úterý 30. září 2014

Osud dětí z Lidic

Tomáš Krystlík 
V protektorátním tisku se zpráva o zničení Lidic objevila den před ko-
náním manifestace pořádané vládou na Zelném trhu v Brně 12. 6. 1942.
Čeští dějepisci unisono tvrdí, že 82 z 98 lidických dětí bylo s největší pravděpodobností zavražděno v KZ Kulmhof (koncentrační tábor Chełmno nad Nerem), v každém případě, že zahynuly. Níže uvedené skutečnosti sice nepřinášejí jasno v jejich osudu, ale tvrzení českých historiků notně zpochybňují.

13. 6. 1942 byly lidické děti odděleny v Kladně od matek, tři děti byly ještě v Kladně vybrány coby poněmčení schopné, šest těhotných žen dopraveno do Prahy, kde později porodily. Oněch šest dětí (nejsou započteny v celkovém počtu lidických 98 dětí) obdrželo rovnou německá jména a příjmení, aby se zastřel jejich původ kvůli adopci říšskoněmeckými rodinami a administrativně byly svěřeny Hlavnímu rasovému a osidlovacímu úřadu SS (Rasse- und Siedlungshauptamts der SS, RuSHA). Dva kojenci zemřeli ještě v roce 1942 a dva v roce 1943. Další dítě porodila paní Horníková z Lidic v KZ Ravensbrück, protože jejího těhotenství si tehdy nikdo nevšiml. Dítě bylo od matky odděleno, jeho další osud není znám. Čeští historici je do celkového počtu dětí z Lidic nezapočítávají.

neděle 28. září 2014

Multikulturalismus

Václav Junek 
Žijeme v divném světě. Ve světě, který by naši předkové patrně nepoznali – nebojíme se pána Boha, vědomě nedodržujeme desatero a dehonestujeme církev, podkopávajíce tento fundamentální pilíř naší civilizace se současným popíráním jejích zákonných nároků. Dovolíme znevažování estetických, interpersonálních a morálních hodnot, které jsme dostali už při narození do vínku jako genetický dar shůry a nepřipouštíme si, že se tak o své vůli nebezpečně vzdalujeme ideálu, jímž jsme se kdysi dávno tak razantně vydělili od pustého barbarství.

Staví střední Evropa skutečně na „slovansko-německo-židovském“ kulturním dědictví?

Polemika
Lukáš Beer 
V článku Multikulturalismus hovoří autor o vyformované „slovansko-německo-židovské“ kultuře v současném středoevropském prostoru.

Nehledě na skutečnost, že na utváření středoevropského kulturního ducha musela mít bezpochyby svůj vliv i autorem nezmíněná kultura maďarská či kultura některých románských národů, je přednotní uvedení „židovské kultury“ ve zmíněném článku polemické hned z několika dalších důvodů. Pojem „slovanská kultura“ je sám sobě zřejmě definován především jazykovým společným jmenovatelem, zatímco pojem „německá kultura“ bude zřejmě definován jazykově-nacionálně. Pojem „židovská kultura“ je obsahově sporný – rozhodně nebude definován jazykově. Ale jak tedy? „Nábožensky“ nebo „etnicky“? Ojedinělé představitele židovského etnika, přispívající na poli středoevropského umění a vědy apod., by přece podle některých kritérií bylo možno zahrnovat do „německojazyčné kultury“, v jiných případech do kulturní oblasti „slovanskojazyčné“. Nepochybně zde ve střední Evropě lze židovský kulturní vliv v minulých stoletích vyčíst (přenos prostřednictvím „mimikry“). Pokud ale akceptujeme i tuto cestu předávání židovského vlivu středoevropské identitě, automaticky tím přeci akceptujeme zásady dobové rasové nauky (které, jak mimochodem víme, nejsou vynálezem německého nacionálního socialismu). Bylo by tedy na místě ujasnit si, o jaký způsob formování Středoevropanů „židovskou kulturou" se tedy může jednat?

sobota 27. září 2014

Češi si nedají pokoj – zase velkolepě lžou o své historii

Tomáš Krystlík 
Pomník Čechům i dalším občanům Československa, kteří museli na podzim roku 1938 utéci před Němci z pohraničí, vyroste do roka na okraji Plzně. V pátek (26. 9. 2014) byl na někdejší hranici okleštěné republiky slavnostně odhalen základní kámen. ,Tady bude stát do roka pomník vyhnaným Čechům… Bude to první památník svého druhu v České republice,´ řekl Právu Stanislav Bukovský z plzeňské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu. Akci inicioval Kruh občanů vyhnaných z pohraničí v roce 1938…

Kde vyrobili první konzervu v Rakousko-Uhersku?

Gustav M. Kališ 
Padesát kilometrů od Rotavy/Rothau leží Kovářská/Schmiedeberg, kde
již roku1888 začíná jistý Anton Kalla (1848-1912) vyrábět rybí konzervy.
Bližší informace a zdroj fotografie ZDE.

