Gernot Facius
Řekněme to tak: Kdo nechce brát změny v německo-českých vztazích na vědomí, je ignorant. Bezpochybně se v posledních měsících dalo něco do pohybu. Dodejme ovšem, že jen atmosféricky. V Praze zveřejněné mínění zachází se sudetskými Němci přátelštěji než ještě před několika lety. Dokonce noviny, ve kterých je konzervováno ještě něco ze starého (negativního) ducha, se vyhýbají hrubému útoku. Pro většinu sdělovacích prostředků už Sudetoněmecký den 2013 v Augsburgu, 64. od vyhnání, beztak nebyl ničím vzrušivým. A ve vládních kancelářích u Vltavy nemusely o víkendu Svatodušních svátků vyčkávat žádné zástupné stráže, aby jedovatými komentáři odrážely projevy vedení krajanského sdružení. Vše v nejlepším pořádku mezi vyhnanci z Čech, Moravy a Slezska a dnešní, postkomunistickou Českou republikou? Zůstane stát most, který postavil bavorský ministerský předseda Horst Seehofer, patron sudetoněmecké národní skupiny, k českému premiérovi Petru Nečasovi?
sobota 29. června 2013
pátek 28. června 2013
České školní učebnice dějepisu lžou a překrucují skoro jako za komunistické totality
Jiří Blažek uvádí příklady toho, jak jsou čeští žáci dnes konfrontováni se sudetoněmeckou tématikou
Lukáš Beer
Na červnovém sympóziu v Bad Leonfeldenu zaujal Jiří Blažek svou přednáškou nazvanou „Sudetoněmecká tématika v českých školních učebnicích“. Jelikož jsem si odchodil povinnou školní docházku a středoškolskou výuku dějepisu ještě v období komunistické diktatury, musím přiznat, že mne porovnání se současnou situací, tj. s tím, co se o této kapitole našich dějin učí žáci na školách dnes, poměrně zajímalo. Jako žák základní školy – tuším, že tomu bylo v 5. nebo 6. třídě, jsem od učitelky dějepisu tehdy dostal za úkol napsat referát na libovolné téma. V trafikách se tehdy prodávala útlá obrazová publikace Melantrichu ve formátu časopisu (na název si dnes bohužel dnes nevzpomínám) o „revanšistech“, s odpovídajícím osvětlujícím textem a s mnoha fotografiemi. Pořídil jsem si ji a ve zkrácené podobě jsem text vtěsnal do „mého“ referátu. Tehdy jsem jej poslušně uzavřel přibližně slovy „A tak byli sudetští Němci právem odsunuti z naší vlasti“. K mému překvapení – proto si na tento zážitek z dětství vzpomínám dodnes – „soudružka učitelka“ s mým referátem po přednesení před ostatními dětmi spokojena příliš nebyla. Naznačila před spolužáky, že tématika není zase tak jednoznačná, a zmínila se krátce, že její rodina má domek na jižní Moravě, kam se za nimi jezdí občas na návštěvu podívat bývalí majitelé, Němci. Mluvila tehdy ne zcela jasně, ale již tenkrát mi svítalo, že „můj“ přísný rozsudek nad „sudeťáky“ chtěla svou poznámkou poněkud zmírnit. Na tehdejší dobu pozoruhodný postřeh, tkvějící v mé paměti dodnes.
Lukáš Beer
Na červnovém sympóziu v Bad Leonfeldenu zaujal Jiří Blažek svou přednáškou nazvanou „Sudetoněmecká tématika v českých školních učebnicích“. Jelikož jsem si odchodil povinnou školní docházku a středoškolskou výuku dějepisu ještě v období komunistické diktatury, musím přiznat, že mne porovnání se současnou situací, tj. s tím, co se o této kapitole našich dějin učí žáci na školách dnes, poměrně zajímalo. Jako žák základní školy – tuším, že tomu bylo v 5. nebo 6. třídě, jsem od učitelky dějepisu tehdy dostal za úkol napsat referát na libovolné téma. V trafikách se tehdy prodávala útlá obrazová publikace Melantrichu ve formátu časopisu (na název si dnes bohužel dnes nevzpomínám) o „revanšistech“, s odpovídajícím osvětlujícím textem a s mnoha fotografiemi. Pořídil jsem si ji a ve zkrácené podobě jsem text vtěsnal do „mého“ referátu. Tehdy jsem jej poslušně uzavřel přibližně slovy „A tak byli sudetští Němci právem odsunuti z naší vlasti“. K mému překvapení – proto si na tento zážitek z dětství vzpomínám dodnes – „soudružka učitelka“ s mým referátem po přednesení před ostatními dětmi spokojena příliš nebyla. Naznačila před spolužáky, že tématika není zase tak jednoznačná, a zmínila se krátce, že její rodina má domek na jižní Moravě, kam se za nimi jezdí občas na návštěvu podívat bývalí majitelé, Němci. Mluvila tehdy ne zcela jasně, ale již tenkrát mi svítalo, že „můj“ přísný rozsudek nad „sudeťáky“ chtěla svou poznámkou poněkud zmírnit. Na tehdejší dobu pozoruhodný postřeh, tkvějící v mé paměti dodnes.
Dlouhý pochod
Manfred Maurer
Pouze ten, kdo ignoruje fakta, může snad popírat, že se něco dalo do pohybu a že sudetoněmecko-české vztahy dosáhly bodu zvratu. Navzájem jsme se sblížili. Bavorský ministerský předseda (už dvakrát) učinil, co neudělal žádný z jeho předchůdců – vydal se do Česka, a to ještě k tomu s vrcholnými zástupci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v doprovodu. Pak se dostavil český ministerský předseda do Mnichova a přednesl tam v Zemském směru projev, jež sice obsahově nepřinesl pokrok, ale který by takto ještě před nedávnem z úst nevyšel žádnému českému premiérovi. A neopomínejme také mnohé malé iniciativy v Česku, které se snaží o nový pohled na poválečnou historii, a celou řadu pozoruhodných českých novinových komentátorů, kteří pokaždé nabádají k pozoru, když se přeci jenom někdo nepoučitelný pokusil vytáhnout sudetoněmeckou kartu. Mezitím se stalo nebezpečí vlastní branky dosti velkým, pokud se někdo jako český politik domnívá, že může zabodovat faulem na vyhnancích.
Pouze ten, kdo ignoruje fakta, může snad popírat, že se něco dalo do pohybu a že sudetoněmecko-české vztahy dosáhly bodu zvratu. Navzájem jsme se sblížili. Bavorský ministerský předseda (už dvakrát) učinil, co neudělal žádný z jeho předchůdců – vydal se do Česka, a to ještě k tomu s vrcholnými zástupci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v doprovodu. Pak se dostavil český ministerský předseda do Mnichova a přednesl tam v Zemském směru projev, jež sice obsahově nepřinesl pokrok, ale který by takto ještě před nedávnem z úst nevyšel žádnému českému premiérovi. A neopomínejme také mnohé malé iniciativy v Česku, které se snaží o nový pohled na poválečnou historii, a celou řadu pozoruhodných českých novinových komentátorů, kteří pokaždé nabádají k pozoru, když se přeci jenom někdo nepoučitelný pokusil vytáhnout sudetoněmeckou kartu. Mezitím se stalo nebezpečí vlastní branky dosti velkým, pokud se někdo jako český politik domnívá, že může zabodovat faulem na vyhnancích.
