zatím fungovalo všude, proč by to nemělo takto dopadnout i v Praze. Co v Praze, své pochody „hrdosti“ může mít za pár let každé české a moravské krajské město a starostové měst při té příležitosti budu nechávat na radnicích vyvěšovat „duhové vlajky“ homosexualistického hnutí, jako tomu bývá v Německu. To jsou skutku růžové výhledy do budoucna..
Labels:
politika,
společnost,
úvaha
neděle 29. července 2012
ICEJ: „Národy čeká spravedlivý soud“ (bez komentáře)
"Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém" (ICEJ) aktuálně o svém poslání
Juha Ketola, mezinárodní ředitel ICEJ: „Náš základní mandát je potěšovat židovský lid, stát Izrael a všechny jeho obyvatele. Obhajujeme Izrael v jeho spravedlivém usilování o život v míru a v bezpečí na svém historickém území. (…) Jsme v Izraeli proto, abychom milovali a podporovali Boží vyvolený národ a žehnali mu. Ze stejného důvodu existují také naše pobočky v mnoha zemích světa. Máme svébytné povolání mezi mnoha dalšími křesťanskými organizacemi a plníme je věrně už více než 30 let. V tom hodláme pokračovat.(…) Připomínáme církvím v různých zemích jejich dluh a odpovědnost vůči židovskému národu. Mluvíme o Božích záměrech s Izraelem a mandátu církve z pohanů žehnat Izraeli a stát při něm. (…) Národy čeká spravedlivý soud, přičemž měřítkem, podle kterého je Bůh bude posuzovat, bude jejich chování vůči Jeruzalému, izraelské zemi a židovskému národu. Proto je velmi důležité zjistit, jaký vztah mají naše národy k Izraeli. Vědomí, že podle zjevené Boží vůle bychom se neměli účastnit dělení Jeruzaléma nebo izraelské země, může našim národům zajistit ochranu a dokonce přinést požehnání. Můžeme hrát rozhodující roli v tom, aby se lidé v naší zemi obrátili v tomto smyslu správným směrem. (…)Vedení národa rozhoduje o tom, jaké vztahy bude mít celá země k jiným národům, a tedy také k Izraeli. Pán nás povolal, abychom promlouvali do životů těchto vůdců, ať už sekulárních, nebo duchovních. (…) Naše mezinárodní služba má na srdci obojí – Boží plán pro Izrael i poselství o spasení národů v Ježíši Kristu. Zatímco se svět pohybuje směrem k temnější době, my poukazujeme na slavné spasení v Ježíši a na zářící světlo Boží věrnosti vůči Izraeli. To není naše volba, nýbrž Jeho.“ (Zdroj: ICEJ - S obnovenou vizí)
Juha Ketola, mezinárodní ředitel ICEJ: „Náš základní mandát je potěšovat židovský lid, stát Izrael a všechny jeho obyvatele. Obhajujeme Izrael v jeho spravedlivém usilování o život v míru a v bezpečí na svém historickém území. (…) Jsme v Izraeli proto, abychom milovali a podporovali Boží vyvolený národ a žehnali mu. Ze stejného důvodu existují také naše pobočky v mnoha zemích světa. Máme svébytné povolání mezi mnoha dalšími křesťanskými organizacemi a plníme je věrně už více než 30 let. V tom hodláme pokračovat.(…) Připomínáme církvím v různých zemích jejich dluh a odpovědnost vůči židovskému národu. Mluvíme o Božích záměrech s Izraelem a mandátu církve z pohanů žehnat Izraeli a stát při něm. (…) Národy čeká spravedlivý soud, přičemž měřítkem, podle kterého je Bůh bude posuzovat, bude jejich chování vůči Jeruzalému, izraelské zemi a židovskému národu. Proto je velmi důležité zjistit, jaký vztah mají naše národy k Izraeli. Vědomí, že podle zjevené Boží vůle bychom se neměli účastnit dělení Jeruzaléma nebo izraelské země, může našim národům zajistit ochranu a dokonce přinést požehnání. Můžeme hrát rozhodující roli v tom, aby se lidé v naší zemi obrátili v tomto smyslu správným směrem. (…)Vedení národa rozhoduje o tom, jaké vztahy bude mít celá země k jiným národům, a tedy také k Izraeli. Pán nás povolal, abychom promlouvali do životů těchto vůdců, ať už sekulárních, nebo duchovních. (…) Naše mezinárodní služba má na srdci obojí – Boží plán pro Izrael i poselství o spasení národů v Ježíši Kristu. Zatímco se svět pohybuje směrem k temnější době, my poukazujeme na slavné spasení v Ježíši a na zářící světlo Boží věrnosti vůči Izraeli. To není naše volba, nýbrž Jeho.“ (Zdroj: ICEJ - S obnovenou vizí)