Nebudu Vás dlouho napínat: v Rotavě na Sokolovsku! Máme opět jedno skvělé české prvenství, o němž se ale příliš nemluví, respektive skoro nic neví. Anebo je to trošku jinak?

Vlastně jsem naň narazil docela náhodou. Téměř osmnáct let jsem jezdil do Rotavy jako pravidelný víkendový chatař do nedalekého Heřmanova (Hermannsgrün) a v letních měsících s rodinou sbíral houby v okolních hustých lesích nebo si „vyhříval kosti“ na nedalekém koupališti v rybníce Tajch u Šindelové (Schindlwald). A do Rotavy – Rothau je to z kopce opravdu co by kamenem dohodil …

Zeihsel: Sudetští Němci jsou v Rakousku znevýhodněni

Spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku Gerhard Zeihsel se vyjadřuje k otázce vlastnictví následovně: Řešení otázky vyvlastnění sudetských Němců v letech 1945/1946 je v Rakousku jiné než v Německu. Zatímco se v Německu brzy po vyhnání podařilo prostřednictvím politické strany vyhnanců „Svaz vyhnanců z vlasti a občanů zbavených práv“ (BHE, Bund Heimatvertriebener und Entrechteter) dosáhnout kompenzaci nákladů jako startovací pomoc pro vyhnance (zaplaceno z německých daňových poplatků), byl v Rakousku zvolen jiný postup:

pátek 26. září 2014

K zamyšlení: Úrok z úroku

Dokonce ani odborníci v tom nejsou zajedno. Může za to to finanční politika? Jsou to národní nebo mezinárodní ústřední banky? Nikoliv – je to konstrukční chyba v našem peněžním systému: úrok z úroku.

Nacházíme se v docela solidním „vězení“, vybudovaném naším způsobem myšlení ve vztahu k tématice „peníze“. Kritika peněžního systému sice souhlasí, ale nedisponujeme mocí a vůlí, něco proti tomu podniknout. Úrok náleží mezi vstupní paradigmata, která musí akceptovat všichni ekonomové – počínaje bankovním poradcem a konče uznávaným expertem na podnikové a národní hospodářství. Všechny ekonomické modely a propočty předpokládají existenci úroku jako danou.

čtvrtek 25. září 2014

Coco v. Petrásek aneb Fair trial v Bystrci

Tomáš Pecina 
Foto: Lukáš Novák
Úternímu jednání ve věci ratlíka Coco viněného ze zaštěkání na státního zástupce Jana Petráska předcházela důrazná intervence ze strany státního zastupitelství, provedená buď samotným Petráskem, nebo – jak bychom se spíše domnívali – jeho šéfkou, městskou státní zástupkyní v Brně Kateřinou Jiráskovou.

Při ní bylo přestupkové komisi vysvětleno, že se nejedná o standardní (a banální) kausu, ale ve hře je dobrá pověst opilce Petráska, který nejenže nesmí být shledán vinným, ale také je nutné uchránit před veřejností obrazový záznam zachycující jeho opilecké blábolení do kamery strážníků Městské policie Brno.

středa 24. září 2014

Poslední teutonská lest

Pravda o Štěchovickém pokladu
Václav Junek 
Tak vypadá "Frankova štola" v roce 2014. Foto: Václav Junek
Fámy o pokladech, ukrytých v kraji kolem soutoku Sázavy s Vltavou, patří k tradičnímu českému folklóru už celých posledních osmašedesát let. Jenomže se nezačaly šířit až v únoru 1946, kdy speciální americké komando vybralo „Frankovu štolu“ kousek od Hradištka, nýbrž ve skutečnosti ještě dříve. Také ti, co je šířili, se od sebe navzájem značně liší, protože to v různých dobách byli vedle příležitostných lidových vypravěčů nejprve nejvyšší představitelé Protektorátu a Zbraní SS, policejní orgány a politici předúnorového československého státu, poté komunistická Státní bezpečnost a zřejmě také nakonec i ministerstvo vnitra po listopadu 1989. Načež tuto podivuhodnou štafetu převzalo dokonce hned několik částečně romantických, částečně možná naopak naprosto reálných hledačů, z nichž někteří v inkriminovaných místech pátrají dodnes.

Odepřené odbytné

Manfred Maurer 
Anketa, iniciovaná hornorakouským Sudetoněmeckým krajanským sdružením společně s listem Sudetenpost o postoji vyhnanců (popř. jejich potomků) k otázce vlastnictví naprosto zabrala. Ačkoliv tyto noviny oslovují pouze zlomek sudetských Němců, je reakce ohromná. A ačkoliv konečný výsledek ještě není k dispozici, už se rýsuje, že bude jednoznačný.

