Předcházející články: Tlak války - Jejich šálení a naše skutečnost - Syn proti otci - Bolavé místo - Není diváků! - Žizň a mír v naší zemi - Trojí ofensiva stepi - Mezi Evropou a Pacifikem - Opět válečné Vánoce - Bláhové touhy a konce - Bezmocné rozpaky - Procitnutí - Jedna ku čtyřem - "NEP" a "NIP" - Nápor nevěřících - Dnes jako tehdy - Není Canossy! - Pro silný český národ ... - O pořádek v národě - Zrazeni a zaprodáni - Smysl dnešního boje - K velikému týdnu - Projev ministra Moravce v rozhlase - Politický smysl krajního odporu - Kdo k nám nese válku / Klid politickou silou - Do nové budoucnosti?
O svátku práce a socialismu prožíváme dnes významné chvíle. Mírové ovzduší se k nám přiblížilo skoro na dosah ruky. Jde o to, jak vplujeme do nastávajícího míru. Do války jsme vešli opatrně a přečkali ji dosavad šťastně. Pro českou politiku nastala opět chvíle velikého úsilí.Postavení českého vlastence je dnes zdánlivě těžké. Zákonnou vládu se zákonným státním presidentem má v Praze ve svém středu. Z Košic se ozývá skupina české emigrace, která se dostala zcela do vleku bolševismu. Košický zájem Sovětského svazu stojí nad zájmy českého národa. Tito lidé štvou k naprosto zbytečnému povstání, jen aby se dostalo podzemí k moci. Ke všemu tomu ještě se v Londýně tyto dny utvořil národní výbor v čele s generálem Prchalou, který odmítá loutkovou vládu košickou a obviňuje ji z bolševického zaprodanectví.
Emigrace vytýkala pražské vládě povolnost vůči říšským požadavkům. Jsme součástí Velkoněmecké říše, která nás chránila. Státní president Hácha sjednal s Říší jedinou možnou smlouvu. Protektorát byl přirozeně méně než samostatný stát, ale jest stále více a mnohem více než za Rakouska království České nebo dokonce země pouze okupovaná. Za války se situace ještě stala spletitější. Národ musí žít za každých podmínek. Voják se zaň bije na posici vojensky ztracené. Podobná povinnost čeká poctivého syna národa i ve zdánlivě bezvýsledné posici politické. Aby národ žil, potřebuje být zajištěn do všech stran. Postavení pražské vlády bylo před touto válkou jedinečné. Byla uznávána nejen Říší, nýbrž také celým světem. Kdyby nebylo došlo k válce, o zákonnosti pražské vlády nikdo nezapochyboval. Vzpomeňme jen, co to dalo pánům emigrantům práce, než byli západními spojenci připuštěni jako prozatímní vláda, než se začalo trpět Benešovi jeho záhadné presidentství a než se vůbec anulovala mnichovská smlouva.
Dnes, kdy válečné štěstí Říši opustilo, postavení pražské vlády je ještě odpovědnější než před šesti lety. Jak český národ klidně vešel tehdy do rámce Říše, může i dnes v klidu hledat svoji další cestu. Ale v každém případě za vzájemné dohody, jak tomu bylo před šesti lety. Hubování, vyhrožování a zrádcování nikoho nevystraší.
Pokud jde o politiku pražské vlády, chci upozornit na jednu závažnou skutečnost. V dnešním sestavení pražská vláda trvá od 19. ledna 1942. Pouze předseda s místopředsedou si vyměnili nedávno funkce. Od května 1942 zplnomocnil mne, jako ministra lidové osvěty, pan státní president vedením českých politických věcí, za blahovolné podpory předsedy vlády.
Vzápětí poté byla ohrožena existence českého národa atentátem na generála Heydricha. Bili jsme se tehdy o české bytí dobře. To mi musí uznat i ti moji odpůrci, kteří mi vyhrožují lámáním kolem. Před nedávnem západ přinesl zprávu, že z 20milionového polského národa žije dnes na původním polském území jen asi 10 milionů. Kdyby byli Poláci v roce 1939 měli takového Háchu, mohlo jich být dnes 22 milionů.