Pořad s Wernerem Oderem bude předmětem stížnosti na adresu Rady České televize
Související informace: Skočila česká média na špek podvrhu agenta křesťanských sionistů nebo mu sama ochotně poskytla prostor? - Historik Garscha o minulosti Wilhelma Odera a k tvrzení ICEJ - Pravda o Wilhelmu Oderovi - Případ Werner Oder - Podivné ticho
Lukáš Beer
Česká televize vysílala dne 2. února 2010 zpravodajský pořad „Studio 6“, ve kterém moderátorka Hana Šulcová vedla rozhovor s britským pastorem Wernerem Oderem, angažujícím se pro křesťansko-sionistickou organizaci ICEJ a z toho důvodu v té době pobývajícím v České republice. ICEJ společně se židovskými obcemi pořádala v ČR řadu přednášek, které směřovaly k podpoře aktivit a politických cílů této kontroverzní organizace na našem území. Pastor Oder vystupoval ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích se svým příběhem, který se z velké části nezakládal na pravdě a ve skutečnosti posloužil pouze jako přehnaná upoutávka na přednášky ICEJ. Redakce zpravodajství České televize buď neprověřila informace, jí poskytnuté nejspíš ze strany ICEJ, anebo tyto nepravdivé informace vědomě odvysílala. Nejedná se přitom o tvrzení vyjádřená samotným Wernerem Oderem ve zmíněném interview, ale o doprovodný text resp. komentář moderátorky Hany Šulcové, který tyto informace jedna ku jedné převzal a takto je prezentoval. Česká televize se samozřejmě v odvysílaném pořadu nezmínila o pozadí pobytu Wernera Odera v ČR, a tedy o organizátorovi akce, jíž bylo ICEJ. Redaktorům však z uvedeného a v případě důkladného nezávislého prověření muselo být jasné, že smyslem pobytu Odera v ČR a publikování jeho ne zcela pravdivého příběhu byla čistě jenom práce pro ICEJ a práce pro zájmy a cíle této organizace. Vzniká tak dojem, že práce redakce zpravodajství ČT je neprofesionální anebo odporuje v některých bodech Zákonu o České televizi 483/1991 Sb., konkrétně ustanovením v §2 odst. 1 a odst. 2. V §2 odst. 2 Zákona o České televizi se uvádí: „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména … poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů..“ Podle ustanovení § 4 zákona o ČT je orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT, rada ČT. Podle § 8 téhož zákona do působnosti této rady náleží: „(...) h) rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele, i) dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) (...).“
Lukáš Beer
Česká televize vysílala dne 2. února 2010 zpravodajský pořad „Studio 6“, ve kterém moderátorka Hana Šulcová vedla rozhovor s britským pastorem Wernerem Oderem, angažujícím se pro křesťansko-sionistickou organizaci ICEJ a z toho důvodu v té době pobývajícím v České republice. ICEJ společně se židovskými obcemi pořádala v ČR řadu přednášek, které směřovaly k podpoře aktivit a politických cílů této kontroverzní organizace na našem území. Pastor Oder vystupoval ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích se svým příběhem, který se z velké části nezakládal na pravdě a ve skutečnosti posloužil pouze jako přehnaná upoutávka na přednášky ICEJ. Redakce