Pouze malá část čtenářů, kteří se na této (ještě neuzavřené) anketě podíleli, se chce definitivně vzdát svého majetku, který jim byl konfiskován na základě Benešových dekretů. Samozřejmě by bylo nečestné a neseriózní, kdybychom tento výsledek jednoduše vztáhli na celek sudetských Němců a tvrdili, že více než 90 procent vyhnanců trvá na restituci popř. odškodnění. Samozřejmě je nutné brát ohledy na skutečnost, že se mnohé osoby neúčastnily vyplnění dotazníku zřejmě proto, že je téma mezitím už vůbec nezajímá a proto nechtějí klást žádné požadavky, anebo protože považují jakékoliv nasazení za tuto záležitost za příliš beznadějné, a proto jim to nestojí ani za hnutí prstem. Nicméně může být odezva na tuto dotazníkovou akci označena za ohromnou. A i kdyby chtěl nazpět požadovat svůj majetek jen úplně malý počet lidí, neznamenalo by to, že by se politika o to neměla starat. Protože právo není žádnou otázkou většin.

úterý 23. září 2014

Zahráli si na pár minut ,nácky‘ v dekadentním filmu – a přišli o funkce...

Lukáš Beer 
Scéna z filmu "Ve sklepě",jež vyvolala politickou aféru a bude mít asi dohru u
soudu. Foto: screenshot Youtube, viz trailer k filmu v článku.
Před několika dny jsem zde psal o paranoidním uvažování a panické hrůze (nejen) politických činitelů v německojazyčném prostředí ve vztahu ke všemu, co se nějakým způsobem dotýká období nacionálního socialismu. Možná by bylo v této souvislosti možné hovořit o pro Čecha nepochopitelných Pavlových reflexech. Velmi ilustrativní příklad – přitom zároveň plný paradoxů – se odehrál minulý týden v Rakousku.

Tribuna názorů – sudetští Němci píší, co si myslí o nárokování majetku

Jak jsme informovali na jiném místě, provádí list Sudetenpost již několik měsíců anketu ohledně názoru sudetoněmeckých vyhnanců na to, zda by eventuálně měli zájem nechat se odškodnit. Vybíráme tři zajímavé názory, které – ač se navzájem ve své výpovědi odlišují – lze zřejmě považovat za reprezentativní.

Dr. Gerd Kleining, Salcburk: „Pokus Sudetenpost uspořádat mezi ještě žijícími krajany téměř sedmdesát let po vyhnání anketu na téma vlastnictví popř. odškodnění, je sice ze zásady vitaný, ovšem pro většinu lidí, kterých se to týká, přichází tato akce zřejmě příliš pozdě. Průzkum veřejného mínění tohoto druhu vlastně měl už celá desetiletí patřit k domácím úkolům landsmanšaftů ve Vídni, především ale v Mnichově, aby se tak prováděla politika pro vlast ve smyslu vyhnanců, a ne ze  zištnosti a pro stranické zájmy. Těsné propletení vedení mnichovského sudetoněmeckého landsmanšaftu se stranickou politikou sice přineslo nejednu dotaci, ale na druhé straně drasticky omezilo manévrovací prostor pro konání a rozhodování. Pan Dr. h.c. a multifunkcionář Bernd Posselt seděl dvacet let za CSU v Evropském parlamentu, ale výtěžek jeho činnosti pro vyhnance se pohybuje kolem nuly. Na druhé straně byl jediný reálný nadějný projekt pro vyhnance – Evropská unie urpchlíků a vyhnanců dr. Lacoty (založena v prosinci 2007 v Terstu z iniciativy italského vyhnaneckého svazu Unione Degli Istriani a jeho představitele Massimiliana Lacoty – pozn. překl.) – ve vší tichosti pohřben...

pondělí 22. září 2014

ISIL

Debatní klub s Břetislavem Turečkem a Petrem Pelikánem 
Břetislav Tureček a Petr Pelikán v Debatním klubu.
Situace na Blízkém východě je již delší dobu poněkud obtížně přehledná, dalo by se říci, že je nepřehledná a to natolik, že i samotní hlavní aktéři asi ztrácí orientaci v tom kdo je přítel, kdo nepřítel, kdo by mohl být přítel a kdo zase nepřítel. Je to naprostý chaos a není obtížné si domyslet, že značná míra odpovědnosti padá na bedra nikoli obyvatel Blízkého výhodu, ale na Západ, který se jeví být nejen hlavním motivátorem, ale spíše hybatelem a bohužel i přímým iniciátorem – aktérem ve všech formách, tedy v rovině politické, hospodářské a vojenské. Vývoz demokracie na Blízký východ se zdá být velmi úspěšný, minimálně pro zbrojařské firmy, které mohou s klidným svědomím svým akcionářům přislíbit v následujících letech hotové žně v podobě armádních zakázek. Díky možnosti opětovného bombardování území Iráku dojde k vyprázdění skladů leteckých bomb a raket a bude nutné je následně opět doplnit...