V posledních třech letech českou politiku v Protektorátě jsem převážně řídil za souhlasu státního presidenta: tedy v kritické polovině války. Směrnice této politiky byla prostá: uspořit českému národu co možná zbytečné ztráty na životech a statcích. Abych dal možnost našemu lidu se politicky uklidnit a orientovat, se zdarem jsem jeho veřejný život odpolitisoval. Politicky představoval náš národ pole nesvědomitě vymrskané, které si potřebovalo odpočinout. Jako nacionální socialista nevytvořil jsem v tomto prostoru politickou stranu. Zkušenosti z Norska, Belgie a Charvátska mi daly za pravdu. Národ byl churavý. Jako s nemocným musilo se s ním zacházet. Když ovšem v horečce se pokoušel šplhat po vysokých římsách, musil být pevnou rukou stržen zpět. Zájem národa vždy musil stát před osobou. To je povinností politika na odpovědném místě a té jsem se v uplynulých třech letech nikdy nezpronevěřil.
Nepřítel není spokojen, že pražská vláda hledá cesty, aby odvrátila od našich krajů válečnou zkázu a aby tu zabránila anarchii, jež přinese hlad, epidemie a obecnou hospodářskou zkázu. Tvrdí-li nepřítel, že se chceme zachránit, zejména prý já před pomstou národa, tedy hraje opět o český osud. Z úst státního ministra Karl Hermanna Franka jste se dověděli, že kolem území Protektorátu stojí stále ještě početné armády, které se přece nenechají napadat zákeřně odzadu. Neustoupíme právě v této pohnuté době žádnému nátlaku různých probuzených svědomí, která se domnívají, že stačí dnes zapíchnout zezadu německého vojáka, aby se zapomenulo na jejich všechna aktivistická alotria v minulosti! Je zajímavé, že v posledních dnech vládě se snažili překážet lidé více z kruhů inteligentských než staropolitických.
V Košicích soptí. Hrozí soudem. Na to je jedna odpověď. Dostavím se na obsílku řádného národního soudu, tak jak se na ni dostavil stařičký Pétain. Soud dneška nás nezajímá. Důležité je, co řekne soud vyšší zítra, historický soud, pátrající po pravdě. Nevím ostatně, proč bych právě já měl zůstat na živu, když tři moji synové zemřeli a z toho dva za věc Evropy, k níž se upřímně a otevřeně znám. Sedět na lavici obžalovaných vedle maršála Pétaina neznamená, že by člověk byl ve špatné společnosti.Dohodujeme se s Němci jako rovný s rovným o tom, jak bolesti společně, třeba snad rozličnými cestami, vejdeme do předsíně míru anebo nové války. Ve Frísku totiž není počasí zcela jasné. Jak tato válka probíhala jinak, než si na západě myslili, tak bude také s tím, co tuto evropskou válku zítra vystřídá. Mnoho překvapení čeká chytráky a politické spekulanty.
Tato válka přeorala politicky pomalu celý svět. Unavený, nervově vyčerpaný člověk, často hladový a nezaměstnaný, vrhá se dnes do náručí bolševismu, jako po prvé světové válce se hnal za demokracií. Také bolševismus ocitl se touto válkou v těžké krisi, která se bude stupňovat, jakmile spojenci mu přestanou dodávat potraviny a suroviny. Krisi bolševismu přivodí sto milionů Evropanů, kteří v této válce se dostali pod sovětskou vládu. Proto při nejmenším s bolševismem opatrně. Nový evropský socialismus bude se rodit v bolestech, ale prosadí se. Proto je povinností každého Evropana, dohodnout se s každým jiným Evropanem a zapomenout na staré spory. Buďte ujištěni, že německý národ nám nikdy nezapomene, že jsme mu v jeho nejtěžší hodině nevpadli do zad!
Nedočkavci ovšem naléhají, co bude dál? Čechy se západní Moravou jsou téměř obklíčeny. Od Drážďan až k Linci stojí Američané na západě a od Drážďan přes Troppau, Těšín a Brno k Linci stojí bolševici. Bolševici se snaží o postup střední Moravou. Američané stojí na místě. V Košicích se polekali, že pražská vláda se pokouší zachrániti národ směrem na západ před bolševismem. Málo je platné povídání několika podivínů, že bolševici nejsou tak zlí, jak se vykládá. Jisté je, že z Moravy přicházejí na západ čeští uprchlíci. Čím větší část českého území bolševici obsadí, tím více českých uprchlíků se nakupí v západní části Čech, jež v oblouku nyní obkličují Američané. I tuto otázku třeba řešit. Práce máme mnoho a proto, kdo má svůj národ rád, nám ji neztěžuje. Vše jde podle plánu a s jediným cílem – do nové české šťastné budoucnosti!
Vyšlo v Národní politice 3. května 1945
(zvýraznění uvnitř textu: Náš směr)