zpravodajství České televize buď neprověřila informace, jí poskytnuté nejspíš ze strany ICEJ, anebo tyto nepravdivé informace vědomě odvysílala. Nejedná se přitom o tvrzení vyjádřená samotným Wernerem Oderem ve zmíněném interview, ale o doprovodný text resp. komentář moderátorky Hany Šulcové, který tyto informace jedna ku jedné převzal a takto je prezentoval. Česká televize se samozřejmě v odvysílaném pořadu nezmínila o pozadí pobytu Wernera Odera v ČR, a tedy o organizátorovi akce, jíž bylo ICEJ. Redaktorům však z uvedeného a v případě důkladného nezávislého prověření muselo být jasné, že smyslem pobytu Odera v ČR a publikování jeho ne zcela pravdivého příběhu byla čistě jenom práce pro ICEJ a práce pro zájmy a cíle této organizace. Vzniká tak dojem, že práce redakce zpravodajství ČT je neprofesionální anebo odporuje v některých bodech Zákonu o České televizi 483/1991 Sb., konkrétně ustanovením v §2 odst. 1 a odst. 2. V §2 odst. 2 Zákona o České televizi se uvádí: „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména … poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů..“ Podle ustanovení § 4 zákona o ČT je orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT, rada ČT. Podle § 8 téhož zákona do působnosti této rady náleží: „(...) h) rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele, i) dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) (...).“
Labels:
aktuality,
Druhá světová válka,
historie,
politika,
ve vlastní věci
Mluvčí rakouských Židů srovnávají případný zákaz provádění obřízek u malých dětí s likvidací židovského národa
Negativní ohlas rakouské veřejnosti na slova vedoucích představitelů židovské obce
Začalo to vše jedním čtyřletým chlapcem žijícím v Německu, který musel být kvůli krvácení po provedení obřízky akutně přijat a ošetřen v nemocnici. Zemský soud v Kolíně nad Rýnem v důsledku této události v květnu rozhodl, že nábožensky motivované obřízky u malých dětí představují trestně stíhatelné ubližování na těle. Židovské a islámské svazy reagovaly následně ostrou kritikou. Debata na toto téma mezitím zasáhla celou Evropu – kritici požadují zákaz provádění obřízky u nezletilých, druhá strana hovoří o útoku na náboženskou svobodu. Tento konflikt se nevyhnul ani Rakousku, a to zejména proto, že lékaři se nemohou opřít o právní jistotu. Zemský hejtman spolkové země Korutany hovořil v této souvislosti dokonce o „zmrzačování genitálií“ prováděním obřízky. Ministr zdravotnictví zase nepovažuje debatu za důležitou a nevyjadřuje se k ní a ministryně spravedlnosti se - na rozdíl od lékařů - domnívá, že právní stav k věci je jasný.
Začalo to vše jedním čtyřletým chlapcem žijícím v Německu, který musel být kvůli krvácení po provedení obřízky akutně přijat a ošetřen v nemocnici. Zemský soud v Kolíně nad Rýnem v důsledku této události v květnu rozhodl, že nábožensky motivované obřízky u malých dětí představují trestně stíhatelné ubližování na těle. Židovské a islámské svazy reagovaly následně ostrou kritikou. Debata na toto téma mezitím zasáhla celou Evropu – kritici požadují zákaz provádění obřízky u nezletilých, druhá strana hovoří o útoku na náboženskou svobodu. Tento konflikt se nevyhnul ani Rakousku, a to zejména proto, že lékaři se nemohou opřít o právní jistotu. Zemský hejtman spolkové země Korutany hovořil v této souvislosti dokonce o „zmrzačování genitálií“ prováděním obřízky. Ministr zdravotnictví zase nepovažuje debatu za důležitou a nevyjadřuje se k ní a ministryně spravedlnosti se - na rozdíl od lékařů - domnívá, že právní stav k věci je jasný.