Proti monstróznímu bagatelizujícímu sboru

Gernot Facius 
Sice až do příštího Sudetoněmeckého dne uplyne ještě osm měsíců, ovšem vedení landsmanšaftu kolem Bernda Posselta plánuje mimořádnou akci: tradiční svatodušní setkání ve veletržních halách v Augsburgu má doprovázet mezinárodní kongres na věčně aktuální velké téma vyhnání. Posselt by pro tyto účely chtěl získat velmi kvalitní odborníky a politiky. To je v pořádku. Protože na jaře 2015 uplyne rovných 70 let od počátku vyhánění Němců z Čech, Moravy a ze Slezska. Připomenutí těchto událostí je náročnou výzvou. Ke „zpracování“, jak je nyní trend tomu říkat, je toho dost. A že vzhledem ke konflitkům v Iráku, v krizových oblastech Blízkého východu a vzhledem k politickým otřesům ve východní Evropě nemůže jít pouze o osud sudetských Němců, se rozumí samo sebou. Němečtí vyhnanci z vlasti, vědomi si svých vlastních zkušeností, se vždy angažovali pro zavržení jakéhokoliv vyhánění. Latinský pojem „humanitas“ je nedělitelný.

neděle 21. září 2014

Sudetoněmecký „landsmanšaft“ za svým zenitem?

Dnes může skutečné usmíření mezi národy navodit zřejmě už jen důrazná iniciativa vycházející z Česka 
Lukáš Beer 
Publikum, které si přesně před týdnem na letošním sudetoněmeckém dni vlasti, pořádaném rakouskou odnoží stejnojmenného krajanského sdružení (SLÖ) v Klosterneuburgu nedaleko Vídně, vyslechlo slavnostní projevy pozvaných politiků a vlastních funkcionářů, muselo zákonitě prožívat své déjà-vu, pokud skutečně pozorně naslouchalo přednášeným řečem. Nebýt několika málo vsuvek a poukázání na některé mezinárodní události – jako například na krymské referendum – mohly by být prezentované projevy předneseny stejně tak před 2, 5 nebo 10 lety nebo třebas až za dva roky po uplynutí dnešního dne. Zcela bez nadsázky lze konstatovat, že nikdo z přítomných hostů si obsah projevů v zásadě ani dnes již řádně nebude pamatovat, neboť je lehce zaměnitelný s tím, co na podobných sudetoněmeckých dnech a setkáních zaznívá už po celá léta, aniž by se na – z pohledu účastníků a pořadatelů – neuspokojivém stavu věcí vůbec něco měnilo. Více nebo méně plamenné projevy, které zaznívají z pódia „Babenbergerhalle“ v Klosterneuburgu, pouze už jen automaticky zapadají do nudné šedě dlouhaleté rutiny, řídící se stále stejnými pravidly veřejné práce oficiálních sudetoněmeckých organizací.

sobota 20. září 2014

Proč psát do Našeho směru?

Václav Junek 
Odpověď na tuto jednoduchou otázku je podobně prostá: protože je to co k čemu. Přišel jsem na to celkem snadno a zejména události posledních týdnů mě o tom přesvědčily už definitivně.

Předem uznávám, že jsem autorem knih, které se leckomu mohou jevit sporné svým zaměřením a především názory, které v nich zastávám. Stejně tak musím připustit, že ani mé články, jimiž se tu a tam pokouším prorazit v jiných médiích, nemusí mainstreamu jejich čtenářů zrovna vonět. Proto jsem uvítal, když bylo na mé výslovné přání publikovat v NS reagováno kladně. Byl jsem navíc nadále překvapen, jak tato spolupráce (když začala) funguje – dodávám hned pro pořádek, že to překvapení bylo nanejvýš milé.

pondělí 15. září 2014

Cesta k mnichovské smlouvě

Tomáš Krystlík 
Stanley Baldwin: "Jediná možná obrana
je zde útok. To znamená, že musí-
me rychleji a více žen a dětí zabít než nepří-
tel, pokud se chceme sami zachránit."
V britské Dolní sněmovně 28. 2. 1932.
Foto: Wikipedia
Článek s názvem Komu posloužila "Mnichovská dohoda"? se hezky čte, ale uvedené argumenty nejsou těmi hlavními, rozhodujícími. Hypotéza, že mnichovská dohoda znamenala pro Velkou Británii kýžený odklad pro její vyzbrojení, je pravdivá jen omezeně a to jen pro letectvo, což má zcela jiné příčiny nemající s mnichovskou dohodou nic společného.

Začátkem 20. let spatřila světlo světa nová doktrína, že válku by mělo rozhodnout letectvo bombardováním obytných čtvrtí měst a průmyslových zařízení, které by zlomilo vůli nepřátelského obyvatelstva vést nadále válku a zničilo základny pro výrobu dalších zbraní. Touto doktrínou se ale každý stát stal pro danou zemi potenciálním ohrožením, pokud ležela v dosahu akčního radiu jeho bombardérů. 28. 2. 1932 (!) pronáší vůdce britských konzervativců Stanley Baldwin, pozdější britský premiér, v Dolní sněmovně: „Jediná možná obrana je zde útok. To znamená, že musíme rychleji a více žen a dětí zabít než nepřítel, pokud se chceme sami zachránit“. Tehdy Německo vojenská letadla, natož bombardéry nemělo a Baldwinova slova byla namířena proti mnohem silnějšímu letectvu francouzskému.

neděle 14. září 2014

Víte, že město Aš jen "o vlásek" uniklo pojmenování "Dukla"?

