Předcházející články: Tlak války - Jejich šálení a naše skutečnost - Syn proti otci - Bolavé místo - Není diváků! - Žizň a mír v naší zemi - Trojí ofensiva stepi - Mezi Evropou a Pacifikem - Opět válečné Vánoce - Bláhové touhy a konce - Bezmocné rozpaky - Procitnutí - Jedna ku čtyřem - "NEP" a "NIP" - Nápor nevěřících - Dnes jako tehdy - Není Canossy! - Pro silný český národ ... - O pořádek v národě - Zrazeni a zaprodáni - Smysl dnešního boje - K velikému týdnu - Projev ministra Moravce v rozhlase - Politický smysl krajního odporu
Pod nadpisem "Kdo k nám nese válku" vyšel 26. dubna 1945 ve Večerním Českém slově Moravcův úvodník, ve kterém se mj. psalo:Nepřítel z východu nemá v plánu nic jiného než zřízení české sovětské republiky, která nakonec bude mít v rámci Sovětského svazu mnohem méně autonomie, než jakou mají české země v rámci Velkoněmecké říše. V české sovětské republice bude obecná branná povinnost. Benešova dlouhodobá smlouva s Moskvou není jen smlouvou politickou a hospodářskou, jako je smlouva Prahy s Berlínem, nýbrž to je také smlouva vojenská do všech důsledků. Beneš se zavázal, že české země půjdou se Sovětským svazem v dobrém i zlém, a proto v třetí světové válce neměli by se Češi tak dobře, jak je jim v druhé světové válce, ve které nenarukovali. V třetí světové válce české pluky by byly pod vedením sovětských generálů v tažení proti západním kapitalistickým demokraciím. České země by se staly hned od počátku válečným polem, poněvadž by tvořili sovětské západní pomezí.
27. dubna 1945 a následně opakovaně o den později vyšel v Národní práci úvodník s názvem "Klid politickou silou" (tento článek otiskla 28. dubna 1945 taktéž Národní politika).
Jsou našinci, kteří máchnou jen rukou, prohlásíme-li, že by to Říše mohla ještě vyhrát. A právě k těmto spoluobčanům bych měl několik poznámek. Je-li válka už rozhodnuta v neprospěch Říše, bylo by božím hříchem tu u nás tropit nějaké hlouposti a vnášet do nitra naší domoviny a do našich měst boj, který bude bořit a pálit zbytečně. Z Košic nedávno, ostatně už po několikáté, vyzývali český lid k povstání. Mrzí nějakého zvrhlíka, že se nám dosud podařilo český národ uchránit od zbytečných ztrát na životech?
Jestliže je Říše na cestě k porážce, jak se její nepřátelé mezi námi domnívají, neznamená nic, zda tento pád nastane o nějaký ten den dříve nebo později. Dejme tomu, že by české povstání tuto válku zkrátilo o dva tři dny a tyto dva tři dny při tom stály dvě stě, tři sta tisíc českých životů? Mělo by to nějaký smysl?
Pražská vláda pozorně sleduje vývoj. Věřte, že v rozhodné chvíli zasáhne a hodí na váhy politiky evropské všechnu autoritu, kterou si získala dosavad ve středoevropském prostoru. Aby se pak dalo jednat rychle a obětavě, musí pražská vláda mít za sebou klidnou, spořádanou zemi. Jen tak se nám může podařit, že zabráníme možným zkázám v naší vlasti.
Nedejme se unášet nenávistí. Kdyby Říše tuto válku ztratila, náš německý spoluobčan by zasluhoval především soucit. Kdyby lidstvo důsledně se drželo zásady „oko za oko, zub za zub“, nikdy by nenastal mezi národy mír. Spravedlnost přenechejme soudům. V každém člověku dříme šelma. U někoho hodně hluboko, ale je-li jednou probuzena, těžko se znovu dá spoutat. Nejprve ukájí tento dravec v nás svou touhu po krvi na vyhledávaném nepříteli, ale nakonec se obrátí také proti svým a nevinným.
Hlavně nesuďte o dnu, než slunce zapadlo. Právě nyní se hodinu za hodinou mění obecná situace. Vláda musí stát přímo na číhané. K tomu potřebuje klid na území, které spravuje a za které odpovídá. Jen za takových okolností její slovo bude mít potřebnou autoritu všude tam, kde nyní vše zraje ke konečnému politickému rozhodnutí.
Nevěřte povídačkám, že pražská vláda se chystá opustit Protektorát. Nemá příčiny k takovému zbabělému činu. Je zákonnou vládou zákonného presidenta, jehož sedmileté presidenství končí až letos na podzim.Do té doby je tato válka rozhodnuta. Kapitán musí zůstat na lodi za toho nejhoršího politického počasí.Obrátili se na mne jistí hodnostáři s radou, že prý mnoho píšu, že bych měl šetřit slov i sebe. Jsem přece ministr, který se nemá rozdávat jako prostý novinář. Snad ministři staré demokracie byli bytostmi vznešenými. Ministr nové doby je a musí být politickým nádeníkem a mluvit a zase mluvit, psát a psát, aby zabránil národním škodám. Kdybych udržel českého člověka při rozumu více kotrmelci a stojkami než řečmi a články, nezastavím se ani před takovými prostocviky.
Zdroj
1. text: Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství Praha 2008, str. 524-526
2. text: Národní práce, 28. dubna 1945 a Národní politika, 28. dubna 1945