Labels:
aktuality,
česko-německé soužití,
politika,
Sudetenpost
středa 26. června 2013
Největším nebezpečím je prý pravicový extremismus, ale homosexualistickou propagandu je třeba podporovat
Česko-německý fond budoucnosti partnerem „Prague Pride 2013“: Tematickým těžištěm tohoto etablovanou politikou podporovaného fondu je letos „prevence xenofobie, antisemitismu a rasismu“
Organizátoři letošního průvodu homosexuálů a lesbiček v Praze, kteří si připisují právo zastupovat "zájmy LGBT-menšiny", na svých stránkách uvádějí, že jedním z mnoha partnerů tohoto propagandistického homosexualistického festivalu je také mezistátní instituce Česko-německý fond budoucnosti, nadační fond založený v roce 1997 na základě Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích ze stejného roku. Od této „deklarace“ mezi spolkovoněmeckou a českou vládou se tehdy výslovně distancovalo Sudetoněmecké krajanské sdružení. V letech 1998-2007 bylo prostřednictvím tohoto fondu, podporovaného etablovanými německými a českými politiky, vyplaceno 90 milionů německých marek na tzv. „Projekt humanitární pomoci obětem nacionálně socialistického násilí“. Jako partnerská organizace Spolkové nadace „Připomínka, odpovědnost a budoucnost“ byl jmenovaný fond také pověřen zpracováním žádostí a výplatami v souvislosti s ´"odškodněním nucené práce" (jak známo, měli čeští nuceně nasazení pracující v Říši stejné platové podmínky jako němečtí dělníci).
Organizátoři letošního průvodu homosexuálů a lesbiček v Praze, kteří si připisují právo zastupovat "zájmy LGBT-menšiny", na svých stránkách uvádějí, že jedním z mnoha partnerů tohoto propagandistického homosexualistického festivalu je také mezistátní instituce Česko-německý fond budoucnosti, nadační fond založený v roce 1997 na základě Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích ze stejného roku. Od této „deklarace“ mezi spolkovoněmeckou a českou vládou se tehdy výslovně distancovalo Sudetoněmecké krajanské sdružení. V letech 1998-2007 bylo prostřednictvím tohoto fondu, podporovaného etablovanými německými a českými politiky, vyplaceno 90 milionů německých marek na tzv. „Projekt humanitární pomoci obětem nacionálně socialistického násilí“. Jako partnerská organizace Spolkové nadace „Připomínka, odpovědnost a budoucnost“ byl jmenovaný fond také pověřen zpracováním žádostí a výplatami v souvislosti s ´"odškodněním nucené práce" (jak známo, měli čeští nuceně nasazení pracující v Říši stejné platové podmínky jako němečtí dělníci).
Labels:
aktuality,
česko-německé soužití,
kultura,
politika
Bavorsko zavádí od roku 2014 pamětní den obětí vyhnání
Bavorsko zavede pro celé území této spolkové země pamětní den vzpomínky na oběti útěku, vyhnání a deportace, jenž se bude konat od roku 2014 každoročně druhou neděli v září. Ministerský předseda Horst Seehofer k tomu řekl: „Bavorsko vděčí svým vyhnancům z vlasti a pozdějším vystěhovalcům mnohé. Dovedností, pílí a velkým nasazením vůle si vytvořili ve Svobodném státě Bavorsko novou existenci, a tím přispěli k úspěchu naší země. Svým životním výkonem jsou vzorem pro naši společnost. Připomínání si utrpení při utíkání, vyhánění a deportaci je pro mne osobní záležitostí. Pamětním dnem platným po celé spolkové zemi dáváme signál, že vyhnání je a zůstává bezprávím. Udržujeme vzpomínku na útěky a vyhánění při životě právě pro mladou generaci, která bude vytvářet evropský dům zítřka. Evropa bude silná opravdu tehdy, když se bude hlásit ke své historii. Vzpomínáme v Evropě na naši společnou historii, na vrcholná období stejně jako také na tmavé stránky, protože společně chceme jít do budoucnosti.“
Labels:
aktuality,
historie,
politika,
Sudetenpost
Jak to bylo se souhlasem mocností s vyhnáním neslovanského obyvatelstva
Edvard Beneš v Londýně lživě vyfabuloval počty "obětí nacismu" a "deportovaných Čechoslováků" v koncentračních táborech
Tomáš Krystlík
Hubert Ripka v záznamu svého rozhovoru se sovětským vyslancem ve Velké Británii Alexandrem J. Bogomolovem dne 4. 6. 1942 píše: „Vykládal jsem pak Bogomolovi... že se chceme zbavit, a to jednou pro vždy, těch sociálních vrstev českých Němců, které vždy byly nositelem pangermanismu od minulého století až po Hitlera, to znamená celá německá buržoasie, německá inteligence, značná část nacionalistických německých sedláků, ale i jistá část nacismu propadlých dělníků musí ven. Překvapilo mě, že Bogomolov s tím velmi živě souhlasil. Na konec rozpravy o této věci řekl, že i v této věci můžeme si být úplně jisti porozuměním a podporou sovětské vlády, ale že o tom můžeme jednat později, až to bude aktuální.“
Tomáš Krystlík
Hubert Ripka v záznamu svého rozhovoru se sovětským vyslancem ve Velké Británii Alexandrem J. Bogomolovem dne 4. 6. 1942 píše: „Vykládal jsem pak Bogomolovi... že se chceme zbavit, a to jednou pro vždy, těch sociálních vrstev českých Němců, které vždy byly nositelem pangermanismu od minulého století až po Hitlera, to znamená celá německá buržoasie, německá inteligence, značná část nacionalistických německých sedláků, ale i jistá část nacismu propadlých dělníků musí ven. Překvapilo mě, že Bogomolov s tím velmi živě souhlasil. Na konec rozpravy o této věci řekl, že i v této věci můžeme si být úplně jisti porozuměním a podporou sovětské vlády, ale že o tom můžeme jednat později, až to bude aktuální.“
Rovnocenné Brno
![]() |
| První tři významní brněnští starostové, kteří byli v úřadu po roce 1850: Antonín Haberler (1851-1855), Rudolf von Ott (1855-1861 a 1868-1870), Christian d´Elvert (1861-1864 a 1870-1876). |
Labels:
aktuality,
česko-německé soužití,
historie,
kultura,
německá menšina,
Sudetenpost
Thermopyly u Pardubic
Posedlost pěstitelů „kultu atentátníků na Heydricha“ boří hranice představivosti a nafukuje jednu patetickou bublinu za druhou
Lukáš Beer
Každoročně mnoho českých zdrojů sebejistě uvádí jako holý fakt, že 11 dětí z obce Ležáky, které byly vypáleny 24. června 1942, „našlo smrt v plynovém voze v polském Chelmnu“, ačkoliv se jedná pouze o historiky nepotvrzenou spekulaci. Jak daleko může dojít „dějepisectví“, pokud je zbožné přání otcem myšlenky, předvedla na pietním aktu k 71. výročí popravení 33 občanů v areálu Zámeček v Pardubicích prozaička a novinářka Lenka Procházková, známá především díky svým aktivitám zaměřeným proti tzv. církevním restitucím. Publicista Jan Čulík, který o této akci ProAlt informoval na Britských listech, tomu ještě dodal korunku, když smyšleně uvedl, že popraveno bylo v Zámečku nacisty 194 mužů a žen (ve skutečnosti šlo o popravu 33 dospělých a odvlečení 13 dětí, jejichž osud není jistě probádán, a 2. července 1942 bylo popravno dalších 40 dospělých lidí).
Lukáš Beer
Každoročně mnoho českých zdrojů sebejistě uvádí jako holý fakt, že 11 dětí z obce Ležáky, které byly vypáleny 24. června 1942, „našlo smrt v plynovém voze v polském Chelmnu“, ačkoliv se jedná pouze o historiky nepotvrzenou spekulaci. Jak daleko může dojít „dějepisectví“, pokud je zbožné přání otcem myšlenky, předvedla na pietním aktu k 71. výročí popravení 33 občanů v areálu Zámeček v Pardubicích prozaička a novinářka Lenka Procházková, známá především díky svým aktivitám zaměřeným proti tzv. církevním restitucím. Publicista Jan Čulík, který o této akci ProAlt informoval na Britských listech, tomu ještě dodal korunku, když smyšleně uvedl, že popraveno bylo v Zámečku nacisty 194 mužů a žen (ve skutečnosti šlo o popravu 33 dospělých a odvlečení 13 dětí, jejichž osud není jistě probádán, a 2. července 1942 bylo popravno dalších 40 dospělých lidí).