Gustav M. Kališ 
 V historických dokumentech je Aš zpravidla nazýván také „Ascha, Asche“, ale prvním »věrohodným« kronikářským záznamem je jméno Aska. Název města vznikl z německého názvu ryby - lipana (die Äsche), který se trojmo objevuje ve znaku města. Někdy je jméno mylně odvozováno od německého slova Asche, což znamená popel. Vzpomene si, někdo z Vás, Vážení čtenáři, ještě na německé pojmenování Aschenputtel nebo Aschenbrödel, které znamená „Popelka“? V němčině má název podobu Asch. Tento název byl jako oficiální používán až do konce druhé světové války, později paralelně s českou verzí Aš. V Německu se varianty Asch užívá dodnes (například na dopravních informačních značkách apod.)

Po nedobrovolném vyhnání Němců z Československa bylo rozhodnuto, že obce s německými názvy budou bez výjimky přejmenovány. A právě město Aš bylo jen jedním ze tří obcí na Ašsku, které mělo kromě historického německého i název český. Přesto, že bylo rozhodnuto z nejvyšších míst o přejmenování provokativního německého názvu, (jako například u nedalekého města Sokolov, které se česky dříve nazývalo Falknov nad Ohří), město novému jménu uniklo o pomyslný vlásek. Aš se měla jmenovat »Dukla«, po známém slovenském průsmyku, kde se odehrála, podle některých vojenských historiků, zbytečně krvavá, nic neřešící bitva …

sobota 13. září 2014

Komu posloužila „Mnichovská dohoda“?

Václav Junek 
Jestliže se tak zeptáme, hned si na tuto otázku také odpovězme: s maximální objektivitou vzato – svým způsobem všem zúčastněným. Abychom se však mohli s takovou odpovědí ztotožnit (neřku-li smířit), je nezbytné říci si napoprvé hned několik pravd, které se sice čtou vesměs těžko a přece jsou nezvratné.

Jak je všeobecně známo, versailleský systém, uvedený v život po Velké válce jejími vítězi, nebyl žádnou garancí evropského, neřku-li světového míru (jak bylo po roce 1919 tak nahlas vyhlašováno), nýbrž pevnou zárukou války nové. Přitom abys skutečný mír v Evropě mezi lety 1919 až 1938 pohledal, protože řada tehdejších lokálních nejen politických, nýbrž také vojenských konfiktů byla vpravě nepřerušovaná. Počínaje poválečným tažením Italů na Terst, rudými bouřemi kde se jen dalo a regulérní řecko-tureckou válkou, přes rusko-polskou válku, léta občanské války ve Španělsku až po ryze vojenské akty oproti všem zbožným přáním versailleských signatářů znovuzrozeného Německa na Rýně i Dunaji. A to nemluvíme o ostatním světě, kde to celé bylo se zřetelem k Evropě obvykle ještě daleko horší.

středa 10. září 2014

„Obžalovaní zproštěni viny“: Jak média referovala o procesu s Hitlerovými projevy (rozcestník)

Zprošťující verdikt v procesu s vydavateli Hitlerových projevů vyvolal v redakci hlavního večerního zpravodajského pořadu České televize „Události“ očividně potřebu preventivně uvést obsah knihy širokému publiku v odpovídajícím výkladovém světle. V mluveném komentáři se totiž mj. uvádí, že ve vydané knize „podle některých historiků přitom chybí ty projevy, které by Hitlera ukázaly pravdivě. Jsou tam jen takové, které zlehčují jeho odpovědnost za rozpoutání II. světové války i holocaustu.“ Na obrazovce se během toho objeví divoce gestikulující a křičící Hitler. Které konkrétní projevy mají Hitlera naproti tomu ukazovat „pravdivě“, však v reportáži dotazovaný Pavel Zeman z Ústavu pro studium totalitních režimů neuvádí.

Doporučeníhodná je taktéž reportáž TV Prima, která poskytla prostor i dvěma návštěvníkům soudu – jednomu „příznivci“ a jednomu „odpůrci“ knihy. V seznamu je také odkaz na úvahu advokáta Jana Vučky o procesu – autor, který se seznámil s obsahem knihy, mj. píše: "Nemáme-li zavést jakýsi nedemokratický kastovní režim, není ani přípustné dovolit čtení historických dokumentů jen vybrané kastě profesionálních historiků s tím, že prostý občan by tomu nerozuměl nebo mohl být sveden, a tak smí číst jen závěry schválených historiků, obsah schválených učebnic a jen ty správné dokumenty a správné komentáře. To by nastolilo přesně ten totalitní režim kontroly myšlení, kterému by se tím mělo zabránit. Ani by tak nemohla panovat důvěra ve „správné“ názory, když by informace k jejich ověření byly veřejnosti odpírány."

Vydavatelé Hitlerových projevů byli zproštěni obžaloby

Tomáš Pecina 
Nejen v Mostě, ale i v Brně se dnes zprošťovalo: senát Městského soudu v Brně za předsednictví Martina Hrabala zprostil obžaloby všechny tři fysické a jednu právnickou osobu, viněné z vydání projevů Adolfa Hitlera, ztotožniv se do značné míry s procesní argumentací obhajoby. Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce Jan Petrásek si ponechal lhůtu k odvolání.