pátek 27. července 2012
Nové příspěvky Debatního klubu na témata Blízkého východu, nezávislost západních médií a zdegenerování demokracie
Projekt Debatní klub nyní aktuálně přináší záznam dvou nových diskusních setkání se zajímavými osobnostmi. Již v červnu mohli zájemci sledovat debatu, která se zabývala zásadními společensko-politickými otázkami, jako např. Proč zdegenerovala demokracie? nebo Společnost versus individuum a Má smysl členění na levici a pravici? Nyní diskutoval ředitel Občanského institutu a poradce českého předsedy vlády Nečase v oblasti zahraničí a lidských práv, Roman Joch, s překladatelem a nezávislým publicistou, specializujícím se na Blízký a Střední východ a latinskoamerické země, Danielem Veselým, na tato témata: Kdo má právo na sebeurčení a kdo ne v palestinském geografickém prostoru?, Blízký východ a riziko třetí světové války resp. střet křesťanské a islámské civilizace, křesťanský universalismus v kontextu Blízkého a Středního východu. V další debatě opět vystupuje Roman Joch, který diskutuje s vydavatelem Britských listů, bohemistou dlouhodobě působícím v Anglii, Janem Čulíkem, na témata: Jsou opravdu západní média nezávislá a svobodná nebo pracují pro establishment?, srovnání lidských práv vlivných a bohatých osobností s osobami bez vlivu a nemajetnými, Je na místě srovnání současného státu Izrael s první Československou republikou? a jaká je politická idea vystupujících debatérů a jak si představují její realizaci. Na internetových stránkách tohoto projektu se zájemci navíc mohou dozvědět, které další známé osobnosti byli tvůrci osloveny a jak na pozvání reagovaly. Tvůrci vítají poskytování námětů a návrhů pro realizaci dalších debatních kol. (-lb-)
Labels:
aktuality,
diskuse,
politika,
společnost
úterý 24. července 2012
Dokumenty dokazují, že protektorátní rozhlasové skeče se u Čechů těšily poměrně velké oblibě
„Tyto skeče by se měly dávat častěji. Jsou lepší než Moravcovy projevy, protože jimi národ dostává osvětu, zatímco Moravec chce jenom vyhrožovat.“
Lukáš Beer
Z rozsudku Mimořádného lidového soudu ze dne 26. února 1948: „Obžalovaný Josef Opluštil jest vinen, že od roku 1939, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky, v Praze propagoval a podporoval nacistické hnutí tím, že psal do časopisů „Ejhle“ a „Nástup červenobílých“ stati obsahu štvavého. Tedy tiskem schvaloval a obhajoval nepřátelskou vládu na území republiky, čímž spáchal zločin proti státu dle §u 3 odst. 1 zák. č. 22/46 Sb. a odsuzuje se k trestu těžkého žaláře v trvání 7 roků…“. Josef Opluštil byl zadržen 14. května 1945 a posléze s ním probíhal proces po celé tři roky. I jeho články o Pepíčkovi v humoristickém časopisu Ejhle, jehož vedením byl poslední dva roky války pověřen, (sledujte seriál Našeho směru Smějeme se s Pepíčkem) a které vycházely dokonce ještě v dubnu roku 1945, mu výrazně přitížily při soudním procesu – uvědomíme-li si v podstatě už velmi bezvýchodnou vojensko-politickou situaci Říše, tak v nich Opluštil takřka až do poslední chvíle prokazoval až sebevražednou odvahu, když si bral na mušku Edvarda Beneše a nebezpečí nastolení bolševismu v našich zemích a dokázal mnohdy dokonce docela reálně ilustrovat poměry, které bezprostředně nastanou po příchodu spojeneckých vojsk na území Čech a Moravy. Někdy dokonce překvapuje, s jakou otevřeností „Pepíček“ používal ve svých textech nejrůznější historky, které šířila „šeptanda“, a dokázal hovořil přímo její řečí. Netajil se ve svých textech vizí, že po osvobození nastane vyřizování „se zrádci“ a mnozí spoluobčané se najednou budou na poslední chvíli předhánět v tom, jak si budou navzájem dokazovat, že nespolupracovali s Němci a byli aktivní „v tem odboji“. Všímal si ale také, že mnoho spoluobčanů si v poslednch měsících války pomalu ale jistě zajišťovalo příslovečná zadní vrátka a opatřovalo si už "alibi" pro případ, až se v Praze objeví první ruský tank. Narážel ve svých textech často na to, že se už dávno chystají seznamy osob, „které se budou po osvobození věšet“. A se svými čtenáři se „Pepíček“ na jaře 1945 rozloučil v sebeironické a ne příliš optimistické úvaze o tom, jak se to dál asi s Pepíčkem „bude koulet“. Pár týdnů na to Opluštila zastihl osud, který pravděpodobně neodvratně očekával. Ale jeho práce pro humoristický časopis Ejhle která se rozvíjela až od roku 1944, činila pouze část předmětu obžaloby jeho osoby.