Labels:
aktuality,
historie,
Protektorát,
úvaha
pondělí 24. června 2013
Před 75 lety: Poslední pokus o vyrovnání mezi Čechy a Němci
Georg K. Schmelzle
Díky „anšlusu“ Rakouska, tj. připojení k Německé říši, vznikla pro „Československo“, které si domýšlelo být národním státem, nebezpečná geopolitická situace. Lidové hlasování, jež se při této příležitosti konalo 10. dubna v celém Německu, přivodilo narůstající neklid do hospodářsky zanedbávaných sudetoněmeckých okrajových území. Proto Sudetoněmecká strana (SdP) zastavila všechna shromáždění a všechny manifestace, aby tak bylo zamezeno střetům mezi Němci a stále masivněji vystupující českou státní mocí, ačkoliv se němečtí sociální demokraté (DSAP) a Češi manifestací naopak nezřekli, aby tak navenek a před veřejností podpořili ČSR.
![]() |
| Foto: Archiv Lukáše Beera |
Labels:
česko-německé soužití,
historie,
Mnichov 1938,
německá menšina,
Sudetenpost,
úvaha
neděle 23. června 2013
Potíže s uznáním čs. exilové vlády a s prohlášením o neplatnosti Mnichovské dohody
Tomáš Krystlík
V české Wikipedii se tvrdí, že atentát na Heydricha „podle historiků přispěl k tomu, že Britové definitivně uznali Edvarda Beneše za legitimní hlavu Československa. Akt byl považován za nejvý-znamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že nejen Británie a Francie, ale i tehdejší spojenec hitlerovského Německa Itálie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem.“
Jedná se o lži českých historiků a překrucování faktů, Velká Británie svůj podpis pod Mnichovskou dohodou neodvolala. USA, ba ani smluvní strany československo-německé smlouvy z roku 1973 ji neprohlásily za neplatnou od samého počátku! Beneš za války se svou vládou lhali a podváděli, což se péči českých historiků zatajuje.
Britská vláda dala teprve 21. 7. 1940 souhlas se zřízením provizorní československé vlády v exilu. Předchozí korespondence, která byla vedena v této věci mezi britským ministrem zahraničních věcí lordem Edwardem Halifaxem a Benešem, předložil Edvard Beneš čs. vládě v exilu až na výslovnou žádost ministra Štefana Osuského. Vyplynulo z ní, že britské uznání provizorní vlády ne-znamená ani uznání právní kontinuity první republiky, ani jejích hranic, ani nulitu mnichovské do-hody, a že čs. vláda podle názoru britské reprezentuje jen český a slovenský lid, nikoli Československou republiku. Vláda Velké Británie nechtěla prohlásit, že mnichovskou dohodu pokládá za neplatnou, ani se vázat uznáním právní kontinuity první republiky ve věci československých hranic. To bylo logické, protože protektorát a Slovensko měly své vlastní vlády, což byla situace zcela odlišná od ostatních exilových vlád okupovaných zemí. Proč by měla ČSR reprezentovat další vláda v Londýně?
V české Wikipedii se tvrdí, že atentát na Heydricha „podle historiků přispěl k tomu, že Britové definitivně uznali Edvarda Beneše za legitimní hlavu Československa. Akt byl považován za nejvý-znamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že nejen Británie a Francie, ale i tehdejší spojenec hitlerovského Německa Itálie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem.“
Jedná se o lži českých historiků a překrucování faktů, Velká Británie svůj podpis pod Mnichovskou dohodou neodvolala. USA, ba ani smluvní strany československo-německé smlouvy z roku 1973 ji neprohlásily za neplatnou od samého počátku! Beneš za války se svou vládou lhali a podváděli, což se péči českých historiků zatajuje.
Britská vláda dala teprve 21. 7. 1940 souhlas se zřízením provizorní československé vlády v exilu. Předchozí korespondence, která byla vedena v této věci mezi britským ministrem zahraničních věcí lordem Edwardem Halifaxem a Benešem, předložil Edvard Beneš čs. vládě v exilu až na výslovnou žádost ministra Štefana Osuského. Vyplynulo z ní, že britské uznání provizorní vlády ne-znamená ani uznání právní kontinuity první republiky, ani jejích hranic, ani nulitu mnichovské do-hody, a že čs. vláda podle názoru britské reprezentuje jen český a slovenský lid, nikoli Československou republiku. Vláda Velké Británie nechtěla prohlásit, že mnichovskou dohodu pokládá za neplatnou, ani se vázat uznáním právní kontinuity první republiky ve věci československých hranic. To bylo logické, protože protektorát a Slovensko měly své vlastní vlády, což byla situace zcela odlišná od ostatních exilových vlád okupovaných zemí. Proč by měla ČSR reprezentovat další vláda v Londýně?
Kamas pronese v září hlavní projev na Sudetoněmeckém dni domoviny v Klosterneuburgu
![]() |
| Pavel Kamas a Lukáš Beer na červnovém sympóziu VLÖ v Bad Leonfeldenu. (Foto: Alfred Nechvatal) |
Labels:
aktuality,
ve vlastní věci
Mojmír Kallus: „Vyhnání Němců z Československa bylo dokonalou etnickou čistkou“
Názorový střet křesťanského sionisty s židovským „antisionistou“ nyní v české verzi
Debatní klub v posledních měsících přinesl celou řadu zajímavých názorových konfrontací mezi dobře i méně známými osobnostmi a na nejrůznější politicko-společenská témata. A plánované jsou i další debaty, jako například s publicistou Tomášem Krystlíkem či s nakladatelem Pavlem Kamasem. V dubnu tohoto roku mohli příznivci Debatního klubu shlédnout více než hodinu trvající výměnu názorů mezi Mojmírem Kallusem – hlavním představitelem české pobočky křesťansko-sionistického Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) – a profesorem Ianem Pappé, který vyučuje dějiny a politické vědy na univerzitě v britském Exeteru. Jeho rodiče pocházejí z Německa a jako Židé v 30. letech ze země uprchli. Ve své knize „Etnická čistka Palestiny“ (v angličtině 2006, v němčině vyšla v roce 2007), zakládající se na armádních dokumentech, Pappé přichází s tezí, podle níž zřízení židovského státu počítalo s „plánovaným vyhnáním“ domácího obyvatelstva a že sionističtí vůdci, především David Ben Gurion, tento cíl sledovali politickými a vojenskými prostředky po rozhodnutí o dělení Palestiny ze strany OSN v roce 1947.
| Mojmír Kallus a Ian Pappé |
Labels:
aktuality,
česko-německé soužití,
diskuse,
historie,
německá menšina,
politika,
sionismus,
Tomáš Krystlík,
video
sobota 22. června 2013
Nové impulzy pro česko-sudetoněmecký diskurs prezentované na sympóziu v Bad Leonfeldenu referenty z České republiky
Sympózium „Scestí jednoho století“ v Bad Leonfeldenu v rámci hornorakousko-jihočeské zemské výstavy „Dávné stopy – Nové cesty“. Přednášky Pavla Kamase a Lukáše Beera. Rezoluce s požadavky adresovanými odpovědným politickým činitelům. Podrobná fotoreportáž z referátu F. Bertlwiesera o ničení stovek vesnic na Šumavě po roce 1945.
Pod titulem „Scestí jednoho století – od pachatele k oběti a od oběti k pachateli“ uspořádal Svaz krajanských sdružení národních Němců Rakouska (VLÖ) v rámci hranice přesahující zemské výstavy "Dávné cesty - Nové stopy" (Horní Rakousy a Jižní Čechy) ve dnech 14. až 16. června 2013 sympózium v hotelu Falkensteiner v Bad Leonfeldenu. „Hraniční oblast Horního Rakouska a Jižních Čech je trvale poznamenána vyhnáním německy hovořícího jihočeského obyvatelstva a zničením více než 800 šumavských vesnic po roce 1945, stejně jako skutečností, že tisíce vyhnaných Šumavanů našlo v Horním Rakousku svou novou vlast. V rámci tohoto sympózia se poukázalo na vzájemné shody a také na deformace ve 20. století v hornorakousko-jihočeském hraničním prostoru. Kromě toho měly být nalezeny cesty, jak lze odbourat předávané podvědomé antipatie a existující iritace, aby se skutečně dala zrealizovat Evropa regionů a Evropa občanů a občanek“, prohlásil iniciátor sympózia a generální tajemník VLÖ ing. Norbert Kapeller, který vyjádřil potěšení z toho, že mohl v Bad Leonfeldenu na tomto jednání uvítat kvalitní přednášející a kompetentní osoby. Kapeller je bývalým členem Rakouské lidové strany (ÖVP) a byl několik let poslancem rakouského parlamentu a poté aktivní v rakouském ministerstvu vnitra.