Obžalovaným a jejich obhájci blahopřejeme, státnímu zástupci vbrzku zašleme vkusně provedenou grafickou kondolenci.

Připravujeme zvukový záznam z odůvodnění rozsudku.

Hornorakouský Sudetoněmecký landsmanšaft mobilizuje k energičtějšímu postupu v otázce vlastnictví

Anketa zkoumající postoje krajanů v otázce vlastnictví, kterou koncem května odstartovalo Sudetoněmecké krajanské sdružení v Horním Rakousku společně se Sudetenpost, sice ještě není uzavřena (stále ještě přicházejí vyplněné dotazníky), ale předseda sdružení (SLOÖ) Peter Ludwig se cítí s ohledem na v této chvíli již předpovídatelný názorový trend utvrzen a povzbuzen v tom, aby proces poněkud urychlil. Protože převážná většina účastníků této ankety odpověděla na otázku „Přejete si,aby Vaše právo na majetek bylo zachováno?“ kladně. SLOÖ se proto nyní pokouší silněji do této akce zapojit další vedoucí činitele krajanského sdružení. Ludwig je v jednom dopise požádal, aby vyjádřili stanovisko k následující otázce: „Sdílíte s námi názor, že zabývání se vlastnickou otázkou by se mělo chápat jako absolutně přednostní v našich aktivitách týkajících se politiky vztažené k domovině?“ 

Akce "Vsaď si a získej Hitlera!"

Česko je sázkařskou velmocí, a tak i my přicházíme s vlastní tipovací soutěží. Hlavní výhrou je kniha Adolf Hitler PROJEVY. Stačí objednat dle níže uvedených informací a správně tipnout, zda budeme ve středu 10.9. odsouzeni či zproštěni.

Šance na výhru jsou tedy vysoké a v ceně "sázenky" je již zahrnuta hodnotná literatura. Nelze prohrát!

Jak na to: – objednej nejpozději 10.9. v 15:00 v našem e-shopu minimálně za 400 Kč – do poznámky k objednávce napiš svůj tip na vynesení rozsudku (ODSOUZENI / ZPROŠTĚNI) – při správném tipu získáš ke své objednávce navíc knihu PROJEVY zcela zdarma.

(Reklamní text guidemedia etc byl zde publikován ve veřejném zájmu – red.)

Ponorku pro Izrael za miliardu euro musí z jedné třetiny zaplatit německý daňový poplatník

Experti varují, že ponorku lze vyzbrojit atomovými zbraněmi. Neprůhledný obchod s Izraelem.
Zdroj: DiePresse.com
V pondělí se v severoněmeckém Kielu vydala na dvacetidenní cestu do Izraele již čtvrtá německá ponorka určená pro Izrael. Na palubě ponorky s názvem „Tanin“ (hebrejsky „krokodýl“) se nachází padesátičlenná izraelská vojenská posádka. Jedná se o první ponorku ve službách izraelské armády, jejíž pohonné zařízení není závislé na vnějším ovzduší. Proto se hodí při nasazení na velké vzdálenosti a může dlouhou dobu zůstat pod vodou. Dobře informované kruhy tvrdí, že jedna z již dodaných německých ponorek  mezitím operuje v Arabském moři.

Ponorka „Tanin“ od výrobce Thyssen Krupp Marine Systems je doposud největší ponorkou vyrobenou v Německu a údajně stojí více než jednu miliardu euro. Třetinu z nákladů (nejméně 330 mil. euro) platí z toho německý daňový poplatník. Zbytek nákladu sice oficiálně přebírá Izrael – naprosto převážně ovšem formou dodávek zboží pro německý Bundeswehr. Mezi experty je také poukazováno na to, že ponorky pro Izrael jsou nápadně drahé ve srovnání s jinými ponorkami určenými pro Bundeswehr. To budí podezření, zda špatně průhledné obchody s německými ponorkami neskrývají ve skutečnosti další společné projekty „německo“-izraelské spolupráce.

úterý 9. září 2014

Nezametat dekrety pod kobereček!