Lukáš Beer
Z rozsudku Mimořádného lidového soudu ze dne 26. února 1948: „Obžalovaný Josef Opluštil jest vinen, že od roku 1939, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky, v Praze propagoval a podporoval nacistické hnutí tím, že psal do časopisů „Ejhle“ a „Nástup červenobílých“ stati obsahu štvavého. Tedy tiskem schvaloval a obhajoval nepřátelskou vládu na území republiky, čímž spáchal zločin proti státu dle §u 3 odst. 1 zák. č. 22/46 Sb. a odsuzuje se k trestu těžkého žaláře v trvání 7 roků…“. Josef Opluštil byl zadržen 14. května 1945 a posléze s ním probíhal proces po celé tři roky. I jeho články o Pepíčkovi v humoristickém časopisu Ejhle, jehož vedením byl poslední dva roky války pověřen, (sledujte seriál Našeho směru Smějeme se s Pepíčkem) a které vycházely dokonce ještě v dubnu roku 1945, mu výrazně přitížily při soudním procesu – uvědomíme-li si v podstatě už velmi bezvýchodnou vojensko-politickou situaci Říše, tak v nich Opluštil takřka až do poslední chvíle prokazoval až sebevražednou odvahu, když si bral na mušku Edvarda Beneše a nebezpečí nastolení bolševismu v našich zemích a dokázal mnohdy dokonce docela reálně ilustrovat poměry, které bezprostředně nastanou po příchodu spojeneckých vojsk na území Čech a Moravy. Někdy dokonce překvapuje, s jakou otevřeností „Pepíček“ používal ve svých textech nejrůznější historky, které šířila „šeptanda“, a dokázal hovořil přímo její řečí. Netajil se ve svých textech vizí, že po osvobození nastane vyřizování „se zrádci“ a mnozí spoluobčané se najednou budou na poslední chvíli předhánět v tom, jak si budou navzájem dokazovat, že nespolupracovali s Němci a byli aktivní „v tem odboji“. Všímal si ale také, že mnoho spoluobčanů si v poslednch měsících války pomalu ale jistě zajišťovalo příslovečná zadní vrátka a opatřovalo si už "alibi" pro případ, až se v Praze objeví první ruský tank. Narážel ve svých textech často na to, že se už dávno chystají seznamy osob, „které se budou po osvobození věšet“. A se svými čtenáři se „Pepíček“ na jaře 1945 rozloučil v sebeironické a ne příliš optimistické úvaze o tom, jak se to dál asi s Pepíčkem „bude koulet“. Pár týdnů na to Opluštila zastihl osud, který pravděpodobně neodvratně očekával. Ale jeho práce pro humoristický časopis Ejhle která se rozvíjela až od roku 1944, činila pouze část předmětu obžaloby jeho osoby.
Labels:
česko-německé soužití,
historie,
odboj,
osobnost,
Protektorát,
recenze
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)