Pod titulem „Scestí jednoho století – od pachatele k oběti a od oběti k pachateli“ uspořádal Svaz krajanských sdružení národních Němců Rakouska (VLÖ) v rámci hranice přesahující zemské výstavy "Dávné cesty - Nové stopy" (Horní Rakousy a Jižní Čechy) ve dnech 14. až 16. června 2013 sympózium v hotelu Falkensteiner v Bad Leonfeldenu. „Hraniční oblast Horního Rakouska a Jižních Čech je trvale poznamenána vyhnáním německy hovořícího jihočeského obyvatelstva a zničením více než 800 šumavských vesnic po roce 1945, stejně jako skutečností, že tisíce vyhnaných Šumavanů našlo v Horním Rakousku svou novou vlast. V rámci tohoto sympózia se poukázalo na vzájemné shody a také na deformace ve 20. století v hornorakousko-jihočeském hraničním prostoru. Kromě toho měly být nalezeny cesty, jak lze odbourat předávané podvědomé antipatie a existující iritace, aby se skutečně dala zrealizovat Evropa regionů a Evropa občanů a občanek“, prohlásil iniciátor sympózia a generální tajemník VLÖ ing. Norbert Kapeller, který vyjádřil potěšení z toho, že mohl v Bad Leonfeldenu na tomto jednání uvítat kvalitní přednášející a kompetentní osoby. Kapeller je bývalým členem Rakouské lidové strany (ÖVP) a byl několik let poslancem rakouského parlamentu a poté aktivní v rakouském ministerstvu vnitra.
pondělí 17. června 2013
Rozhlédněme se kolem sebe
Lukáš Beer
Události posledních dní na české vnitropolitické scéně není třeba na tomto místě rozebírat, to už povícero učinili mnohem povolanější. Neměli bychom ale nosit klapky na očích – je to jen opravdová špička ledovce, spoustu každodenních banalit se už naše otupělé smysly ze zvyku jakoby odnaučily vědomě vnímat. Role nespoutaných komercializovaných masmédií při vytváření reality a jejich „kontroverzní“ vliv na vytváření osobnosti a destruktivních stránek mezilidských vztahů je nepopíratelný. Materialistické pojetí společnosti pohledem liberalismu jde ruku v ruce s utvrzováním „hodnotového“ žebříčku, který komercí podmíněnou propagací nízkého vkusu zevšedňuje a zobyčejňuje „vzory“ pochybného a méněcenného charakteru. To, čím by člověk od přírody měl spíš pohrdat, se stává v takovéto společnosti „salonfähig“.
Události posledních dní na české vnitropolitické scéně není třeba na tomto místě rozebírat, to už povícero učinili mnohem povolanější. Neměli bychom ale nosit klapky na očích – je to jen opravdová špička ledovce, spoustu každodenních banalit se už naše otupělé smysly ze zvyku jakoby odnaučily vědomě vnímat. Role nespoutaných komercializovaných masmédií při vytváření reality a jejich „kontroverzní“ vliv na vytváření osobnosti a destruktivních stránek mezilidských vztahů je nepopíratelný. Materialistické pojetí společnosti pohledem liberalismu jde ruku v ruce s utvrzováním „hodnotového“ žebříčku, který komercí podmíněnou propagací nízkého vkusu zevšedňuje a zobyčejňuje „vzory“ pochybného a méněcenného charakteru. To, čím by člověk od přírody měl spíš pohrdat, se stává v takovéto společnosti „salonfähig“.
Labels:
aktuality,
společnost,
úvaha,
ve vlastní věci
pátek 14. června 2013
Svaz kamarádství (Kameradschaftsbund)
Franz Chocholatý Gröger
V souvislosti s vydáním knihy Richarda Neugebauera Pojeď s námi!, otevírající životopisný příběh čelného sudetoněmeckého politika Waltera Branda, se chci věnovat problematice německé skupiny v Československu v období mezi dvěma světovými válkami, soustředěné kolem Kameradschaftsbundu (Svaz kamarádství). Tato skupina se v německém kulturně politickém prostředí objevuje v druhé polovině dvacátých let. Tvoří ji německá generace narozená na přelomu století - kolem roku 1900 - mladí lidé mezi 25-30 lety. Před válkou byla tato mládež vychovávána ve svazu německých skautů - Deutscher Wandervogelbund - který měl za úkol pěstovat nacionální uvědomění německé mládeže a posilovat vědomí sounáležitosti všech Němců.
Wandervogelbund konal každou neděli společné výlety spojené s hrou, tělesným cvičením a s politickou výchovou v duchu všeněmeckého nacionalismu. Vypuknutí první světové války dává této mládeži perspektivu, že "německá národnost získá konečně vítěznou válkou onu dlouho vytouženou jistotu", a to spojení všech Němců Německa a Rakouska-Uherska, a že německý národ je poprvé sjednocený. Členové Wandervogelbundu se dobrovolně hlásili do armády. Byli mezi nimi i Oskar Seidl, Walter Finkel, Heinrich Ruthe i Konrad Henlein. Nutno rovněž podotknout, že vojenské útvary ze Sudet byly počítány k elitě rakouské armády. V roce 1918 však přišla porážka a místo očekávaného vytvoření jednotného, silného německého státu na rozsáhlém území severní, střední a východní Evropy došlo k rozpadu celé této oblasti na řadu nacionálních států se slabšími či silnějšími německými menšinami.
![]() |
| Wilhelm Sebekovsky (1906-1981) |
Wandervogelbund konal každou neděli společné výlety spojené s hrou, tělesným cvičením a s politickou výchovou v duchu všeněmeckého nacionalismu. Vypuknutí první světové války dává této mládeži perspektivu, že "německá národnost získá konečně vítěznou válkou onu dlouho vytouženou jistotu", a to spojení všech Němců Německa a Rakouska-Uherska, a že německý národ je poprvé sjednocený. Členové Wandervogelbundu se dobrovolně hlásili do armády. Byli mezi nimi i Oskar Seidl, Walter Finkel, Heinrich Ruthe i Konrad Henlein. Nutno rovněž podotknout, že vojenské útvary ze Sudet byly počítány k elitě rakouské armády. V roce 1918 však přišla porážka a místo očekávaného vytvoření jednotného, silného německého státu na rozsáhlém území severní, střední a východní Evropy došlo k rozpadu celé této oblasti na řadu nacionálních států se slabšími či silnějšími německými menšinami.
pondělí 10. června 2013
Rakousko-české sympózium v Bad Leonfeldenu
Pavel Kamas a Lukáš Beer vystoupí příští víkend při příležitosti konání hornorakousko-jihočeské zemské výstavy. Kamas myšlenkově naváže na svůj projev v Augsburgu.
V rámci přeshraniční zemské výstavy "Dávné stopy - Nové cesty", která probíhá souběžně celkem ve čtyřech městech Horního Rakouska a Jižních Čech až do 3. listopadu 2013, uskuteční střešní organizace německých krajanských sdružení v Rakousku (Verband der Volksdeutschen Landsmannschaften Österreichs – VLÖ) příští víkend v hornorakouském Bad Leonfeldenu sympózium pod názvem „Bludné cesty jednoho století – z pachatele obětí a z oběti pachatelem“. Bad Leonfelden, kde se sympózia účastní asi padesát hostů, je jedním z míst, kde se koná hornorakousko-jihočeská výstava. VLÖ je střešním svazem všech vyhnaneckých a vysídleneckých organizací a spolků regionálně se vztahujících na celé území bývalé rakousko-uherské monarchie. Cílem VLÖ je zachování identity jednotlivých vyhnaných národních skupin, boj proti bezpráví a prosazování lidských práv a zrušení Benešových dekretů a tzv. usnesení AVNOJ (Antifašistické rady Národního osvobození Jugoslávie). Jednotlivými členy je celkem osm svazů a sdružení, přičemž jedním z nich je i Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ).