Foto: Rakouské velvyslanectví Land OÖ/
Linschinger.
Za „amikální až veselé“ označil zemský hejtman Horního Rakouska, Josef Pühringer, klima po setkání s českým státním prezidentem Milošem Zemanem v Praze 26. srpna. "Má návštěva stojí pod velkým mottem ,25 let po pádu Železné opony‘“, řekl Pühringer. Protože „ještě u mnohých existují zbytky Železné opony v hlavách a srdcích“, může prý kultura přispět k tomu, aby kontakty zesílely. Pühringer, který se také setkal s ministrem kultury Danielem Hermanem a ministrem dopravy Antonínem Prachařem, zdůraznil, že nehledě na přátelskou atmosféru rozhovorů oslovil také choulostivá témata jako například Benešovy dekrety. Zemanovo stanovisko k tomu není známo, protože prezident po setkání s Pühringerem neodpovídal na otázky před novináři. Předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Horním Rakousku (SLOÖ), Peter Ludwig, předal Pühringerovi na cestu s sebou dopis (jehož znění jsme přinesli ZDE), ve kterém jej mimo jiné žádá, aby v Praze oslovil téma Benešových dekretů. „Tyto problémy se nesmějí zametat pod kobereček“, vyjasnil zemský hejtman. Také ministr Herman se po setkání s Pühringerem přihlásil k tomu, že o sporných otázkách jako např. vyhnání nebo jaderná elektrárna Temelín, by se mělo „opět volně hovořit“. Herman to ovšem považuje za úkol historiků. Pühringer poukázal na zpracování společného dějepisu jako na důležitý projekt, na který však vedoucí SLOÖ pohlíží skepticky.

Dopis hornorakouského landsmanšaftu zemskému hejtmanovi Josefu Pühringerovi

S tímto dopisem cestoval Josef Pühringer na návštěvu za Milošem Zemanem 
Hornorakouský předseda Sudetoněmeckého
krajanského sdružení v Rakousku, Peter Lud-
wig navrhl hornorakouskému hejtmanovi Jo-
sefu Pühringerovi spoluúčast na rozhovorech
v České republice. Pühringer se nedávno set-
kal s prezidentem Zemanem v Praze. (Na
snímku promlouvá Ludwig na akci v Ennsu
v březnu 2013, ktré se jako hlavní řečník
na Ludwigovo pozvání zúčastnil Pavel Kamas.)
Vážený pane zemský hejtmane,
vracím se k našemu setkání při příležitosti konání akce „30 let Maria Schnee am Hiltschnerberg“ dne 15. 8. 2014. Ve svém slavnostním projevu jste poukázal na to, že 26. 8. pojedete do Prahy a povedete tam rozhovory s významnými zástupci české vlády. Proto si dovoluji ve jménu sudetských Němců uvést několik, z našeho hlediska důležitých témat, která, jak jste ve svém projevu zdůraznil, předáte Vašim partnerům při jednání:

  • Benešovy dekrety:

Je samozřejmě nevyhnutelné, aby byly opět připomenuty lidmi opovrhující dekrety, které se nás týkají, aby byly odsouzeny a poukázalo se na jejich nebezpečný charakter v rámci evropského právního řádu. Zároveň jsme si ale vědomi toho, že si Praha na to pokaždé najde vhodnou odpověď a už nás omrzelo brát již opakovaně na vědomí tyhle nesmysly. Ale také se zájmem sledujeme, jak momentálně probíhají jednání ohledně restituce církevního majetku v České republice a navzdory slabinám jsou vraceny nemovitosti církvím. Týká se to také mnoha bývalých německých církevních a klášterních obcí, s německými souvěrci a souvěrkyněmi křesťanských far. Možná by se mělo zaměřit i na tento aspekt a zabývat se tím, zda se zde uplatňují Benešovy dekrety či ne?
Kromě toho by se z naší strany mělo nutně poukázat a zároveň varovat před tím, že by bylo nezodpovědné vůči budoucím českým generacím, kdyby tento dekretový nádor nebyl odstraněn. Je to těžká hypotéka, která se ukládá mladým občanům v České republice, a přijde den, kdy se tito lidé budou u původců dožadovat odpovědnosti. Jak v Rakousku, tak i v Německu známe něco podobného k této problematice.

6,6 mil. euro z veřejných peněz pro novou budovu Wiesenthalova institutu – řečníci varují před údajně rostoucím antisemitismem

Foto: Wiener Wiesenthal-Institut
V pondělí byly v jádru Vídně zahájeny stavební práce na novém sídle Wiesenthalova institutu, které mají být dokončeny v roce 2015. Rakouský stát a město Vídeň na projekt přispělo dohromady částkou 6,6 miliónu euro. Při příležitosti symbolického položení základního kamene při renovačních pracích proběhl slavnostní akt, kterého se zúčastnili zástupci vídeňské židovské obce, zástupci Vídně (ovládané koalicí sociálních demokratů a Zelených), dcera kontroverzní postavy Simona Wiesenthala, Paulinka Kreisbergová a sociálnědemokratičtí politikové. Prezident židovské obce Oskar Deutsch řekl, že je to pro něj „radostný den“ a oznámil svůj úmysl, aby se Vídeň stala na evropské půdě vedoucím místem v oblasti „studie holocaustu“. To je podle něj důležité právě proto, že na celém světě roste antisemitismus. Z toho důvodu je podle Deutsche nutné vytvořit ve Vídni odpovídající „protipól“ proti tomuto trendu. Podle přítomného zástupce Wiesenthalova institutu se musí politika a civilní společnost postarat o to, aby se vystupovalo proti „tradiční, ale také proti nové protižidovské islámské nenávisti“. V podobném duchu pronesl svá slova i sociálnědemokratický kancléř Werner Faymann. Podle něj pouze historické zpracování společně s pozitivním sociálním a hospodářským rozvojem společnosti mohou vzít živnou půdu „nacionalistům“ a „kazatelům nenávisti“. Sociálnědemokratický městský rada Mailath-Pokorny ve svém projevu hovořil o „historickém, morálním a politickém závazku“ historického zpracování „šoah“. Bývalý prezident vídeňské židovské obce, Ariel Muzicant, požadoval ve své řeči, aby stát zavedl ostřejší zákony a tresty za „podporu islamismu“.