![]() |
| Foto: Kurverband Bad Leonfelden |
neděle 9. června 2013
Demokracie v Brně
Tomáš Pecina
Dostal prokurátora, říkávalo se druhdy v souvislosti s vojenskou justicí, kterážto zkratka vystihovala skutečnost, že vojenští prokurátoři (takoví jako např. dnešní ctihodný ústavní soudce soudruh Jaroslav Fenyk) se s vojskem nikterak „nemazali“ a trestní řízení v armádě bylo ryze formálním, nezajímavým a dokonale deterministickým procesem: od samotného počátku bylo jasné, že kdo dostal prokurátora, si po několika procesních úkonech odnese poukaz na „mřížkové lázně“ a poté si udělá výlet do Sabinova, kde bude nějakou dobu dýchat „cezený vzduch“.
Doba pokročila. Dnes je, minimálně v oblasti bojující demokracie a jejích nepřátel, stejně ominosní událostí jako někdejší „dostání prokurátora“ dostat znalce: zkušenost ukazuje, že před těmito novodobými Boblíky není úniku, a na koho je jednou zadán znalecký posudek, nemá šanci na záchranu: rozsudek je toliko formálním potvrzením toho, co znalec, ve skutečnosti arci jen kašpar s razítkem, maňásek na ruce moci, o obviněném napsal. Ivo Svoboda rozpozná závadový diskurs, Michal Mazel a Miroslav Mareš naleznou extremistický kontext, a mentalistka Petra Papiežová vysvětlí, co měl řečník svými slovy doopravdy na mysli.
Dostal prokurátora, říkávalo se druhdy v souvislosti s vojenskou justicí, kterážto zkratka vystihovala skutečnost, že vojenští prokurátoři (takoví jako např. dnešní ctihodný ústavní soudce soudruh Jaroslav Fenyk) se s vojskem nikterak „nemazali“ a trestní řízení v armádě bylo ryze formálním, nezajímavým a dokonale deterministickým procesem: od samotného počátku bylo jasné, že kdo dostal prokurátora, si po několika procesních úkonech odnese poukaz na „mřížkové lázně“ a poté si udělá výlet do Sabinova, kde bude nějakou dobu dýchat „cezený vzduch“.
Doba pokročila. Dnes je, minimálně v oblasti bojující demokracie a jejích nepřátel, stejně ominosní událostí jako někdejší „dostání prokurátora“ dostat znalce: zkušenost ukazuje, že před těmito novodobými Boblíky není úniku, a na koho je jednou zadán znalecký posudek, nemá šanci na záchranu: rozsudek je toliko formálním potvrzením toho, co znalec, ve skutečnosti arci jen kašpar s razítkem, maňásek na ruce moci, o obviněném napsal. Ivo Svoboda rozpozná závadový diskurs, Michal Mazel a Miroslav Mareš naleznou extremistický kontext, a mentalistka Petra Papiežová vysvětlí, co měl řečník svými slovy doopravdy na mysli.
Labels:
aktuality,
kauza,
politika,
společnost,
úvaha,
ve vlastní věci
sobota 8. června 2013
Koncentrační tábory ve službách demokracie aneb Nastavte propagandě zrcadlo II.
Související text: Nastavte propagandě zrcadlo I.
Koncentrační tábory a hromadné věznění civilistů bez proběhnutého soudu, případně návrhy na přemístění obyvatelstva do nových sídelních oblastí, jsou jedny z dlouhodobých praktik demokratických států
Jan Kratina
Slovník definuje propagandu jako "systematické vytváření žádoucího společenského vědomí". Po téměř sedmdesáti letech cílené propagandy dnes nenajdeme prakticky nikoho, komu se při slovech "Koncentrační tábory" obratem nevybaví Adolf Hitler, "nacismus" a Židé. Letitá indoktrinace z manipulativně stylizovaných knih, rozhlasových a televizních pořadů, veřejných přednášek a výstav, divadelních a filmových produkcí v nás toto žádoucí vědomí systematicky vytvořila. Že by koncentrační tábory používal nebo dokonce vymyslel někdo jiný, než fanatický psychopat Hitler? Například demokraté? Myšlenky dle současného výkladu historie natolik absurdní, že víc než zájem vzbudí spíše obavy o naše duševní zdraví, případně dají impulz k trestnímu oznámení.
Koncentrační tábory a hromadné věznění civilistů bez proběhnutého soudu, případně návrhy na přemístění obyvatelstva do nových sídelních oblastí, jsou jedny z dlouhodobých praktik demokratických států
Jan Kratina
![]() |
| Sedmiletá búrská holčička, jedna z více než 22 tisíc obětí britských koncentračních táborů v Jižní Africe, 1901. |
Labels:
historie,
společnost,
úvaha
pátek 7. června 2013
Jiří X. Doležal v časopise REFLEX: „Vydávání říšské propagandy nakladatelstvím Pavla Kamase je trestné“
Známé pražské nakladatelství NAŠE VOJSKO přitom také běžně vydává nekomentované a necenzurované překlady německých propagandistických knih z let 1933-1945
Mluvčí brněnského státního zastupitelství Jan Petrásek řekl v rozhovoru pro aktuální vydání týdeníku REFLEX, že v současné době soudní znalci zkoumají knižní vydání Hitlerových projevů realizované nakladatelstvím guidemedia etc koncem minulého roku. Podle nejmenovaného mluvčího policie z brněnského protiextremistického oddělení se mezitím již dva až tři měsíce pracuje na zhotovení znaleckého posudku: „Věc se prošetřuje, už je jasné, že samotným vydáním projevů se trestný čin nestal, to je známo z případu Mein Kampf. Proto nyní znalci zkoumají obsah poznámek k projevům otištěným v knize a odpovědnost za ně.“ Tyto doprovodné komentáře v knize k projevům německého Vůdce z let 1939-1942 napsal Lukáš Beer.
Mluvčí brněnského státního zastupitelství Jan Petrásek řekl v rozhovoru pro aktuální vydání týdeníku REFLEX, že v současné době soudní znalci zkoumají knižní vydání Hitlerových projevů realizované nakladatelstvím guidemedia etc koncem minulého roku. Podle nejmenovaného mluvčího policie z brněnského protiextremistického oddělení se mezitím již dva až tři měsíce pracuje na zhotovení znaleckého posudku: „Věc se prošetřuje, už je jasné, že samotným vydáním projevů se trestný čin nestal, to je známo z případu Mein Kampf. Proto nyní znalci zkoumají obsah poznámek k projevům otištěným v knize a odpovědnost za ně.“ Tyto doprovodné komentáře v knize k projevům německého Vůdce z let 1939-1942 napsal Lukáš Beer.
Labels:
aktuality,
česko-německé soužití,
kauza
úterý 4. června 2013
Homo Oeconomicus – Jak se lidstvo samo odpraví
Prohlášení "Evropské akce" Lichtenštejnsko
Pozorujeme-li moderní svět zorným úhlem neoliberalisticky raženého životního postoje, pocíťujeme nejhlubší spokojenost a můžeme si říkat, že je vlastně vůbec velkým štěstím narodit se právě do tohoto údobí. Politické výhybky pro osobní sebeuplatnění ve smyslu materiálně vysoce postaveného životního standardu jsou pozvolna nastaveny. Individuální honba za ziskem a maximováním profitu jsou elementárními hnacími silami člověka pro jeho účast na hospodářském životě. Volné tržní hospodářství umožňuje bez zábran pohyb osob a zboží v rámci globalizovaného světa. Přeložením míst výroby do zemí s nízkými výdělky získávají podniky možnost poskytovat trhu své služby a zboží ve velkém množství a zároveň za nízké ceny. Lze takto stupňovat kupní sílu konzumentů a proporcionálně k tomu hospodářský růst. Protože když hospodářství neustále roste, dá se sanovat veřejný rozpočet, redukovat zaměstnanost a lze udržovat služby sociálních systémů. Kdysi slýchávané kritické hlasy, že neomezený pohyb osob povede k nekontrolovatelnému stěhování národů a s tím souvisejícím multietnickým problémovým následkům, již dávno ztichly. Díky poznatkům, které jsme získali v průběhu osvěty, víme, že doposud rozeznatelné kulturní a etnické rozdíly lidí podléhají fiktivnímu způsobu smýšlení, a tudíž neexistují.
![]() |
| "Liberalismem zhynou národy" (Arthur Moeller van den Bruck, 1876-1925). Foto: Wikipedia. |
Labels:
aktuality,
politika,
společnost,
úvaha
neděle 2. června 2013
Albrightová zpochybňuje přínos atentátu na Heydricha, ale také mlčí o zlodějině své vlastní rodiny
V mnichovském nakladatelství Siedler před nedávnem vyšlo německé vydání knihy Madeleine Albrightové „Pražská zima“. Autorka se v nemalé míře ve svém díle věnuje česko-německým vztahům: „Během války hledal Beneš diplomatické krytí zad pro své úmysly vyhnat z ČSR osoby německého původu až na ty, které mohly dokázat, že konaly odpor proti nacistické okupaci. V roce 1944 předložil velmocím (USA, Velké Británii a Sovětskému svazu) desetibodový plán, ve kterém navrhoval vyhnání asi dvou třetin Němců ze své země. Sliboval, že tento proces ukončí během dvou let. , Náš národ´, prohlašoval ke konci války, ,už nemůže déle žít s Němci v jedné zemi´.“
Das erprobte Totschlagargument im bisherigen sudetendeutsch-tschechischen Diskurs
Vorgetragen am 64. Sudetendeutschen Tag in Augsburg (18. Mai 2013)
Pavel Kamas
Der Titel meines heutigen Vortrages heißt laut der Einladung „Situation der in der Heimat verbliebenen Landsleute“. Nun, im Frühjahr 2013, wo ganz Europa mit sehr ernstzunehmenden Entwicklungen konfrontiert wird, wäre es mir ein bißchen kurz gefaßt, ohne tieferen Einblick in die komplexen Zusammenhänge nur über die Heimatverbliebenen zu sprechen; und das Thema müßte in diesem Falle eigentlich in wenigen Minuten abgehandelt sein. Ich möchte daher den Bogen viel weiter spannen, denn die aktuelle Lage bietet jede Menge interessanter Gedankenansätze, die letztendlich zum grundlegenden Wandel auch in der sudetendeutschen Sache führen könnten. Ich sage es ganz offen: Ich bin mittlerweile zu der Auffassung gelangt, daß man nur durch gemütliche, ein paar Mal im Jahr stattfindende Stammtischdiskussionen, wo allerdings keine neuen Erkenntnisse oder Lösungsansätze beleuchtet werden, nicht viel erreichen kann. Und selbst ein starres Beharren auf den, wenn auch durchaus berechtigten Argumenten, die das Unrecht der Vertreibung an den Pranger stellen, bringt uns auch nicht weiter. Daher werde ich die mir eingeräumte Redezeit eher für die Analyse der Ursachen für den einzementierten Ist-Zustand der sudetendeutschen Frage nutzen und dabei auch versuchen, einige neue Impulse für die Zukunft zu setzen. Denn ich bin nach wie vor der Meinung, daß es grundsätzlich keine Aufgabe ohne Lösung gibt, wenn man nur bereit ist, sich von alten Gedankenmustern zu trennen und die Möglichkeiten einer neuen zielführenden Herangehensweise von Grund auf zu überlegen.
Pavel Kamas
Der Titel meines heutigen Vortrages heißt laut der Einladung „Situation der in der Heimat verbliebenen Landsleute“. Nun, im Frühjahr 2013, wo ganz Europa mit sehr ernstzunehmenden Entwicklungen konfrontiert wird, wäre es mir ein bißchen kurz gefaßt, ohne tieferen Einblick in die komplexen Zusammenhänge nur über die Heimatverbliebenen zu sprechen; und das Thema müßte in diesem Falle eigentlich in wenigen Minuten abgehandelt sein. Ich möchte daher den Bogen viel weiter spannen, denn die aktuelle Lage bietet jede Menge interessanter Gedankenansätze, die letztendlich zum grundlegenden Wandel auch in der sudetendeutschen Sache führen könnten. Ich sage es ganz offen: Ich bin mittlerweile zu der Auffassung gelangt, daß man nur durch gemütliche, ein paar Mal im Jahr stattfindende Stammtischdiskussionen, wo allerdings keine neuen Erkenntnisse oder Lösungsansätze beleuchtet werden, nicht viel erreichen kann. Und selbst ein starres Beharren auf den, wenn auch durchaus berechtigten Argumenten, die das Unrecht der Vertreibung an den Pranger stellen, bringt uns auch nicht weiter. Daher werde ich die mir eingeräumte Redezeit eher für die Analyse der Ursachen für den einzementierten Ist-Zustand der sudetendeutschen Frage nutzen und dabei auch versuchen, einige neue Impulse für die Zukunft zu setzen. Denn ich bin nach wie vor der Meinung, daß es grundsätzlich keine Aufgabe ohne Lösung gibt, wenn man nur bereit ist, sich von alten Gedankenmustern zu trennen und die Möglichkeiten einer neuen zielführenden Herangehensweise von Grund auf zu überlegen.
Pojeď s námi!
V roce 1978 se vydávají dědeček a vnuk do Bavorska za příbuznými z bývalých Sudet. Jejich vzpomínky otevírají životopisný příběh čelného sudetoněmeckého politika Waltera Branda, ale i osudy mnoha dalších sudetských Němců. Kniha nabízí českému čtenáři historicky cenný pohled na události před, po i během války, a to věcně, bez hysterických emocí a se vskutku ojedinělou faktografickou přesností.
Karl Herman Frank, Konrad Henlein a spousty dalších postav, které se podílely na rozbití Československa, ti všichni byli přáteli či spolustraníky Waltera Branda, skutečné osoby, člověka, který se aktivně – byť s mnoha výhradami – účastnil událostí, které předcházely vypuknutí druhé světové války. Život muže, který přežil válku v německém koncentračním táboře, se v knize prolíná s příběhy mnoha dalších Němců z českého pohraničí a my si tak můžeme učinit velmi přesnou představu o lidech a době, která dodnes budí vášnivé diskuse.
Karl Herman Frank, Konrad Henlein a spousty dalších postav, které se podílely na rozbití Československa, ti všichni byli přáteli či spolustraníky Waltera Branda, skutečné osoby, člověka, který se aktivně – byť s mnoha výhradami – účastnil událostí, které předcházely vypuknutí druhé světové války. Život muže, který přežil válku v německém koncentračním táboře, se v knize prolíná s příběhy mnoha dalších Němců z českého pohraničí a my si tak můžeme učinit velmi přesnou představu o lidech a době, která dodnes budí vášnivé diskuse.
pátek 31. května 2013
Povinné, vynucené, dobrovolné a nadšené hajlování
Jak to bylo opravdu s popravou ředitele táborského gymnázia v roce 1942?
Lukáš Beer
Publicista Jan Kovanic se nedávno pokusil kultivovaným způsobem asistovat Václavu Vlkovi st. ve svém rozboru účasti nakladatele Pavla Kamase na přednáškové akci na letošních Sudetoněmeckých dnech v Augsburgu. Tematicky se od Vlkovy předlohy příliš nevzdálil a spíše z části více méně jen ocitovával některé pasáže z Kamasovy přednášky. Podívejme se, co nového a podstatného jeho text přinesl - kromě jakéhosi pokusu stylizovat současnou hlavu České republiky do role protektorátními „kolaboranty“ proklínaného Edvarda Beneše v narážce na Kamasovo odsouzení posledního Zemanova výroku ve Vídni.
Hned úvodem uveďme na pravou míru některá tvrzení v onom článku týkající se Kuratoria pro výchovu mládeže. Kovanic se snažil vzbudit dojem, že česká mládež musela do Kuratoria vstupovat v době stanného práva, počínaje „dnem po atentátu na Heydricha“. Nikoliv. Skutečná práce s veřejností byla zahájena až v březnu 1943 organizovanou manifestací mládeže ve Slaném. To ovšem samozřejmě nemění nic na skutečnosti, že členství v Kuratoriu bylo koncipováno jako „povinná služba mládeže“. Kolikrát stačilo, aby byl hoch nebo dívka členem turistického kroužku, který byl zákonným opatřením včleněn do péče Kuratoria, a bylo hotovo.