Bezpečí

Tomáš Pecina
Zdroj: MěÚ Valašské Meziříčí / Παραγραφος
Pěknou shodou okolností právě v době, kdy soud rozhoduje o právu veřejnosti seznámit se s projevy Adolfa Hitlera bez ideologických úvodníků, objevila se na sociálních sítích zpráva o dění ve Valašském Meziříčí, jehož mateřské školky dostaly "dárek": chodítka Walkodile, do nichž lze děti vedené na procházku pomocí atraktivních barevných postrojů připoutat a zabránit tak třeba jejich vběhnutí pod auto.

Děti na fotografii jsou dle popisu šťastné, taktéž na propagačním videu (kdo by v takovém postroji nebyl!), ten, kdo obchod zprostředkoval, jistě také – nabízí-li se v zahraničí jeden kus za sto dolarů, je v ceně 50 tisíc za dva opravdu šťavnatá provise pro všechny na obchodu zúčastněné. A hlavně, je to všechno pro dobro dětí: ty se již v útlém věku naučí, že pro individualitu není v naší rozvinutě demokratické konsumní společnosti místo, a bude-li výchova v tomto stylu pokračovat, za pár let je ani nenapadne, že by si snad chtěly přečíst projev Adolfa Hitlera, aniž by se předtím dozvěděly, co si o přečteném mají a smějí myslet. Bude to generace nekomplikovaných, nekonfliktních, sluníčkových lidí, takových, jakým je rozkoš vládnout.

Jednou chybně naučené, navždy chybně naučené

Tomáš Krystlík 
Wilhelm Sebekovsky (1906-1981), o kterém
se Jan Urban zmiňuje ve svém článku. Blíže
o této postavě v článku Franze Chocholatého
Grögera o sudetoněm. Svazu kamarádství.
Na ono pravidlo jednoho skvělého učitele němčiny z mnichovského Goethe-Institutu, které tvoří titul tohoto blogspotu, jsem si vzpomněl při četbě článku jindy důsledně nonnacionalisticky uvažujícího Čecha, Jana Urbana Ukrajina, Zeman a Mnichov. Ve snaze porovnat dnešní události na Ukrajině, prezidentův projev na zasedání NATO a události předcházející mnichovské konferenci v roce 1938, napsal: „I zde máme vlastní a velmi konkrétní zkušenost. Henleinovci v dubnu 1938 zformulovali na sjezdu Sudetoněmecké strany v Karlových Varech osm požadavků, které přednesli vládě Československé republiky. V případě jejich splnění ,garantovali územní celistvost Československa´“.

Zde pan Urban přestal kriticky přemýšlet a reprodukoval lež, kterou nám vtloukali v českých školách do hlavy, že sudetští Němci chtěli rozbít Československo. To však není pravda. V osmi karlovarských požadavcích není nic o celistvosti československého území nebo o secesi německých sídelních území. Požadavek připojení k říši byl poprvé vznesen Henleinem až 15. 9. 1938, jen dva týdny (!) před mnichovskou konferencí v jeho rozhlasovém projevu z Lipska, nestačil se vžít. Naprostá většina Sudetoněmců si přála až do konce nějakou formu autonomie v rámci ČSR.

Uhlíř II aneb Nuda v Brně

(Doplněno zvukovými záznamy z jednání) 
Tomáš Pecina 
Ne, prostě ne: není to ono. Výslech znalce, při kterém vyslýchaný nekřičí a nekoulí očima, nenadává obhájcům do nedouků a nedostudovanců a jejich klientům do deprivantů, je než slaboučkým odvarem dob nedávno minulých, kdy soudním síním vévodila muskulatura sexuálního predátora Ivo Svobody. Velmi bych se přimlouval: opravdu by nešlo lhůtu pro osvědčení zkrátit a znovu Ivoše zapsat do seznamu znalců řekněme ještě do konce roku? Stýská se nám!

Včera byl v Brně dokončen výslech znalce Jana B. Uhlíře, a prostě to nebylo ono (zvukový záznam v MP3: postupně vyslýchám já, obhájce Robert Cholenský, obžalovaní Pavel Kamas a Lukáš Beer). Znalec se vůbec neobtěžoval své půldruha roku staré výtvory si vytisknout a vzít s sebou a/nebo znovu přečíst, takže ač to není ze záznamu zřetelné, při výslechu jsem opakovaně propadal zoufalství: ať jsem své otázky formuloval jakkoli, znalec se řídil starou dobrou radou Miroslava Horníčka – "ať se vás zeptají na cokoli, vy mluvte o tom, co víte".