Lukáš Beer
| Před rokem hovořil v České televizi o řediteli gymnázia, který byl za Protektorátu popraven kvůli nehaj- lování svého studenta: historik Stanislav Zita. (Foto: screensh. ČT) |
Hned úvodem uveďme na pravou míru některá tvrzení v onom článku týkající se Kuratoria pro výchovu mládeže. Kovanic se snažil vzbudit dojem, že česká mládež musela do Kuratoria vstupovat v době stanného práva, počínaje „dnem po atentátu na Heydricha“. Nikoliv. Skutečná práce s veřejností byla zahájena až v březnu 1943 organizovanou manifestací mládeže ve Slaném. To ovšem samozřejmě nemění nic na skutečnosti, že členství v Kuratoriu bylo koncipováno jako „povinná služba mládeže“. Kolikrát stačilo, aby byl hoch nebo dívka členem turistického kroužku, který byl zákonným opatřením včleněn do péče Kuratoria, a bylo hotovo.
středa 29. května 2013
Německo zvyšuje odškodnění za „holocaust“: 800 milionů eur přeživším
Částka bude vyplacena židovské organizaci JCC. Spolupracovníci JCC (včetně bývalého ředitele) v minulosti zpronevěřili 57 milionů dolarů z německých peněz. Kam se podělo 4-5 miliard dolarů, které JCC navíc vyspekulovala s pozemky v Německu, dodnes nikdo neví.
Dle informací Spiegel-Online se německé ministerstvo financí v jednáních s židovskou organizací Jewish Claims Conference (JCC) zavázalo poskytnout pro roky 2014 až 2017 celkem 772 milionů euro za účelem „domácí péče o přeživší shoah“. Z těchto peněz bude profitovat asi 56.000 lidí v celkem 46 zemích, z nichž jen více než třetina žije v Izraeli. Stuart Eizenstat, hlavní zástupce JCC v těchto jednáních, výsledek této nové dohody pochválil: „Vidíme trvalé hlášení se Německa k naplňování svých historických závazků vůči obětem nacismu. To zajistí, aby přeživší holocaustu mohli své poslední roky života trávit důstojně“, prohlásil tento bývalý velvyslanec USA. A doplnil, že vzhledem k současné německé úsporné politice je postoj německé spolkové vlády „obzvláště hodný pozornosti“.
Dle informací Spiegel-Online se německé ministerstvo financí v jednáních s židovskou organizací Jewish Claims Conference (JCC) zavázalo poskytnout pro roky 2014 až 2017 celkem 772 milionů euro za účelem „domácí péče o přeživší shoah“. Z těchto peněz bude profitovat asi 56.000 lidí v celkem 46 zemích, z nichž jen více než třetina žije v Izraeli. Stuart Eizenstat, hlavní zástupce JCC v těchto jednáních, výsledek této nové dohody pochválil: „Vidíme trvalé hlášení se Německa k naplňování svých historických závazků vůči obětem nacismu. To zajistí, aby přeživší holocaustu mohli své poslední roky života trávit důstojně“, prohlásil tento bývalý velvyslanec USA. A doplnil, že vzhledem k současné německé úsporné politice je postoj německé spolkové vlády „obzvláště hodný pozornosti“.
úterý 28. května 2013
Třikrát sláva AIDS!
Lukáš Beer
Už po jednadvacáté se rakouské hlavní město oddávalo za masivní podpory oportunních sdělovacích prostředků a peníze větřících podniků a organizací cestovního ruchu pestrým a extravagantním radovánkám hrdých „vycomingoutovaných“ homosexuálů, ambiciózních módních vizážistů a rádobycelebrit z celého světa. Byl tu opět „Life Ball“, původně před dvaceti lety koncipovaný jeho zakladatelem Gery Keszlerem jako kulturní akce propagující emancipaci homosexuality a dodnes propagovaný jako významný charitativní „event“ ve znamení ach tak záslužného celosvětového boje „proti“ AIDS. Každoročně poctívá Vídeň při této příležitosti svou návštěvou bývalý americký prezident Bill Clinton ale i známý zpěvák Elton John, aby tak navenek slavnostem dodali onen nepostradatelný exklusivní „first class“-punc.
Už po jednadvacáté se rakouské hlavní město oddávalo za masivní podpory oportunních sdělovacích prostředků a peníze větřících podniků a organizací cestovního ruchu pestrým a extravagantním radovánkám hrdých „vycomingoutovaných“ homosexuálů, ambiciózních módních vizážistů a rádobycelebrit z celého světa. Byl tu opět „Life Ball“, původně před dvaceti lety koncipovaný jeho zakladatelem Gery Keszlerem jako kulturní akce propagující emancipaci homosexuality a dodnes propagovaný jako významný charitativní „event“ ve znamení ach tak záslužného celosvětového boje „proti“ AIDS. Každoročně poctívá Vídeň při této příležitosti svou návštěvou bývalý americký prezident Bill Clinton ale i známý zpěvák Elton John, aby tak navenek slavnostem dodali onen nepostradatelný exklusivní „first class“-punc.
Labels:
aktuality,
společnost,
úvaha
Ministerstvo vnitra komentuje činnost nakladatelství guidemedia etc ve své situační zprávě o extremismu
Ministerstvo vnitra České republiky, „odbor bezpečnostní politiky“ zmiňuje ve své souhrnné situační zprávě o extremismu za první čtvrtletí letošního roku také činnost brněnského nakladatelství guidemedia etc. Konkrétně se ve zprávě uvádí: „Koncem loňského roku zahájilo činnost nakladatelství Guidemedia, etc., které vešlo v širší veřejnou známost zejména vydáním knihy Hitlerových projevů s komentářem, který jak přímo, tak nepřímo obhajuje nacismus, politiku tzv. Třetí říše a její dílčí aspekty. Ediční plán nakladatelství´pak přímo potvrzuje propagaci těchto idejí pod zástěrkou publikace historických knih či děl.“ Nakladatelství tak stálo pracovníkům z kolektivu bezpečnostní politiky za vyjmenování mezi „pravicově-extremistickými“ subjekty vedle politické strany DSSS, akce Národního odporu „Světlo pro Drážďany“ a vedle zpravodajství o činnosti hudebních kapel Ortel, Sons of Bohemia, Schmeichelstadt, Cirhóza 88, Silesian Division a o aktivitách sdružení Czech Defence League. (-lb-)
Labels:
aktuality,
kauza,
politika,
ve vlastní věci
pondělí 27. května 2013
Horká hlava, zaslepená mysl a - lajdácká rešerše
K dezinformacím, které dnes vyšly na Neviditelném psu
Lukáš Beer
S překvapivým zpožděním, ale zato naprosto očekávaně reagoval dnes na serveru Neviditelný pes Václav Vlk st. na konání letošního Sudetoněmeckého dne v Augsburgu. Vlastně panovalo ohledně tohoto každoročního setkání bývalých vyhnanců na stránkách tohoto internetového deníku až podezřele dlouho ticho, a ti, co už ve zvyku každé ráno s jasnou předtuchou, co se bude dít, vyhlíželi Vlkovu reakci na sraz Sudetoněmeckého krajanského sdružení, si již dělali s ubíhajícími dny starosti, zda se publicistovi snad zdravotně nepřitížilo, když k těmto událostem mlčí. Tato opožděná reakce se dá vysvětlit jedině tím, že Vlk neshledal na smířlivém tónu a překvapivé ignoraci posledních Zemanových verbálních provokací v řadách vedení „landsmanšaftu“ nic, čeho by se mohl odpovídajícím způsobem chytit a na čem by se mohl svým osobitým stylem opět vyřádit a ulevit si ve svém zapšklém protiněmeckém vzteku. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Lukáš Beer
S překvapivým zpožděním, ale zato naprosto očekávaně reagoval dnes na serveru Neviditelný pes Václav Vlk st. na konání letošního Sudetoněmeckého dne v Augsburgu. Vlastně panovalo ohledně tohoto každoročního setkání bývalých vyhnanců na stránkách tohoto internetového deníku až podezřele dlouho ticho, a ti, co už ve zvyku každé ráno s jasnou předtuchou, co se bude dít, vyhlíželi Vlkovu reakci na sraz Sudetoněmeckého krajanského sdružení, si již dělali s ubíhajícími dny starosti, zda se publicistovi snad zdravotně nepřitížilo, když k těmto událostem mlčí. Tato opožděná reakce se dá vysvětlit jedině tím, že Vlk neshledal na smířlivém tónu a překvapivé ignoraci posledních Zemanových verbálních provokací v řadách vedení „landsmanšaftu“ nic, čeho by se mohl odpovídajícím způsobem chytit a na čem by se mohl svým osobitým stylem opět vyřádit a ulevit si ve svém zapšklém protiněmeckém vzteku. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Labels:
aktuality,
česko-německé soužití,
politika,
úvaha,
ve vlastní věci
neděle 26. května 2013
Přednáška Pavla Kamase na 64. Sudetoněmeckém dni v Augsburgu (18. května 2013)
Milé dámy,
drazí pánové,
milí krajané!
Titul mé dnešní přednášky na pozvánce zní „Situace ve vlasti zůstavších krajanů“. Leč, na jaře 2013, kdy je celá Evropa konfrontována s velmi vážnými vývoji situací, bych považoval ze trochu odbyté hovořit bez hlubšího vhledu do komplexních souvislostí jen o krajanech ve vlasti zůstavších; a téma samotné by v takovém případě muselo být zpracováno v několika málo minutách. Proto bych rád pohlédl přes podstatně širší horizont, neboť aktuální situace nabízí velké množství zajímavých myšlenkových podnětů, jež by nakonec mohly vést k zásadnímu obratu také v sudetoněmecké otázce. Řeknu to zcela otevřeně: Osobně jsem již dospěl k názoru, že jen skrze příjemné, párkrát do roka se konající diskuse u stolu pro stálé hosty, kde se však neosvětlují žádné nové poznatky či podněty k řešení, nelze příliš mnoho dosáhnout. A samotné ustrnulé trvání na jinak zcela oprávněných argumentech, které bezpráví vyhnání staví na pranýř, nás rovněž nikam neposune. Proto využiji času poskytnutého mému projevu spíše pro analýzu příčin zabetonovaného současného stavu sudetoněmecké otázky a při tom se pokusím zasadit nové impulzy pro budoucnost. Jsem totiž stále toho názoru, že v zásadě neexistuje žádný úkol, jež by neznal řešení, jen pokud je člověk připraven odloučit se od starých myšlenkových šablon a je ochoten promyslet možnosti nového, k cíli vedoucího přístupu k věci, a to od základu a pořádně.
drazí pánové,
milí krajané!
Titul mé dnešní přednášky na pozvánce zní „Situace ve vlasti zůstavších krajanů“. Leč, na jaře 2013, kdy je celá Evropa konfrontována s velmi vážnými vývoji situací, bych považoval ze trochu odbyté hovořit bez hlubšího vhledu do komplexních souvislostí jen o krajanech ve vlasti zůstavších; a téma samotné by v takovém případě muselo být zpracováno v několika málo minutách. Proto bych rád pohlédl přes podstatně širší horizont, neboť aktuální situace nabízí velké množství zajímavých myšlenkových podnětů, jež by nakonec mohly vést k zásadnímu obratu také v sudetoněmecké otázce. Řeknu to zcela otevřeně: Osobně jsem již dospěl k názoru, že jen skrze příjemné, párkrát do roka se konající diskuse u stolu pro stálé hosty, kde se však neosvětlují žádné nové poznatky či podněty k řešení, nelze příliš mnoho dosáhnout. A samotné ustrnulé trvání na jinak zcela oprávněných argumentech, které bezpráví vyhnání staví na pranýř, nás rovněž nikam neposune. Proto využiji času poskytnutého mému projevu spíše pro analýzu příčin zabetonovaného současného stavu sudetoněmecké otázky a při tom se pokusím zasadit nové impulzy pro budoucnost. Jsem totiž stále toho názoru, že v zásadě neexistuje žádný úkol, jež by neznal řešení, jen pokud je člověk připraven odloučit se od starých myšlenkových šablon a je ochoten promyslet možnosti nového, k cíli vedoucího přístupu k věci, a to od základu a pořádně.
Staré přísahy věrnosti jsou zapomenuty
Sudetští Němci a Rakouská republika – historická analýza
Reiner Elsinger
Sudetští Němci podléhají závažnému chybnému ohodnocení politických poměrů, když si uplatňují nárok na přísahy věrnosti „Německého Rakouska“ z let 1918/1919 ve smyslu kontinuity pro Druhou republiku po roce 1945. Neboť jakkoli moc shledávali v Rakousku mentálně a příbuzensky svou mateřskou zem, tak se přeci jen ze základu změnily státní poměry. Nová Rakouská republika a její vláda poválečného období – v Moskvě již v roce 1943 označená za první oběť Hitlera – se chtěla a musela už od počátků vyhnout sebemenšímu dojmu, který by ji zatěžoval potenciálem dřívějších důvodů pro „anšlus“ a jeho lidmi.
Nehledě na skutečnost, že v důsledku divokých vyhánění a pochodů smrti (Brno, Jihlava) do srpna 1945 bylo už 180.000 německých Jihomoravanů a 120.000 německých Jihočechů násilně zahnáno za hranice, hovořila oportunistická vláda Rennera (Karl Renner byl sám rodák z jižní Moravy, sociálnědemokratický politik a poválečný spolkový kancléř a později prezident Rakouska – pozn. NS) a úřady o „cizozemském ksindlu“ (landfremdes Gesindel), protože tito lidé byli nemajetní, a komunistický státní sekretář Honner označoval v jednom výnosu tyto cizince, kteří měli být podchyceni, v dodatečném „odsouzení“ za „Henleinovy lidi“. (Paradox: Franz Honner se narodil v Čechách, ale do komunistické strany vstoupil už ve 20. letech v Rakousku. Po válce se stal státním tajemníkem Rennerovy vlády – pozn. NS.) Čistě z právního hlediska se jednalo o „bezstátní a nakonec německé státní občany“ pod novým pojmem „Displaced persons“.
Reiner Elsinger
Sudetští Němci podléhají závažnému chybnému ohodnocení politických poměrů, když si uplatňují nárok na přísahy věrnosti „Německého Rakouska“ z let 1918/1919 ve smyslu kontinuity pro Druhou republiku po roce 1945. Neboť jakkoli moc shledávali v Rakousku mentálně a příbuzensky svou mateřskou zem, tak se přeci jen ze základu změnily státní poměry. Nová Rakouská republika a její vláda poválečného období – v Moskvě již v roce 1943 označená za první oběť Hitlera – se chtěla a musela už od počátků vyhnout sebemenšímu dojmu, který by ji zatěžoval potenciálem dřívějších důvodů pro „anšlus“ a jeho lidmi.
Nehledě na skutečnost, že v důsledku divokých vyhánění a pochodů smrti (Brno, Jihlava) do srpna 1945 bylo už 180.000 německých Jihomoravanů a 120.000 německých Jihočechů násilně zahnáno za hranice, hovořila oportunistická vláda Rennera (Karl Renner byl sám rodák z jižní Moravy, sociálnědemokratický politik a poválečný spolkový kancléř a později prezident Rakouska – pozn. NS) a úřady o „cizozemském ksindlu“ (landfremdes Gesindel), protože tito lidé byli nemajetní, a komunistický státní sekretář Honner označoval v jednom výnosu tyto cizince, kteří měli být podchyceni, v dodatečném „odsouzení“ za „Henleinovy lidi“. (Paradox: Franz Honner se narodil v Čechách, ale do komunistické strany vstoupil už ve 20. letech v Rakousku. Po válce se stal státním tajemníkem Rennerovy vlády – pozn. NS.) Čistě z právního hlediska se jednalo o „bezstátní a nakonec německé státní občany“ pod novým pojmem „Displaced persons“.
Labels:
historie,
německá menšina,
politika,
Sudetenpost,
úvaha
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)















